{"id":7632,"date":"2011-10-15T15:30:00","date_gmt":"2011-10-15T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7612"},"modified":"2011-10-15T15:30:00","modified_gmt":"2011-10-15T14:30:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-alternativni-konec-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/15\/byl-jednou-jeden-ucitel-alternativni-konec-4\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel – alternativn\u00ed konec 4."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e kone\u010dn\u011b znovu zastav\u00edme na mal\u00e9m parkovi\u0161ti, venku u\u017e je tma. Museli jsme jet hrozn\u011b dlouho. Ani mi to tak nep\u0159ipadalo, p\u0159i tom v\u0161em, o \u010dem jsme spolu s Billem mluvili. Jen je trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee nikdo b\u011bhem t\u00e9 doby nepot\u0159eboval na toaletu. Ani j\u00e1, co\u017e je je\u0161t\u011b mnohem zvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed. Kdy\u017e o tom te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, vlastn\u011b se mi docela chce. Docela dost. Posledn\u00ed zast\u00e1vka byla u\u017e tak d\u00e1vno.<\/p>\n

„Tak co, bando, m\u00e1te hlad?“ zahalek\u00e1 ciz\u00ed mu\u017e, hbit\u011b vysko\u010div z otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed na m\u00edst\u011b \u0159idi\u010de. Z\u0159ejm\u011b \u0159\u00eddil celou cestu. Tvrd\u00fd chlap, to se pozn\u00e1.<\/div>\n

Odpov\u00edme souhlasn\u00fdm p\u0159ikyvov\u00e1n\u00edm. „Jak prase!“ ozve se Andrej.<\/p>\n

„V tom p\u0159\u00edpad\u011b jsme na spr\u00e1vn\u00fdm m\u00edst\u011b,“ triumf\u00e1ln\u011b uk\u00e1\u017ee prstem na budovu, kter\u00e9 jsem si dosud nev\u0161iml. „Tohle je hospoda m\u00fdho str\u00fdce,“ pochlubil se.<\/p>\n

„Tv\u016fj str\u00fdc je fascinuj\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bk,“ pronesl Bill zasn\u011bn\u011b. „Majitel hospody a men\u0161\u00edho bazaru?“<\/p>\n

„To auto vlastn\u011b nen\u00ed tak \u00fapln\u011b jeho, to je na dlouh\u00fd vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b mu ho te\u010f vr\u00e1t\u00edme a na dal\u0161\u00ed cestu si p\u016fj\u010d\u00edme jin\u00fd, m\u00ed\u0148 n\u00e1padn\u00fd. Ale te\u010f u\u017e poj\u010fte, p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b mi kru\u010d\u00ed v b\u0159i\u0161e.“<\/div>\n

\n
\n

Spole\u010dn\u011b s n\u00edm jsem si uv\u011bdomil skute\u010dnou intenzitu sv\u00e9ho<\/em> hladu. Jist\u011b, nejedl jsem u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed. Andrej zamkne auto a kl\u00ed\u010d p\u0159ed\u00e1 mn\u011b nezn\u00e1m\u00e9mu mu\u017ei, kter\u00e9ho v\u0161ichni ostatn\u00ed oslovuj\u00ed velmi d\u016fv\u011brn\u011b, nikoli v\u0161ak jm\u00e9nem, a nikdo se ani neobt\u011b\u017eoval mi ho p\u0159edstavit. Pt\u00e1t se ho na jm\u00e9no po tak dlouh\u00e9 dob\u011b mi p\u0159ipad\u00e1 hloup\u00e9. Rad\u011bji tedy zachov\u00e1m ml\u010den\u00ed a ruku v ruce s Billem ho n\u00e1sleduji k vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

Hned po vstupu m\u011b do tv\u00e1\u0159e ude\u0159\u00ed horko a jak\u00fdsi pach, kter\u00fd nedok\u00e1\u017eu pojmenovat. Spo\u0159e osv\u011btlen\u00fd lok\u00e1l je za\u0159\u00edzen lacin\u00fdmi, ale funk\u010dnost\u00ed z\u0159ejm\u011b opl\u00fdvaj\u00edc\u00edmi kusy n\u00e1bytku; v\u017edy\u0165 jak\u00fdkoli oby\u010dejn\u00fd st\u016fl by se pod t\u00edmhle stokilov\u00fdm amat\u00e9rsk\u00fdm stript\u00e9rem rozlet\u011bl na milion t\u0159\u00edsek.<\/p>\n

Stol\u016f je tu celkov\u011b \u0161est; v\u0161echny pod\u00e9l zdi a u ka\u017ed\u00e9ho stoj\u00ed t\u0159i \u017eidle, p\u0159i\u010dem\u017e d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavice, lemuj\u00edc\u00ed hospodu t\u00e9m\u011b\u0159 po cel\u00e9m vnit\u0159n\u00edm obvodu, nab\u00edzej\u00ed nejm\u00e9n\u011b dv\u011b dal\u0161\u00ed m\u00edsta. St\u011bny jsou hol\u00e9, bez p\u0159\u00edkras, jen u dve\u0159\u00ed p\u0159\u00edmo naproti vchodu vis\u00ed srn\u010d\u00ed lebka. Nade dve\u0159mi je n\u00e1pis ve mn\u011b nezn\u00e1m\u00e9m jazyce.<\/p>\n

„Tamhle jsou z\u00e1chody?“ zept\u00e1m se Billa \u0161eptem.<\/p>\n

„Jo, je to tam napsan\u00e9,“ k\u00fdvne.<\/p>\n

S vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm se neobt\u011b\u017euju. Polohlasem se ostatn\u00edm omluv\u00edm (stejn\u011b m\u011b sly\u0161\u00ed jenom Bill, Andrej a ten druh\u00fd jsou moment\u00e1ln\u011b zcela zabr\u00e1ni do pob\u00edzen\u00ed tane\u010dn\u00edka; ciz\u00e1k dokonce vyt\u00e1hl z kapsy jakousi bankovku a nacpal mu ji do slip\u016f) a zam\u00ed\u0159\u00edm k nim.<\/p>\n

Octnu se v mr\u0148av\u00e9 chodb\u011b, na jej\u00edm\u017e konci se skv\u00ed dvoje dve\u0159e. Jedny b\u00edl\u00e9 l\u00edta\u010dky, nejsp\u00ed\u0161 do kuchyn\u011b, a druh\u00e9 hn\u011bd\u00e9, d\u0159ev\u011bn\u00e9. Ty si vyberu. Zavedou m\u011b do dal\u0161\u00ed chodby; shodou n\u00e1hod se v n\u00ed op\u011bt nach\u00e1zej\u00ed dvoje dve\u0159e. Jedny s vyobrazen\u00edm mo\u010d\u00edc\u00edho pan\u00e1\u010dka a druh\u00e9 s obr\u00e1zkem panenky na no\u010dn\u00edku. Star\u00e1 zn\u00e1m\u00e1 symbolika.<\/p>\n

Po n\u00e1vratu do lok\u00e1lu po n\u011bm chv\u00edli bloud\u00edm o\u010dima; kone\u010dn\u011b vid\u00edm st\u016fl, kter\u00fd si vybrali, t\u011bsn\u011b vedle v\u00fdchodu z restaurace. V\u0161echny t\u0159i \u017eidle jsou zabran\u00e9; Andrej a ten druh\u00fd se chopili ka\u017ed\u00fd jedn\u00e9, posledn\u00ed zabral je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed ciz\u00ed mu\u017e, zjevn\u011b str\u00fdc toho, jeho\u017e jm\u00e9no nezn\u00e1m. Zamot\u00e1v\u00e1 se to \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdrav\u00edm str\u00fdce a vt\u011bsn\u00e1m se na lavici vedle Billa. Str\u00fdc ciz\u00edho mu\u017ee zat\u00edm blekot\u00e1 n\u011bco v tom nezn\u00e1m\u00e9m jazyce. Neum\u00ed n\u011bmecky.<\/p>\n

„Tomi, tohle je Boriho str\u00fdc,“ k\u00fdvne Bill bradou k mu\u017ei. Tak Bori? Nejsp\u00ed\u0161 Boris. Klasika.<\/p>\n

„To mi do\u0161lo,“ zazub\u00edm se. Z t\u00e9hle nov\u00e9 spole\u010dnosti jsem lehce nesv\u016fj. Andrej, Boris a jeho str\u00fdc spolu rozmlouvaj\u00ed t\u00edm jazykem, kter\u00e9mu nerozum\u00edm a kter\u00fd nedok\u00e1\u017eu pojmenovat. Bill je napjat\u011b poslouch\u00e1.<\/p>\n

„Vypr\u00e1v\u011bj\u00ed mu o na\u0161em \u00fat\u011bku,“ za\u0161ept\u00e1 mi Bill. „Neboj, ten str\u00fdc je dobr\u00fd \u010dlov\u011bk. Nikomu n\u00e1s nenapr\u00e1sk\u00e1,“ dod\u00e1, kdy\u017e vid\u00ed m\u016fj v\u00fdraz.<\/p>\n

Boris\u016fv str\u00fdc se za chv\u00edli zvedne a opou\u0161t\u00ed st\u016fl; odch\u00e1z\u00ed se p\u0159eptat na objedn\u00e1vku nov\u011b doraziv\u0161\u00edch z\u00e1kazn\u00edk\u016f, jak\u00fdchsi dvou mu\u017e\u016f v tmav\u00fdch \u0161atech.<\/p>\n

„Objednali jsme pro v\u0161echny gul\u00e1\u0161,“ ozn\u00e1m\u00ed mi Andrej. „Bude ti chutnat, je to specialita str\u00fdcova kucha\u0159e. A nav\u00edc tu krom\u011b n\u011bj maj\u00ed jen bor\u0161\u010d a tomu moc nefand\u00edm.“<\/p>\n

Sotva domluv\u00ed, p\u0159ito\u010d\u00ed se k n\u00e1m mlad\u00fd \u010d\u00ed\u0161n\u00edk, polo\u017e\u00ed doprost\u0159ed stolu karafu s vodou a z t\u00e1cu p\u0159ed n\u00e1s vyskl\u00e1d\u00e1 \u010dty\u0159i sklenice. Prohl\u00e9dnu si ho. M\u00e1 sv\u011btl\u00e9 vlasy, skoro b\u00edl\u00e9, a n\u011b\u017en\u00fd obli\u010dej, v n\u011bm\u017e se trvale usadil skl\u00ed\u010den\u00fd v\u00fdraz. \u00dazk\u00e9, bled\u00e9 rty, \u0161pi\u010dat\u00fd nos a nad n\u00edm dv\u011b velk\u00e9, sv\u011btlounce modr\u00e9 o\u010di pln\u00e9 smutku. Uniforma je mu o \u010d\u00edslo nebo dv\u011b v\u011bt\u0161\u00ed, doslova na n\u011bm vis\u00ed. A t\u0159esou se mu ruce. Ne\u0159ekne nic, oto\u010d\u00ed se a zmiz\u00ed.<\/p>\n

„Jin\u00e9 pit\u00ed tu nevedou,“ pokr\u010d\u00ed rameny Boris „Leda m\u00edstn\u00ed pivo, je hodn\u011b siln\u00e9. Ale to si dneska d\u00e1t nem\u016f\u017eeme, mus\u00edme b\u00fdt ve st\u0159ehu. Nav\u00edc nen\u00ed ani dobr\u00e9,“ spiklenecky na m\u011b mrkne. Nem\u00e1m pivo r\u00e1d, tak nevid\u00edm d\u016fvod.<\/p>\n

\u010c\u00ed\u0161n\u00edk je hned zp\u00e1tky, nese dva tal\u00ed\u0159e pln\u00e9 hn\u011bdav\u00e9ho gul\u00e1\u0161e a tal\u00ed\u0159ek s p\u0159\u00edbory. Lok\u00e1lem se \u0161\u00ed\u0159\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e1 v\u016fn\u011b. Prvn\u00ed tal\u00ed\u0159e polo\u017e\u00ed p\u0159ed Billa a Andreje, j\u00e1 a Boris si budeme muset chv\u00edli po\u010dkat. Je to ale jen kr\u00e1tk\u00e1 chv\u00edle; sotva za\u0161el, vyno\u0159\u00ed se \u010d\u00ed\u0161n\u00edk op\u011bt ze dve\u0159\u00ed, v rukou m\u00e1 dal\u0161\u00ed dva tal\u00ed\u0159e. Na znamen\u00ed d\u00edk\u016f se na n\u011bj usm\u011bju; v jeho vystra\u0161en\u00e9 tv\u00e1\u0159i se zra\u010d\u00ed \u00fadiv. Vr\u00e1t\u00ed se je\u0161t\u011b jednou, aby n\u00e1m v\u011bnoval plastov\u00fd ko\u0161\u00edk s kraj\u00edci chleba. P\u0159itom si d\u00e1v\u00e1 z\u00e1le\u017eet, aby se na m\u011b nepod\u00edval.<\/div>\n

Brzy na jeho zjev zapomenu.<\/p>\n

Andrej si chv\u00edli pov\u00edd\u00e1 s Boriho str\u00fdcem u jin\u00e9ho stolu. Po o\u010dku p\u0159itom kouk\u00e1 na n\u00e1s. Rozhovor trv\u00e1 jen p\u00e1r minut. Kdy\u017e se odml\u010d\u00ed, pod\u00edv\u00e1 se na n\u00e1s i str\u00fdc, je\u0161t\u011b n\u011bco zamuml\u00e1 a odch\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

„Vyjednal jsem n\u00e1m auto,“ usm\u011bje se Andrej. Bill jeho \u00fasm\u011bv op\u011btuje a jeho z\u00e1sluhy ocen\u00ed zdvi\u017een\u00fdm palcem.<\/p>\n

Na dal\u0161\u00ed cestu se vyd\u00e1v\u00e1me v mal\u00e9 Toyot\u011b Corolla tmav\u011b modr\u00e9 barvy. Bori \u0159\u00edd\u00ed, Andrej sed\u00ed na sedadle spolujezdce a my dva zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed se t\u011bsn\u00edme na zadn\u00edm sedadle. Ne \u017ee by bylo mal\u00e9, sed\u00edme bl\u00edzko u sebe schv\u00e1ln\u011b. Je p\u0159\u00edjemn\u00e9 c\u00edtit lidsk\u00fd kontakt. Sev\u0159u v dlani Billovu ruku a on se na m\u011b usm\u011bje tak kr\u00e1sn\u011b, jako to v\u017edycky um\u011bl. Spont\u00e1nn\u011b se pol\u00edb\u00edme. Vyru\u0161\u00ed n\u00e1s a\u017e Boriho sm\u00edch.<\/p>\n

„Tohle si nechte od cesty, ho\u0161i, nechci se d\u00edvat, jak to d\u011bl\u00e1te. To si rad\u0161i pust\u00edm na netu n\u011bjak\u00fd p\u00e9\u010dko.“<\/p>\n

Bill se rozpa\u010dit\u011b zachichot\u00e1 a polo\u017e\u00ed mi hlavu na rameno. Hlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Bledost jeho obli\u010deje, pramen\u00edc\u00ed patrn\u011b z klinick\u00e9 smrti, je\u0161t\u011b v\u00edc podtrhuje a zv\u00fdraz\u0148uje v\u0161echny jizvy, i tak mu to ale moc slu\u0161\u00ed. Kdy\u017e mu to \u0159eknu, nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b odfrkne.<\/p>\n

„Vlasy m\u00e1m mastn\u00e9 jako prase, nejsp\u00ed\u0161 si je budu muset oholit \u00fapln\u011b v\u0161echny, tohle v \u017eivot\u011b nep\u016fjde um\u00fdt.“<\/p>\n

„Ale i tak jsi nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, jak\u00e9ho zn\u00e1m.“<\/p>\n

Za chv\u00edli usne. Op\u00edr\u00e1m se o dve\u0159e s Billovou hlavou na kl\u00edn\u011b a poslouch\u00e1m jeho klidn\u00fd dech. H\u0159eje m\u011b, \u017ee je tu se mnou. \u017de jsme spolu na \u00fat\u011bku a \u017ee se tentokr\u00e1t nem\u016f\u017ee nic pokazit. Jakkoli dlouho je\u0161t\u011b pojedeme, jakkoli tajn\u011b budeme \u017e\u00edt, dokud budeme spolu, bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Z polosp\u00e1nku m\u011b vyru\u0161\u00ed tlumen\u00e9 hlasy. Poslouch\u00e1m, co si \u0159\u00edkaj\u00ed, ani\u017e bych otev\u0159el o\u010di. Bez vizu\u00e1ln\u00ed pomoci od sebe ty dva hlasy ov\u0161em nejsem schopen odli\u0161it.<\/p>\n

„Co ty hrdli\u010dky?“ zept\u00e1 se prvn\u00ed hlas.<\/p>\n

„Oba sp\u00ed,“ odtu\u0161\u00ed druh\u00fd.<\/p>\n

„Kouk\u00e1m na n\u011b celou dobu. Po\u0159\u00e1d se k sob\u011b tul\u00ed. Je vid\u011bt, \u017ee se maj\u00ed fakt r\u00e1di.“<\/p>\n

„Taky jsme byli takov\u00ed,“ zasm\u011bje se druh\u00fd hlas.<\/p>\n

Pootev\u0159u jedno oko. Andrejova ruka spo\u010d\u00edv\u00e1 na Borisov\u011b tv\u00e1\u0159i. Bori ov\u0161em nevypad\u00e1, \u017ee by si toho doteku n\u011bjak v\u0161\u00edmal.<\/p>\n

„Tak pro\u010d to p\u0159estalo?“ zept\u00e1 se Andrej ubl\u00ed\u017een\u00fdm t\u00f3nem.<\/p>\n

„Mysl\u00edm… dosp\u011bli jsme.“<\/p>\n

„Cht\u011bl bych, aby to bylo jako d\u0159\u00edv,“ posteskne si Andrej. Jeho ruka se p\u0159itom nen\u00e1padn\u011b posune na Borisovo rameno a odsud na jeho hru\u010f. „Po\u0159\u00e1d m\u00e1\u0161 stejn\u00e9 svaly.“<\/p>\n

„Kdy \u017ee jsme to vlastn\u011b d\u011blali naposledy?“<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e ani nev\u00edm?“<\/p>\n

„Tak to asi fakt d\u00e1vno. Jen t\u011b upozor\u0148uju, \u017ee je mi \u010dty\u0159icet sedm let a u\u017e nem\u00e1m takovou v\u00fddr\u017e jako kdysi.“<\/p>\n

„Nepochybuju o tom, \u017ee jsi po\u0159\u00e1d ten stejn\u00fd kanec. No tak, zastav n\u011bkde, chci t\u011b… Ti dva budou klidn\u011b sp\u00e1t a nic nezjist\u00ed.“<\/p>\n

Na neosv\u011btlen\u00e9m parkovi\u0161ti u d\u00e1lnice jsem pak, za zvuk\u016f zven\u010d\u00ed, kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b usnul.<\/p>\n

autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Kdy\u017e kone\u010dn\u011b znovu zastav\u00edme na mal\u00e9m parkovi\u0161ti, venku u\u017e je tma. Museli jsme jet hrozn\u011b dlouho. Ani mi to tak nep\u0159ipadalo, p\u0159i tom v\u0161em, o \u010dem jsme spolu s Billem mluvili. Jen je trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee nikdo b\u011bhem t\u00e9 doby<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-7632","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7632","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7632"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7632\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7632"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7632"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7632"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}