{"id":7767,"date":"2011-09-24T18:00:00","date_gmt":"2011-09-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7747"},"modified":"2011-09-24T18:00:00","modified_gmt":"2011-09-24T17:00:00","slug":"who-am-i-43","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/24\/who-am-i-43\/","title":{"rendered":"Who am I? 43."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Z\u016fstal jsem tam st\u00e1t. Jen jsem se d\u00edval, jak mi miz\u00ed p\u0159ed o\u010dima a jak m\u011b opou\u0161t\u00ed. Pr\u00e1v\u011b jsem ztratil to jedin\u00e9, co m\u00e1m. Ztratil jsem sv\u016fj \u017eivot. A jen vlastn\u00ed vinou. Jak jsem jen mohl tohle \u0159\u00edct? V\u016fbec jsem si neuv\u011bdomil, co jsem \u0159ekl, jak to vyzn\u011blo a co to znamenalo.<\/em> Po chvilce jsem zalezl dovnit\u0159, zav\u0159el dve\u0159e a sesunul se po nich rovnou na zem. Nem\u011bl jsem s\u00edlu ani chu\u0165 j\u00edt n\u011bkam d\u00e1l. Moment\u00e1ln\u011b jsem nem\u011bl chu\u0165 d\u00fdchat, d\u00edvat se kolem sebe, \u017e\u00edt. A\u017e te\u010f mi doch\u00e1zelo, co v\u0161echno se stalo, co v\u0161echno jsem \u0159ekl a ud\u011blal. Choval jsem se jako nejv\u011bt\u0161\u00ed idiot. Ne, idiot ne. To je slab\u00e9 slovo. Zaslou\u017eil bych si za tohle jen to nejhor\u0161\u00ed.<\/p>\n

Bo\u017ee m\u016fj\u2026 J\u00e1… j\u00e1 ho miluju a \u0159eknu mu tohle? Nech\u00e1pu to. Nerozum\u00edm tomu. Najednou se uvnit\u0159 m\u011b vytvo\u0159il tak obrovsk\u00fd vztek, bolest a chu\u0165 na n\u011bj zak\u0159i\u010det, i kdy\u017e si to nezaslou\u017eil. To j\u00e1 jsem si zaslou\u017eil, aby na m\u011b k\u0159i\u010del. Zaslou\u017eil bych si po\u0159\u00e1dn\u011b rozb\u00edt hubu!<\/p>\n

<\/em> Schoulil jsem se do klub\u00ed\u010dka a hystericky bre\u010del a na\u0159\u00edkal. Bu\u0161il jsem p\u011bst\u00ed do zdi a nakonec s\u00e1m do sebe. Nedok\u00e1zal jsem p\u0159em\u00fd\u0161let ani si po\u0159\u00e1dn\u011b uv\u011bdomit, co jsem to ud\u011blal. V\u017edy\u0165 j\u00e1 ho zni\u010dil. \u0158ekl jsem tu posledn\u00ed v\u011bc, kterou bych kdy vypustil z \u00fast. V\u017edy\u0165 pr\u00e1v\u011b tohle jsem nikdy necht\u011bl. Nikdy jsem ho nebral jako vraha nebo \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by pro m\u011b byl odpad, jak se on s\u00e1m nazval.<\/em> Ten pocit viny, kter\u00fd jsem uvnit\u0159 sebe c\u00edtil, byl \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed. Po\u0159\u00e1d jsem si to uv\u011bdomoval v\u00edc a v\u00edc. Pohlcovalo m\u011b to, u\u017e\u00edralo m\u011b to. \u010c\u00edm v\u00edc to s\u00edlilo, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed jsem m\u011bl chu\u0165 za to zaplatit. Chc\u00edpnout!<\/div>\n

\n
\n

Jo, p\u0159esn\u011b to bych si za tohle zaslou\u017eil. Proboha, v\u017edy\u0165 j\u00e1 mu ubl\u00ed\u017eil. Doopravdy ubl\u00ed\u017eil. Zni\u010dil jsem t\u00edm v\u0161echno, ve\u0161ker\u00fd cit, kter\u00fd si ke mn\u011b vytvo\u0159il. Te\u010f m\u011b mus\u00ed nen\u00e1vid\u011bt. Ale nen\u00ed divu. Zavinil jsem si to s\u00e1m.<\/em> Tohle se nem\u011blo st\u00e1t. Cel\u00fd dne\u0161n\u00ed den se nem\u011bl st\u00e1t. A on m\u011b nikdy nem\u011bl poznat, jak s\u00e1m \u0159ekl. Tolik to zabolelo. Ale kdy\u017e si to tak vezmu, m\u00e1 pravdu. Kdyby m\u011b nepoznal, byl by te\u010f mo\u017en\u00e1 spokojen\u00fd. Ur\u010dit\u011b v\u00edc ne\u017e se mnou. Rozhodn\u011b by te\u010f nikam neuj\u00ed\u017ed\u011bl, neplakal, nebolelo by ho to, co jsem mu \u0159ekl. Netr\u00e1pil by se po celou tu dobu, co m\u011b zn\u00e1. Nep\u0159id\u011blal bych mu tolik starost\u00ed, pr\u00e1ce, \u00fasil\u00ed, strachu. Nikdy jsem si nem\u011bl dovolit, aby m\u011b poznal. Jsem ta nejv\u011bt\u0161\u00ed chyba v jeho \u017eivot\u011b a za t\u00edm si budu st\u00e1t.<\/p>\n

M\u011bl bych odej\u00edt, beze slova zmizet. Bude to pro n\u011bj tak nejlep\u0161\u00ed, ale j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu. Pot\u0159ebuju ho je\u0161t\u011b vid\u011bt, omluvit se mu. Naposled. Chci je\u0161t\u011b vid\u011bt ty jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 d\u0159\u00edv napl\u0148ovala l\u00e1ska, kter\u00e1 mi pat\u0159ila. Pokud ho znovu uvid\u00edm, v jeho o\u010d\u00edch pro m\u011b zbude ale u\u017e jen nen\u00e1vist. Tohle jsem posral. Doslovn\u011b jsem zni\u010dil v\u0161e, co mezi n\u00e1mi kdy bylo.<\/p>\n

<\/em> „J\u00e1 chci um\u0159\u00edt!“ vyk\u0159iknu nedbale a bouchnu se p\u011bst\u00ed do hrudi. M\u00e1m takovou chu\u0165 se zab\u00edt. Zmizet pry\u010d. Uleh\u010dit mu zbytek \u017eivota. Kdybych mohl, vymazal bych mu z hlavy v\u0161e, co se m\u011b t\u00fdk\u00e1. Ka\u017edi\u010dkou vzpom\u00ednku na m\u011b. Nechci, aby se tr\u00e1pil. V slz\u00e1ch sjedu na zem. Le\u017e\u00edm tam jako odkopnut\u00fd pes. Po\u0159\u00e1d jen bre\u010d\u00edm. Nedok\u00e1\u017eu ten proud slz zastavit, i kdy\u017e sebev\u00edc chci. Moje vzlyky se nesou cel\u00fdm bytem. Kurva, jak jsi jenom mohl tohle \u0159\u00edct, Bille?!<\/em> Jsem nechutn\u00fd s\u00e1m sob\u011b. Nem\u011bl jsem se narodit. Od narozen\u00ed jsem byl jedna velk\u00e1 chyba. V\u017edy jsem \u010dinil jen zlo a bolest. Kdyby m\u011b nebylo, na sv\u011bt\u011b by bylo tolika lidem l\u00e9pe. A te\u010f hlavn\u011b Tomovi. Nikdy jsem se nedok\u00e1zal zab\u00edt. Jen ta my\u0161lenka mi nah\u00e1n\u011bla hr\u016fzu. Nem\u011bl jsem strach z um\u00edr\u00e1n\u00ed, bolesti ani samotn\u00e9 smrti. Ale m\u011bl jsem uvnit\u0159 sebe po\u0159\u00e1d n\u011bjakou nad\u011bji, \u017ee v\u0161e bude jednou dobr\u00e9. Kdy\u017e m\u011b to dobr\u00e9, ba ne\u2026 to nejlep\u0161\u00ed potkalo, s\u00e1m jsem to od sebe sprost\u011b odehnal. Tu nad\u011bji, \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluju, jsem ztratil.<\/p>\n

Poprv\u00e9 m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b chu\u0165 se zab\u00edt. Nem\u00e1m strach. Ani kapi\u010dku strachu. Ale nem\u016f\u017eu. Je\u0161t\u011b ne. Mus\u00edm ho vid\u011bt! Proboha, co kdy\u017e se mu n\u011bco stane? Co kdy\u017e nabour\u00e1? Co kdy\u017e se n\u011bkde\u2026 zabije? V\u0161echno je to jen kv\u016fli mn\u011b! M\u00e1m o n\u011bj stra\u0161n\u00fd strach. Cokoli se mu te\u010f stane, bude jen moje vina, a to si nikdy neodpust\u00edm. Do smrti by m\u011b t\u00ed\u017eilo sv\u011bdom\u00ed, kdyby se mu n\u011bco stalo. Nedok\u00e1zal bych s tou my\u0161lenkou \u017e\u00edt ani den.<\/p>\n

<\/em> Po dobr\u00e9 hodin\u011b jsem zaslechl zd\u00e1lky sv\u016fj mobil. Panebo\u017ee! Co kdy\u017e se mu n\u011bco stalo? Nebo vol\u00e1 on?<\/em> Ihned jsem se sebral ze zem\u011b a rozeb\u011bhl se na m\u00edsto, odkud se nesl zvuk m\u00e9ho mobilu. Na displeji blikalo Tomovo jm\u00e9no i s \u010d\u00edslem. Bo\u017ee m\u016fj. A\u0165 je to on, pros\u00edm.<\/em> Okam\u017eit\u011b jsem to zvedl.<\/div>\n

„Tome?!“ vyhrknu.<\/div>\n
„\u010cau, Bille,“ ozve se z telefonu. Nen\u00ed to ov\u0161em Tom\u016fv hlas. Zaraz\u00edm se. Ten hlas nerozpozn\u00e1m.<\/div>\n
„Kdo je to?“ \u0159eknu.<\/div>\n
„Robert. Kdo asi,“ povzdechne doty\u010dn\u00fd. „Nechce\u0161 mi n\u00e1hodou vysv\u011btlit, co se stalo?“<\/div>\n
„Tom\u2026 Tom je u v\u00e1s?“ vydechnu. M\u00e1m hlas pod t\u00f3nem.<\/div>\n
„Jo, p\u0159ijel ke mn\u011b. V\u017edy\u0165 se sotva dr\u017eel na nohou!“ vyjede na m\u011b. Pak s klidn\u011bj\u0161\u00edm hlasem vydechne: „Dal jsem mu n\u011bjak\u00fd pr\u00e1\u0161ek na span\u00ed, aby se z toho vyspal.“ Aspo\u0148, \u017ee v\u00edm, \u017ee je u Roberta. Robert mu pom\u016f\u017ee. Chud\u00e1\u010dek, je mi to tak zatracen\u011b l\u00edto!<\/em><\/div>\n
„Bo\u017ee m\u016fj,“ rozbre\u010d\u00edm se nanovo. „Moc d\u011bkuju, \u017ee u v\u00e1s\u2026 m\u016f\u017ee b\u00fdt. Stra\u0161n\u011b jsem se b\u00e1l, \u017ee se mu n\u011bco stalo,“ vzlyknu. Posad\u00edm se na zem.<\/div>\n
„Mohl bys mi u\u017e laskav\u011b \u0159\u00edct, co se stalo?“ zasy\u010d\u00ed netrp\u011bliv\u011b. „Nebyl ani schopn\u00fd mi \u0159\u00edct, co se mu stalo. St\u00e1l ve dve\u0159\u00edch s brekem jako mal\u00e9 d\u011bcko a \u0159\u00edkal, jak t\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed.“ Nahlas vzlyknu. Je mi to a\u017e trapn\u00e9, ale nedok\u00e1\u017eu ten brek udr\u017eet.<\/div>\n
„Poh\u00e1dali jsme se a\u2026 j\u00e1 mu ubl\u00ed\u017eil. Roberte, pros\u00edm v\u00e1s, dejte na n\u011bj pozor! Nesm\u00ed se mu nic st\u00e1t. V\u0161echno jsem to pokazil. J\u00e1\u2026 j\u00e1 ho miluju a v\u00edm, \u017ee te\u010f jsem o n\u011bj p\u0159i\u0161el. Nep\u0159e\u017eil bych, kdyby se mu n\u011bco stalo,“ vydechnu a ot\u0159u si o\u010di.<\/div>\n
„Copak ses, Tr\u00fcmpere, \u00fapln\u011b zbl\u00e1znil?!“ zav\u0159e\u0161t\u00ed. „Proboha,“ zavr\u010d\u00ed. „Jestli si ten blbec n\u011bco ud\u011bl\u00e1, tak p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee t\u011b zabiju!“ Ozve se u\u017e jen p\u00edp\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Roberte!“ vyjeknu je\u0161t\u011b, ale marn\u011b. Polo\u017eil to. T\u0159\u00edsknu s mobilem o zem a rozbre\u010d\u00edm se je\u0161t\u011b v\u00edc. Jedin\u00e9, co m\u011b mali\u010dko uklidnilo, je, \u017ee je u n\u011bj. V\u00edm, \u017ee Robert na n\u011bj d\u00e1 pozor. Ale p\u0159edem v\u00edm, \u017ee pokud se n\u011bco stane, Robert m\u011b v\u00e1\u017en\u011b zabije. Jen\u017ee my\u0161lenka na to, \u017ee by m\u011b zabil, m\u011b te\u010f net\u00ed\u017e\u00ed.<\/p>\n

Po cel\u00fd zbytek ve\u010dera a noci jsem bre\u010del. Ani na p\u00e1r minut jsem nezamhou\u0159il o\u010di. Ne\u0161lo to. Moje t\u011blo sice sp\u00e1nek vy\u017eadovalo, ale moje mysl po\u0159\u00e1d pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. Po\u0159\u00e1d jsem o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. Uva\u017eoval jsem o tom, co m\u00e1m te\u010f v\u016fbec d\u011blat. Jestli j\u00edt do pr\u00e1ce, nebo z\u016fstat tady, nebo naopak j\u00edt dom\u016f, do sv\u00e9ho bytu a sbalit si to tu, nebo se rozjet k Robertovi. Nev\u00edm. Rozhodn\u011b bych za n\u00edm asi jezdit nem\u011bl. Rozhodil bych ho je\u0161t\u011b v\u00edc, a to si te\u010f nem\u016f\u017eu dovolit. Ubl\u00ed\u017eit mu je\u0161t\u011b v\u00edc, mohl bych si j\u00edt rovnou hodit ma\u0161li. Ale jde mu v\u016fbec ubl\u00ed\u017eit je\u0161t\u011b v\u00edc?<\/p>\n

<\/em> Byl jsem naprosto vy\u0159\u00edzen\u00fd. Kdy\u017e mi kolem sedm\u00e9 rann\u00ed za\u010dal zvonit bud\u00edk na mobilu, jen jsem po n\u011bm \u0161\u00e1hnul a rychle ho vypnul. Byl jsem celou noc vzh\u016fru. Byla to snad ta nejdel\u0161\u00ed noc v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Nikdy jsem si nep\u0159ipadal tak s\u00e1m, i kdy\u017e jsem s\u00e1m byl. C\u00edtil jsem kolem sebe, a hlavn\u011b uvnit\u0159 sebe takov\u00e9 pr\u00e1zdno. Ot\u0159\u00e1sl jsem se nad tou my\u0161lenkou a vstal. Nem\u011bl jsem sebemen\u0161\u00ed chu\u0165 j\u00edt do pr\u00e1ce, ale tady bych se z\u0159ejm\u011b zbl\u00e1znil. Roze\u0161el jsem se do koupelny a ud\u011blal si rann\u00ed hygienu. Nel\u00ed\u010dil jsem se. Jen jsem se p\u0159evl\u00e9kl do \u010dist\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Kdy\u017e jsem otev\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148, pohl\u00e9dl jsem v zrcadle za sebe na na\u0161i postel. Byla po n\u011bm je\u0161t\u011b cel\u00e1 rozhraban\u00e1 a neustlan\u00e1. Znovu m\u011b v o\u010d\u00edch za\u010daly p\u00e1lit slzy. Sk\u0159\u00ed\u0148 jsem zav\u0159el a do\u0161el k posteli. Sklonil jsem se k jeho pe\u0159in\u011b a schoulil se do n\u00ed. Von\u011bla po n\u011bm. C\u00edtil jsem ho tu v\u0161ude. Bo\u017ee, tolik ho miluji. A tolik jsem mu ubl\u00ed\u017eil. Tolik jsem ho ranil. Sakra!<\/em> Zavrt\u00e1m se obli\u010dejem do pe\u0159iny je\u0161t\u011b v\u00edc, a\u017e je po chvilce tro\u0161ku mokr\u00e1 od slz.<\/p>\n

„Dost, dost,“ vydechnu s\u00e1m pro sebe a polo\u017e\u00edm pe\u0159inu zp\u011bt na postel. Zvednu se a u dve\u0159\u00ed se je\u0161t\u011b oto\u010d\u00edm do m\u00edstnosti. Vid\u00edm to po\u0159\u00e1d \u017eiv\u011b p\u0159ed o\u010dima. Rad\u011bji si vezmu bundu a ta\u0161ku, hod\u00edm do n\u00ed mobil a pen\u011b\u017eenku. Vejdu do chodby, obuju se a vyjdu ven z bytu. Jen za sebou zamknu a rozejdu se na autobus. M\u011bl zpo\u017ed\u011bn\u00ed, tak\u017ee jsem do pr\u00e1ce p\u0159i\u0161el o tro\u0161ku pozd\u011bji. Obchod u\u017e byl otev\u0159en\u00fd. Tohle bude krut\u00fd a n\u00e1ro\u010dn\u00fd den. Nem\u00e1m my\u0161lenky na nic.<\/em> Modlil jsem se k Bohu, abych dnes nemusel ke kase a nemusel nic \u0159e\u0161it s Marthou. Necht\u011bl jsem s nik\u00fdm mluvit ani nikoho vid\u011bt.<\/p>\n

Ve\u0161el jsem pomalu dovnit\u0159. Hlavu jsem m\u011bl sklopenou. Jen jsem za sebou ti\u0161e zav\u0159el a teprve se rozhl\u00e9dnul po obchod\u011b. Zaujala m\u011b ale vysok\u00e1 postava u pultu. Zatrnulo mi, kdy\u017e jsem ji vid\u011bl. Ne, to nen\u00ed Tom. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9.<\/em> Roze\u0161el jsem se k n\u00ed. Doty\u010dn\u00fd zaslechl m\u00e9 kroky, a tak se oto\u010dil. Byl to Tom. Bo\u017ee m\u016fj. Co tu d\u011bl\u00e1?<\/em> Zaseknul jsem se kousek od n\u011bj a z\u016fstal se na n\u011bj d\u00edvat. Vypadal tak\u2026 jinak. Ve tv\u00e1\u0159i nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdraz. Vypadal jako n\u011bkdo jin\u00fd, koho nezn\u00e1m.<\/div>\n

„\u010cau.“<\/div>\n
„Ahoj,“ vydechnu a nasucho polknu. P\u0159esn\u011b \u010dek\u00e1m, co mi \u0159ekne. \u017de je konec a m\u00e1m vypadnout z jeho bytu.<\/em> M\u00e1m pocit, \u017ee m\u011b nohy najednou necht\u011bj\u00ed n\u00e9st.<\/div>\n
„Ode\u0161el jsem\u2026 v\u010dera narychlo a nevzal jsem si kl\u00ed\u010de od bytu. Pot\u0159ebuju pr\u00e1\u0161ky, tak\u017ee\u2026 m\u016f\u017ee\u0161 mi d\u00e1t svoje kl\u00ed\u010de?“ zept\u00e1 se. Jeho hlas je bez t\u00f3nu, jeho v\u00fdraz bez emoc\u00ed. D\u00edv\u00e1 se n\u011bkam mimo m\u011b, jako by m\u011b snad v\u016fbec necht\u011bl vid\u011bt. Ne, on m\u011b vid\u011bt nechce. U\u017e nikdy.<\/em><\/div>\n
„Jo\u2026 samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159eknu a hned si sund\u00e1m ta\u0161ku. Polo\u017e\u00edm ji na pult a za\u010dnu se v n\u00ed p\u0159ehrabovat. Jsem tak vynervovan\u00fd. Ruce se mi chv\u011bj\u00ed. A\u017e po chvilce vyt\u00e1hnu kl\u00ed\u010de a opatrn\u011b mu je pod\u00e1m do dlan\u011b.<\/div>\n
„D\u00edk,“ \u0159ekne jen. Str\u010d\u00ed si je do kapsy a bez jak\u00e9hokoliv dal\u0161\u00edho slova se rozejde pry\u010d.<\/p>\n

„Tomi, po\u010dkej,“ \u0159eknu bleskurychle a rozejdu se za n\u00edm. C\u00edtil jsem slzy, znovu. Nezd\u00e1 se, \u017ee by kv\u016fli mn\u011b hodlal zastavit, ale po chv\u00edli p\u0159ece jen ustane na m\u00edst\u011b. Dojdu k n\u011bmu. Najednou ale nev\u00edm, co mu chci v\u016fbec \u0159\u00edct. Kdy\u017e se m\u016fj pohled spoj\u00ed s t\u00edm jeho, vytrat\u00ed se ze m\u011b v\u0161echna slova. Ale ne na dlouho. On pohled odvr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n

„Pros\u00edm, r\u00e1d bych s tebou je\u0161t\u011b mluvil. J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se ti. Hluboce se ti omlouv\u00e1m. J\u00e1\u2026“ kokt\u00e1m a polyk\u00e1m slzy.<\/div>\n
„Nenam\u00e1hej se,“ zakrout\u00ed hlavou a st\u00e1hne rty do rovn\u00e9 p\u0159\u00edmky. Na chv\u00edli zav\u0159e o\u010di a zhluboka se nadechne. „Myslel jsem, \u017ee jsi jin\u00fd. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee to ch\u00e1pe\u0161, ale tohle\u2026 Tohle u\u017e bylo moc, Bille.“ O\u010di se mu za\u010dnou lesknout od slz, tak odvr\u00e1t\u00ed pohled \u00fapln\u011b a zav\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 to ch\u00e1pu. Ujely mi nervy, ale to m\u011b neomlouv\u00e1. Sm\u00edsilo se ve mn\u011b stra\u0161n\u011b emoc\u00ed. Nikdy bych tohle ne\u0159ekl, ani jsem na to nepomyslel. V\u017edy jsem t\u011b bral jinak. Jako toho\u2026 nejlep\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluju,“ chytnu se potom za pusu a sklop\u00edm hlavu. C\u00edt\u00edm, jak mi sl\u00e1bnou nohy. Cel\u00e9 t\u011blo m\u011b t\u00e1hne k zemi. Jsem vy\u010derpan\u00fd, jak psychicky tak fyzicky. Te\u010f u\u017e je v\u0161echno pry\u010d. Ztr\u00e1c\u00edm ho. Vid\u00edm, jak se mi vzdaluje p\u0159ed o\u010dima. Jsem pro n\u011bj ten nejhor\u0161\u00ed a te\u010f u\u017e nav\u017edy budu. Ne, j\u00e1 s t\u00edmhle nedok\u00e1\u017eu \u017e\u00edt. S t\u00edm, \u017ee jsem mu ubl\u00ed\u017eil, ranil jej.<\/em> Tom dlouhou dobu ml\u010d\u00ed, a\u017e popot\u00e1hne a ot\u0159e si o\u010di.<\/p>\n

„Bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e bude\u0161 n\u011bjakou dobu u sebe doma a my dva budeme od sebe. Zranilo m\u011b to a bude to bolet, ale\u2026 nechci to ukon\u010dit. V\u010dera to bylo tak siln\u00fd, nev\u011bd\u011bl jsem ani, co d\u011bl\u00e1m. Ale\u2026 vyspal jsem se z toho a te\u010f, kdy\u017e t\u011b tu vid\u00edm v tomhle stavu, tak po\u0159\u00e1d ta l\u00e1ska je n\u011bkde uvnit\u0159 mn\u011b. Nechci to s tebou ukon\u010dit, u\u017e jen kv\u016fli tomu, co mezi n\u00e1mi bylo a jak siln\u00e9 to bylo. D\u00e1me si\u2026 \u010das a uvid\u00edme, jak to oba budeme sn\u00e1\u0161et. Nechci ud\u011blat n\u011bco, co u\u017e nikdy nebudeme moct vr\u00e1tit,“ po\u0161ept\u00e1 a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu za\u010dnou t\u00e9ct slzy. Z\u016fstanu se na n\u011bj d\u00edvat. I po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch se kut\u00e1l\u00ed slzy. Nedok\u00e1\u017eu promluvit. P\u0159ipad\u00e1m si, jako bych najednou on\u011bm\u011bl.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ vykokt\u00e1m ze sebe. Pootev\u0159u rty a sklop\u00edm na okam\u017eik hlavu. Ot\u0159u si o\u010di a znovu k n\u011bmu vzhl\u00e9dnu. „Odpus\u0165, pros\u00edm. Jsi\u2026 jsi moje v\u0161echno, Tomi. J\u00e1\u2026 dnes si vezmu v\u011bci a odejdu, na jak dlouho jen bude\u0161 cht\u00edt. Pros\u00edm, odpus\u0165. J\u00e1\u2026 miluju t\u011b.“<\/p>\n

Jsem \u0161okov\u00e1n. Tohle bych ne\u010dekal. Po tom, co jsem dok\u00e1zal \u0159\u00edct, mi je\u0161t\u011b \u0159ekne, \u017ee v\u016f\u010di mn\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edt\u00ed n\u011bkde uvnit\u0159 l\u00e1sku? On nen\u00ed lidsk\u00e1 bytost, on je and\u011bl. \u010cekal jsem, \u017ee m\u011b vyhod\u00ed, ale on mi naopak \u0159ekne, jen na \u010das, dokud nebudeme v\u011bd\u011bt, co d\u00e1l. Pane bo\u017ee, to je sen nebo jsem se zbl\u00e1znil.<\/p>\n

<\/em> Nadechne se, ale nakonec si skousne ret a zavrt\u00ed hlavou. Ot\u0159e si tv\u00e1\u0159e a popot\u00e1hne.<\/div>\n

„M\u011bj se.“ To jsou jeho posledn\u00ed slova p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e projde dve\u0159mi.<\/div>\n
„Tomi,“ vzlyknu. Ud\u011bl\u00e1m krok od dve\u0159\u00ed. Jsem najednou tak slab\u00fd. Jen sleduji, jak se vzdaluje krok po kroku. Najednou spadnu na zem. Nohy m\u011b neudr\u017e\u00ed. Cel\u00fd se jen chv\u011bji, ale pak\u2026 nic nev\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Z\u016fstal jsem tam st\u00e1t. Jen jsem se d\u00edval, jak mi miz\u00ed p\u0159ed o\u010dima a jak m\u011b opou\u0161t\u00ed. Pr\u00e1v\u011b jsem ztratil to jedin\u00e9, co m\u00e1m. Ztratil jsem sv\u016fj \u017eivot. A jen vlastn\u00ed vinou. Jak jsem jen mohl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7767","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7767","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7767"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7767\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7767"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7767"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7767"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}