{"id":7729,"date":"2011-09-30T18:00:00","date_gmt":"2011-09-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7709"},"modified":"2011-09-30T18:00:00","modified_gmt":"2011-09-30T17:00:00","slug":"who-am-i-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/30\/who-am-i-45\/","title":{"rendered":"Who am I? 45."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Pochoduji s iPhonem v ruce a bolest\u00ed hlavy po kuchyni. P\u0159et\u00e1\u010d\u00edm mobil mezi prsty a st\u00e1le v\u00e1h\u00e1m, zda m\u00e1m Billovi zavolat nebo alespo\u0148 napsat. M\u00e1m starost o to, jestli v\u010dera do\u0161el v po\u0159\u00e1dku. Sednu si na \u017eidli a pozoruji st\u016fl. Vybav\u00ed se mi cel\u00fd v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der, jak tu u m\u011b kle\u010del a d\u00edval se mi do o\u010d\u00ed, jak plakal.<\/p>\n

Kdyby m\u011b p\u0159ece nemiloval, tak by tolik nebre\u010del, no ne? Mo\u017en\u00e1 byl prost\u011b jen vztekl\u00fd a \u0159ekl n\u011bco, \u010deho te\u010f lituje. Tolikr\u00e1t se mi omluvil, a i kdy\u017e to bol\u00ed, p\u0159enesu se p\u0159es to. Kv\u016fli n\u011bmu ano. Nem\u016f\u017eu tady jenom tak sed\u011bt zav\u0159en\u00fd, d\u011blat ura\u017een\u00e9ho, litovat se a nech\u00e1vat si proklouz\u00e1vat mezi prsty \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluji. M\u011bl bych bojovat a p\u0159ekousnout to. \u0158ekl mi, \u017ee m\u011b miluje. J\u00e1 ho miluju taky, a v\u00edc ne\u017e je to v\u016fbec norm\u00e1ln\u00ed. Byl jsem bez n\u011bj den a m\u00e1lem jsem se zbl\u00e1znil. Co budu d\u011blat dnes? U\u017e jen pocit, \u017ee se neprobouz\u00edm vedle n\u011bj, mi vehnal depku do hlavy. Pak se ozvaly obavy a ochranitelsk\u00e9 pudy. Mus\u00edm mu zavolat. Mus\u00edm v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

<\/em> S povzdechem vyto\u010d\u00edm jeho \u010d\u00edslo a p\u0159ilo\u017e\u00edm si iPhone k uchu. Zase se zvednu a za\u010dnu nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1zet po kuchyni. Co mu v\u016fbec \u0159eknu? Jak se m\u00e1m chovat? Zvl\u00e1\u0161\u0165 po v\u010derej\u0161ku, kdy\u017e jsme se za\u010dali l\u00edbat. M\u00e1me tak siln\u00fd cit a tak moc se milujeme, \u017ee to prost\u011b ne\u0161lo ovl\u00e1dnout. \u0158ekl jsem mu, \u017ee jsem byl opil\u00fd, ale ve skute\u010dnosti jsem alkohol snad ani nec\u00edtil. Byl jsem zmaten\u00fd.<\/em><\/p>\n

U ucha se mi oz\u00fdv\u00e1 jen to otravn\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 a\u017e po chvilce ustane.<\/div>\n

„Pros\u00edm?“ usly\u0161\u00edm jeho hlas.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdrav\u00edm ho klidn\u00fdm t\u00f3nem, o kter\u00fd se pokus\u00edm. Usly\u0161\u00edm, jak vydechne.<\/div>\n
„Ahoj, Tomi.“ A co te\u010f? M\u00e1m mu prost\u011b \u0159\u00edct, \u017ee ho jen kontroluji a zas \u010dau?<\/em><\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161?“ zept\u00e1m se na celkem ne\u0161kodnou, a\u010dkoli trapnou ot\u00e1zku. Tou se snad ned\u00e1 nic zkazit.<\/div>\n
„No, jsem v pr\u00e1ci. A ty? Jak je ti?“ hned se starostliv\u011b pt\u00e1.<\/div>\n
„P\u0159e\u017e\u00edv\u00e1m,“ vydechnu s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem a sednu si na zadek. S pravdou ven. „J\u00e1\u2026 cht\u011bl jsem se ujistit, \u017ee jsi do\u0161el v po\u0159\u00e1dku.“ Jsem holt srab, ale nem\u016f\u017eu za to, jak\u00fd o n\u011bj m\u00e1m strach. Je mi jedno, jak slabo\u0161sky to vypad\u00e1. Z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom. Budu ho milovat, i kdyby mi snad bodnul n\u016f\u017e do b\u0159icha.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 si d\u011blat starost. J\u00e1 ti cht\u011bl taky volat, ale necht\u011bl jsem t\u011b probudit, a nav\u00edc\u2026 ani t\u011b ru\u0161it.“ Mus\u00edm se nad t\u00edm usm\u00e1t. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, \u017ee mu na mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 n\u011bco p\u0159e\u017eiju, toho se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t,“ \u0159eknu ti\u0161e.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jsi siln\u00fd, ale i tak\u2026 Vzal sis pr\u00e1\u0161ky? Jedl jsi?“ Ach bo\u017ee, pro\u010d tu nem\u016f\u017ee b\u00fdt se mnou? Nemusel by si d\u011blat starosti, s\u00e1m by to vid\u011bl.<\/em> Jenom povzdechnu.<\/div>\n
\n
\n

„U\u017e ano, neboj,“ odpov\u00edm. Tak stra\u0161n\u011b bych ho te\u010f cht\u011bl obejmout.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ \u0159ekne ti\u0161e. „Jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b sly\u0161\u00edm.“ Zav\u0159u o\u010di a vydechnu. Tohle mi trh\u00e1 srdce.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, abys tu byl se mnou,“ \u0161eptnu do telefonu. V krku se mi za\u010d\u00edn\u00e1 tvo\u0159it ten odporn\u00fd knedl\u00edk, kter\u00fd tak nesn\u00e1\u0161\u00edm. U\u017e jenom jeho ztr\u00e1pen\u00fd hlas v telefonu m\u011b mu\u010d\u00ed. Zaslechnu, jak si nahlas povzdechne.<\/div>\n
„Tomi,“ po\u0161ept\u00e1 tak jemn\u011b. „To bys v\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl?“<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, aby se cel\u00e1 ned\u011ble nestala,“ vzlyknu a schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u011b. Sna\u017e\u00edm se uklidnit, ale vzlyky se mi samy derou z hrudi. Tak moc mi chyb\u00ed.<\/div>\n
„Tak to j\u00e1 taky. Ale nedok\u00e1\u017eu to vr\u00e1tit.“<\/div>\n
„Jo, to nejde,“ hlesnu a polknu ten knedl\u00edk.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu t\u011b \u017e\u00e1dat o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, ale\u2026 omlouv\u00e1m se ti.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee t\u011b to mrz\u00ed. U\u017e ses omluvil tolikr\u00e1t\u2026“ za\u0161ept\u00e1m a zavrt\u00edm hlavou. „Nehraju si na ura\u017een\u00e9ho, nebudu d\u011blat, jak d\u011bsn\u011b jsi mi ubl\u00ed\u017eil, aby ses t\u00edm tr\u00e1pil. Chci j\u00edt d\u00e1l. Jen\u2026 pot\u0159ebujeme, Bille, chv\u00edli \u010das. Mus\u00edme na to pomalu.“<\/p>\n

„Ale j\u00e1 si to tr\u00e1pen\u00ed zaslou\u017e\u00edm. Zaslou\u017e\u00edm si to nejhor\u0161\u00ed. Obdivuju t\u011b, jak se se mnou dok\u00e1\u017ee\u0161 bavit, jak tohle v\u0161echno dok\u00e1\u017ee\u0161 \u0159\u00edct. Ty nejsi \u010dlov\u011bk, Tome. Ty jsi and\u011bl,“ vydechne ti\u0161e. „J\u00e1 v\u00edm. J\u00e1 na nic nesp\u011bch\u00e1m, ani nechci. Ani jsem si nemyslel, \u017ee bys cht\u011bl j\u00edt d\u00e1l. Ale kdy\u017e jsi to \u0159ekl, myslel jsem, \u017ee\u2026 omdl\u00edm. A pak\u2026 se tak stalo,“ \u0159ekne to dost rychle a odka\u0161le si. „Jsi v\u00fdjime\u010dn\u00fd \u010dlov\u011bk a j\u00e1 t\u011b tak moc miluju,“ zaslechnu tich\u00e9 vzlyknut\u00ed, jako kdyby plakal. Pevn\u011b stisku o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Je\u0161t\u011b nikdy jsem nem\u011bl takovou pot\u0159ebu ho obejmout jako pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n

„Billy,“ vydechnu a prot\u0159u si o\u010di. „Nebre\u010d, pros\u00edm t\u011b, neplakej. V\u00ed\u0161, jak to nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e bre\u010d\u00ed\u0161.“ Jako by se najednou nic nestalo, jako by mi nic ne\u0159ekl. Jedin\u00e1 moje bolest je z toho, \u017ee pl\u00e1\u010de a tr\u00e1p\u00ed se. J\u00e1 nejsem norm\u00e1ln\u00ed. Jak m\u016f\u017eu n\u011bkoho tak moc milovat? Je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9?<\/em><\/div>\n
„Ne, ne, v po\u0159\u00e1dku,“ znovu si odka\u0161le. „To jsme na tom stejn\u011b. J\u00e1 taky nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e pl\u00e1\u010de\u0161. Trh\u00e1 mi to srdce.“<\/div>\n
Hlasit\u011b povzdechnu.<\/p>\n

„Bille\u2026“ oslov\u00edm ho znovu.<\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„Miluju t\u011b, pamatuj si to. I kdybys mi ud\u011blal b\u016fhv\u00edco, tak t\u011b v\u017edycky budu milovat. Je to tak siln\u00e9, \u017ee\u2026 se na tebe u\u017e ani nedok\u00e1\u017eu zlobit. Nedok\u00e1\u017eu u\u017e vn\u00edmat to, \u017ee jsi mi ubl\u00ed\u017eil. Ub\u00edj\u00ed m\u011b u\u017e jen to, \u017ee se ty te\u010f kv\u016fli tomu tr\u00e1p\u00ed\u0161,“ \u0159eknu mu celou pravdu a op\u0159u si hlavu o st\u016fl. Chvilku nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Pomalu ani nen\u00ed sly\u0161et jeho dech, nic. A\u017e potom zaslechnu jeho tich\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b taky miluju, ale j\u00e1 ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, nikdy, Tomi. Nechci, aby t\u011b to tr\u00e1pilo. Neohl\u00ed\u017eej se na m\u011b. J\u00e1 si to zaslou\u017e\u00edm a zaslou\u017e\u00edm si mnohem v\u00edc. Nikdy jsem ti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit,“ zopakuje ti\u0161e.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m a hovor vypnu.<\/p>\n

U\u017e tu nedok\u00e1\u017eu jen tak d\u00e1l sed\u011bt. Mus\u00edm ho vid\u011bt. Mus\u00edm se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed a \u0159\u00edct mu, jak stra\u0161n\u011b moc ho miluju.<\/em> Okam\u017eit\u011b se zvednu a b\u011b\u017e\u00edm se do lo\u017enice p\u0159evl\u00e9knout. Ani se moc neupravuji a rovnou vyb\u011bhnu z bytu. Seb\u011bhnu po schodech dol\u016f a vlet\u00edm do gar\u00e1\u017e\u00ed. Jakmile nasednu do auta, co nejrychleji jedu do centra.<\/p>\n

Zastav\u00edm p\u0159ed obcho\u010f\u00e1kem, vypnu motor, rychle vystoup\u00edm a zamknu auto. Neohl\u00ed\u017e\u00edm se na nic a na nikoho a rychle b\u011b\u017e\u00edm p\u0159es cel\u00fd obchodn\u00ed d\u016fm sm\u011brem k Billovu butiku. Kdy\u017e dob\u011bhnu k eskal\u00e1tor\u016fm, rozb\u011bhnu se po nich nahoru. Pak zahnu doprava a b\u011b\u017e\u00edm a\u017e nakonec, dokud nedob\u011bhnu k butiku. Vlet\u00edm do dve\u0159\u00ed, div je nerozbiju, a ud\u00fdchan\u011b se rozhl\u00ed\u017e\u00edm. Po chvilce vylet\u00ed Martha.<\/div>\n

„Co se to tu sakra\u2026“ Ani to nedo\u0159ekne a z\u016fstane na m\u011b z\u00edrat.<\/div>\n
„Kde je?“ zafun\u00edm a kouk\u00e1m na ni.<\/div>\n
„Bill je ve skladu, ale tam nem\u016f\u017ee\u0161,“ \u0159ekne hned.<\/div>\n
„Kde je sklad?“ narovn\u00e1m se ihned a dojdu k n\u00ed.<\/div>\n
„Tam nem\u016f\u017ee\u0161, to je pouze pro zam\u011bstnance,“ prskne po mn\u011b.<\/div>\n
„Martho,“ p\u0159istoup\u00edm a\u017e k n\u00ed a zoufale vezmu jej\u00ed obli\u010dej do dlan\u00ed. „V\u00edm, \u017ee jsem se choval naposledy jako idiot, ale moc mi na Billovi z\u00e1le\u017e\u00ed. J\u00e1\u2026 nem\u016f\u017eu bez n\u011bj b\u00fdt. Pros\u00edm,“ hlesnu se slzami v o\u010d\u00edch. Jestli ani tohle na ni nezabere, mysl\u00edm, \u017ee si p\u016fjdu sko\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Vy jste oba stejn\u00ed! V\u0161echno v\u00e1m u m\u011b projde. Oba mi tu pl\u00e1\u010dete. Ten mi tu sebou je\u0161t\u011b seknul\u2026 Jdi,“ \u0159ekne, a nakonec se tro\u0161ku usm\u011bje. Uvoln\u00ed mi cestu. „Doleva, po schodech dol\u016f. Nev\u00edm, kde p\u0159esn\u011b je,“ do\u0159ekne. Samou radost\u00ed j\u00ed vlep\u00edm pusu na tv\u00e1\u0159 a s hlasit\u00fdm „D\u00edky“ se rozeb\u011bhnu podle jej\u00edch rad.<\/p>\n

Vb\u011bhnu do men\u0161\u00edho skladu a za\u010dnu prob\u00edhat v\u0161echny reg\u00e1ly postupn\u011b tak, aby nebyla nejmen\u0161\u00ed \u0161ance, \u017ee bych ho mohl p\u0159ehl\u00e9dnout. Najednou zaslechnu mal\u00e9 bouchnut\u00ed krabice. Zab\u011bhnu do uli\u010dky, odkud se zvuk ozval, a tam ho uvid\u00edm. M\u00e1 u nohou hozenou krabici a nad n\u011b\u010d\u00edm se nervuje. Nerv\u00e1\u010dek m\u016fj, Bill.<\/em> Vydechnu a jak rychle to jenom jde, rozb\u011bhnu se k n\u011bmu. Znovu se za\u010dne p\u0159ehrab\u00e1vat krabicemi. Akor\u00e1t se oto\u010d\u00ed z\u00e1dy a za\u010dne cp\u00e1t do ni\u017e\u0161\u00edho reg\u00e1lu n\u011bjakou velkou krabici. Dob\u011bhnu a\u017e k n\u011bmu, hlasit\u011b za n\u00edm vydechnu a p\u0159itisknu se k n\u011bmu.<\/p>\n

„Haaa!“ vyk\u0159ikne leknut\u00edm a tu krabici upust\u00ed. Omot\u00e1m kolem n\u011bj ruce a ud\u00fdchan\u011b se mu p\u0159itisknu na z\u00e1da. Sna\u017e\u00edm se popadnout dech. Ihned mi na ruce polo\u017e\u00ed sv\u00e9 a stiskne. Taky zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1, jak se lekl. Natla\u010d\u00ed se na m\u011b. V cel\u00e9m skladu se nese jen n\u00e1\u0161 dech. Sna\u017e\u00edm si ho k sob\u011b oto\u010dit. Cel\u00fd se chv\u011bje, st\u00e1le se ke mn\u011b tiskne. A\u017e po chvilce povol\u00ed a nech\u00e1 se oto\u010dit. Jen kr\u00e1tce se mu pod\u00edv\u00e1m do obli\u010deje a pevn\u011b ho obejmu. Nat\u011bsno si ho na sebe natisknu a vydechnu. Kone\u010dn\u011b ho zase m\u016f\u017eu c\u00edtit u sebe, hladit ho a obj\u00edmat.<\/em> Bill se mi \u00fapln\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed ztrat\u00ed a je\u0161t\u011b se kr\u010d\u00ed. P\u0159im\u00e1\u010dkne se ke mn\u011b, pevn\u011b m\u011b obejme a ani nedut\u00e1. Zav\u0159u o\u010di a vyd\u00fdch\u00e1m ten marat\u00f3n, kter\u00fd jsem kv\u016fli tomuhle ne\u0161\u0165astn\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed musel b\u011b\u017eet s t\u011bmi m\u00fdmi ku\u0159\u00e1ck\u00fdmi pl\u00edcemi a alkoholick\u00fdmi j\u00e1try. Uc\u00edt\u00edm po chvilce jeho dech na krku. Jemn\u011b m\u011b hlad\u00ed po hlav\u011b a prod\u00edr\u00e1 se mi cop\u00e1nky jako v\u017edy. Pak uc\u00edt\u00edm, jak mi po krku ste\u010de slzi\u010dka. N\u00e9, a\u0165 brou\u010dek nepl\u00e1\u010de. Jenom to ne.<\/em> Okam\u017eit\u011b si ho instinktivn\u011b p\u0159itisknu je\u0161t\u011b v\u00edc na sebe a za\u010dnu ho hladit po z\u00e1dech.<\/p>\n

„Ne, u\u017e ne. U\u017e neplakej, Billy,“ za\u0161ept\u00e1m konej\u0161iv\u011b. On jen k\u00fdvne hlavi\u010dkou, ale jeho slzy c\u00edt\u00edm stejn\u011b.<\/div>\n

„Mn\u011b je to tak\u2026 tak l\u00edto,“ vzlykne. „Promi\u0148, pros\u00edm!“ zalyk\u00e1 se.<\/div>\n
„Odpustil jsem ti u\u017e v\u010dera. Neplakej. Jsem tady s tebou, v\u0161echno bude dobr\u00e9,“ povzdechnu ti\u0161e a d\u00e1m mu malou pusinku na krk. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e pl\u00e1\u010de. To je to nejhor\u0161\u00ed. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, jak mi to ubli\u017euje.<\/em><\/div>\n
„Tohle nejde odpustit,“ po\u0161ept\u00e1 a obejme m\u011b kolem krku.<\/div>\n
„Jak vid\u00ed\u0161, tak ano. Miluju t\u011b tak moc, \u017ee jsem schopn\u00fd ti odpustit v\u0161echno na sv\u011bt\u011b,“ zavrt\u00edm hlavou s\u00e1m nad sebou. „Hlavn\u011b u\u017e neplakej, ano? To mi ubli\u017euje ze v\u0161eho nejv\u00edc.“<\/div>\n
„Miluju t\u011b, miluju, miluju, Tome,“ \u0161ept\u00e1 mi do ucha. „J\u00e1 bych pro tebe ud\u011blal v\u0161echno. Um\u0159el bych pro tebe, kdyby to bylo t\u0159eba.“<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t. V\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 tebe taky,“ za\u0161ept\u00e1m a sna\u017e\u00edm se uklidnit jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo, ale on se st\u00e1le t\u0159ese a cuk\u00e1 sebou, ani\u017e by cht\u011bl.<\/p>\n

„Jak ses\u2026 sem dostal?“<\/div>\n

„Martha mi \u0159ekla, kde t\u011b m\u00e1m hledat. Kdy\u017e vid\u011bla, jak jsem zoufal\u00fd, tak m\u011b sem pustila,“ vysv\u011btl\u00edm mu. „Musel jsem za tebou. Musel jsem t\u011b vid\u011bt a obejmout.“<\/div>\n
„Netu\u0161il jsem, \u017ee p\u0159ijede\u0161,“ povzdechne. „Mus\u00edm Marth\u011b pod\u011bkovat a\u2026 Ale to je te\u010f nepodstatn\u00fd. D\u011bkuju tob\u011b, \u017ee jsi p\u0159ijel, \u017ee tu jsi u m\u011b\u2026 Tomi,“ zavrt\u00e1 se mi mezi krk a rameno.<\/div>\n
„Kdybych necht\u011bl, nejezdil bych,“ ujist\u00edm ho s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zapletu prsty do jeho havran\u00edch vlas\u016f.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1 a vydechne. Po chvilce ale hlavi\u010dku zvedne a koukne se mi do o\u010d\u00ed. „Pamatuje\u0161 si na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der?“ Oh, j\u00e1 \u010dekal, \u017ee se zept\u00e1. A co te\u010f \u0159\u00edct? Jo nebo ne? Hmmm\u2026<\/em><\/div>\n
„Uhm\u2026 jo,“ odpov\u00edm stru\u010dn\u011b a lehce se zamra\u010d\u00edm. Nev\u00edm, pro\u010d se pt\u00e1.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvne hlavou. Tak\u00e9 k\u00fdvnu a ml\u010d\u00edm. Najednou nev\u00edm, co \u0159\u00edct. Nastala trapn\u00e1 chvilka ticha. Ne \u010dasto se n\u00e1m takov\u00e9 v\u011bci d\u011bj\u00ed, ale bohu\u017eel\u2026<\/div>\n
„Jen\u2026 byl jsi opil\u00fd a pak jsi reagoval tak rychle. Proto se pt\u00e1m.“<\/div>\n
„Opil\u00fd jsem byl, ale viditeln\u011b p\u0159i smyslech,“ potvrd\u00edm mu a st\u00e1le si prohl\u00ed\u017e\u00edm jeho tv\u00e1\u0159. N\u011bco na n\u011bm mi p\u0159ipad\u00e1 jin\u00e9ho, ale nev\u00edm, co to je.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b to,“ p\u0159izn\u00e1 a tro\u0161ku se usm\u011bje. Kouk\u00e1 se mi zase p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Vp\u00edj\u00ed se do nich tak hluboko. Jen se pousm\u011bju. Nev\u00edm, co v\u00edc mu \u0159\u00edct a nejsem si jist\u00fd, zda se na l\u00edb\u00e1n\u00ed c\u00edt\u00edm. On jen ti\u0161e vydechne a sklop\u00ed o\u010di.<\/p>\n

„Hrozn\u011b jsi m\u011b p\u0159ekvapil, \u017ee jsi p\u0159ijel, a polekal jsem se,“ ucul\u00ed se.<\/div>\n

„Jo, jsem taky p\u0159ekvapen\u00fd,“ pov\u00edm mu pravdu a pomalu odstoup\u00edm. „Ani nev\u00edm, co tu d\u011bl\u00e1m. Bre\u010del jsi mi do telefonu a najednou m\u011b p\u0159epadl podivn\u00fd pocit. Cht\u011bl jsem b\u00fdt u tebe a obj\u00edmat t\u011b jako d\u0159\u00edv. Promi\u0148.“ Sklop\u00ed hlavu. Nev\u00edm, co se to se mnou d\u011bje. Chov\u00e1m se divn\u011b. Nem\u016f\u017eu p\u0159ece jen tak zapomenout na to, co se mezi n\u00e1mi stalo, ale tak\u00e9 nem\u016f\u017eu hodit za hlavu to, co mi \u0159ekl. Nech\u00e1pu, jak jsem mohl tak zm\u011bknout, kdy\u017e mi bre\u010del do telefonu. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e bre\u010d\u00ed, ale nem\u016f\u017eu p\u0159ece p\u0159ib\u011bhnout poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e bude bre\u010det. Bo\u017ee m\u016fj, jsem tak zmaten\u00fd!<\/em><\/div>\n
Dal\u0161\u00ed Billova ot\u00e1zka m\u011b ov\u0161em zasko\u010d\u00ed: „Lituje\u0161, \u017ee jsi p\u0159ijel?“<\/div>\n
A co mu m\u00e1m te\u010f \u0159\u00edct? Nechci mu ubl\u00ed\u017eit, ale z\u00e1rove\u0148 mu nechci nic nalh\u00e1vat.<\/em> Proto jenom povzdechnu a pokr\u010d\u00edm rameny.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Jsem zmaten\u00fd.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu to\u2026“ \u0161eptne a semkne rty k sob\u011b. „\u2026necht\u011bl jsem t\u011b rozru\u0161it. Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
„To nen\u00ed tvoje vina,“ zam\u00edtnu a povzdechnu, „nev\u00edm, co m\u011b to popadlo. Bre\u010del jsi a najednou jsem tu cht\u011bl b\u00fdt u tebe a pomoct ti. Jenom\u017ee nem\u016f\u017eu jen tak zapomenout na to, co se stalo, Bille. Nem\u016f\u017eu p\u0159ilet\u011bt poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e bude \u0161patn\u011b. U\u017e\u2026 nejsme spolu,“ \u0159eknu ti\u0161e a s obavami v o\u010d\u00edch ho pozoruji. Boj\u00edm se, \u017ee op\u011bt za\u010dne plakat. S\u00e1m popravd\u011b nev\u00edm, co jsem to doopravdy cht\u011bl.<\/p>\n

„Ale j\u00e1 t\u011b o to ne\u017e\u00e1dal. J\u00e1 jsem si toho v\u011bdom,“ souhlas\u00ed, ale pak ke mn\u011b zvedne o\u010di. „Nejsme spolu\u2026 \u0158\u00edkal jsi, \u017ee tomu d\u00e1me \u010das, ale ch\u00e1pu to. J\u00e1\u2026 rozum\u00edm ti, tohle nejde smazat ani odpustit. Jen mi ned\u00e1vej nad\u011bji, kter\u00e1 tu nen\u00ed, pros\u00edm,“ zt\u011b\u017eka vydechne a op\u0159e se o reg\u00e1l. S\u00e1m nev\u00edm, jestli tu n\u011bjak\u00e1 nad\u011bje je. St\u00e1le jsem p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 zmaten\u00fd, ale miluju ho, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee m\u011b to jen tak nepust\u00ed. Pr\u00e1v\u011b jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dil, jak moc mi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee tohle \u0161ance je.<\/em><\/div>\n

Pomalu k Billovi p\u0159istoup\u00edm a vezmu do dlan\u00ed opatrn\u011b jeho k\u0159ehk\u00fd obli\u010dej, abych mu mohl vid\u011bt do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ano, d\u00e1me tomu \u010das. Po\u0159\u00e1d t\u011b miluju, \u010demu\u017e j\u00e1 nad\u011bje \u0159\u00edk\u00e1m,“ \u0159eknu ti\u0161e a t\u011bk\u00e1m od jednoho jeho oka k druh\u00e9mu, abych mohl zachytit ka\u017ed\u00fd jeho pohled i v\u00fdraz.<\/div>\n
„A j\u00e1 tebe,“ po\u0161ept\u00e1 a sklop\u00ed o\u010di. V\u0161imnu si, jak mu jemn\u011b cuk\u00e1 brada. Oh, ale to ne. Nechci, aby bre\u010del.<\/em> Proto se k n\u011bmu naklon\u00edm a vt\u011bsn\u00e1m sv\u00e9 rty mezi jeho, \u010d\u00edm\u017e se sna\u017e\u00edm zabr\u00e1nit jeho pl\u00e1\u010di. Na okam\u017eik m\u00e9 rty p\u0159ijme, ale pak se odt\u00e1hne.<\/div>\n
„Ne, nechci ti to d\u011blat je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, i kdy\u017e moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, jak moc tvoje rty miluju.“<\/div>\n
Pouze hlasit\u011b povzdechnu a zav\u0159u o\u010di. Cokoliv ud\u011bl\u00e1m, to je \u0161patn\u011b. Tak jako tak mu ubli\u017euji. V\u00e1\u017en\u011b u\u017e nev\u00edm, co v\u00edc m\u00e1m d\u011blat.<\/em> Sly\u0161\u00edm jen Bill\u016fv dech. A\u017e po chv\u00edli uc\u00edt\u00edm, jak m\u011b jeho \u0159asy \u0161imraj\u00ed na tv\u00e1\u0159i. Vydechne mi hork\u00fd dech na rty.<\/p>\n

„Je to tak t\u011b\u017ek\u00e9.“ No, to je pravda. Tohle je k ni\u010demu. Nikomu to nepom\u016f\u017ee.<\/em><\/div>\n

„M\u011bl bych j\u00edt,“ po\u0161ept\u00e1m a pomalu se za\u010dnu odtahovat, jenom\u017ee m\u011b Bill ihned chytne za ruku.<\/div>\n
„Po\u010dkej, pros\u00edm,“ vydechne. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed a pozvednu obo\u010d\u00ed v n\u00e1znaku vysv\u011btlen\u00ed. Co je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee cht\u00edt?<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b d\u011bkuju,“ \u0159ekne ti\u0161e. Po\u0159\u00e1d si m\u011b dr\u017e\u00ed, \u010demu\u017e se podiv\u00edm.<\/div>\n
„Za co?“ Nejsem si jist\u00fd.<\/div>\n
„Za v\u0161echno,“ pohlad\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b po tv\u00e1\u0159i a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se ke mn\u011b. Ah, ne. Chce m\u011b l\u00edbat. To nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9. Nem\u011bli bychom to d\u011blat. Ubl\u00ed\u017eil mi a po\u0159\u00e1d to bol\u00ed. M\u011bli bychom na to j\u00edt pomalu a je\u0161t\u011b po\u010dkat. Pokud se za\u010dneme l\u00edbat, v\u0161echno zase bude v h\u00e1ji a nebude m\u00edt cenu se sna\u017eit n\u011bco zm\u011bnit. – Tak u\u017e ho polib\u2026<\/p>\n

<\/em> Po chvilce v\u00e1h\u00e1n\u00ed ho vyb\u00eddnu k polibku t\u00edm, \u017ee se mu ot\u0159u o rty sv\u00fdmi. Opatrn\u011b mi nasaje spodn\u00ed ret. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f mi sjede po krku. Za\u0161imr\u00e1 m\u011b v b\u0159i\u0161e a po z\u00e1dech mi p\u0159ejede drobn\u00fd mr\u00e1z. To je tak \u0161patn\u00e9, sakra.<\/em> Vydechnu a v\u00edc vsaji jeho horn\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159ek. Nasaje mi spodn\u00ed ret znovu. Po chvilce se mi do rt\u016f vpije a pol\u00edb\u00ed m\u011b. Jen lehce pou\u017eije jazyk. Prsty ho p\u0159ichyt\u00edm za t\u00fdl a za\u010dnu ho l\u00edbat o n\u011bco intenzivn\u011bji. P\u0159ejedu mu jazykem po spodn\u00edm rtu a pokus\u00edm se mu dostat do pusy. A on mi tuhle cestu ihned umo\u017en\u00ed. Rty v\u00edc pootev\u0159e a nech\u00e1 m\u011b vniknout dovnit\u0159. Jakmile tak ud\u011bl\u00e1m, za\u010dne si s m\u00fdm jazykem n\u011b\u017en\u011b pohr\u00e1vat, ale nevy\u0159azuje ze hry ani rty. Naopak, d\u00e1v\u00e1 na n\u011b d\u016fraz. P\u0159ijde mi t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9, jak moc mi jeho polibky chyb\u00ed. U\u017e za n\u00edm nem\u016f\u017eu kdykoli p\u0159ij\u00edt, obejmout ho, chvilku provokovat a pak se aspo\u0148 p\u016fl hodiny l\u00edbat a blbnout spolu. Nem\u016f\u017eu si vedle n\u011bj lehnout a \u0159\u00edct mu, \u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der bych se s n\u00edm cht\u011bl milovat.<\/em> V o\u010d\u00edch uc\u00edt\u00edm slzy i p\u0159esto, \u017ee je m\u00e1m zav\u0159en\u00e9. P\u0159ichyt\u00edm ho ob\u011bma rukama o n\u011bco pevn\u011bji a za\u010dnu ho hluboce a dychtiv\u011b l\u00edbat, abych uti\u0161il sv\u016fj stesk. Oddechne mi nahlas do \u00fast. Jeho ruce se najednou ocitnou na m\u00fdch boc\u00edch. Vych\u00e1z\u00ed mi pln\u011b vst\u0159\u00edc, co\u017e je ten probl\u00e9m. M\u00e1m ohromnou tendenci se mu za\u010d\u00edt prohrab\u00e1vat vlasy a druhou rukou sjet na jeho zadek, tisknout si ho k sob\u011b, jak to jen jde. Chci ho vzru\u0161it, po\u0159\u00e1dn\u011b vydr\u00e1\u017edit a zakon\u010dit to jako t\u00e9m\u011b\u0159 v\u017edy dokonal\u00fdm milov\u00e1n\u00edm\u2026<\/p>\n

S hlasit\u00fdm vzdychem se odtrhnu od jeho hork\u00fdch rt\u016f a stisknu pevn\u011bji o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Op\u0159e si \u010delo o moje a vydechne.<\/div>\n

„Tak moc t\u011b miluju,“ skoro a\u017e vzlykne a ot\u0159e se mi o rty v n\u00e1znaku, \u017ee m\u011b za\u010dne znovu l\u00edbat. Ur\u010dit\u011b je na tom podobn\u011b jako j\u00e1. Mysl\u00edm si, \u017ee chce tak\u00e9 v\u00edc, ale j\u00e1 nem\u016f\u017eu. Nejde to.<\/em> P\u0159em\u016f\u017eu se a odt\u00e1hnu se od n\u011bj. Hned otev\u0159e o\u010di a pomali\u010dku m\u011b pust\u00ed. Vystra\u0161en\u011b se kouk\u00e1 k zemi. Tome, to zvl\u00e1dne\u0161. Odejdi a v\u0161e bude v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n
„Tak\u2026 j\u00e1 u\u017e p\u016fjdu,“ vykopu ze sebe po chv\u00edli neobvykl\u00e9ho ticha.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ ol\u00edzne si rty. O\u010di upne znovu k m\u00fdm. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Jako by mi t\u00edm n\u011bco \u0159\u00edkal. Vypad\u00e1 to jako omluva.<\/div>\n
„Ok, tak\u017ee se\u2026 m\u011bj,“ povzdechnu a ud\u011bl\u00e1m krok vzad. Ka\u017ed\u00e1 bu\u0148ka v m\u00e9m t\u011ble tady cht\u011bla z\u016fstat s n\u00edm. Moje srdce se mi sna\u017eilo vydrat z hrudi a p\u0159esko\u010dit k n\u011bmu a o mlad\u00e9m Kaulitzovi dole ani net\u0159eba mluvit. Jenom\u017ee mozek byl rozumn\u011bj\u0161\u00ed a nutil m\u011b odej\u00edt. Hru\u010f se Billovi dost nadzvedne, jak se hodn\u011b zhluboka nadechne.<\/div>\n
„I ty, Tomi. Ahoj\u2026“ V jeho hlase je sly\u0161et tolik bolesti.<\/div>\n
„Ahoj,“ vydechnu do ticha. Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu z\u00e1dy a i p\u0159es v\u0161echen odpor se rozejdu pry\u010d ze skladu tou samou cestou, jakou jsem p\u0159i\u0161el.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Pochoduji s iPhonem v ruce a bolest\u00ed hlavy po kuchyni. P\u0159et\u00e1\u010d\u00edm mobil mezi prsty a st\u00e1le v\u00e1h\u00e1m, zda m\u00e1m Billovi zavolat nebo alespo\u0148 napsat. M\u00e1m starost o to, jestli v\u010dera do\u0161el v po\u0159\u00e1dku. Sednu si na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7729","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7729","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7729"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7729\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7729"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7729"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7729"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}