{"id":7766,"date":"2011-09-24T18:30:00","date_gmt":"2011-09-24T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7746"},"modified":"2011-09-24T18:30:00","modified_gmt":"2011-09-24T17:30:00","slug":"miles-from-where-you-are","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/24\/miles-from-where-you-are\/","title":{"rendered":"Miles from where you are"},"content":{"rendered":"
autor: Amdee<\/p>\n

<\/strong> Datum publikace pov\u00eddky na THF – 10.5.2010<\/p>\n

Tak n\u00e1m to l\u00e9to n\u011bjak rychle uteklo a jak jsem m\u011bla p\u016fvodn\u011b v \u00famyslu p\u0159ihodit sem dal\u0161\u00ed bleskov\u00fd p\u0159eklad jedn\u00e9 z mnoha Amdyin\u00fdch pov\u00eddek, tak se to nakonec prot\u00e1hlo na dva m\u011bs\u00edce. Moc m\u011b to mrz\u00ed a v\u0161em se omlouv\u00e1m.<\/em><\/div>\n

Ty z v\u00e1s, kter\u00e9 si prvn\u00ed Amdyinu p\u0159elo\u017eenou jednod\u00edlnou pov\u00eddku na tomto blogu „Cranes flying above us“ p\u0159e\u010detly a l\u00edbila se jim, snad najdou zal\u00edben\u00ed i v t\u00e9to, a ti, pro kter\u00e9 je tato autorka nov\u00e1, se m\u016f\u017eou mrknout na v\u00fd\u0161e zmi\u0148ovanou jednod\u00edlku, u kter\u00e9 jsem se v\u00e1m sna\u017eila tuto zaj\u00edmavou Finku p\u0159edstavit. V\u0161em p\u0159eji zaj\u00edmav\u00fd \u010dten\u00e1\u0159sk\u00fd z\u00e1\u017eitek a douf\u00e1m, \u017ee se i tentokr\u00e1te najde p\u00e1r hodn\u00fdch, velkorys\u00fdch du\u0161\u00ed, kter\u00e9 se budou ochotny o sv\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159sk\u00e9 post\u0159ehy ve sv\u00e9m koment\u00e1\u0159i pod\u011blit a j\u00e1 je velice r\u00e1da Amdee p\u0159elo\u017e\u00edm a p\u0159epo\u0161lu. Minule j\u00ed va\u0161e koment\u00e1\u0159e ud\u011blaly obrovskou radost. U\u017eijte si dal\u0161\u00ed d\u00e1vky \u010dist\u00e9ho twincestu ve Skandin\u00e1vsk\u00e9m proveden\u00ed.<\/div>\n
-modrozelen\u00e1<\/p>\n

P.S. Rozhodla jsem se za\u010d\u00edt k p\u0159eklad\u016fm p\u0159id\u00e1vat datum p\u016fvodn\u00ed publikace na THF, kter\u00e9 m\u016f\u017ee b\u00fdt zaj\u00edmav\u00fdm dopl\u0148kem pro v\u0161echny ty, kte\u0159\u00ed opravdu sleduj\u00ed v\u0161e, co se kolem kapely \u0161ustne, a poslou\u017eit i tak jako vod\u00edtko k posouzen\u00ed, jak je mnohdy Amdee ve sv\u00e9m psan\u00ed proz\u00edrav\u00e1 a jasnoz\u0159iv\u00e1.<\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj\u2026“ Ozval se hlas slabou ozv\u011bnou. Zachv\u00edval se nad oce\u00e1ny a sv\u011btad\u00edly.<\/p>\n

„Ahoj\u2026“ druh\u00fd hlas byl obt\u011b\u017ek\u00e1n sny osam\u011bl\u00fdch noc\u00ed, noc\u00ed odsouzen\u00fdch k p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00edmu nepokoji a neklidu. Hodinu za hodinou.<\/p>\n

„…co se d\u011bje?“ Ten, jemu\u017e pat\u0159il druh\u00fd hlas, p\u0159iv\u0159el o\u010di a sna\u017eil se \u0161kv\u00edrkou mezi nimi zam\u011b\u0159it sv\u00e9 hodinky, kter\u00e9 le\u017eely na no\u010dn\u00edm stolku. „Pro kristovy r\u00e1ny, v\u017edy\u0165 je teprve dev\u011bt r\u00e1no…“<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm. Cht\u011bl jsem t\u011b jen sly\u0161et.“ V jeho slovech byla zn\u00e1t l\u00edtost a provin\u011bn\u00ed. Ve v\u00e1lce a v l\u00e1sce je v\u0161ak v\u0161e dovoleno. P\u0159i odlou\u010den\u00ed se sm\u00ed v\u0161e.<\/p>\n

„To je v pohod\u011b\u2026“ Zahuh\u0148al ochrapt\u011ble, a z\u00e1rove\u0148 si dlouze z\u00edvnul. „To ne\u0159e\u0161\u2026 u\u017e jsi zp\u00e1tky? Tak jak\u00e9 to tam bylo?“<\/p>\n

„Ale docela fajn\u2026 ani ti s\u00e1m nev\u00edm\u2026 ode\u0161el jsem brzo. Vlastn\u011b my v\u0161ichni. Nec\u00edtil jsem se tam.“ Slova z n\u011bj vych\u00e1zela v \u00fatr\u017ekovit\u00fdch v\u011bt\u00e1ch, byla k\u0159ehk\u00fdm odrazem reality, do kter\u00e9 te\u010f byli polapeni.<\/p>\n

„Uhm, tak to si dok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit\u2026 rafan\u016fm se po tob\u011b st\u00fdsk\u00e1. Spali u m\u011b v posteli celou noc.“<\/div>\n

-Sch\u00e1z\u00ed\u0161 mi-<\/em> cht\u011bl dodat druh\u00fd hlas, ale kl\u00ed\u010dov\u00e1 slova z\u016fstala nevy\u0159\u010dena. Byla to slova tak z\u0159ejm\u00e1, a z\u00e1rove\u0148 tak riskantn\u00ed k vysloven\u00ed nahlas.<\/p>\n

„Mn\u011b se po nich taky st\u00fdsk\u00e1. Obejmi je za m\u011b, jo?“ A jako kdyby je nic fyzicky ned\u011blilo, jen jedna jednoduch\u00e1 \u010d\u00e1ra vedouc\u00ed od jednoho kontinentu ke druh\u00e9mu, od jedn\u00e9 poloviny ke druh\u00e9, pokra\u010doval: „Taky mi sch\u00e1z\u00ed\u0161.“<\/p>\n

Zavl\u00e1dlo ticho. Bylo jim tak p\u0159irozen\u00e9 a nebyl v n\u011bm ani ten sebemen\u0161\u00ed n\u00e1znak trapnosti, kter\u00fd pro kohokoliv jin\u00e9ho mohlo znamenat. Jen tich\u00fd bzukot v \u00e9teru, zvuk kv\u00edlej\u00edc\u00edho v\u011btru, jen\u017e se v prostoru mezi nimi chvilkov\u011b oz\u00fdval, v\u0161e bez bli\u017e\u0161\u00edho ur\u010den\u00ed m\u00edsta a \u010dasu.<\/div>\n

\n
\n

„Spi dnes se mnou.“ Ozvalo se slab\u00e9 za\u0161ept\u00e1n\u00ed a vlny jej nesly nap\u0159\u00ed\u010d oce\u00e1nem.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, kolik to bude st\u00e1t?“ Zeptal se ten druh\u00fd, ale jeho argument pozb\u00fdval ve\u0161ker\u00e9 p\u00e1dnosti. Jeho n\u00e1mitka se zd\u00e1la b\u00fdt skoro bezp\u0159edm\u011btnou.<\/p>\n

„Ne, to teda opravdu ne.“ Do jeho hlasu se vkradla sv\u00e1div\u00e1 p\u0159\u00edtomnost p\u00e1r sklenek vypit\u00e9ho v\u00edna, a otupila jej, zpomalila, u\u010dinila jeho odpov\u011b\u010f zd\u00e1nliv\u011b povrchn\u00ed a jakoby bez z\u00e1jmu. Bezv\u00fdznamnou a p\u0159esn\u011b takovou, jakou m\u011bla b\u00fdt.<\/p>\n

„No j\u00e1 bych… ale v\u017edy\u0165 na tom p\u0159eci nez\u00e1le\u017e\u00ed.“ Rozj\u00edmal ten druh\u00fd hlas na kr\u00e1tkou chv\u00edli, i kdy\u017e si byl u\u017e od prvn\u00edho okam\u017eiku jejich konverzace jist\u00fd, jak to nakonec dopadne. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to ud\u011bl\u00e1. “ To v\u00ed\u0161, \u017ee s tebou budu sp\u00e1t.“<\/p>\n

Pod jedn\u00edm a t\u00edm sam\u00fdm nebem, tis\u00edce kilometr\u016f mezi nimi jako rozd\u011blovn\u00edk, trhaj\u00edc je od sebe, d\u011bl\u00edc je, \u010din\u00edc je necel\u00fdmi, oddechovali si navz\u00e1jem do u\u0161\u00ed. Prsty sv\u00edrali telefon, kter\u00fd zachycoval ka\u017ed\u00e9 jejich pozvolna se zklid\u0148uj\u00edc\u00ed vydechnut\u00ed, formoval jej do tak\u0159ka hmatateln\u00e9 skute\u010dnosti. Minutu za minutou sd\u00edleli spolu tuto chv\u00edli. Jejich hrudn\u00edky se synchronizovan\u011b zvedaly a zase klesaly. A kdy\u017e byli polapeni do \u0159\u00ed\u0161e sn\u011bn\u00ed, tlukot jejich srdc\u00ed poklidn\u00fd a zpomalen\u00fd, zd\u00e1ly se jim ty sam\u00e9 sny.<\/p>\n

Telefonn\u00ed oper\u00e1tor odpo\u010d\u00edt\u00e1val bez p\u0159est\u00e1n\u00ed minuty a hodiny. \u00dat\u011bchou jim byl jen jejich dech a t\u00e9m\u011b\u0159 skute\u010dn\u00e1 p\u0159\u00edtomnost toho druh\u00e9ho, kdy\u017e byli z\u00e1rove\u0148 ukol\u00e9b\u00e1ni do spole\u010dn\u00e9ho sn\u011bn\u00ed. Telefon nezav\u011bsili. Nezav\u011bsili a\u017e do chv\u00edle, kdy se ten druh\u00fd z nich po n\u011bkolika hodin\u00e1ch sp\u00e1nku probudil, hlava spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed na pol\u0161t\u00e1\u0159i poskvrn\u011bn\u00e9ho slinami a slzami. Telefon, kter\u00fd mu vypadl z ruky, te\u010f le\u017eel na matraci. Po t\u011bch p\u00e1r hodin spolu spali.<\/div>\n

V Hamburgu, v LA.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Ten den se Tomovi vracel tak \u017eiv\u011b. Bylo to jednoho hork\u00e9ho l\u00e9ta roku 2003, Bill tehdy vypadal jako lesn\u00ed v\u00edla a v\u0161e bylo tak fajn, v\u0161e na celi\u010dk\u00e9m sv\u011bt\u011b se zd\u00e1lo b\u00fdt v tom nejlep\u0161\u00edm po\u0159\u00e1dku. Slunce laskalo jejich poko\u017eku, na n\u00ed\u017e se mihotaly posledn\u00ed kapky jezern\u00ed vody a z\u00e1\u0159ily v\u0161emi barvami sv\u011bteln\u00e9ho spektra. Tom si vybavoval, jak je tenkr\u00e1t spat\u0159il t\u0159pytit se na Billov\u011b ploch\u00e9m hrudn\u00edku a jak je sledoval pozvolna sklouz\u00e1vat n\u00ed\u017e, p\u0159es jeho b\u0159icho, a\u017e se nakonec ztratily za pasem jeho plavek. V\u00edtr si zvesela pohr\u00e1val s Billov\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy, zacuch\u00e1val je do hn\u00edzda, ve kter\u00e9m se potom us\u00eddlil.<\/p>\n

Podobn\u011b tomu tak bylo i v roce 2010. Tom si vzpomn\u011bl na ten den, kdy v It\u00e1lii sed\u011bl vedle sv\u00e9ho bratra a c\u00edtil, jak mu na z\u00e1dech za\u010d\u00edn\u00e1 vyr\u00e1\u017eet pot. Spaluj\u00edc\u00ed \u010dervencov\u00e1 v\u00fdhe\u0148 a davy d\u00edvek odhaluj\u00ed sv\u00e1 ramena, v\u0161echna ta \u00fadol\u00ed mezi vzdouvaj\u00edc\u00edmi se \u017eensk\u00fdmi \u0148adry v prvn\u00ed \u0159ad\u011b, kter\u00e1 se nedaj\u00ed p\u0159ehl\u00e9dnout. Moder\u00e1torka svou l\u00e1manou angli\u010dtinou klade ot\u00e1zky a on j\u00ed odpov\u00edd\u00e1, m\u00e1v\u00e1 v\u0161em t\u011bm, co to od n\u011bj o\u010dek\u00e1vaj\u00ed. Dokonce se i usm\u00edv\u00e1. On a jeho bratr, stejn\u011b tak jako p\u0159ed l\u00e9ty, drobounk\u00e1 kapka potu na Billov\u011b \u0161\u00edji, co odr\u00e1\u017e\u00ed v\u0161echny barvy duhy.<\/p>\n

Drobounk\u00e1 kapka, co ho nut\u00ed si vzpomenout.<\/p>\n

Byl to dotek Billovy ruky, zlehka sv\u00edraj\u00edc\u00ed Tomovu pa\u017ei, co bylo tenkr\u00e1t t\u00edm prolomen\u00edm hr\u00e1z\u00ed. Kovov\u00e1 konstrukce za jejich z\u00e1dy odr\u00e1\u017e\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky, a on se znovu ocit\u00e1 v roce 2003. Mizej\u00edc\u00ed kapka vody, Billova nah\u00e1 k\u016f\u017ee a v\u00edtr v jeho vlasech. Jeho jemn\u011b pok\u0159iven\u00fd \u00fasm\u011bv. Jedine\u010dn\u00fd Bill, myslel si tenkr\u00e1t Tom.<\/p>\n

Tak jedine\u010dn\u00fd.<\/p>\n

Kdy\u017e onoho ve\u010dera p\u0159ed spoustou let t\u00edm jedin\u00fdm pozemsk\u00fdm sv\u011btlem byla jen chladn\u00e1 z\u00e1\u0159e m\u011bs\u00edce, prosakuj\u00edc dovnit\u0159 mezi zata\u017een\u00fdmi z\u00e1v\u011bsy, Tom otev\u0159el Pando\u0159inu sk\u0159\u00ed\u0148ku. Tak vydr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd, nadr\u017een\u00fd, a tak nedo\u010dkav\u00fd jakkoliv si ulevit, uchopil pod pokr\u00fdvkou do dlan\u011b sv\u00e9 ztopo\u0159en\u00e9 p\u0159irozen\u00ed. Zoufale sv\u00edral to kotvi\u0161t\u011b ustupuj\u00edc\u00edho strachu a probouzej\u00edc\u00edho se cht\u00ed\u010de. Jeho p\u0159idu\u0161en\u00e9 v\u00fdk\u0159iky, \u00faleva nad t\u00edm, \u017ee u\u017e spolu nesd\u00edlej\u00ed stejn\u00fd pokoj – to bylo to jedin\u00e9, co mu jako p\u0159\u00ed\u010detn\u00e1 my\u0161lenka tenkr\u00e1t vyvstalo na mysli. Spleten\u00e9 vlasy se mu lepily na krk a z otev\u0159en\u00e9ho okna dovnit\u0159 pronikalo posledn\u00ed vol\u00e1n\u00ed no\u010dn\u00edch pt\u00e1k\u016f.<\/p>\n

Sna\u017eil se nemyslet na nic, p\u0159\u00edli\u0161 pohlcen obavami z toho, co ve sv\u00e9 mysli mohl naj\u00edt, a bez z\u00e1bran a v\u016fle ovl\u00e1dnout se p\u0159ir\u00e1\u017eel do sv\u00e9 sev\u0159en\u00e9 p\u011bsti. A na Billov\u011b ml\u00e9\u010dn\u011b b\u00edl\u00e9 k\u016f\u017ei op\u011bt pableskuj\u00ed kapky vody a Tom je chce sl\u00edb\u00e1vat jednu po druh\u00e9. Nedok\u00e1zal si to omluvit, \u017e\u00e1dn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed to u\u017e nemohlo od\u010darovat pry\u010d. V z\u00e1chv\u011bvech a pulsuj\u00edc\u00ed, Tom intenzivn\u011b vyvrcholil a pot\u0159\u00edsnil sv\u00e9 povle\u010den\u00ed. Zakousnut\u00fd do pa\u017ee sv\u00e9 vlastn\u00ed ruky, zdr\u00e1haj\u00edc se ze sebe vypustit to verb\u00e1ln\u011b obsc\u00e9nn\u00ed, ud\u011blal se pro Billa. A pro v\u00edtr v jeho vlasech. A pro kapky vody z jezera, co st\u00e9kaly a mizely. A pro v\u0161echny barvy sv\u011bteln\u00e9ho spektra, vyvrcholil.<\/p>\n

Kdy\u017e ustoupily n\u00e1valy rozko\u0161e a Tom\u016fv penis op\u011bt zm\u011bknul v jeho st\u00e1le je\u0161t\u011b sev\u0159en\u00e9 dlani, bylo mu na zvracen\u00ed. Pta\u010d\u00ed zp\u011bv venku u\u017e d\u00e1vno utichl, ale on z\u016fstal vzh\u016fru a naslouchal \u00faprku sv\u00fdch h\u0159\u00edch\u016f; h\u0159\u00edch\u016f, je\u017e jako spla\u0161en\u00ed kon\u011b p\u00e1dily tryskem ven z Pando\u0159iny sk\u0159\u00ed\u0148ky. H\u0159\u00edch. Jeho jedin\u00fd h\u0159\u00edch.<\/p>\n

S p\u0159\u00edslibem sob\u011b sam\u00e9mu, \u017ee u\u017e to nikdy v\u00edckr\u00e1t neud\u011bl\u00e1, to zopakoval n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed noc. A noc pot\u00e9.<\/p>\n

A kdy\u017e se Tom v mal\u00e9m m\u011bst\u011b na Sic\u00edlii v \u010dervenci roku 2010 v posteli sv\u00e9ho hotelov\u00e9ho pokoje sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka, choval v sob\u011b s l\u00e1skou vzpom\u00ednku na to, jak Bill sv\u00edr\u00e1 jeho pa\u017ei – tak naprosto nenucen\u011b a oby\u010dejn\u011b, jako by na tom vlastn\u011b ani nic nebylo, kdy\u017e to p\u0159itom pro n\u011bj znamenalo v\u0161e. To l\u00e9to tenkr\u00e1t bylo hork\u00e9, stejn\u011b jako tohle. A Tom se p\u0159ivedl k orgasmu, str\u017een p\u0159\u00edvalem vzpom\u00ednek, t\u00edm, jak se jej dot\u00fdkaj\u00ed Billovy dlouh\u00e9 prsty, t\u00edm, jak mu jeho dotyk propaluje k\u016f\u017ei.<\/p>\n

T\u00e9 noci na Sic\u00edlii spal sto\u010den\u00fd jako plod v l\u016fn\u011b. A Bill se nach\u00e1zel hned na druh\u00e9m konci patra. Tak\u0159ka u n\u011bj. Tom se cht\u011bl k n\u011bmu doplazit, zabo\u0159it obli\u010dej do Billov\u00fdch vlas\u016f a za\u0161eptat: „Spi se mnou…“<\/p>\n

Ve dvou hotelov\u00fdch pokoj\u00edch, vzd\u00e1leni od sebe na metry a m\u00edle. V It\u00e1lii. Na dvou odli\u0161n\u00fdch planet\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Sedm dn\u016f, dev\u011bt hodin a patn\u00e1ct minut. To bylo bez Billa d\u00e9le ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm. Se snahou zab\u00edt \u010das se Tom proj\u00ed\u017ed\u011bl sv\u00fdm autem bez c\u00edle a bez \u00famyslu, jen tak pro nic za nic. Zd\u00e1lo se, \u017ee se hodiny schv\u00e1ln\u011b tak vle\u010dou jenom proto, aby ho dovedly k \u0161\u00edlenstv\u00ed, jen proto, aby se z toho bu\u010f zbl\u00e1znil, nebo se utopil v slz\u00e1ch. Zva\u017eoval ob\u011b varianty a zd\u00e1ly se mu znenad\u00e1n\u00ed stejn\u011b l\u00e1kav\u00e9.<\/p>\n

P\u0159i\u0161lo mu to samotn\u00e9mu trapn\u00e9 a nikdy se o tom nikomu nezm\u00ednil, ale za dn\u016f, jako byl tento, r\u00e1d naslouchal Billovu hlasu; za dn\u016f, kdy d\u00e9\u0161\u0165 sm\u00fdval posledn\u00ed zbytky l\u00e9ta a oznamoval p\u0159\u00edchod bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se podzimu. S n\u011bhou v hlase Bill zp\u00edval In your shadow<\/em> a tich\u00e9 pobrouk\u00e1v\u00e1n\u00ed davu mu bylo t\u00edm jedin\u00fdm doprovodn\u00fdm orchestrem.<\/div>\n

Dvan\u00e1ct\u00fd duben, v Mil\u00e1n\u011b. Tom se k n\u011bmu p\u0159idal a pobrukoval si s n\u00edm. Poci\u0165oval te\u010f takov\u00fd zmar a touhu jako nikdy p\u0159edt\u00edm. Ta p\u00edse\u0148 se tajn\u011b stala nov\u00fdm songem dvoj\u010dat, a t\u00edm byla pro n\u011bj v\u00fdjime\u010dn\u00e1.<\/p>\n

Cht\u011bl Billovi zavolat, ale ne\u0161lo to. A\u0165 u\u017e to byla h\u0159\u00ed\u010dka fyzik\u00e1ln\u00edch z\u00e1kon\u016f nebo jen regule leteck\u00e9 spole\u010dnosti nebo cokoliv jin\u00e9ho, ne\u0161lo to. Znenad\u00e1n\u00ed se ocitl na mrtv\u00e9m bod\u011b a p\u0159emohl jej strach ze smrti. Jen tak zni\u010dehonic ho to pohltilo, p\u0159ekvapuj\u00edc ho nep\u0159ipraven\u00e9ho, a vys\u00e1lo mu v\u0161echen kysl\u00edk z plic. Tom se smrti v\u017edycky b\u00e1l. Mnohem v\u00edc ne\u017e Bill. Jedin\u00fdm p\u0159ijateln\u00fdm zp\u016fsobem, jak zem\u0159\u00edt, byla pro n\u011bj kulka pistole p\u0159\u00edmo do srdce, tak jako v ak\u010dn\u00edm filmu multimilionov\u00e9 hollywoodsk\u00e9 produkce napumpovan\u00e9 adrenalinem. Pro n\u011bj jedin\u00fd zp\u016fsob, jak se se smrt\u00ed moci vyrovnat.<\/p>\n

Obavy ze smrti byly strachem z odlou\u010den\u00ed. A odlou\u010den\u00ed bylo snad je\u0161t\u011b milionkr\u00e1t hor\u0161\u00ed.<\/p>\n

Sedm dn\u016f a p\u00e1r hodin nav\u00edc.<\/p>\n

Bylo to po dobu cel\u00fdch p\u011bti dn\u016f, b\u011bhem kter\u00fdch se mu Bill vyh\u00fdbal. Bylo to b\u011bhem jejich Schrei tour, kdy vstupoval spole\u010dn\u011b s Tomem na sc\u00e9nu, jako by se nic nestalo, kdy\u017e p\u0159itom opak byl pravdou. P\u011bt dn\u016f napjat\u00e9ho, nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho ticha. Bill se ho dot\u00fdkal, jako by mu byl ciz\u00ed, st\u011b\u017e\u00ed jen o n\u011bj tu a tam zavadil, a Toma to dr\u00e1salo na kusy. Byly to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed dny – snov\u00e1, nep\u0159irozen\u00e1 p\u0159edstava jejich \u017eivota. N\u00e1pisy „Tom, fick mich!“<\/em> a s dokonalost\u00ed c\u00edlen\u00e9 pop\u00edran\u00ed reality. Byli tvrd\u011b tla\u010deni k napln\u011bn\u00ed sv\u00fdch sn\u016f a od sebe navz\u00e1jem. Po dobu p\u011bti dn\u016f.<\/p>\n

Kdy\u017e se k n\u011bmu Bill s jisk\u0159i\u010dkami v o\u010d\u00edch p\u0159itulil – a v tom okam\u017eiku byl pro Toma t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co na zemi existovalo – Tom se s n\u00edm vyspal. Vyspal se s n\u00edm.<\/p>\n

Jak\u00e1-\u017ee to ironie ukryt\u00e1 v podvojn\u00e9m v\u00fdznamu t\u00e9 v\u011bty.<\/p>\n

Kdy\u017e se oba probouzeli ze sv\u00e9ho odpoledn\u00edho sp\u00e1nku a Tom vdechoval v\u016fni Billov\u00fdch vlas\u016f a kosmetick\u00fdch p\u0159\u00edpravk\u016f, jimi\u017e byly jeho hedv\u00e1bn\u011b jemn\u00e9 bodliny st\u00e1le je\u0161t\u011b ztu\u017eeny, to nespoutan\u00e9 v nich byla jen lidsk\u00e1 p\u0159irozenost po l\u00e1sce tou\u017e\u00edc\u00edch a hormony om\u00e1men\u00fdch dosp\u00edvaj\u00edc\u00edch t\u011bl. K\u0159ehk\u00e1 hranice mezi sp\u00e1nkem a bd\u011bn\u00edm, vl\u00e1\u010dn\u011b pomal\u00e9 pohupov\u00e1n\u00ed se Tomov\u00fdch bok\u016f a nar\u00e1\u017een\u00ed do pozad\u00ed sv\u00e9ho bratra, a v\u0161e se zd\u00e1 tak skv\u011bl\u00e9. Billovo ospal\u00e9 zachropt\u011bn\u00ed napl\u0148uje prostor a sev\u0159en\u00ed Tomov\u00fdch prst\u016f na Billov\u011b boku nab\u00fdv\u00e1 na intenzit\u011b, st\u00e1v\u00e1 se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm pevn\u011bj\u0161\u00edm, kone\u010dky jeho prst\u016f se sv\u00edraj\u00ed a zase povoluj\u00ed, instinktivn\u011b n\u011bco hledaj\u00ed, \u0161m\u00e1traj\u00ed po n\u011b\u010dem, po \u010demkoliv. Nach\u00e1zej\u00ed to.<\/p>\n

V zoufal\u00e9 snaze nemotorn\u011b uchytit, sm\u011bt uc\u00edtit Bill\u016fv m\u011bkk\u00fd \u00fad p\u0159es jeho tepl\u00e1ky, se Tom dobral zlomu. Ve sp\u00e1nku a p\u0159i pln\u00e9m bd\u011bn\u00ed. Vyvrcholil a st\u00e9nav\u011b zana\u0159\u00edkal tak, jak u\u017e b\u00fdval zvykl\u00fd, tak jako v\u017edycky, kdy\u017e se zakous\u00e1val do sv\u00e9 pa\u017ee, ochromen strachem z p\u0159isti\u017een\u00ed. Ale v\u017edy\u0165 on cht\u011bl p\u0159itom vyk\u0159ikovat Billovo jm\u00e9no a p\u0159izvukovat tak sv\u00e9mu pulzuj\u00edc\u00edmu penisu.<\/div>\n

Bill sebou \u0161kubl a p\u0159eto\u010dil se na druh\u00fd bok, o\u010di ze\u0161iroka otev\u0159en\u00e9, dech zadr\u017eovan\u00fd v hrdle. Z\u00edral na Toma, zmaten, a Tom si st\u00e1le je\u0161t\u011b vybavuje, jak Billovi tenkr\u00e1t zb\u011blely klouby na ruk\u00e1ch, kdy\u017e k\u0159e\u010dovit\u011b popadl l\u00e1tku l\u016f\u017ekovin. Nejsp\u00ed\u0161 se c\u00edtil b\u00fdt zneuct\u011bn, zn\u00e1siln\u011bn, mo\u017en\u00e1 i pon\u00ed\u017een. Jeho vlastn\u00ed bratr se ho dotkl, jak nikdy nem\u011bl.<\/p>\n

„Co to do prdele, Tome, bylo…?“ Bill za\u0161eptat, kdy\u017e si znovu p\u0159ipomn\u011bl, jak d\u00fdchat, a zn\u011blo to tak o\u0161kliv\u011b, tak zmaten\u011b, tak nevinn\u011b.<\/p>\n

-Do prdele, do prdele, do prdele-<\/em><\/div>\n

Billova slova je za\u010dala drtit a drtilo to i jejich neposkvrn\u011bnost – jestli z n\u00ed v\u016fbec je\u0161t\u011b n\u011bco zb\u00fdvalo. A Tom to nedok\u00e1zal nikterak vysv\u011btlit, nezmohl se na jedin\u00e9 slovo. Osam\u011bl\u00e1 slza strachu a omluvy se mu skut\u00e1lela po tv\u00e1\u0159i, ale Bill u\u017e byl d\u00e1vno pry\u010d. Na dobu p\u011bti dn\u016f, na celou v\u011b\u010dnost.<\/p>\n

\u0160est\u00e9ho dne si k n\u011bmu Bill opatrn\u011b vlezl do postele a v t\u00e9 pak spolu le\u017eeli, narovnan\u00ed vedle sebe, bok po boku, z\u00edraj\u00edc\u00ed do stropu ospale se pohupuj\u00edc\u00edho autobusu. Spojoval je jen dotek jejich pa\u017e\u00ed a Tom se neodva\u017eoval ani pohnout, ani nadechnout. U\u017e nikdy tak potom spolu nespali; k\u0159ehk\u00fdm bodem jejich kontaktu jen kon\u010detina nebo zbloudil\u00fd pramen vlas\u016f, n\u011bkdy jen my\u0161lenka t\u00edm, co je spojovalo.<\/div>\n

Sedm dn\u016f bez Billa a jeho cel\u00e9 j\u00e1 bylo rozbolav\u011bl\u00e9. To, \u017ee spolu sp\u00e1vali, pro n\u011bj nebylo t\u00edm nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm, byl to pro n\u011b v\u0161ak bezpe\u010dn\u00fd zp\u016fsob, jak uspokojit v\u0161echny jejich nevy\u0159\u010den\u00e9 pot\u0159eby a touhy. Jako kdyby sd\u00edlen\u00ed stejn\u00e9ho lo\u017ee bylo p\u0159irozen\u011bj\u0161\u00ed, norm\u00e1ln\u00ed a p\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e pouh\u00e9 \u017eit\u00ed spolu jako jeden, byt\u00ed jako jeden. Bylo to lep\u0161\u00ed ne\u017e b\u00e1ti se tmy, ob\u00e1vati se smrti.<\/p>\n

Hamburg v de\u0161ti p\u0159in\u00e1\u0161el Tomovi \u00falevu. V\u0161echny ty nekone\u010dn\u00e9 m\u00edle proje\u017ed\u011bn\u00e9 za Billem, i kdy\u017e jen v jeho p\u0159edstav\u00e1ch. Neop\u011btovan\u00e1 l\u00e1ska je l\u00e1skou tragickou a tragedie byla n\u011bkdy pro n\u011bj t\u00edm jedin\u00fdm, co byl je\u0161t\u011b schopen un\u00e9st. Byla pr\u016fvodkyn\u00ed jeho osam\u011bl\u00fdch noc\u00ed, proto\u017ee cht\u00ed\u010d, ten nikdy neodezn\u011bl, a tou\u017eebn\u00e1 pot\u0159eba, ta byla v\u017edy p\u0159\u00edtomn\u00e1. Tom nikdy nev\u011b\u0159il v p\u0159el\u00e9tavou l\u00e1sku, v\u011b\u0159il v sen na cel\u00fd \u017eivot, ze kter\u00e9ho se u\u017e nikdy nem\u011bl probudit. V\u011b\u0159il ve sny o pokoji a m\u00edru, ve sny o Je\u017e\u00ed\u0161kovi. Stejn\u011b tak jako i o l\u00e1sce ke sv\u00e9mu bratrovi, o milov\u00e1n\u00ed jej jako sebe sama, o milov\u00e1n\u00ed jej tak, jak bylo milovat zak\u00e1z\u00e1no. Op\u011btovan\u011b. Jednoho dne… snad.<\/p>\n

Spi se mnou,… vyspi se se mnou…,<\/em> v tom jedin\u00e9m a opravdov\u00e9m slova smyslu. Jako kdy\u017e se dva miluj\u00ed, jako kdy\u017e br\u00e1n\u00ed \u017eivot sam\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tomovy kufry u\u017e byly sbaleny. Stalo se mu to nau\u010denou rutinou po l\u00e9tech praxe. V\u0161e na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, zubn\u00ed kart\u00e1\u010dek, pono\u017eky. Doma se ani tentokr\u00e1t p\u0159\u00edli\u0161 dlouho nezdr\u017e\u00ed – jen dv\u011b noci a zase budou odj\u00ed\u017ed\u011bt. Pojedou oslavovat, pojedou uct\u00edt a do pam\u011bti zapsat dal\u0161\u00ed spole\u010dn\u00fd rok. V o\u010d\u00edch druh\u00fdch to byly jen narozeniny, pro Toma to ale bylo v\u00fdro\u010d\u00ed. Dvacet jedna let a dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f. Zhruba tak asi n\u011bjak, proto\u017ee Tomovi se nikdy nepoda\u0159ilo p\u0159esn\u011b zjistit, ve kter\u00e9m okam\u017eiku se vaj\u00ed\u010dko roz\u0161t\u011bpilo. Kdy nastal ten moment a z jednoho se stali dva.<\/p>\n

Kdy\u017e nebyli pospolu, \u017eil jen z poloviny. M\u00edle mezi nimi se postupn\u011b zkracovaly, pouto v n\u011bm s\u00edlilo. Minuta po minut\u011b. Venku za\u010dalo padat prvn\u00ed podzimn\u00ed list\u00ed a poletovalo za okny jejich ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Tom sledoval ten \u00e9terick\u00fd tanec, prsty se dot\u00fdkal okenn\u00ed tabule a sna\u017eil se kop\u00edrovat pohyby tance v\u011btru a list\u00ed, kdy\u017e uvid\u011bl reflektory auta, kter\u00e9 zah\u00fdbalo kolem rohu jejich domu, na jeho\u017e opa\u010dn\u00e9m konci byl ob\u00fdvac\u00ed pokoj, ve kter\u00e9m te\u010f st\u00e1l. –Asi jen sv\u011bteln\u00fd odraz-<\/em>, pomyslel si ve strachu, \u017ee bl\u00e1hov\u011b douf\u00e1 v p\u0159\u00edli\u0161 moc.<\/p>\n

Ale z\u00e1mek vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed opravdu cvakl a sme\u010dka chlup\u00e1\u010d\u016f se hnala ke dve\u0159\u00edm, kde skon\u010dila na jedn\u00e9 velik\u00e9 hromad\u011b, nab\u00edzej\u00edc sv\u00e1 b\u0159icha dom\u016f pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edmu p\u00e1novi, kter\u00fd je m\u011bl podrbat. Takov\u00e1 jejich ceremonie l\u00e1sky, p\u0159i kter\u00e9 byli v\u00edt\u00e1ni a v\u0161ichni najednou polapeni do otev\u0159en\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/p>\n

Tom vstoupil do dve\u0159\u00ed a upnul sv\u016fj zrak k postav\u011b, kter\u00e1 se skl\u00e1n\u011bla k zemi, aby se v\u011bnovala po pozornosti prahnouc\u00edm psisk\u016fm. P\u0159el\u00e9tavou jeho l\u00e1ska nebyla nikdy, v jeho srdci byla p\u0159\u00edtomna a znateln\u00e1 v\u017edy. Dva p\u00e1ry o\u010d\u00ed se st\u0159etly, vpily se do sebe, vzpomn\u011bly si. Bratr k bratrovi, jedna p\u016fle k druh\u00e9. Tom se pousm\u00e1l a Bill mu jeho \u00fasm\u011bv op\u011btoval. Dlouh\u00e9 hodiny str\u00e1ven\u00e9 v oblac\u00edch nad oce\u00e1nem, kter\u00e9 prosed\u011bl klimbaj\u00edc\u00ed v polosp\u00e1nku, zabo\u0159en\u00fd do seda\u010dky letadla, p\u0159eskakuj\u00edc\u00ed \u010dasov\u00e9 z\u00f3ny, se te\u010f na n\u011bm z\u0159eteln\u011b projevovaly jako viditeln\u00e9 tmav\u00e9 kruhy pod o\u010dima, je\u017e byly jen n\u00e1znakem zv\u00fdrazn\u011bny st\u0159\u00eddm\u00fdm make-upem. Pro Toma to v\u0161ak bylo v\u0161\u00edm, z \u010deho byl tvo\u0159en jeho sv\u011bt.<\/p>\n

“ Tome…“ Bill prolomil jejich ml\u010den\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj… jak\u00fd byl let?“ zazn\u011bla jeho odpov\u011b\u010f a posl\u00e9ze u\u010dinil prvn\u00ed krok vp\u0159ed. \u017d\u00e1dostivost v n\u011bm byla nesnesiteln\u00e1, tak tou\u017eil po jeho dotyku, pot\u0159eboval se n\u011bjak p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee kruh se op\u011bt uzav\u00edr\u00e1.<\/p>\n

„Docela norm\u00e1l. Nuda.“ P\u0159istoupili a\u017e k sob\u011b, st\u0159etli se, propast mezi nimi byla p\u0159eklenuta.<\/p>\n

Bill mu von\u011bl Hambursk\u00fdm de\u0161t\u011bm a cigaretami, von\u011bl mu l\u00e1skou. V\u016fn\u011b propr\u0161en\u00fdch dn\u016f prosycovala v\u0161e kolem, visela t\u011b\u017ece ve vzduchu. A Bill svou hlavu neodvr\u00e1til, toleroval Tomovi jeho zp\u016fsob, j\u00edm\u017e si odpom\u00e1hal od stesku a touhy v\u0161ech p\u0159ede\u0161l\u00fdch dn\u016f – p\u0159ede\u0161l\u00fdch sv\u011bteln\u00fdch let, kter\u00e9 mezi nimi byly, kdy\u017e se nach\u00e1zeli na rozd\u00edln\u00fdch kontinentech, a kdy se v\u0161e zd\u00e1lo b\u00fdt tak naprosto \u0161patn\u011b a jakoby naruby.<\/p>\n

Tomovy rty se ot\u0159ely o rty Billovy, jen nepatrn\u00fd dotyk a dech jednoho m\u00eds\u00edc\u00ed se s dechem toho druh\u00e9ho. Bill polibek neop\u011btoval, ale ani se mu nebr\u00e1nil. V\u011bd\u011bl, co te\u010f Tom pot\u0159eboval. Na zlomek vte\u0159iny tam tak st\u00e1li v zajet\u00ed sv\u00fdch rt\u016f a Tom se sna\u017eil zachytit v\u016fni a chu\u0165 sv\u00e9ho bratra, sna\u017eil se zbavit strachu z odlou\u010den\u00ed, kter\u00fd mu zatem\u0148oval mozek. Tou\u017eil po jistot\u011b. Pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, \u017ee Bill mu nikde nezmiz\u00ed. Bill ho nikdy neopust\u00ed. Bill nikdy nezem\u0159e. Tom Billa l\u00edbal poprv\u00e9 za sedm let. Poprv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b p\u0159\u00edmo na rty.<\/p>\n

Proto\u017ee l\u00edce, ta se nikdy l\u00edbat nem\u00e1, kdy\u017e se k polibku nab\u00edzej\u00ed rty.<\/p>\n

Odtr\u017een\u00ed se od sebe bylo neodvratnou zk\u00e1zou a kolapsem. Tom se u\u017e ale nau\u010dil, \u017ee se ho mus\u00ed opakovan\u011b vzd\u00e1vat. Byt\u00ed spolu bylo byt\u00edm bez sebe. Obj\u00edmali se mezi dve\u0159mi po dobu dlouh\u00fdch vte\u0159in, co p\u0159e\u0161ly do minut. Kapky de\u0161t\u011b v Billov\u00fdch vlasech sta\u010dily mezit\u00edm uschnout a jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di se Tomovi omlouvaly, kdy\u017e se od n\u011bj pomalu odt\u00e1hl. Tom neprotestoval, jen h\u0159betem sv\u00e9 ruky zlehka p\u0159ejel po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, a pak ji nechal klesnout ke sv\u00e9mu boku.<\/p>\n

„Taky jsi mi chyb\u011bl, to v\u00ed\u0161, ne?“ Sna\u017eil se ho Bill p\u0159esv\u011bd\u010dit. Tom p\u0159ik\u00fdvl a zav\u0159el o\u010di. V\u011bd\u011bl to. Bill zkr\u00e1tka nemohl… ne tak jako on.<\/p>\n

Noc je rychle zahalovala rou\u0161kou tmy, ale oni se u\u017e zase c\u00edtili spolu a cel\u00ed, a to je proza\u0159ovalo jasn\u00fdm sv\u011btlem. Bill si ani nevybalil. Nah\u00e1zel jen pou\u017eit\u00e9 oble\u010den\u00ed z cesty do ko\u0161e na pr\u00e1dlo a sv\u016fj kufr nechal le\u017eet na podlaze otev\u0159en\u00fd, co\u017e je nutilo p\u0159eskakovat jej poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e cht\u011bli \u0161l\u00e1pnout na voln\u00e9 m\u00edsto na zemi. Billovo povle\u010den\u00ed bylo pros\u00e1kl\u00e9 v\u016fn\u00ed Toma, ale Bill si postel nep\u0159evl\u00e9kl. Sna\u017eil se ignorovat my\u0161lenku, kter\u00e1 mu vyvst\u00e1vala na mysli a se kterou si nev\u011bd\u011bl rady, a m\u00edsto toho se uk\u00e1jel v\u016fn\u00ed Toma na sv\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Tom se schoulil do klub\u00ed\u010dka, byl tento t\u00fdden poprv\u00e9 ve sv\u00e9m vlastn\u00edm pokoji a m\u011bl op\u011bt pocit, \u017ee je mu Bill vzd\u00e1len na m\u00edle daleko. Vzpom\u00ednal na doby, kdy byli je\u0161t\u011b mladi\u010dc\u00ed, na mysli mu vyvstaly v\u0161echny jejich koncertn\u00ed \u0161\u0148\u016fry, v\u0161echny tourbusy. Vzpom\u00ednal na \u010dasy, kdy byli neposkvrn\u011bni a nevinn\u00ed. Jejich d\u016fm byl te\u010f p\u0159\u00edli\u0161 velik\u00fd a Billova lo\u017enice tak neskute\u010dn\u011b daleko. Ol\u00edzl si rty ve snaze na nich jazykem zachytit posledn\u00ed zbytky Billa. Nau\u010dil se vzd\u00e1vat se ho, zvykl si milovat sv\u00e9ho bratra z povzd\u00e1l\u00ed, jen tehdy, kdy\u017e byl v noci s\u00e1m, kdy\u017e t\u00edm jedin\u00fdm spole\u010dn\u00edkem mu byla jeho vlastn\u00ed ruka a galerie vzpom\u00ednek. Zvykl si znovu ho potom n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na moci spat\u0159it, ve \u0161patn\u00e9 n\u00e1lad\u011b a se zacuchan\u00fdmi, neupraven\u00fdmi vlasy.<\/p>\n

Byli s t\u00edm vyrovnan\u00ed, proto\u017ee to ani jinak ne\u0161lo, byli neschopni odlou\u010dit se, ale tak\u00e9 neschopni uspokojit touhu toho druh\u00e9ho. A Tom u\u010dinil pro jednou a nav\u017edy sv\u00e9 rozhodnut\u00ed, \u017ee se s t\u00edm takhle dalo \u017e\u00edt.<\/p>\n

Tich\u00e9 kroky do\u0161ly a\u017e ke dve\u0159\u00edm Tomova pokoje, a ty se pak opatrn\u011b otev\u0159ely. Tom se pousm\u00e1l, kdy\u017e v nich spat\u0159il stoj\u00edc\u00edho Billa, jeho\u017e postava byla tlumen\u011b oz\u00e1\u0159ena sv\u011btlem pronikaj\u00edc\u00edm a\u017e sem z jejich terasy v p\u0159\u00edzem\u00ed. Tom nadzdvihl okraj sv\u00e9 pokr\u00fdvky a Bill pod ni vklouzl, dovolil Tomovi sev\u0159\u00edt ho ve sv\u00e9m objet\u00ed. C\u00edtil se takhle u Toma v bezpe\u010d\u00ed. A Tom byl tak neskute\u010dn\u011b opatrn\u00fd, tak obez\u0159etn\u00fd, necht\u011bl nic pokazit, i p\u0159esto v\u0161ak p\u0159ilo\u017eil na Billovo hladk\u00e9 b\u0159icho svou horkou dla\u0148. Jeho dotek nem\u011bl m\u00edt sexu\u00e1ln\u00ed podtext, m\u00edt ho ani nesm\u011bl, to si nemohl dovolit. Byla to jen touha po sv\u00e9m druh\u00e9m j\u00e1.<\/p>\n

A Bill se ho pak zeptal, jako kdyby n\u011bkdy v\u016fbec musel: „Bude\u0161 se mnou dneska sp\u00e1t?“<\/p>\n

„Um-hmmm…“ Kdy\u017e mu Tom odpov\u00eddal, bylo to jen slab\u00e9 zamru\u010den\u00ed, proto\u017ee s\u00e1m u\u017e upadal do sp\u00e1nku.<\/p>\n

Ve spole\u010dn\u00e9 posteli. U nich doma.<\/p>\n

autor: Amdee<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: modrozelen\u00e1<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/p>\n

<\/strong> origin\u00e1l<\/span><\/a><\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Amdee Datum publikace pov\u00eddky na THF – 10.5.2010 Tak n\u00e1m to l\u00e9to n\u011bjak rychle uteklo a jak jsem m\u011bla p\u016fvodn\u011b v \u00famyslu p\u0159ihodit sem dal\u0161\u00ed bleskov\u00fd p\u0159eklad jedn\u00e9 z mnoha Amdyin\u00fdch pov\u00eddek, tak se to nakonec prot\u00e1hlo na dva m\u011bs\u00edce. Moc<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7766","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7766","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7766"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7766\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7766"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7766"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7766"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}