{"id":7657,"date":"2011-10-11T16:30:00","date_gmt":"2011-10-11T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7637"},"modified":"2011-10-11T16:30:00","modified_gmt":"2011-10-11T15:30:00","slug":"prayers-to-stars-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/11\/prayers-to-stars-11\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 11."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
V bezv\u011bdom\u00ed, do kter\u00e9ho upadl po vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edm putov\u00e1n\u00ed mezi nebem a zem\u00ed, se jeho du\u0161e op\u011bt odpoutala od t\u011bla. Ani se nesna\u017eil odporovat, byla by to p\u0159edem prohran\u00e1 bitva. Un\u00e1\u0161elo ho to bez opt\u00e1n\u00ed nebo svolen\u00ed, d\u011blalo si to s n\u00edm, co cht\u011blo. A on se nemohl br\u00e1nit. C\u00edtil se stejn\u011b jako tehdy, kdy vypadnul z lodi. Nemohl se nijak dostat zp\u011bt, jeliko\u017e mo\u0159sk\u00fd proud byl siln\u011bj\u0161\u00ed, nedalo se plavat proti n\u011bmu a ani ho zastavit. Jedin\u00e9, co mohl d\u011blat, bylo sledovat ztr\u00e1cej\u00edc\u00ed se lo\u010f a \u010dekat na to, kam jeho t\u011blo mo\u0159e zanese.<\/p>\n

P\u0159i tom v\u0161emo\u017en\u00e9m vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed mu v mysli vytanula tak\u00e9 tv\u00e1\u0159 jeho dvoj\u010dete. Na jeho sladk\u00fd \u00fasm\u011bv, jeho \u0161\u0165astn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky v o\u010d\u00edch a nos\u00edk lehce se zvedaj\u00edc\u00ed nahoru. Jedin\u00e9, co mu zb\u00fdvalo v t\u011bchto chv\u00edl\u00edch, bylo myslet na n\u011bj. Netu\u0161il, kolik \u010dasu b\u011bhem toho procesu ub\u011bhlo, av\u0161ak dost na to, aby si stihl vybavit n\u011bkolik \u0161\u0165astn\u00fdch vzpom\u00ednek z d\u011btstv\u00ed. P\u0159esn\u011b si dok\u00e1zal vybavit, jak pob\u00edhali po zahrad\u011b a sna\u017eili se chytit jeden druh\u00e9ho, nebo jak se p\u0159edh\u00e1n\u011bli p\u0159i cest\u011b ke stolu, kde na n\u011b \u010dekaly jejich obl\u00edben\u00e9 pala\u010dinky. Vzpom\u00ednal na ud\u00e1losti, na kter\u00e9 si norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk ani nevzpomene. Jsou n\u011bkde hluboko v n\u011bm, ale kdy\u017e se pohrou\u017e\u00ed do stavu vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed, vybav\u00ed si n\u011bco daleko d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho. Ale pro Toma byly pr\u00e1v\u011b tyto ban\u00e1ln\u00ed v\u011bci t\u011bmi d\u016fle\u017eit\u00fdmi. T\u0159eba to, jak von\u011bla atmosf\u00e9ra jednoho ve\u010dera, kdy spole\u010dn\u011b s rodi\u010di sed\u011bli na zahrad\u011b a sm\u00e1li se Tomov\u011b dvoj\u010deti, kter\u00e9 si omylem rozmazalo \u0161leha\u010dku ze z\u00e1kusku po cel\u00e9m obli\u010deji.<\/p>\n

\u010cas na tyto vzpom\u00ednky byl tak zdlouhav\u00fd a on u\u017e p\u0159est\u00e1val v\u011b\u0159it, \u017ee se jeho du\u0161e n\u011bkde ocitne. Za\u010d\u00ednal si myslet, \u017ee z\u016fstane v tomhle stavu a takhle bude vzpom\u00ednat a p\u0159em\u00fd\u0161let u\u017e nav\u011bky. Ale jak dlouho bylo nav\u011bky? Kdy to za\u010d\u00ednalo a kon\u010dilo? Nebo to nekon\u010dilo nikdy… Ale v\u0161e m\u00e1 p\u0159ece n\u011bkde konec. Tak co to znamenalo?<\/em><\/div>\n

\n
<\/p>\n

Pak se ale n\u011bkde v d\u00e1lce objevil paprsek. Byl slab\u00fd, a kdy\u017e se lehce dotkl okraje jeho du\u0161e, p\u00e1lil tak m\u00e1lo, a\u017e m\u011bl Tom pocit, \u017ee snad vyhas\u00edn\u00e1. Ale \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e byl, t\u00edm byl ost\u0159ej\u0161\u00ed jak na pohled, tak na dotek. Za\u010d\u00ednal c\u00edtit, jak ho spaluje. Pomalu a mu\u010div\u011b se zar\u00fdval do jeho ochrann\u00e9 slupky. Postupem \u010dasu se zd\u00e1lo, \u017ee u\u017e v\u00edce nevydr\u017e\u00ed, ale stejn\u011b se posunul zase o kous\u00ed\u010dek d\u00e1l a on si uv\u011bdomoval, \u017ee a\u010d m\u011bl pocit, \u017ee tohle je u\u017e posledn\u00ed kapka, st\u00e1le to pokra\u010dovalo d\u00e1l a d\u00e1l. Nesnesitelnost se zm\u011bnila v ukrutnou bolest, a ta se po dlouh\u00fdch hodin\u00e1ch, alespo\u0148 mu to tak p\u0159ipadalo, zm\u011bnila ve stav, kdy nevn\u00edmal nic, a p\u0159itom v\u0161e. C\u00edtil se tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, cel\u00e9 to p\u016fsobilo jako zl\u00fd sen a on jen \u010dekal na probuzen\u00ed, kter\u00e9 by ho osvobodilo z tohoto mu\u010den\u00ed.<\/p>\n

Pak se k horku p\u0159idala zima. Ty dv\u011b naprosto odli\u0161n\u00e9 v\u011bci se spojily a on je p\u0159estal vn\u00edmat \u00fapln\u011b. C\u00edtil spaluj\u00edc\u00ed horko, jako by ho\u0159el v plamenech za \u017eiva, a p\u0159itom se t\u0159\u00e1sl zimou, kter\u00e1 do n\u011bj zabod\u00e1vala tis\u00edce ledov\u00fdch a ostr\u00fdch kus\u016f ledu. Kdyby mohl, k\u0159i\u010del by bolest\u00ed. Av\u0161ak on mohl k\u0159i\u010det jen uvnit\u0159 sv\u00e9 du\u0161e, na povrch se nevydralo v\u016fbec nic, jen ho to rvalo zevnit\u0159.<\/em><\/div>\n

A pak v\u0161e ustalo. V\u0161echna bolest zmizela, av\u0161ak m\u00edsto n\u00ed se objevilo op\u011bt to dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9 pr\u00e1zdno. S t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee nyn\u00ed bylo tis\u00edckr\u00e1t v\u011bt\u0161\u00ed a on m\u011bl pocit, \u017ee ho do sebe vs\u00e1kne.<\/em><\/div>\n
St\u00e1l tam a naslouchal tolika slov\u016fm, tolika hlas\u016fm. Nerozum\u011bl jim, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se bav\u00ed o n\u011bm a \u017ee mluv\u00ed o n\u011b\u010dem opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9m. Rozsudek, o kter\u00e9m rozhodly, nemohl odm\u00edtnout. Nem\u011bl na vybranou, musel p\u0159etrp\u011bt to, co si zaslou\u017eil.<\/p>\n

V\u0161echna ta bolest, kterou pro\u017e\u00edval celou tu nekone\u010dnou dobu, ne\u017e se dostal na toto m\u00edsto, se vr\u00e1tila. Musel zdolat tu samou cestu tolikr\u00e1t, kolikr\u00e1t vyu\u017eil s\u00edly hv\u011bzd, kolikr\u00e1t nat\u00e1hl svou ruku k jejich ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed z\u00e1\u0159i. A pak byl milostiv\u011b propu\u0161t\u011bn. Prokl\u00ednal by hv\u011bzdy a jejich p\u0159\u00edli\u0161 krut\u00fd trest, kdyby si nebyl v\u011bdom sv\u00e9 chyby. V\u011bd\u011bl, \u017ee jejich rozsudek byl na jejich pom\u011bry m\u00edrn\u00fd. Nad nik\u00fdm jin\u00fdm by se nezam\u00fd\u0161lely, poslaly by ho rovnou na smrt. Ale tohoto chlapce u\u0161et\u0159ily. Jeho du\u0161e nebyla \u0161pinav\u00e1 a nevyu\u017e\u00edvala pomoc hv\u011bzd kv\u016fli lakomosti. On je pot\u0159eboval. Byl ta zoufal\u00fd, \u017ee nemyslel na n\u00e1sledky, p\u0159ed nimi\u017e ho varovaly. Bolest jeho utr\u00e1pen\u00e9 du\u0161e ho donutila p\u0159ijmout jejich chvilkovou volnost. Pot\u0159eboval je a ony byly tomu \u010dist\u00e9mu a nevinn\u00e9mu chlapci schopny odpustit.<\/p>\n

<\/em> „Tomi…“ Tich\u00fd rozt\u0159esen\u00fd hlas protnul ticho, je\u017e nastalo po Tomov\u011b vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Bill j\u00edm byl ot\u0159esen natolik, \u017ee si a\u017e te\u010f uv\u011bdomil, \u017ee sed\u00ed vedle sebe na studen\u00e9 zemi. Tou\u017e\u00edce po objet\u00ed jeho siln\u00fdch pa\u017e\u00ed a pod ochran\u00e1\u0159sk\u00fdm pudem se tiskl na jeho hru\u010f. Nevn\u00edmal studen\u00fd v\u00edtr vr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed mu do zad. Dok\u00e1zal vn\u00edmat jen bl\u00edzkost t\u011bla, t\u0159el se o n\u011bj nosem a pevn\u00fdm stiskem se uji\u0161\u0165oval, \u017ee je Tom tady s n\u00edm a \u017ee mu nic nen\u00ed, \u017ee mu nikdo a nic neubl\u00ed\u017eilo. Nedovolil by to. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou byl na\u0161tvan\u00fd k nep\u0159\u00ed\u010detnosti, av\u0161ak te\u010f sv\u00fdch slov litoval natolik, a\u017e ho bolelo kdesi v hrudi.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b chv\u00edli nenasytn\u011b vdechoval omamnou v\u016fni. Pak pomalu zvedl hlavu a dychtiv\u011b se pod\u00edval do jeho o\u010d\u00ed, je\u017e se na n\u011bj op\u011btovn\u011b up\u00edraly. „Omlouv\u00e1m se.“ V\u011bd\u011bl, \u017ee sta\u010d\u00ed tato dv\u011b slova, \u017ee nemus\u00ed vysv\u011btlovat, za co se omlouv\u00e1.<\/div>\n

„Pokud mi odpust\u00ed\u0161 v\u0161e, co jsem o tob\u011b \u0159ekl, a nebude\u0161 tomu v\u011b\u0159it, proto\u017ee nic z toho nen\u00ed pravda, pak tvou omluvu p\u0159ijmu,“ za\u0161eptaly sametov\u00e9 rty a Billovu tv\u00e1\u0159 ovanul jeho hork\u00fd dech. Uc\u00edtil ho na sv\u00fdch rtech a p\u0159ipomn\u011blo mu to p\u0159\u00edtomnost jeho m\u011bkk\u00fdch jemn\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f. Nev\u011bdomky ty sv\u00e9 pootev\u0159el, aby jeho dech vpustil do sv\u00fdch \u00fast.<\/div>\n
„Odpou\u0161t\u00edm ti.“ Nemusel nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let a nemusel se ani rozhodovat. Odpov\u011b\u010f byla tak jasn\u00e1 a automatick\u00e1. Nemohl mu m\u00edt za zl\u00e9 nic z toho, co \u0159ekl, nemohl myslet na nic jin\u00e9ho, ne\u017e co \u0159ekl on s\u00e1m.<\/p>\n

Tentokr\u00e1t p\u0159\u00edval v\u011btru ignorovat nemohl. Ude\u0159il do n\u011bj tak n\u00e1hle, \u017ee se jeho t\u011blo neovladateln\u011b rozt\u0159\u00e1slo. Zimom\u0159iv\u011b se stulil a \u010delo si znovu op\u0159el o jeho hru\u010f, aby se mohl pono\u0159it do jeho v\u016fn\u011b. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co d\u011bl\u00e1. Na to bude spousta \u010dasu pak. Ot\u0159\u00e1slo j\u00edm Tomovo vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. Ne proto, \u017ee jemu hv\u011bzdy odpustit nemusely, ale proto, \u017ee se b\u00e1l o n\u011bj. Kdyby mu ho v tuto chv\u00edli cht\u011bl n\u011bkdo vz\u00edt, porval by se s n\u00edm s jist\u00fdm v\u00edt\u011bzstv\u00edm. A pak by se k n\u011bmu znovu p\u0159itulil a nechal se j\u00edm ukol\u00e9bat a ut\u011b\u0161it.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee ti odpustily i hv\u011bzdy,“ zamumlal do jeho tri\u010dka, ale i p\u0159es tichost jeho slov ho Tom zaslechl. Na jeho rtech pohr\u00e1val zasn\u011bn\u00fd \u00fasm\u011bv. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou se t\u0159\u00e1sl pod vzpom\u00ednkami, ale te\u010f se nemohl soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho ne\u017e na to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. Pohladil ho po vlasech, tak opatrn\u011b, \u017ee to Bill skoro nec\u00edtil. A pak znovu a znovu. Nemohl p\u0159estat, bylo to tak ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed. Pohr\u00e1val si s jeho \u010dern\u00fdmi pram\u00ednky, namot\u00e1val je na prst, ale d\u00e1val obrovsk\u00fd pozor, aby ho jedinkr\u00e1t nezatahal. Nechal se un\u00e9st, nezbedn\u00e9 prsty se do nich vpletly a jemn\u011b jeho hlavu odt\u00e1hly. Bill k n\u011bmu zvedl t\u00e1zav\u00fd pohled.<\/p>\n

Tom r\u00e1zem nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Zd\u00e1lo se, \u017ee v\u0161e, co \u0159ekne, nebude dost vystihuj\u00edc\u00ed, akor\u00e1t zbyte\u010dn\u00e9 mrh\u00e1n\u00ed slov. A tak ml\u010del, jen se na n\u011bj d\u00edval a nemohl se toho pohledu naba\u017eit. Jeho bled\u00e1 tv\u00e1\u0159 byla tak n\u00e1dhern\u00e1. \u017densk\u00e9 rysy tak dokonale matouc\u00ed, rty tak sladk\u00e9 a jako magnet p\u0159ita\u017eliv\u00e9 u\u017e jen na pohled. Nedok\u00e1zal se mu d\u00edvat do o\u010d\u00ed, jen se up\u00edral na jeho rty, jejich\u017e chu\u0165 u\u017e znal, a a\u0165 to zap\u00edral sebev\u00edc, m\u011bl na nich takovou chu\u0165, \u017ee by nejrad\u011bji v\u0161echnu jejich chu\u0165 sl\u00edbal, n\u011b\u017en\u011b by je hladil, a pak jemn\u011b proklouzl jazykem dovnit\u0159, vno\u0159il se do zak\u00e1zan\u00fdch \u00fast…<\/div>\n

V panice odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, aby ty \u017eiv\u00e9 p\u0159edstavy zahnal. Nepomohlo to, nabraly je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1dech. Myslel, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00ed, to\u010dila se mu hlava nad t\u00edm, jak se sna\u017eil neud\u011blat to.<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt,“ vyhrkl n\u00e1hle, vysko\u010dil na nohy a bez ohl\u00e9dnut\u00ed na Billovy zklaman\u00e9 o\u010di, do nich\u017e se vloudily slzy, se rozeb\u011bhl.<\/p>\n

Slunce se pr\u00e1v\u011b objevilo na obzoru. Jen mal\u00fd kous\u00ed\u010dek paprsku vystr\u010dilo ze sv\u00e9 lo\u017enice. V\u0161ude kolem n\u011bj se t\u0159epotaly \u010derv\u00e1nky, pohltily \u010dist\u00e9 nebe kolem sebe, aby alespo\u0148 na chv\u00edli uchv\u00e1tily svou k\u0159iklavou \u010derven\u00ed m\u00edsto po boku z\u00e1\u0159iv\u00e9ho slunce.<\/div>\n

Vesnic\u00ed se nesl neobvykl\u00fd klid. V\u0161ichni obyvatel\u00e9 je\u0161t\u011b ti\u0161e spali, nech\u00e1vali se un\u00e1\u0161et sv\u00fdmi sny a nezaj\u00edmal je p\u0159\u00edrodn\u00ed \u00fakaz, kter\u00fd v\u00fdchod slunce poskytoval. Pouze jedny o\u010di se z\u00e1jmem hled\u011bly do d\u00e1li.<\/p>\n

Ticho nebylo t\u00ed\u017eiv\u00e9, alespo\u0148 ne pro n\u011bj. Pro n\u011bj bylo n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fdm, a on si ho n\u00e1le\u017eit\u011b u\u017e\u00edval. Kone\u010dn\u011b mohl p\u0159em\u00fd\u0161let, ani\u017e by ho n\u011bco nebo n\u011bkdo ru\u0161il. Nest\u00e1valo se \u010dasto, \u017ee by m\u011bl \u010das p\u0159em\u00fd\u0161let, zaob\u00edrat se probl\u00e9my. Na tohle byl \u010das a\u017e p\u0159i svitu hv\u011bzd a m\u011bs\u00edce. Ov\u0161em tuto noc nebe zdobily jen \u010dern\u00e9 mraky a ty nedovolily jeho v\u011brn\u00fdm poslucha\u010d\u016fm vysvitnout. A dal\u0161\u00ed \u0161ance si s nimi promluvit byla v nedohlednu. Cel\u00fd dlouh\u00fd den. Dnes m\u011bl hodn\u011b pr\u00e1ce, na kterou by se m\u011bl soust\u0159edit, a to by nedok\u00e1zal, kdyby si v hlav\u011b neurovnal to v\u0161e, co ho tr\u00e1pilo.<\/div>\n

Nep\u0159ekypoval touhou vid\u011bt v\u00fdchod slunce, nem\u011bl r\u00e1d jeho ostrost, ale v tuto chv\u00edli ho p\u0159iv\u00edtal m\u00e1lem s j\u00e1sotem. Po zamra\u010den\u00e9 noci p\u0159i\u0161lo hork\u00e9 a dusn\u00e9 r\u00e1no. P\u0159esn\u011b takov\u00e9, kter\u00e9 nesn\u00e1\u0161el. Nyn\u00ed si v\u0161ak nest\u011b\u017eoval.<\/p>\n

Zni\u010den\u011b si povzdechl a prot\u0159el si unaven\u00e9 o\u010di. Bylo tak slo\u017eit\u00e9 se proj\u00edt t\u00edm zmatkem. To\u010dila se mu u\u017e hlava z toho, \u017ee a\u0165 se \u00fap\u011bnliv\u011b sna\u017eil, st\u00e1le nenach\u00e1zel v\u00fdchodisko z t\u00e9to situace. Ale p\u0159esto v\u0161echno nelitoval, \u017ee toho chlapce poznal. Mo\u017en\u00e1 litoval toho, \u017ee unesl zrovna jeho, proto\u017ee jeho nevinnost si to nezaslou\u017eila, ale rozhodn\u011b nelitoval, \u017ee ho poznal. I kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nem\u016f\u017ee, \u017ee je to nebezpe\u010dn\u00e9 jak pro n\u011bj, tak pro jeho malou hol\u010di\u010dku, nemohl si pomoct. Bill byl tak v\u00fdjime\u010dn\u00e1 osoba. Byl tak ch\u00e1pav\u00fd a up\u0159\u00edmn\u00fd. Podmanil si Tomovo srdce, ani\u017e by o to usiloval. Chv\u00edle, kdy byl s n\u00edm, byly pro Toma ty nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Tr\u00e1vil s n\u00edm hodn\u011b \u010dasu. Mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, vzhledem k pravidl\u016fm. Ale on se jimi nikdy tak \u00fapln\u011b ne\u0159\u00eddil, tak pro\u010d by m\u011bl te\u010f? Pro\u010d by se s n\u00edm nemohl p\u0159\u00e1telit?<\/p>\n

P\u0159\u00e1telit. Nev\u011bd\u011bl, jestli je to zrovna tohle, co cht\u011bl. Cht\u011bl Billa v\u00edce poznat, cht\u011bl mu b\u00fdt neust\u00e1le nabl\u00edzku, cht\u011bl b\u00fdt jeho p\u0159\u00edtelem. Ale z\u00e1rove\u0148 po n\u011bm tou\u017eil…<\/div>\n

V tu chv\u00edli se ohniv\u00e9 slunce vyhouplo zcela na oblohu a chlapcovu tv\u00e1\u0159 oslepily z\u00e1\u0159iv\u00e9 paprsky. P\u0159iv\u0159el pod t\u00edm n\u00e1valem sv\u011btla o\u010di, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se mu p\u0159ed nimi v\u0161ak objevila tv\u00e1\u0159 toho kr\u00e1sn\u00e9ho chlapce, na n\u011b\u017e neust\u00e1le myslel. Zat\u0159epal hlavou, kdy\u017e se mu v n\u00ed ozvalo to slovo.<\/div>\n
Tou\u017eil…<\/div>\n
Jist\u011b \u017ee po n\u011bm tou\u017eil. Bill byl n\u00e1dhern\u00fd. M\u011bl ty nej\u017een\u0161t\u011bj\u0161\u00ed rysy, jak\u00e9 kdy na chlapci vid\u011bl. Nebyly vytvo\u0159eny um\u011ble, nem\u011bl je kv\u016fli l\u00ed\u010den\u00ed ani obl\u00e9k\u00e1n\u00ed. Byl u\u017e na pohled k\u0159ehk\u00fd jako porcel\u00e1n a Tom m\u011bl kolikr\u00e1t sto chut\u00ed ho obejmout, jak nejjemn\u011bji um\u011bl, aby se mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed nerozpadl. Jeho tv\u00e1\u0159, rysy v jeho tv\u00e1\u0159i byly tak jemn\u00e9 a hladk\u00e9. Rty m\u011bl vykrojen\u00e9 do tvaru, kter\u00fd m\u011bl Tom neust\u00e1le chu\u0165 pol\u00edbit. Vypadaly stejn\u011b tak sladce, jako chutnaly. A jeho t\u011blo… to t\u011blo bylo tak p\u0159ita\u017eliv\u00e9, \u017ee by oblomilo i toho nejv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho mu\u017ee. Co Tom na Billovi miloval ze v\u0161eho nejv\u00edc, byly v\u0161ak jeho vlastnosti. S\u00e1m Bill byl cel\u00fd protiklad. Uvnit\u0159 byl romantick\u00fd, n\u011b\u017en\u00fd a neuv\u011b\u0159iteln\u011b citliv\u00fd. Av\u0161ak na povrch byl drz\u00fd, tvrdohlav\u00fd a h\u00e1dav\u00fd. Ale to v\u0161e byla jen maska, Tom si moc dob\u0159e pamatoval, jak neboj\u00e1cn\u011b se choval p\u0159i jejich prvn\u00edm setk\u00e1n\u00ed. Hr\u00e1l si na drz\u00e9ho a siln\u00e9ho, uvnit\u0159 se v\u0161ak t\u0159\u00e1sl strachem.<\/p>\n

P\u0159ipadalo mu, jako by Bill byl and\u011bl. Miloval jeho \u00fasm\u011bv a zvoniv\u00fd sm\u00edch, i kdy\u017e ho nesly\u0161el \u010dasto.<\/div>\n

Nemohl se divit, \u017ee ho Bill p\u0159itahuje. V\u017edy\u0165, koho by nep\u0159itahoval n\u011bkdo takov\u00fd?<\/div>\n
Tom nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad svou orientac\u00ed. Nikdy nem\u011bl my\u0161lenky na \u017e\u00e1dnou d\u00edvku ani chlapce. M\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 mnoho jin\u00fdch starost\u00ed a probl\u00e9m\u016f, ne\u017e aby se ot\u00e1\u010del po hezk\u00fdch postav\u00e1ch a ut\u00e1p\u011bl se v hlubok\u00fdch o\u010d\u00edch. Nebyl vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho, \u017ee se mu l\u00edb\u00ed chlapec. V\u011b\u0159il na l\u00e1sku, na hlubokou, d\u016fv\u011brnou a pravou l\u00e1sku. A bylo mu jedno, k jak\u00e9mu pohlav\u00ed t\u00edmto citem podlehne. V\u011bd\u011bl jen, \u017ee na n\u011bj l\u00e1ska n\u011bkde \u010dek\u00e1 a \u017ee a\u017e bude p\u0159ipraven\u00fd, najde si ho. Nebo mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 ne, pokud to tak chce osud… a hv\u011bzdy.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b dlouho jen tak st\u00e1l a nech\u00e1val se un\u00e1\u0161et kdesi do hloubi sv\u00e9 du\u0161e. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b otev\u0159el o\u010di, slunce bylo u\u017e vysoko na obloze, bez z\u00e1jmu se na n\u011bj seshora d\u00edvalo. Oto\u010dil se a vydal se dom\u016f, za svou malou hol\u010di\u010dkou, kter\u00e1 ho u\u017e ur\u010dit\u011b \u010dekala hladov\u00e1 a plna energie a nad\u0161en\u00ed z nov\u00e9ho dne. U\u017e nebyl zmaten\u00fd, kdy\u017e ve\u0161el dovnit\u0159 sv\u00e9ho p\u0159\u00edbytku a nechal se obejmout mal\u00fdm, huben\u00fdm t\u011bl\u00ed\u010dkem. Nyn\u00ed m\u011bl v hlav\u011b \u010disto a pr\u00e1zdno, my\u0161lenky spokojen\u011b sed\u011bly ka\u017ed\u00e1 ve sv\u00e9 p\u0159i\u0159azen\u00e9 polici a on si mohl v duchu s \u00fasm\u011bvem odpov\u011bd\u011bt na v\u0161echny ty ot\u00e1zky, na n\u011b\u017e hledal tak dlouho odpov\u011bdi.<\/div>\n

V\u011b\u0159il v osud a byl si jist\u00fd, \u017ee se nestane nic, co si nebude p\u0159\u00e1t. Proto se rozhodl d\u011blat to, co s n\u00edm bude cht\u00edt. Sta\u010dilo jen \u010dekat, a\u017e se obr\u00e1t\u00ed str\u00e1nka a on se bude \u0159\u00eddit podle sv\u00e9ho srdce a hv\u011bzd.<\/p>\n

autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady V bezv\u011bdom\u00ed, do kter\u00e9ho upadl po vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edm putov\u00e1n\u00ed mezi nebem a zem\u00ed, se jeho du\u0161e op\u011bt odpoutala od t\u011bla. Ani se nesna\u017eil odporovat, byla by to p\u0159edem prohran\u00e1 bitva. Un\u00e1\u0161elo ho to bez opt\u00e1n\u00ed nebo svolen\u00ed, d\u011blalo si to s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-7657","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7657","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7657"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7657\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7657"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7657"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7657"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}