{"id":778,"date":"2018-01-23T15:00:00","date_gmt":"2018-01-23T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=772"},"modified":"2018-01-23T15:00:00","modified_gmt":"2018-01-23T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-25-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/23\/vampire-sunrise-ii-25-konec\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 25. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„No to snad ne.“<\/div>\n
„Opravdu chce rozpustit celou radu?“<\/div>\n
„Kdo to kdy sly\u0161el?“<\/div>\n
„Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9.“<\/div>\n
V s\u00edni vybuchl p\u0159\u00edmo oh\u0148ostroj v\u00fdk\u0159ik\u016f. V\u0161ichni \u010dlenov\u00e9 rady v n\u00ed zasedali u\u017e n\u011bkolik stolet\u00ed a nikdo nikdy nesly\u0161el o tom, \u017ee byla rozpu\u0161t\u011bna cel\u00e1 rada najednou. V\u011bt\u0161inou \u010dleny vym\u011b\u0148ovali jednoho po druh\u00e9m.<\/div>\n
Otec vstal a vypadal, \u017ee po mn\u011b brzo sko\u010d\u00ed p\u0159es st\u016fl. Zatnut\u00e9 p\u011bsti zap\u0159el o desku stolu, jen\u017ee to u\u017e se ze sv\u00e9ho tr\u016fnu zvedal Tom, postavil se p\u0159ede m\u011b, aby dal ka\u017ed\u00e9mu najevo, \u017ee pokud se jen pokus\u00ed m\u011b dotknout, ukousne jim hlavu.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b neskon\u010dil,“ za\u0159val do pok\u0159ikov\u00e1n\u00ed a v\u0161ichni r\u00e1zem zmlkli. C\u00edtil jsem ve vzduchu podivn\u00e9 elektrick\u00e9 nap\u011bt\u00ed a vlasy v z\u00e1tylku se mi zje\u017eily. Tom nepochybn\u011b pou\u017eil i svou nov\u011b nabytou moc. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l, kdy\u017e si zase sedl vedle m\u011b. Cassian \u017educhl loktem do Georga a pak uznale pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
\n

„Nov\u00fdmi \u010dleny, pokud p\u0159ijmou mou \u017e\u00e1dost, se st\u00e1vaj\u00ed,“ ud\u011blal jsem dramatickou pauzu, aby zmlkli i posledn\u00ed kecalov\u00e9. „Gustav,“ oto\u010dil jsem se na sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho guardiana, kter\u00fd st\u00e1l sklesle v rohu a vypadal jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. Kdy\u017e usly\u0161el sv\u00e9 jm\u00e9no, p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu. „P\u0159ij\u00edm\u00e1\u0161 mou \u017e\u00e1dost?“ zazubil jsem se na n\u011bj, proto\u017ee \u0161okovan\u011bji u\u017e se tv\u00e1\u0159it nemohl.<\/p><\/div>\n

„Va\u0161e v\u00fdsosti,“ vykoktal a do\u0161el p\u0159ed tr\u016fn. „Ano, j\u00e1 p\u0159ij\u00edm\u00e1m.“ Poklekl na koleno a uklonil se. Pak poode\u0161el stranou a zd\u00e1lo se, \u017ee tak \u00fapln\u011b nev\u011b\u0159\u00ed tomu, co se pr\u00e1v\u011b stalo.<\/div>\n
„Sonja,“ zvolal jsem znovu a pohledem vyhledal svou \u0161vagrovou, kter\u00e1 te\u010f byla b\u00edl\u00e1 jako st\u011bna. „P\u0159ij\u00edm\u00e1\u0161 mou \u017e\u00e1dost? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee po\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm, \u017ee t\u011b zastoup\u00ed Marcus, kdy\u017e bude pot\u0159eba postarat se o to mal\u00e9.“<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 p\u0159ij\u00edm\u00e1m,“ ud\u011blala mali\u010dk\u00e9 pukrle a rozz\u00e1\u0159en\u011b se pod\u00edvala na sv\u00e9ho man\u017eela, kter\u00fd j\u00ed okam\u017eit\u011b pol\u00edbil na \u00fasta.<\/div>\n
„A posledn\u00ed. Nicky,“ oto\u010dil jsem se na kamar\u00e1da, kter\u00fd si v\u016fbec nev\u0161iml, \u017ee na n\u011bj mluv\u00edm, dokud do n\u011bj Cassian d\u016frazn\u011b nedloubl.<\/div>\n
„J\u00e1?“ uk\u00e1zal na sebe.<\/div>\n
„Ano, ty Nicky,“ k\u00fdvnul jsem a musel jsem se sm\u00e1t tomu, jak nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b koul\u00ed o\u010dima. „P\u0159ij\u00edm\u00e1\u0161 mou \u017e\u00e1dost?“<\/div>\n
„Jo, ur\u010dit\u011b. J\u00e1, jo,“ koktal hloup\u011b. M\u011bl to b\u00fdt m\u016fj nejchyt\u0159ej\u0161\u00ed r\u00e1dce, a te\u010f taky bl\u00e1bolil jako bl\u00e1zen.<\/div>\n
„Poklo\u0148 se,“ \u0161eptl Cassian a Nicky ihned poslechl. P\u00e1r lid\u00ed se zachichotalo.<\/div>\n
\n
„Jeden ti chyb\u00ed,“ zah\u0159m\u011bl otec, kter\u00fd te\u010f byl rud\u00fd jako rozzu\u0159en\u00fd krocan. „To jsou jen t\u0159i.“<\/div>\n
„Oh ano. \u010ctvrt\u00fdm jsi ty. Tebe odvolat nechci,“ vysv\u011btlil jsem prost\u011b a otc\u016fv zarputil\u00fd v\u00fdraz okam\u017eit\u011b povolil.<\/div>\n
„Chce\u0161 m\u011b nechat jako \u010dlena rady?“<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. Tahle Tomova \u017e\u00e1dost p\u0159ekvapila i m\u011b. M\u011bl jsem dojem, \u017ee bude cht\u00edt otce dostat tak daleko z hradu, jak jen to bude mo\u017en\u00e9, ale nestalo se tak. „\u017dije s velkou bolest\u00ed, Bille. Nen\u00ed to zl\u00fd \u010dlov\u011bk. Prost\u011b d\u011bl\u00e1 to, co si mysl\u00ed, \u017ee je nejlep\u0161\u00ed.“ Vylo\u017eil mi to dost p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, tak\u017ee jsem jeho \u00fasudku v\u011b\u0159il.<\/div>\n
S\u00ed\u0148 te\u010f ovl\u00e1dla \u00fapln\u011b nov\u00e1 energie. Lid\u00e9 si za\u010dali znovu pov\u00eddat a otec se zase za\u010dal mra\u010dit, kdy\u017e si uv\u011bdomil, s k\u00fdm vlastn\u011b te\u010f zased\u00e1 v rad\u011b. Jen jedna osoba si p\u0159\u00e1la z\u016fstat neviditeln\u00e1, a te\u010f se nen\u00e1padn\u011b pl\u00ed\u017eila pod\u00e9l zdi.<\/div>\n
\n

„Marrion,“ zah\u0159m\u011bl jsem a ona sebou polekan\u011b trhla. Pohl\u00e9dla na m\u011b a pak na dve\u0159e, od kter\u00fdch ji d\u011blilo je\u0161t\u011b n\u011bkolik metr\u016f. „Cassiane, p\u0159ive\u010f ji sem.“<\/p><\/div>\n

Kamar\u00e1d nezav\u00e1hal ani na vte\u0159inu a velmi profesion\u00e1ln\u011b pro ni do\u0161el a dot\u00e1hl ji a\u017e p\u0159ed tr\u016fn. \u0160kubala sebou a sna\u017eila se vyprostit, ale ve\u0161ker\u00fd odpor byl marn\u00fd.<\/div>\n
„Odsuzuji t\u011b ke dv\u011bma st\u016fm let\u016fm ve v\u011bzen\u00ed,“ prohl\u00e1sil jsem a ona se dramaticky zhroutila na zem.<\/div>\n
„Nic jsem neprovedla, va\u0161e v\u00fdsosti,“ sku\u010dela a po tv\u00e1\u0159\u00edch j\u00ed kanuly velk\u00e9 slzy. Nev\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee jsou opravdu up\u0159\u00edmn\u00e9.<\/div>\n
„Za vyn\u00e1\u0161en\u00ed informac\u00ed t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se kr\u00e1lovstv\u00ed. Za spol\u010dov\u00e1n\u00ed se s jedn\u00edm z klan\u016f za \u00fa\u010delem vlastn\u00edho obohacen\u00ed,“ doplnil jsem. „Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee m\u00e1te hrozn\u00fd vkus na mu\u017ee. Declan. No fuj.“<\/div>\n
„Chce ho varovat. Dala n\u011bkomu vzkaz, aby mu ho odnesl,“ naklonil se ke mn\u011b Tom, abych to sly\u0161el jen j\u00e1.<\/div>\n
„Tu\u0161\u00ed\u0161, kdo by to mohl b\u00fdt?“ \u0159ekl jsem tak\u00e9 potichu.<\/div>\n
„Dej mi chvilku,“ mrknul Tom a vstal. Zat\u00edmco jsem d\u00e1l diskutoval s Marrion, kter\u00e1 v\u0161echno pop\u00edrala, proch\u00e1zel Tom kolem stolu rady a vypadalo to sp\u00ed\u0161 jako, \u017ee se jen chce dostat k zadn\u00ed st\u011bn\u011b, ne\u017e \u017ee by po n\u011bkom p\u00e1tral. Za p\u00e1r okam\u017eiku, u\u017e k n\u00e1m vedl jakousi mladou \u017eenu oble\u010denou do z\u00e1st\u011bry.<\/div>\n
\n

„Dej mi ten vzkaz, co ti dala Marrion,“ nat\u00e1hl jsem k n\u00ed ruku. \u017dena p\u016fsobila dojmem, \u017ee se brzy pozvrac\u00ed. Vrhla kr\u00e1tk\u00fd pohled na Marrion, a pak u\u017e s\u00e1hla do kapsy a dala vzkaz Tomovi. O\u010dividn\u011b nem\u011bla odvahu se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eit. Cassian se te\u010f postavil tak, aby dok\u00e1zal zadr\u017eet kteroukoliv z nich, kdyby se pokusily o \u00fat\u011bk.<\/p><\/div>\n

Rozvinul jsem mal\u00fd zmuchlan\u00fd pap\u00edrek a v\u00edc jsem pro Marrionino odsouzen\u00ed nepot\u0159eboval. Tady byl jasn\u00fd d\u016fkaz. Cassian p\u0159ik\u00e1zal str\u00e1\u017e\u00edm, aby ji odvedli, a to se neobe\u0161lo bez v\u0159\u00edsk\u00e1n\u00ed a jekotu.<\/div>\n
„Co te\u010f s tebou?“ povzdychl jsem si a up\u00edral zrak na mladou kucha\u0159ku.<\/div>\n
„Necht\u011bla to ud\u011blat. Marrion ji p\u0159inutila. Je v\u011brn\u00e1 kr\u00e1lovstv\u00ed, ale m\u011bla z n\u00ed strach,“ \u0159ekl Tom a \u017eena na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b pohl\u00e9dla. Zd\u00e1lo se, \u017ee o\u010dek\u00e1v\u00e1 stejn\u00fd osud, jak\u00e9ho se dostalo b\u00fdval\u00e9 \u010dlence rady.<\/div>\n
„Lituju toho,“ \u0161pitla a cel\u00e9 t\u011blo se j\u00ed t\u0159\u00e1slo.<\/div>\n
„Dob\u0159e, m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt,“ usm\u00e1l jsem se na ni. Cassian j\u00ed pomohl na nohy a odvedl stranou, aby si mohla sednout.<\/div>\n
\n

„Tak, to je v\u0161echno. V\u0161echna rozhodnut\u00ed maj\u00ed okam\u017eitou platnost a j\u00e1 po\u010d\u00edt\u00e1m s t\u00edm, \u017ee je budete br\u00e1t na v\u011bdom\u00ed,“ tlesknul jsem a byl up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d, \u017ee to m\u00e1m za sebou.<\/p><\/div>\n

V s\u00edni to vzru\u0161en\u011b v\u0159elo, kdy\u017e se v\u0161ichni hrnuli ven. Otec vypadal, \u017ee se nem\u016f\u017ee rozhodnout, jestli se tv\u00e1\u0159it pot\u011b\u0161en\u011b, \u017ee jsem ho nechal v rad\u011b, nebo na\u0161tvan\u011b, \u017ee jsem provedl tolik zm\u011bn bez jeho v\u011bdom\u00ed. Cassian, Nicky i Georg do\u0161li a\u017e k n\u00e1m a tv\u00e1\u0159ili se nadm\u00edru spokojen\u011b.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee ses kone\u010dn\u011b rozhoupal. Tak\u017ee kde m\u00e1me svoje pokoj\u00ed\u010dky,“ promnul si Cassian ruce a zazubil se.<\/div>\n
„Moc se tady nezabydluj. Za p\u00e1r t\u00fddn\u016f se vr\u00e1t\u00edme do Lond\u00fdna,“ pop\u00edchnul jsem ho a Tom se na m\u011b spokojen\u011b usm\u00e1l. Oba u\u017e jsme se t\u011b\u0161ili, a\u017e vypadneme z Rumunska.<\/div>\n
„Ale co moje arm\u00e1da? Jak je budu z Lond\u00fdna cvi\u010dit?“ schl\u00edpnul Cass.<\/div>\n
„Uklidni se, Cassiane,“ zpra\u017eil ho Nicky a proto\u010dil o\u010di ke stropu.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dnou arm\u00e1du nem\u00e1me,“ zakroutil jsem pobaven\u011b hlavou. „V\u017edy\u0165 se roky nev\u00e1l\u010d\u00ed. Ale p\u0159esuneme v\u00fdcvik nov\u00e1\u010dk\u016f na hradn\u00ed str\u00e1\u017e a ochranku pro d\u016fle\u017eit\u00e9 up\u00edry do Lond\u00fdna, tak\u017ee p\u00e1r chlap\u016f pojede s n\u00e1mi. Dostane\u0161 je na starost.“<\/div>\n
„No, aspo\u0148 \u017ee tak,“ oddychnul si.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e, Tome,“ obr\u00e1til se Nicky na m\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Jinak, ale rozhodn\u011b l\u00edp.“<\/div>\n
„D\u011bkuji ti,“ k\u00fdvl Tom, ale v\u00edc ne\u0159ekl. St\u00e1val se z n\u011bj p\u011bkn\u011b ml\u010denliv\u00fd patron. Zahled\u011bl jsem se na jeho profil a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kolik v\u011bc\u00ed te\u010f bude jinak. Asi u\u017e nem\u016f\u017eu po\u010d\u00edtat s jeho zv\u00eddav\u00fdmi ot\u00e1zkami. Zamiloval jsem se do plach\u00e9ho \u010dlov\u011bka, a te\u010f vedle m\u011b na tr\u016fnu sed\u011bl mocn\u00fd up\u00edr. Ne, \u017ee bych ho snad miloval m\u00e9n\u011b.<\/div>\n
„Nep\u0159em\u00fd\u0161lej tolik,“ zamumlal Tom na p\u016fl \u00fast, tak\u017ee jsem si to zachytil jen j\u00e1. Jasn\u011b, \u017ee v\u011bd\u011bl, na co mysl\u00edm. Chytil m\u011b za ruku a propletl na\u0161e prsty dohromady, aby mi mohl vtisknout polibek na jej\u00ed h\u0159bet.<\/div>\n
Kamar\u00e1di se chvilku dohadovali, jestli bude lep\u0161\u00ed j\u00edt se naj\u00edst do j\u00eddelny nebo si nechat j\u00eddlo don\u00e9st p\u0159\u00edmo do pokoje. Nakonec zv\u00edt\u011bzila j\u00eddelna, tak\u017ee ode\u0161li pry\u010d a my s Tomem osam\u011bli.<\/div>\n
\n

„Tak to \u0159ekni,“ vyb\u00eddl m\u011b Tom, kdy\u017e jsem hodnou chv\u00edli ml\u010del a jen z\u00edral skrz okno ven na zasn\u011b\u017een\u00e9 stromy.<\/p><\/div>\n

„V\u00ed\u0161, o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm,“ povzdychl jsem si.<\/div>\n
„Tu\u0161\u00edm to,“ p\u0159ik\u00fdvl a podep\u0159el si bradu rukou. Nenal\u00e9hal. Jen \u010dekal, a\u017e budu p\u0159ipraven\u00fd mluvit.<\/div>\n
„Chci d\u00e1t Alexise popravit,“ \u0159ekl jsem tvrd\u00fdm hlasem, ale na Toma jsem se nepod\u00edval. „Za v\u0161echno, co provedl, si to zaslou\u017e\u00ed. A jedin\u011b, kdy\u017e bude mrtv\u00fd, budu m\u00edt klid. Budu v\u011bd\u011bt, \u017ee u\u017e nikomu neubl\u00ed\u017e\u00ed.“ Vstal jsem, proto\u017ee u\u017e jsem nebyl schopn\u00fd vydr\u017eet sed\u011bt v klidu. Tom na to nic ne\u0159ekl, jen nakr\u010dil \u010delo a zpracov\u00e1val tu informaci. Trvalo snad v\u011b\u010dnost, ne\u017e se na tr\u016fnu narovnal a opatrn\u011b spustil.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee je to to, co opravdu chce\u0161.“<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se na n\u011bj, proto\u017ee jsem si myslel, \u017ee uvid\u00edm v jeho obli\u010deji zlost nebo podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Smrt pro n\u011bj nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd trest,“ zakroutil hlavou a vstal, aby mohl doj\u00edt a\u017e ke mn\u011b. „Unikl by z toho moc snadno. Mnohem v\u011bt\u0161\u00ed peklo pro n\u011bj bude, kdy\u017e bude muset hn\u00edt v cele s v\u011bdom\u00edm, \u017ee o tebe p\u0159i\u0161el. \u017de se mu nepoda\u0159ilo z\u00edskat t\u011b zp\u00e1tky. \u017de jsi \u0161\u0165astn\u00fd s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm.“<\/div>\n
\n

Chvilku jsem na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele jen z\u00edral a nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Jasn\u011b, \u017ee poznal, jak se c\u00edt\u00edm. Dokonce dok\u00e1zal moje pocity roz\u0161ifrovat je\u0161t\u011b l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1. Necht\u011bl jsem Alexise nechat na\u017eivu, proto\u017ee by mi ho snad bylo l\u00edto. Zaslou\u017eil si krut\u00fd trest za v\u0161echno tr\u00e1pen\u00ed, kter\u00e9mu n\u00e1s vystavil. Jen\u017ee jsem zat\u00edm je\u0161t\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd rozhodovat o n\u011b\u010d\u00edm \u017eivot\u011b a smrti. Jsem jen kr\u00e1l a ne b\u016fh.<\/p><\/div>\n

„Dob\u0159e,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a uvolnil ramena. Ob\u00e1val jsem se, \u017ee m\u011b v tomhle Tom nepochop\u00ed. Jak jsem mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd? Kdo jin\u00fd by m\u011b mohl ch\u00e1pat l\u00e9pe ne\u017e on? Nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku v jasn\u00e9m gestu. Stulil jsem se mu mezi mocn\u00e9 pa\u017ee a u\u017e\u00edval si jeho bl\u00edzkost.<\/div>\n
„Tak te\u010f u\u017e jen zb\u00fdv\u00e1 napl\u00e1novat oslavu na\u0161eho spojen\u00ed. Konec konc\u016f jsi m\u016fj druh, a to se mus\u00ed zap\u00edt,“ zazubil jsem se mu do ko\u0161ile, proto\u017ee jsem tu\u0161il, jak na to bude reagovat.<\/div>\n
„Ach ne. Nesn\u00e1\u0161\u00edm honosn\u00e9 up\u00ed\u0159\u00ed oslavy,“ zast\u00e9nal. Bylo fajn v\u011bd\u011bt, \u017ee i j\u00e1 v n\u011bm m\u016f\u017eu \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 knize.<\/div>\n
\n

O p\u00e1r let pozd\u011bji..<\/p><\/div>\n

\n

„Rozhodn\u011b bych se jim do toho nevm\u011b\u0161oval. Zat\u00edm nepo\u017e\u00e1dali o ofici\u00e1ln\u00ed soud. Je velk\u00e1 pravd\u011bpodobnost, \u017ee si to zkr\u00e1tka vy\u0159e\u0161\u00ed mezi sebou,“ vysv\u011btlovat Gustav a up\u00edjel ze sv\u00e9ho st\u0159\u00edbrn\u00e9ho poh\u00e1rku.<\/p><\/div>\n

„Ale no tak, p\u00e1nov\u00e9,“ p\u0159ich\u00e1zela k n\u00e1m zrovna Anette a jednou rukou si hladila vypoukl\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. „M\u00e1m ten dojem, \u017ee jste sem p\u0159ijeli na n\u00e1v\u0161t\u011bvu a ne, abyste \u0159e\u0161ili kr\u00e1lovsk\u00e9 povinnosti.“<\/div>\n
„Promi\u0148 mil\u00e1\u010dku. S\u00edla zvyku,“ zazubil se na ni Gustav a nechal ji, aby si mu sedla na kl\u00edn.<\/div>\n
„Jak dlouho m\u00e1te v \u00famyslu z\u016fstat?“ obr\u00e1til se na m\u011b otec.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nev\u00edme jist\u011b, ale moc dlouho ne. \u010cekaj\u00ed m\u011b v Lond\u00fdn\u011b jedn\u00e1n\u00ed, tak\u017ee minim\u00e1ln\u011b p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden u\u017e mus\u00edme b\u00fdt zp\u00e1tky,“ objasnil jsem a usm\u00e1l se na Toma, kter\u00fd sed\u011bl u stolu hned vedle m\u011b. I po letech se mi p\u0159i pohledu do jeho hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, a hlavn\u011b na jeho \u0161irok\u00e1 ramena, podlamovala kolena.<\/div>\n
\n

Rozhodli jsme se na p\u00e1r dn\u016f vyrazit do Rumunska a pod\u00edvat se, jak jde \u017eivot na hrad\u011b. Otec, Sonja, Marcus i Gustav tu \u017eili na st\u00e1lo, a tak jsme je r\u00e1di po dlouh\u00e9 dob\u011b zase vid\u011bli. Te\u010f jsme si u\u017e\u00edvali chvilku pohody v jednom ze salonk\u016f a spole\u010dn\u011b pop\u00edjeli. Ale to by nebyl Gustav, aby nezavedl \u0159e\u010d na pr\u00e1ci. D\u00edky jeho zap\u00e1len\u00ed jsem sem z Lond\u00fdna skoro nemusel jezdit, proto\u017ee dok\u00e1zal vy\u0159e\u0161it probl\u00e9my je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec sta\u010dily vzniknout. Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee m\u011b dost p\u0159ekvapilo, kdy\u017e se dal dohromady s Anette. Podez\u0159\u00edval jsem j\u00ed, jestli v tom nen\u00ed jen vypo\u010d\u00edtavost z jej\u00ed strany. Vd\u00e1t se za \u010dlena rady je velk\u00e1 \u010dest, ale kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak na sebe hled\u00ed, bylo mi jasn\u00e9, \u017ee v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b to tak nen\u00ed. Pozd\u011bji mi mou domn\u011bnku potvrdil i Tom.<\/p><\/div>\n

\n

Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad osudem m\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho guardiana m\u011b vytrhlo pr\u00e1sknut\u00ed dve\u0159\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9 zvol\u00e1n\u00ed: „Strejdo Tome!“<\/p><\/div>\n

„Lori,“ rozz\u00e1\u0159il se okam\u017eit\u011b Tom a zvedl se, aby se mohl p\u0159iv\u00edtat s malou zlatovlasou d\u00edvenkou. Sko\u010dila mu kolem krku a \u00fapln\u011b se v jeho objet\u00ed ztr\u00e1cela.<\/div>\n
„Lorrean Kaulitzov\u00e1, okam\u017eit\u011b zp\u00e1tky do post\u00fdlky. Za chvilku u\u017e bude sv\u00edtat,“ vb\u011bhla dovnit\u0159 Sonja a p\u0159\u00edsn\u011b na dceru zahl\u00ed\u017eela.<\/div>\n
„Jen jsem cht\u011bla pozdravit strejdu Toma,“ \u0161pitla hol\u010di\u010dka a sv\u00e9 obrovsk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di up\u00edrala prosebn\u011b na matku.<\/div>\n
„Tak jenom chvili\u010dku,“ ustoupila nakonec jej\u00ed matka a zakroutila hlavou.<\/div>\n
„Sonjo,“ vstal jsem od stolu, abych se se \u0161vagrovou mohl p\u0159iv\u00edtat. Vym\u011bnili jsme si dva povinn\u00e9 polibky a po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed zdvo\u0159ilosti. Pak u\u017e jsme se oto\u010dili k Tomovi a Lori, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b n\u011bco horliv\u011b vykl\u00e1dala.<\/div>\n
\n

„Jsem r\u00e1da, \u017ee jste p\u0159ijeli na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Mal\u00e1 neb\u00e1sn\u00ed o ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e o Tomovi. U\u017e jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee se budeme muset vydat za v\u00e1mi do Lond\u00fdna, jinak mi vymluv\u00ed d\u00edru do hlavy,“ \u017eertovala Sonja a s l\u00e1skou v o\u010d\u00edch sledovala sv\u00e9 nezbedn\u00e9 d\u00edtko.<\/p><\/div>\n

„To klidn\u011b m\u016f\u017eete. V\u00ed\u0161, \u017ee v\u00e1s v\u017edycky r\u00e1di uvid\u00edme. Moc se n\u00e1m po n\u00ed st\u00fdsk\u00e1,“ p\u0159iznal jsem. Sonja a Marcus z\u016fst\u00e1vali v Rumunsku na hrad\u011b hlavn\u011b kv\u016fli dce\u0159i. Pro up\u00ed\u0159\u00ed d\u011bti nen\u00ed jednoduch\u00e9 b\u00fdt v kontaktu s lidmi. Nech\u00e1pali, \u017ee se nem\u016f\u017eu zakousnout do kohokoliv, kdo je zrovna pobl\u00ed\u017e. Chu\u0165 na krev je siln\u011bj\u0161\u00ed a nau\u010dit se tu touhu potla\u010dit stoj\u00ed dost \u00fasil\u00ed.<\/div>\n
„Snad u\u017e brzy,“ pok\u00fdvala hlavou a rozesm\u00e1la se, kdy\u017e se Tom pokou\u0161el ud\u011blat pukrle. Lorrean odb\u011bhla ke stolu a ukradla tam moji korunu. Nasadila si ji na hlavu, ale byla j\u00ed velk\u00e1, tak\u017ee j\u00ed te\u010f visela kolem krku jako n\u00e1hrdeln\u00edk. Pron\u00e1\u0161ela k Tomovi rozkazy a on se j\u00ed klan\u011bl.<\/div>\n
„Jednou z n\u00ed bude dobr\u00e1 kr\u00e1lovna,“ usoudil jsem a p\u0159em\u00e1hal dal\u0161\u00ed v\u00fdbuch sm\u00edchu, kdy\u017e Lori na\u0159\u00eddila Tomovi, aby pochodoval dokola jako voj\u00e1k. „Rozhodn\u011b pro to m\u00e1 vlohy.“<\/div>\n
„Jo, mo\u017en\u00e1, \u017ee bude,“ pronesla Sonja r\u00e1doby s nez\u00e1jmem a prohl\u00ed\u017eela si p\u0159i tom sv\u00e9 nehty.<\/div>\n
„Co mysl\u00ed\u0161 t\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 bude?“ oto\u010dil jsem se na ni a zamra\u010dil se.<\/div>\n
„Ale to nic,“ m\u00e1vla rukou, ale v o\u010d\u00edch j\u00ed hr\u00e1ly pobaven\u00e9 ohn\u00ed\u010dky.<\/div>\n
„Sonjo?“ \u0159ekl jsem v\u00fdhru\u017en\u011b, ale ona na to nereagovala. Zavolala na dceru a znovu ji p\u0159ipomn\u011bla sv\u00edt\u00e1n\u00ed a jej\u00ed post\u00fdlku. Lori se rozlou\u010dila s Tomem, a pak bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed vyst\u0159elila z m\u00edstnosti pry\u010d. Sonja se vydala za n\u00ed.<\/div>\n
„Sonjo,“ zavolal jsem za n\u00ed znovu. „Co jsi t\u00edm myslela?“<\/div>\n
„To, \u017ee nevid\u00edm va\u0161i budoucnost, neznamen\u00e1, \u017ee nevid\u00edm budoucnost ostatn\u00edch,“ pokr\u010dila ledabyle rameny, kdy\u017e u\u017e st\u00e1la ve dve\u0159\u00edch. Rozesm\u00e1la se zvoniv\u00fdm sm\u00edchem a zmizela.<\/div>\n
\n

„V po\u0159\u00e1dku?“ do\u0161el ke mn\u011b Tom a pohladil m\u011b po rameni.<\/p><\/div>\n

„\u0158\u00edkala n\u011bco v tom smyslu, \u017ee Lori bude kr\u00e1lovna jen mo\u017en\u00e1,“ pohl\u00e9dl jsem na n\u011bj zoufale. Co to, sakra, m\u011blo znamenat? Tom nadzvedl bradu, jako by cht\u011bl zaslechnout n\u011bjak\u00fd zvuk p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z chodby. Pak se na jeho obli\u010deji rozprost\u0159el ten nej\u0161ir\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tak takhle je to.“<\/div>\n
„Jak je to?“ u\u017e jsem skoro k\u0148oural.<\/div>\n
„Te\u010f se t\u00edm nezab\u00fdvej,“ pok\u00fdval Tom hlavou, jako bych byl jen umanut\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se u\u017e po dvac\u00e1t\u00e9 pt\u00e1 pro\u010d.<\/div>\n
„Tome!“ moje frustrace dosahovala vrcholu. On m\u011b v\u0161ak jen oto\u010dil z\u00e1dy k sob\u011b a popostr\u010dil, abychom se mohli vr\u00e1tit zp\u011bt ke stolu, kde te\u010f Cassian vypr\u00e1v\u011bl n\u011bjakou historku.<\/div>\n
„Tome,“ zkusil jsem to znovu o pozn\u00e1n\u00ed prosebn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem, ale ani to nezabralo.<\/div>\n
„No tak, p\u0161\u0161t,“ syknul a pak u\u017e m\u011b uml\u010del polibkem.<\/div>\n
H\u00e1d\u00e1m, \u017ee tuhle z\u00e1hadu budu muset vy\u0159e\u0161it n\u011bkdy p\u0159\u00ed\u0161t\u011b.<\/a><\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betareas: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „No to snad ne.“ „Opravdu chce rozpustit celou radu?“ „Kdo to kdy sly\u0161el?“ „Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9.“ V s\u00edni vybuchl p\u0159\u00edmo oh\u0148ostroj v\u00fdk\u0159ik\u016f. V\u0161ichni \u010dlenov\u00e9 rady v n\u00ed zasedali u\u017e n\u011bkolik stolet\u00ed a nikdo nikdy nesly\u0161el o tom, \u017ee byla rozpu\u0161t\u011bna cel\u00e1 rada<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-778","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/778","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=778"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/778\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=778"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=778"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=778"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}