{"id":7690,"date":"2011-10-06T17:00:00","date_gmt":"2011-10-06T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7670"},"modified":"2011-10-06T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-06T16:00:00","slug":"indian-s-dream-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/06\/indian-s-dream-23\/","title":{"rendered":"Indian’s dream 23."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bok po boku spolu tr\u00e1vili nekone\u010dnou \u0159adu dn\u016f, b\u011bhem n\u00ed\u017e se st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce sbli\u017eovali, pokud to je\u0161t\u011b v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9. Jezdili spole\u010dn\u011b na lov a prozkoum\u00e1vat okol\u00ed. Spole\u010dn\u011b se radovali, kdy\u017e kter\u00fdkoliv z nich skolil ko\u0159ist, spole\u010dn\u011b kleli, kdy\u017e nestihli schovat d\u0159\u00edv\u00ed, a to jim zmoklo. U\u017e\u00edvali si zkr\u00e1tka ve\u0161ker\u00e9 radosti i starosti, kter\u00e9 jim \u017eivot nab\u00edzel, a byli \u0161\u0165astn\u00ed, \u017ee je mohou pro\u017e\u00edvat spole\u010dn\u011b. Posledn\u00ed zbyte\u010dky Tomov\u00fdch ran se hojily t\u00e9m\u011b\u0159 uk\u00e1zkovou rychlost\u00ed a i jejich vztah se dost\u00e1val do mnohem hlub\u0161\u00ed \u00farovn\u011b. U\u017e nebyla noc, aby spali jenom vedle sebe. Tulili se jeden k druh\u00e9mu, jak jenom mohli, ob\u010das si to ozvl\u00e1\u0161tnili i je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bl\u00edzkost\u00ed, proto\u017ee u\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161li postupem \u010dasu na to, kam jejich ct\u011bn\u00e1 p\u0159irozen\u00ed pat\u0159\u00ed, kdy\u017e je v jejich bl\u00edzkosti chlapec a ne d\u00edvka. Zpo\u010d\u00e1tku sice oba nad\u00e1vali a sku\u010deli, zejm\u00e9na kdy\u017e si druh\u00fd den po procesu ve sladk\u00e9m nev\u011bdom\u00ed sedli na kon\u011b a vz\u00e1p\u011bt\u00ed poc\u00edtili ostrou tvrdost k\u016f\u017e\u00ed pota\u017een\u00e9 p\u00e1te\u0159e, ale i na to si \u010dasem zvykli a te\u010f u\u017e se tomu v\u0161emu jenom sm\u00e1li.<\/p>\n

Billy radostn\u011b zahalekal, kdy\u017e pob\u00eddnul patami h\u0159ebce, aby je\u0161t\u011b v\u00edce zrychlil sv\u016fj svi\u017en\u00fd cval a \u0161kodolib\u011b se na Toma oto\u010dil a u\u0161kl\u00edbnul, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee jeho b\u00edl\u00e1 kobylka sice tempo h\u0159ebce st\u00edh\u00e1, ale nem\u00e1 nejmen\u0161\u00ed \u0161anci je p\u0159edhonit.<\/div>\n

„Jsem rychlej\u0161\u00ed!“ v\u00fdsknul a vypl\u00e1znul na Toma jazyk.<\/div>\n
„Jen po\u010dkej, a\u017e sesedneme!“ p\u0159i\u0161la mu odpov\u011b\u010f v podob\u011b v\u00fdhru\u017eky, samoz\u0159ejm\u011b v\u0161ak my\u0161len\u00e9 z legrace.<\/div>\n
„A\u017e sesedneme, tak budeme zkoumat, jestli n\u00e1hodou nenaraz\u00edme na stopy n\u011bjak\u00fdch dal\u0161\u00edch lid\u00ed tady na na\u0161em \u00fazem\u00ed,“ opravil ho s naprostou v\u00e1\u017enost\u00ed Billy. „Docela bych byl nerad, kdybychom se dostali do zajet\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ p\u0159idal se Tomahawk a zkusil je\u0161t\u011b tro\u0161ku pob\u00eddnout kobylku, ale ta u\u017e rychleji nemohla a on s t\u00edm po\u010d\u00edtal, zkusil to jen tak, co kdyby n\u00e1hodou. Pochvaln\u011b ji podrbal ve h\u0159\u00edv\u011b a na chvilku si vzpomn\u011bl na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der, jak stejn\u011b jemn\u011b, jako te\u010f kobylce, vetk\u00e1val sv\u00e9 prsty do vlas\u016f Billovi. Pousm\u00e1l se a rad\u0161i ruku ze h\u0159\u00edvy zase vyndal, proto\u017ee jinak by hrozilo nejen, \u017ee se bude p\u0159iblble uculovat a p\u0159edstavovat si pod sebou m\u00edsto kon\u011b toho kr\u00e1sn\u00e9ho Indi\u00e1na, co cv\u00e1lal p\u0159ed n\u00edm, ale taky by se mu jist\u00e1 \u010d\u00e1st t\u011bla mohla probudit k \u017eivotu, a to bylo to posledn\u00ed, co te\u010f pot\u0159eboval, aby si sv\u016fj d\u016fle\u017eit\u00fd n\u00e1stroj poranil o kostnat\u00fd kohoutek, na n\u011bj\u017e v rytmu cvalu zas a znovu zlehka nar\u00e1\u017eel.<\/div>\n
\n
\n

„Na co mysl\u00ed\u0161, \u017ee se tak usm\u00edv\u00e1\u0161?“ dolehla mu k u\u0161\u00edm ot\u00e1zka a on musel zmaten\u011b cuknout hlavou, aby zahnal nemravn\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n

„C – co?“<\/div>\n
„No na co mysl\u00ed\u0161?“ zopakoval Billy vesele, a kdy\u017e si v\u0161imnul Tomovy zmatenosti, za\u010dal se ze\u0161iroka culit. „\u017de by na m\u011b?“<\/div>\n
„To zrovna. Na to, jak jsi mi v\u010dera ze span\u00ed m\u00e1lem vyrazil dech?“<\/div>\n
„No po\u010dkej!“ vyhrknul Billy a zatv\u00e1\u0159il se hodn\u011b p\u0159\u00edsn\u011b. „Tak j\u00e1 vedle tebe u\u017e sp\u00e1t nebudu, abys v\u011bd\u011bl. Co bych p\u0159ece pro tebe neud\u011blal?“<\/div>\n
„Tak na to zapome\u0148!“ vyprsknul Tomahawk a st\u00e1hnul obli\u010dej do dot\u010den\u00e9 grimasy. „Tvoje m\u00edsto je p\u0159es noc v moj\u00ed n\u00e1ru\u010di a j\u00e1 na tom odm\u00edt\u00e1m cokoliv m\u011bnit! Leda by to bylo proti tv\u00e9 v\u016fli.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b,“ za\u0161klebil se vesele Billy. „Tak v tom p\u0159\u00edpad\u011b…“<\/p>\n

Nedomluvil a b\u011bhem vte\u0159iny zastavil kon\u011b a zvednul ruku, aby dal Tomovi najevo, \u017ee m\u00e1 ud\u011blat tot\u00e9\u017e. Oto\u010dil h\u0159ebce na zadn\u00edch noh\u00e1ch a okam\u017eit\u011b odcv\u00e1lal k bl\u00edzk\u00e9 hou\u0161tin\u011b. Tomahawk ho n\u00e1sledoval.<\/p>\n

„Co se stalo, co jsi vid\u011bl?“<\/div>\n

„N\u011bjak\u00e9 lidi!“ \u0161eptnul Billy rozru\u0161en\u011b. „Tamhle,“ uk\u00e1zal prstem do mezery, kterou mezi sebou tvo\u0159ily dva sb\u00edhaj\u00edc\u00ed se kopce. Byla tam louka a na n\u00ed skute\u010dn\u011b n\u011bkolik pl\u00e1t\u011bn\u00fdch p\u0159\u00edst\u0159e\u0161\u00ed. Nevypadalo to, \u017ee tam lid\u00e9 trvale bydl\u00ed nebo del\u0161\u00ed dobu t\u00e1bo\u0159\u00ed, naopak to vypadalo cel\u00e9 postaven\u00e9 nakvap.<\/div>\n
O to v\u00edc Billyho znerv\u00f3znilo, \u017ee tam vid\u00ed tolik osob. Mezi nimi nebyla ani jedna \u017eena nebo d\u00edt\u011b, zato ka\u017ed\u00fd mu\u017e m\u011bl kon\u011b pln\u011b nalo\u017een\u00e9ho potravinami… a zbran\u011bmi. Nebylo pochyb, \u017ee z\u0159ejm\u011b narazili na v\u00e1le\u010dnou v\u00fdpravu.<\/p>\n

Billy opatrn\u011b ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f vp\u0159ed, nik\u00fdm nevid\u011bn a nesly\u0161en, kdy\u017e vtom z jednoho p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ku vy\u0161el mu\u017e s bohat\u011b zdobenou \u010delenkou a Tom za jeho z\u00e1dy zalapal po dechu.<\/p>\n

„Co se d\u011bje?“ vyjekl ti\u0161e Billy a oto\u010dil se, Tom v\u0161ak up\u0159en\u011b hled\u011bl na toho mu\u017ee.<\/div>\n

„To je… m\u016fj otec!“ vydechl.<\/p>\n

Za\u010dal se c\u00edtit tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b jako nikdy p\u0159edt\u00edm. Billy jako by se mu ztratil z o\u010d\u00ed a jemu se vybavily vzpom\u00ednky na d\u011btstv\u00ed. Na p\u0159\u00edjemn\u00e9 chv\u00edle po boku matky, kdy\u017e ona, on i otec sed\u011bli ve stanu nad oh\u00fdnkem a otec mu vypr\u00e1v\u011bl legendy o siln\u00fdch, nep\u0159emo\u017eiteln\u00fdch v\u00e1le\u010dn\u00edc\u00edch, kte\u0159\u00ed se stali hrdiny, \u017eij\u00edc\u00edmi v pov\u011bstech dodnes, i kdy\u017e to byly jedny z m\u00e1la hezk\u00fdch chvil, i ty legendy m\u011bly za \u00fakol podn\u011bcovat v Tomahawkovi nen\u00e1vist v\u016f\u010di Lakot\u016fm. Otec mu tak \u010dasto \u0159\u00edk\u00e1val, \u017ee pokud vydr\u017e\u00ed a bude pracovat na sv\u00e9 s\u00edle, stane se jeho jm\u00e9no stejn\u011b nezapomenuteln\u00e9 jako jm\u00e9na t\u011bch, o nich\u017e mu vypr\u00e1v\u011bl, a kte\u0159\u00ed ji\u017e n\u011bkolik stalet\u00ed spo\u010d\u00edvali v chladn\u00e9 zemi.<\/p>\n

A tok vzpom\u00ednek se zm\u011bnil. Byl to jeho otec, kdo dr\u017eel v ruce bi\u010d, jeho\u017e pleten\u00fd konec, opat\u0159en\u00fd dv\u011bma ocelov\u00fdmi kuli\u010dkami, pr\u00e1v\u011b rozryl Tomovu k\u016f\u017ei na z\u00e1dech. Chlapec vyjekl bolest\u00ed a okam\u017eit\u011b dostal za tenhle projev slabosti p\u0159id\u00e1no.<\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee to zv\u00ed\u0159e zabije\u0161!“ zah\u0159m\u011bl otc\u016fv hlas a mal\u00fd, p\u0159ibli\u017en\u011b desetilet\u00fd chlapec se na n\u011bj uslzen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Ale tati… j\u00e1 nem\u016f\u017eu!“ vyjekl. Zrovna byl nucen\u00fd z\u00e1pasit s poran\u011bn\u00fdm asi p\u016flro\u010dn\u00edm vlkem, bez ni\u010deho, jenom hol\u00fdma rukama. Utr\u017eil p\u0159itom n\u011bkolik kousanc\u016f, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee zv\u00ed\u0159e mus\u00ed skolit, jinak by byl otcem a dal\u0161\u00edmi pova\u017eov\u00e1n za slabocha, a \u010dekal by ho dal\u0161\u00ed z\u00e1pas s mu\u017ei z jeho kmene, kter\u00fdm se musel za ka\u017edou cenu ubr\u00e1nit, jinak neexistovala nad\u011bje, \u017ee by z n\u011bj n\u011bkdy byl ten slavn\u00fd hrdina, co mus\u00ed zab\u00edt toho zl\u00e9ho lakotsk\u00e9ho kluka<\/em>. Donutili ho tedy s vl\u010d\u00edm ml\u00e1d\u011btem bojovat, ale jeho \u00fakolem bylo \u0161elmu v sam\u00e9m z\u00e1v\u011bru z\u00e1pasu zab\u00edt. A i kdy\u017e vlka po del\u0161\u00ed dob\u011b opravdu skolil, i kdy\u017e m\u011bl na rukou kousance, nebyl schopn\u00fd tomu mlad\u00e9mu zv\u00ed\u0159eti vz\u00edt \u017eivot. V jeho d\u011btsk\u00fdch o\u010d\u00edch se m\u00edsto nen\u00e1visti zra\u010dila l\u00edtost a smutek, proto\u017ee mu p\u0159i\u0161lo nespravedliv\u00e9, \u017ee to zv\u00ed\u0159e by te\u010f m\u011blo um\u0159\u00edt jen proto, \u017ee ho beztak z divo\u010diny odchytili a z\u00e1m\u011brn\u011b poranili jenom kv\u016fli cvi\u010den\u00ed jeho sil. Necht\u011bl to ud\u011blat. Jenom zv\u00ed\u0159e dr\u017eel pod sebou, ale m\u00edsto s\u00e1hnut\u00ed po no\u017ei jej bezd\u011b\u010dn\u011b drbal b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f za u\u0161ima. P\u0159ece nem\u016f\u017ee zab\u00edt mlad\u00e9, nevinn\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko, kter\u00e9 ho pokousalo nikoliv ze zloby, ale ze strachu!<\/div>\n
Reakce otce v\u0161ak na sebe nenechala dlouho \u010dekat. Ne\u017e se Tomahawk nad\u00e1l, vtisknul mu otec do dlan\u011b n\u016f\u017e a dr\u017e\u00edc zbra\u0148 v chlapcov\u011b dlani, p\u0159ejel silou Tomovou rukou po zv\u00ed\u0159ec\u00edm krku. Donutil Toma \u010dekat, dokud vlk nevydechne naposledy, a pak ho za\u010dal trestat za projevenou slabost, proto\u017ee tu si spr\u00e1vn\u00fd v\u00e1le\u010dn\u00edk nem\u016f\u017ee dovolit…<\/p>\n

Tom zat\u0159\u00e1sl hlavou a otev\u0159el o\u010di. Zrychlen\u011b d\u00fdchal a zmaten\u00fd pohled up\u0159el na Billyho. Ani\u017e by si to n\u011bjak v\u00edce uv\u011bdomoval, za\u010d\u00ednala j\u00edm kolovat zlost a bolestn\u00fd smutek. To kv\u016fli tomuhle dredat\u00e9mu chlapci se to v\u0161echno d\u011blo. Jenom kv\u016fli n\u011bmu nemohl pro\u017e\u00edt poklidn\u00e9 d\u011btstv\u00ed s miluj\u00edc\u00edmi rodi\u010di. To kv\u016fli n\u011bmu dost\u00e1val od otce v\u00fdprasky bi\u010dem a nucen\u00e9 z\u00e1pasy, u kter\u00fdch byli soupe\u0159i, a\u0165 u\u017e lid\u00e9 \u010di zv\u00ed\u0159ata, svou silou naprosto neadekv\u00e1tn\u00ed. To kv\u016fli n\u011bmu tr\u00e1vil bezesn\u00e9 noci v slz\u00e1ch, pramen\u00edc\u00edch z pal\u010div\u00e9 bolesti…<\/p>\n

A te\u010f se p\u0159ed n\u00edm naprosto n\u00e1dhern\u011b rozprost\u00edr\u00e1 mo\u017enost zaplatit ve\u0161kerou da\u0148 i s \u00farokama za v\u0161echnu tu pal\u010divou bolest, kterou si musel proj\u00edt. A sta\u010d\u00ed k tomu tak m\u00e1lo! Sta\u010d\u00ed chytit toho dredat\u00e9ho kluka, co p\u0159ed n\u00edm tak nech\u00e1pav\u011b stoj\u00ed, anebo jenom po\u0159\u00e1dn\u011b zak\u0159i\u010det! Byl si jist\u00ed, \u017ee mu\u017ei by je na\u0161li, a kdyby p\u0159ed otce p\u0159ivedl Billyho, byl by odm\u011bn\u011bn jako je\u0161t\u011b nikdy nikdo, a co v\u00edc… otec by jej snad kone\u010dn\u011b zase mohl m\u00edt r\u00e1d. Poznal by, by\u0165 takhle v dosp\u011blosti, jak\u00e9 je kouzlo h\u0159ejiv\u00e9, trochu zdrsn\u011bn\u00e9 dlan\u011b, jedouc\u00ed po l\u00edci. Poznal by \u00fasm\u011bv a v\u0159elost v o\u010d\u00edch toho, kdo se pod\u00edlel na vzniku jeho \u017eivota…<\/p>\n

„Tomi? Tak Tomi!“ \u0161\u0165ouchnul do n\u011bj Billy… a Tomahawk ho vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159itla\u010dil z\u00e1dy ke stromu a chytil jej pod krkem.<\/div>\n

„To kv\u016fli tob\u011b jsem si cel\u00e9 sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed musel proch\u00e1zet peklem!“ zasy\u010del tak jedovat\u011b, jak to od n\u011bj Billy v \u017eivot\u011b je\u0161t\u011b nikdy nesly\u0161el. „To kv\u016fli tob\u011b m\u011b m\u016fj otec dok\u00e1zal zb\u00edt do bezv\u011bdom\u00ed! Za to v\u0161echno m\u016f\u017ee\u0161 ty, a jestli t\u011b te\u010f do t\u00e1bora p\u0159ivedu, tak m\u011b kone\u010dn\u011b bude m\u00edt aspo\u0148 trochu r\u00e1d! Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, m\u00e1m zak\u0159i\u010det?“ roz\u0161\u00ed\u0159il se mu \u00fasm\u011bv, kter\u00fd ale u\u017e v\u016fbec nebyl p\u011bkn\u00fd, byl pok\u0159iven\u00fd z\u00e1\u0161t\u00ed.<\/p>\n

V tichosti ub\u011bhlo n\u011bkolik vte\u0159in, b\u011bhem kter\u00fdch se Billyho temn\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di za\u010daly zal\u00e9vat slzami. Ano, v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 m\u011bl Tom kru\u0161n\u00e9 d\u011btstv\u00ed, znal to z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed a bylo mu z toho do breku u\u017e ve chv\u00edl\u00edch, kdy to Tom vypr\u00e1v\u011bl nebo kdykoliv uvid\u011bl na jeho t\u011ble b\u011blav\u00e9 jizvy. Ale te\u010f, kdy\u017e to na n\u011bj takhle vyk\u0159i\u010del, ho to bolestn\u011b zas\u00e1hlo do srdce, kde ho to ranilo snad v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e jej m\u011bl Tom tehdy za zr\u00e1dce.<\/p>\n

„Zak\u0159i\u010d,“ vyzval ho ti\u0161e a odvr\u00e1til hlavu, aby Tomahawk nevid\u011bl slzy, kter\u00e9 se mu draly do o\u010d\u00ed. Semknul pevn\u011b v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se, aby se mu nechv\u011bly rty, kdy\u017e po chv\u00edli uc\u00edtil, jak siln\u00e1 ruka jeho krk pustila. Otev\u0159el o\u010di a vid\u011bl, \u017ee se Koman\u010d tv\u00e1\u0159\u00ed neskute\u010dn\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/p>\n

„Billy… co jsem ti to proboha \u0159ekl?“ \u0161eptnul na\u0159\u00edkav\u011b a chv\u011bj\u00edc\u00ed se rukou Billyho pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Pros\u00edm, odpus\u0165 mi to… necht\u011bl jsem ti tohle nikdy ud\u011blat ani ti n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edct… nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo…“<\/p>\n

D\u011bsilo ho, \u017ee Billy neodpov\u00edd\u00e1 a ani mu nev\u011bnuje jedin\u00fd pohled. Sledoval jeho \u00fatl\u00e9 t\u011blo, jak do\u0161lo a\u017e k \u010dern\u00e9mu h\u0159ebci a jak se na n\u011bj chlapec ladn\u011b vy\u0161vihnul.<\/p>\n

„Billy, po\u010dkej! Kam jede\u0161?“ vyjekl Tom, tentokr\u00e1t doopravdy polekan\u011b. „Billy, j\u00e1 jsem necht\u011bl!“<\/div>\n

„Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat,“ \u0161eptnul Billy a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu skut\u00e1lely dv\u011b hork\u00e9 slzy, kdy\u017e se na Koman\u010de smutn\u011b pod\u00edval. „V\u017edy\u0165 jsi \u0159ekl jenom pravdu… Za tvoje peklo v mlad\u00fdch letech m\u016f\u017eu doopravdy jenom j\u00e1,“ vzlyknul a bez jak\u00e9hokoliv dal\u0161\u00edho slova pob\u00eddnul h\u0159ebce do pln\u00e9ho trysku.<\/p>\n

autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bok po boku spolu tr\u00e1vili nekone\u010dnou \u0159adu dn\u016f, b\u011bhem n\u00ed\u017e se st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce sbli\u017eovali, pokud to je\u0161t\u011b v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9. Jezdili spole\u010dn\u011b na lov a prozkoum\u00e1vat okol\u00ed. Spole\u010dn\u011b se radovali, kdy\u017e kter\u00fdkoliv z nich skolil ko\u0159ist, spole\u010dn\u011b kleli,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[451],"tags":[],"class_list":["post-7690","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-indian-s-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7690","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7690"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7690\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7690"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7690"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7690"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}