{"id":787,"date":"2018-01-18T16:00:00","date_gmt":"2018-01-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=781"},"modified":"2018-01-18T16:00:00","modified_gmt":"2018-01-18T15:00:00","slug":"jeho-ocima-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/18\/jeho-ocima-24\/","title":{"rendered":"Jeho o\u010dima 24."},"content":{"rendered":"
autor: \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
St\u00edny minulosti<\/strong><\/div>\n
\n

Ke dve\u0159\u00edm nikdo nep\u0159i\u0161el.<\/p><\/div>\n

Tom s Billem tam st\u00e1li u dve\u0159\u00ed a \u010dekali. \u010cekali na n\u011bco. Tom nev\u011bd\u011bl, na co p\u0159esn\u011b. Nemyslel si ani, \u017ee by to v\u011bd\u011bl Bill, ale p\u0159esto po\u0159\u00e1d \u010dekali a jednotn\u011b oddechovali. V Tomov\u00fdch \u017eil\u00e1ch se objevovaly z\u00e1chv\u011bvy \u00fazkosti.<\/div>\n
„Nikdo nep\u0159ijde otev\u0159\u00edt,“ \u0159ekl nakonec, ramena mu poklesla a\u0165 u\u017e \u00falevou, nebo zklam\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Mohlo v tom dom\u011b b\u00fdt n\u011bco, co pot\u0159ebovali, co Bil pot\u0159eboval. Musel tohle m\u00edsto zn\u00e1t. Vypadalo to jako zn\u00e1m\u00e9 m\u00edsto. Ne zn\u00e1m\u00e9 Tomovi, ale zn\u00e1m\u00e9 Billovi, jako by to Tom dok\u00e1zal c\u00edtit skrz n\u011bj. Tom zavrt\u011bl hlavou a odstoupil od dve\u0159\u00ed. Mo\u017en\u00e1 u\u017e za\u010d\u00ednal p\u0159em\u00fd\u0161let jako Bill, pot\u00e9, co s n\u00edm tr\u00e1vil tolik \u010dasu.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si tohle m\u00edsto?“ Zeptal se Tom. Oto\u010dil se k m\u00edstu, kde Bill je\u0161t\u011b p\u0159ed okam\u017eikem po jeho boku st\u00e1l, a na\u0161el tam pr\u00e1zdno. „… Bille?“<\/div>\n
Najednou byl Tom u prahu tajupln\u00e9ho domu s\u00e1m. Zacouval dozadu, m\u00e1lem p\u0159itom zakopl o sv\u00e9 \u0161irok\u00e9 kalhoty. Nebylo to tak, \u017ee by snad byl vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho domu, nebo z toho, co bylo uvnit\u0159, jen… musel naj\u00edt Billa.<\/div>\n
\n

Ti\u0161e volal Billovo jm\u00e9no, jako by snad mohl vyru\u0161it tu osobu, kter\u00e1 o\u010dividn\u011b nebyla doma, a zkontroloval obvykl\u00e1 m\u00edsta – strom na bo\u010dn\u00ed stran\u011b domu, chodn\u00edk vedle popelnic a zahradu plnou p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho plevele. Bill nebyl nikde k nalezen\u00ed. Tomovi se sev\u0159elo srdce. \u00dazkostliv\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po tr\u00e1vn\u00edku p\u0159ed domem.<\/p><\/div>\n

Ten d\u016fm mu Billa nemohl vz\u00edt. Nemohl o Billa znovu p\u0159ij\u00edt, zrovna kdy\u017e m\u011bl dostat odpov\u011bdi na v\u0161echny sv\u00e9 ot\u00e1zky. Nebyl tam \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, aby se dozv\u011bd\u011bl o Billov\u011b minulosti, kdy\u017e se Bill nenach\u00e1zel v jeho p\u0159\u00edtomnosti.<\/div>\n
Byl to jen d\u016fm.<\/div>\n
Ruka sev\u0159ela Tomovo z\u00e1p\u011bst\u00ed a Tom vyjekl.<\/div>\n
Bill ho klidn\u011b sledoval sv\u00fdma tmav\u00fdma o\u010dima a Tom vzdychl, z ramen mu okam\u017eit\u011b zmizelo nap\u011bt\u00ed. Omotal volnou ruku kolem Billova krku a na kr\u00e1tkou chv\u00edli si jej p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e. „U\u017e m\u011b znovu takhle neopou\u0161t\u011bj,“ napomenul ho Tom.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 to vzadu,“ \u0159ekl mu Bill. Kdy\u017e se usm\u00e1l, nevypadalo to \u0161\u0165astn\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Zeptal se Tom a starostliv\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Bill jeho ot\u00e1zku ignoroval, jako to ob\u010das d\u011bl\u00e1val.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ \u0159ekl nam\u00edsto toho a \u0161\u0165ouchl nosem do Tomovy tv\u00e1\u0159e, ne\u017e ho za\u010dal t\u00e1hnout za sebou. Vedl Toma kolem bo\u010dn\u00ed strany domu za otev\u0159en\u00fd plot.<\/div>\n
\n

Tomovi to p\u0159ipomn\u011blo m\u00edsto, kde Bill \u017eil, kde prol\u00e9zal d\u00edrou v plot\u011b, kde prol\u00e9zal oknem do opu\u0161t\u011bn\u00e9 budovy, ve kter\u00e9 spal. Nad tou my\u0161lenkou se Tom zachv\u011bl, ta osoba, na kter\u00e9 mu n\u00e1hle z\u00e1le\u017eelo v\u00edc ne\u017e na \u010demkoliv jin\u00e9m, \u017eila na tom m\u00edst\u011b \u00fapln\u011b sama.<\/p><\/div>\n

Toma to pouze p\u0159inutilo nem\u00edt tenhle d\u016fm r\u00e1d je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
Zastavili se u vysok\u00e9ho okna. Bill do ochrann\u00e9 s\u00edt\u011b str\u010dil testuj\u00edc\u00edm prstem a py\u0161n\u011b se na Toma pod\u00edval.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom okam\u017eit\u011b. „Ne. Ani n\u00e1hodou. \u0160patn\u00fd n\u00e1pad.“<\/div>\n
Sklen\u011bn\u00e1 tabule byla otev\u0159en\u00e1, pouze s\u00ed\u0165 a mal\u00fd skok je d\u011blil od vnit\u0159ku domu. Bill zatahal za okraj s\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Bille,“ protestoval Tom v rozpac\u00edch, kdy\u017e jeho hlas zazn\u011bl vysoce a k\u0148ourav\u011b. Omotal ruku kolem Billovy pa\u017ee, aby ho zastavil, kdy\u017e Bill za s\u00ed\u0165 zatahal siln\u011bji. „Nem\u016f\u017ee\u0161 prost\u011b jen tak l\u00e9zt lidem do oken.“<\/div>\n
Bill sundal s\u00ed\u0165 z okna jednou rukou. „Ale m\u016f\u017eu,“ pouk\u00e1zal, zat\u00edmco Tom jen z\u00edral.<\/div>\n
„Tos m\u011bl n\u011bjak a\u017e moc jednoduch\u00e9,“ \u0159ekl Tom se zamra\u010den\u00edm. Ochrann\u00e1 s\u00ed\u0165 le\u017eela nevinn\u011b u jeho nohou. Zd\u00e1la se b\u00fdt v\u00fdvojem situace takt\u00e9\u017e zmaten\u00e1.<\/div>\n
Bill se vyt\u00e1hl z Tomova sev\u0159en\u00ed, prolezl oknem a zmizel z dohledu.<\/div>\n
„Do prdele,“ zamumlal Tom, a pak okam\u017eit\u011b vlezl dovnit\u0159 i on. Byl p\u0159ipraven\u00fd se za Billem vydat kamkoliv, ale kdy\u017e prolezl oknem, Bill st\u00e1l p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm a trp\u011bliv\u011b \u010dekal.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Tom si povzdechl. „M\u00e1\u0161 na m\u011b \u0161patn\u00fd vliv.“<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti to,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 to byla pravda.<\/div>\n
M\u00edstnost, ve kter\u00e9 byli, byla mal\u00e1 a st\u00edsn\u011bn\u00e1, dokonce tmav\u00e1, a\u010dkoliv venku vych\u00e1zelo slunce. Byla to pr\u00e1delna, na zemi le\u017eela hrom\u00e1dka \u00fahledn\u011b poskl\u00e1dan\u00e9ho pr\u00e1dla. Tom ji nohou p\u0159evrhnul.<\/div>\n
„Tohle je bl\u00e1zniv\u00e9,“ \u0159ekl si pro sebe, jeliko\u017e Bill by se nijak nestaral o bl\u00e1znovstv\u00ed lezen\u00ed do oken ciz\u00edm lidem.<\/div>\n
Bill u\u017e z m\u00edstnosti odch\u00e1zel.<\/div>\n
„Hej, po\u010dkej!“<\/div>\n
Bill m\u00ed\u0159il d\u00e1l chodbou, dot\u00fdkal se v\u011bc\u00ed s potulnou zv\u011bdavost\u00ed a nakl\u00e1n\u011bl hlavu na v\u0161echny strany, aby vid\u011bl sv\u011btsk\u00e9, magick\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n
Bylo divn\u00e9 b\u00fdt v n\u011b\u010d\u00edm dom\u011b, ani\u017e by o tom ten doty\u010dn\u00fd v\u011bd\u011bl. Tom se co nejv\u00edce sna\u017eil chodit ve sv\u00fdch tenisk\u00e1ch t\u00e9m\u011b\u0159 po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, a k jeho frustraci t\u00edm v\u00edce p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku zavrzaly hlasit\u011bji. Podlahy byly d\u0159ev\u011bn\u00e9, st\u011bny byly cel\u00e9 b\u00edl\u00e9. Ten d\u016fm byl studen\u00fd a nekone\u010dn\u00fd jako Adelin d\u016fm, ne\u017e se v n\u011bm usadil Bill se sv\u00fdmi barvami a teplem.<\/div>\n
Bill m\u00ed\u0159il chodbou do m\u00edstnosti nejbl\u00ed\u017ee u p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti domu. Tom mohl vid\u011bt druhou stranu dve\u0159\u00ed, p\u0159ed kter\u00fdmi st\u00e1li a \u010dekali, a\u017e se otev\u0159ou.<\/div>\n
\n

M\u00edstnost byla t\u00edm pokojem s oknem. U vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed st\u011bny byla lampa, v perfektn\u00ed pozici aby vytv\u00e1\u0159ela st\u00edny, kter\u00e9 se daly sledovat z ulice. Jedin\u00e9 st\u00edny, kter\u00e9 se v pokoji nyn\u00ed nach\u00e1zely, pat\u0159ily Billovi a Tomovi.<\/p><\/div>\n

Lampa byla rozsv\u00edcen\u00e1.<\/div>\n
N\u011bkdo musel b\u00fdt doma, jestli\u017ee byla lampa rozsv\u00edcen\u00e1.<\/div>\n
„Hal\u00f3?“ Zavolal Tom p\u0159ihlouple d\u00e1l do domu. Jeho hlas se nerozezn\u011bl ozv\u011bnou, jako si p\u0159edstavoval, \u017ee by m\u011bl.<\/div>\n
„Hal\u00f3,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e se postavil vedle Tomova ramene.<\/div>\n
Tom n\u011b\u017en\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou a pohladil Billa po pa\u017ei. Bill na n\u011bj jednodu\u0161e hled\u011bl s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Tom se zasm\u00e1l. „Ahoj, Bille. R\u00e1d t\u011b zase vid\u00edm.“<\/div>\n
T\u00edm si vyslou\u017eil \u00fasm\u011bv, a Bill mu zatahal jemn\u011b za dredy jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e Tom pozdravil toustova\u010d, nebo kdy\u017e Tom pochv\u00e1lil Kazim\u00edrovi jeho novou lv\u00ed \u00fapravu srsti.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee bychom tady m\u011bli b\u00fdt,“ \u0159ekl Tom a obez\u0159etn\u011b se rozhl\u00e9dl po pokoji. „Vlastn\u011b, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee bychom tady nem\u011bli b\u00fdt. Je to vloup\u00e1n\u00ed, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Bill na n\u011bj bezv\u00fdrazn\u011b hled\u011bl.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ \u0159ekl Tom. „Samoz\u0159ejm\u011b.“<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00fd mal\u00fd, hloup\u00fd z\u00e1kon by nikdy nemohl ani sn\u00edt o tom, \u017ee by Billa odradil od n\u011b\u010deho, co cht\u011bl ud\u011blat. Dokonce i kdy\u017e to, co cht\u011bl, bylo vloupat se n\u011bkomu do domu – a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 jednodu\u0161e, pomyslel si Tom – potulovat se tam a… \u010d\u00edst jejich kn\u00ed\u017eky.<\/div>\n
\n

Bill z konferen\u010dn\u00edho stolku zvedl t\u011b\u017ekou knihu a otev\u0159el ji, pohled na jeho tv\u00e1\u0159i byl pln\u00fd okouzlen\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Te\u010f se nezd\u00e1 b\u00fdt ta spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle ke \u010dten\u00ed,“ \u0159ekl Tom a zatahal za kraj listu. Bill vydal zvuk, kter\u00fd nazna\u010doval mrzutost, a oto\u010dil str\u00e1nku.<\/div>\n
Tohle bylo v\u0161echno moc, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc \u0161\u00edlen\u00e9. Tom v tom stejn\u011b pokra\u010doval.<\/div>\n
Kdy\u017e se pod\u00edval na tu kn\u00ed\u017eku, do\u0161lo mu, \u010d\u00edm Billa tak zaujala.<\/div>\n
Hv\u011bzdy. Str\u00e1nky a str\u00e1nky pln\u00e9 obr\u00e1zk\u016f hv\u011bzd. Grafy, mapy, diagramy a tolik fotek rozz\u00e1\u0159en\u00e9 oblohy. Ta kniha zaujala dokonce i Toma, srdce mu v hrudi divoce bu\u0161ilo, kdy\u017e Bill oto\u010dil dal\u0161\u00ed str\u00e1nku.<\/div>\n
„Co to je?“ Zaj\u00edmal se a nat\u00e1hl ruku, aby kn\u00ed\u017eku p\u0159iv\u0159el a pod\u00edval se na obal. Byla to u\u010debnice astronomie, pov\u0161iml si.<\/div>\n
Bill ze sebe vydal zvuk st\u00ed\u017enosti, a Tom svou ruku st\u00e1hl, aby si mohl Bill knihu znovu pln\u011b otev\u0159\u00edt. Kdy\u017e se rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti, v\u0161echny knihy rozm\u00edst\u011bn\u00e9 kolem se zd\u00e1ly b\u00fdt o astronomii. Ta m\u00edstnost byla Bill\u016fv r\u00e1j, uv\u011bdomil si Tom, zat\u00edmco si prohl\u00ed\u017eel dal\u0161\u00ed polici plnou knih. Mo\u017en\u00e1 proto tam byli. A\u0165 u\u017e tam bydlel kdokoliv, musel b\u00fdt fascinov\u00e1n slune\u010dn\u00ed soustavou stejn\u011b jako Bill. Byly tam roztahan\u00e9 i pap\u00edry, pozn\u00e1mky a tlust\u00e1 hromada n\u011b\u010deho, co vypadalo jako eseje. U\u010ditel? Uva\u017eoval Tom.<\/div>\n
\n

Bylo to d\u011bsiv\u00e9, podivn\u00e9, a jednodu\u0161e \u0161patn\u00e9, takhle se n\u011bkomu pl\u00ed\u017eit domem. Tom si nemohl pomoct. Bill ho tam p\u0159ivedl, Bill si myslel, \u017ee bylo okay, aby tam byli, a Tom Billovi v\u011b\u0159il, i kdy\u017e d\u011blali n\u011bco bl\u00e1zniv\u00e9ho. Po\u0159\u00e1d d\u011blali n\u011bco bl\u00e1zniv\u00e9ho, opravdu. Tohle bylo jen na trochu vy\u0161\u0161\u00edm stupni ne\u017e obvykle.<\/p><\/div>\n

Rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti se sl\u00eddivou zv\u011bdavost\u00ed. V\u00fdzdoba byla prost\u00e1, b\u0159idlicov\u00e9 st\u011bny pr\u00e1zdn\u00e9. Nebyly tam \u017e\u00e1dn\u00e9 obrazy, ale na jedn\u00e9 st\u011bn\u011b visely t\u0159i fotografie. Tom k nim p\u0159istoupil a prohl\u00ed\u017eel si osoby, kter\u00e9 se na nich nach\u00e1zely.<\/div>\n
Prvn\u00ed byla fotka rodiny. Vysok\u00fd mu\u017e m\u011bl ruku kolem sv\u00e9 man\u017eelky a polo\u017eenou na rameni sv\u00e9ho syna. V \u017eenin\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed bylo mal\u00e9, tmavovlas\u00e9 miminko.<\/div>\n
Na druh\u00e9 fotografii nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 \u017eena, ale ostatn\u00ed t\u0159i tam byli. Byla to maturitn\u00ed fotka, star\u0161\u00ed chlapec dr\u017eel v rukou sv\u00e9 maturitn\u00ed vysv\u011bd\u010den\u00ed. Jeho otec st\u00e1l po jeho boku, a po prav\u00e9 stran\u011b st\u00e1lo mal\u00e9 d\u00edt\u011b s legra\u010dn\u00edma u\u0161ima.<\/div>\n
Na t\u0159et\u00ed fotografii u\u017e mu\u017e nebyl. Byli tam jen dva.<\/div>\n
Star\u0161\u00ed chlapec, nyn\u00ed u\u017e s\u00e1m mu\u017e, a vedle n\u011bj jeho mlad\u0161\u00ed bratr.<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed chlapec byl Bill.<\/div>\n
Tom to v\u011bd\u011bl ve vte\u0159in\u011b, kdy toho chlapce uvid\u011bl, dech se mu zasekl v hrdle.<\/div>\n
\n

V Tomov\u011b hrudi se probudila n\u00e1klonnost k tomu drobn\u00e9mu d\u00edt\u011bti, a on k fotografii nat\u00e1hl ruku, jako kdyby se j\u00ed to d\u00edt\u011b mohlo zachytit, jako by to ud\u011blal Bill nyn\u00ed. Byl to \u0161ok, vid\u011bt mlad\u0161\u00edho Billa, uv\u011bdomit si, \u017ee Bill p\u0159ece jen m\u011bl minulost. Nespadl z oblohy, jak o tom Tom ob\u010das uva\u017eoval. Tahle fotka to dokazovala zp\u016fsobem, kter\u00fd Tom nikdy d\u0159\u00edve nebyl schopn\u00fd vid\u011bt, konkr\u00e9tn\u00edm a skute\u010dn\u00fdm.<\/p><\/div>\n

Bill byl skute\u010dn\u00fd.<\/div>\n
Na t\u00e9 fotografii Bill jako d\u00edt\u011b vypadal je\u0161t\u011b v\u00edce jako elf ne\u017e nyn\u00ed. Jeho nos byl drobn\u00fd, jako v\u00edl\u00ed, u\u0161i m\u011bl st\u00e1le \u0161pi\u010dat\u00e9 a legra\u010dn\u011b tvarovan\u00e9. Dokonce m\u011bl kolem o\u010d\u00ed stopu po o\u010dn\u00edch link\u00e1ch.<\/div>\n
Jeho o\u010di. N\u011bco na Billov\u00fdch o\u010d\u00edch okam\u017eit\u011b zaujalo Tomovu pozornost. Byly vzd\u00e1len\u00e9, \u00fapln\u011b \u0161patn\u00e9.<\/div>\n
Hned poprv\u00e9, kdy Tom Billa poznal, v\u0161iml si, jak v\u00fdmluvn\u00e9 jeho o\u010di byly, jak byly jasn\u00e9 a z\u00e1\u0159iv\u00e9 a trochu bl\u00e1zniv\u00e9. Bill byl intenzivn\u00ed a soust\u0159ed\u011bn\u00fd a \u0161lo to v\u0161echno vid\u011bt tak jednodu\u0161e.<\/div>\n
Bill na fotografii v\u016fbec nebyl jako Tom\u016fv Bill, ale vypadal… ztuhle, pomyslel si Tom, jako by se v\u0161echna ta z\u00e1\u0159ivost schov\u00e1vala pod opatrnou vrstvou mlhy.<\/div>\n
A tak\u00e9 se mra\u010dil.<\/div>\n
\n

Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a hled\u011bl na fotografii se vzd\u00e1len\u00fdm druhem zmaten\u00ed. Nyn\u00ed se Bill po\u0159\u00e1d usm\u00edval. Tom v\u017edy cht\u011bl, aby byl Bill \u0161\u0165astn\u00fd, dokonce i Bill z minulosti, kter\u00fd existoval pouze na fotografii na st\u011bn\u011b ciz\u00edho domu.<\/p><\/div>\n

„Tomi, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ Zeptal se Bill a u\u010debnic\u00ed Toma \u0161\u0165ouchl do boku. V jeho huben\u00fdch pa\u017e\u00edch mu nyn\u00ed balancovaly \u010dty\u0159i na sob\u011b. „Nebu\u010f tak potichu. Je tady takov\u00e9 ticho.“<\/div>\n
„Pod\u00edvej,“ \u0159ekl Tom jemn\u011b. Vzal od Billa u\u010debnice, odlo\u017eil je na podlahu a ignoroval p\u0159itom rozho\u0159\u010den\u00fd zvuk, kter\u00fd Bill vydal. P\u0159ilo\u017eil dla\u0148 na Billova z\u00e1da a k\u00fdvl k fotografi\u00edm.<\/div>\n
S Billem to ani nehnulo. „Obr\u00e1zky lid\u00ed.“<\/div>\n
„To jsi ty,“ \u0159ekl Tom a nat\u00e1hl ruku, aby poklepal na obr\u00e1zek mal\u00e9ho Billa. V \u00fa\u017easu pohladil palcem chladn\u00e9 sklo p\u0159ekr\u00fdvaj\u00edc\u00ed Bill\u016fv drobn\u00fd obli\u010dej. „To jsi ty, Bille. Kdy\u017e jsi byl d\u00edt\u011b. To jsi ty a tvoje rodina.“<\/div>\n
Bill se t\u00edm nezd\u00e1l b\u00fdt nijak pot\u011b\u0161en\u00fd. N\u00e1hle odstr\u010dil Tomovu ruku pry\u010d od fotografie a zaz\u00edral na Toma, kter\u00fd se po n\u011bm ohl\u00e9dl. „J\u00e1 jsem j\u00e1,“ trval na sv\u00e9m ost\u0159e.<\/div>\n
Tom si p\u0159itiskl ruku k hrudi, c\u00edtil p\u00e1len\u00ed v m\u00edst\u011b, kde jej Billovy nehty na k\u016f\u017ei \u0161kr\u00e1bly. Pomalu ruku oto\u010dil a zmaten\u011b hled\u011bl na r\u016f\u017eov\u00e9 pruhy. Bill byl v\u017edy tak trp\u011bliv\u00fd a ti\u0161e v\u011bdouc\u00ed, \u017ee Tom byl jeho reakc\u00ed zasko\u010den.<\/div>\n
\n

Bill vypadal skl\u00ed\u010den\u011b, a Tomovu pozornost znovu zas\u00e1hla skute\u010dnost, \u017ee se n\u011bkomu vloupali do domu, nepozv\u00e1ni. N\u011bkomu, kdo znal Billa. S tou my\u0161lenkou mu v hrudi podivn\u011b bu\u0161ilo srdce, p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchal. N\u011bkdo, kdo znal Billa.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee Billovy o\u010di jsou nebezpe\u010dn\u011b vlhk\u00e9. „Chci \u0159\u00edct, jo, samoz\u0159ejm\u011b. Ty jsi ty. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ty jsi ty,“ souhlasil a konej\u0161iv\u011b Billa popl\u00e1cal po z\u00e1dech. S posledn\u00edm zv\u011bdav\u00fdm pohledem na fotografie Tom ustoupil. „Opravdu bychom m\u011bli odej\u00edt. Odchod by mohl b\u00fdt dobr\u00fd pl\u00e1n…“ \u0159ekl Tom, zat\u00edmco vedl Billa do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, efektivn\u011b tak ignoroval svou vlastn\u00ed radu.<\/div>\n
Jak by mohli odej\u00edt? Na st\u011bn\u00e1ch tam byly Billovy fotografie a v hlavn\u00edm pokoji hv\u011bzdy. Jak by od toho v\u016fbec mohli odej\u00edt pry\u010d? A\u0165 u\u017e tam bydlel kdokoliv, museli Billa zn\u00e1t.<\/div>\n
Mohli Tomovi o Billovi n\u011bco \u0159\u00edct. Mohli by mu d\u00e1t odpov\u011bdi na v\u0161echny ot\u00e1zky. Mohli by Tomovi \u0159\u00edct, odkud Bill p\u0159i\u0161el, pro\u010d byl t\u00edm, k\u00fdm byl, pro\u010d byl Tomova sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 by mu mohli \u0159\u00edct, pro\u010d ho Bill miloval.<\/div>\n
Billovy prsty si pohr\u00e1valy s Tomov\u00fdmi klouby a Tom jej vzal za ruku. P\u0159it\u00e1hl si jej ke sv\u00e9mu boku a Bill se p\u0159itiskl bl\u00ed\u017e, ne\u017e Tom o\u010dek\u00e1val, n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem tam perfektn\u011b pasoval.<\/div>\n
\n

„Pamatuje\u0161 si tady n\u011bco?“ Zeptal se Tom. Pokoj, ve kter\u00e9m se nyn\u00ed nach\u00e1zeli, byla lo\u017enice, jednoduch\u00e1 a nevyzdoben\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Pamatuju si tebe,“ \u0159ekl Bill v\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
Tom mu v\u011bnoval povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv. Bill si nyn\u00ed vypadal s\u00e1m sebou nejist\u00fd, jeho pobaven\u00ed astronomick\u00fdmi knihami u\u017e bylo z\u0159ejm\u011b zapomenuto. Vypadal vyd\u011b\u0161en\u011b, stejn\u011b jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e sed\u011bl p\u0159ipoutan\u00fd v Tomov\u011b aut\u011b, v pasti. Jeden z nich se t\u0159\u00e1sl a Tom si nebyl jist\u00fd, jestli to byl Bill nebo on s\u00e1m.<\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se mi to tady,“ za\u0161eptal Bill proti Tomovu rameni, vlhk\u00e9 rty na Tomov\u011b k\u016f\u017ei. „Kn\u00ed\u017eky se mnou nemluv\u00ed. V\u0161echno je potichu. Pro\u010d je tady takov\u00e9 ticho, Tomi?“<\/div>\n
„Nen\u00ed tady ticho. Jsem tady j\u00e1,“ \u0159ekl Tom a zastavil se, aby stiskl Billovu ruku a setkal se s jeho o\u010dima. Bill nevypadal ut\u011b\u0161en\u011b, pouze bezmocn\u011b hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed. Billova n\u00e1lada se zjevn\u011b zm\u011bnila a Tomova se zm\u011bnila spolu s tou jeho, n\u011bco jako strach a d\u011bs mu stoupalo po hrudi.<\/div>\n
Nem\u011bli by tady b\u00fdt. Bill tady necht\u011bl b\u00fdt.<\/div>\n
„Je to okay,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee Bill se po jeho boku nijak neuvolnil. Mozolnat\u00fdm prstem pozvedl Billovi hlavu a nerv\u00f3zn\u011b se na n\u011bj pousm\u00e1l. „Te\u010f p\u016fjdeme dom\u016f, ano? Slibuju.“<\/div>\n
\n

Mohli se sem vr\u00e1tit pozd\u011bji, \u0159\u00edkal si Tom. Mohli se vr\u00e1tit, a\u017e n\u011bkdo bude doma. Odpov\u011bdi na ot\u00e1zky o Billovi nebyly tak d\u016fle\u017eit\u00e9 jako samotn\u00fd Bill.<\/p><\/div>\n

„Te\u010f nem\u016f\u017eeme j\u00edt dom\u016f,“ za\u0161eptal Bill a zvedl hlavu z Tomova ramene.<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom oto\u010dil, na\u0161el s\u00e1m sebe, jak je p\u0159idr\u017eov\u00e1n na m\u00edst\u011b \u0161t\u011btinat\u00fdm koncem ko\u0161t\u011bte.<\/div>\n
„No, do prdele,“ \u0159ekl Tom ke ko\u0161t\u011bti.<\/div>\n
D\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ko\u0161t\u011b p\u0159ed jeho obli\u010dejem v\u0161ak byl mu\u017e, kter\u00fd ho dr\u017eel. M\u011bl ten sam\u00fd delik\u00e1tn\u00ed nos, podobn\u011b ostr\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti. \u0160ikm\u00fd tvar Billov\u00fdch o\u010d\u00ed nyn\u00ed lemoval nezn\u00e1mou modrou barvu. Jako nebezpe\u010dnou zbra\u0148 dr\u017eel u Tomova krku ko\u0161t\u011b ten star\u0161\u00ed chlapec z fotografie na st\u011bn\u011b, ten, kter\u00fd tam st\u00e1l vedle Billa. Byl bled\u00fd, o\u010di m\u011bl roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 za obd\u00e9ln\u00edkov\u00fdmi br\u00fdlemi, a nevypadal p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b z toho, \u017ee je vid\u00ed.<\/div>\n
Billova ruka se kolem Tomovy bolestiv\u011b sev\u0159ela a Tom zaka\u0161lal. Ko\u0161t\u011b se v mu\u017eov\u00fdch ruk\u00e1ch t\u0159\u00e1slo.<\/div>\n
„Ehm,“ \u0159ekl Tom. „Ahoj. Jmenuju se Tom.“<\/div>\n
Ko\u0161t\u011b dopadlo na zem. Mu\u017e zam\u011b\u0159il sv\u00e9 roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 o\u010di na Toma, a \u00fasta m\u011bl otev\u0159en\u00e1, beze slov.<\/div>\n
„Mysleli jsme si, \u017ee nikdo nen\u00ed doma,“ \u0159ekl Tom p\u0159ihlouple. Mu\u017e na n\u011b jednodu\u0161e z\u00edral, bez mrknut\u00ed, a Tom se p\u0159ikr\u010dil. „Ne, \u017ee bychom snad m\u011bli ve zvyku vloup\u00e1vat se lidem do dom\u016f, kdy\u017e nejsou doma, nebo tak n\u011bco. No, Bill mo\u017en\u00e1 jo. Ale on to nebyl. Byla to moje vina. V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee m\u00e1\u0161 otev\u0159en\u00e9 okno? Opravdu nebezpe\u010dn\u00e9. M\u011bl by ses na to pod\u00edvat.“<\/div>\n
\n

Tom p\u0159estal bl\u00e1bolit, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee je ten mu\u017e vlastn\u011b neobvi\u0148uje z vloup\u00e1n\u00ed. Dokonce se ani ned\u00edval na Toma, uv\u011bdomil si Tom po chv\u00edli.<\/p><\/div>\n

Mu\u017e znovu otev\u0159el \u00fasta, jeho hlas byl ochrapt\u011bl\u00fd a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. „Bille?“<\/div>\n
Bill se p\u0159isunul bl\u00ed\u017ee k Tomovi a p\u0159eru\u0161il mu v ruce ve\u0161ker\u00fd krevn\u00ed ob\u011bh.<\/div>\n
Tom byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e sly\u0161el Billa odpov\u011bd\u011bt, jeho hlas byl v tom hlasit\u00e9m tichu osam\u011bl\u00fd. „Pamatuje\u0161 si m\u011b?“<\/div>\n
Bill zn\u011bl nejist\u011b a Tom ud\u011blal p\u016flkrok kup\u0159edu, aby se postavil p\u0159ed n\u011bj, jen z n\u011bjak\u00e9ho ochran\u00e1\u0159sk\u00e9ho instinktu.<\/div>\n
„Jestli si t\u011b pamatuju?“ Zopakoval mu\u017e nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Z\u00edral na n\u011b oba s o\u010dima \u0161iroce vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma. Byl cel\u00fd b\u00edl\u00fd jako duch, ramena m\u011bl napjat\u00e1, a Tom byl r\u00e1d, \u017ee ko\u0161t\u011b le\u017eelo opu\u0161t\u011bn\u00e9 na zemi. Tom ud\u011blal dal\u0161\u00ed krok p\u0159ed Billa, a\u017e Bill na mu\u017ee nakukoval pouze p\u0159es jeho rameno. „Jestli si t\u011b pamatuju? Jsi \u0161\u00edlen\u00fd? Jsi m\u016fj bratr, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si t\u011b pamatuju.“<\/div>\n
Bill ucuknul.<\/div>\n
Mu\u017e\u016fv pohled byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 intenzivn\u00ed, a najednou tam Tom v\u016fbec necht\u011bl b\u00fdt. Vlastn\u011b u\u017e odpov\u011bdi na sv\u00e9 ot\u00e1zky opravdu necht\u011bl. Necht\u011bl se setkat s nik\u00fdm, kdo znal Billa v d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edm \u017eivot\u011b. Cht\u011bl s Billem z\u016fstat v jejich izolovan\u00e9m, spokojen\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
P\u0159ed Tomem st\u00e1l Bill\u016fv bratr, \u017eiv\u00fd a tady.<\/div>\n
U\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/p>\n

autor: \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u017delat\u00fdnka St\u00edny minulosti Ke dve\u0159\u00edm nikdo nep\u0159i\u0161el. Tom s Billem tam st\u00e1li u dve\u0159\u00ed a \u010dekali. \u010cekali na n\u011bco. Tom nev\u011bd\u011bl, na co p\u0159esn\u011b. Nemyslel si ani, \u017ee by to v\u011bd\u011bl Bill, ale p\u0159esto po\u0159\u00e1d \u010dekali a jednotn\u011b oddechovali. V Tomov\u00fdch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[685],"tags":[],"class_list":["post-787","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeho-ocima"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/787","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=787"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/787\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=787"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=787"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=787"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}