{"id":7827,"date":"2011-09-15T18:30:00","date_gmt":"2011-09-15T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7806"},"modified":"2011-09-15T18:30:00","modified_gmt":"2011-09-15T17:30:00","slug":"effervescent-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/15\/effervescent-34\/","title":{"rendered":"Effervescent 34."},"content":{"rendered":"
autor: Cinamatics<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Bill se mus\u00ed schovat, Tom mu mus\u00ed pomoci<\/p>\n

<\/strong> \u0160est dn\u00ed. \u0160est dn\u00ed uplynulo a Bill se probudil do sedm\u00e9ho, jeho matka s n\u00edm o\u0161kliv\u011b t\u0159\u00e1sla, aby ho probudila. \u010cum\u011bla mu do obli\u010deje, d\u00edvala se na malou trhlinku a sv\u011btle \u017elutou mod\u0159inu, kterou je\u0161t\u011b nem\u011bl \u010das zakr\u00fdt, a probod\u00e1vala ho pohledem tak siln\u011b, \u017ee p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, o co j\u00ed jde.<\/p>\n

„Nech\u00e1me t\u011b v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed a tohle<\/em> je kurva to, co si p\u0159iveze\u0161 dom\u016f?“ zav\u0159e\u0161t\u011bla.<\/div>\n

„P\u0159edt\u00edm to vypadalo mnohem h\u016f\u0159,“ odsekl Bill unaven\u011b, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 nebylo to nejlep\u0161\u00ed, co mohl ud\u011blat.<\/div>\n
„Co pros\u00edm?!“<\/div>\n
„No\u2026 vypadalo\u2026“ zamumlal Bill.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b dosta\u0148 svou prdel nahoru, a uka\u017e sv\u00e9mu otci, do \u010deho ses tam dostal, a kdy\u017e se zept\u00e1, co se ti kurva stalo, tak mu to \u0159ekne\u0161! Je to jasn\u00fd?“<\/div>\n
Bill jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl, ne\u017e vylezl z postele, ut\u00e1hl si \u0161\u0148\u016frku od kalhot u py\u017eama a vylezl po rozviklan\u00fdch schodech, aby na\u0161el otce, kter\u00fd sed\u011bl u stolu v j\u00eddeln\u011b a jedl svou sn\u00eddani; z r\u00e1dia se oz\u00fdvala stejn\u00e1 star\u00e1 hudba jako v\u017edy. <\/div>\n
„Dostal jsem p\u011bst\u00ed do obli\u010deje,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a uk\u00e1zal si na lev\u00e9 oko.<\/div>\n
„Co si tam do prdele d\u011blal, \u017ee se ti to stalo?“ zah\u0159m\u011bl jeho otec a Bill jen nakr\u010dil ramena a odvr\u00e1til pohled.<\/div>\n
„Jeden kluk m\u011b nem\u011bl r\u00e1d, tak m\u011b uhodil\u2026“<\/div>\n
„Nikdo nem\u00e1 r\u00e1d p\u0159echytral\u00fd transky,“ odsekl jeho t\u00e1ta. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee sis to zaslou\u017eil, \u017ee?“<\/div>\n
„Ano, pane.“<\/div>\n
„To jsem si mohl myslet\u2026 mimochodem, a\u017e z\u00edtra p\u0159ijedu dom\u016f, tak ti ty vlasy ost\u0159\u00edh\u00e1m. Rozum\u00ed\u0161?“ <\/div>\n
„Ano, pane.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
\n
\n

Jeho otec se zase vr\u00e1til ke \u010dten\u00ed novin a Bill si uv\u011bdomil, \u017ee cokoliv dobr\u00e9ho, \u010d\u00edm by mohl z tohoto m\u00edsta ud\u011blat domov, bylo pry\u010d. Prome\u0161kal ka\u017edou \u0161anci, aby se k n\u011bmu chovali jako k jejich synovi, a on za to mohl vinit jen a jen sebe; domyslil si.<\/p><\/div>\n

Byly doby jako tahle, kdy si Bill nane\u0161t\u011bst\u00ed myslel, \u017ee to, co jeho rodi\u010de \u0159\u00edkaj\u00ed, je pravda. Mo\u017en\u00e1 si zaslou\u017eil dostat od Gustava p\u011bst\u00ed, tak n\u011bjak m\u011bl pocit, \u017ee si to zaslou\u017eil; p\u0159eci jen mu ukradl jeho \u0161anci b\u00fdt s Tomem. Ale nikdy by sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm ne\u0159ekl prav\u00fd d\u016fvod, pro\u010d ho uhodil, a tak bylo mnohem jednodu\u0161\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee n\u011bkomu jen \u0161l\u00e1pl na nohu a on ho za to pra\u0161til.<\/div>\n
Pak ho zas\u00e1hla jin\u00e1 v\u011bc, kdy\u017e \u010dekal, a\u017e mu jeho matka d\u00e1 povolen\u00ed k tomu, aby dojedl zbytek sn\u00eddan\u011b, kter\u00e1 le\u017eela na p\u00e1nvi; jeho rodi\u010de odj\u00ed\u017ed\u011bli. Nebyla to novinka, \u017ee mu to ne\u0159ekli p\u0159edem, ale byl r\u00e1d, \u017ee p\u0159eci jen bude moci pou\u017e\u00edt po\u010d\u00edta\u010d p\u0159es noc a mluvit s Tomem (nebo mu alespo\u0148 zavolat). To byla nejsp\u00ed\u0161 ta jedin\u00e1 v\u011bc, pro kterou st\u00e1lo za to p\u0159e\u017e\u00edt cel\u00fd den.<\/p>\n

„Po ob\u011bd\u011b odj\u00ed\u017ed\u00edme,“ \u0159ekla jeho matka chladn\u011b a Bill jen p\u0159ik\u00fdvl. „Sly\u0161els?“<\/div>\n

„Ano.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Ka\u017ed\u00fd bordel si ihned<\/em> uklid\u00ed\u0161, a jestli uvid\u00edme, \u017ee jsi pou\u017e\u00edval telefon\u2026 no, jsem si jist\u00e1, \u017ee v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Ano.“<\/div>\n
„To je m\u016fj kluk,“ \u0159ekla s blahosklonn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

Bill sed\u011bl na podlaze v kuchyni v tureck\u00e9m sedu a op\u00edral se z\u00e1dy o ledni\u010dku. Vzpom\u00ednal, jak jako d\u00edt\u011b, kdy\u017e ho rodi\u010de m\u011bli snad je\u0161t\u011b r\u00e1di, si hr\u00e1l s magnety s abecedou a psali hloup\u00e9 v\u011bty s babi\u010dkou (kter\u00e1 s nimi tenkr\u00e1t bydlela) na lednici. Tak\u00e9 ho m\u00edvala r\u00e1da. Kde ud\u011blal pak chybu?<\/div>\n

„Jsme hotovi,“ \u0159ekl jeho otec. „Ukli\u010f to.“<\/div>\n
Bill polo\u017eil nedojeden\u00fd tal\u00ed\u0159, na linku a sebral n\u00e1dob\u00ed od sn\u00eddan\u011b, ne\u017e si sp\u00e1lil ruce v hork\u00e9 vod\u011b na n\u00e1dob\u00ed; drhl tal\u00ed\u0159e, zat\u00edmco si p\u0159edstavoval, \u017ee ka\u017ed\u00fd tal\u00ed\u0159 m\u00e1 obli\u010dej jeho rodi\u010d\u016f. Za\u010dal se kv\u016fli tomu sm\u00e1t a matka se na n\u011bj varovn\u011b pod\u00edvala, ne\u017e n\u00e1sledovala jeho otce nahoru po schodech.<\/div>\n
Kdy\u017e byly obli\u010deje rodi\u010d\u016f na tal\u00ed\u0159\u00edch \u010dist\u00e9, Bill si prot\u00e1hl sv\u00e9 pop\u00e1len\u00e9 ruce a dal n\u00e1dob\u00ed stranou, pak pokra\u010doval v j\u00eddle s\u00e1m v kuchyni; schoulen\u00fd a op\u0159en\u00fd o linku. Takhle to bylo v\u017edycky, \u010das j\u00eddla u n\u011bj doma, a a\u017e te\u010f si uv\u011bdomil, jak moc mu chyb\u011blo j\u00edst u Tr\u00fcmperov\u00fdch. Byli opravdov\u00e1 rodina; ne tohle.<\/p>\n

Rychle dojedl, v\u011bd\u011bl, \u017ee mu ob\u010das jeho rodi\u010de tal\u00ed\u0159 vzali, kdy\u017e mu to trvalo moc dlouho a neza\u010dal d\u011blat svou ka\u017edodenn\u00ed pr\u00e1ci. A tak to do sebe rychle nacpal a za\u010dal d\u011blat sv\u00e9 dom\u00e1c\u00ed pr\u00e1ce. Nikdo jin\u00fd v dom\u011b na nic nikdy ani nes\u00e1hl, a tak bylo naprosto z\u0159ejm\u00e9, \u017ee d\u016fm ch\u00e1tral, zat\u00edmco byl on pry\u010d. Frustrovalo ho to, ale alespo\u0148 na n\u011bj nemluvili, dokud svou pr\u00e1ci nedod\u011blal.<\/p>\n

V druh\u00e9 hodin\u011b sv\u00e9ho ukl\u00edzen\u00ed domu si Bill uv\u011bdomil, \u017ee je d\u016fm a\u017e moc tich\u00fd. \u017d\u00e1dn\u00e9 kroky, r\u00e1dio bylo vypnut\u00e9, v\u0161ude panovalo ticho. Jeho rodi\u010de u\u017e odjeli. Mohl to \u010dekat, ale tak n\u011bjak doufal, \u017ee se s n\u00edm alespo\u0148 rozlou\u010d\u00ed; Tr\u00fcmperovi by se rozlou\u010dili. A tak nam\u00edsto toho, aby p\u0159estal s ukl\u00edzen\u00edm, pokra\u010doval, dokud se d\u016fm neleskl \u010distotou; pom\u00e1halo mu to nemyslet na to, jak je odm\u00edtnut\u00fd.<\/div>\n

Bill se zoufale sna\u017eil nemyslet na to, co p\u0159ijde, a chystal se pou\u017e\u00edt internet, jen na malou chv\u00edli, ale zjistil, \u017ee jeho rodi\u010de odvezli krabi\u010dku s p\u0159ipojen\u00edm a kl\u00e1vesnici s my\u0161\u00ed; co\u017e se dalo \u010dekat. Byl trochu p\u0159ekvapen, \u017ee nepomyslel na to, \u017ee tohle ud\u011blaj\u00ed.<\/div>\n
S internetem by mohl alespo\u0148 napsat kr\u00e1tk\u00fd mail a schovat d\u016fkazy, ale telefon byl n\u011bco naprosto jin\u00e9ho. M\u016f\u017eou si jednodu\u0161e vytisknout \u00fa\u010det za telefon a vid\u011bt, kdy na n\u011bm byl, a tak se posadil na gau\u010d a \u010detl si rad\u011bji kn\u00ed\u017eku. Byla to dobr\u00e1 kniha, o historii evoluce. \u010cetl ji u\u017e tolikr\u00e1t, \u017ee jej\u00ed str\u00e1nky byly skoro pr\u016fhledn\u00e9.<\/div>\n
Nikdy se nec\u00edtil v\u00edc s\u00e1m.<\/p>\n

***<\/p>\n

Andreas z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu sp\u011bchal a Tom ho s velk\u00fdm z\u00e1jmem sledoval p\u0159es pult. Kone\u010dn\u011b dokon\u010dili instalaci nov\u00e9ho n\u00e1bytku, a zdi byly kr\u00e1sn\u011b nabarven\u00e9 jejich jasnou t\u0159e\u0161\u0148ovou \u010dervenou, ale Tomovi moc do \u00fasm\u011bvu nebylo; zdi mu p\u0159ipom\u00ednaly Billa.<\/p>\n

„Mus\u00edm se zastavit u Georga,“ \u0159ekl Andreas najednou, zav\u0159el telefon a dal si ho do kapsy.<\/div>\n

„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Koupil mi n\u011bjak\u00e9 cigarety,“ odpov\u011bd\u011bl. „A \u0159\u00edkal, \u017ee mi d\u00e1 jeden bal\u00ed\u010dek zdarma, a tak si \u0159\u00edk\u00e1m, pro\u010d ne?“<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026“<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm se pozd\u011bji.“<\/div>\n
„Jasn\u011b.“<\/div>\n
Tom se op\u0159el o lokty, byl s\u00e1m; norm\u00e1ln\u011b by mu to nevadilo, ale posledn\u00ed dobou se samoty b\u00e1l. P\u0159ipom\u00ednalo mu to, jak moc ztracen\u00fd a nerv\u00f3zn\u00ed byl; a posledn\u00ed dobou byl extr\u00e9mn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, skoro v\u00edc, ne\u017e byl p\u0159edt\u00edm. Bolelo to.<\/div>\n
Obchod byl na ve\u010der zav\u0159en\u00fd, a tak Tom musel inventuru d\u011blat s\u00e1m; jeliko\u017e byl s\u00e1m v obchod\u011b. Co kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed Gustav? Co kdy\u017e n\u011bjak\u00fd bl\u00e1zen do sladkost\u00ed prosko\u010d\u00ed sklen\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi a vykrade to? Co kdyby se v\u016fbec nic nestalo? Tom za\u00fap\u011bl a pra\u0161til \u010delem do linky.<\/p>\n

„To m\u011b ale v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1,“ zasm\u00e1l se Andreas do telefonu, zat\u00edmco \u0159\u00eddil, sna\u017eil se, aby ho \u017e\u00e1dn\u00ed policist\u00e9 nevid\u011bli. „Vezmu t\u011b na proj\u00ed\u017e\u010fku. Ne – ne, o to si ned\u011blej starosti\u2026 zmlkni na chv\u00edli a poslouchej m\u011b\u2026“<\/div>\n

Andreas za\u00fap\u011bl do telefonu, zat\u00edmco chlapec na druh\u00e9 stran\u011b telefonu reptal o tom, jak se mu nechce mluvit a \u017ee bu\u010f a\u0165 p\u0159ijede k n\u011bmu dom\u016f, nebo a\u0165 nejezd\u00ed v\u016fbec. Stejn\u011b na tom nez\u00e1le\u017eelo. Andreas vyndal cigaretu ze sv\u00e9 zpola pr\u00e1zdn\u00e9 krabi\u010dky a nat\u00e1hl z n\u00ed, zat\u00edmco dr\u017eel telefon mezi uchem a ramenem.<\/div>\n
„Budu tam za chv\u00edli. U\u017e jedu dlouho. Neptej se, ne, na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. Sbal si v\u011bci, jsem tam za chv\u00edli. Jsme u v\u00e1s v ulici.“<\/div>\n
A tak Andreas Tomovi lhal. Zmizel z pr\u00e1ce a zmizel z Tich\u00e9ho \u00dadol\u00ed. M\u011bl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci na pr\u00e1ci, ne\u017e posed\u00e1vat v obchod\u011b a nic ned\u011blat, mimo to, Tomovi to nikdy nevadilo, tak\u017ee mu ur\u010dit\u011b odpustil, \u017ee odjel, a nebude nad\u00e1vat, a\u017e se Andreas vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
P\u00e1rkr\u00e1t se po cest\u011b ztratil, ale nakonec se dostal tam, kam pot\u0159eboval, je\u0161t\u011b p\u0159ed soumrakem. Zabrzdil a auto zastavilo, rozeb\u011bhl se ke dve\u0159\u00edm a vtan\u010dil dovnit\u0159, jak mu bylo \u0159e\u010deno. Slab\u00fd, ustaran\u00fd, ale s obli\u010dejem z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm jako v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek, p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l Bill a rychle mu vb\u011bhl do n\u00e1ru\u010de; obj\u00edmal ho, jako by ho nevid\u011bl roky.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 zabaleno?“ zeptal se Andreas a Bill rychle p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n

„Tolik, kolik jsem byl schopn\u00fd za tak kr\u00e1tkou dobu zabalit. St\u00e1le tady toho spoustu m\u00e1m, ale mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e m\u011b Georgovi rodi\u010de u nich nechaj\u00ed dost dlouho\u2026 bude mi osmn\u00e1ct, tak pak m\u016f\u017eu b\u00fdt leg\u00e1ln\u011b pry\u010d a vr\u00e1t\u00edm se a v\u0161echno si vyzvednu. Teda pokud to moji rodi\u010de nevyhod\u00ed, a jsem si jist\u00fd, \u017ee ano, proto\u017ee to jsou stra\u0161n\u00ed idioti\u2026 ale stejn\u011b\u2026 m\u00e1m v\u0161echno moje oble\u010den\u00ed a \u010delo p\u0159ipraven\u00e9, tak\u017ee\u2026 tak u\u017e odsud sakra vypadn\u011bme.“<\/div>\n
„Bille, v\u00ed\u0161, \u017ee bys mohl z\u016fstat u n\u00e1s a-„<\/div>\n
„Ne. Oni<\/em> v\u011bd\u00ed, kde \u017eijete. Tys \u0159\u00edkal, \u017ee Georgovi rodi\u010de \u0159\u00edkali, \u017ee mohu z\u016fstat a mamka a t\u00e1ta nev\u00ed, kdo jsou nebo kde bydl\u00ed. Mimo to, Georg je dobr\u00fd kluk a ty jsi \u0159\u00edkal, \u017ee jeho rodi\u010de maj\u00ed opravdu velik\u00fd prostorn\u00fd d\u016fm\u2026 a m\u00e1m pr\u00e1ci, abych jim mohl platit, jestli m\u011b nech\u00e1te si moji pr\u00e1ci nechat a\u2026 je to bl\u00ed\u017e k tob\u011b a Tomovi, a men\u0161\u00ed \u0161ance, \u017ee m\u011b najdou.“<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd? V\u00e1\u017en\u011b, m\u016f\u017eeme n\u011bjak vymyslet, abys mohl b\u00fdt u n\u00e1s.“<\/div>\n
„Ty ses u\u017e ale Georgov\u00fdch rodi\u010d\u016f zeptal\u2026“ Bill byl zmaten\u00fd.<\/p>\n

Andreas mu volal (ze skryt\u00e9ho \u010d\u00edsla), kdy\u017e byl jen n\u011bkolik minut od jeho domova a \u0159ekl mu o sv\u00e9m pl\u00e1nu. Ud\u011blal pr\u016fzkum lid\u00ed s p\u0159\u00edjmen\u00edm Kaulitz ve m\u011bst\u011b, kde Billovi rodi\u010de bydl\u00ed, a na\u0161t\u011bst\u00ed to byla jedin\u00e1 rodina s t\u00edmhle jm\u00e9nem. A tak, po p\u011bti dnech, co Georg vysv\u011btloval sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm, \u017ee Billovi rodi\u010de jsou zl\u00ed, na\u0161li dobr\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed; z\u016fstane u Georga. Mimo to, Georgovi rodi\u010de byli pr\u00e1vn\u00edci, a tak kdy\u017e bude Bill cht\u00edt, sta\u010d\u00ed jedin\u00e9 slovo a p\u016fjdou jeho rodi\u010de sed\u011bt. Georg jim zak\u00e1zal s Billov\u00fdmi rodi\u010di zat\u00edm mluvit.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 jen\u2026 kurva. Prost\u011b jedeme a n\u011bjak to za\u0159\u00edd\u00edme.“<\/div>\n
„V\u00ed Tom, \u017ee se vrac\u00edm?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Pak ho mus\u00edm p\u0159ekvapit. Sakra, nem\u00e1m na sob\u011b oble\u010den\u00ed na p\u00e1rty s p\u0159ekvapen\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Bille.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Je mi to jedno. Prost\u011b ho chci vid\u011bt.“<\/div>\n
Andreas p\u0159ik\u00fdvl a oba dva rychle natahali krabice do kufru auta. Bill byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b nad\u0161en\u00fd. Nohy se mu chv\u011bly a srdce mu tlouklo, jako by m\u011bl v hrudn\u00edku oh\u0148ostroj. Aby nezvracel nervozitou, Bill mluvil; a mluvil a mluvil a mluvil.<\/p>\n

„Ne, mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b! To proto si \u0165ukaj\u00ed sklenicemi! Proto\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 v\u00edno vid\u011bt, ochutnat a dotknout se ho a c\u00edtit ho, a kdy\u017e si \u0165ukne\u0161, pak ho m\u016f\u017ee\u0161 i sly\u0161et.“<\/div>\n

„Ale to v\u00edno ned\u011bl\u00e1 ten zvuk\u2026“<\/div>\n
„Ne, ale kdy\u017e si \u0165ukne\u0161 sklenic\u00ed s n\u011b\u010d\u00edm uvnit\u0159, pak to d\u011bl\u00e1 jin\u00fd zvuk, ne? Tak\u017ee kdy\u017e si \u0165ukne\u0161 sklenic\u00ed s v\u00ednem, pak sly\u0161\u00ed\u0161, kolik je toho ve sklenici, a tak m\u00e1\u0161 p\u00e1t\u00fd smysl a zd\u00e1 se, \u017ee v\u0161echny tvoje smysly vn\u00edmaj\u00ed tv\u016fj z\u00e1\u017eitek. Mysl\u00edm to naprosto v\u00e1\u017en\u011b\u2026 zn\u00ed to hloup\u011b a nejsp\u00ed\u0161 je, ale je to pravda! To proto se raduj\u00ed. Divn\u00e9, \u017ee?“<\/div>\n
„Pop\u00edje\u010di v\u00edna jsou divn\u00ed od p\u0159\u00edrody\u2026 nejsp\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Souhlas\u00edm! Naprosto divn\u00e9, ale stejn\u011b i tak zaj\u00edmav\u00e9. Neptej se, jak to v\u00edm. Jsem pln\u00fd rozd\u00edln\u00fdch a nesmysln\u00fdch fakt\u016f.“<\/div>\n
„To jsem si v\u0161iml,“ pop\u00edchl ho Andreas a Bill se usm\u00e1l. Bo\u017ee, tohle mu chyb\u011blo; Tom mu chyb\u011bl v\u00edc, ne\u017e si myslel.<\/p>\n

„Tohle nebude moc dlouho fungovat\u2026co?“ zeptal se Bill skoro nesly\u0161iteln\u011b a Andreas si povzdychl, ne\u017e se na Billa nerv\u00f3zn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n

„No, je dob\u0159e, \u017ee tvoji rodi\u010de nebyli doma\u2026“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 by u\u017e stejn\u011b te\u010f spali\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1, uh,“ polkl Andreas. „Tak n\u011bjak jsem si to myslel\u2026 m\u011bl jsem i v\u00fdmluvu.“<\/div>\n
„Oh, jo?“<\/div>\n
„Jo. \u0158ekl bych, \u017ee sis u n\u00e1s n\u011bco zapomn\u011bl, poprosil bych, jestli t\u011b nem\u016f\u017eu vid\u011bt, abys mi mohl pomoci vyndat ty v\u011bci z auta, pak bych t\u011b unesl. Nic velk\u00e9ho.“<\/div>\n
„To by bylo mnohem dobrodru\u017en\u011bj\u0161\u00ed,“ zasm\u00e1l se Bill. „Ale pochybuju, \u017ee by m\u011b pustili ke dve\u0159\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Doma to je p\u011bkn\u011b na nic, co?“<\/div>\n
„Kurva nejhor\u0161\u00ed\u2026 Andy, cht\u011bl jsem v\u00e1m n\u011bco \u0159\u00edct, ne\u017e jsem odjel, ale nem\u011bl jsem \u010das. Chci \u0159\u00edct, nen\u00ed to tak<\/em> \u0161patn\u00fd, ale m\u011bl jsem dojem, jako kdybych lhal, \u017ee jsem v\u00e1m ne\u0159ekl celou pravdu nebo tak\u2026 to, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct, bylo, \u017ee m\u011b rodi\u010de nenechaj\u00ed doma mluvit a n\u011bkdy m\u00e1m dojem, jako bych mluvil a\u017e moc, a \u017ee m\u011b zml\u00e1t\u00ed, \u017ee jsem otravn\u00fd. Nen\u00ed to nic \u0161patn\u00e9ho, tak\u017ee chci \u0159\u00edct\u2026“<\/div>\n
„Nic \u0161patn\u00e9ho?!“ zak\u0159i\u010del Andreas a dupl na plyn.<\/div>\n
„Rychlost, Andy,“ zamumlal Bill.<\/div>\n
„Nevr\u00e1t\u00ed\u0161 se, Bille. P\u0159iv\u00e1\u017eu t\u011b \u0159et\u011bzy a zamknu t\u011b, jestli budu muset, ale oni si t\u011b zp\u00e1tky u\u017e nevezmou.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to zkus\u00ed?“<\/div>\n
„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed. Z\u016fstane\u0161 u Georga, dokud nebude\u0161 m\u00edt za bezpe\u010dn\u00e9 vr\u00e1tit se k n\u00e1m dom\u016f.“<\/div>\n
„Nechci, aby byli n\u011b\u010d\u00ed rodi\u010de zodpov\u011bdn\u00ed za m\u016fj \u00fat\u011bk.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00ed\u0161, \u017ee by soud byl na stran\u011b tv\u00fdch rodi\u010d\u016f?“ zeptal se Andreas a m\u011bl pocit, \u017ee je \u0161patn\u00e9, kdy\u017e na Billa tak nal\u00e9h\u00e1, ale opravdu ho u\u017e nikdy necht\u011bl vid\u011bt odj\u00ed\u017ed\u011bt. To by Toma zabilo, a nejsp\u00ed\u0161 by to zabilo i Billa, fyzicky i psychicky.<\/div>\n
„Nechci myslet na soud a tak. Pro\u010d o tom mluv\u00ed\u0161? J\u00e1 svoje rodi\u010de neza\u017ealuju\u2026 najdu si zp\u016fsob, jak tu z\u016fstat.“<\/div>\n
„Pro te\u010f, tak z\u016fsta\u0148 u Georga, ano?“<\/div>\n
„Jako kdybych m\u011bl na vybranou,“ zasm\u00e1l se Bill. „Unesl jsi m\u011b.“<\/div>\n
„Oh, polib mi,“ zasm\u00e1l se Andreas. „\u0160el jsi dobrovoln\u011b.“<\/div>\n
„Naprosto.“<\/p>\n

Bill zp\u00edval celou cestu do Tich\u00e9ho \u00dadol\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se nejd\u0159\u00edv zastav\u00ed u Georga a nast\u011bhuj\u00ed ho, ne\u017e se vrhne Tomovi do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e se potk\u00e1 s Georgov\u00fdmi rodi\u010di, t\u011b\u0161il se, a\u017e pozn\u00e1, jac\u00ed jsou pr\u00e1vn\u00edci za zdmi domu; doufal, \u017ee r\u00e1di mluv\u00ed a jed\u00ed spolu, a modlil se, aby s n\u00edm byl Georg r\u00e1d; zd\u00e1l se dost ochran\u00e1\u0159sk\u00fd.<\/div>\n

Byla to v\u00e1\u017en\u011b podivn\u00e1 situace, ta kter\u00e1 z\u0159ejm\u011b nevyjde, ale Bill byl n\u011bkdy a\u017e moc optimistick\u00fd, a tak v\u011b\u0159il, \u017ee to vyjde.<\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edv se zastav\u00edme u Georgov\u00fdch rodi\u010d\u016f, a pak m\u016f\u017ee\u0161 dneska p\u0159espat doma,“ odpov\u011bd\u011bl Andreas a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee doma znamen\u00e1 u Tr\u00fcmperov\u00fdch.<\/div>\n
„Zn\u00ed to skv\u011ble,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a skousl si tv\u00e1\u0159, aby se neum\u00edval jako \u0161\u00edlenec.<\/p>\n

Andreas \u0159ekl Billovi, \u017ee p\u016fjde s n\u00edm, aby se sezn\u00e1mil s Listingov\u00fdmi. Samoz\u0159ejm\u011b, Bill nebyl jako Tom a nem\u011bl probl\u00e9m prost\u011b vtan\u010dit do pokoje a posadit se s n\u011bk\u00fdm a pov\u00eddat si, ale stejn\u011b to bylo hezk\u00e9 gesto a Bill za to byly vd\u011b\u010dn\u00fd. A tak oba do\u0161li ke dve\u0159\u00edm a byli rychle vpu\u0161t\u011bni dovnit\u0159 Georgem, kter\u00fd vypadal, \u017ee je r\u00e1d, \u017ee Billa vid\u00ed; za co\u017e byl Bill vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ \u0159ekl pan Listing, kdy\u017e se posadili. „M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edkat Hagene a jm\u00e9no m\u00e9 \u017eeny je Eliza.“<\/div>\n

Bill se ti\u0161e zasm\u00e1l jm\u00e9nu pana Listinga, jen proto, \u017ee to byl d\u016fvod, jak Georg dostal sv\u00e9 prost\u0159edn\u00ed jm\u00e9no, a to znamenalo, \u017ee jeho otec tak\u00e9 byl Hulk Hagen. Musel si skousnout ret, aby nevyprskl sm\u00edchy, nam\u00edsto toho se podivn\u011b usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Obvykle jsme doma a\u017e pozd\u011b, tak\u017ee n\u00e1\u0161 d\u016fm je tv\u016fj d\u016fm, dokud se nevr\u00e1t\u00edme, pak je lep\u0161\u00ed, kdy\u017e je tu ti\u0161eji. \u017de ano, Georgu?“ zeptala se Eliza a Georg se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Jako byste m\u011b n\u011bkdy dok\u00e1zali p\u0159inutit ztlumit si hudbu.“<\/div>\n
„Snad se bude\u0161 chovat l\u00e9pe ne\u017e n\u00e1\u0161 syn.“<\/div>\n
„To si mysl\u00edm,“ za\u017eertoval Bill. „D\u011bkuji, mimochodem, \u017ee m\u011b tu nech\u00e1te z\u016fstat\u2026 zachr\u00e1nili jste mi pr – zadek.“<\/p>\n

Eliza se zasm\u00e1la a Bill se pla\u0161e usm\u00e1l. L\u00edbila se mu; p\u0159ipom\u00ednalo mu to, jak se k n\u011bmu chovala jeho babi\u010dka. Jasn\u011b, m\u011bla pravidla a cht\u011bla, abyste poslouchali, ale byla mil\u00e1 a m\u011bla kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. Hagen, Bill st\u00e1le musel potla\u010dovat sm\u00edch, se tak\u00e9 zd\u00e1l mil\u00fd; ale m\u00ed\u0148 hrav\u00fd ne\u017e Eliza. Oba se mu l\u00edbili, ale ne tolik jako Simone a Gordon – to bylo nejsp\u00ed\u0161 nemo\u017en\u00e9.<\/div>\n

„Norm\u00e1ln\u011b bychom nenechali Georgova kamar\u00e1da, aby tady tak dlouho z\u016fstal, ale ty m\u00e1\u0161 doma zvl\u00e1\u0161tn\u00ed situaci\u2026 kdybys o tom cht\u011bl n\u011bkdy mluvit,“ nab\u00eddla Eliza a Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1. D\u011bkuji.“<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 by bylo hezk\u00e9 si o tom s n\u011bk\u00fdm popov\u00eddat; s n\u011bk\u00fdm, kdo je zvykl\u00fd sly\u0161et o takov\u00fdchto p\u0159\u00edpadech, ale nebyl to terapeut; Bill nikdy nem\u011bl r\u00e1d terapie. Bylo hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee mu Eliza nab\u00edzela, \u017ee mu bude naslouchat, a to mo\u017en\u00e1 pot\u0159eboval; p\u0159eci jen, n\u011bkdy je jednodu\u0161\u0161\u00ed \u0159\u00edct sv\u016fj \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh n\u011bkomu, koho moc nezn\u00e1te.<\/div>\n
Eliza se na n\u011bj jednodu\u0161e usm\u00e1la a jej\u00ed man\u017eel si zaz\u00edval do p\u011bsti.<\/p>\n

„No, d\u011bti,“ \u0159ekl a k\u00fdvl na Georga, Billa a Andrease. „Mysl\u00edm, \u017ee p\u016fjdu do postele. Pr\u00e1ce za\u010d\u00edn\u00e1 hned brzo r\u00e1no.“<\/div>\n

„Ale Bill zrovna p\u0159i\u0161el,“ odfrkla si Eliza, ne o\u0161kliv\u011b.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl vesele Bill. „Budu tady z\u00edtra.“<\/div>\n
„Nevad\u00ed?“<\/div>\n
„V\u016fbec ne! Tak\u00e9 mus\u00edm z\u00edtra pracovat, tak bych te\u010f mo\u017en\u00e1 m\u011bl jet pod\u00edvat se na Toma\u2026“<\/div>\n
„Mysleli jsme, \u017ee prvn\u00ed noc z\u016fstane Bill je\u0161t\u011b u n\u00e1s,“ \u0159ekl Andreas a Listingovi s t\u00edm nem\u011bli v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.<\/div>\n
„P\u0159ij\u010f, kdykoliv bude\u0161 cht\u00edt, Bille,“ \u0159ekla Eliza, ne\u017e poslala pusu sv\u00e9mu synovi a vyb\u011bhla schody za sv\u00fdm man\u017eelem.<\/div>\n
„Tvoji rodi\u010de jsou v\u00e1\u017en\u011b mil\u00ed,“ poznamenal Bill a Georg pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Jsou v pohod\u011b.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu ti dostate\u010dn\u011b pod\u011bkovat, Georgu\u2026“<\/div>\n
„Hej, v\u016fbec to ne\u0159e\u0161. Tom t\u011b pot\u0159ebuje a sakra; taky jsem si na tebe celkem zvykl. Jsi tady jako \u010dist\u00fd sv\u011b\u017e\u00ed v\u00e1nek, v\u0161echno ostatn\u00ed je jinak p\u011bkn\u011b nudn\u00fd\u2026 mimo to, v\u017edycky jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00fd by to bylo, \u017e\u00edt s tebou jako se sourozencem\u2026“<\/div>\n
„Budu ten nejotravn\u011bj\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka, kter\u00e9ho bys mohl kdy cht\u00edt,“ \u0159ekl Bill s mrknut\u00edm a Georg se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Te\u010f jdi. Tom t\u011b pot\u0159ebuje.“<\/p>\n

Bill jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl, ne\u017e dob\u011bhl zp\u00e1tky do auta. N\u011bkdy v\u00e1m d\u00e1 \u017eivot pauzu, a tohle byla ta nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161ance, kterou kdy Bill m\u011bl. P\u0159\u00e1l si, aby to mohl Listingov\u00fdm n\u011bjak oplatit, a Andreasovi n\u011bjak, ale te\u010f si je\u0161t\u011b nebyl jist\u00fd, jak to ud\u011blat. Mo\u017en\u00e1 n\u011bco vymysl\u00ed, n\u011bco, aby jim uk\u00e1zal, jak vd\u011b\u010dn\u00fd jim je\u2026 ale pro te\u010f na n\u011bj n\u011bkdo \u010dekal; n\u011bkdo, koho se Bill nemohl do\u010dkat.<\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee bude nejsp\u00ed\u0161 bre\u010det, a doufal, \u017ee si Tom p\u0159eci jen bude myslet, \u017ee je jeho r\u00fdma hezk\u00e1.<\/p>\n

autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/p>\n

original<\/span><\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinamatics Bill se mus\u00ed schovat, Tom mu mus\u00ed pomoci \u0160est dn\u00ed. \u0160est dn\u00ed uplynulo a Bill se probudil do sedm\u00e9ho, jeho matka s n\u00edm o\u0161kliv\u011b t\u0159\u00e1sla, aby ho probudila. \u010cum\u011bla mu do obli\u010deje, d\u00edvala se na malou trhlinku a sv\u011btle \u017elutou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[379],"tags":[],"class_list":["post-7827","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-effervescent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7827","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7827"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7827\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7827"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7827"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7827"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}