{"id":7771,"date":"2011-09-24T16:00:00","date_gmt":"2011-09-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7751"},"modified":"2011-09-24T16:00:00","modified_gmt":"2011-09-24T15:00:00","slug":"prayers-to-stars-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/24\/prayers-to-stars-10\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 10."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/p>\n

<\/strong> D\u011bkuji v\u0161em za koment\u00e1\u0159e!:) K tomuhle d\u00edlu nem\u00e1m co \u0159\u00edct, snad jen… p\u0159esn\u011b takhle si p\u0159edstavuji jejich h\u00e1dky.:D U\u017eijte si ho.;)<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ze\u0161\u00edlel jsem? Nen\u00ed tohle v\u0161echno jen zl\u00fd sen?“ Bolestiv\u011b vy\u0159\u010den\u00e1 slova se nesla vzh\u016fru. N\u00e1sledoval je nepravideln\u00fd dech, kter\u00fd je napl\u0148oval je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed odhodlanost\u00ed dolet\u011bt tam, kde byly v\u00edt\u00e1ny. „Jestli ano, jestli je tohle v\u0161echno jen sen… nev\u00edm, jestli se chci probudit.“<\/div>\n
Chlapec, jemu\u017e ona slova pat\u0159ila, le\u017eel na chladn\u00e9 zemi, vlasy barvou spl\u00fdvaj\u00edc\u00ed s noc\u00ed rozprost\u0159eny kolem hlavy, ruce obj\u00edmaj\u00edc\u00ed si vychrtl\u00fd pas. Jeho o\u010di byly up\u0159eny kamsi do t\u00e9 nekon\u010d\u00edc\u00ed v\u011b\u010dnosti a up\u0159en\u011b sledovaly z\u00e1\u0159iv\u00e1 t\u011blesa, kter\u00e1 vy\u010duhovala ze tmy.<\/div>\n
Byl tak zmaten\u00fd. Nech\u00e1pal sv\u00e9 pocity, nech\u00e1pal s\u00e1m sebe, a p\u0159itom moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co znamenaj\u00ed. U\u017e jen jeho samotn\u00e1 slova v n\u011bm vyvolala dal\u0161\u00ed vlnu zd\u011b\u0161en\u00ed. Je uv\u011bzn\u011bn\u00fd n\u011bkde daleko od domova, na ka\u017ed\u00e9m kroku na n\u011bj \u010d\u00edh\u00e1 nebezpe\u010d\u00ed, nem\u016f\u017ee si b\u00fdt jist\u00fd ani t\u00edm, \u017ee bude je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed den na \u017eivu. Nemohl v\u011b\u0159it v dal\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ek. A p\u0159esto by se necht\u011bl probudit. Tak moc tou\u017eil z\u016fstat. B\u00fdt tady pro n\u011bj.<\/p>\n

Ale ten, pro koho by z\u016fstal, beze slov utekl. Nechal ho tady, bu\u010f proto, \u017ee zapomn\u011bl nebo jej necht\u011bl odv\u00e9st zp\u011bt do cely. Bill tipoval to druh\u00e9, u\u017e jen proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Tomovi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed. Nic si nenamlouval, jen za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed sta\u010dil poznat, jak nerad ten kluk n\u011bkomu ubli\u017eoval. N\u011bkdy ho a\u017e doj\u00edmalo, jak p\u011bkn\u011b se o n\u011bj staral. Tak r\u00e1d by mu byl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Tak moc ho zaj\u00edmalo v\u0161e, co se skr\u00fdv\u00e1 v jeho tajemn\u00e9 du\u0161i. Ten chlapec byl tak zaj\u00edmav\u00fd a tak slo\u017eit\u00fd. A p\u0159esn\u011b tohle Billa tolik p\u0159itahovalo. Samoz\u0159ejm\u011b krom\u011b Tomov\u00fdch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed, do kter\u00fdch by se dok\u00e1zal d\u00edvat u\u017e nav\u011bky. A krom\u011b \u00fasm\u011bvu, toho sladk\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, jen\u017e dok\u00e1zal Billa zah\u0159\u00e1t v\u00edce ne\u017e ten nejvy\u0161\u0161\u00ed plamen ohn\u011b.<\/div>\n

\n
\n

Necht\u011blo se mu o tom v\u0161em p\u0159em\u00fd\u0161let. Prob\u00edrat po\u0159\u00e1d dokola, jak zak\u00e1zan\u00e9 to my\u0161lenky jsou, jak zak\u00e1zan\u00e9 je samotn\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed s t\u00edm pir\u00e1tsk\u00fdm chlapcem. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee se m\u016f\u017ee dostat do pot\u00ed\u017e\u00ed nejen on, ale taky Tom. V\u011bd\u011bl, \u017ee by ho \u010dekal krut\u00fd trest, ale nemohl si pomoci.<\/div>\n

Tak moc se mu necht\u011blo p\u0159em\u00fd\u0161let. V hlav\u011b m\u011bl cel\u00fd chuchvalec my\u0161lenek a pocit\u016f, a nev\u011bd\u011bl, \u010demu se v\u011bnovat d\u0159\u00edv. A tak se nech\u00e1val un\u00e1\u0161et v\u0161emi sm\u011bry najednou a z toho vznikl takov\u00fd zmatek, a\u017e m\u011bl z toho vztek. Aby se trochu uklidnil, za\u010dal si ti\u0161e pobrukovat jakousi nezn\u00e1mou melodii. Uklidnilo ho to. A tak\u00e9 ho to p\u0159ivedlo na vzpom\u00ednky. Jak dlouho u\u017e vlastn\u011b nezp\u00edval? M\u011bl takovou chu\u0165 vr\u00e1tit se na podium, pod kter\u00fdm by k\u0159i\u010dely fanynky, zp\u00edvat jen pro n\u011b a ni\u010d\u00edm se nenechat neru\u0161it. Kdy\u017e zp\u00edval, bylo to jako by se ocitl v jin\u00e9 dimenzi. Nedok\u00e1zal vn\u00edmat nic kolem, jen to, jakou radost z toho m\u011bl uvnit\u0159. Miloval zp\u011bv, \u017eil pro n\u011bj, ale v t\u00e9to chv\u00edli se c\u00edtil tak odstr\u010den\u00fd od toho \u017eivota, kter\u00fd \u017eil p\u0159edt\u00edm, \u017ee na n\u011bj nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed.<\/p>\n

„Bille, jsi tady?“ ozval se \u0161epot kdesi za n\u00edm. Jmenovan\u00fd p\u0159isti\u017een\u011b vylet\u011bl do sedu, jako by snad Tom mohl v\u011bd\u011bt, na co p\u0159ed chvilkou myslel. Nevid\u011bl mu do hlavy, ale p\u0159esto nezabr\u00e1nil lehk\u00e9mu z\u010derven\u00e1n\u00ed. B\u00e1l se na n\u011bj jen pod\u00edvat, aby mu jeho h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 my\u0161lenky nevy\u010detl z o\u010d\u00ed.<\/div>\n

Postava o n\u011bco mohutn\u011bj\u0161\u00ed se posadila naproti n\u011bmu. Tom nebyl ani daleko, ale ani tak bl\u00edzko, jak by si Bill p\u0159\u00e1l. Udr\u017eoval si mezi nimi odstup tak, aby se dok\u00e1zal kontrolovat. Tom zaklonil hlavu, aby se nemusel d\u00edvat na tu k\u0159ehkou porcel\u00e1novou panenku. Kdyby to ud\u011blal, nejsp\u00ed\u0161 by sv\u00e9 ochran\u00e1\u0159sk\u00e9 j\u00e1 neudr\u017eel a uma\u010dkal ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

Bill ud\u011blal to sam\u00e9, ti\u0161e hled\u011bl na nebe a rukama si obj\u00edmal nohy, jako by se cht\u011bl uchr\u00e1nit p\u0159ed jak\u00fdmsi neviditeln\u00fdm nebezpe\u010d\u00edm. C\u00edtil se nejist\u00fd a nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Tom byl p\u0159ece s n\u00edm, nic se mu nemohlo st\u00e1t, jeliko\u017e on by mu neubl\u00ed\u017eil a nikomu jin\u00e9mu by to jist\u011b nedovolil. Ale i tak se c\u00edtil po\u0159\u00e1d stejn\u011b. Nejrad\u0161i by se vrhl do t\u00e9 tepl\u00e9 a bezpe\u010dn\u00e9 n\u00e1ru\u010de, zabo\u0159il tv\u00e1\u0159 do jeho ramene, vs\u00e1val tu n\u00e1dhernou osobitou v\u016fni, kter\u00e1 mu b\u011bhem nepatrn\u00e9 chvilky rozto\u010dila hlavu, a nech\u00e1val se hladit po vlasech.<\/div>\n

Zavrt\u011bl hlavou, aby odehnal v\u0161echny tyhle p\u0159edstavy a op\u011bt zaklonil hlavu.<\/p>\n

„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ Bill sly\u0161el v Tomov\u011b ot\u00e1zce \u00fasm\u011bv, a kdy\u017e si p\u0159edstavil, jak se ty jemn\u00e9 rty nepatrn\u011b zvln\u00ed v \u00fasm\u011bv, zt\u011b\u017eka polknul a rad\u011bji zav\u0159el o\u010di. Neodpov\u011bd\u011bl na Tomovu ot\u00e1zku, pouze d\u00e1l neru\u0161en\u011b dr\u017eel ruce p\u0159ed sebou dlan\u011bmi vzh\u016fru. C\u00edtil ten p\u0159\u00edval energie, n\u00e1hl\u00fd a neviditeln\u00fd, av\u0161ak neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00fd proud. Om\u00e1men\u011b vydechl, kdy\u017e se jeho ruce sto\u010dily v p\u011bst a nechal sv\u00fdm t\u011blem energii kolovat. Cel\u00e9 jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo se rozklepalo, tak n\u00e1hle a ne\u010dekan\u011b ho ovl\u00e1dla zimnice. Av\u0161ak nic nemohlo zast\u00ednit ten n\u00e1dhern\u00fd pocit, kter\u00fd se v n\u011bm pomalu rozpl\u00fdval. Ustupoval, pomalu a zvolna, a nezanechal za sebou ani kousek ze sebe. Jak rychle p\u0159i\u0161el, tak tak\u00e9 ode\u0161el.<\/p>\n

Tomova tv\u00e1\u0159 napjat\u011b sledovala Billovu tv\u00e1\u0159. Pozoroval lehce se t\u0159epetaj\u00edc\u00ed \u0159asy, t\u0159esouc\u00ed se rty a t\u011blo, je\u017e zni\u010dehonic zase ochablo a vypadalo je\u0161t\u011b unaven\u011bji a zdrchan\u011bji, ne\u017e bylo p\u0159edt\u00edm. Ve chv\u00edli, kdy se dv\u011b kostnat\u00e9 ruce op\u011bt nat\u00e1hly vp\u0159ed a dlan\u011b se rozev\u0159ely, se vzpamatoval a urychlen\u011b je zachytil d\u0159\u00edv, ne\u017e m\u011bly \u0161anci zachytit dal\u0161\u00ed vlnu. Uchopil je s ve\u0161kerou n\u011b\u017enost\u00ed, donutil je, aby se zase zav\u0159ely, a pak pomalu vzhl\u00e9dl, aby se jeho o\u010di mohly setkat s t\u011bmi Billov\u00fdmi, st\u00e1le je\u0161t\u011b zaplaven\u00fdmi p\u0159ekvapen\u00edm, av\u0161ak leskl\u00fdmi touhou.<\/p>\n

„To sta\u010d\u00ed. Ka\u017ed\u00e1 kapka energie, kter\u00e1 do tebe vnikne, vydr\u017e\u00ed jen chvilku. V\u00edm, jak\u00fd je to pocit. Najednou se c\u00edt\u00ed\u0161 tak voln\u00fd, ni\u010d\u00edm nesv\u00e1zan\u00fd, nic t\u011b netr\u00e1p\u00ed a nedok\u00e1\u017ee\u0161 myslet na nic, ne\u017e na to, jak \u00fa\u017easn\u011b se c\u00edt\u00ed\u0161. Ale kdy\u017e to odejde…“ Tom se n\u00e1hle zarazil p\u0159i vzpom\u00ednce na d\u00e1vn\u00e9 \u010dasy, kdy je\u0161t\u011b netu\u0161il, co tohle znamen\u00e1. Kdy se nemohl naba\u017eit toho v\u0161eho, co mu hv\u011bzdy darovaly, a pokra\u010doval tak dlouho, dokud si za to n\u011bco nevzaly. „Kdy\u017e to odejde, tak si to na opl\u00e1tku vezme n\u011bco tv\u00e9ho. I kdy\u017e si mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti ta chvilka st\u00e1la za to, abys to zopakoval, brzo bys toho litoval. Bylo by ti je\u0161t\u011b h\u016f\u0159… mnohem, mnohem h\u016f\u0159.“ Up\u0159en\u011b sledoval Bill\u016fv nesouhlasn\u00fd pohled a ve snaze mu zabr\u00e1nit v tom, aby pokra\u010doval, stiskl jeho ruce tak pevn\u011b, a\u017e Bill bolestiv\u011b usyknul. „Vysaje t\u011b to do posledn\u00ed kapky. V\u011b\u0159 mi. J\u00e1 to zn\u00e1m. V\u00edm, o \u010dem mluv\u00edm.“<\/div>\n

„Tak mi o tom vypr\u00e1v\u011bj,“ pob\u00eddnul ho Bill sv\u00fdmi rozpraskan\u00fdmi rty.<\/p>\n

Vichr lomcoval uvoln\u011bn\u00fdm kusem plechu st\u0159echy, proh\u00e1n\u011bl se kolem takovou rychlost\u00ed, a\u017e zasyp\u00e1val p\u00edskem v\u0161e, co se ve vesnici nach\u00e1zelo. Ka\u017ed\u00fd se sna\u017eil skr\u00fdt p\u0159ed touto stra\u0161livou bou\u0159\u00ed, rad\u011bji nevych\u00e1zeli ze sv\u00fdch p\u0159\u00edbytk\u016f. Snad jen on st\u00e1l na st\u0159e\u0161e, v tom nejv\u011bt\u0161\u00edm v\u011btru se kym\u00e1cel skoro u okraje a om\u00e1men\u011b se d\u00edval nad sebe.<\/em><\/div>\n

Vypr\u00e1v\u011bl jim o sv\u00e9m tr\u00e1pen\u00ed, o sv\u00e9 bolesti, o tom v\u0161em, co sv\u00edralo jeho k\u0159ehkou chlapeckou du\u0161i a zat\u011b\u017eovalo jeho srdce. Ve sv\u00e9 hlav\u011b jim ukazoval v\u0161echno to, co musel pro\u017e\u00edt za ten rok, co tady byl. Tak mal\u00fd a osam\u011bl\u00fd a tak utr\u00e1pen\u00fd.<\/p>\n

„P\u0159\u00e1l bych si, aby tohle v\u0161echno alespo\u0148 na chvilku zmizelo,“ za\u0161eptal sv\u00e9 dne\u0161n\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed a uslzen\u00fdm pohledem nab\u00e1dal hv\u011bzdy, aby ho nenechaly s tou krutost\u00ed samotn\u00e9ho. Chv\u00edli \u010dekal, a\u017e se rozhodnou, pak si set\u0159el h\u0159betem ruky slzy a nat\u00e1hl p\u0159ed sebe rozt\u0159esenou ruku. Tak lehce mohl spadnout dol\u016f. St\u00e1l na samotn\u00e9m okraji, ruce nata\u017eeny p\u0159ed sebe, jeho lehk\u00e9 t\u011blo se vr\u00e1vorav\u011b kym\u00e1celo, av\u0161ak on se neb\u00e1l. Nem\u011bl o sv\u016fj \u017eivot strach. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby to hv\u011bzdy cht\u011bly, spadl by. Ale ony to necht\u011bly. Ony cht\u011bly splnit jeho p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

N\u00e1hle to poc\u00edtil. Bezbolestn\u00e9 a rychl\u00e9 vniknut\u00ed dovnit\u0159. Jako by v n\u011bm explodovala jak\u00e1si bomba a sv\u00fdm v\u00fdbuchem zabila v\u0161echny starosti. Nebylo v n\u011bm nic, a p\u0159itom se nec\u00edtil pr\u00e1zdn\u00fd. My\u0161lenkami byl kdesi ve hv\u011bzd\u00e1ch. Vzn\u00e1\u0161el se mezi sv\u011bt\u00e9lky a plam\u00ednky. Opustil sv\u00e9 t\u011blo, zanechal ho na zemi a jen jeho du\u0161e putovala ve hv\u011bzdn\u00e9 pr\u00e1zdnot\u011b a nad\u011bji. Bralo mu dech, jak n\u00e1dhern\u00e9 to bylo. Nepot\u0159eboval d\u00fdchat, nepot\u0159eboval p\u0159em\u00fd\u0161let. Jen plul sv\u011bteln\u00fdm vesm\u00edrem d\u00e1l a d\u00e1l, a\u017e se ocitl tak bl\u00edzko n\u011b\u010deho, co p\u0159ipom\u00ednalo r\u00e1j. Nevid\u011bl ho, jen c\u00edtil n\u011bkde uvnit\u0159, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed. Nev\u011bd\u011bl kam, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee tam chce. U\u017e byl tak bl\u00edzko, sta\u010dilo p\u00e1r krok\u016f.<\/p>\n

A pak to v\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9 ode\u0161lo a on se znovu ocitl tam, kde p\u0159edt\u00edm. St\u00e1l tam s tou t\u00edhou, ze kter\u00e9 na nepatrnou chv\u00edli ode\u0161el. A c\u00edtil se je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. C\u00edtil takovou pr\u00e1zdnotu a bolest, \u017ee se nemohl pohnout.<\/em><\/div>\n

N\u00e1hl\u00fd p\u0159\u00edval v\u011btru vrazil do jeho oslaben\u00e9ho t\u011bla, a on se nebezpe\u010dn\u011b zakym\u00e1cel.<\/em><\/div>\n
U\u017e nem\u011bl d\u016fvod z\u016fst\u00e1vat ve sv\u00e9m t\u011ble. Cht\u011bl pry\u010d. Cht\u011bl zase nahoru.<\/em><\/div>\n
A tak to ud\u011blal znovu, nastavil ob\u011b ruce a nechal hv\u011bzdy, aby mu jeho p\u0159\u00e1n\u00ed plnily po\u0159\u00e1d dokola. Znovu a znovu a poka\u017ed\u00e9, kdy se vr\u00e1til zp\u011bt do sv\u00e9ho t\u011bla, se c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, je\u0161t\u011b slab\u011bji a je\u0161t\u011b utr\u00e1pen\u011bji, a\u017e se nakonec nedok\u00e1zal ani udr\u017eet na nohou a s bolestiv\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm se svezl na zem. Stulil se do klub\u00ed\u010dka a sna\u017eil se nepropadnout panice. D\u00fdchal tak rychle a kr\u00e1tce, a\u017e ho bolely pl\u00edce. Nec\u00edtil nic, a p\u0159itom v\u0161e. V\u0161e to bolestiv\u00e9 a nic z toho, co by mu pomohlo se dostat zp\u011bt na nohy.<\/em><\/div>\n
Jedin\u00e9, co si pamatoval, ne\u017e vy\u010derp\u00e1n\u00edm omdlel, bylo, \u017ee nat\u00e1hl ruku p\u0159ed sebe, a i kdy\u017e nemohl c\u00edtit \u017e\u00e1dn\u00fd z jej\u00edch pohyb\u016f, jeho kone\u010dky prst\u016f se dotkly p\u0159\u00edvalu dal\u0161\u00ed energie. T\u00e9 posledn\u00ed. T\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a t\u00e9, kter\u00e1 z n\u011bj vy\u010derpala i posledn\u00ed zbytky sil.<\/p>\n

<\/em> „A… co bylo pak?“ vydechl bezdechu \u010dernovlas\u00fd chlapec. Nyn\u00ed u\u017e necht\u011bl ani tro\u0161ku z t\u00e9 z\u00e1zra\u010dn\u00e9 energie. Strachem ztuhl\u00e9 ruce dr\u017eel st\u00e1le v t\u011bch Tomov\u00fdch a nev\u011bdomky se vp\u00edjel do jeho pohledu, jen\u017e ho t\u00edm, co plavalo uvnit\u0159, je\u0161t\u011b v\u00edce vyd\u011bsil.<\/div>\n

„Nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, av\u0161ak to jedin\u00e9 slovo, kter\u00e9 dok\u00e1zal \u0159\u00edct, zn\u011blo tak nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, a\u017e s\u00e1m sebe v duchu ok\u0159iknul. Necht\u011bl ho vyd\u011bsit. Nemohl mu \u0159\u00edct pravdu. Neb\u00e1l se, \u017ee by mu Bill nev\u011b\u0159il. Zkr\u00e1tka necht\u011bl, aby propadnul panice. Proto\u017ee tohle rozhodn\u011b nebylo n\u011bco, co by mohl vykl\u00e1dat na ka\u017ed\u00e9m rohu.<\/div>\n
„\u0158ekni mi to!“ do\u017eadoval se odpov\u011bdi Bill a st\u00e1le nenasytn\u011b z\u00edral do o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed. Mo\u017en\u00e1 se v nich sna\u017eil nal\u00e9zt odpov\u011b\u010f, ale zbyte\u010dn\u011b. I kdy\u017e tam byla, nedok\u00e1zal by ji rozlu\u0161tit, jeliko\u017e byla ovinut\u00e1 tolika dal\u0161\u00edmi neuv\u011b\u0159iteln\u00fdmi tajemstv\u00edmi.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct, proto\u017ee si to nepamatuju,“ st\u00e1l si za sv\u00fdm Tom.<\/div>\n

„Ty mi l\u017ee\u0161! Chci to v\u011bd\u011bt!“ Bill na\u0161tvan\u011b vytrhl ruce z t\u011bch Tomov\u00fdch. P\u0159ekvapilo ho, jak\u00fd chlad do nich n\u00e1hle ude\u0159il. Tomovy ruce byly tak p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e9 a h\u0159\u00e1ly ty jeho u\u017e jen t\u00edm, \u017ee se ho dot\u00fdkaly tak jemn\u011b.<\/div>\n
„Bille, nikdy bych ti nelhal.“<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b. Nejsem tak tup\u00fd, abych ti v\u011b\u0159il. Prost\u011b mi to \u0159ekni, co ti to ud\u011bl\u00e1?“<\/div>\n
„Neud\u011bl\u00e1 mi to nic, proto\u017ee to nev\u00edm!“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161!“<\/div>\n
„Nev\u00edm!“<\/div>\n
„Zatracen\u011b, ty protivn\u00fd lh\u00e1\u0159i…“ Bill se postavil, a kdy\u017e ho Tom napodobil, uk\u00e1zal na n\u011bj prstem a probodl ho jedn\u00edm ze sv\u00fdch zlostn\u00fdch pohled\u016f, kter\u00fd ka\u017ed\u00e9ho vra\u017edil po prvn\u00ed sekund\u011b. Tom v\u0161ak z\u016fstal neoblomn\u00fd.<\/div>\n
„Nemus\u00edm ti to \u0159\u00edkat, v\u016fbec nic ti nemus\u00edm \u0159\u00edkat,“ upozornil ho Tom a zalo\u017eil si tvrdohlav\u011b ruce na hrudi.<\/div>\n
„No to teda nemus\u00ed\u0161, ale pak nev\u00edm, pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el, proto\u017ee j\u00e1…“ Bill se rychle zarazil a polekan\u011b se pod\u00edval na ubl\u00ed\u017een\u00fd v\u00fdraz v Tomov\u011b obli\u010deji.<\/div>\n
„No, jen to do\u0159ekni! Nechce\u0161 m\u011b tady? Tak pros\u00edm, jak chce\u0161. M\u011bj se,“ rozlou\u010dil se s n\u00edm rychleji, ne\u017e se Bill sta\u010dil vzpamatovat a vydal se k otvoru v zemi.<\/div>\n
„No jasn\u011b, jenom b\u011b\u017e! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee mi to vad\u00ed? V\u0161ak j\u00e1 se bez tebe obejdu! A v\u00ed\u0161 co? Klidn\u011b si m\u011b odve\u010f zp\u00e1tky do cely, rad\u0161i budu tam ne\u017e tady s tebou!“ rozk\u0159i\u010del se na jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. Nevn\u00edmal slova, kter\u00e1 vyk\u0159ikoval, jen se sna\u017eil \u0159\u00edct n\u011bco, co by Toma zastavilo. A taky \u017ee ano, nejd\u0159\u00edve zpomalil, pak se zastavil, a nakonec se k n\u011bmu oto\u010dil \u010delem.<\/p>\n

„Ale, ne\u0159\u00edkej! Najednou, hlavn\u011b \u017ee je\u0161t\u011b v\u010dera jsi mi tady bre\u010del na rameni a…“<\/div>\n

„Nestoj\u00edm o tvoje obejmut\u00ed ani o to, aby ses o m\u011b staral!“<\/div>\n
„Dob\u0159e, v\u0161ak taky nemus\u00ed\u0161, proto\u017ee odch\u00e1z\u00edm a u\u017e se nevr\u00e1t\u00edm…“<\/div>\n
„O to ani nestoj\u00edm.“<\/div>\n
„\u017de to v\u010dera vypadalo jinak.“<\/div>\n
„A \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 pr\u00e1v\u011b ty! Je\u0161t\u011b \u0159ekni, \u017ee ty za to nem\u016f\u017ee\u0161, \u017ee to jsem se na tebe vlastn\u011b vrhl j\u00e1 a ty ses nemohl br\u00e1nit!“<\/div>\n
„No to taky nemohl, kdo by ti odolal, \u017ee? Jsi \u00fapln\u011b stejn\u00fd jako ostatn\u00ed celebrity, mysl\u00ed\u0161 si o sob\u011b, jak nejsi kr\u00e1sn\u00fd a dokonal\u00fd! Ale te\u010f ti n\u011bco \u0159eknu. Ty dokonal\u00fd nejsi, ty rozhodn\u011b ne…“<\/div>\n
„Snad t\u00edm nem\u00ed\u0159\u00ed\u0161 na to, \u017ee se l\u00ed\u010d\u00edm? Ty? Ten, kdo ani nev\u00ed, co se pr\u00e1v\u011b te\u010f nos\u00ed?“<\/div>\n
„J\u00e1 to v\u011bd\u011bt nepot\u0159ebuju. Rad\u0161i budu chodit ve star\u00fdch hadrech, ne\u017e vypadat jak n\u011bjak\u00e1 zmalovan\u00e1 d\u011bvka!“<\/div>\n
„Jestli j\u00e1 jsem podle tebe d\u011bvka, co jsi pak ty? D\u011bl\u00e1\u0161 si na utr\u00e1pen\u00e9ho chud\u00e1\u010dka, a p\u0159itom by sta\u010dilo, kdybys zvedl zadek a utekl odtud!“<\/div>\n
„Ty o mn\u011b nev\u00ed\u0161 v\u016fbec nic!“<\/div>\n
„To si jen mysl\u00ed\u0161, v\u00edm toho o tob\u011b daleko v\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161!“<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej, \u017ee v t\u00e9 sv\u00e9 malinkat\u00e9 hlavince nos\u00ed\u0161 n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e \u0161minky a to, jak vypad\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Jako kdyby tys tam n\u011bco m\u011bl! Ani se mi nedok\u00e1\u017ee\u0161 pod\u00edvat zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, kdy\u017e se mnou mluv\u00ed\u0161. To se ti \u0159ve, kdy\u017e stoj\u00ed\u0161 \u010dty\u0159i metry ode m\u011b, co, ty srabe!“<\/div>\n
„Tak j\u00e1 \u017ee jsem srab?“ Tom se nasupen\u011b rozb\u011bhl k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, zastavil se a\u017e t\u011bsn\u011b p\u0159ed n\u00edm. Obli\u010dej m\u011bl tak bl\u00edzko tomu jeho, \u017ee se skoro dot\u00fdkali nosy.<\/p>\n

„Jsi srab, jen nafoukan\u00fd fraj\u00edrek, co si mysl\u00ed, \u017ee je…“<\/div>\n

„Ty arogantn\u00ed d\u011bvko!“<\/div>\n
„P\u0159ecitliv\u011bl\u00e1 sra\u010dko!“<\/div>\n
„Zmalovan\u00fd ksichte!“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co jsi?“ Bill\u016fv nos se ot\u0159el o ten Tom\u016fv. La\u0161kovn\u011b se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k jeho uchu, a\u017e se Tom zarazil a slastn\u011b zast\u00e9nal, kdy\u017e uc\u00edtil na sv\u00e9m uchu jemn\u00e9 kousnut\u00ed. „Hmm… tohle se ti l\u00edb\u00ed, jo? Cht\u011bl bys m\u011b, co? Tak moc bys m\u011b cht\u011bl, jen to p\u0159iznej.“<\/div>\n
„Tebe? Nikdy!“<\/div>\n
„Ale ano, jen to \u0159ekni, ty m\u016fj brou\u010dku, no tak.“<\/div>\n
„Nech toho!“<\/div>\n
„\u010ceho?“<\/div>\n
„Nejsem brou\u010dek! A u\u017e v\u016fbec ne tv\u016fj!“<\/div>\n
„To m\u00e1\u0161 pravdu, ty jsi n\u011bco mnohem hor\u0161\u00edho ne\u017e ten nejodpudiv\u011bj\u0161\u00ed hmyz!“<\/div>\n
„Ty mal\u00e1 kurvo!“<\/div>\n
„Jsem vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e ty!“<\/div>\n
„O dva centimetry!“<\/div>\n
„J\u00e1 ti tak napr\u00e1sk\u00e1m na ten tv\u016fj kostnat\u00fd zadek!“<\/div>\n
„Oh, ano, p\u0159\u00edmo tady, Tomi!“<\/div>\n
„Neser m\u011b, jinak se nezn\u00e1m!“<\/div>\n
„Ohooo, p\u00e1n se na\u0161tval! Copak t\u011b \u017eere, ty m\u016fj brou\u010dku?“<\/div>\n
„Ty!“<\/div>\n
„Ale nepov\u00eddej…“<\/p>\n

Bill la\u0161kovn\u011b mrkl na sv\u00e9ho nep\u0159\u00edtele a vydal se pry\u010d. Vykra\u010doval si to pomalu ke kraji st\u0159echy.<\/div>\n

„Kam si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee jde\u0161? Je\u0161t\u011b jsem s tebou neskon\u010dil!“<\/div>\n
„Kam jdu? Chce\u0161 to v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„Jo, to bych, kurva, cht\u011bl!“<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161, \u017ee te\u010f ud\u011bl\u00e1m?“ Bill se zastavil, oto\u010dil se a vyz\u00fdvav\u011b up\u0159el pohled do jeho tv\u00e1\u0159e. Pomalu zvedl ruce a nastavil je p\u0159ed sebe. C\u00edtil, jak se mu nezastaviteln\u011b klepou. Ne\u017e zaklonil hlavu, ol\u00edzl se rty a potichu promluvil. „T\u0159eba tohle?“<\/div>\n
Tom st\u00e1l jako p\u0159ikovan\u00fd. V\u011bd\u011bl, \u017ee to ud\u011bl\u00e1. V\u011bd\u011bl, jak je tvrdohlav\u00fd a \u017ee se jen tak nevzd\u00e1.<\/div>\n
Jak tak sledoval jeho tv\u00e1\u0159, vzpomn\u011bl si na to, co se stalo pak. Zapomn\u011bl na v\u0161echnu zlost, b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in byl rozhodnut.<\/p>\n

Rozb\u011bhl se, jak nejrychleji mohl. C\u00edtil jen mokro na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, slzy odpu\u0161t\u011bn\u00ed a bolesti, kdy\u017e vid\u011bl, jak se Billovo t\u011blo pomalu ocit\u00e1 ve stavu, kdy nevn\u00edm\u00e1 nic kolem sebe. Vrazil do n\u011bj na posledn\u00ed chv\u00edli, popadl ho do n\u00e1ru\u010d\u00ed a t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se Bill uhodil do hlavy, si ho p\u0159eto\u010dil nad sebe a nechal sv\u00e9 t\u011blo prudce narazit na zem.<\/p>\n

Ani jeden netu\u0161il, jak dlouho tam le\u017eeli. Jen se beze slov obj\u00edmali, le\u017eeli si v n\u00e1ru\u010d\u00ed jako dva milenci. Bill bo\u0159il tv\u00e1\u0159 do Tomovy hrudi a sna\u017eil se u n\u011bj naj\u00edt bezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 mu Tom s nad\u0161en\u00edm poskytoval.<\/div>\n

Po dlouh\u00e9 chv\u00edli se Billova hlava zvedla a jeho uplakan\u00e9 o\u010di se setkaly s t\u011bmi Tomov\u00fdmi. Nemusel znovu vyslovit ot\u00e1zku, kv\u016fli kter\u00e9 se tak poh\u00e1dali, Tom mu ji z o\u010d\u00ed vy\u010detl a tentokr\u00e1t se nebr\u00e1nil odpov\u011bdi. Jeho vyschl\u00e9 rty se otev\u0159ely a on odpov\u011bd\u011bl tak ti\u0161e, \u017ee ho Bill sly\u0161el jen nepatrn\u011b, av\u0161ak dost na to, aby si uv\u011bdomil, jak stra\u0161n\u00e9 bylo to, co \u0159ekl.<\/div>\n
„Pak jsem se dostal do r\u00e1je.“<\/p>\n

autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady D\u011bkuji v\u0161em za koment\u00e1\u0159e!:) K tomuhle d\u00edlu nem\u00e1m co \u0159\u00edct, snad jen… p\u0159esn\u011b takhle si p\u0159edstavuji jejich h\u00e1dky.:D U\u017eijte si ho.;) „Ze\u0161\u00edlel jsem? Nen\u00ed tohle v\u0161echno jen zl\u00fd sen?“ Bolestiv\u011b vy\u0159\u010den\u00e1 slova se nesla vzh\u016fru. N\u00e1sledoval je nepravideln\u00fd dech, kter\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-7771","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7771","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7771"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7771\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7771"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7771"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7771"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}