{"id":7734,"date":"2011-09-30T15:30:00","date_gmt":"2011-09-30T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7714"},"modified":"2011-09-30T15:30:00","modified_gmt":"2011-09-30T14:30:00","slug":"ztrata-pameti","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/30\/ztrata-pameti\/","title":{"rendered":"Ztr\u00e1ta pam\u011bti"},"content":{"rendered":"
autor: Terry<\/p>\n

<\/strong> Hoj Twinces\u00e1ci. Jsem Terry a jednod\u00edlovka Ztr\u00e1ta pam\u011bti je m\u016fj prvn\u00ed twincestn\u00ed po\u010din v m\u00e9 spisovatelsk\u00e9 kari\u00e9\u0159e. Tak trochu douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m to bude l\u00edbit. N\u00e1pad na tuhle jednod\u00edlovku vznikl p\u0159ed p\u00e1r dny, kdy se po facebooku rozn\u00e1\u0161el fake v podob\u011b Tomovy zpr\u00e1vy o tom, \u017ee Bill spadl ze schod\u016f a m\u00e1 amn\u00e9zii. Proto taky tenhle n\u00e1pad. No asi bych si m\u011bla odpustit dal\u0161\u00ed kecy a nechat v\u00e1s \u010d\u00edst.<\/p>\n

<\/em> V nep\u0159\u00edli\u0161 vzd\u00e1len\u00e9m N\u011bmecku \u017eili dva chlapci. Dokonce dvoj\u010data, kter\u00e1 si byla v mnoha v\u011bcech podobn\u00e1. Spojovalo je nejen bratrsk\u00e9 pouto, ale i pouto jin\u00e9 l\u00e1sky. L\u00e1sky, kter\u00e1 byla zak\u00e1zan\u00e1, nep\u0159\u00edstupn\u00e1, a kdyby se o t\u00e9 l\u00e1sce n\u011bkdo dozv\u011bd\u011bl, okam\u017eit\u011b by je spole\u010dnost zavrhla. Proto museli svou l\u00e1sku tajit.<\/p>\n

Ona dvoj\u010data se jmenovala Bill a Tom Kaulitzovi. No taky je o n\u011b v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1jem ne\u017e o oby\u010dejn\u00e9 smrteln\u00edky. Oba byli ve zn\u00e1m\u00e9 hudebn\u00ed skupin\u011b. Proto taky musela b\u00fdt jejich l\u00e1ska tajena.<\/p>\n

„Bille, pohni. U\u017e takhle jedem pozd\u011b!“ k\u0159i\u010del Tom na svoje dvoj\u010de, kter\u00e9 se neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouho p\u0159ipravovalo.<\/div>\n

„No jo… u\u017e jdu. Jen je\u0161t\u011b p\u00e1r \u00faprav,“ zavolal Bill zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Ale posp\u011b\u0161! David a kluci budou na\u0161tvan\u00ed,“ \u0159ekl u\u017e klidn\u011bji Tom.<\/div>\n
\n
\n

Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval z m\u00edsta na m\u00edsto. U\u017e m\u011bli dvacet minut zpo\u017ed\u011bn\u00ed a David ho bombardoval esemeskama. Ani na jednu mu neodepsal. V\u011bd\u011bl, \u017ee to znamen\u00e1 pr\u016f\u0161vih. Asi po dal\u0161\u00edch deseti minut\u00e1ch usly\u0161el z patra podpatky. Bill si zase vzal n\u011bjak\u00fd extravagantn\u00ed boty. Tak trochu doufal, \u017ee si n\u011bkde nenabije tlamu, proto\u017ee by to pak byl trapas jak vy\u0161itej.<\/p>\n

„Kone\u010dn\u011b jde\u0161!“ zaj\u00e1sal Tom.<\/div>\n

„Nepru\u010f po\u0159\u00e1d!“ \u0159ekl mu na to Bill a sch\u00e1zel ze schod\u016f.<\/div>\n
Najednou si ale vzpomn\u011bl, \u017ee n\u011bco zapomn\u011bl v lo\u017enici a prudce se na schodech oto\u010dil. Ale co si ani jeden nep\u0159edstavoval, bylo to, \u017ee by Billovi na t\u011bch schodech podjela noha.<\/div>\n
Pak u\u017e jen Tom sly\u0161el, jak t\u011blo jeho bratra pad\u00e1 ze schod\u016f dol\u016f. V tu chv\u00edli by se v n\u011bm asi krve nedo\u0159ezali. Rychle b\u011b\u017eel ke schod\u016fm, ale vid\u011bl jen sv\u00e9 dvoj\u010de bezvl\u00e1dn\u011b le\u017eet pod schody.<\/p>\n

„Bille!!!! Prober se!!! L\u00e1sko, to mi ned\u011blej!“ sna\u017eil se ho Tom probudit.<\/div>\n

Ale marn\u011b. Bill byl v bezv\u011bdom\u00ed. Nev\u011bd\u011bl ani o sob\u011b, ani o tom, co se d\u011bje. P\u0159i tom p\u00e1du se dost o\u0161kliv\u011b uhodil do hlavy.<\/div>\n
„Bille, tohle mi ned\u011blej!“ Tomovi st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch slzy bezmoci. Jedin\u00e9, co mohl, bylo zavolat sanitku.<\/p>\n

**<\/p>\n

Kdy\u017e se Bill probral, byl v nemocnici. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, kdy\u017e si v\u0161iml osoby, kter\u00e1 spala na \u017eidli vedle jeho postele. Ale tv\u00e1\u0159 t\u00e9 osoby nepozn\u00e1val. Nemohl si ani vzpomenout na to, jak se jmenuje, nato\u017e k\u00fdm vlastn\u011b je. Sna\u017eil se b\u00fdt v klidu, ale podv\u011bdom\u00ed mu \u0159\u00edkalo, \u017ee z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu, kter\u00fd si pravd\u011bpodobn\u011b nepamatuje, nem\u00e1 r\u00e1d nemocnice. Byl nesv\u016fj a osoba sp\u00edc\u00ed na \u017eidli tomu nedod\u00e1vala klidn\u011bj\u0161\u00ed vzhled.<\/p>\n

Najednou se za\u010dal ten sp\u00edc\u00ed probouzet.<\/div>\n

„Jak ti je?“ zeptal se ho.<\/div>\n
„No… ehmm…. Kdo jste?“ zeptal se Bill vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
Ten kluk na n\u011bj jen vyd\u011b\u0161en\u011b koukal. Ale najednou se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Bille, hodn\u011b blbej f\u00f3r,“ u\u0161kl\u00edbl se ten kluk.<\/div>\n
„Kdo je Bill?“ zeptal se Bill znovu.<\/p>\n

Najednou ten kluk vyb\u011bhl z nemocni\u010dn\u00edho pokoje a nechal Billa samotn\u00e9ho. Ale on mu \u0159\u00edkal „Bille“, tak\u017ee se tak nejsp\u00ed\u0161 jmenoval. Ale nev\u011bd\u011bl to jist\u011b. Netrvalo to dlouho a do pokoje ve\u0161el doktor a hned za n\u00edm ten kluk. Nejd\u0159\u00edv ho doktor prohl\u00ed\u017eel, Bill ani nech\u00e1pal pro\u010d.<\/p>\n

„Jak je v\u00e1m, pane Kaulitzi?“ zeptal se doktor. Asi t\u00edm myslel jeho.<\/div>\n

„No… bol\u00ed m\u011b hlava a taky trochu hrudn\u00edk. Jen jsem trochu zmaten\u00fd. Kdo je tenhle \u010dlov\u011bk?“ odpov\u011bd\u011bl Bill.<\/div>\n
Doktor se tv\u00e1\u0159il taky p\u0159ekvapen\u011b jako p\u0159edt\u00edm ten kluk. S t\u00edmhle ani doktor nepo\u010d\u00edtal.<\/div>\n
„To je v\u00e1\u0161 bratr a dvoj\u010de Tom,“ odpov\u011bd\u011bl kone\u010dn\u011b doktor.<\/div>\n
„Bratr? Dvoj\u010de?“ divil se Bill.<\/div>\n
„No jasn\u011b. Copak si m\u011b nepamatuje\u0161?“ ozval se Tom.<\/div>\n
Bill jen zakroutil hlavou, \u017ee ne. Tomovi se trochu zamotala hlava.<\/p>\n

„Co s n\u00edm je?“ skoro to vyjekl.<\/div>\n

„Pane Kaulitzi, v\u00e1\u0161 bratr m\u00e1 amn\u00e9zii. Nejsp\u00ed\u0161 to zp\u016fsobila ostr\u00e1 r\u00e1na do hlavy. To by taky vysv\u011btlovalo tu bolest hlavy. Bohu\u017eel nedok\u00e1\u017eeme ur\u010dit, jestli je ta amn\u00e9zie kr\u00e1tkodob\u00e1 nebo dlouhodob\u00e1. Mo\u017en\u00e1 si vzpomene b\u011bhem p\u00e1r hodin nebo taky dn\u016f. V nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b to m\u016f\u017ee trvat m\u011bs\u00edce nebo roky. Lidsk\u00e1 pam\u011b\u0165 je nevyzpytateln\u00fd jev. Jev, kter\u00fd zat\u00edm nebylo mo\u017en\u00e9 objasnit,“ uklid\u0148oval doktor Toma, kter\u00fd m\u011bl co d\u011blat, aby neza\u010dal bre\u010det.<\/div>\n
Jeho vlastn\u00ed bratr, jeho druh\u00e1 polovi\u010dka, si nic nepamatuje. Ani to, co si slibovali, ani jeho samotn\u00e9ho.<\/p>\n

Tom se vr\u00e1til do Billova pokoje a pozoroval ho. Byl tak roztomile zmaten\u00fd. Te\u010f se Tom musel ovl\u00e1dat. Bill si nic nepamatoval, tak\u017ee k n\u011bmu nemohl jen tak p\u0159ij\u00edt a s \u00falevou ho pol\u00edbit na jeho hebk\u00e9 rty nebo jazykem mapovat ka\u017edou skulinku jeho \u00fast nebo si jen tak hr\u00e1t s kuli\u010dkou jeho piercingu. To ho \u017eralo nejv\u00edc. Ale nic mu nezb\u00fdvalo, ne\u017e jen ml\u010det a tajit svou l\u00e1sku i p\u0159ed t\u00edm, komu byla ta l\u00e1ska v\u011bnov\u00e1na. <\/p>\n

**<\/p>\n

Bill se trochu zotavil, ale pam\u011b\u0165 se mu st\u00e1le nevracela. Pomalu si zvykal na to, \u017ee ten hezk\u00fd a mil\u00fd kluk je jeho bratr. Ale n\u011bco mu \u0159\u00edkalo, \u017ee to nen\u00ed v\u0161e, co nev\u00ed o sob\u011b nebo o sv\u00e9m okol\u00ed. Ale Tom st\u00e1le ml\u010del. Asi mu necht\u011bl moc zat\u011b\u017eovat hlavu. I kdy\u017e je pravda, \u017ee si ob\u010das vzpomn\u011bl na n\u011bjakou drobnost z jeho \u017eivota, ale o tom rad\u0161i ml\u010del. Dokonce i s\u00e1m Bill si p\u0159\u00e1l to, aby se rozpomn\u011bl, proto\u017ee ho to k Tomovi a\u017e nep\u0159irozen\u011b t\u00e1hlo. Jako by mu jeho vlastn\u00ed podv\u011bdom\u00ed skr\u00fdvalo n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/p>\n

„Co si d\u00e1\u0161?“ zeptal se ho Tom, kdy\u017e u\u017e byl n\u011bkolik dn\u00ed doma.<\/div>\n

Teda jestli tomu mohl \u0159\u00edkat domov. Tom mu vysv\u011btloval, \u017ee tu spolu bydl\u00ed, \u017ee se cht\u011bli trhnout od rodi\u010d\u016f. Billovi jen nedoch\u00e1zelo, pro\u010d zrovna bydl\u00ed spolu. Kdy\u017e se n\u011bkdo cht\u011bl trhnout od rodi\u010d\u016f, tak se trhnul i od sourozenc\u016f. To mu ned\u00e1valo smysl a po\u0159\u00e1d si t\u00edm l\u00e1mal hlavu.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale vsad\u00edm se, \u017ee m\u011b zn\u00e1\u0161 l\u00edp,“ odpov\u011bd\u011bl mu Bill.<\/p>\n

Tom hned zmizel v kuchyni a n\u011bco tam vytv\u00e1\u0159el. Po chv\u00edli Bill uc\u00edtil v\u016fni, kter\u00e1 mu tolik p\u0159ipom\u00ednala domov. Za\u010daly se mu vybavovat vzpom\u00ednky.<\/p>\n

Najednou p\u0159ed o\u010dima vid\u011bl sebe a Toma, jak stoj\u00ed v kuchyni a spole\u010dn\u011b va\u0159\u00ed a navz\u00e1jem po sob\u011b pokukuj\u00ed a sem tam se usm\u00edvaj\u00ed. Byla to opravdu kr\u00e1sn\u00e1 vzpom\u00ednka. Ale st\u00e1le byla jedna z m\u00e1la. Cht\u011bl si vzpomenout na v\u00edc, ale kdy\u017e se o to sna\u017eil, p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b ho rozbolela hlava.<\/div>\n

„Jsi v pohod\u011b, br\u00e1\u0161ko?“ ozval se Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„Jo… jen m\u011b bol\u00ed hlava,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a Tom mu pomohl posadit se na pohovku.<\/p>\n

I kdy\u017e se to nezd\u00e1lo, m\u011bl Tom opravdu starost o sv\u00e9ho bratra. A to nejen jako oby\u010dejn\u00fd bratr, ale i jako milenec. Kdy\u017e pomohl Billovi na pohovku, zmizel zase v kuchyni, kde dod\u011bl\u00e1val posledn\u00ed drobnosti, a pak u\u017e mohl serv\u00edrovat j\u00eddlo na st\u016fl. Billovu porci odnesl do ob\u00fdv\u00e1ku, kde ji polo\u017eil na stolek p\u0159ed n\u011bj.<\/div>\n

„Snad ti to bude chutnat. Je to tvoje obl\u00edben\u00e9 j\u00eddlo, kdyby sis nemohl vzpomenout,“ \u0159ekl Tom s p\u0159edst\u00edran\u00fdm \u00fasm\u011bvem a \u010dekal na Bill\u016fv verdikt. Tr\u00e1pilo ho hlavn\u011b to, co musel skr\u00fdvat.<\/p>\n

Kdy\u017e dojedli, kdy byli ka\u017ed\u00fd v jin\u00e9 \u010d\u00e1sti jejich obydl\u00ed, op\u0159el se Bill znaven\u011b o op\u011bradlo pohovky. To j\u00eddlo bylo opravdu vynikaj\u00edc\u00ed, i kdy\u017e to bylo jeho \u00fadajn\u011b obl\u00edben\u00e9 j\u00eddlo, po\u0159\u00e1dn\u011b ho ta porce zmohla. Tom na n\u011bm ne\u0161et\u0159il. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee v nemocnici pr\u00fd zhubnul, ale jemu to nep\u0159i\u0161lo. Ale necht\u011bl se h\u00e1dat. Zapnul televizi a hned na n\u011bj vysko\u010dila jeho fotka z obrazovky. Koment\u00e1tor mluvil o n\u011bm jako o n\u011bjak\u00e9m \u010dlenovi n\u011bjak\u00e9 skupiny. Kdy\u017e ale vid\u011bl n\u011bjak\u00e9 sest\u0159\u00edhan\u00e9 z\u00e1znamy, okam\u017eit\u011b se mu v\u0161echno vybavovalo.<\/p>\n

On a Tom spolu s Georgem a Gustavem. Tokio Hotel. Jejich spln\u011bn\u00fd sen. Tom a on s\u00e1m v objet\u00ed. On a Tom p\u0159i v\u00e1\u0161niv\u00e9m polibku. On a Tom a jejich nezapomenuteln\u00e1 noc. Jejich sliby. Jejich vyzn\u00e1n\u00ed. Prost\u011b v\u0161echno. Kdy\u017e si u\u017e na v\u0161echno vzpomn\u011bl, hledal Toma po cel\u00e9m byt\u011b. Jen\u017ee ho nikde nena\u0161el. Byl zmaten\u00fd, proto\u017ee si nepamatoval, \u017ee by Tom ode\u0161el. Rychle na\u0161el sv\u016fj mobil a za\u010dal vyt\u00e1\u010det Tomovo \u010d\u00edslo. Jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f byla ta, \u017ee se vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed Tomova telefonu ozvalo z jeho lo\u017enice.<\/p>\n

„Super!!! J\u00e1 si vzpomenu na cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot a on tu nen\u00ed,“ nad\u00e1val Bill nahlas.<\/div>\n

Ale najednou ho n\u011bkdo chytil kolem pasu a pol\u00edbil ho na krk. Bill zav\u00fdskl, jak se lekl, ale rychle se uklidnil. Oto\u010dil se \u010delem k vin\u00edkovi a o\u010di se mu rozz\u00e1\u0159ily.<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem r\u00e1d, \u017ee sis vzpomn\u011bl,“ pol\u00edbil ho Tom na rty.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se naoko nech\u00e1pav\u011b Bill.<\/div>\n
„Proto\u017ee nev\u00edm, jak dlouho bych se udr\u017eel. Chyb\u011bly mi tv\u00e9 rty, tvoje polibky, tvoje ruce omotan\u00e9 kolem m\u00e9ho krku,“ vzdychl mu Tom do vlas\u016f.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tome!“ \u0159ekl Bill a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju, l\u00e1sko moje,“ \u0159ekl nakonec Tom a v\u00e1\u0161niv\u011b ho pol\u00edbil.<\/p>\n

V\u0161e se vr\u00e1tilo do star\u00fdch kolej\u00ed. V\u0161ichni d\u011blali, jako by se nic nestalo, jen Tom si pamatoval v\u0161echnu tu bezmoc a nav\u00edc i velk\u00e9 sebezap\u0159en\u00ed. Ale dok\u00e1zal to v\u017edy skr\u00fdt tak, \u017ee se ho nikdo na nic neptal. Ale jejich l\u00e1ska byla st\u00e1le stejn\u011b utajovan\u00e1 a st\u00e1le v bezpe\u010d\u00ed jako p\u0159edt\u00edm. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc. Proto\u017ee si v\u017edy d\u00e1vali obrovsk\u00fd pozor. Ale byli spolu \u0161\u0165astn\u00ed.<\/p>\n

autor: Terry<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Terry Hoj Twinces\u00e1ci. Jsem Terry a jednod\u00edlovka Ztr\u00e1ta pam\u011bti je m\u016fj prvn\u00ed twincestn\u00ed po\u010din v m\u00e9 spisovatelsk\u00e9 kari\u00e9\u0159e. Tak trochu douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m to bude l\u00edbit. N\u00e1pad na tuhle jednod\u00edlovku vznikl p\u0159ed p\u00e1r dny, kdy se po facebooku rozn\u00e1\u0161el fake<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7734","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7734","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7734"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7734\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7734"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7734"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7734"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}