{"id":7651,"date":"2011-10-12T16:00:00","date_gmt":"2011-10-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7631"},"modified":"2011-10-12T16:00:00","modified_gmt":"2011-10-12T15:00:00","slug":"phantom-of-the-opera-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/12\/phantom-of-the-opera-10\/","title":{"rendered":"Phantom of the Opera 10."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> Tenhle d\u00edl jsem se rozhodla p\u0159enechat pouze Billovi a jeho vzpom\u00ednk\u00e1m. Mysl\u00edm, \u017ee je na \u010dase si tro\u0161ku urovnat, jak to mezi dvoj\u010d\u00e1tky vlastn\u011b bylo =) Te\u010f se m\u016f\u017eou zd\u00e1t \u00fatr\u017eky Billov\u00fdch vzpom\u00ednek jako nem\u00edstn\u00e9, ale v\u011b\u0159te mi, \u017ee brzy p\u0159ijdete na d\u016fvod, pro\u010d jsem vybrala to, co jsem vybrala =) D\u00edky za koment\u00e1\u0159e =) Helie =)<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Flashback<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Byl to jeden z t\u011bch dn\u00ed, kdy se ned\u00e1 nic d\u011blat. Venku je moc velk\u00e9 teplo na to, aby se v\u00e1m n\u011bkam cht\u011blo j\u00edt, a doma nen\u00ed tolik aktivit, abyste spot\u0159ebovali v\u0161echen voln\u00fd \u010das. Sed\u011bl jsem u stolu a n\u011bco neur\u010dit\u011b \u010dm\u00e1ral na pap\u00edr, na nic jin\u00e9ho jsem nem\u011bl n\u00e1ladu. My\u0161lenky jsem nechal voln\u011b unikat pootev\u0159en\u00fdm oknem ven, aby se zase mohly za chv\u00edli vracet zp\u00e1tky a podporovat m\u00e9 nicned\u011bl\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Bille! Poj\u010f sem! To mus\u00ed\u0161 vid\u011bt!“ naru\u0161il m\u00e9 promluvy k sob\u011b sam\u00e9mu Tom, kter\u00fd vtrhl do pokoje, jako by snad n\u011bkde ho\u0159elo. V rukou pevn\u011b sv\u00edral sv\u016fj laptop, se kter\u00fdm klesl na matraci m\u00e9 postele. Vzhl\u00e9dl, aby zjistil, jestli se m\u00e1 pozornost ji\u017e stihla obr\u00e1tit jeho sm\u011brem a naklonil ke mn\u011b laptop. Na obrazovce se r\u00fdsovaly jemn\u00e9 rysy nezn\u00e1m\u00e9 d\u00edvky s medov\u011b hn\u011bdou h\u0159\u00edvou vlas\u016f a pronikav\u00fdma o\u010dima. Spokojen\u011b se usm\u00edvala na objektiv.
<\/em><\/div>\n

\n
<\/p>\n

„Kdo to je?“ zeptal jsem se s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/em><\/div>\n

„Nev\u00edm, ale je \u00fa\u017easn\u00e1! Na chatu vystupuje jako SilentSwan. Je to u\u017e n\u011bjak\u00fd \u010das, co jsem si s n\u00ed za\u010dal ps\u00e1t a hrozn\u011b dob\u0159e si rozum\u00edme. R\u00e1d bych ji poznal osobn\u011b, ale ona se br\u00e1n\u00ed, \u017ee by se p\u0159ede mnou akor\u00e1t ztrapnila, a nav\u00edc mus\u00ed chodit ka\u017ed\u00fd den na baletn\u00ed hodiny, tak\u017ee skoro nem\u00e1 voln\u00fd \u010das,“ povzdechl si Tom.<\/em><\/div>\n
„Beztak, \u017ee ve skute\u010dnosti je to n\u011bjakej starej \u00fachyl,“ odtu\u0161il jsem.<\/p>\n

„Debile! Ona je skv\u011bl\u00e1. Stoprocentn\u011b je to ona, v\u00ed\u0161? A j\u00e1… no, nebudu pop\u00edrat, \u017ee se mi l\u00edb\u00ed. Jednou si ji s\u00e1m najdu a budeme spolu. Tob\u011b zbydou pouze o\u010di pro pl\u00e1\u010d.“ S t\u00edm ode\u0161el. Povzdechl jsem si. Tom si tolik p\u0159\u00e1l, aby jej u\u017e pova\u017eovali za dosp\u011bl\u00e9ho, ale neuv\u011bdomoval si, \u017ee sv\u00fdm d\u011btinsk\u00fdm p\u0159\u00edstupem toho nikdy nedoc\u00edl\u00ed.<\/p>\n

Vr\u00e1til jsem se k bezc\u00edln\u00e9mu \u010dm\u00e1r\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Do m\u00edstnosti vstoupila Meg. M\u011bla na sob\u011b dostate\u010dn\u011b reprezentativn\u00ed oble\u010den\u00ed, aby se za ni madam Giryov\u00e1 nemusela b\u011bhem premi\u00e9ry styd\u011bt a mohla s radost\u00ed d\u00e1vat na obdiv jej\u00ed d\u00edv\u010d\u00ed kr\u00e1su. Pohr\u00e1vala si s dlouh\u00fdm pramenem plav\u00fdch vlas\u016f a ve tv\u00e1\u0159i ji zkr\u00e1\u0161loval stydliv\u00fd rum\u011bnec.<\/p><\/div>\n

„Maminka se v\u00e1s pt\u00e1, jestli s n\u00e1mi nechcete p\u0159ed premi\u00e9rou pove\u010de\u0159et,“ vyhrkla a \u010derve\u0148 v jej\u00edm obli\u010deji je\u0161t\u011b zv\u00fdrazn\u011bla.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuji,“ usm\u00e1l jsem se na ni. „Vy\u0159i\u010f pros\u00edm matce, \u017ee je to od n\u00ed velice laskav\u00e9.“<\/p>\n

P\u0159ik\u00fdvla a odcupitala pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n

Flashback<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

„Bille! Zlat\u00ed\u010dko, pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“ zn\u011bl domem m\u00e1min hlas. Okam\u017eit\u011b jsem seb\u011bhl do kuchyn\u011b. St\u00e1la u mal\u00e9ho ok\u00e9nka a vyhl\u00ed\u017eela ven, p\u0159es \u010delo se j\u00ed t\u00e1hla ustaran\u00e1 vr\u00e1ska.<\/em><\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ zeptal jsem se. P\u0159ilo\u017eila si prst na spodn\u00ed ret a m\u00e1vla rukou, abych p\u0159e\u0161el k n\u00ed. Uk\u00e1zala na okno. Vyhl\u00e9dl jsem ven.<\/p>\n

Na terase sed\u011bl Tom, nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe, n\u011bco si mumlal. V rukou muchlal lem sv\u00e9ho dlouh\u00e9ho tri\u010dka.<\/em><\/div>\n

„N\u011bco s n\u00edm je,“ zamumlala m\u00e1ma, jako by to z pohledu, kter\u00fd se mi nask\u00fdtal, nebylo dostate\u010dn\u011b viditeln\u00e9. „Promluv s n\u00edm, pros\u00edm,“ vrhla po mn\u011b smutn\u00fd ps\u00ed pohled. Hodlal jsem j\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee je to Tomova v\u011bc, ale jej\u00ed o\u010di m\u011b p\u0159inutily sv\u011bsit ramena a odej\u00edt na terasu.<\/p>\n

Ve dve\u0159\u00edch jsem zt\u011b\u017eka polknul. Ruce se mi chv\u011bly, necht\u011bl jsem s Tomem mluvit, kdy\u017e evidentn\u011b nem\u00e1 n\u00e1ladu. Ti\u0161e jsem se p\u0159inutil dosednout do prout\u011bn\u00e9ho k\u0159es\u00edlka vedle n\u011bj. Zvedl ke mn\u011b nezvykle leskl\u00e9 o\u010di. P\u0159isunul jsem se s k\u0159es\u00edlkem bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a v\u00e1hav\u011b ho chytil za ruku.<\/p>\n

Nemusel nic \u0159\u00edkat, nepot\u0159eboval jsem v\u011bd\u011bt, co se mu stalo, a on vypadal, \u017ee se o tom ani bavit nechce. Jen jsme tam sed\u011bli, bl\u00edzko sebe, ruce propojen\u00e9. Jeho hork\u00e9 \u010delo se op\u0159elo o m\u00e9, zamrkal jsem p\u0159ekvapen\u00edm. Tomovi se po tv\u00e1\u0159i roztekla jedin\u00e1 osamocen\u00e1 slza…<\/p>\n

Tu noc jsem se poprv\u00e9 vloupal do jeho pokoje, abych se ujistil, \u017ee klidn\u011b sp\u00ed.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

V kapse ko\u017een\u00e9 soupravy za\u010dal vyzv\u00e1n\u011bt mobil, vytrhl m\u011b ze z\u00e1plavy vzpom\u00ednek. Bu\u010f vol\u00e1 m\u00e1ma nebo Tom. Ignoroval jsem zvuk mobilu a hlavu si op\u0159el o chladnou st\u011bnu za sebou. Zav\u0159el jsem o\u010di a okam\u017eit\u011b se ut\u00e1p\u011bl zp\u00e1tky ve vzpom\u00ednk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n

Flashback<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Skr\u00fdval jsem se ve st\u00ednu star\u00e9ho d\u00edv\u010d\u00edho intern\u00e1tu, jeho\u017e dne\u0161n\u00ed vzez\u0159en\u00ed ani zdaleka nep\u0159ipom\u00ednalo budovu na fotk\u00e1ch, kter\u00e9 jsem si prohl\u00ed\u017eel p\u0159edchoz\u00ed noci na p\u0159edstaven\u00ed. V\u017edycky jsem se cht\u011bl dostat do N\u00e1rodn\u00ed opery a v\u010dera se mi splnil sen, tak\u017ee ho mohl nahradit jin\u00fd. Te\u010f jsem si p\u0159\u00e1l, abych jednou mohl shl\u00e9dnout na prknech, je\u017e znamenaj\u00ed sv\u011bt, sv\u00e9 vlastn\u00ed d\u00edlo.<\/p>\n

Budova intern\u00e1tu p\u016fsobila opu\u0161t\u011bn\u011b a zanedban\u011b. Jen v p\u00e1r oknech sv\u00edtilo sv\u011btlo. Doufal jsem, \u017ee m\u011b tu nikdo nep\u0159istihne. Pot\u0159eboval jsem obhl\u00e9dnout pozemky Opery, abych zjistil, jak nejsnadn\u011bji se m\u016f\u017eu dostat k jej\u00edmu majiteli, abych mu mohl podstr\u010dit svoje d\u00edlo. Za\u010dal jsem ps\u00e1t, kdy\u017e jsem se zamiloval do bratra. No, v\u011b\u0159ili byste tomu?<\/p>\n

N\u011bkdo mi polo\u017eil ruku na rameno. Z \u00faleku mi m\u00e1lem povolil mo\u010dov\u00fd m\u011bch\u00fd\u0159.<\/em><\/div>\n

„Hled\u00e1te n\u011bco, mlad\u00fd mu\u017ei?“ zeptal se za mnou odm\u011b\u0159en\u00fd \u017eensk\u00fd hlas a j\u00e1 se za t\u00edm zvukem okam\u017eit\u011b obr\u00e1til. D\u00edval jsem se do tv\u00e1\u0159e \u017eeny v nejlep\u0161\u00edch letech s hn\u011bd\u00fdmi vlasy, sta\u017een\u00fdmi do p\u0159\u00edsn\u00e9ho drdolu. M\u011bla na sob\u011b velice slu\u0161iv\u00fd kancel\u00e1\u0159sk\u00fd kost\u00fdmek hn\u011bd\u00e9 barvy, kter\u00fd kr\u00e1sn\u00e9 zv\u00fdraz\u0148oval jej\u00ed jemn\u00e9 rysy.<\/p>\n

„Pot\u0159eboval bych se dostat k \u0159editeli. N\u011bco pro n\u011bj m\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl jsem up\u0159\u00edmn\u011b. \u017dena vypadala, \u017ee by prokoukla ka\u017edou moji le\u017e.<\/em><\/div>\n

„Skute\u010dn\u011b? A o co se jedn\u00e1?“ zeptala se zv\u011bdav\u011b a nat\u00e1hla ke mn\u011b ruku, aby mi pomohla vst\u00e1t z m\u00e9ho pod\u0159epu.<\/em><\/div>\n
„O operu.“<\/em><\/div>\n
„Jak se jmenuje\u0161, chlap\u010de?“<\/em><\/div>\n
„Bill,“ zamumlal jsem ti\u0161e a sklopil o\u010di. Pozvedla mi jemn\u011b bradu a donutila m\u011b, abych se j\u00ed pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Velice m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, Bille. M\u00e1\u0161 tu svoji operu? R\u00e1da bych si ji p\u0159e\u010detla,“ usm\u00e1la se. P\u0159ik\u00fdvl jsem. Chytila m\u011b za ruku a t\u00e1hla m\u011b ke vchodu do d\u00edv\u010d\u00edho intern\u00e1tu.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em><\/strong> autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Tenhle d\u00edl jsem se rozhodla p\u0159enechat pouze Billovi a jeho vzpom\u00ednk\u00e1m. Mysl\u00edm, \u017ee je na \u010dase si tro\u0161ku urovnat, jak to mezi dvoj\u010d\u00e1tky vlastn\u011b bylo =) Te\u010f se m\u016f\u017eou zd\u00e1t \u00fatr\u017eky Billov\u00fdch vzpom\u00ednek jako nem\u00edstn\u00e9, ale v\u011b\u0159te mi, \u017ee brzy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[458],"tags":[],"class_list":["post-7651","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-phantom-of-the-opera"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7651","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7651"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7651\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7651"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7651"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7651"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}