{"id":7721,"date":"2011-10-01T18:00:00","date_gmt":"2011-10-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7701"},"modified":"2011-10-01T18:00:00","modified_gmt":"2011-10-01T17:00:00","slug":"forgive-me-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/01\/forgive-me-2\/","title":{"rendered":"Forgive me"},"content":{"rendered":"
autor: Mary<\/p>\n

<\/strong> Tom nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Nesna\u017eil se n\u011bco si namlouvat. Nenastrojil stromek, nevyzdobil d\u016fm ani netr\u00e1vil \u010das pob\u00edh\u00e1n\u00edm v sychrav\u00e9 zim\u011b p\u0159i honb\u011b za t\u011bmi nejlep\u0161\u00edmi d\u00e1rky. Nebylo pro koho, bylo po v\u0161em. A Tom nedok\u00e1zal p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e mu srdce krv\u00e1celo. Jeho nic hezk\u00e9ho ne\u010dekalo. Leto\u0161n\u00ed V\u00e1noce budou smutn\u00e9, bez sn\u011bhu. A bez Billa. U\u017e podruh\u00e9.<\/p>\n

Prokl\u00ednal se za to. Byl to on, kdo to zavinil, to on ho vyhnal, byla to jenom jeho vina. Ale copak mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee to tak dopadne?!<\/div>\n

Sedl si na parapet a d\u00edval se, jak se venku stm\u00edv\u00e1. V okoln\u00edch domech se rozsv\u011bcela sv\u011btla, sledoval v\u0161echny ty barevn\u00e9 \u017e\u00e1rovi\u010dky, vid\u011bl radost ve tv\u00e1\u0159\u00edch sv\u00fdch soused\u016f. Vid\u011bl ji, ale s\u00e1m ji c\u00edtit nedok\u00e1zal.<\/p>\n

Byly p\u0159ece V\u00e1noce. \u010cas klidu a l\u00e1sky, doba, kdy se sch\u00e1z\u00ed sta\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 i d\u00e1vno roztr\u017een\u00e9 rodiny, kdy lid\u00e9 zapom\u00ednaj\u00ed na d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed neshody jen proto, aby mohli b\u00fdt se sv\u00fdmi nejbli\u017e\u0161\u00edmi. Jen on z\u016fstal na V\u00e1noce s\u00e1m, opu\u0161t\u011bn\u00fd v\u0161emi, kter\u00e9 miloval, svou vlastn\u00ed vinou. Kdyby to jen mohl vr\u00e1tit, byla to chyba, kterou si tak neskute\u010dn\u011b vy\u010d\u00edtal, m\u011bl tehdy jednat jinak\u2026 Mo\u017en\u00e1 by tady te\u010f byl s n\u00edm, spole\u010dn\u011b by se t\u011b\u0161ili, a\u017e p\u0159ijde Je\u017e\u00ed\u0161ek, a on by ho mohl pohladit, mohl by ho obejmout a \u0159\u00edct mu, \u017ee ho nikdy neopust\u00ed\u2026<\/div>\n

\n
\n

Tom se svezl na kolena na chladnou podlahu. Hlavu skryl do dlan\u00ed a ramena se mu ot\u0159\u00e1sala bolestn\u00fdm pl\u00e1\u010dem. Byl tenkr\u00e1t takov\u00fd hlup\u00e1k\u2026 Odm\u00edtl svou \u0161anci na lep\u0161\u00ed \u017eivot po boku l\u00e1sky, proto\u017ee si prost\u011b nedok\u00e1zal p\u0159iznat, kdo tou l\u00e1skou je. S\u00e1m se p\u0159ipravil o to nejlep\u0161\u00ed, co m\u011bl, nebo mohl m\u00edt, a kdy\u017e zjistil, co vlastn\u011b ztratil, bylo u\u017e pozd\u011b.<\/p>\n

„Pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“ ozval se za n\u00edm tich\u00fd melodick\u00fd hlas. Jeho<\/em> hlas. Tom do\u0161iroka otev\u0159el o\u010di a z hrdla se mu vydral hlubok\u00fd vzlyk. B\u00e1l se oto\u010dit, m\u011bl strach, \u017ee by tam nikdo nebyl, d\u011bsila ho p\u0159edstava, \u017ee je ten m\u011bkk\u00fd t\u00f3n jen v\u00fdplodem jeho fantazie, p\u0159eludem, kter\u00fd okam\u017eit\u011b zmiz\u00ed, aby mu je\u0161t\u011b v\u00edc ubl\u00ed\u017eil, iluz\u00ed ztr\u00e1pen\u00e9ho srdce, co se mu sna\u017e\u00ed na chvilku ulevit od t\u00e9 vnit\u0159n\u00ed bolesti\u2026 jako u\u017e tolikr\u00e1t za posledn\u00ed rok. Ne, nemohl se oto\u010dit, postavit se pravd\u011b, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by to neunesl. Ne dneska.<\/p>\n

„N\u011bkdo m\u011b opustil,“ za\u0161eptal zlomen\u011b. Bylo to tak d\u00e1vno, a p\u0159esto\u2026 pokud tohle m\u011blo b\u00fdt to jedin\u00e9, co mu zb\u00fdvalo, bral to. I tohle toti\u017e bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e krut\u00e1 realita jeho samoty.<\/p>\n

„Pro\u010d?“ Dal\u0161\u00ed nenucen\u00e1 ot\u00e1zka se mu zabodla p\u0159\u00edmo do srdce a zanechala za sebou hlubok\u00fd \u0161r\u00e1m. Bolelo to a p\u00e1lilo a Tomovi to vh\u00e1n\u011blo do o\u010d\u00ed st\u00e1le dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy.<\/p>\n

„Ubl\u00ed\u017eil jsem mu\u2026“ \u0161pitl. P\u0159itiskl si dlan\u011b na obli\u010dej, tolik se styd\u011bl\u2026 za to, co ud\u011blal. Pro\u010d jen byl takov\u00fd pokrytec? V\u0161echno zni\u010dil! Nen\u00e1vid\u011bl se za to. Mohl m\u00edt bratra u sebe, jenom kdyby\u2026<\/p>\n

„Jak?“ Zd\u00e1lo se mu to jen, nebo skute\u010dn\u011b v tom hlase za sebou zaslechl pl\u00e1\u010d? Ne, tak to p\u0159ece nem\u00e1 b\u00fdt, nem\u011blo<\/em> to tak b\u00fdt, Bill nem\u011bl plakat. Nikdy. Ale byl to pr\u00e1v\u011b Tom, kv\u016fli komu Bill plakal. Tehdy. I te\u010f.<\/p>\n

„Nedok\u00e1zal jsem mu d\u00e1t n\u011bco, co pot\u0159eboval\u2026“ vydechl v odpov\u011b\u010f. Du\u0161e ztracen\u00e1 v bludi\u0161ti sv\u011bta, tak si p\u0159ipadal, nikde nevid\u011bl mo\u017enost, jak to vr\u00e1tit, jak napravit star\u00e9 chyby.<\/div>\n

A p\u0159ed o\u010dima se mu vyno\u0159ila vzpom\u00ednka na ten okam\u017eik p\u0159ed v\u00edce ne\u017e rokem, okam\u017eik, kter\u00fd mu zm\u011bnil \u017eivot. Okam\u017eik, kdy vid\u011bl bratra naposledy.<\/p>\n<\/div>\n
flashback<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Byl to prvn\u00ed sn\u00edh toho roku. Sn\u00e1\u0161el se k zemi v jemn\u00fdch vlo\u010dk\u00e1ch, \u010dist\u00fd a nevinn\u00fd, m\u011bkce dopadal na rud\u00e9 st\u0159echy dom\u016f a pokr\u00fdval je cukrov\u00fdm popra\u0161kem.<\/em><\/div>\n

„Co jsi to \u0159\u00edkal?“ Tom ohromen\u011b sledoval sv\u00e9ho bratra. Pozoroval jeho bled\u00fd obli\u010dej, vid\u011bl, jak si skous\u00e1v\u00e1 spodn\u00ed ret, a nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co sly\u0161el. Bylo to p\u0159ece tak\u2026 divn\u00e9! Nerv\u00f3zn\u011b se zasm\u00e1l, hlas se mu t\u0159\u00e1sl. „To je vtip, Bille, \u017ee? D\u011bl\u00e1\u0161 si legraci.“ Up\u00edral na bratra zoufal\u00fd pohled.<\/em> Tak k\u00fdvni, proboha, jenom k\u00fdvni\u2026 pros\u00edm\u2026<\/div>\n
Billovi z koutku oka vyklouzla velk\u00e1 t\u0159pytiv\u00e1 slza. Sklopil hlavu. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych o tomhle dok\u00e1zal \u017eertovat?“ zeptal se ti\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“ Tom zt\u011b\u017eka polkl. „To p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b. Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b p\u0159ece<\/em> milovat\u2026“<\/em><\/div>\n
„Ale to j\u00e1 v\u00edm!“ Bill zvedl pohled od podlahy a umo\u017enil tak bratrovi vid\u011bt svoje o\u010di. O\u010di, z kter\u00fdch zmizela v\u0161echna nad\u011bje a zbyly jen slzy. „V\u00edm, \u017ee nesm\u00edm n\u011bco takov\u00e9ho c\u00edtit, ne k tob\u011b, ale\u2026 neum\u00edm si poru\u010dit, Tome, neum\u00edm to ovl\u00e1dnout!“ P\u0159istoupil k dvoj\u010deti o krok bl\u00ed\u017e. „Miluju t\u011b, Tome. Miluju t\u011b tak, jako nikoho na sv\u011bt\u011b, miluju t\u011b tak, \u017ee m\u011b to cel\u00e9ho napl\u0148uje, a netou\u017e\u00edm po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e b\u00fdt s tebou, miluju t\u011b tak, \u017ee bych pro tebe zem\u0159el.“<\/em><\/div>\n
„Nebl\u00e1zni\u2026“ Tom ho nyn\u00ed pozoroval p\u0159\u00edmo prosebn\u011b. „Tohle p\u0159ece nejde\u2026 nem\u016f\u017eeme\u2026<\/em> nem\u016f\u017ee\u0161.“<\/p>\n

Bill bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/em><\/div>\n

„V\u011bd\u011bl jsem to,“ za\u0161eptal. „Myslel jsem si\u2026 myslel jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo to v\u011bd\u011bt.“<\/em><\/div>\n
„Co chce\u0161 te\u010f d\u011blat?“ zeptal se ho Tom a pevn\u011b mu stiskl rameno. Hluboko v sob\u011b poc\u00edtil pot\u0159ebu omluvit se. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed tu my\u0161lenku zahnal. Nebylo za co se omlouvat, nemohli za to, ani jeden z nich, neud\u011blali nic, co by se dalo ovlivnit. Prost\u011b to tak bylo a \u017e\u00e1dn\u00e9 omluvy na tom nemohly nic zm\u011bnit.<\/em><\/div>\n
„Odejdu, co jin\u00e9ho mi zb\u00fdv\u00e1?“ Bill si h\u0159betem ruky ot\u0159el vlhkou tv\u00e1\u0159, slzy v\u0161ak byly okam\u017eit\u011b nahrazeny nov\u00fdmi. „Nem\u016f\u017eu tady z\u016fstat, nesnesl bych to.“ Jemn\u011b se dotkl bratrovy l\u00edce, a pak rozhodn\u011b uhnul z dosahu jeho rukou. „Sbohem, Tome.“<\/em><\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to.“<\/em><\/div>\n
Bill se smutn\u011b pousm\u00e1l. „M\u011b taky\u2026“<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

konec flashbacku<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

Ode\u0161el je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e dne, opustil ho. A Tom mu nebr\u00e1nil, proto\u017ee v\u011b\u0159il, \u017ee je to jedin\u00e1 mo\u017enost.<\/p><\/div>\n

Jak byl naivn\u00ed, kdy\u017e si myslel, \u017ee to zvl\u00e1dne, \u017ee bez n\u011bj dok\u00e1\u017ee \u017e\u00edt! Chyb\u011bl mu. Mnohem v\u00edc, ne\u017e si byl ochoten p\u0159ipustit. Chyb\u011bl mu jeho sm\u00edch. Chyb\u011blo mu jeho zp\u00edv\u00e1n\u00ed ve spr\u0161e. Chyb\u011blo mu, jak se ho v\u017edycky ptal, jestli mu to slu\u0161\u00ed, kdy\u017e n\u011bkam \u0161li. Chyb\u011blo mu dokonce i to, jak se k n\u011bmu chod\u00edval p\u0159itulit, kdy\u017e ho n\u011bco tr\u00e1pilo, nebo kdy\u017e venku zu\u0159ila bou\u0159ka, kter\u00fdch se b\u00e1l. Byl tak s\u00e1m\u2026 P\u0159\u00edli\u0161 brzy po bratrov\u011b odchodu si uv\u011bdomil, jak moc ho pot\u0159ebuje. Bohu\u017eel to v\u0161ak bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b na to, aby s t\u00edm dok\u00e1zal n\u011bco ud\u011blat.<\/div>\n
A tak trp\u011bl. P\u0159e\u017e\u00edval a ml\u010dky doufal, \u017ee jednou p\u0159ijde ten den a bratr se vr\u00e1t\u00ed\u2026 zp\u00e1tky k n\u011bmu.<\/p>\n

„Cht\u011bl bych\u2026 cht\u011bl bych, aby byl tady\u2026 aby to bylo jako d\u0159\u00edv\u2026 m\u011bl jsem\u2026 nedok\u00e1zal jsem to\u2026 nedok\u00e1zal\u2026“ Tom nesouvisle mumlal, hlavu zabo\u0159enou v dlan\u00edch, zat\u00edmco mu pukalo srdce. Star\u00e9 r\u00e1ny se znovu otev\u0159ely.<\/div>\n

„Co bys mu \u0159ekl, kdyby byl te\u010f tady?“ op\u011bt ho ten tich\u00fd hlas vytrhl ze zamy\u0161len\u00ed.<\/div>\n
„\u0158ekl bych mu, \u017ee ho pot\u0159ebuju a \u017ee bez n\u011bj jsem mrtv\u00fd\u2026 \u017ee u\u017e nikdy nedovol\u00edm, aby m\u011b opustil\u2026“ Tom zavrt\u011bl hlavou. „Ale on se nevr\u00e1t\u00ed. Nem\u00e1 d\u016fvod vracet se, po tom, co jsem mu \u0159ekl.“<\/div>\n
„T\u0159eba se mu po tob\u011b taky st\u00fdsk\u00e1\u2026“ jemn\u00e9 za\u0161ept\u00e1n\u00ed ho pohladilo po tv\u00e1\u0159i a ticho v pokoji bylo p\u0159eru\u0161eno m\u011bkk\u00fdm na\u0161lapov\u00e1n\u00edm. „T\u0159eba u\u017e nechce str\u00e1vit dal\u0161\u00ed V\u00e1noce s\u00e1m\u2026“ Jeho ramen se dotkly tepl\u00e9 dlan\u011b. Tom vyt\u0159e\u0161til o\u010di a pak se bla\u017een\u011b usm\u00e1l. P\u0159elud by se ho p\u0159ece nedot\u00fdkal\u2026 Bille<\/em>! „T\u0159eba u\u017e nedok\u00e1\u017ee pro\u017e\u00edt jedin\u00fd dal\u0161\u00ed den, ani\u017e by t\u011b vid\u011bl\u2026“<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, a\u0165 jsi to ty\u2026“ Tom se pomalu oto\u010dil.<\/p>\n

A najednou, po cel\u00e9m roce, byl tady. Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy. Bled\u00e1 hedv\u00e1bn\u00e1 ple\u0165. O\u010di v barv\u011b ho\u0159k\u00e9 \u010dokol\u00e1dy. Miluj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv. Tomovi se zato\u010dila hlava. Vr\u00e1til se, byl zase u n\u011bj, milovan\u00fd br\u00e1\u0161ka Bill. Jeho<\/em> Bill.<\/div>\n

„T\u0159eba t\u011b m\u00e1 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d r\u00e1d\u2026“ Dal\u0161\u00ed slan\u00e1 kapka stekla po b\u011blostn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, po tv\u00e1\u0159i, kter\u00e9 se te\u010f Tom b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f dot\u00fdkal tak jemn\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee se mu rozpadne pod rukama.<\/div>\n
„Bille, Bille, Bille\u2026“ \u0161eptal st\u00e1le dokola a zalykal se \u0161t\u011bst\u00edm. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it, ale on byl tady a byl skute\u010dn\u00fd\u2026 „Ach, Bille!“ Sm\u00e1l se a plakal z\u00e1rove\u0148, kdy\u017e bratra prudce objal. Pevn\u011b k sob\u011b tiskl jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo, zhluboka vdechoval jeho v\u016fni, c\u00edtil Billovy ruce na sv\u00fdch z\u00e1dech a v\u011bd\u011bl, \u017ee bratr op\u011btuje jeho sev\u0159en\u00ed.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, byl jsem takov\u00fd idiot, kdy\u017e jsem to nech\u00e1pal\u2026 Neodch\u00e1zej, u\u017e nikdy nechci, abys ode\u0161el\u2026 Miluju t\u011b!“ Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b to vyslovil nahlas. Jak n\u00e1dhern\u011b ta slova z jeho \u00fast zn\u011bla\u2026 a zvl\u00e1\u0161\u0165 Billovi, kter\u00fd u\u017e ani nedoufal, \u017ee by n\u011bco takov\u00e9ho mohlo b\u00fdt mo\u017en\u00e9.<\/div>\n

Ani\u017e by se zdr\u017eoval odpov\u011bd\u00ed, p\u0159itiskl se Bill ne bratrovy rty. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil doteky prst\u016f ve vlasech a hork\u00fd jazyk ve sv\u00fdch \u00fastech, jak Tom prohloubil jejich polibek. Spokojen\u011b se pousm\u00e1l a zav\u0159el o\u010di. Kone\u010dn\u011b se do\u010dkali.<\/p>\n

Snad museli pro\u017e\u00edt cel\u00fd rok ka\u017ed\u00fd s\u00e1m, aby dok\u00e1zali toho druh\u00e9ho ocenit. Snad museli oba trp\u011bt, aby si dok\u00e1zali v\u00e1\u017eit sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Snad to tak m\u011blo b\u00fdt a snad to tak m\u011blo i dopadnout. Nebo to byla jen n\u00e1hoda, \u017ee se p\u0159i jejich prvn\u00edm polibku roztrhlo nebe a na zemi se za\u010dal sypat sn\u00edh? Jak p\u0159\u00edzna\u010dn\u00e9, \u017ee se to stalo pr\u00e1v\u011b na V\u00e1noce, v tu kouzelnou dobu, kdy se odpou\u0161t\u011bj\u00ed star\u00e9 chyby a pln\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed\u2026<\/p>\n

autor: Mary<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mary Tom nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Nesna\u017eil se n\u011bco si namlouvat. Nenastrojil stromek, nevyzdobil d\u016fm ani netr\u00e1vil \u010das pob\u00edh\u00e1n\u00edm v sychrav\u00e9 zim\u011b p\u0159i honb\u011b za t\u011bmi nejlep\u0161\u00edmi d\u00e1rky. Nebylo pro koho, bylo po v\u0161em. A Tom nedok\u00e1zal p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161echno<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7721","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7721","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7721"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7721\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7721"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7721"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7721"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}