{"id":7719,"date":"2011-10-02T16:00:00","date_gmt":"2011-10-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7699"},"modified":"2011-10-02T16:00:00","modified_gmt":"2011-10-02T15:00:00","slug":"smecka-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/02\/smecka-2\/","title":{"rendered":"Sme\u010dka 2."},"content":{"rendered":"
autor: Nisch<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu jsem do\u0161el t\u011bsn\u011b k n\u011bmu a poklekl. Cel\u00fd se chv\u011bl. Vyd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka jsem snad je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl. Nap\u0159\u00e1hl jsem k n\u011bmu ruku, ale zase jsem si ji rychle st\u00e1hl. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee i j\u00e1 se t\u0159esu. No tak, klid, Bille. V\u017edy\u0165 je to jen \u010dlov\u011bk, nem\u00e1 t\u011b jak ohrozit.<\/em><\/div>\n
„Kdo\u2026 kdo jsi. Co jsi za\u010d?“ Hled\u011bl na m\u011b se strachem, z\u00e1rove\u0148 ale se zv\u011bdavost\u00ed. Udivovaly m\u011b ty ot\u00e1zky, kter\u00e9 se p\u0159es z\u00e1voj bolesti odr\u00e1\u017eely v jeho \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/p>\n

Zvedl jsem ruku ke sv\u00fdm rt\u016fm a zost\u0159en\u00fdmi \u0161pi\u010d\u00e1ky se zakousl do p\u0159edlokt\u00ed, ze kter\u00e9ho za\u010dala okam\u017eit\u011b t\u00e9ct krev.<\/div>\n

„Pij. Zachr\u00e1n\u00ed t\u011b to a zacel\u00ed r\u00e1ny.“ P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem ruku s krv\u00e1cej\u00edc\u00ed r\u00e1nou k chlapcov\u00fdm \u00fast\u016fm. Ucukl a v odporu se za\u0161klebil. Zamra\u010dil jsem se a zavr\u010del. „Mus\u00ed\u0161 se nap\u00edt.“ Chytil jsem ho za t\u00fdl a \u00fasta mu p\u0159itiskl na mou krv\u00e1cej\u00edc\u00ed ruku. T\u011blem mi projelo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u0161kubnut\u00ed, kdy\u017e se jeho rty dotkly m\u00e9 k\u016f\u017ee. Krev se mi okam\u017eit\u011b rozproudila rychleji.<\/p>\n

Chv\u00edli se cukal, ale po chv\u00edli s\u00e1m ochotn\u011b polykal rudou tekutinu. \u0160kubl jsem sebou a potla\u010dil zak\u0148u\u010den\u00ed, kdy\u017e m\u011b chytil za pa\u017ei. Zav\u0159el o\u010di a za\u010dal klidn\u011bji d\u00fdchat. Skousl jsem si spodn\u00ed ret a pozoroval, jak se mu hlubok\u00e9 dr\u00e1pance na hrudi postupn\u011b hoj\u00ed. Kdy\u017e se mu zacelila i r\u00e1na na noze, odtrhl jsem se od n\u011bj. Pocity, kter\u00e9 ve mn\u011b vyvolal, m\u011b d\u011bsily. Strach a \u00fadiv\u2026 a hluboko v m\u00e9m nitru procitla jak\u00e1si nezn\u00e1m\u00e1 bolest. Sakra, Bille, vzchop se.<\/em> <\/a>Co se to s tebou d\u011bje? Tohle v\u016fbec nejsi ty!<\/em><\/p>\n

<\/em> Rychle jsem se postavil a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f vzad. V jeho bl\u00edzkosti jsem se nec\u00edtil dob\u0159e. Spo\u010dinul na m\u011b pohledem. Jeho o\u010di se na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b d\u00edvaly, kdy\u017e se hlubok\u00e9 tr\u017en\u00e9 r\u00e1ny od medv\u011bd\u00edch dr\u00e1p\u016f samy od sebe zahojily a nez\u016fstala po nich jedin\u00e1 jizva. Pomalu se postavil.<\/div>\n

\n
\n

„K-kdo jsi?“ ud\u011blal ke mn\u011b krok, kter\u00fd jsem op\u011btoval t\u00edm, \u017ee jsem se zase o krok vzd\u00e1lil.<\/div>\n

„N\u011bkdo, kdo ti pr\u00e1v\u011b zachr\u00e1nil \u017eivot.“ Procedil jsem skrz zatnut\u00e9 zuby. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd, vztek se ve mn\u011b rychle hromadil.<\/div>\n
„Ty jsi vlkodlak?“ ignoroval mou p\u0159ede\u0161lou odpov\u011b\u010f. P\u0159i slov\u011b ‚vlkodlak‘ jsem sebou \u0161kubl. P\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di do \u00fazk\u00fdch \u0161t\u011brbin a z hrdla se mi vydralo v\u00fdhru\u017en\u00e9 zavr\u010den\u00ed. Mlad\u00edk okam\u017eit\u011b zvedl ruce v obran\u00e9m gestu a kousek couvl.<\/div>\n
„J\u00e1 – nejsem – \u017e\u00e1dnej – vlkodlak!“ vy\u0161t\u011bkl jsem kousav\u011b. Je\u0161t\u011b jednou n\u011bco takov\u00fdho \u0159ekne, tak mu ukousnu hlavu. <\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, promi\u0148\u2026 j\u00e1 jen, \u017ee ses pr\u00e1v\u011b p\u0159em\u011bnil z vlka. Co teda jsi, kdy\u017e ne vlkodlak?“ Jo, m\u011bl jsem ho nechat zab\u00edt. Grizzly by m\u011bl sva\u010dinku a j\u00e1 bych si u\u0161et\u0159il zbyte\u010dn\u00fd nervov\u00e1n\u00ed. M\u00edsto aby se b\u00e1l, bude se tu se mnou kamar\u00e1d\u00ed\u010dkovat. Tak to teda ne\u2026<\/em><\/p>\n

P\u0159ikr\u010dil jsem se k zemi a odhalil b\u00edl\u00e9 tes\u00e1ky ve snaze ho zastra\u0161it. Marn\u011b. V jeho o\u010d\u00edch se objevilo je\u0161t\u011b v\u00edce ot\u00e1zek a v \u00fa\u017easu pootev\u0159el rty. Vzdal jsem to. Narovnal jsem a oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy. Ka\u0161lu na n\u011bj\u2026 u\u017e tak jsem poru\u0161il z\u00e1kon t\u00edm, \u017ee jsem ho zachr\u00e1nil, a p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm se p\u0159evt\u011blil. Dal\u0161\u00ed probl\u00e9my nepot\u0159ebuju.<\/em><\/div>\n

I kdy\u017e mi n\u011bco \u0159\u00edkalo, abych z\u016fstal a nutilo m\u011b nikam neodch\u00e1zet, ne\u0161lo to jinak. Stiskl jsem o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a zhluboka se nadechl, abych se uklidnil. Najednou jsem uc\u00edtil, jak mi lehce polo\u017eil ruku na rameno. Prudce jsem se oto\u010dil a srazil ho k zemi. Usykl, kdy\u017e dopadl na kamennou zem.<\/p>\n

„Tohle u\u017e NIKDY ned\u011blej, pokud nechce\u0161 p\u0159ij\u00edt k \u00farazu,“ zavr\u010del jsem na n\u011bj.<\/div>\n

„Jako by se u\u017e nestalo.“ Zabru\u010del a se zrakem zabodnut\u00fdm do zem\u011b se pomalu zvedal. Nem\u00e1 smysl se tu d\u00e1l zdr\u017eovat\u2026<\/em> Musel jsem pry\u010d. Poh\u00e1r trp\u011blivosti byl u\u017e pln\u00fd po okraj. Sta\u010dila by je\u0161t\u011b jedna hloup\u00e1 pozn\u00e1mka a mohl bych ud\u011blat n\u011bco, \u010deho bych v budoucnu litoval. Za\u0165al jsem ruce v p\u011bst tak siln\u011b, a\u017e mi za\u010dala t\u00e9ct krev.<\/div>\n
„Zmiz odsud.“ Zasy\u010del jsem na n\u011bj a dal se na odchod.<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ A u\u017e toho m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b dost!<\/em> Oto\u010dil jsem se tak rychle, \u017ee nesta\u010dil jakkoli zareagovat a u\u0161t\u011bd\u0159il jsem r\u00e1nu p\u011bst\u00ed p\u0159\u00edmo do l\u00edcn\u00ed kosti. Padl na zem a znehybn\u011bl.<\/div>\n
„Pro\u010d jste vy lidi tak otravn\u00ed!“ sehnul jsem s k n\u011bmu a vzal ho do n\u00e1ru\u010de. Do nosu m\u011b uhodila jeho v\u016fn\u011b. Zamotala se mi z n\u00ed hlava. Klid, Bille<\/em>. Rychle jsem s n\u00edm dob\u011bhl k autu a polo\u017eil ho na zadn\u00ed sedadlo. Bez jak\u00e9hokoli dal\u0161\u00edho zdr\u017eov\u00e1n\u00ed jsem se rozeb\u011bhl a do hlubin lesa jsem se pono\u0159il u\u017e jako b\u00edl\u00fd vlk.<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

„Bille!“ ozval se za mnou zvoniv\u00fd d\u00edv\u010d\u00ed hlas. Bezpe\u010dn\u011b bych ho rozeznal, i kdyby kolem \u0159valo tis\u00edce lid\u00ed. Nicole\u2026<\/em><\/div>\n

„Ahoj, Nicki,“ usm\u00e1l jsem se na ni a cht\u011bl ji obejmout. M\u00edsto op\u011btovan\u00e9ho objet\u00ed m\u011b siln\u011b p\u0159irazila na sk\u0159\u00ed\u0148ku.<\/div>\n
„Nech si to svoje ‚Nicki‘ na jindy, ano?“ zavr\u010dela na m\u011b. V jej\u00edch o\u010d\u00edch barvy zapadaj\u00edc\u00edho slunce se nebezpe\u010dn\u011b zabl\u00fdsklo. Hlasit\u011b jsem polkl. Nem\u016f\u017ee p\u0159ece nic v\u011bd\u011bt\u2026<\/em><\/div>\n
„Jak si mohl dostat z francouz\u0161tiny za jedna! Tohle je v\u016f\u010di moj\u00ed trojce fakt nef\u00e9r!“ \u0161\u0165ouchla mi do hrudi ukazov\u00e1\u010dkem a za\u010dala se okam\u017eit\u011b sm\u00e1t. Uf, pr\u00e1v\u011b mi spadl obrovsk\u00fd balvan ze srdce. Ale i kdyby se to Nicki dozv\u011bd\u011bla, v\u00edm, \u017ee se na ni m\u016f\u017eu spolehnout. Ve v\u0161em\u2026<\/em> Nevydr\u017eel jsem to. Koutky \u00fast mi za\u010daly nebezpe\u010dn\u011b cukat a j\u00e1 se za\u010dal sm\u00e1t s n\u00ed. Jej\u00ed sm\u00edch je opravdu naka\u017eliv\u00fd. Oba dva n\u00e1s ale p\u0159e\u0161el, jakmile p\u0159ekr\u00fdvaj\u00edc\u00ed se hlasy na \u0161koln\u00ed chodb\u011b roz\u0159\u00edzl jasn\u00fd a r\u00e1zn\u00fd hlas. V\u0161ichni studenti utichli a rozestoupili se. Na druh\u00e9 stran\u011b chodby st\u00e1la Theresa, ruce v bok a jako obvykle s arogantn\u00edm v\u00fdrazem. Nech\u00e1pu, pro\u010d se tak chov\u00e1. V\u017edy\u0165 je mil\u00e1, kdy\u017e chce… n\u011bkdy.<\/em><\/p>\n

Pomalu se roze\u0161la sm\u011brem k n\u00e1m i se svou sme\u010dkou. Catrin, kter\u00e1 \u0161la t\u011bsn\u011b za n\u00ed, byla jej\u00ed z\u00e1stupkyn\u011b stejn\u011b tak, jako Nicole moje. Cat v\u017edycky byla hodn\u011b uzav\u0159en\u00e1, stranila se ostatn\u00edm. Co se ale boje t\u00fdkalo, byla hodn\u011b dobr\u00e1 a velice agresivn\u00ed. Jak v lidsk\u00e9, tak ve vl\u010d\u00ed podob\u011b. Po Theresin\u00fdm prav\u00e9m boku poskakoval Daniel, Catrinin o \u010dty\u0159i roky mlad\u0161\u00ed bratr. Bl\u00e1zniv\u00fd, ale velice inteligentn\u00ed. Jeho bojov\u00e9 taktiky byly nenahraditeln\u00e9. A \u00fapln\u011b vzadu\u2026 Michael. M\u00edstn\u00ed sukni\u010dk\u00e1\u0159 a rebel. Nedbal na rozkazy Star\u0161\u00edch a ohnul ka\u017edou, na kterou si uk\u00e1zal.<\/p>\n

Nicole nespokojen\u011b zavr\u010dela a odhalila sv\u00e9 tes\u00e1ky ostr\u00e9 jako b\u0159itva.<\/div>\n

„Klid…“ po\u0161eptal jsem j\u00ed t\u011bsn\u011b u ucha a jemn\u011b ji hladil po ramenou, aby se tro\u0161ku uklidnila. C\u00edtil jsem, jak se j\u00ed nap\u00ednaj\u00ed svaly. V\u00edm, \u017ee se s Theresou nemaj\u00ed moc v l\u00e1sce. A up\u0159\u00edmn\u011b? N\u011bkdy se j\u00ed ani moc nediv\u00edm. \u017d\u00edt s arogantn\u00ed princeznou, co ka\u017ed\u00fdho jen sek\u00fdruje…<\/div>\n
„Ahoj Bille\u2026“ usm\u00e1la se na m\u011b Ther p\u0159eslazen\u011b, kdy\u017e k n\u00e1m do\u0161li. „Nicole,“ zm\u011b\u0159ila si svou sestru pov\u00fd\u0161en\u00fdm pohledem a v jej\u00edch jasn\u011b \u017elut\u00fdch o\u010d\u00edch bylo vid\u011bt plno nen\u00e1visti. Jen jsem sklopil o\u010di a zakroutil hlavou. Tak r\u00e1d bych j\u00ed pomohl\u2026<\/p>\n

<\/em> autor: Nisch<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nisch Pomalu jsem do\u0161el t\u011bsn\u011b k n\u011bmu a poklekl. Cel\u00fd se chv\u011bl. Vyd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka jsem snad je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl. Nap\u0159\u00e1hl jsem k n\u011bmu ruku, ale zase jsem si ji rychle st\u00e1hl. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee i j\u00e1 se t\u0159esu. No tak, klid,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[461],"tags":[],"class_list":["post-7719","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-smecka"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7719","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7719"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7719\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7719"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7719"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7719"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}