{"id":7824,"date":"2011-09-16T16:00:00","date_gmt":"2011-09-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7803"},"modified":"2011-09-16T16:00:00","modified_gmt":"2011-09-16T15:00:00","slug":"phantom-of-the-opera-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/16\/phantom-of-the-opera-2\/","title":{"rendered":"Phantom of the Opera 2."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong> Dnes je m\u016fj den. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed den m\u00e9ho \u017eivota. Ten, pro kter\u00fd jsem zavrhl rodinu a opustil Toma. Den, pro kter\u00fd jsem se zrodil. Poprv\u00e9 usly\u0161\u00edm t\u00f3ny sv\u00e9 opery z \u00fast vytr\u00e9novan\u00fdch prof\u00edk\u016f, poprv\u00e9 zjist\u00edm, jak\u00e9 to je, b\u00fdt slavn\u00fdm.<\/div>\n

U\u017e d\u00e1vno se budovou n\u00e1rodn\u00ed opery rozneslo posledn\u00ed zvon\u011bn\u00ed, zat\u00edmco se m\u016fj tich\u00fd st\u00edn pl\u00ed\u017eil po spo\u0159e osv\u011btlen\u00e9 chodb\u011b k lo\u017ei \u010d\u00edslo p\u011bt. Pomalu jsem si za\u010d\u00ednal uv\u011bdomovat ur\u010dit\u00e9 spojen\u00ed mezi sebou a karnevalovou maskou. Dopl\u0148ovala m\u011b, jako nikdy nic a nikdo. Mo\u017en\u00e1 a\u017e na Toma…<\/p>\n

To pr\u00e1v\u011b d\u00edru po n\u011bm dr\u017eela gumi\u010dka velkolep\u00e9 masky pohromad\u011b. Nechci myslet na minulost. Ne te\u010f, kdy\u017e m\u00e1m celou budoucnost p\u0159ed sebou. Ti\u0161e jsem se vecpal do l\u00f3\u017ee velkolep\u00e9 N\u00e1rodn\u00ed opery a usadil se na rud\u011b polstrovanou \u017eidli se zlat\u00fdmi ozd\u016fbkami. P\u0159\u00edmo naproti mn\u011b se od stropu pohupoval ob\u0159\u00ed k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00fd lustr s tis\u00edci sv\u00ed\u010dek po okraj\u00edch, kter\u00e9 se samy zapalovaly po zata\u017een\u00ed za prov\u00e1zek ukryt\u00fd v z\u00e1kulis\u00ed.<\/p>\n

Vyklonil jsem se p\u0159es zlat\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed v l\u00f3\u017ei a pod\u00edval se do publika. Jedin\u00e1 hlava, kter\u00e1 mi p\u0159i\u0161la tolik zn\u00e1m\u00e1, vy\u010duhovala nad ostatn\u00edmi. Ne, \u017ee by snad pat\u0159ila n\u011bjak\u00e9mu extr\u00e9mn\u011b vysok\u00e9mu \u010dlov\u011bku… Nad ostatn\u00edmi dominovala dlouh\u00fdmi rozpu\u0161t\u011bn\u00fdmi dredy. Zat\u0159\u00e1sl jsem hlavou a oto\u010dil se k podiu, zat\u00edmco sv\u00edce na lustru jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku pozhas\u00ednaly a ztichl\u00fdm s\u00e1lem se rozezn\u011bly prvn\u00ed t\u00f3ny \u00e1rie, kter\u00e1 vznikala pod moj\u00ed rukou.<\/div>\n

\n
\n

Tom:<\/p>\n

<\/strong> Nesn\u00e1\u0161\u00edm obleky. M\u00e1m r\u00e1d sv\u00e9 pohodl\u00ed a tohle rozhodn\u011b nic pohodln\u00e9ho nen\u00ed. Zvedl jsem hlavu a rozhl\u00e9dl se po l\u00f3\u017e\u00edch. Sed\u011bli jsme prakticky uprost\u0159ed, tak\u017ee jsem nevid\u011bl akor\u00e1t na l\u00f3\u017ee za mnou. V p\u00e1t\u00e9 l\u00f3\u017ei od kraje na lev\u00e9 stran\u011b nesed\u011bl dlouhou dobu nikdo. V\u00edm to, d\u00edval jsem se. Te\u010f jsem si ve skom\u00edraj\u00edc\u00edm svitu sv\u00ed\u010dek mohl v\u0161imnout temn\u00e9ho st\u00ednu v masce. Cht\u011bl jsem na n\u011bj upozornit matku, kdy\u017e vtom spustili prvn\u00ed t\u00f3ny \u00e1rie.<\/p>\n

Byl jsem ohromen. Kdy\u017e hlavn\u00ed s\u00f3listka za\u010dala zp\u00edvat, doslova jsem on\u011bm\u011bl. Kouzlo opery mne vt\u00e1hlo do sv\u00e9ho d\u011bje a j\u00e1 se po celou dobu nezmohl na jedin\u00e9 slovo. Tedy dokud mi matka ne\u0161\u0165ouchla do ramene. S nech\u00e1pav\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i jsem se k n\u00ed oto\u010dil.<\/div>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, p\u0159esta\u0148 si broukat,“ zasy\u010dela mi do ucha. Broukat si? J\u00e1 si nebrouk\u00e1m! Nebo snad…<\/p>\n

S\u00f3list\u00e9 zap\u011bli a j\u00e1 zpozorn\u011bl. Melodii jsem znal. Sly\u0161el jsem ji… u\u017e d\u0159\u00edv. Zbytek p\u0159edstaven\u00ed jsem se nev\u011bnoval prakticky ni\u010demu jin\u00e9mu, ne\u017e p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed o tom, kde jsem melodii jen mohl sly\u0161et. Chv\u00edlemi jsem dokonce znal i slova. Nemo\u017en\u00e9…<\/p>\n

*<\/p>\n

Kdy\u017e opera skon\u010dila, m\u00e1ma, j\u00e1 i zbytek publika jsme vysko\u010dili na nohy v bou\u0159liv\u00e9m potlesku, kter\u00fdm jsme herce odm\u011b\u0148ovali za neskute\u010dn\u00fd v\u00fdkon.<\/div>\n

„A te\u010f p\u0159ijde autor,“ zamumlala m\u00e1ma. „R\u00e1da bych v\u011bd\u011bla, kdo tak skv\u011bl\u00e9 d\u00edlo napsal.“<\/p>\n

„V t\u00e9to chv\u00edli se u v\u011bt\u0161iny premi\u00e9r d\u011bkuje autorovi. I my bychom r\u00e1di pod\u011bkovali, av\u0161ak autor t\u00e9to opery nem\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt mezi n\u00e1s,“ zah\u0159m\u011bl hlas jednoho ze s\u00f3list\u016f a div, \u017ee se pod silou jeho hlasu cel\u00e9 divadlo neslo\u017eilo jako dome\u010dek z karet. „Av\u0161ak p\u0159esto velice d\u011bkujeme Fantomovi za jeho neuv\u011b\u0159itelnou hru!“ vyk\u0159ikl a z\u00e1\u0159e reflektor\u016f dosud z\u00e1\u0159\u00edc\u00edch na podium se sto\u010dila k l\u00f3\u017ei \u010d\u00edslo p\u011bt, ve kter\u00e9 v\u0161ak nikdo nesed\u011bl. Ztichl\u00fdm s\u00e1lem se ozvalo klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed l\u00f3\u017ee, jak doty\u010dn\u00fd opustil sv\u00e9 m\u00edsto.<\/p>\n

„Kdo to byl?“ \u0161eptali si snad v\u0161ichni v s\u00e1le a naprosto zapomn\u011bli na tlesk\u00e1n\u00ed. Za\u010dal jsem odstrkovat lidi kolem sebe.<\/div>\n

„Thomasi? Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161?“ zavolala za mnou m\u00e1ma, ale j\u00e1 jen zat\u0159\u00e1sl hlavou v odpov\u011b\u010f a utekl. Zastavil jsem se u baru dole v budov\u011b. Zad\u00fdchan\u011b jsem vydechl, zat\u00edmco barmanka trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1vala na m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Kdo napsal tuhle hru?“ zeptal jsem se a uk\u00e1zal na plak\u00e1t poukazuj\u00edc\u00ed na dne\u0161n\u00ed premi\u00e9ru.<\/div>\n

„To nikdo nev\u00ed. Objevil se tu asi p\u0159ed rokem a donesl majiteli Opery sc\u00e9n\u00e1\u0159. Nikdy nikomu nedovolil, aby se dostal do jeho osobn\u00edho prostoru a nikdy ho nikdo nevid\u011bl bez jeho \u010dernob\u00edl\u00e9 karnevalov\u00e9 masky. Nech\u00e1v\u00e1 si \u0159\u00edkat Fantom Opery. Neptejte se na n\u011bj, mlad\u00fd mu\u017ei. Akor\u00e1t v\u00e1s to m\u016f\u017ee dostat do probl\u00e9m\u016f,“ zamumlala barmanka. „N\u011bco k pit\u00ed?“<\/div>\n
„Ne, d\u00edky a d\u011bkuji za informace. Zat\u00edm nashle,“ zamumlal jsem ve shonu a vyb\u011bhl po schodech k l\u00f3\u017e\u00edm. M\u00e9 kroky vedly k l\u00f3\u017ei \u010d\u00edslo p\u011bt.<\/p>\n

Rozrazil jsem dve\u0159e a nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Nikde nikdo, jen rud\u00e1 r\u016f\u017ee s \u010dernou ma\u0161l\u00ed le\u017e\u00edc\u00ed na polstrovan\u00e9m k\u0159es\u00edlku. Pod n\u00ed le\u017eel vzkaz.<\/div>\n

Pro Tebe<\/em>, bylo naps\u00e1no na ob\u00e1lce zape\u010det\u011bn\u00e9 pe\u010detn\u00edm voskem ve tvaru lebky. Nerv\u00f3zn\u011b jsem se rozhl\u00e9dl po l\u00f3\u017ei a sebral r\u016f\u017ei. Ob\u00e1lka z\u016fstala nedot\u010den\u00e1 le\u017eet na k\u0159es\u00edlku.<\/p>\n

*<\/p>\n

„Tome! Kam jsi utekl?!“ zak\u0159i\u010dela m\u00e1ma, kdy\u017e jsem se j\u00ed s r\u016f\u017ei\u010dkou v rukou zapletl do cesty.<\/div>\n

„Pot\u0159eboval jsem na vzduch,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Mami, nem\u016f\u017eeme u\u017e kone\u010dn\u011b jet?“<\/div>\n
„Jist\u011b. Gordon u\u017e stoj\u00ed p\u0159ed Operou. \u010cekalo se jen na tebe.“<\/p>\n

*<\/p>\n

Doma jsem okam\u017eit\u011b dob\u011bhl do kuchyn\u011b a popadl prvn\u00ed skleni\u010dku, kter\u00e1 mi padla do ruky. Shodil jsem p\u0159itom n\u011bjak\u00e9 hrne\u010dky, kter\u00e9 se za\u0159in\u010den\u00edm dopadly na zem, a k\u0159ehk\u00fd porcel\u00e1n se rozbil na kousky. Rychle jsem za\u010dal skl\u00edzet nap\u00e1chanou spou\u0161\u0165. Zavadil jsem prstem o jeden st\u0159\u00edpek, kter\u00fd mi pro\u0159\u00edzl k\u016f\u017ei. Vztekle jsem zasy\u010del.<\/div>\n

„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161, ty bl\u00e1zne jeden?!“<\/div>\n
„Co by, dobrovoln\u011b si masakruju ruce… Nevid\u00ed\u0161?!“ zasy\u010del jsem vztekle na Billa, jako by za moji nemotornost mohl on.<\/div>\n
„Uka\u017e,“ zamumlal a popadl prst do ruky. „Nic to nen\u00ed. Jen tro\u0161ka krve.“ Zvedl m\u016fj prst ke rt\u016fm a opatrn\u011b p\u0159ejel jazykem po rance, aby ji zbavil krve. „Co tu v\u016fbec takhle pozd\u011b v noci d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Vr\u00e1tili jsme se s mamkou z opery a j\u00e1 si sem \u0161el pro v\u00e1zi\u010dku.“<\/div>\n
„Pro v\u00e1zi\u010dku?“<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a opatrn\u011b vzal do ruky k\u0159ehkou rudou r\u016f\u017ei omotanou \u010dernou ma\u0161l\u00ed, na kterou Bill z\u016fstal z\u00edrat pomalu s otev\u0159enou pusou.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Bill: Dnes je m\u016fj den. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed den m\u00e9ho \u017eivota. Ten, pro kter\u00fd jsem zavrhl rodinu a opustil Toma. Den, pro kter\u00fd jsem se zrodil. Poprv\u00e9 usly\u0161\u00edm t\u00f3ny sv\u00e9 opery z \u00fast vytr\u00e9novan\u00fdch prof\u00edk\u016f, poprv\u00e9 zjist\u00edm, jak\u00e9 to je, b\u00fdt slavn\u00fdm.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[458],"tags":[],"class_list":["post-7824","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-phantom-of-the-opera"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7824","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7824"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7824\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7824"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7824"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7824"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}