{"id":7870,"date":"2011-09-09T18:00:00","date_gmt":"2011-09-09T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7849"},"modified":"2011-09-09T18:00:00","modified_gmt":"2011-09-09T17:00:00","slug":"who-am-i-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/09\/who-am-i-38\/","title":{"rendered":"Who am I? 38."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Rozejdu se v naprost\u00e9 tichosti zp\u011bt do lo\u017enice k t\u00e9 nemluvn\u00e9 bytosti. Zav\u0159u za sebou dve\u0159e a jdu k oknu. Venku je v\u00edtr a je zata\u017eeno. Obloha je skoro a\u017e do \u010derna zbarven\u00e1. Ani jedin\u00e1 hv\u011bzdi\u010dka nen\u00ed vid\u011bt. I tak se ve mn\u011b probouz\u00ed my\u0161lenka na to, jak perfektn\u00ed by bylo s n\u00edm le\u017eet n\u011bkde na louce a d\u00edvat se na to. Spole\u010dn\u011b se na to d\u00edvat. Oh, jsem to ale zatracen\u00fd romantick\u00fd idiot<\/em>. Zat\u00e1hnu po\u0159\u00e1dn\u011b \u017ealuzii, pot\u00e9 p\u0159ejdu k posteli a posad\u00edm se na sv\u00e9 m\u00edsto. Klidn\u011b le\u017e\u00ed a oddechuje, jako by snad spal. Nev\u00edm pro\u010d, ale miluju pohled na to, jak le\u017e\u00ed. P\u0159ijde mi ve sp\u00e1nku nebo jednodu\u0161e v t\u00e9hle poloze tak neskute\u010dn\u011b rozko\u0161n\u00fd a nevinn\u00fd.<\/p>\n

<\/em> Proto si ti\u0161e lehnu, p\u0159ikryju si. Zaznamen\u00e1m na jeho polovin\u011b pohyb. Zpozorn\u00edm. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a tro\u0161ku v t\u00e9 tm\u011b zam\u017eour\u00e1m. Jen se p\u0159evaluje. Okay, moje mali\u010dk\u00e1 nad\u011bje v to, \u017ee se za\u010dne bavit, asi pr\u00e1v\u011b zmizela n\u011bkde v d\u00e1ln\u00fdch krajin\u00e1ch.<\/em> Zav\u0159u o\u010di a ne\u0161\u0165astn\u011b vydechnu. Rukama si p\u0159ekryju obli\u010dej. Jednou rukou si pak projedu vlasy. Cel\u00fd jsem to zkurvil! Je to moje vina, \u017ee spolu m\u00e1me tyhle probl\u00e9my. Nakopal bych se do prdele, kdybych mohl.<\/em> Usly\u0161\u00edm, jak se Tom nadechne, jako by n\u011bco cht\u011bl \u0159\u00edct. Proto ztichnu, ani nahlas neoddechnu, abych n\u00e1hodou n\u011bco nep\u0159eslechnul. Jenom\u017ee jak se nadechl, bez hl\u00e1sky stejn\u011b tak vydechl. Jako bych si to ne\u0159\u00edkal. Tr\u00fcmpere, ty jsi takov\u00fd hovado!<\/p>\n

<\/em> To jsem to u\u017e rad\u011bji vzdal a nehnut\u011b z\u016fstal le\u017eet. Zav\u0159el jsem o\u010di, zahrabal se po chvilce do pe\u0159iny a\u017e po nos, abych byl co nejm\u00e9n\u011b vid\u011bt. Kdyby trapnost ml\u00e1tila, byl bych z\u0159ejm\u011b zml\u00e1cen\u00fd do krve.<\/em> Jenom\u017ee Tom si hlasit\u011b povzdechl. Jeden okam\u017eik jsem si u\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee sp\u00ed. Ale jak sly\u0161\u00edm, nesp\u00ed. Sklon\u00edm hlavu do pe\u0159iny. K\u00e9\u017e bych se tu udusil. Zaslou\u017eil bych si to.<\/em><\/div>\n

„Bille,“ \u0161eptne najednou do mrtvoln\u00e9ho ticha. Promluvil, on promluvil, a dokonce \u0159ekl moje jm\u00e9no! Je mo\u017en\u00e9, \u017ee m\u00e1m radost, jako kdyby nev\u00edm co?<\/em> Pe\u0159inu si tro\u0161ku st\u00e1hnu.<\/div>\n
„Hm?“ vydechnu.<\/div>\n
„Pro\u010d se na m\u011b zlob\u00ed\u0161?“ ozve se pokojem jeho \u0161epot a pak \u0161ust\u011bn\u00ed, jak se ke mn\u011b pooto\u010d\u00ed, i p\u0159esto, \u017ee se na m\u011b ani nepod\u00edv\u00e1. P\u0159ekvapen\u00edm svra\u0161t\u00edm obo\u010d\u00ed, oto\u010d\u00edm se v\u00edc k n\u011bmu. Ten \u0165un\u0165a si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed, \u017ee se na n\u011bj j\u00e1 zlob\u00edm? Sp\u00ed\u0161 on se zlob\u00ed na m\u011b. Na n\u011bjak\u00e9 \u00fa\u010dty jsem u\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl. Rozhodn\u011b bych se kv\u016fli takov\u00e9 v\u011bci nechoval tak, jako kdy\u017e p\u0159i\u0161el dom\u016f cel\u00fd ve\u010der.<\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

<\/em> „Ale j\u00e1 se na tebe nezlob\u00edm.“<\/div>\n

„Ale ano, zlob\u00ed\u0161. Od t\u00e9 chv\u00edle, co jsem p\u0159i\u0161el,“ povzdechne si ti\u0161e. „Zlob\u00ed\u0161 se, \u017ee jsem \u0161el za Robertem a nebyl s tebou?“ To u\u017e se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed skoro cel\u00fd. Bl\u00e1z\u00ednek. Jak si tohle m\u016f\u017ee myslet?<\/em> Lehnu si na z\u00e1da, zap\u0159u se o ruce a tak vylezu zpod pe\u0159iny do sedu.<\/div>\n
„Co t\u011b to napadlo?“ vydechnu s \u00fadivem. „Pro\u010d bych se m\u011bl kv\u016fli tomuhle zlobit? Bo\u017ee, co si o mn\u011b mysl\u00ed\u0161, Tome? J\u00e1 p\u0159ece ch\u00e1pu, \u017ee jsi za Robertem jet musel. A nav\u00edc, ty nejsi povinn\u00fd se mnou ka\u017ed\u00fd den sed\u011bt doma. Oba dva m\u00e1me pr\u00e1vo n\u011bkam j\u00edt bez toho druh\u00e9ho. V\u017edy\u0165 se nic ned\u011bje. Robert na tom te\u010f nebyl nejl\u00e9pe, pot\u0159eboval t\u011b. To je pochopiteln\u00e9.“<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 v\u00edm. A proto nech\u00e1pu d\u016fvod toho, \u017ee se na m\u011b zlob\u00ed\u0161,“ \u0161eptne a pozorn\u011b m\u011b v \u0161eru pozoruje.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 se na tebe nezlob\u00edm, Tome.“ Tohle jsem netu\u0161il. Ani v nejmen\u0161\u00edm jsem si nemyslel, \u017ee by si myslel, \u017ee jsem na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd kv\u016fli tomu, \u017ee jel za Robertem. Takov\u00fd nejsem.<\/em> Hlasit\u011b povzdechne.<\/div>\n
„M\u00e1m pocit, \u017ee ano\u2026 nebo aspo\u0148, \u017ee zlobil.“<\/p>\n

Oh sakra, ty zatracen\u00e9 \u00fa\u010dty. Kdy\u017e mu \u0159eknu, \u017ee jsem to \u010detl, tak se uraz\u00ed a na\u0161tve, \u017ee jsem mu tam vlezl. To je to posledn\u00ed, co te\u010f pot\u0159ebuju. Nem\u016f\u017eu mu o tom \u0159\u00edct. Nav\u00edc, vysko\u010dilo to na m\u011b samo, j\u00e1 tam nenaj\u00ed\u017ed\u011bl. Ale to mi nemus\u00ed v\u011b\u0159it. Zatracen\u011b! Je tak moc v\u0161\u00edmav\u00fd. Pozn\u00e1 to na mn\u011b. To je asi tak jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b na tomhle v\u0161em pr\u00e1v\u011b te\u010f t\u011b\u0161\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Ale ne,“ brouknu. Nebudu o tom mluvit. Ale u\u017e mu tam nikdy nepolezu!<\/em> Zakrout\u00edm hlavou a nahlas povzdechnu. „To ty\u2026 jsi na m\u011b na\u0161tvan\u00fd. Takov\u00fd m\u00e1m j\u00e1 pocit, Tomi.“<\/div>\n

„Nejsem na\u0161tvan\u00fd. Jen nev\u00edm, jak se chovat, kdy\u017e netu\u0161\u00edm, co se d\u011bje,“ po\u0161ept\u00e1 frustrovan\u011b.<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje. V\u00e1\u017en\u011b se nic ned\u011bje, brou\u010dku,“ \u0161pitnu. Jakmile to bude mo\u017en\u00e9, tak si nafackuji.<\/em> Pokr\u010d\u00edm nohy v kolenou a kouknu se na n\u011bj.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m ten pocit, \u017ee na\u0161tvan\u00fd jsi.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m d\u016fvod\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Tom u\u017e nic ne\u0159ekne. Jen si zase lehne a kouk\u00e1 ti\u0161e do stropu.<\/p>\n

P\u0159ejedu rukou po posteli, vyhled\u00e1m si tu jeho a pohlad\u00edm jej. Jako na povel mu p\u0159i m\u00e9m dotyku na ruce povstanou chloupky. Nerv\u00f3zn\u011b ruku st\u00e1hnu.<\/div>\n

„Promi\u0148.“ Jenom\u017ee on ji zachyt\u00ed a p\u0159eval\u00ed se na bok, aby na m\u011b vid\u011bl. Pohledem sjedu na n\u011bj, vyhled\u00e1m si ihned ten jeho. Naklon\u00ed se nade m\u011b a n\u011b\u017en\u011b spoj\u00ed na\u0161e rty v dlouh\u00fd polibek. Ti\u0161e vydechne nosem. P\u0159iv\u0159u o\u010di. Tohle si nezaslou\u017e\u00edm. To on by si zaslou\u017eil, abych se mu omlouval, l\u00edbal ho.<\/em> A\u017e po chvilce mu to oplat\u00edm a nasaji p\u0159i tom jeho spodn\u00ed ret. Je\u0161t\u011b jednou mi to oplat\u00ed, ne\u017e se odt\u00e1hne. Zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Je to jin\u00fd pohled ne\u017e jindy. Co mi t\u00edm chce nazna\u010dit?<\/em> Sesunu se n\u00ed\u017e, abych na n\u011bj l\u00e9pe vid\u011bl. Chytnu si jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u011b.<\/div>\n
„Hodn\u011b pro m\u011b znamen\u00e1\u0161. To d\u00edky tob\u011b jsem takov\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1 mi.<\/div>\n
„Jak\u00fd?“<\/div>\n
„\u2026citliv\u00fd\u2026 lidsk\u00fd\u2026 norm\u00e1ln\u00ed,“ vydechne.<\/div>\n
„Ne, Tome,“ st\u00e1hnu si ho v\u00edc k sob\u011b. „Jsi takov\u00fd ty s\u00e1m, ne kv\u016fli mn\u011b.“<\/div>\n
Nepatrn\u011b zavrt\u00ed hlavou. „To nen\u00ed pravda. Neznal jsi m\u011b p\u0159edt\u00edm,“ \u0161eptne a provinile mi hled\u00ed do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u00edm, jak\u00fd jsi. Pro m\u011b je podstatn\u00e9, jak\u00fd jsi te\u010f, jak\u00fd jsi celkov\u011b. Miluju t\u011b,“ po\u0161ept\u00e1m a p\u0159ejedu mu palcem po rtech. C\u00edt\u00edm takov\u00fd pocit viny. Jsem idiot. Chud\u00e1\u010dek, on se mi tu tr\u00e1p\u00ed a j\u00e1 mu najedu do \u00fa\u010dt\u016f. Nezaslou\u017e\u00edm si ho.<\/em><\/div>\n
Skoro se a\u017e zadrhne v dechu, kdy\u017e to vyslov\u00edm. Sklon\u00ed se k m\u00fdm rt\u016fm pro dal\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00fd polibek. „I j\u00e1 tebe\u2026“<\/p>\n

P\u0159iv\u0159u o\u010di. Vydechnu mu hork\u00fd dech na rty a rukou sklouznu po jeho tv\u00e1\u0159i\u010dce. Jemn\u011b nasaje m\u016fj spodn\u00ed ret do sv\u00fdch m\u011bkk\u00fdch rt\u016f, a kone\u010dn\u011b uvoln\u011bn\u011b ke mn\u011b dolehne. Majetnicky ho obejmu a st\u00e1hnu ho \u00fapln\u011b na sebe. Pot\u0159ebuju ho c\u00edtit co nejv\u00edc. Zajede rukou pode m\u011b, aby si m\u011b na sebe natiskl. Za\u010dne m\u011b pomalu l\u00edbat, jako by si u\u017e\u00edval m\u00fdch rt\u016f. Jemn\u011b \u017eu\u017el\u00e1 m\u00e9 rty a kou\u0161e je, cuc\u00e1. A j\u00e1 ho nech\u00e1v\u00e1m. Oddan\u011b dr\u017e\u00edm. U\u017e\u00edv\u00e1m si ka\u017edi\u010dk\u00fd jeho dotek. Zbo\u017e\u0148uji tyhle jeho n\u011b\u017enosti. P\u0159ipad\u00e1m si tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Je to jin\u00e9, ne\u017e pouh\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed a doteky. C\u00edt\u00edm v tom v\u0161echen ten cit, l\u00e1sku, n\u011bhu\u2026<\/p>\n

<\/em> M\u011blce vzdychne a za\u010dne se vp\u00edjet do m\u00fdch rt\u016f dychtiv\u011bji, jako by mu to nesta\u010dilo. Zajedu mu rukou do cop\u00e1nk\u016f. Propl\u00e9t\u00e1m je mezi prsty a tisknu ho v\u00edc k sob\u011b. Pootev\u0159u o n\u011bco v\u00edc pusu, aby mohl bez probl\u00e9m\u016f jazykem vplout do m\u00fdch \u00fast, jak se mu jen zachce. Samoz\u0159ejm\u011b toho hned vyu\u017eije a p\u0159es doln\u00ed okraj rt\u016f vnikne jazykem ke mn\u011b do pusy. P\u0159ejede mi p\u0159es zuby, a\u017e naraz\u00ed \u0161pi\u010dkou jazyka do m\u00e9ho. Jen ho pomalu, mazliv\u011b obkrou\u017e\u00ed.<\/div>\n

„Mhhh,“ vzdychnu. Za\u010dnu ho tisknout je\u0161t\u011b v\u00edc na sebe. Jenom\u017ee on se odtrhne a ti\u0161e se zasm\u011bje.<\/div>\n
„Je to\u2026 jako droga.“<\/div>\n
„Jo. Za\u010dne\u0161 a nedok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159estat,“ po\u0161ept\u00e1m s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Napadlo m\u011b, \u017ee bychom si v\u017edycky mohli nastavit bud\u00edk a on by poka\u017ed\u00e9 po p\u011bti minut\u00e1ch zazvonil, abychom p\u0159estali,“ \u0161eptne pobaven\u011b a znovu vsaje m\u016fj horn\u00ed ret do sv\u00fdch.<\/div>\n
„A pak bychom znovu za\u010dali,“ zasm\u011bju se a uvoln\u011bn\u011b si lehnu.<\/div>\n
„Jo\u2026 Ale aspo\u0148 bychom m\u011bli \u010das se nadechnout,“ pousm\u011bje se a pomalu se ze m\u011b za\u010dne zvedat. „Rad\u0161i z tebe slezu d\u0159\u00edv, ne\u017e to zajde n\u011bkam d\u00e1l jako obvykle.“<\/div>\n
„Nee,“ zak\u0148u\u010d\u00edm jako \u0161t\u011bn\u011b a st\u00e1hnu si ho zase na sebe. „J\u00e1 budu hodn\u00fd. Bu\u010f u m\u011b.“<\/div>\n
„Bude\u0161 m\u011b m\u00edt u sebe celou dlouho noc. Jen nebude\u0161 m\u00edt pocit, \u017ee ti n\u011bkdo drt\u00ed \u017eebra,“ \u0161eptne se sm\u00edchem a sklouzne ze m\u011b. Jsem na n\u011bj tak v\u00e1zan\u00fd. V\u00edm, \u017ee ho budu m\u00edt celou noc u sebe, \u017ee bude sp\u00e1t t\u011bsn\u011b u m\u011b, ale snad u\u017e i to je mi m\u00e1lo. Jak v\u00edc ho m\u016f\u017eu c\u00edtit u sebe?<\/p>\n

„Ale ty mi nedrt\u00ed\u0161 \u017eebra,“ \u0161eptnu posmutn\u011ble. Jen na m\u011b zamlask\u00e1 a vyt\u00e1hne si m\u011b na sebe.<\/div>\n

„Takhle to bude lep\u0161\u00ed,“ prohl\u00e1s\u00ed s \u00fasm\u011bvem a omot\u00e1 kolem m\u011b pa\u017ee.<\/div>\n
„Pro\u010d mysl\u00ed\u0161?“ zvednu hlavu. Prstem mu za\u010dnu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt p\u0159es kr\u010dn\u00ed jamku.<\/div>\n
„Jsi leh\u010d\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ pokr\u010d\u00ed rameny a vtiskne mi polibek zespodu na bradu.<\/div>\n
„Ale to neznamen\u00e1, \u017ee na mn\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 le\u017eet. Kdybys nem\u011bl ty svaly, tak nejsi t\u011b\u017e\u0161\u00ed. Podle m\u011b ani o moc t\u011b\u017e\u0161\u00ed nejsi.“ Pro\u010d s n\u00edm tak r\u00e1d diskutuji?<\/em><\/div>\n
„Z\u00edtra r\u00e1no se zv\u00e1\u017e\u00edme a uvid\u00edme,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Dob\u0159e, beru t\u011b za slovo,“ usm\u011bju se. Zap\u0159u se rukama vedle jeho t\u011bla a obkro\u010dmo si na n\u011bj sednu. A\u017e potom se polo\u017e\u00edm. Nerad bych, aby ho n\u011bkde n\u011bco tla\u010dilo. „Dobr\u00e9?“ zept\u00e1m se pro jistotu. Jen mi to odk\u00fdv\u00e1 a za\u010dne m\u011b zlehka hladit po z\u00e1dech. Pousm\u011bju se. I v t\u00e9 tm\u011b si vyhled\u00e1m jeho pohled, hluboko se do jeho o\u010d\u00ed vpiju. Nat\u00e1hnu se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, ale ot\u0159u se tak rozkrokem o ten jeho.<\/div>\n
„No, asi budu muset v\u00fd\u0161 nebo n\u00ed\u017e,“ ucul\u00edm se.<\/div>\n
„Pro jistotu ano,“ odsouhlas\u00ed s tich\u00fdm sm\u00edchem. „Pokud ov\u0161em nechce\u0161, aby t\u011b r\u00e1no n\u011bco nep\u0159\u00edjemn\u011b tla\u010dilo.“<\/div>\n
„Nep\u0159\u00edjemn\u011b? Mn\u011b se l\u00edb\u00ed, kdy\u017e m\u011b tla\u010d\u00ed\u0161, Tome,“ vydechnu. Kdy\u017e se r\u00e1no probud\u00edte a hned v\u00e1s tla\u010d\u00ed jeho vzru\u0161en\u00ed do zad nebo zadku, je to v\u00e1\u017en\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9. Jen\u017ee pak na m\u011b p\u0159ijdou chut\u011b, i kdy\u017e sotva vid\u00edm na jedno oko, jak jsem rozespal\u00fd.<\/div>\n
„No\u2026 jenom\u017ee r\u00e1no by mohl b\u00fdt jako Eiffelovka, a ty se na n\u00ed bude\u0161 moct dokole\u010dka to\u010dit jako vrtule,“ za\u010dne se sm\u00e1t. Jeho vesel\u00fd sm\u00edch zapln\u00ed celou m\u00edstnost. To jsem pot\u0159eboval p\u0159esn\u011b sly\u0161et. Jeho sm\u00edch.<\/em> Za\u010dnu se sm\u00e1t taky.<\/div>\n
„To bychom pak mohli do cirkusu. Mysl\u00edm, \u017ee tohle neum\u00ed nikdo,“ sm\u011bju se. Jen pobaven\u011b zakrout\u00ed hlavou a vl\u00edpne mi dlouh\u00fd polibek. Op\u0159e se na loktech a se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem si prohl\u00ed\u017e\u00ed m\u016fj obli\u010dej. Odhrne mi pram\u00ednek vlas\u016f a pousm\u011bje se. Je to tak oddan\u00fd a miluj\u00edc\u00ed pohled. Pootev\u0159u tro\u0161ku zmaten\u011b rty, p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m a sklop\u00edm o\u010di. V\u017edy m\u00e1m pocit, \u017ee na mn\u011b vid\u00ed n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. Proto si m\u011b tak prohl\u00ed\u017e\u00ed, ale jeho pohled mi tohle vyvrac\u00ed. I tak se c\u00edt\u00edm trapn\u011b a snad i rudnu.<\/p>\n

<\/em> „P\u0159eju si, aby tohle nikdy neskon\u010dilo. N\u011bkdy\u2026 ob\u010das mi p\u0159ijde a\u017e absurdn\u00ed, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm a co se mnou d\u011bl\u00e1\u0161,“ po\u0161ept\u00e1 a znovu m\u011b lehk\u00fdm dotykem pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Natla\u010d\u00edm svou tv\u00e1\u0159 na jeho ruku, abych to pohlazen\u00ed prodlou\u017eil. P\u0159iv\u0159u p\u0159i tom spokojen\u011b o\u010di a zavrn\u00edm.<\/div>\n

„Mn\u011b tak\u00e9. M\u00e1m n\u011bkdy pocit, jako bych byl \u0161\u00edlen\u00fd, ale nedok\u00e1\u017eu to v sob\u011b potla\u010dit. Jsem tebou okouzlen\u00fd. Jsi pro m\u011b v\u00e1\u017en\u011b jako droga, se kterou ale nikdy nechci skoncovat. I kdy\u017e je to \u0161\u00edlen\u00e9\u2026 Nechci um\u00edrat s\u00e1m. A pokud s n\u011bk\u00fdm, tak jedin\u011b s tebou,“ vydechnu a l\u00edbnu ho na tu ru\u010di\u010dku, kterou m\u011b hlad\u00ed.<\/div>\n
„Takov\u00fd v\u011bci v\u016fbec ne\u0159\u00edkej. Jsme teprve mlad\u00fd dvac\u00edtky,“ zasm\u011bje se a op\u011bt p\u0159ilo\u017e\u00ed svoji hebkou dla\u0148 na moji horkou tv\u00e1\u0159. „Pro m\u011b je nejzvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed vyrovnat se s t\u00edm, \u017ee jsem gay. Nevad\u00ed mi to. Jen je to nezvyk pro n\u011bkoho, koho odjak\u017eiva obletuj\u00ed holky a on si to u\u017e\u00edv\u00e1.“<\/div>\n
„Jsi bisexu\u00e1ln\u00ed,“ usm\u011bju se nevinn\u011b. „Anebo\u2026 p\u0159itahuje nebo p\u0159itahoval t\u011b n\u011bkdy n\u011bjak\u00fd kluk?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 vlastn\u011b nev\u00edm. Nikdy jsem ani neuva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee bych n\u011bco zkusil s n\u011bjak\u00fdm klukem. P\u0159i\u0161lo mi to absurdn\u00ed, ale pak jsem poznal tebe. Hned jak jsem t\u011b uvid\u011bl, n\u011bco se ve mn\u011b probudilo. M\u011bl jsem pocit, \u017ee i kdybys byl ztracen\u00fd ve tm\u011b v n\u011bjak\u00e9m davu, na\u0161el bych t\u011b. Bylo to\u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Bylo to jako bys oproti ostatn\u00edm z\u00e1\u0159il,“ \u0161ept\u00e1 s neur\u010dit\u00fdm v\u00fdrazem, a\u010dkoli mu na rtech pohr\u00e1v\u00e1 \u00fasm\u011bv. Je ztracen\u00fd n\u011bkde v my\u0161lenk\u00e1ch. Nakonec zamrk\u00e1 a p\u0159ikryje si rukou obli\u010dej, jako by si a\u017e te\u010f uv\u011bdomil, co \u0159ekl. Jen na n\u011bj kouk\u00e1m. Zaplavuje m\u011b ten n\u00e1dhern\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed a l\u00e1sky.<\/p>\n

„Tomi,“ vydechnu \u00fa\u017easem. „To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ M\u00e1m pocit, \u017ee budu bre\u010det, ale to nesm\u00edm. Nechci, aby m\u011b m\u011bl za takov\u00fdho citlivku.<\/div>\n

„V\u016fbec m\u011b neposlouchej. Zase mi hrabe. U\u017e bl\u00e1zn\u00edm,“ zasm\u011bje se chraplav\u011b a nespust\u00ed ruku ze sv\u00e9ho obli\u010deje.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi to v\u00e1\u017en\u011b nemyslel.“ V m\u00e9m hlasu je tro\u0161ku sly\u0161et smutek.<\/div>\n
Povzdechne a po chvilce ticha \u0159ekne: „Myslel jsem to v\u00e1\u017en\u011b. Jenom\u017ee si p\u0159ipad\u00e1m jako n\u011bjak\u00fd bl\u00e1zen nad t\u00edm, co \u0159\u00edk\u00e1m.“<\/div>\n
„Ne, nejsi bl\u00e1zen. Jestli m\u016f\u017eu b\u00fdt na okam\u017eik dom\u00fd\u0161liv\u00fd a snad i namy\u0161len\u00fd, miluje\u0161 m\u011b a projevuje\u0161 to. A to je to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jen m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat. Nikdy mi nikdo nic takov\u00e9ho ne\u0159ekl. Nikdy m\u011b nikdo dojet\u00edm nerozbre\u010del. Nikdo mi nikdy nedok\u00e1zal, \u017ee m\u011b miluje, \u017ee se o m\u011b boj\u00ed, \u017ee o m\u011b m\u00e1 starost. Jen ty\u2026“<\/div>\n
„M\u011bl jsi p\u0159ece toho\u2026 pitomce. Jak se jmenuje? Alex?“ pozvedne obo\u010d\u00ed. „Ten ti to snad nedokazoval?“ Zakrout\u00edm hlavou, \u017ee ne. Jen to jm\u00e9no ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 vztek, l\u00edtost, nen\u00e1vist a bolest. Nechci o n\u011bm ani sly\u0161et. Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne te\u010f.<\/em> O\u010dima sklouznu po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i dol\u016f a zaseknut\u011b se d\u00edv\u00e1m do neur\u010dit\u00e9ho bodu. Tom m\u011b pohlad\u00ed palcem po tv\u00e1\u0159i, ale kdy\u017e nereaguji, pozvedne mi hlavu.<\/p>\n

„Brou\u010dku,“ \u0161eptne jemn\u011b. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, ale ml\u010d\u00edm. „Chce\u0161 o tom mluvit?“ zept\u00e1 se ti\u0161e hlasem pln\u00fdm d\u016fv\u011bry. Jeho o\u010di byly najednou tak n\u011b\u017en\u00e9 a miluj\u00edc\u00ed. Nenutil m\u011b. Jen si p\u0159\u00e1l mi pomoct. Ale v tomhle mi u\u017e pomoct v\u00edc nemohl. Pomohl mi u\u017e t\u00edm, \u017ee je se mnou, \u017ee mi d\u00e1v\u00e1 svou l\u00e1sku a j\u00e1 m\u00e1m mo\u017enost mu d\u00e1vat tu svou.<\/em> Jako p\u0159ed malou chvilkou zakrout\u00edm hlavou na znamen\u00ed, \u017ee ne.<\/div>\n

„Nechci o n\u011bm mluvit. Nechci mluvit o ni\u010dem z toho, co se mezi mnou a j\u00edm stalo. Ale jestli chci o n\u011b\u010dem mluvit, jsme to my,“ schoul\u00edm se mu do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ odsouhlas\u00ed a za\u010dne m\u011b hladit po vlasech. „A o \u010dem bys cht\u011bl mluvit? P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee ob\u010das to zvl\u00e1d\u00e1me i beze slov.“ Sly\u0161\u00edm v jeho hlase \u00fasm\u011bv. Sna\u017e\u00ed se mi odv\u00e9st my\u0161lenky od Alexe. A vede se mu to. Jen se na n\u011bm zavrt\u00edm a polo\u017e\u00edm si hlavu na jeho hru\u010f. Dlan\u00ed mu za\u010dnu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po \u017eebrech.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161? Jak to?“ po\u0161ept\u00e1m na oko neznale.<\/div>\n
„Nikdy sis toho nev\u0161iml, Billy?“ \u0159ekne udiven\u011b a tro\u0161ku se op\u011bt nadzvedne na loktech. „Ob\u010das mi p\u0159ipad\u00e1, jako by mezi n\u00e1mi byla n\u011bjak\u00e1\u2026 s\u00ed\u0165 nebo n\u011bco takov\u00e9ho, co n\u00e1s spojuje. I kdy\u017e se nezn\u00e1me tak dlouho, \u010dasto v\u00edm p\u0159edem, jak\u00e1 bude tvoje reakce nebo co c\u00edt\u00ed\u0161. Myslel jsem, \u017ee to funguje i zp\u011btn\u011b a m\u00e1\u0161 stejn\u00e9 pocity,“ \u0159ekne skoro a\u017e zklaman\u011b.<\/div>\n
„Myslel jsem to ve srand\u011b,“ brouknu a kouknu se na n\u011bj. „C\u00edt\u00edm to a byla to jedna z prvn\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 m\u011b zaujala, proto\u017ee jsem to je\u0161t\u011b neza\u017eil. Je to jako telepatie.“<\/div>\n
„V\u0161imnul sis v\u016fbec n\u011bkdy, \u017ee m\u00e1me stejn\u00e9 o\u010di?“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„V\u0161iml a ne jednou. Ale moje o\u010di mi nikdy nep\u0159i\u0161ly nijak dokonal\u00e9 oproti t\u011bm tv\u00fdm.“<\/div>\n
„Kecko,“ zasm\u011bje se a pol\u00edb\u00ed m\u011b na \u010delo. Obejme m\u011b a p\u0159itiskne si m\u011b na sebe.<\/div>\n
„J\u00e1 ti d\u00e1m kecku!“ usm\u011bju se a polecht\u00e1m ho na \u017eebrech.<\/div>\n
„Nejsem lechtiv\u00fd,“ zak\u0159en\u00ed se, ale i p\u0159esto se zavrt\u00ed.<\/div>\n
„Ale vrt\u00ed\u0161 se,“ podotknu. Povylezu o n\u011bco v\u00fd\u0161 a usad\u00edm se na n\u011bm.<\/p>\n

„Uh,“ vyd\u00e1 ze sebe a prohne se pode mnou v pase.<\/div>\n

„Tak lehk\u00fd zase nejsem, co?“ za\u0161kleb\u00edm se se sm\u00edchem a tro\u0161ku z n\u011bj slezu. Sesunu se t\u011blem zase o dost n\u00ed\u017e, skoro a\u017e na stehna.<\/div>\n
„Lehk\u00fd jsi, ale m\u00e1\u0161 \u0161pi\u010dat\u00fd zadek,“ post\u011b\u017euje si a za\u010dne si hladit podb\u0159i\u0161ek. Obkro\u010dmo si nad n\u011bj kleknu, pooto\u010d\u00edm se co nejv\u00edc za sebe a p\u0159ejedu si rukou po zadku. Ne, nem\u00e1m \u0161pi\u010dat\u00fd zadek.<\/em><\/div>\n
„Jo?“ za\u010dnu se sm\u00e1t. „Snad jsem ti moc neubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
„Mohl bych t\u011b trochu vykrmit, tlou\u0161t\u00edku,“ dloubne mi pobaven\u011b prst\u00edkem do b\u0159icha a u\u0161kl\u00edbne se. „Ale to bys pak ty svoje tlust\u00fd pavou\u010d\u00ed nohy nejsp\u00ed\u0161 nenasoukal do t\u011bch \u00fad\u011bsn\u011b \u00fazk\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f.“ D\u011bl\u00e1 si ze m\u011b srandu.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd vykrmov\u00e1n\u00ed. Copak to nevid\u00ed\u0161?“ zasm\u011bju se a chytnu si \u0161pek na b\u0159i\u0161e a vyt\u00e1hnu ho.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 tu pneumatiku natahovat nebo ti poprask\u00e1 k\u016f\u017ee a bude\u0161 m\u00edt strie. U\u017e tak jsi dost tlust\u00fd,“ za\u010dne se \u0161\u00edlen\u011b sm\u00e1t a shod\u00ed m\u011b ze sebe. Hned m\u011b hrav\u011b zalehne a za\u010dne lochtat.<\/div>\n
„Neur\u00e1\u017eej moj\u00ed vanu!“ vyprsknu sm\u00edchy a za\u010dnu se pod n\u00edm sv\u00edjet. On v\u00ed, jak jsem lechtiv\u00fd. Jestli se mu tu po\u010d\u016fr\u00e1m, tak si to uklid\u00ed.<\/div>\n
„A \u0161\u0165our sem,“ zavrt\u00e1 se mi do \u017eeber. „A dal\u0161\u00ed sem.“ Za\u010dne naopak \u0161\u0165ourat prstem pod moji kl\u00ed\u010dn\u00ed kost. Sm\u011bje se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Jauuu,“ zasku\u010d\u00edm se sm\u00edchem. Jen se zak\u0159en\u00ed, a kdy\u017e se nade m\u011b naklon\u00ed, dlouze m\u011b pol\u00edb\u00ed. Chytnu si ho za tv\u00e1\u0159e a oplat\u00edm mu to. Schv\u00e1ln\u011b hlasit\u011b mlaskne a s \u00fasm\u011bvem se odt\u00e1hne.<\/p>\n

„P\u0159ijde ti to vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, kdy\u017e se l\u00edb\u00e1me a jsou sly\u0161et tyhle zvuky?“ usm\u011bju se.<\/div>\n

„Docela jo. Ale v\u00ed\u0161, jak\u00fd zvuky jsou pro m\u011b nejv\u00edc vzru\u0161uj\u00edc\u00ed?“ V o\u010d\u00edch se mu rozho\u0159\u00ed mal\u00e9 plam\u00ednky.<\/div>\n
„Jak\u00e9?“ sleduji jeho v\u00fdraz.<\/div>\n
„Kdy\u017e se milujeme a tak p\u011bkn\u011b to mlask\u00e1,“ zasm\u011bje se sladce. „A kdy\u017e st\u00e9n\u00e1\u0161. To miluju,“ dopov\u00ed u\u017e s \u00fasm\u011bvem. \u010cekal jsem to.<\/em> Za\u010derven\u00e1m se. Nahnu se mu k ou\u0161ku.<\/div>\n
„Taky to miluju. Kdy\u017e t\u011b sly\u0161\u00edm vzdychat, k\u0159i\u010det moje jm\u00e9no. A kdy\u017e se milujeme\u2026 mm, ten zvuk nic nenahrad\u00ed. Jsem z tebe v\u017edy tak roztou\u017een\u00fd a chtiv\u00fd.“<\/div>\n
„Mhhm,“ zavrn\u00ed ti\u0161e na souhlas. Pol\u00edb\u00ed m\u011b najednou o pozn\u00e1n\u00ed v\u00e1\u0161niv\u011bji. „Kolik je hodin?“ za\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ brouknu a posunu se t\u011blem zase v\u00fd\u0161. Je mi jasn\u00e9, kam te\u010f jeho my\u0161lenky plynou. A nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee mn\u011b ne. L\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e mi d\u00e1v\u00e1 jasn\u011b najevo, \u017ee m\u011b chce. Stejn\u011b tak jako te\u010f. Ty jeho projevy jsou neskute\u010dn\u00e9. Miluji je.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Rozejdu se v naprost\u00e9 tichosti zp\u011bt do lo\u017enice k t\u00e9 nemluvn\u00e9 bytosti. Zav\u0159u za sebou dve\u0159e a jdu k oknu. Venku je v\u00edtr a je zata\u017eeno. Obloha je skoro a\u017e do \u010derna zbarven\u00e1. Ani jedin\u00e1 hv\u011bzdi\u010dka<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7870","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7870","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7870"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7870\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7870"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7870"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7870"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}