{"id":7675,"date":"2011-10-08T18:00:00","date_gmt":"2011-10-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7655"},"modified":"2011-10-08T18:00:00","modified_gmt":"2011-10-08T17:00:00","slug":"kapky-deste-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/08\/kapky-deste-15\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 15."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji<\/p>\n

Vysok\u00fd kluk s \u010derno r\u016f\u017eov\u00fdm \u010d\u00edrkem hr\u00e1bl sebev\u011bdom\u011b do strun a za\u010dal bez obt\u00ed\u017e\u00ed vybrnk\u00e1vat p\u0159edlo\u017een\u00e9 akordy. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl suver\u00e9nn\u00ed \u00fa\u0161klebek a o\u010di m\u00edrn\u011b p\u0159iv\u0159en\u00e9. Hru si nejsp\u00ed\u0161 naplno u\u017e\u00edval. Hr\u00e1l dob\u0159e a v\u011bd\u011bl to o sob\u011b. U\u017e m\u011bl za sebou dv\u011b krat\u0161\u00ed skladby, kter\u00e9 m\u011bl p\u0159ipraven\u00e9 a na kter\u00fdch se pokusil uk\u00e1zat v\u0161echno, co um\u00ed, a nyn\u00ed mu ti t\u0159i t\u00fdpci, kte\u0159\u00ed sed\u011bli p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj za mal\u00fdm stolkem, p\u0159edlo\u017eili svoje noty. Byla to l\u00edbiv\u00e1 skladba, ale ne nic extra slo\u017eit\u00e9ho, tak\u017ee se bez v\u011bt\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f dostal a\u017e na konec.<\/p>\n

„To tempo by m\u011blo b\u00fdt rychlej\u0161\u00ed, ale jinak to docela u\u0161lo.“ Ohodnotil jeho snahu ten s \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00fdma o\u010dima. Z t\u011bch t\u0159\u00ed mluvil nejv\u00edce, tak\u017ee z toho usoudil, \u017ee to bude nejsp\u00ed\u0161 frontman kapely. Docela se mu zamlouval. Na jejich inzer\u00e1t odpov\u011bd\u011bl sp\u00ed\u0161e ze zv\u011bdavosti, ne\u017e aby se nechal zl\u00e1kat na sl\u00e1vu a \u00fasp\u011bch, je\u017e sliboval ten kr\u00e1tk\u00fd text. Vid\u011bl v tom jednodu\u0161e dobr\u00fd zp\u016fsob, jak z\u00faro\u010dit voln\u00fd \u010das, kter\u00e9ho m\u011bl jako maz\u00e1nek zbohatlick\u00fdch rodi\u010d\u016f dost a dost. Nav\u00edc kytara bylo asi to jedin\u00e9, co ho bavilo, o co jevil z\u00e1jem. \u0160kolou proplouval jen d\u00edky pen\u011bz\u016fm sv\u00e9ho tat\u00edka, tud\u00ed\u017e se nikdy nemusel s ni\u010d\u00edm moc nam\u00e1hat, tak\u017ee m\u00edsto u\u010den\u00ed a psan\u00ed dlouh\u00fdch esej\u00ed si drnkal na kytaru.<\/p>\n

Mnoho si od tohohle konkurzu nesliboval. Rozhodn\u011b by ned\u011blal n\u011bjak\u00e9ho poskoka omezen\u00fdm blbc\u016fm, kte\u0159\u00ed by ho m\u011bli za nic, a nedok\u00e1zali ocenit jeho kvality, ov\u0161em tenhle kluk s \u010dernou dlouhou h\u0159\u00edvou mu byl zat\u00edm docela sympatick\u00fd. Dok\u00e1zal by si p\u0159edstavit, \u017ee by se shodli. Sice se tv\u00e1\u0159il p\u0159\u00edsn\u011b a chv\u00edlemi a\u017e nep\u0159\u00edstupn\u011b a ne\u0161et\u0159il kritikou, kdy\u017e komentoval jeho v\u00fdkony, na druhou stranu k n\u00ed dok\u00e1zal p\u0159idat i pochvaln\u00e1 slova, tak\u017ee se mu zamlouval. Podat ta hodnocen\u00ed jeho hran\u00ed jakkoli jinak, siln\u011b by se ho to dotklo a nejsp\u00ed\u0161 by je poslal p\u011bkn\u011b nevyb\u00edrav\u00fdm zp\u016fsobem do horouc\u00edch pekel. On v\u011bd\u011bl, \u017ee je skv\u011bl\u00fd, a o jin\u00fd n\u00e1zor ani v nejmen\u0161\u00edm nest\u00e1l. A tenhle kluk byl jednozna\u010dn\u011b jeho krevn\u00ed skupina. Ti dva okolo n\u011bj pro n\u011bj nebyli nikterak zaj\u00edmav\u00ed, takov\u00ed nev\u00fdrazn\u00ed u\u0165\u00e1pnut\u00ed trumbelov\u00e9. Alespo\u0148 takov\u00fd na n\u011bj d\u011blali prvn\u00ed dojem. Ov\u0161em Bill, jak ho ti dva jmenovali, byl do\u010dista jin\u00e9 kafe. Stylov\u011b zapadal k n\u011bmu. Zcela o\u010dividn\u011b m\u011bl r\u00e1d extravaganci a neb\u00e1l se j\u00edt i do v\u011bc\u00ed, kter\u00fdm se oby\u010dejn\u00ed chlapi vyh\u00fdbali, jako byl nap\u0159\u00edklad lak na nehty nebo \u0159asenka. Ka\u017ed\u00fd, kdo vypadal takhle, ho musel p\u0159eci br\u00e1t v\u0161emi deseti, perfektn\u011b by k sob\u011b na jevi\u0161ti ladili. Nav\u00edc byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee by si rozum\u011bli i v jin\u00fdch oblastech ne\u017e jenom m\u00f3d\u011b\u2026<\/div>\n

\n
\n

„Tak\u017ee pane K\u00f6nigu,“ za\u010dal zvolna Bill, kdy\u017e kytarista skon\u010dil se v\u0161emi sv\u00fdmi p\u0159ednesy.<\/div>\n

„Kevine,“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di kytarista. Bill t\u00e1zav\u011b povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed. „\u017d\u00e1dnej pan K\u00f6nig, Kevin sta\u010d\u00ed.“ Dodal na vysv\u011btlenou a oslniv\u011b se zazubil.<\/div>\n
„Fajn,“ p\u0159istoupil na to zp\u011bv\u00e1k. „Tak\u017ee Kevine, mysl\u00edm, \u017ee j\u00e1 i moji kolegov\u00e9 se shodneme na tom, \u017ee va\u0161e hra byla dobr\u00e1 a pro na\u0161e pot\u0159eby v\u00edce ne\u017e p\u0159ijateln\u00e1. Je\u0161t\u011b to spolu ale proberem a d\u00e1me v\u00e1m v\u011bd\u011bt. Prozat\u00edm v\u00e1m moc d\u011bkuju, \u017ee jste p\u0159i\u0161el.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj tentokr\u00e1t i Bill, vstal ze \u017eidle a p\u0159es st\u016fl mu pod\u00e1val ruku. M\u011bl radost. Tohle byl jednozna\u010dn\u011b jejich nov\u00fd kytarista, t\u00edm si byl jist\u00fd. Georg s Gustavem b\u011bhem jeho hry netrousili \u017e\u00e1dn\u00e9 negativn\u00ed pozn\u00e1mky, tak\u017ee byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee oni dva to vid\u00ed stejn\u011b. A to, \u017ee mu rovnou ne\u0159ekl, \u017ee ho berou, byla jen formalita. Nemohl mu p\u0159eci d\u00e1t sv\u00e9 nad\u0161en\u00ed tak okat\u011b najevo, je\u0161t\u011b by si ten kluk o sob\u011b moc myslel. Dva t\u0159i dny to nech\u00e1 b\u00fdt, d\u00e9le ne, bylo pot\u0159eba za\u010d\u00edt zkou\u0161et, sout\u011b\u017e se ne\u00faprosn\u011b bl\u00ed\u017eila, a pak mu brnkne, \u017ee je v kapele.<\/p>\n

Mlad\u00edk p\u0159ijal nab\u00edzenou ruku a pevn\u011b mu ji stiskl.<\/div>\n

„Jsem v\u00e1\u0161 \u010dlov\u011bk, nerozm\u00fd\u0161lejte se dlouho,“ s neot\u0159esitelnou sebed\u016fv\u011brou pronesl Kevin a la\u0161kovn\u011b na Billa mrknul. Ten se tomu jen znovu usm\u00e1l.<\/div>\n
„Taky mysl\u00edm,“ dodal je\u0161t\u011b. „Tak\u017ee nashledanou.“<\/p>\n

„Jo oni se shodli i tvoji kolegov\u00e9, jo?“ Kousav\u011b se na Billa oto\u010dil Georg, kdy\u017e kluk s barevn\u00fdm \u010d\u00edrem zmizel za dve\u0159mi.<\/div>\n

„A m\u00e1te snad n\u011bco proti?“ Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b op\u00e1\u010dil Bill. „Ten kluk byl dobrej, rozhodn\u011b nejlep\u0161\u00ed z toho m\u00e1la, kter\u00fd se n\u00e1m p\u0159ihl\u00e1silo. A my nutn\u011b pot\u0159ebujem kytaristu, kterej s n\u00e1ma odehraje alespo\u0148 tu sout\u011b\u017e. T\u0159i t\u00fddny zb\u00fdvaj\u00ed, pokud si vzpom\u00edn\u00e1\u0161. Nen\u00ed moc \u010dasu p\u0159\u00edli\u0161 vyb\u00edrat. Je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das, aby se n\u011bkdo nau\u010dil hr\u00e1t na\u0161e songy, a on to zvl\u00e1dne.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ l\u00edn\u011b se do toho vlo\u017eil Gustav. „Pr\u016fm\u011brn\u011b dob\u0159e to tam n\u011bjak odbrnk\u00e1. J\u00e1 ale myslel, \u017ee chce\u0161 vyhr\u00e1t. Jako s pora\u017een\u00fdmi s n\u00e1mi asi sotva n\u011bkdo nato\u010d\u00ed desku.“<\/div>\n
„Moje \u0159e\u010d.“ Podpo\u0159il ho Georg a Bill jen s pootev\u0159enou pusou lapal po dechu. Ti dva se proti n\u011bmu spikli. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee s n\u00edm nesd\u00edlej\u00ed stejn\u00fd n\u00e1zor. Byl naprost\u00fd nesmysl Kevina odm\u00edtnout v situaci, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zeli oni.<\/p>\n

Tu sout\u011b\u017e pochopiteln\u011b vyhr\u00e1t cht\u011bl, a taky byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee s K\u00f6nigem by to docela dob\u0159e mohlo vyj\u00edt, tud\u00ed\u017e nech\u00e1pal, \u017ee G\u00e9 a G\u00e9 to nevid\u011bli stejn\u011b.<\/div>\n

„Vy jste se oba \u00fapln\u011b zbl\u00e1znili,“ vyhrknul roz\u010d\u00edlen\u011b. „Laskav\u011b mi tedy prozra\u010fte, kdo jinej z t\u011bch v\u0161ech patol\u00edzal\u016f, co se tu dnes vyst\u0159\u00eddali, by byl vhodn\u011bj\u0161\u00ed?!“<\/div>\n
„Asi \u017e\u00e1dnej,“ s bohorod\u00fdm klidem sob\u011b vlastn\u00edm pronesl Gustav. Bill za\u010d\u00ednal brun\u00e1tn\u011bt v obli\u010deji. Ta laxnost, se kterou k tomu jeho kolegov\u00e9 p\u0159istupovali, jen p\u0159ikl\u00e1dala na ohe\u0148 jeho rozlad\u011bnosti. „Ov\u0161em s t\u00edmhle nafrn\u011bn\u00fdm pan\u00e1kem hr\u00e1t taky nebudeme. Ten by cht\u011bl m\u00edt velice brzo v kapele v\u0161echno pod palcem. Jeden frontman bohat\u011b sta\u010d\u00ed. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee byste se spolu hodn\u011b brzo zh\u00e1dali.“ Prorokoval Gustav, a Georg na opa\u010dn\u00e9m konci stolu jeho slov\u016fm souhlasn\u011b p\u0159ikyvoval. Bill si zalo\u017eil ruce na hrudi a t\u011bkal mezi nimi na\u0161tvan\u00fdm pohledem. Sice se pova\u017eoval za hlavu kapely, ale byl to sp\u00ed\u0161e symbolick\u00fd post, jinak mezi nimi v\u011bt\u0161inou vl\u00e1dla demokracie. Dnes m\u011bl chu\u0165 to zm\u011bnit, nasadit si na hlavu pomyslnou korunu, zav\u00e9st absolutn\u00ed monarchii a jen jeho v\u016fle by se za\u010dala plnit, a\u0165 u\u017e se to t\u011bm dv\u011bma l\u00edb\u00ed nebo ne.<\/p>\n

Ne\u017e to ale stihl vyslovit nahlas, promluvil Georg.<\/div>\n

„J\u00e1 a Gus d\u00e1v\u00e1me hlas tomuhle,“ zalovil v kapse svoj\u00ed mikiny a na st\u016fl polo\u017eil n\u011bjak\u00e9 vyp\u00e1len\u00e9 CD. „Cht\u011bl, aby sis to nejd\u0159\u00edve poslechl, a pokud t\u011b to zaujme, sejde se s tebou.“ Vysv\u011btlil.<\/div>\n
„Aha, n\u011bjakej pan tajemnej,“ odfrknul pohrdav\u011b Bill. „A vy je\u0161t\u011b tu hru hrajete s n\u00edm. Opravdu na podobn\u00fd pt\u00e1koviny nem\u00e1m n\u00e1ladu.“ Vr\u010del d\u00e1l nasupen\u011b. Na\u0161t\u011bst\u00ed ale p\u0159i tom s\u00e1hl po c\u00e9de\u010dku a hodil si ho do sv\u00e9 m\u00f3dn\u00ed ta\u0161ky p\u0159es rameno. Jednodu\u0161e kabelka, ale to se p\u0159ed Billem nesm\u011blo \u0159\u00edct. On p\u0159eci nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 z\u017een\u0161til\u00e1 sle\u010dinka.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 si to poslechnu v aut\u011b cestou dom\u016f. Ale za r\u00e1me\u010dek si dne\u0161n\u00ed ne\u00fa\u010dast na konkurzu ten v\u00e1\u0161 \u0161ampion<\/em> rozhodn\u011b ned\u00e1.“ A s t\u00edm Bill odch\u00e1zel. Zbyl\u00ed dva mlad\u00ed mu\u017ei si jen vym\u011bnili spikleneck\u00fd spokojen\u00fd pohled.<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

Posunul jsem si pol\u0161t\u00e1\u0159, o kter\u00fd jsem se op\u00edral, o n\u011bco v\u00edc nahoru, a znovu jsem si svou kytaru pohodln\u011b usadil do kl\u00edna. Prsty se mi samy od sebe rozeb\u011bhly po strun\u00e1ch a za\u010daly vybrnk\u00e1vat pomalej\u0161\u00ed melodii. Jedna z m\u00fdch nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch, kter\u00e9 jsem na\u0161el v not\u00e1ch, co mi dal Geo k dispozici, abych se je mohl nau\u010dit. Balada se skute\u010dn\u011b dobr\u00fdm textem. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee mi ho hodn\u011b p\u0159ipom\u00ednal. Pomalu v ka\u017ed\u00e9m slov\u011b jsem n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem spat\u0159oval Billa, a kdy\u017e jsem hr\u00e1l tu melodii a ti\u0161e si k n\u00ed broukal bratrovy ver\u0161e, m\u011bl jsem pocit, jako bych se mu sv\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Poupravil jsem malinko akordy k obrazu sv\u00e9mu. To jsem si dovolil, proto\u017ee hudba rozhodn\u011b nebyla Billova, on nekomponoval, tak\u017ee ji museli m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed G\u00e9\u010dka a j\u00e1 tam prost\u011b nal\u00e9zal spoustu nedostatk\u016f. Moje verze se mi rozhodn\u011b l\u00edbila v\u00edc a jen jsem doufal, \u017ee stejn\u00fd n\u00e1zor na to bude m\u00edt i bratr, a\u017e ji usly\u0161\u00ed.<\/p>\n

Georg iniciativn\u011b do m\u00e9ho mal\u00e9ho spiknut\u00ed zasv\u011btil i Gustava, tak\u017ee nebyl probl\u00e9m, abych se s t\u011bmi dv\u011bma p\u00e1rkr\u00e1t se\u0161el. Pot\u0159eboval jsem se ujistit, \u017ee jejich skladby hraji ve spr\u00e1vn\u00e9m rytmu a harmonii. Jednodu\u0161e tak, aby nem\u011bl Bill mnoho prostoru ke kritice. Kluci byli spokojen\u00ed, tak\u017ee nezb\u00fdvalo ne\u017e doufat, \u017ee bratr bude taky.<\/p>\n

Dnes odpoledne ti t\u0159i uspo\u0159\u00e1dali n\u011bjak\u00fd ofici\u00e1ln\u00ed konkurz, proto\u017ee po prvotn\u00edm tichu se jim p\u0159eci jen na inzer\u00e1t ozvalo p\u00e1r du\u0161\u00ed. Byl jsem s Gus\u0165ou a Geem domluven\u00fd, \u017ee budou p\u0159ed Billem negovat v\u0161echny p\u0159\u00edpadn\u00e9 favority pro post kytaristy a v z\u00e1v\u011bru mu podstr\u010d\u00ed CD, na kter\u00e9 jsem svou hru zaznamenal. Kluci nejd\u0159\u00edve navrhovali, abych se konkurzu jednodu\u0161e z\u00fa\u010dastnil taky, s t\u00edm, \u017ee by m\u011b p\u0159ed p\u0159\u00edpadn\u00fdmi bratrov\u00fdmi n\u00e1mitkami podpo\u0159ili, ov\u0161em to se mi nejevilo jako nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Bill by rozhodn\u011b dostal amok takov\u00e9 s\u00edly, \u017ee jejich p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed by v\u016fbec nevn\u00edmal, a j\u00e1 bych v\u016fbec nedostal p\u0159\u00edle\u017eitost hr\u00e1bnout do strun. Ne, jen a\u0165 si to nejd\u0159\u00edve v klidu poslechne, ani\u017e by znal toto\u017enost hr\u00e1\u010de. A a\u017e se s n\u00edm sejdu tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, chci, aby to bylo mezi \u010dty\u0159ma o\u010dima. Sv\u011bdky jsem si k tomu rozhodn\u011b nep\u0159\u00e1l, ani v podob\u011b p\u0159\u00e1tel, jimi\u017e se kluci stali za ten kr\u00e1tk\u00fd \u010das, kter\u00fd jsme spolu po tak dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt str\u00e1vili. Oni nebyli tak zaujat\u00ed jako Bill, nebyli zran\u011bn\u00ed a mnou zklaman\u00ed. Sta\u010dilo jim, bez p\u00e1r detail\u016f, kter\u00e9 jsem si v r\u00e1mci m\u00e9ho a bratrova soukrom\u00ed nechal pro sebe, povypr\u00e1v\u011bt, co se se mnou ty roky d\u011blo, a byli s t\u00edm v pohod\u011b. Bl\u00e1zni, je\u0161t\u011b m\u011bli tendence obdivovat sv\u011bt, ve kter\u00e9m jsem \u017eil. Jejich romantick\u00e9 p\u0159edstavy o m\u00e9m \u017eivot\u011b pln\u00e9m pen\u011bz a z\u00e1bavy jsem jim nevyvracel. Nebylo pot\u0159eba je seznamovat s hnojem, kter\u00fd jsem byl ob\u010das nucen p\u0159ehazovat, a kter\u00e9ho byl tenhle no\u010dn\u00ed byznys pln\u00fd.<\/p>\n

Vylezl jsem z postele a opatrn\u011b postavil kytaru do stojanu u prot\u011bj\u0161\u00ed zdi. Hned na to jsem se vr\u00e1til. Cestou jsem zhasl lampu na no\u010dn\u00edm stolku a se spokojen\u00fdm vydechnut\u00edm jsem se zavrtal pod p\u0159ikr\u00fdvku. Byl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das se taky trochu prospat, a j\u00e1 rozhodn\u011b m\u011bl vcelku jasnou p\u0159edstavu, o kom si chci nechat zd\u00e1t.<\/p>\n

<\/em> Tom\u016fv jazyk byl v Billov\u00fdch \u00fastech hork\u00fd, bratrovy chlapeck\u00e9, snad je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d a\u017e d\u011btsk\u00e9 rty, m\u011bkk\u00e9 a mokr\u00e9, kdy\u017e klouzaly po t\u011bch bratrov\u00fdch. Bill spokojen\u011b a mal\u00e1tn\u011b zast\u00e9nal do jejich polibku a je\u0161t\u011b o n\u011bco pevn\u011bji chytil Toma okolo krku. Ten mu ruce omotal kolem pasu a p\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e do kl\u00edna. V\u011bd\u011bl, \u017ee tam se mal\u00fd br\u00e1\u0161ka c\u00edt\u00ed nejl\u00e9pe, proto\u017ee v bezpe\u010d\u00ed, a on byl py\u0161n\u00fd na to, \u017ee mu ten pocit mohl dop\u0159\u00e1t.<\/p>\n

P\u0159es Tomovy o\u010di prob\u011bhla na vte\u0159inu tma, a kdy\u017e se mu po spla\u0161en\u00e9m mrk\u00e1n\u00ed pln\u00e9m paniky poda\u0159ilo zaost\u0159it, hled\u011bl do polo\u0161\u00edlen\u00e9 tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 matky. Bill u\u017e mu nesed\u011bl v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ta ohlu\u0161iv\u011b k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed \u017eensk\u00e1 ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed drtiv\u011b sv\u00edrala a tahala ho z Tomova dosahu. Jeho mal\u00fd Bill usedav\u011b plakal a marn\u011b se pokou\u0161el matce vykroutit.<\/p>\n

Okno se pod siln\u00fdm poryvem v\u011btru s t\u0159esknut\u00edm otev\u0159elo a do chlapcova pokoje se vlila hust\u00e1 chladn\u00e1 mlha.<\/div>\n

„Pomoz mi.“ Sly\u0161el pomalu se vzdaluj\u00edc\u00ed Bill\u016fv hl\u00e1sek.<\/div>\n
„Bille, kde jsi?!“ Za\u0159val z pln\u00fdch plic, ale to hutn\u00e9 ml\u00e9\u010dn\u00e9 cosi jako by jeho hlas pohlcovalo. Nat\u00e1hl p\u0159ed sebe ruce a za\u010dal t\u00e1pat v mlze.<\/p>\n

Cel\u00fd zmaten\u00fd si uv\u011bdomil, \u017ee jeho pokoj se kamsi ztratil. Po\u0159\u00e1d v\u011bzel v neproniknuteln\u00e9 mlze, ale teplo domu vyst\u0159\u00eddalo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 sychravo. K\u0159ehly mu prsty a pod nohama c\u00edtil nerovnou kamenitou zem. Znovu zavolal bratrovo jm\u00e9no, ale v odpov\u011b\u010f mu jen zasku\u010del v\u00edtr. On ale v\u011bd\u011bl, \u017ee tam n\u011bkde je, vytu\u0161il jeho bl\u00edzkost. Nat\u00e1hl ruce p\u0159ed sebe a zkusmo ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f. \u0160lo to, a po p\u00e1r metrech u\u017e \u0161el o n\u011bco jist\u011bji. Stoupal do kopce. Zakopl o v\u011bt\u0161\u00ed k\u00e1men a nohou mu projela ostr\u00e1 bolest. Ignoroval od\u0159en\u00e9 koleno a vytrvale klop\u00fdtal d\u00e1l. Jak se bl\u00ed\u017eil na vrchol, mlha zvolna \u0159\u00eddla.<\/p>\n

P\u00e1r metr\u016f od n\u011bj ho kone\u010dn\u011b uvid\u011bl. St\u00e1l na kraji \u00fatesu a shl\u00ed\u017eel do propasti pod sebou a v\u016fbec nevn\u00edmal, \u017ee na n\u011bj star\u0161\u00ed bratr usilovn\u011b vol\u00e1. Ud\u011blal krok p\u0159ed sebe a k Tomovu naprost\u00e9mu zd\u011b\u0161en\u00ed mu zmizel z o\u010d\u00ed. Padal dol\u016f, nesly\u0161n\u011b, nezak\u0159i\u010del. M\u011bl ho skoro nadosah, a p\u0159esto ho nedok\u00e1zal zachytit. Ud\u011blal t\u011bch p\u00e1r krok\u016f, kter\u00e9 ho d\u011blily od okraje, a u\u017e u\u017e se vrhal ze sr\u00e1zu dol\u016f za bratrem, kdy\u017e ho za rameno popadla \u010d\u00edsi ruka a st\u00e1hla ho zp\u00e1tky.<\/p>\n

„Bernarde, pus\u0165!“ Utrhl se na star\u0161\u00edho mu\u017ee, kdy\u017e ho poznal. „Mus\u00edm za n\u00edm, mus\u00edm mu pomoci,“ drmolil a sna\u017eil se mu vysmeknout.<\/div>\n

„Ne, jsi m\u016fj. Ujal jsem se t\u011b jako vlastn\u00edho syna. Nedovol\u00edm ti vr\u00e1tit se ke star\u00e9 rodin\u011b, k n\u011bmu,“ k\u00fdvl bradou sm\u011brem dol\u016f do hlubiny. „Te\u010f jsi Caroshi, a tak to taky z\u016fstane!“ \u0160el z n\u011bho strach\u2026<\/p>\n

Probral jsem se s mohutn\u00fdm lap\u00e1n\u00edm po vzduchu a zbrocen\u00fd studen\u00fdm potem. V m\u00edrn\u00e9 panice jsem hm\u00e1tl po vyp\u00edna\u010di lampy na no\u010dn\u00edm stolku. V tu chv\u00edli jsem kolem sebe nesnesl tmu. Malinko jsem se uklidnil, kdy\u017e pokoj zalilo tlumen\u00e9 \u017elut\u00e9 sv\u011btlo. V\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku. Jen pod\u011blanej sen. Jsem v posteli v lo\u017enici sv\u00e9ho domu. Nikde \u017e\u00e1dn\u00fd \u00fates ani zb\u011bsil\u00fd Bernard. Odhodil jsem ze sebe pe\u0159inu, kter\u00e1 se ke mn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b lepila, a na posteli jsem se posadil. P\u0159ejel jsem si dlan\u00ed po obli\u010deji a nep\u0159est\u00e1val si v hlav\u011b po\u0159\u00e1d dokola opakovat, \u017ee v\u0161echno je OK. Je\u0161t\u011b nikdy m\u011b snad tolik nerozhodila no\u010dn\u00ed m\u016fra, a \u017ee u\u017e jsem jich p\u00e1r m\u011bl. Skute\u010dn\u011b jsem se c\u00edtil pod psa. Rozt\u0159esen\u00fd, vynervovan\u00fd a p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee bych m\u011bl te\u010f znovu zalehnout, znovu usnout a cel\u00e9 se to t\u0159eba vr\u00e1tilo, mi nebylo zrovinka dvakr\u00e1t dob\u0159e po t\u011ble. Displej digit\u00e1ln\u00edho bud\u00edku hl\u00e1sal 3:34 r\u00e1no. Spal jsem slab\u00e9 dv\u011b hodiny, ov\u0161em i p\u0159es zna\u010dnou \u00fanavu, kter\u00e1 o sob\u011b d\u00e1vala v\u011bd\u011bt, jsem se rozhodl, \u017ee pro dne\u0161ek u\u017e to sta\u010dilo.<\/p>\n

Vydr\u00e1pal jsem se na nohy a vratk\u00fdm krokem se \u0161oural do kuchyn\u011b. Vyt\u00e1hl jsem ze sk\u0159\u00ed\u0148ky velk\u00fd hrnek, postavil ho pod presova\u010d a nama\u010dkal jsem p\u00e1r p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdch knofl\u00edk\u016f. Ma\u0161ina za\u010dala s typick\u00fdm chropt\u011bn\u00edm vyr\u00e1b\u011bt kafe a j\u00e1 se bezd\u011b\u010dn\u011b zat\u0159\u00e1sl. Tren\u00fdrky na span\u00ed moc neh\u0159\u00e1ly a do m\u011b se d\u00e1vala zima. Vr\u00e1til jsem se do lo\u017enice pro \u017eupan a pe\u010dliv\u011b se do n\u011bj zabalil. Kofeinov\u00fd n\u00e1poj se mezit\u00edm dod\u011blal a j\u00e1 se s vo\u0148av\u00fdm hrne\u010dkem v dlan\u00edch usadil v ob\u00fdv\u00e1ku na pohovku. Automaticky jsem s\u00e1hnul po ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed k v\u011b\u017ei a pustil si n\u011bjakou muziku.<\/p>\n

P\u0159i opatrn\u00e9m usrk\u00e1v\u00e1n\u00ed k\u00e1vy jsem se p\u0159istihl, \u017ee nep\u0159est\u00e1v\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161let nad obrazy, kter\u00e9 mi ve sp\u00e1nku moje hlava nab\u00eddla. Bezprost\u0159edn\u011b po probuzen\u00ed mi to ned\u00e1valo moc velk\u00fd smysl. Tedy ta \u010d\u00e1st, kde se objevil Bernard. Vyd\u011bsil m\u011b, proto\u017ee p\u016fsobil usurp\u00e1torsky a neciteln\u011b. Bernardova role v m\u00e9m \u017eivot\u011b ale byla v\u017edycky kladn\u00e1. To on m\u011b zachr\u00e1nil z ulice, kdy\u017e jsem utekl z domu, dal mi domov, svou p\u00e9\u010di a l\u00e1sku, a nakonec jsem to byl j\u00e1, komu po smrti odk\u00e1zal v\u0161echno, co za \u017eivota vybudoval. To by p\u0159eci neud\u011blal pro ciz\u00edho nikdo, pokud by pro n\u011bj nebyl d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 jsem pro n\u011bj znamenal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, prol\u00e9tlo mi mysl\u00ed. Pod jeho ochranou jsem byl v bezpe\u010d\u00ed jako v n\u011bjak\u00e9 pevnosti, on m\u011b nikdy nenechal spadnout. Ale pravdou tak\u00e9 z\u016fst\u00e1valo, \u017ee m\u011b nikdy nenechal vr\u00e1tit se do Loitsche za Billem, i p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl v\u0161echno o n\u00e1s dvou, v\u011bd\u011bl, jak moc pro m\u011b m\u016fj bratr znamen\u00e1. V\u017edycky jen \u0159\u00edk\u00e1val, kdy\u017e jsem za\u010dal s t\u00edm, \u017ee Billa nav\u0161t\u00edv\u00edm – vydr\u017e, je\u0161t\u011b nenade\u0161el ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. Usp\u011bch\u00e1\u0161 to a nic nez\u00edsk\u00e1\u0161.<\/p>\n

Ten jeden jedin\u00fd ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fd v\u00fdlet, kter\u00fd jsem tam podnikl, byl s po\u017eehn\u00e1n\u00edm Marie, a Bernardovi se o tom \u0159eklo, a\u017e kdy\u017e jsem se zni\u010den\u00fd vr\u00e1til. Nenesl to tenkr\u00e1t moc dob\u0159e, i kdy\u017e p\u0159ede mnou moc nevyv\u00e1d\u011bl. Tu\u0161il jsem ale, \u017ee Marie to sl\u00edzla za n\u00e1s oba. M\u011bl bych mu to ale m\u00edt za zl\u00e9? Dal mi v\u0161echno, ud\u011blal pro m\u011b prvn\u00ed posledn\u00ed, byl jsem pro n\u011bj jeho jedin\u00e1 rodina, proto\u017ee tu skute\u010dnou nikdy nem\u011bl. Kdo by na jeho m\u00edst\u011b nem\u011bl obavy, \u017ee o m\u011b p\u0159ijde?<\/p>\n

Ne. Te\u010f nebyl \u010das cokoli vy\u010d\u00edtat Bernardovi. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b byl \u010das vyu\u017e\u00edt toho, \u017ee on u\u017e mi v ni\u010dem br\u00e1nit nem\u016f\u017ee.<\/p>\n

Rozhodl jsem se setk\u00e1n\u00ed s Billem p\u0159estat nad\u00e1le odkl\u00e1dat.<\/p>\n

<\/em> autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji Vysok\u00fd kluk s \u010derno r\u016f\u017eov\u00fdm \u010d\u00edrkem hr\u00e1bl sebev\u011bdom\u011b do strun a za\u010dal bez obt\u00ed\u017e\u00ed vybrnk\u00e1vat p\u0159edlo\u017een\u00e9 akordy. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl suver\u00e9nn\u00ed \u00fa\u0161klebek a o\u010di m\u00edrn\u011b p\u0159iv\u0159en\u00e9. Hru si nejsp\u00ed\u0161 naplno u\u017e\u00edval. Hr\u00e1l dob\u0159e a v\u011bd\u011bl to o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-7675","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7675","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7675"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7675\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7675"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7675"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7675"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}