{"id":7879,"date":"2011-09-08T17:00:00","date_gmt":"2011-09-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7858"},"modified":"2011-09-08T17:00:00","modified_gmt":"2011-09-08T16:00:00","slug":"poulicni-stene-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/08\/poulicni-stene-4\/","title":{"rendered":"Pouli\u010dn\u00ed \u0161t\u011bn\u011b 4."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
A\u017e teprve te\u010f jsi o sob\u011b za\u010dal pochybovat. Co kdy\u017e je to v\u0161echno pravda\u2026?<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Tak si to tu u\u017eij, Tome a na ve\u010de\u0159i bu\u010f doma, pros\u00edm,“ rozlou\u010dila se se mnou Linda a jej\u00ed auto se rozjelo zp\u00e1tky po p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b pry\u010d z pozemk\u016f domova. Oto\u010dil jsem se na podpatku, do\u0161el a\u017e k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm a ti\u0161e zaklepal. O chv\u00edli pozd\u011bji se ve dve\u0159\u00edch objevil v\u011b\u010dn\u011b usm\u011bvav\u00fd obli\u010dej Matky.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co pro v\u00e1s mohu\u2026“ nedo\u0159ekla, jen na m\u011b zara\u017een\u011b z\u00edrala.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ usm\u00e1l jsem se na ni v\u0159ele a m\u011bl co d\u011blat, abych ji neobjal. N\u011bjak jsem si neuv\u011bdomoval, jak mi v\u0161echno t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se domova chyb\u00ed. Ale to v\u0161echno pat\u0159ilo k m\u00e9mu star\u00e9mu j\u00e1, kter\u00e9 jsem se rozhodl zlikvidovat. Te\u010f jsou to jen p\u0159\u00edjemn\u00e9 vzpom\u00ednky, ale nejsou \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9. Matka m\u011b pustila dovnit\u0159.<\/div>\n
„Tome\u2026 co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Skoro jsem t\u011b nepoznala!“ vyhrkla, kdy\u017e zav\u0159ela dve\u0159e, v o\u010d\u00edch sm\u011bsku emoc\u00ed a slz. Pevn\u011b si p\u0159itiskla moji hlavu na hrudn\u00edk p\u0159esn\u011b tak, jak to d\u011blaj\u00ed babi\u010dky, kter\u00e9 maj\u00ed mo\u017enost v\u00eddat sv\u00e1 vnou\u010data pouze na V\u00e1noce. Vid\u011bl jsem to v televizi\u2026<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem v\u00e1s p\u0159ijet nav\u0161t\u00edvit,“ zalhal jsem a jedinou \u00fat\u011bchou pro m\u00e9 sv\u011bdom\u00ed bylo, \u017ee je to v podstat\u011b \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pravda. Nikdo nemus\u00ed v\u011bd\u011bt, \u017ee jsem tu vlastn\u011b kv\u016fli Billovi.<\/div>\n
„Jak dlouho tu s n\u00e1mi bude\u0161?“<\/div>\n
„Nerad bych otravoval\u2026 Doma m\u00e1m b\u00fdt na ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. Zrovna se s jedn\u00edm uli\u010dn\u00edkem chyst\u00e1me va\u0159it ob\u011bd. Nachyst\u00e1me porci i pro tebe. B\u011b\u017e zat\u00edm za d\u011btmi do spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti. Jsou tam v\u0161ichni,“ usm\u00e1la se a popostr\u010dila m\u011b k m\u00edstnosti, ze kter\u00e9 se oz\u00fdvalo d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9 pi\u0161t\u011bn\u00ed pror\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed n\u011bkolik r\u016fzn\u00fdm na sob\u011b nev\u00e1zan\u00fdch debat.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Stra\u0161n\u011b pomalu jsem se p\u0159ibli\u017eoval ke spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti, srdce mi bilo a\u017e v krku. Pro to, co te\u010f uvid\u00edm, jsem sem jel. Nakoukl jsem do spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti a zalapal po dechu. Rozhl\u00e9dl jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b a ignoroval pohledy ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 se na m\u011b v m\u017eiku up\u00edraly. Nen\u00ed tu\u2026 Nele\u017e\u00ed na sv\u00e9m gau\u010di s n\u011bjakou knihou. Nestoj\u00ed ani u okna a nevyhl\u00ed\u017e\u00ed ven. Pochybuji, \u017ee by byl na z\u00e1chod\u011b\u2026 To by bylo sly\u0161et a\u017e sem. Vzduch se mi zadrhl v plic\u00edch, bojoval jsem s pl\u00e1\u010dem. Ani jsem ostatn\u00ed \u0161punty nepozdravil a rovnou se rozb\u011bhl ke kuchyni. Vtrhl jsem dovnit\u0159 jako velk\u00e1 voda a zasedl k velk\u00e9mu stolu. Ruce jsem zk\u0159\u00ed\u017eil na jeho desce, polo\u017eil na n\u011b \u010delo a propukl v usedav\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome? Tome, co se d\u011bje?“ zeptala se Matka a starostliv\u011b mi polo\u017eila ruku na rameno. Sedla si vedle m\u011b na lavici u stolu a objala m\u011b. Zvedl jsem k n\u00ed uplakan\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„K-kde je Bill?“zeptal jsem se, jako by to bylo to jedin\u00e9, co je te\u010f na sv\u011bt\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9. Matka znerv\u00f3zn\u011bla. T\u011bkala o\u010dima po m\u00edstnosti, jako by j\u00ed tohle t\u00e9ma bylo skute\u010dn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„B-Bill u\u017e tu nen\u00ed. Asi t\u0159i t\u00fddny po tv\u00e9m odchodu utekl. Vzhledem k tomu, \u017ee nem\u011bl v domov\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tele, nev\u00edme, kde by mohl b\u00fdt. Hledali jsme ho, ale bezv\u00fdsledn\u011b. Ani nev\u00ed\u0161, kolik bezesn\u00fdch noc\u00ed mne to st\u00e1lo. Jen douf\u00e1m, \u017ee je ten chlapec v po\u0159\u00e1dku. U\u017e si nezaslou\u017e\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed pot\u00ed\u017ee\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1… Asi u\u017e rad\u0161i p\u016fjdu,“ zavzlykal jsem. Necht\u011bl jsem tu str\u00e1vit u\u017e ani minutu. Tohle se st\u00e1t p\u0159ece nem\u011blo! Bill tu m\u011bl b\u00fdt, le\u017eet na gau\u010di s kn\u00ed\u017ekou a ignorovat okoln\u00ed d\u011bn\u00ed. A kdy\u017e bych ve\u0161el do m\u00edstnosti, v\u011bnoval by mi takov\u00fd ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed temn\u00fd \u00fasm\u011bv stejn\u011b jako v\u017edycky. Jako tehdy, kdy\u017e jsme tu byli\u2026<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsi te\u010f p\u0159i\u0161el! Z\u016fsta\u0148 tu alespo\u0148 na ten ob\u011bd\u2026 Nemus\u00ed\u0161 chodit za ostatn\u00edmi, jestli nechce\u0161.“<\/div>\n
„Dobr\u00e1, do ob\u011bda tu z\u016fstanu,“ odpov\u011bd\u011bl jsem a zvedl se od stolu s t\u00edm, \u017ee p\u016fjdu do spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti, abych tu p\u0159i p\u0159\u00edprav\u00e1ch ob\u011bda zbyte\u010dn\u011b nezavazel. Kroky mi v\u0161ak m\u00ed\u0159ily jinam. Ti\u0161e jsem otev\u0159el zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e jeho<\/em> pokoje a ve\u0161el dovnit\u0159. Nikdy s nik\u00fdm pokoj nem\u011bl, vypro\u0161oval si to u Matky.<\/div>\n
<\/div>\n
S p\u0159ekvapen\u00edm jsem zjistil, \u017ee tu z\u016fstaly snad v\u0161echny jeho v\u011bci. Otev\u0159el jsem sk\u0159\u00ed\u0148 a za\u010dal se p\u0159ehrabovat v jeho oble\u010den\u00ed. Jakmile jsem se dotkl prvn\u00edho kousku od\u011bvu, kn\u00edkl jsem a odsko\u010dil. Zara\u017een\u011b jsem z\u00edral na \u010dern\u00e9 tri\u010dko, jeho\u017e dotek m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1lil na k\u016f\u017ei, jako bych tam schytal elektro\u0161ok.<\/div>\n
<\/div>\n
S rostouc\u00ed zv\u011bdavost\u00ed jsem se znovu p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke sk\u0159\u00edni. Ani nev\u00edm, co jsem tam hledal. Mo\u017en\u00e1 n\u011bco, co ostatn\u00edm uniklo, n\u011bjak\u00e9 vod\u00edtko, kter\u00e9 by alespo\u0148 nazna\u010dovalo, kam utekl. Po pr\u016fzkumu sk\u0159\u00edn\u011b jsem si sedl na jeho postel a zam\u011b\u0159il svoji pozornost na no\u010dn\u00ed stolek. Jedin\u00e9, co jsem na\u0161el v jednom ze \u0161upl\u00edk\u016f, byla star\u00e1 o\u0161oupan\u00e1 kn\u00ed\u017ee\u010dka v\u00e1zan\u00e1 v k\u016f\u017ei.<\/div>\n
Zv\u011bdav\u011b jsem do n\u00ed nakoukl a zalapal po dechu. Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee Bill m\u00e1 tak poetickou du\u0161i. Byla to b\u00e1snick\u00e1 sb\u00edrka\u2026 Psan\u00e1 jeho vlastn\u00edm rukopisem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ob\u011bd!“ ozvalo se z kuchyn\u011b. V rychlosti jsem zastr\u010dil kn\u00ed\u017eku do velk\u00e9 kapsy hopersk\u00fdch rifl\u00ed, kter\u00e9 te\u010f neodmysliteln\u011b pat\u0159ily k m\u00e9mu outfitu, a stejn\u011b ti\u0161e, jako jsem se sem vloupal, jsem pokoj zase opustil.<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Srdce t\u011b t\u00e1hne, nev\u00ed\u0161 kam, jdi za jeho p\u00edsn\u00ed – zjist\u00ed\u0161 to s\u00e1m\u2026<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Proch\u00e1zel jsem z\u0161e\u0159elou ulic\u00ed m\u011bsta s pocitem, \u017ee sem slunce snad nikdy nesv\u00edt\u00ed. Myslel bych si, \u017ee u\u017e jsem pro\u0161vihl ve\u010de\u0159i, a p\u0159itom bylo teprve kolem p\u00e1t\u00e9. Nakonec se moje n\u00e1v\u0161t\u011bva domova prot\u00e1hla d\u00e9le, ne\u017e jsem cht\u011bl. Zamy\u0161len\u011b jsem proch\u00e1zel m\u011bstem, abych se dostal na jeho druhou stranu, kde stoj\u00ed Henryho vila. Mohl jsem to klidn\u011b vz\u00edt po ofici\u00e1ln\u00ed ulici, ale n\u011bco ve mn\u011b cht\u011blo zav\u00edtat do t\u011bchhle pochmurn\u00fdch \u010d\u00e1st\u00ed m\u011bsta.<\/div>\n
Z my\u0161lenek m\u011b vytrhlo zavzlyk\u00e1n\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem se za t\u00edm zvukem vydal. Ve st\u00ednu popelnice se choulilo n\u011bjak\u00e9 nev\u00fdrazn\u00e9 mal\u00e9 klub\u00ed\u010dko. Stanul jsem p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nechejte m\u011b u\u017e kone\u010dn\u011b b\u00fdt!“ zavzlykalo. Zarazil jsem se uprost\u0159ed pohybu a brzy kle\u010del u hlavy toho \u017eivotem zni\u010den\u00e9ho stvo\u0159en\u00ed. Slo\u017eil jsem si jeho hlavu do kl\u00edna a hladil ho po zcuchan\u00fdch \u0161pinav\u00fdch \u010dern\u00fdch vlasech.<\/div>\n
„Jen klid, Bille, u\u017e je dob\u0159e, slibuju\u2026“ \u0161eptal jsem a dopl\u0148oval sv\u00e1 slova kol\u00e9b\u00e1n\u00edm t\u011bla.<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie A\u017e teprve te\u010f jsi o sob\u011b za\u010dal pochybovat. Co kdy\u017e je to v\u0161echno pravda\u2026? „Tak si to tu u\u017eij, Tome a na ve\u010de\u0159i bu\u010f doma, pros\u00edm,“ rozlou\u010dila se se mnou Linda a jej\u00ed auto se rozjelo zp\u00e1tky po p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[455],"tags":[],"class_list":["post-7879","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-poulicni-stene"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7879","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7879"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7879\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7879"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7879"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7879"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}