{"id":7791,"date":"2011-09-21T17:00:00","date_gmt":"2011-09-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7770"},"modified":"2011-09-21T17:00:00","modified_gmt":"2011-09-21T16:00:00","slug":"who-am-i-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/21\/who-am-i-42\/","title":{"rendered":"Who am I? 42."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

Cel\u00fd den jsme spolu s Billem moc nekomunikovali. Ka\u017ed\u00fd jsme se najedli zvl\u00e1\u0161\u0165 a pak si d\u011blali sv\u00e9. On koukal na televizi a j\u00e1 sed\u011bl v lo\u017enici u stolu s laptopem. Nakonec se sebral a ode\u0161el se slovy: „Jdu do kr\u00e1mu.“ Od t\u00e9 doby jsem ho nevid\u011bl.<\/p>\n

U\u017e je 7 ve\u010der a Bill po\u0159\u00e1d nikde. P\u0159et\u00e1\u010d\u00edm v ruk\u00e1ch iPhone a \u010dek\u00e1m, zda mi Bill zavol\u00e1 nebo d\u00e1 alespo\u0148 v\u011bd\u011bt. U\u017e je pry\u010d dlouho a po\u0159\u00e1d nic. Nejsp\u00ed\u0161 bych mu m\u011bl zavolat\u2026 Po\u010dk\u00e1m je\u0161t\u011b 10 minut a pak u\u017e mu zavol\u00e1m. Mo\u017en\u00e1 se jen zdr\u017eel n\u011bkde nebo n\u011bkoho potkal. O nic p\u0159ece nejde. Mo\u017en\u00e1 tu se mnou prost\u011b necht\u011bl b\u00fdt, tak se \u0161el proj\u00edt n\u011bkam do parku. Povzdechnu a iPhone odlo\u017e\u00edm. Najednou pr\u00e1sknou dve\u0159e.<\/div>\n

„Tome?“ houkne po chv\u00edli. Ihned si nasad\u00edm sluch\u00e1tka, pust\u00edm si do nich nahlas n\u011bjakou hudbu a za\u010dnu d\u011blat n\u011bco d\u011bsn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho na po\u010d\u00edta\u010di. M\u00e1m takovou chu\u0165 na n\u011bj vylet\u011bt a \u0159v\u00e1t, kde byl, \u017ee jsem o n\u011bj m\u011bl strach, ale neud\u011bl\u00e1m to. Vypadal bych jako \u017e\u00e1rliv\u00e1 hysterka.<\/em> Chvilku na to se otev\u0159ou dve\u0159e. Stoj\u00ed mezi futry.<\/div>\n
„Tomi,“ usly\u0161\u00edm ho vydechnout, ale d\u011bl\u00e1m, \u017ee ho nesly\u0161\u00edm. Sed\u00edm z\u00e1dy ke dve\u0159\u00edm, tak\u017ee i k n\u011bmu. Zaob\u00edr\u00e1m se sv\u00fdmi e-maily. Najednou se vedle m\u011b objev\u00ed jeho obli\u010dej, kdy\u017e se ke mn\u011b naklon\u00ed, abych si ho kone\u010dn\u011b v\u0161iml. Jen k n\u011bmu nato\u010d\u00edm hlavu. Jemn\u011b mi vynd\u00e1 jedno sluch\u00e1tko z ucha.<\/p>\n

„Nerad t\u011b ru\u0161\u00edm. Chci se jen zeptat\u2026 Jak je ti?“<\/div>\n

„Norm\u00e1ln\u011b,“ pokr\u010d\u00edm lhostejn\u011b rameny. Jak by mi asi m\u011blo b\u00fdt. Bylo mi blb\u011b jenom v poledne, proto\u017ee jsem si nevzal pr\u00e1\u0161ky. Si asi mysl\u00ed, \u017ee kdy\u017e bude p\u0159edst\u00edrat, jakou o m\u011b m\u00e1 starost, tak se n\u011bco zlep\u0161\u00ed. Na to a\u0165 zapomene.<\/em><\/div>\n
Sklop\u00ed o\u010di. „Co by sis dal k j\u00eddlu?“<\/div>\n
„Nic. U\u017e jsem jedl,“ odpov\u00edm jen s hran\u00fdm nez\u00e1jmem. Nesm\u00ed\u0161 se ho zeptat, kde byl. Ne, nesm\u00ed\u0161!<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. Nebudu t\u011b ru\u0161it,“ odt\u00e1hne se ode m\u011b a odejde. Jen se za n\u00edm oto\u010d\u00edm na \u017eidli a povzdechnu. Kde sakra byl takovou dobu? Bo\u017ee, mn\u011b to ned\u00e1 sp\u00e1t.<\/em> Zaklapnu laptop a zvednu se. Dojdu do koupelny, kde vykon\u00e1m hygienu, a pot\u00e9 se po t\u00e9 dlouh\u00e9 dob\u011b vr\u00e1t\u00edm do lo\u017enice.<\/div>\n
\n
\n

Obl\u00e9knu si \u010dist\u00e9 boxerky a zav\u0159u sk\u0159\u00ed\u0148. P\u0159ejdu k posteli, vyt\u00e1hnu triko a obl\u00e9knu si ho. Otev\u0159u dve\u0159e na terasu a zhasnu. Nechce se mi sice je\u0161t\u011b moc sp\u00e1t, ale stejn\u011b nem\u00e1m co d\u011blat. Lehnu si do postele, d\u00e1m si sluch\u00e1tka do u\u0161\u00ed, pust\u00edm si n\u011bjakou hudbu a str\u010d\u00edm iPhone pod pol\u0161t\u00e1\u0159. Oto\u010d\u00edm se k Billov\u011b polovin\u011b z\u00e1dy a sto\u010d\u00edm se do klub\u00ed\u010dka, na\u010de\u017e se zahrabu a\u017e po hlavu do pe\u0159iny, jeliko\u017e je tu u\u017e docela zima. Us\u00edn\u00e1 se mi tak dob\u0159e.<\/div>\n

Asi po p\u016fl hodin\u011b se prohne Billova polovina postele. Je n\u011bjak brzy. Nezd\u00e1 se mi, \u017ee by \u0161el sp\u00e1t, ale j\u00e1 taky dnes zalehl brzy. Co je mi v\u016fbec po n\u011bm. B\u016fhv\u00ed, kde byl.<\/em> Jen se zavrt\u00edm, zv\u00fd\u0161\u00edm trochu volume a d\u00e1l se sna\u017e\u00edm usnout. Po chvilce uc\u00edt\u00edm jeho ruku ve vlasech. To je asi znamen\u00ed, \u017ee po mn\u011b n\u011bco chce.<\/em> Jen si vynd\u00e1m z ucha sluch\u00e1tko na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1m. Zhluboka se nadechne.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu s tebou mluvit?“<\/div>\n

„Jo, pro\u010d ne,“ povzdechnu. Vyt\u00e1hnu iPhone a vypnu to. Vynd\u00e1m si i druh\u00e9 sluch\u00e1tko a \u010dek\u00e1m, co z n\u011bj vyleze. Prohr\u00e1bne si vlasy. Nerv\u00f3zn\u011b si jako v\u017edy za\u010dne hr\u00e1t s prst\u00fdnkem.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem se nezachoval dob\u0159e. Omlouv\u00e1m se ti\u2026 Mrz\u00ed m\u011b to. A\u2026 a nechci se h\u00e1dat nebo spolu nemluvit. Ud\u011blal bych v\u0161e, abych to vr\u00e1til. Vypl\u00e1chnul bych si pusu m\u00fddlem, kdyby to pomohlo,“ \u0161eptne. Chach. J\u00e1 \u010dekal, \u017ee to p\u0159ijde. U\u017e ho hry\u017ee sv\u011bdom\u00ed. Rad\u0161i kdyby mi \u0159ekl, kde kurva byl.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee na vypl\u00e1chnut\u00ed pusy ti posta\u010d\u00ed Listerin. Je v tom druh\u00e9m \u0161upl\u00edku shora v koupeln\u011b,“ odbudu ho. M\u00e1m chu\u0165 se za\u010d\u00edt sm\u00e1t.<\/div>\n
Tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. „To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Zd\u00e1 se ti, \u017ee se sm\u011bju?“ pozvednu obo\u010d\u00ed a hled\u00edm na n\u011bj stejn\u00fdm stylem jako on na m\u011b. „Nev\u00edm, pro\u010d by sis m\u011bl proplachovat pusu m\u00fddlem. Bude sta\u010dit Listerin, ne?“<\/div>\n
„Myslel jsem si, \u017ee si promluv\u00edme. Ne, \u017ee mi porad\u00ed\u0161, co si m\u00e1m vz\u00edt na vypl\u00e1chnut\u00ed pusy.“ Tak nakonec jsem nejhor\u0161\u00ed j\u00e1. Skv\u011ble.<\/p>\n

<\/em> „To ty jsi tu za\u010dal nesmysln\u011b kv\u00e1kat o tom, \u017ee si vydrhne\u0161 hubu m\u00fddlem!“ nam\u00edtnu nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n

„Byl to p\u0159\u00edklad, \u017ee bych to ud\u011blal, kdyby to m\u011blo vr\u00e1tit to, co jsem \u0159ekl, Tome.“<\/div>\n
„No jo, j\u00e1 jsem debil. Na m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 s tak t\u011b\u017ek\u00fdmi v\u011bcmi,“ za\u0161kleb\u00edm se cynicky. Odvr\u00e1t\u00ed pohled n\u011bkam do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„P\u016fjdu si lehnout, tak dobrou noc. A r\u00e1no nevst\u00e1vej. Do pr\u00e1ce se dostanu,“ jeho hlas je pod t\u00f3nem. Zvedne se.<\/div>\n
„Neboj se. Ani nem\u00e1m v pl\u00e1nu kv\u016fli tob\u011b vst\u00e1vat. On t\u011b odveze pravd\u011bpodobn\u011b n\u011bkdo jin\u00fd,“ odseknu mu a oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu zas z\u00e1dy. Tohle fakt miluju.<\/em><\/div>\n
„Jo, autobusy jezd\u00ed pravideln\u011b,“ prskne.<\/div>\n
„Tak to bys m\u011bl asi vst\u00e1t d\u0159\u00edv, ne\u017e jsi zvykl\u00fd vst\u00e1vat, abys ho stihl,“ zasy\u010d\u00edm na n\u011bj.<\/div>\n
„Vstanu, jak budu pot\u0159ebovat. Rad\u011bji jdu. Fakt jsem si myslel, \u017ee si promluv\u00edme, ale jak vid\u00edm, asi to nep\u016fjde a h\u00e1dat se nechci. Nechci \u0159\u00edct nic, co by m\u011b mrzelo.“<\/div>\n
„Jist\u011b. To p\u0159ece nem\u00e1\u0161 v povaze,“ zaksicht\u00edm se.<\/p>\n

Nesn\u00e1\u0161\u00edm, jak se \u0161t\u011bk\u00e1me. Oba jsme schopn\u00ed zaj\u00edt v\u017edy tak daleko, ale u\u017e r\u00e1no za\u010dalo \u0161patn\u011b. Nejd\u0159\u00edv to konto, pak to s t\u00edm, jak mi bylo \u0161patn\u011b, a pak se sebere a vypadne. Ani nev\u00edm, kde byl a tak stra\u0161n\u011b m\u011b to sere. Jestli za n\u011bk\u00fdm chod\u00ed, jestli se s n\u011bk\u00fdm sch\u00e1z\u00ed, tak je zabiju. Oba.<\/em> Zaslechnu, jak se Bill zhluboka nadechne, ale pak se za n\u00edm zav\u0159ou dve\u0159e. Zav\u0159u o\u010di a povzdechnu. P\u0159eto\u010d\u00edm se na druhou stranu a jen sleduji bud\u00edk. V\u00e1\u017en\u011b \u0159ekl, \u017ee ode m\u011b nechce odv\u00e9st do pr\u00e1ce? Odveze ho n\u011bkdo jin\u00fd? Co kdy\u017e\u2026 v\u00e1\u017en\u011b za n\u011bk\u00fdm byl? Co kdy\u017e n\u011bkoho m\u00e1?<\/em> Pomalu se odkryju a p\u0159ejdu do ob\u00fdv\u00e1ku. Bill takov\u00fd nen\u00ed. On by mi to ur\u010dit\u011b neud\u011blal, ani kdyby se d\u011blo cokoli.<\/em> V\u0161ude je zhasnuto, ale jeho siluetu vid\u00edm v k\u0159esle. To jako hodl\u00e1 p\u0159enocovat tady? V k\u0159esle? No tak to p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 span\u00ed.<\/em> Dojdu a\u017e k n\u011bmu. Tady sp\u00e1t nebude. Bu\u010f bude sp\u00e1t u m\u011b, nebo a\u0165 rad\u0161i nesp\u00ed v\u016fbec.<\/em> Zvedne ke mn\u011b hlavu.<\/p>\n

„Tady sp\u00e1t nebude\u0161,“ \u0159eknu potichu a pod\u00e1m mu ruku. Je to v t\u00e9hle situaci pon\u011bkud divn\u00e9 a\u2026 ani nev\u00edm, pro\u010d se h\u00e1d\u00e1me. V\u017edy\u0165 se nestalo nic tak hrozn\u00e9ho. Jsem dement. Bill je taky debil. Jsme kret\u00e9ni oba. H\u00e1d\u00e1me se kv\u016fli sra\u010dk\u00e1m.<\/em> Ale on mi svou nepod\u00e1.<\/div>\n

„Nebudu je\u0161t\u011b sp\u00e1t.“ Jen povzdechnu. A te\u010f m\u00e1m jako d\u011blat co? Kleknout si a prosit o odpu\u0161t\u011bn\u00ed?<\/em> Ned\u00e1 mi to. Mus\u00edm se zeptat.<\/div>\n
„Fajn, tak necho\u010f, ale\u2026“ odml\u010d\u00edm se. Nechci vypadat jako \u017e\u00e1rliv\u00fd milenec,<\/em> „\u2026kde jsi byl? M\u011bl jsem o tebe strach.“ Trochu se nap\u0159\u00edm\u00ed a zvedne ke mn\u011b hlavu \u00fapln\u011b.<\/div>\n
„Byl jsem v obchod\u011b. Cht\u011bl jsem n\u00e1m ud\u011blat ve\u010de\u0159i,“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„Byl jsi pry\u010d cel\u00e9 odpoledne. Nel\u017ei mi. Jestli n\u011bkoho m\u00e1\u0161 nebo\u2026 se s n\u011bk\u00fdm prost\u011b st\u00fdk\u00e1\u0161 nebo\u2026 Prost\u011b mi to \u0159ekni. Ocenil bych to,“ vykopu ze sebe. Promnu si sp\u00e1nek a potupn\u011b se vr\u00e1t\u00edm do lo\u017enice. Jsem za debila. Bezva.<\/em> Spadnu do postele a jen kouk\u00e1m do stropu. Po chvilce ale Bill vejde do lo\u017enice.<\/div>\n
„Ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b podv\u00e1d\u00edm?“<\/div>\n
„Ne. Jen\u2026“ povzdechnu. „To je jedno. Zapome\u0148 na to,“ \u0159eknu rad\u011bji a oto\u010d\u00edm hlavu k balkonu. Te\u010f si je\u0161t\u011b bude myslet, \u017ee si o n\u011bm mysl\u00edm, \u017ee je d\u011bvka a budu si moct j\u00edt sko\u010dit.<\/em> Ani te\u010f nevn\u00edm\u00e1m tu zimu, jak\u00e1 tu je.<\/div>\n
„To nen\u00ed jedno. Co si o mn\u011b v\u016fbec mysl\u00ed\u0161, Tome? To, \u017ee jsem se zdr\u017eel, neznamen\u00e1, \u017ee n\u011bkoho m\u00e1m. Byl jsem se proj\u00edt. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ vydechne a rozejde se k balkonu. Zav\u0159e ho a z\u016fstane u n\u011bj st\u00e1t. „J\u00e1\u2026 j\u00e1 nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 d\u011bvka,“ vyhrkne ze sebe a rozejde se od balkonu pry\u010d, kolem postele a\u017e ke dve\u0159\u00edm. Jako bych to ne\u0159\u00edkal.<\/p>\n

<\/em> „Tak to ale v\u016fbec nen\u00ed,“ povzdechnu a p\u0159ikryji si obli\u010dej dlan\u00ed. „Ty prost\u011b nech\u00e1pe\u0161, jak mi asi bylo, kdy\u017e ses jen sebral a ode\u0161el. Byl jsi pry\u010d cel\u00e9 odpoledne a j\u00e1 se o tebe b\u00e1l, b\u016fhv\u00edco se ti kde nestalo. Asi ses je\u0161t\u011b do t\u00e9hle situace nedostal, tak nev\u00ed\u0161, jak\u00e9 to je. Zkr\u00e1tka jen nev\u00edm, co si o tom myslet, kdy\u017e ani nev\u00edm, kde jsi byl. Vad\u00ed mi, kdy\u017e o tob\u011b nic nev\u00edm. Prost\u011b jen\u2026 kdybys n\u011bkoho m\u011bl, tak si p\u0159eju, abys mi to \u0159ekl a nepodv\u00e1d\u011bl m\u011b. Rad\u011bji mi dej kopa\u010dky, ne\u017e abys m\u011b podv\u00e1d\u011bl, pros\u00edm,“ \u0159eknu potichu a sleduji strop. V o\u010d\u00edch m\u011b za\u010dnou \u0161t\u00edpat slzy. Bol\u00ed m\u011b takov\u00e9hle my\u0161lenky. Tvo\u0159\u00ed se mi p\u0159i nich knedl\u00edk v krku. Ot\u0159u si sp\u00e1nek od tekouc\u00ed slan\u00e9 kapky a ti\u0161e popot\u00e1hnu.<\/p>\n

Kdyby se se mnou roze\u0161el, pochop\u00edm to. Ne v\u0161echno m\u016f\u017ee vydr\u017eet v\u011b\u010dn\u011b a posledn\u00ed dobou m\u00e1me probl\u00e9my. Bolelo by to, ale p\u0159enesl bych se p\u0159es to. Kdyby m\u011b ale podv\u00e1d\u011bl s n\u011bk\u00fdm ciz\u00edm, s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, to bych\u2026 nep\u0159e\u017eil. Rad\u011bji bych se asi zabil, ne\u017e aby mi tohle ud\u011blal. Nemysl\u00edm si, \u017ee takov\u00fd Bill je, ale i tak\u2026 Nejsp\u00ed\u0161 bych to neust\u00e1l.<\/p>\n

<\/em> „V\u011b\u0159 mi, \u017ee moc dob\u0159e v\u00edm, jak\u00e9 to je, nev\u011bd\u011bt, co s tebou je. Jo, ud\u011blal jsem blbost, \u017ee jsem ti nic ne\u0159ekl. To p\u0159izn\u00e1v\u00e1m. Omlouv\u00e1m se ti za to, ale\u2026 ale j\u00e1 nikoho nem\u00e1m. Nem\u00e1m v pl\u00e1nu t\u011b opou\u0161t\u011bt, pokud to s\u00e1m nebude\u0161 cht\u00edt. Nepodv\u00e1d\u00edm\u2026 nikdy jsem to neud\u011blal a ani nechci ud\u011blat,“ stoj\u00ed ve dve\u0159\u00edch, hlavu op\u0159enou o futra, „\u2026sakra, to m\u011b bude prov\u00e1zet snad do smrti, kurva,“ vydechne a d\u00e1 p\u011bst\u00ed do zdi. Nato\u010d\u00edm k n\u011bmu hlavu.<\/div>\n

„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ nech\u00e1pu.<\/div>\n
Zakrout\u00ed hlavou. „Ne\u0159e\u0161 to. Jen m\u00e1m \u0161patn\u00fd pocit.“<\/div>\n
Pomalu se posad\u00edm. „O \u010dem to mluv\u00ed\u0161?“ zept\u00e1m se znovu. Sesune se po futru na zem a posad\u00ed se, kolena si p\u0159it\u00e1hne pod bradu.<\/div>\n
„O tom hajzlovi a zkurvenym klubu,“ d\u00e1 si obli\u010dej do dlan\u00ed. „Nen\u00e1vid\u00edm se za to v\u0161echno, co jsem ud\u011blal. V\u0161echno jsem zkurvil. Jedin\u00e1 dobr\u00e1 v\u011bc, kterou mi tohle p\u0159ineslo, jsi ty. Jsi to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u011b v \u017eivot\u011b potkalo a j\u00e1 se tak stra\u0161n\u011b boj\u00edm, \u017ee o to p\u0159ijdu!“ vzlykne. Ach bo\u017ee.<\/em> Neubr\u00e1n\u00edm se povzdechnut\u00ed.<\/div>\n
„Opravdu si, Bille, mysl\u00ed\u0161, \u017ee si mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e jsi d\u011blal v tom debiln\u00edm klubu, tak jsi d\u011bvka?“ zept\u00e1m se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. To m\u00e1 o mn\u011b takov\u00e9hle m\u00edn\u011bn\u00ed? No tak to teda pot\u011b\u0161 prdel.<\/p>\n

<\/em> „Mo\u017en\u00e1 kdybys v\u011bd\u011bl, co jsem d\u011blal p\u0159edt\u00edm\u2026“ odml\u010d\u00ed se na chvilku a prohr\u00e1bne si vlasy, „\u2026nemiloval bys m\u011b a myslel by sis to.“<\/div>\n

„Co jsi d\u011blal?“ po\u0161ept\u00e1m s obavami.<\/div>\n
„Ne, neptej se m\u011b na to, pros\u00edm.“ To mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b?<\/em><\/div>\n
„\u2026to jako mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ pozvednu obo\u010d\u00ed. „J\u00e1 ti o sob\u011b \u0159ekl v\u0161echno, ukazoval jsem ti svoje fotky a j\u00e1 o tob\u011b jako nem\u00e1m v\u011bd\u011bt nic?“<\/div>\n
„T\u00fdk\u00e1 se to Alexe. Ud\u011blal jsem tehdy stra\u0161nou chybu a budu za to platit do smrti. V\u017edy m\u011b bude u\u017e\u00edrat sv\u011bdom\u00ed. Ne, ne\u0161lapal jsem, ani jsem nebyl v \u017e\u00e1dn\u00e9m klubu.“ Bral drogy nebo n\u011bkoho zabil nebo zn\u00e1silnil? Nato\u010dil porno?<\/em><\/div>\n
„Co si jako pod t\u00edmhle m\u00e1m p\u0159edstavit? Co jsi d\u011blal?“ zept\u00e1m se u\u017e netrp\u011bliv\u011b.<\/div>\n
„Prost\u011b\u2026 byl jsem s n\u00edm, a to byla ta osudov\u00e1 chyba,“ povzdechne a promne si obli\u010dej. Jinak m\u00e1 hlavu jako v pohod\u011b?<\/em><\/div>\n
„A to je jako v\u0161echno,“ vyd\u00e1m ze sebe nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„\u2026jo,“ \u0159ekne. Za\u010dne se zvedat. „Spinkej,“ broukne ti\u0161e. To se mi snad zd\u00e1\u2026<\/em><\/div>\n
„M\u011b u\u017e tohle nebav\u00ed,“ zakrout\u00edm hlavou. Vylezu z postele. Z\u016fstane na m\u011b koukat. Rozsv\u00edt\u00edm, dojdu ke sk\u0159\u00edni, kterou otev\u0159u a za\u010dnu si obl\u00e9kat kalhoty. Nechci tu b\u00fdt u\u017e ani minutu. M\u00e1m toho pln\u00fd zuby. On o mn\u011b v\u00ed v\u0161echno, j\u00e1 o n\u011bm v\u016fbec nic. Bydl\u00ed tady, tvrd\u00ed, \u017ee m\u011b miluje a takhle se chov\u00e1? To \u010dek\u00e1 jako na co? A\u017e za\u010dne padat sn\u00edh nebo co?<\/p>\n

<\/em> „Ne, necho\u010f nikam! Pros\u00edm.“ Ihned je Bill u m\u011b.<\/div>\n

„Jdi ode m\u011b!“ vyjedu na n\u011bj. St\u00e1hnu ze sebe vztekle triko na span\u00ed a obl\u00e9knu si prvn\u00ed triko, kter\u00e9 mi padne do ruky.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm t\u011b,“ rozpl\u00e1\u010de se a chytne m\u011b za ruku. „Ten, kdo by m\u011bl kdy\u017e u\u017e odej\u00edt, jsem j\u00e1. Pros\u00edm, neodch\u00e1zej!“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m, abys m\u011b nechal na pokoji a nehrabal na m\u011b!“ zak\u0159i\u010d\u00edm a odstr\u010d\u00edm ho od sebe. „J\u00e1 nejsem takov\u00fd debil, za jak\u00e9ho m\u011b asi furt m\u00e1\u0161! Bydl\u00ed\u0161 tady, tvrd\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b miluje\u0161 a kdo v\u016fbec jsi? S k\u00fdm v\u016fbec \u017eiju?!“ za\u0159vu na n\u011bj.<\/div>\n
„Ne\u017eije\u0161 s nik\u00fdm hor\u0161\u00edm, ne\u017e jsi ty s\u00e1m!“ vyhrkne ze sebe najednou. Bre\u010d\u00ed a up\u00edn\u00e1 ke mn\u011b pohled. Jako by mi v tu chv\u00edli do srdce zarazil ostr\u00fd n\u016f\u017e. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, ale ne na dlouho. Za\u010dnou m\u011b v nich p\u00e1lit slzy.<\/div>\n
„\u2026tohle jsi p\u0159ehnal,“ dostanu ze sebe sotva sly\u0161iteln\u011b. Ihned ho obejdu a s brekem se sna\u017e\u00edm co nejrychleji opustit tohle m\u00edsto. Nechci tu str\u00e1vit u\u017e ani minutu. Nechci ho u\u017e ani vid\u011bt.<\/p>\n

„Tome!“ k\u0159ikne a rozeb\u011bhne se za mnou. „Ne! Pros\u00edm t\u011b ne! Nemyslel jsem to tak. Promi\u0148!“ vzlyk\u00e1. Celou tu dobu to v sob\u011b dr\u017e\u00ed. Celou tu dobu si mysl\u00ed, \u017ee jsem jen hnusn\u00fd vrah. To\u2026 to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. \u0158\u00edkal, \u017ee m\u011b ch\u00e1pe. V\u017edy\u0165\u2026 Bo\u017ee m\u016fj.<\/em> Rychle si ot\u0159u tv\u00e1\u0159e od slz a obuji si prvn\u00ed boty, co najdu. Nechci vid\u011bt jeho obli\u010dej. U\u017e nikdy. Mysl\u00ed si, \u017ee jsem hnusn\u00fd vrah.<\/em> „Ne\u017eije\u0161 s nik\u00fdm hor\u0161\u00edm, ne\u017e jsi ty s\u00e1m!“ Jako by mi to po\u0159\u00e1d zn\u011blo v hlav\u011b. Jsem pro n\u011bj jen n\u011bjak\u00fd odpad, co vra\u017ed\u00ed lidi. Mysl\u00ed si, \u017ee jsem to nejhor\u0161\u00ed, co kdy potkal. Co jsem vlastn\u011b \u010dekal?<\/em> Ale on m\u011b chytne za pa\u017ei a sjede dol\u016f, klekne si na zem.<\/div>\n

„Tome, pros\u00edm! Neodch\u00e1zej. Nemyslel jsem to tak. Nem\u011bl jsem to nikdy vypustit z huby,“ bre\u010d\u00ed. Nen\u00e1vistn\u011b se na n\u011bj se slzami v o\u010d\u00edch pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 m\u00e1\u0161 pravdu. Jsem jen vrah, co si zaslou\u017e\u00ed chc\u00edpnout. Pro\u010d by ses tahal s n\u011bk\u00fdm, jako jsem j\u00e1. Jsem pro tebe jen n\u011bjak\u00fd nepot\u0159ebn\u00fd odpad, co ti v\u0161echno plat\u00ed. Pro\u010d ne. On vra\u017ed\u00ed lidi, tak pro\u010d by ho n\u011bco takov\u00fdho m\u011blo v\u016fbec mrzet, vi\u010f?“ k\u0159i\u010d\u00edm mezi vzlyky. Vytrhnu mu prudce ruku, a\u017e upadne, a otev\u0159u dve\u0159e od bytu.<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikne. „Tak to nen\u00ed!“ rychle se za mnou odplaz\u00ed. Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu a ot\u0159u si o\u010di od slz.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, abych t\u011b nikdy nepoznal,“ za\u0161ept\u00e1m a naposledy se mu pod\u00edv\u00e1m do t\u011bch jeho ubre\u010den\u00fdch \u010dokol\u00e1d.<\/p>\n

Necht\u011bl jsem ty o\u010di u\u017e nikdy vid\u011bt. Nikdy. Ani jeho obli\u010dej, ani jeho t\u011blo. U\u017e jsem se ho necht\u011bl nikdy dotknout, ani c\u00edtit. Bylo to jako by mi do srdce zarazil \u017eelezn\u00fd k\u016fl, kter\u00fd mi tam ud\u011blal obrovskou d\u00edru. Bylo to pry\u010d. V\u0161echno, co jsem k n\u011bmu c\u00edtil, se najednou ztratilo v p\u0159\u00edvalu t\u011bch siln\u00fdch, bolestiv\u00fdch emoc\u00ed. C\u00edtil jsem se roz\u010dtvrcen\u00fd a zlomen\u00fd.<\/em> On se ihned postav\u00ed a nahlas se rozpl\u00e1\u010de.<\/div>\n

„Tome, to ne\u2026 pros\u00edm,“ vzlykne a rozejde se ke mn\u011b. „Ne-necht\u011bl jsem to \u0159\u00edct, ujelo mi to. Nen\u00ed to tak,“ skoro k\u0148u\u010d\u00ed. Ujelo mu to? Takov\u00e9 v\u011bci neuj\u00ed\u017ed\u00ed, pokud si je doopravdy nemysl\u00ed.<\/em> Zav\u0159u o\u010di, rychle si ot\u0159u tv\u00e1\u0159e od slz, na\u010de\u017e seberu kl\u00ed\u010dky od auta a rozb\u011bhnu se po schodech dol\u016f. Nemohl jsem \u010dekat na v\u00fdtah, tr\u00e1vit tam dal\u0161\u00ed minuty. P\u0159es slzy jsem sotva vid\u011bl na schody, a kdy\u017e mi podklouzla noha, jen tak tak jsem se stihl p\u0159idr\u017eet z\u00e1bradl\u00ed, abych nepadl rovnou po hlav\u011b dol\u016f ze schod\u016f. S hlasit\u00fdm pl\u00e1\u010dem jsem seb\u011bhl a\u017e dol\u016f, rozrazil vchodov\u00e9 dve\u0159e a b\u011b\u017eel do gar\u00e1\u017e\u00ed. Jakmile jsem sedl do auta, rozjel jsem se pry\u010d.<\/p>\n

Jel jsem m\u011bstem a st\u00e1le si ut\u00edral slzy. Nem\u011bl jsem kl\u00ed\u010de od bytu, nem\u011bl jsem pen\u00edze. A hlavn\u011b jsem nem\u011bl Billa, nem\u011bl jsem srdce. V\u0161echno to z\u016fstalo tam u n\u011bj. On to ze m\u011b vyrval. Tohle byl jeho \u00famysl? V\u011bd\u011bl, \u017ee jsem naivn\u00ed a on m\u011b o v\u0161echno p\u0159iprav\u00ed? Rozhodl se mi za n\u011bco mst\u00edt? Pro\u010d? Pro\u010d to ud\u011blal? Pro\u010d se mnou v\u016fbec byl, kdy\u017e si o mn\u011b tohle mysl\u00ed?! Sakra!<\/em><\/div>\n

Nev\u011bd\u011bl jsem, kam jedu. Hlavn\u011b n\u011bkam pry\u010d a daleko, abych u\u017e nemusel Billa nikdy vid\u011bt.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Cel\u00fd den jsme spolu s Billem moc nekomunikovali. Ka\u017ed\u00fd jsme se najedli zvl\u00e1\u0161\u0165 a pak si d\u011blali sv\u00e9. On koukal na televizi a j\u00e1 sed\u011bl v lo\u017enici u stolu s laptopem. Nakonec se sebral a ode\u0161el<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7791","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7791","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7791"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7791\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7791"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7791"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7791"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}