{"id":7670,"date":"2011-10-09T17:00:00","date_gmt":"2011-10-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7650"},"modified":"2011-10-09T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-09T16:00:00","slug":"who-am-i-48","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/09\/who-am-i-48\/","title":{"rendered":"Who am I? 48."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> B\u011b\u017e\u00edm obcho\u010f\u00e1kem k butiku, kde pracuje Bill, a ka\u017ed\u00fdch p\u011bt vte\u0159in se d\u00edv\u00e1m na hodinky, jeliko\u017e m\u00e1m p\u016flhodinov\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Snad u\u017e neode\u0161el. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee v\u0161e ne\u0161lo podle pl\u00e1n\u016f a p\u0159\u00edpravy trvaly o n\u011bco d\u00fdl.<\/em> Dob\u011bhnu kone\u010dn\u011b ke kr\u00e1mu a vb\u011bhnu. Op\u0159u se o kolena a spla\u0161en\u011b oddechuji, p\u0159i\u010dem\u017e se rozhl\u00ed\u017e\u00edm. Na kase je Martha. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b jako na \u00fahlavn\u00edho nep\u0159\u00edtele \u010d\u00edslo dva. Jedni\u010dka je ur\u010dit\u011b Bill.<\/div>\n

„Ahoj, Martho. Pros\u00edm t\u011b, je ta\u2026“ Ani m\u011b to nenech\u00e1 do\u0159\u00edct.<\/div>\n
„Bill u\u017e ode\u0161el,“ \u0159ekne stroze a celkem nep\u0159\u00edjemn\u011b. Foukne si na nehet a d\u00e1l piluje.<\/div>\n
„Aha. Tak d\u00edky,“ vydechnu a vyjdu z butiku. „By m\u011b zaj\u00edmalo, co si furt na t\u011bch dr\u00e1pech m\u016f\u017ee pilovat. K\u00e9\u017e by si je ostrouhala a\u017e do masa, pizda.“ Celou cestu si n\u011bco bru\u010d\u00edm pod vousy. Dnes m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b den na hovno. Nic nejde podle pl\u00e1n\u016f. Sere se to nehor\u00e1zn\u011b.<\/em> Vyt\u00e1hnu iPhone a vyto\u010d\u00edm Billovo \u010d\u00edslo. Vstoup\u00edm na eskal\u00e1tory jedouc\u00ed dol\u016f a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se kolem. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b p\u00edp\u00e1n\u00ed ustane, ozve se Bill\u016fv hlas.<\/p>\n

„Ahoj, Tomi.“<\/div>\n

„Ahoj, kde jsi, pros\u00edm t\u011b?“ povzdechnu a ot\u0159u si zpocen\u00e9 \u010delo.<\/div>\n
„No, na cest\u011b dom\u016f. Pro\u010d?“<\/div>\n
„Do prde\u2026 Sakra,“ zakleju rad\u011bji jen, jeliko\u017e p\u0159ede mnou jede n\u011bjak\u00e1 \u017eena s d\u00edt\u011btem za ruku. Ta mal\u00e1 hol\u010di\u010dka dr\u017e\u00ed v ruce ply\u0161ov\u00e9ho kr\u00e1l\u00edka a usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b. \u00dasm\u011bv j\u00ed oplat\u00edm. „A kde jsi p\u0159esn\u011b?“<\/div>\n
„Jdu na autobus, jsem u\u017e v centru. Kde jsi ty?“<\/div>\n
„Jedu po eskal\u00e1torech. Jako v\u017edy p\u0159\u00edjemn\u011b nalad\u011bn\u00e1 Martha mi pr\u00e1v\u011b ozn\u00e1mila, \u017ee u\u017e jsi ode\u0161el,“ vzdychnu si pro sebe a rozejdu se po rovn\u00e9m povrchu z obchodu.<\/div>\n
„Ah, pro\u010d jsi mi nedal v\u011bd\u011bt? J\u00e1 bych na tebe p\u0159ece po\u010dkal. Tak j\u00e1 ti p\u016fjdu naproti.“<\/div>\n
„Ne,“ zam\u00edtnu ihned. P\u0159ece nebude kv\u016fli mn\u011b chodit zp\u00e1tky.<\/em> „Co kdybys po\u010dkal na tom d\u011btsk\u00e9m h\u0159i\u0161ti, jak je tam u t\u00e9 \u0161koly? B\u011bhem chvilky tam p\u0159ijedu,“ navrhnu mu. Rozejdu se svi\u017en\u011bj\u0161\u00edm krokem z obchodu k autu.<\/div>\n
„Dob\u0159e, budu se t\u011b\u0161it,“ zaslechnu jeho sm\u00edch.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159eknu v rychlosti. Zav\u011bs\u00edm a nasednu do auta. Okam\u017eit\u011b se rozjedu do centra, jak nejrychleji to jen jde, aby nemusel zbyte\u010dn\u011b dlouho \u010dekat.<\/div>\n
\n
\n

Zaparkuji na men\u0161\u00edm parkovi\u0161ti u velk\u00e9 budovy \u0161koly, te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee gymplu. Vystoup\u00edm z auta a rozejdu se k d\u011btsk\u00e9mu h\u0159i\u0161ti. Je pr\u00e1zdn\u00e9, jako by snad v okruhu deseti kilometr\u016f ne\u017eilo jedin\u00e9 d\u00edt\u011b. Uvid\u00edm tam pouze jednu osobu. Jednu jedinou osobu, kterou si tam p\u0159eji vid\u011bt. Pohled na n\u011bj mi zastav\u00ed srdce a stejn\u011b tak i ch\u016fzi. Bill sed\u00ed na jedn\u00e9 z dvou houpa\u010dek a tro\u0161ku se pohupuje. Hled\u00ed zamy\u0161len\u011b n\u011bkam do d\u00e1li. U nohou m\u00e1 pohozenou kabelku. Usm\u011bju se nad t\u00edm a znovu se rozejdu. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017e jsem mu, t\u00edm spla\u0161en\u011bji mi bije srdce a ka\u017ed\u00e1 bu\u0148ka si p\u0159eje u\u017e b\u00fdt u n\u011bj. Vypad\u00e1 jako and\u011bl, kdy\u017e se takhle tv\u00e1\u0159\u00ed. Je\u0161t\u011b jak sed\u00ed na t\u00e9 houpa\u010dce\u2026 Ah, bo\u017ee\u2026<\/p>\n

<\/em> „Ahoj,“ pozdrav\u00edm ho celkem ti\u0161e, abych ho n\u00e1hodou nevylekal. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee jdu pozd\u011b.“ Bill ke mn\u011b hned zvedne hlavu. Po tv\u00e1\u0159i se mu rozlije \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Ahoj,“ broukne. „Ne, neomlouvej se. Jde\u0161 v\u010das. Nav\u00edc jsi m\u011b p\u0159ekvapil.“<\/div>\n
„Jo, m\u00e1m hektick\u00fd den a p\u011bkn\u011b na hovno,“ povzdechnu a p\u0159isednu si na druhou houpa\u010dku. Ani si nevzpom\u00edn\u00e1m, kdy jsem naposledy sed\u011bl na houpa\u010dce. Trochu se zhoupnu a usm\u011bju. „Nevych\u00e1z\u00ed mi v\u016fbec nic, co si napl\u00e1nuji. Je to na prd.“<\/div>\n
„Jak to? Co jsi za\u0159izoval?“ zept\u00e1 se. Jako v\u017edy je zv\u011bdav\u00fd.<\/em><\/div>\n
„To je tajemstv\u00ed,“ odpov\u00edm vesele. P\u0159ichyt\u00edm se jeho houpa\u010dky a p\u0159it\u00e1hnu se k n\u011bmu. „Ale mohl bys m\u011b na p\u0159iv\u00edtanou pol\u00edbit.“<\/div>\n
„Jak r\u00e1d,“ zavrn\u00ed a nahne se ke mn\u011b. N\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed. Do polibku se usm\u011bju a se stejnou n\u011bhou mu ho oplat\u00edm. Chci ho c\u00edtit u sebe.<\/em> St\u00e1hnu ho z houpa\u010dky a op\u0159u si ho o sebe. Obejmu ho rukama kolem pasu. Pol\u00edb\u00ed m\u011b n\u011bkolikr\u00e1t za sebou. V\u017edy to tak lehce mlaskne. Rukou mi vjede do cop\u00e1nk\u016f. Trochu se povysunu, a\u017e se postav\u00edm. S citem ho vezmu za tv\u00e1\u0159 a dlouze se mu vpiji do rt\u016f. Pot\u00e9 se odt\u00e1hnu.<\/p>\n

„Chyb\u011bl jsi mi,“ \u0161eptnu a ot\u0159u se mu o nos sv\u00fdm.<\/div>\n

„Ty mn\u011b taky,“ vydechne a jeho dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 pa\u017ee m\u011b obejmou kolem krku. Za\u010dnu si hr\u00e1t s jeho rty a \u017eu\u017elat je. Tak moc mi chyb\u011bly.<\/div>\n
„V\u010dera to bylo tak \u0161\u00edlen\u00e9,“ zav\u0159e o\u010di a povystr\u010d\u00ed jazyk.<\/div>\n
„Prov\u00e1d\u011bli jsme sex po telefonu,“ zasm\u011bju se, ne\u017e si dovol\u00edm sv\u00fdm jazykem pohladit jeho.<\/div>\n
„L\u00edbilo se\u2026 ti to?“ broukne, jakmile \u0161pi\u010dkou jazyka rychle zakmit\u00e1 na m\u00e9. Na chv\u00edli vsaju jeho jazyk a pot\u00e9 ho pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n
„Jo, l\u00edbilo, ale nebylo to ono. Chci t\u011b c\u00edtit u sebe, pot\u0159ebuju to,“ p\u0159izn\u00e1m ti\u0161e, na\u010de\u017e se mu zad\u00edv\u00e1m hluboko do o\u010d\u00ed, aby si ov\u011b\u0159il pravost m\u00fdch slov.<\/div>\n
„Souhlas\u00edm,“ usm\u011bje se sladce. „Bylo to hodn\u011b vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Litoval jsem, \u017ee jsem si to tvoje st\u00e9n\u00e1n\u00ed nenahr\u00e1l. Mohl bych to poslouchat po\u0159\u00e1d,“ ucul\u00ed se. Tomu se za\u010dnu sm\u00e1t a op\u0159u si \u010delo o jeho, jakmile ho k sob\u011b v\u00edce nam\u00e1\u010dknu. Jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm.<\/p>\n

„Miluju t\u011b, Billy,“ \u0161eptnu. Mazliv\u011b se ot\u0159e nosem o m\u016fj.<\/div>\n

„J\u00e1 tebe taky, moc.“ Se v\u0161\u00ed n\u011bhou ho pol\u00edb\u00edm a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Jako kdyby v\u0161e \u0161patn\u00e9 bylo zapomenuto a my \u017eili jenom na\u0161\u00ed l\u00e1skou. Neum\u00edm se na n\u011bj zlobit, nedok\u00e1\u017eu to. Tak \u0161\u00edlen\u011b ho miluji, \u017ee bych kv\u016fli n\u011bmu snad i sko\u010dil z mrakodrapu. Tak stra\u0161n\u011b jsem zm\u011bknul a zn\u011b\u017en\u011bl kv\u016fli tomuhle oddan\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed\u010dku. Ach jo, on je jedin\u00e9 m\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m pro n\u00e1s na ve\u010der n\u011bco p\u0159ipraven\u00e9ho,“ pov\u00edm mu pravdu. „Co kdybys potom z\u016fstal u m\u011b?“ Semkne rty k sob\u011b.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed tak\u00e9.<\/div>\n
„Pokud samoz\u0159ejm\u011b chce\u0161 a nem\u00e1\u0161 na ve\u010der n\u011bjak\u00fd vlastn\u00ed pl\u00e1n,“ dod\u00e1m rychle. Prosebn\u011b mu z\u00edr\u00e1m do \u010dokol\u00e1dek. Chci, aby vid\u011bl, jak moc tou\u017e\u00edm po jeho p\u0159\u00edtomnosti.<\/div>\n
„Vlastn\u00ed pl\u00e1n? Jen bych o tob\u011b snil a p\u0159\u00e1l si b\u00fdt s tebou. A takhle mi to spln\u00ed\u0161. V\u00ed\u0161, jak jsem \u0161\u0165astn\u00fd?“ po\u0161ept\u00e1. Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a d\u00e1 mi malou pusinku. „Stra\u0161n\u011b mile jsi m\u011b p\u0159ekvapil. D\u011bkuju.“<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t,“ uti\u0161\u00edm ho jemn\u00fdm polibkem. „V\u00ed\u0161, \u017ee jsem s tebou taky r\u00e1d. Proto tohle v\u0161echno d\u011bl\u00e1m.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b u tebe m\u00e1m z\u016fstat p\u0159es noc?“<\/div>\n
„Pro\u010d by ne?“ podiv\u00edm se a trochu se odt\u00e1hnu. „Boj\u00ed\u0161 se? Nechce\u0161?“<\/div>\n
„Bl\u00e1z\u00ednku, \u010deho bych se b\u00e1l. Jen jestli v\u00e1\u017en\u011b chce\u0161,“ usm\u011bje se sladce.<\/div>\n
„Kdybych necht\u011bl, tak ti to p\u0159ece nenab\u00edz\u00edm,“ d\u00e1m mu se sm\u00edchem pusu.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ polo\u017e\u00ed mi hlavi\u010dku na rameno. „Budu moct sp\u00e1t u tebe?“<\/div>\n
„Ne, vyhod\u00edm t\u011b na gau\u010d,“ zachecht\u00e1m se sarkasticky, na\u010de\u017e ho pol\u00edb\u00edm do vlas\u016f. „To si pi\u0161, \u017ee bude\u0161 sp\u00e1t u m\u011b. A jestli bude\u0161 d\u00e1l ne\u017e5 centimetr\u016f, tak si m\u011b nep\u0159ej.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, budu sp\u00e1t rovnou na tob\u011b,“ ucul\u00ed se a obejme m\u011b pevn\u011bji.<\/p>\n

„Hmmh,“ zavrn\u00edm. „To miluju. Obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e m\u00e1\u0161 vzru\u0161uj\u00edc\u00ed sny.“<\/div>\n

„Tome,“ zasm\u011bje se a v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed. „To je tvoje vina, to d\u011bl\u00e1\u0161 ty.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, j\u00e1 m\u016f\u017eu za v\u0161echno. I za glob\u00e1ln\u00ed oteplov\u00e1n\u00ed,“ za\u010dnu se sm\u00e1t a hladit ho po z\u00e1dech. Zavrt\u00e1m se mu rty k uchu. „N\u00e1hodou miluju, kdy\u017e m\u011b po r\u00e1nu tla\u010d\u00ed\u0161. Je to znamen\u00ed, \u017ee se ti u m\u011b dob\u0159e spalo.“<\/div>\n
„Mm, velmi dob\u0159e. Vkr\u00e1d\u00e1\u0161 se mi do sn\u016f. A pak, kdy\u017e se za\u010dnu vrt\u011bt a c\u00edt\u00edm t\u011b, je to je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed a… mmm,“ zavrn\u00ed spokojen\u011b a za\u010dne mi vtisk\u00e1vat polibky na krk. Vyhled\u00e1m si jeho rty a za\u010dneme se l\u00edbat. U\u017e nec\u00edt\u00edm prsty.<\/em> Po chv\u00edli se ale odt\u00e1hnu.<\/div>\n
„Sice hezky h\u0159eje\u0161, ale je mi docela zima. Nep\u016fjdeme?“<\/div>\n
„Jo, jo,“ k\u00fdvne a pust\u00ed m\u011b.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ brouknu. Vezmu ho za ruku a propletu si s n\u00edm prsty. Rozejdu se pomal\u00fdm tempem k autu. Ur\u010dit\u011b to nen\u00ed a\u017e tak dlouho, kdy jsme se naposledy vedli za ruce, ale tak hrozn\u011b mi to chyb\u011blo.<\/em> Radostn\u011b cupit\u00e1 vedle m\u011b. Kdy\u017e dojdeme k autu, vy\u010dk\u00e1, ne\u017e ho odemknu. Ud\u011bl\u00e1m tak a nastoup\u00edme.<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem, \u017ee v severn\u00ed \u010d\u00e1sti je n\u011bjak\u00e1 pou\u0165 nebo n\u011bco takov\u00fdho. Cht\u011bl by ses tam jet pod\u00edvat je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, co budeme d\u011blat ve\u010der? Bude teprve 5,“ zaj\u00edm\u00e1m se. P\u0159ipout\u00e1m se a prohl\u00e9dnu si v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e. \u010casto mi sta\u010d\u00ed vid\u011bt jeho v\u00fdraz nebo jen zachytit pohled o\u010d\u00ed a p\u0159edem zn\u00e1m jeho odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Pokud bys cht\u011bl, pro\u010d ne,“ usm\u011bje se a p\u0159ipout\u00e1 se tak\u00e9. „Na pouti jsem nebyl odmali\u010dka.“<\/div>\n
„Tak to jsme dva,“ zasm\u011bju se a nastartuji. Jakmile vyjedu z parkovi\u0161t\u011b a najedu na d\u00e1lnici, polo\u017e\u00edm si ruku na jeho koleno. I tohle mal\u00e9 bezv\u00fdznamn\u00e9 gesto mi chyb\u011blo.<\/p>\n

BILL<\/p>\n

<\/strong> C\u00edt\u00edm se tak dob\u0159e, kdy\u017e m\u00e1m Toma vedle sebe. P\u0159ipad\u00e1m si takov\u00fd \u00fapln\u00fd, p\u0159edt\u00edm jako by \u010d\u00e1st m\u011b ode\u0161la a z\u016fstala s n\u00edm. U\u017e ten pocit nechci nikdy za\u017e\u00edt. Chytnu ho n\u011b\u017en\u011b za tu ruku, kterou mi polo\u017eil na koleno, a hlad\u00edm ho po n\u00ed. M\u00e1 tak neskute\u010dn\u011b hebkou k\u016f\u017ei, jemnou jako miminko.<\/div>\n

„Opravdu jsem nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee bych jel na pou\u0165,“ usm\u011bju se a prohl\u00e9dnu si ho. Zase m\u00e1 ten sv\u016fj zamy\u0161len\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd m\u00e1 p\u0159i \u0159\u00edzen\u00ed.<\/div>\n
„Cht\u011bl bys d\u011blat n\u011bco jin\u00e9ho?“ pohl\u00e9dne na m\u011b kr\u00e1tce a op\u011bt se vr\u00e1t\u00ed pohledem k silnici p\u0159ed n\u00e1mi. „Nen\u00ed probl\u00e9m.“<\/div>\n
„Nee, jsem r\u00e1d. V\u00e1\u017en\u011b se tam t\u011b\u0161\u00edm,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou. Na tv\u00e1\u0159i mu hraje spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e mi d\u011bl\u00e1 palcem drobn\u00e9 krou\u017eky po dlani. Zalecht\u00e1 m\u011b to a tro\u0161ku ucuknu. Propletu si s n\u00edm prsty a stisknu. Hlavu si spokojen\u011b polo\u017e\u00edm na op\u011bradlo a p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„Je mi tak stra\u0161n\u011b dob\u0159e.“ Na to Tom nic nepov\u00ed. Nad\u00e1le si v\u0161\u00edm\u00e1 vozu. Nech\u00e1v\u00e1m ho rad\u011bji v klidu \u0159\u00eddit, p\u0159ece jen provoz je tu siln\u00fd. C\u00edt\u00edm, jak mi t\u011b\u017eknou o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka.<\/p>\n

„Jak\u00fd m\u00e1\u0161 r\u00e1d atrakce?“ zept\u00e1 se po chvilce, najede do vedlej\u0161\u00edho pruhu a o n\u011bco zrychl\u00ed.<\/div>\n

„Jeliko\u017e jsem tam dlouho nebyl, tak ti to nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct. Ale miloval jsem v\u017edycky \u0159et\u00edz\u00e1k,“ zasm\u011bju se nad vzpom\u00ednkou z d\u011btstv\u00ed. „A jednou jsem byl v takov\u00e9 kouli a ta m\u011b vyst\u0159elila do vzduchu,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m r\u00e1d horskou dr\u00e1hu,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Tak to j\u00e1 taky\u2026 Ale ta v\u00fd\u0161ka,“ usm\u011bju se. Co kdy\u017e ho budu muset zase sundat?<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e to jede, tak mi to tolik nevad\u00ed. Hlavn\u011b to je rychl\u00fd,“ za\u0161kleb\u00ed se. „Ale na labut\u011b bych nevlezl.“ Tomu se za\u010dne sm\u00e1t.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ne? Nen\u00ed to tak vysoko,“ zamysl\u00edm se.<\/div>\n
„To sice nen\u00ed, ale je to ve vzduchu a h\u00fdbe se to rychlost\u00ed hnoje. Tam bych se zbl\u00e1znil,“ \u0161eptne n\u00e1hle pla\u0161e.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee na tu pou\u0165 chce\u0161 jet?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b. Nerad bych, aby tam trp\u011bl.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo. P\u016fjdeme na autodrom. D\u00e1me si z\u00e1vody,“ ucul\u00ed se.<\/div>\n
„To vyhraje\u0161, i kdybys necht\u011bl,“ zasm\u011bju se. „V\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m \u0159idi\u010d\u00e1k?“<\/div>\n
„To jako fakt?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b skoro a\u017e zd\u011b\u0161en\u011b. Jako bych snad neum\u011bl \u0159\u00eddit.<\/em><\/div>\n
„No, nekoukej na m\u011b tak. Opravdu,“ \u0159eknu se sm\u00edchem. Odvr\u00e1t\u00ed pohled a muml\u00e1 si n\u011bco pro sebe.<\/div>\n
„Tome,“ k\u00e1rav\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a zasm\u011bju se potom. „Nic si nemumlej, aspo\u0148 m\u011b pomlouvej s\u00e1m pro sebe a potichu,“ sm\u011bju se. Jen vypl\u00e1zne jazyk a soust\u0159ed\u00ed se na cestu. Pff, co si mysl\u00ed? \u017de um\u00ed \u0159\u00eddit jen on? K\u00e9\u017e bych mu to mohl p\u0159edv\u00e9st.<\/em> Zakrout\u00edm se sm\u00edchem hlavou a otev\u0159u si tro\u0161ku ok\u00fdnko.<\/p>\n

„Tak jsme tady,“ prohl\u00e1s\u00ed Tom, kdy\u017e zaparkujeme na p\u0159epln\u011bn\u00e9m parkovi\u0161ti. Vzhl\u00e9dne p\u0159es p\u0159edn\u00ed sklo na horskou dr\u00e1hu a po rtech se mu rozlije \u00fasm\u011bv. Jen se nad t\u00edm usm\u011bju, vezmu si ta\u0161ku a vystoup\u00edm.<\/div>\n

„Tak poj\u010f,“ dojdu k n\u011bmu, kdy\u017e tak\u00e9 vystoup\u00ed a zamkne auto. „Mysl\u00edm, \u017ee na to tu horskou dr\u00e1hu p\u016fjdeme hned, vi\u010f?“<\/div>\n
„Nemus\u00edme. Nejd\u0159\u00edv si m\u016f\u017eeme koupit n\u011bco k j\u00eddlu,“ prohod\u00ed lhostejn\u011b. P\u0159ivine si m\u011b k sob\u011b a s rukou kolem m\u00e9ho pasu se rozejdeme ke vchodu do z\u00e1bavn\u00edho parku. V\u017edycky mi to p\u0159ijde tak hezk\u00e9, \u017ee se mnou takhle chod\u00ed. Vid\u00edm, \u017ee se za m\u011b nestyd\u00ed, a to m\u011b t\u011b\u0161\u00ed. P\u0159ipad\u00e1m si tak n\u011bjak\u2026 norm\u00e1ln\u011b a dob\u0159e. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b v ten okam\u017eik cokoli jin\u00e9ho ne\u017e on. Kecy a nar\u00e1\u017eky lid\u00ed okolo jsou pro m\u011b najednou tak bezv\u00fdznamn\u00e9. Viditeln\u011b se Tom nestyd\u00ed si m\u011b chytit, pol\u00edbit m\u011b, i kdy\u017e na n\u011bj lid\u00e9 kolem koukaj\u00ed jako na gaye. P\u0159ekvapuje m\u011b t\u00edm, je to tak hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt a vid\u011bt.<\/p>\n

<\/em> „Na co m\u00e1\u0161 tak chu\u0165?“ zept\u00e1m se a rozhl\u00e9dnu se v\u0161ude kolem. Je tu tolik lid\u00ed, atrakc\u00ed, j\u00eddla, r\u016fzn\u00fdch st\u00e1nk\u016f s hra\u010dkami.<\/div>\n

„Nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00ed nev\u011bdoucn\u011b rameny. „Ty by sis n\u011bco dal?“ Naklon\u00ed se ke mn\u011b a vl\u00edpne mi polibek na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by bylo dobr\u00e9 se naj\u00edst a\u017e potom. Kdo v\u00ed, co s n\u00e1mi bude po t\u011bch atrakc\u00edch,“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„To je taky pravda,“ odsouhlas\u00ed se sm\u00edchem. „Co kdybychom \u0161li\u2026 t\u00e1mhle?“ uk\u00e1\u017ee kamsi. Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m t\u00edm sm\u011brem, uvid\u00edm tu obrovskou horskou dr\u00e1hu. Tom se nevinn\u011b cul\u00ed. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Kdy\u017e vid\u00edm ten jeho sladk\u00fd a najednou d\u011btinsk\u00fd \u00fasm\u011bv, neodol\u00e1m a pol\u00edb\u00edm ho. Je tak rozko\u0161n\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Jdeme,“ usm\u011bju se. Tom m\u011b \u010dapne za ruku a opravdu jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b se roze\u017eene k t\u00e9 monstr\u00f3znosti. No, odolali byste mu?<\/em> Cupit\u00e1m za n\u00edm a sm\u011bju se, jinak to ani nejde. Kdy\u017e tam kone\u010dn\u011b dojdeme a vystoj\u00edme si frontu, zaplat\u00edme a jdeme d\u00e1l.<\/p>\n

„Tak\u017ee, okay?“ zasm\u011bju se.<\/div>\n

„Jo, jo. Poj\u010f do t\u00fd prvn\u00ed. Je je\u0161t\u011b voln\u00e1,“ zavol\u00e1 a b\u011b\u017e\u00ed tam. Dob\u011bhnu za n\u00edm, a kdy\u017e se mi to kone\u010dn\u011b povede, chytnu ho zase za ruku.<\/div>\n
„Tak \u0161up, zalez tam,“ popoh\u00e1n\u00ed m\u011b Tom u seda\u010dky. B\u00e1zliv\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, ale nakonec tam vlezu a posad\u00edm se. Tom si sedne vedle m\u011b a p\u0159i\u0161oupne se a\u017e ke mn\u011b.<\/div>\n
„Zvedni ruce,“ p\u0159ik\u00e1\u017ee, a kdy\u017e tak ud\u011bl\u00e1m, za\u010dne m\u011b zad\u011bl\u00e1vat do p\u00e1s\u016f.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dnul bych to,“ u\u0161kl\u00edbnu se. „Koukej se taky p\u0159ipoutat. Je\u0161t\u011b mi n\u011bkde vypadne\u0161,“ l\u00edbnu ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„To se neboj,“ ujist\u00ed m\u011b. Za\u010dne se tak\u00e9 poutat. Prohl\u00e9dnu si, jak se p\u0159ipoutal a usm\u011bju se.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 mi ruku?“ kouknu se na n\u011bj jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se stra\u0161n\u011b boj\u00ed.<\/div>\n
„D\u00e1m, ale je\u0161t\u011b je brzo,“ ohl\u00e9dne se a pozoruje lidi, kte\u0159\u00ed je\u0161t\u011b nastupuj\u00ed. Vid\u00edm mu na o\u010d\u00edch, jak by je do t\u011bch voz\u00edk\u016f nejrad\u011bji nakopal. Jen ho ml\u010dky sleduji. Je jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Je rozko\u0161n\u00fd, jak je nat\u011b\u0161en\u00fd.<\/em> Netrp\u011bliv\u011b povzdechne a op\u011bt se oto\u010d\u00ed. Chv\u00edli kouk\u00e1 p\u0159ed sebe.<\/p>\n

„T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se, vi\u010f?“<\/div>\n

„Jo,“ k\u00fdvne. „Vid\u00ed\u0161 t\u00e1mhle ten nejvy\u0161\u0161\u00ed bod?“ uk\u00e1\u017ee do d\u00e1lky. „To bude hust\u00fd, a\u017e pojedeme dol\u016f. Roztrhne n\u00e1m to huby,“ rozesm\u011bje se. Za\u010dnu se sm\u00e1t s n\u00edm.<\/div>\n
„Tak ji nezapome\u0148 zav\u0159\u00edt. U\u017e bys mi nikdy nemohl d\u00e1t pusu, v\u00ed\u0161 o tom?“ podzvednu obo\u010d\u00ed a sna\u017e\u00edm se d\u011blat v\u00e1\u017en\u00e9ho.<\/div>\n
„Hmm, tak to mus\u00edm te\u010f napravit\u2026 kdyby n\u00e1hodou,“ pousm\u011bje se. Naklon\u00ed se ke mn\u011b a s tich\u00fdm vrn\u011bn\u00edm m\u011b za\u010dne l\u00edbat. Nahnu se k n\u011bmu v\u00edc, i kdy\u017e, jak jsme p\u0159ipoutan\u00ed, u\u017e to moc nejde. Jen mu to vroucn\u011b opl\u00e1c\u00edm a vp\u00edj\u00edm se s ka\u017ed\u00fdm polibkem do jeho rt\u016f v\u00edc a v\u00edc. Ti\u0161e oddechne a ot\u0159e se mi o nos vlastn\u00edm. L\u00edb\u00e1me se tak dlouho, dokud n\u00e1s nep\u0159ijde zkontrolovat jeden chl\u00e1pek, kter\u00fd to tu hl\u00edd\u00e1. P\u0159end\u00e1 p\u0159es n\u00e1s je\u0161t\u011b \u017eeleznou p\u0159ep\u00e1\u017eku a odejde.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se?“ zak\u0159en\u00ed se Tom a chytne m\u011b za ruku.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00edm, ale u\u017e te\u010f se boj\u00edm, jak\u00fd to bude,“ u\u0161kl\u00edbnu se a ruku mu stisknu. Jsem up\u0159\u00edmn\u011b zv\u011bdav, jak na to bude reagovat. Nesn\u00e1\u0161\u00ed v\u00fd\u0161ky, je z nich vy\u0159\u00edzen\u00fd, ale leze sem.<\/em> P\u0159it\u00e1hne si moji ruku ke rt\u016fm a pol\u00edb\u00ed m\u011b na prsty. Je\u0161t\u011b chv\u00edli \u010dek\u00e1me. Pak se kone\u010dn\u011b d\u00e1me pomalu do pohybu. Jen se pousm\u011bju a stisknu ho pevn\u011bji.<\/div>\n
\n

Jakmile se rozjedeme, pod\u00edv\u00e1m se kolem sebe. Krajina se za\u010dala postupn\u011b rozmaz\u00e1vat, jak jsme zrychlovali. Cel\u00fd voz\u00edk rachotil na \u017eelezn\u00fdch kolej\u00edch. Najednou jsme prudce zabo\u010dili a jeli do kope\u010dka. Bylo to po\u0159\u00e1d rychlej\u0161\u00ed a rychlej\u0161\u00ed. Po chvilce jsem krajinu p\u0159est\u00e1val \u00fapln\u011b vn\u00edmat. Jakmile jsme vyjeli hodn\u011b vysoko na kope\u010dek, voz\u00edk se spustil \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed dol\u016f. Tom vedle m\u011b za\u010dal nad\u0161en\u011b k\u0159i\u010det. Vypadal tak \u0161\u0165astn\u011b, a\u017e se mi tomu necht\u011blo strachy v\u011b\u0159it. Tohle jsem si p\u0159\u00e1l vid\u011bt – jeho \u00fasm\u011bv a \u0161t\u011bst\u00ed v o\u010d\u00edch.<\/em> Za\u010dal jsem se sm\u00e1t. Po chvilce jsme vyjeli znovu nahoru a potom jeli strm\u011b doleva naklon\u011bn\u00ed a dol\u016f. To jsem zak\u0159i\u010del i j\u00e1. Po\u0159\u00e1d jsme zrychlovali a vypadalo to jako bychom m\u011bli vylet\u011bt z trat\u011b, jeliko\u017e jsme se bl\u00ed\u017eili neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed do zat\u00e1\u010dky. Najednou to s n\u00e1mi prudce trhlo do strany a vyj\u00ed\u017ed\u011bli jsme na ten nejvy\u0161\u0161\u00ed vrchol. Pomalu to zpomalovalo. Kdy\u017e jsme se kone\u010dn\u011b doplazili nahoru, z\u016fstali jsme tam st\u00e1t. Oddechnul jsem si a pod\u00edval se na Toma, ale on se rozhl\u00ed\u017eel kolem. Pomalu se pod\u00edval dol\u016f a zase se p\u011bkn\u011b rychle narovnal. Ve tv\u00e1\u0159i byl bled\u00fd. Bylo mi ho v ten okam\u017eik l\u00edto.<\/p>\n

„Tomi,“ brouknul jsem a stisknul mu v\u00edc ruku. „Je ti dob\u0159e?“<\/div>\n

„A\u0165 u\u017e se rozjedeme, pros\u00edm,“ za\u0161kemral.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b, nekoukej se dol\u016f,“ \u0161eptnu. M\u00edsto toho rad\u011bji zav\u0159el o\u010di. Nemusel se ale tr\u00e1pit dlouho. Sly\u0161el jsem, jak se brzdy povolily. P\u00e1r vte\u0159in na to jsme se zase \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed rozjeli dol\u016f. Te\u010f jsem opravdu nedok\u00e1zal ani koukat kolem sebe. Tom vedle m\u011b \u0161\u00edlen\u011b je\u010del a tisknul mi ruku. Zav\u0159el jsem o\u010di a stiskl mu ji taky. Projeli jsme t\u0159emi zat\u00e1\u010dkami. Zak\u0159i\u010del jsem taky. Potom byla chv\u00edli rovina, tro\u0161ku jsem si oddechnul. Kdy\u017e jsem se p\u0159ed sebe pod\u00edval, bylo to celkem dobr\u00e9, jen rychl\u00e9. Ale pak jsem nevid\u011bl nic, bylo to skoro jako propast. Strm\u00fd se\u0161up dol\u016f a op\u011bt \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed. Vyk\u0159ikli jsme oba ve stejn\u00fd okam\u017eik. P\u0159i\u0161lo mi to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Najednou se mi p\u0159ed o\u010dima prom\u00edtla ka\u017ed\u00e1 sekunda \u017eivota, kterou jsem s n\u00edm zat\u00edm pro\u017eil.<\/em> Chytil jsem Tomovu ruku pevn\u011bji. Vyjeli jsme u\u017e jen na drobn\u00fd kope\u010dek a tam jsme za\u010dali zpomalovat, jeliko\u017e jsme pomalu doj\u00ed\u017ed\u011bli. I p\u0159es ten rachot jsem sly\u0161el Toma, jak hlasit\u011b oddechoval. St\u00e1le mi tisknul ruku, i kdy\u017e u\u017e n\u00e1m nic nehrozilo. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. Byl chud\u00e1k tak rozt\u0159esen\u00fd. Pohladil jsem ho po h\u0159betu ruky a \u010dekal, a\u017e se zastav\u00edme.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM B\u011b\u017e\u00edm obcho\u010f\u00e1kem k butiku, kde pracuje Bill, a ka\u017ed\u00fdch p\u011bt vte\u0159in se d\u00edv\u00e1m na hodinky, jeliko\u017e m\u00e1m p\u016flhodinov\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Snad u\u017e neode\u0161el. Nem\u016f\u017eu za to, \u017ee v\u0161e ne\u0161lo podle pl\u00e1n\u016f a p\u0159\u00edpravy trvaly o n\u011bco d\u00fdl.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7670","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7670","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7670"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7670\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7670"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7670"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7670"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}