{"id":7755,"date":"2011-09-26T17:00:00","date_gmt":"2011-09-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7735"},"modified":"2011-09-26T17:00:00","modified_gmt":"2011-09-26T16:00:00","slug":"poulicni-stene-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/26\/poulicni-stene-10\/","title":{"rendered":"Pouli\u010dn\u00ed \u0161t\u011bn\u011b 10."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Jedine\u010dn\u00e9 sv\u011btlo v tunelu m\u016f\u017ee b\u00fdt t\u0159eba jen pouh\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd dok\u00e1\u017ee proz\u00e1\u0159it cel\u00fd den…<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Otev\u0159el jsem dve\u0159e velk\u00e9 vily a nejist\u011b ve\u0161el do z\u0161e\u0159el\u00e9 chodby. Snad je\u0161t\u011b nikdy se mi nestalo, \u017ee by byla v t\u00e9hle \u010d\u00e1sti domu tma. Neblah\u00fd pocit zavalil m\u00e9 t\u011blo jako p\u0159\u00edlivov\u00e1 vlna. Zul jsem boty a vlo\u017eil je do sv\u00e9 poli\u010dky v botn\u00edku. Linda je p\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 perfekcionistka, stejn\u011b jako jej\u00ed man\u017eel. Nen\u00ed sice tolik upajat\u00e1, ale m\u00e1 r\u00e1da, kdy\u017e maj\u00ed v\u011bci sv\u016fj \u0159\u00e1d a po\u0159\u00e1dek.<\/div>\n
<\/div>\n
Slep\u011b jsem nahmatal vyp\u00edna\u010d. Chodbu zalilo p\u0159\u00edjemn\u00e9 sv\u011btlo. Vydal jsem se do j\u00eddelny, kde jsem o\u010dek\u00e1val zbytek rodiny. Av\u0161ak i v t\u00e9to m\u00edstnosti panovala neproniknuteln\u00e1 tma. To u\u017e mi bylo skute\u010dn\u011b podez\u0159el\u00e9. Jednou rukou jsem se zachytil futer a hlavou nakoukl znovu do chodby.<\/div>\n
„Rodino! Jsem doma! Jste tu n\u011bkdo?“ zavolal jsem a m\u016fj hlas se odrazil v podob\u011b ozv\u011bny zp\u011bt ke mn\u011b. Zakroutil jsem nad t\u00edmto jevem hlavou a znovu nakoukl do j\u00eddelny. Necht\u011bl jsem rozsv\u011bcet i zde, prvn\u011b jsem cht\u011bl rozlu\u0161tit z\u00e1hadu pr\u00e1zdn\u00e9ho domu. \u010cekal jsem, dokud si moje o\u010di nep\u0159ivyknou tm\u011b, ale vzhledem ke slab\u00e9mu proudu sv\u011btla, kter\u00fd do m\u00edstnosti dol\u00e9hal z chodby, to byl \u00fakol prakticky nemo\u017en\u00fd. Proto jsem za\u0161\u00e1tral rukou po vyp\u00edna\u010di.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159ekvapen\u00ed!“ zvolali v\u0161ichni t\u0159i \u010dlenov\u00e9 m\u00e9 n\u00e1hradn\u00ed rodiny a brzy jsem byl uv\u011bzn\u011bn mezi dv\u011bma \u017eensk\u00fdmi t\u011bly v pevn\u00e9m objet\u00ed.<\/div>\n
„V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed, Tomi!“ vyk\u0159ikla Bella a vtiskla mi polibek na rty. P\u0159ekvapen\u011b jsem ji sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nechal jsem ji, aby si d\u011blala, co chce, dokud n\u00e1s nevytrhlo zp\u011bt do reality Henryho odka\u0161l\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b jsme se od sebe odtrhli a Bella mi s lehk\u00fdm rum\u011bncem ve tv\u00e1\u0159\u00edch vlo\u017eila do ruky malou ob\u00e1lku. Objala m\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed ode m\u011b. Na\u0161li jsme ji ve schr\u00e1nce s tv\u00fdm jm\u00e9nem,“ za\u0161eptala mi a nechala ke mn\u011b proj\u00edt Lindu, kter\u00e1 mi pevn\u011b sev\u0159ela pravou ruku ve sv\u00e9.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tome, v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed! Ani se mi nechce uv\u011b\u0159it, \u017ee je ti u\u017e dvacet jedna! Samoz\u0159ejm\u011b ti m\u016f\u017eu p\u0159\u00e1t do \u017eivota jen to nejlep\u0161\u00ed, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee jsi se sv\u00fdm \u017eivotem spokojen\u00fd,“ pevn\u011b m\u011b objala kolem krku. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1da, brou\u010dku,“ za\u0161eptala a odt\u00e1hla se. Zpozoroval jsem v jej\u00edch vl\u00eddn\u00fdch o\u010d\u00edch n\u00e1znaky slz, na kter\u00e9 jsem si za ty roky u\u017e sta\u010dil zvyknout. Bre\u010dela p\u0159i ka\u017ed\u00e9 oslav\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Thomasi, kone\u010dn\u011b t\u011b sm\u00edm nazvat mu\u017eem. Ani nev\u00ed\u0161, jak r\u00e1d bych byl, kdyby mu\u017e, jako jsi ty, za\u010dal pracovat v m\u00e9 firm\u011b,“ pronesl form\u00e1ln\u011b Henry a pevn\u011b mi stiskl pravou ruku, a\u017e to trochu zabolelo. Na sv\u016fj v\u011bk a nev\u00fdrazn\u00e9 rozlo\u017een\u00ed t\u011bla m\u011bl skute\u010dn\u011b siln\u00fd stisk.<\/div>\n
Jen co se ode m\u011b vzd\u00e1lil, p\u0159ichom\u00fdtla se ke mn\u011b Bella a chytila m\u011b za ruku. S \u00fasm\u011bvem m\u011b t\u00e1hla ke stolu, na kter\u00e9m le\u017eel velkolep\u00fd dort, podle m\u00e9ho m\u00edn\u011bn\u00ed Lindina pr\u00e1ce.<\/div>\n
„Tak se hezky v\u0161ichni usa\u010fte, pod\u00e1v\u00e1 se ve\u010de\u0159e,“ usm\u00e1la se Linda a polo\u017eila p\u0159ede m\u011b tal\u00ed\u0159 s jej\u00ed obl\u00edbenou specialitou. Hladov\u011b jsem se pustil do j\u00eddla. Ani jsem si neuv\u011bdomoval, jak stra\u0161n\u00fd m\u00e1m hlad, dokud mi v\u00e1biv\u00e1 v\u016fn\u011b ku\u0159ete \u010derstv\u011b vyta\u017een\u00e9ho z trouby nedotan\u010dila a\u017e k nosu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome?“ zeptala se m\u011b Linda, kdy\u017e jsem do pusy vlo\u017eil posledn\u00ed sousto sv\u00e9 porce. T\u00e1zav\u011b jsem k n\u00ed zvedl o\u010di. „V\u00ed\u0161, mil\u00e1\u010dku, nechceme, aby sis myslel, \u017ee od n\u00e1s \u017e\u00e1dn\u00fd d\u00e1rek nedostane\u0161, ale…“<\/div>\n
„J\u00e1 a Linda jsme se rozhodli, \u017ee ti zaplat\u00edme n\u00e1jem bytu, kter\u00fd si bude\u0161 sm\u011bt s\u00e1m vybrat. D\u00edval jsem se po n\u011bjak\u00fdch inzer\u00e1tech a vybral jsem asi p\u011bt byt\u016f, kter\u00e9 by teoreticky mohly vyhovovat tv\u00fdm pot\u0159eb\u00e1m. Internetov\u00e9 adresy jsem ti poslal na mail. Pod\u00edvej se na n\u011b pros\u00edm je\u0161t\u011b dnes, a\u0165 ti p\u0159\u00edpadn\u011b m\u016f\u017eu domluvit sch\u016fzku, anebo se pod\u00edvat po n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 variant\u011b,“ doplnil Lindu Henry, kter\u00fd m\u011bl z\u0159ejm\u011b o v\u011bci daleko v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ehled ne\u017e ona.<\/div>\n
„To jako v\u00e1\u017en\u011b?“ z\u016fstal jsem na n\u011bj z\u00edrat s otev\u0159enou pusou. Kdy\u017e jsem v\u010dera \u017e\u00e1dal Lindu o vlastn\u00ed bydlen\u00ed, myslel jsem, \u017ee si ho budu muset sehnat a platit s\u00e1m kv\u016fli jejich nesouhlasu.<\/div>\n
„Ano, Tome. M\u00e1\u0161 pravdu, jsi samostatn\u00fd mlad\u00fd mu\u017e a m\u00e1\u0161 pr\u00e1vo na vlastn\u00ed \u017eivot,“ usm\u00e1la se na m\u011b v\u0159ele Linda. „Tak a kdo si d\u00e1 z\u00e1kusek?“ zeptala se je\u0161t\u011b a za\u010dala kr\u00e1jet dort, zat\u00edmco j\u00e1 jsem se vzpamatov\u00e1val z po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edho \u0161oku.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl jsem v pokoji, obli\u010dej oz\u00e1\u0159en\u00fd namodral\u00fdm sv\u011btlem proud\u00edc\u00edm ze zapnut\u00e9ho laptopu. Prohl\u00ed\u017eel jsem si nab\u00eddky byt\u016f, kter\u00e9 mi Henry nechal na mailu, a nakonec jsem vyt\u0159\u00eddil t\u0159i byty, kter\u00e9 bych si r\u00e1d prohl\u00e9dl. Poslal jsem je Henrymu zp\u00e1tky. P\u016fvodn\u011b jsem si cht\u011bl v\u0161e za\u0159\u00eddit s\u00e1m, ale m\u016fj v\u00fdjime\u010dn\u011b velkorys\u00fd otec mi to necht\u011bl dovolit.<\/div>\n
Nic ned\u011blaj\u00edc jsem z\u00edral na monitor a uva\u017eoval. Pohled mi padl na mobil ne\u010dinn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed vedle laptopu.<\/div>\n
„Dobrou noc, \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko,“ na\u0165ukal jsem do textovky a poslal ji na Billovo \u010d\u00edslo. Sotva jsem odlo\u017eil mobil, na ramena mi dopadly jemn\u00e9 ruce s pe\u010dliv\u011b udr\u017eovanou manik\u00farou karm\u00ednov\u00e9 barvy.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
Bill sed\u011bl p\u0159ekryt\u00fd starou potrhanou dekou na lavi\u010dce p\u0159ed jedn\u00edm z mnoh\u00fdch nev\u011bstinc\u016f, kter\u00e9 v t\u00e9to no\u010dn\u00ed hodin\u011b h\u00fd\u0159ily \u017eivotem. Spokojen\u011b poslouchal sv\u016fdnou hudbu linouc\u00ed se z jej\u00edch \u00fatrob, zat\u00edmco jeho bla\u017eenou tv\u00e1\u0159 osv\u011btloval blikaj\u00edc\u00ed r\u016f\u017eov\u00fd neonov\u00fd n\u00e1pis nesouc\u00ed n\u00e1zev podniku. Bill tu r\u00e1d sed\u00e1val a p\u0159edstavoval si, \u017ee m\u00e1 dostatek pen\u011bz, aby se mohl t\u011b\u0161it pohledem na tane\u010dnice krout\u00edc\u00ed se kolem ty\u010d\u00ed rozm\u00edst\u011bn\u00fdch po baru, aby si mohl jednu z t\u011bch prakticky v\u00fdstavn\u00edch sle\u010dinek odv\u00e9st do p\u0159epychov\u00e9 vilky na kraji m\u011bsta, stejn\u011b jako to te\u010f d\u011blal od pohledu nep\u0159\u00edjemn\u00fd tlou\u0161t\u00edk s bl\u00fdskaj\u00edc\u00edm se Mercedesem.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
P\u0159estal se zab\u00fdvat slizk\u00fdm tlou\u0161t\u00edkem a jeho sladk\u00fdm \u00falovkem na vysok\u00fdch podpatc\u00edch a spokojen\u011b zaklonil hlavu k no\u010dn\u00ed obloze, na kter\u00e9 se t\u0159pytila z\u00e1plava hv\u011bzd. Miloval to. Nesn\u00e1\u0161el sv\u016fj \u017eivot na ulici u\u017e jen kv\u016fli mnoh\u00fdm p\u0159edsudk\u016fm, ale neexistovalo pro n\u011bj nic hez\u010d\u00edho ne\u017e m\u011bsto v noci. Snad mo\u017en\u00e1 \u00fasm\u011bv \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mu dok\u00e1zal proz\u00e1\u0159it cel\u00fd den.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Jako by doty\u010dn\u00fd \u010detl jeho my\u0161lenky, zap\u00edpal mu v kapse kalhot mobil. Rychle pohledem p\u0159el\u00e9tl kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu a bla\u017een\u011b se zaculil. „I tob\u011b, Tomi,“ za\u0161eptal do neproniknuteln\u00e9 tmy a polo\u017eil sv\u00e9 unaven\u00e9 t\u011blo na lavi\u010dku. S o\u010dima up\u0159en\u00fdma na smsku se postupn\u011b nech\u00e1val ukol\u00e9b\u00e1vat sv\u00e1divou hravou hudbou, dokud ho nep\u0159inutila zav\u0159\u00edt o\u010di a nenechala jej padnout do t\u011bch nejhez\u010d\u00edch sn\u016f…<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Jedine\u010dn\u00e9 sv\u011btlo v tunelu m\u016f\u017ee b\u00fdt t\u0159eba jen pouh\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd dok\u00e1\u017ee proz\u00e1\u0159it cel\u00fd den… Otev\u0159el jsem dve\u0159e velk\u00e9 vily a nejist\u011b ve\u0161el do z\u0161e\u0159el\u00e9 chodby. Snad je\u0161t\u011b nikdy se mi nestalo, \u017ee by byla v t\u00e9hle \u010d\u00e1sti domu tma.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[455],"tags":[],"class_list":["post-7755","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-poulicni-stene"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7755","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7755"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7755\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7755"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7755"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7755"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}