{"id":7887,"date":"2011-09-06T18:00:00","date_gmt":"2011-09-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7866"},"modified":"2026-02-02T18:03:56","modified_gmt":"2026-02-02T17:03:56","slug":"fall-into-the-hysteria-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/06\/fall-into-the-hysteria-5\/","title":{"rendered":"Fall into the hysteria 5."},"content":{"rendered":"
autor: L. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
\n

NAPOSLEDY NA SC\u00c9N\u011a<\/strong><\/p>\n

Bill
\n„Musel bych b\u00fdt na n\u011b hnusn\u00fd, kdybych byl s\u00e1m sebou.“ Ot\u0159u p\u011bstmi o\u010di a je\u0161t\u011b p\u0159eb\u011bhnu k zrc\u00e1tku. Smyju \u010dern\u00e9 \u010dmouhy pod o\u010dima, rud\u00e9 o\u010di t\u011b\u017eko n\u011bjak zakryju, ale t\u0159eba si toho ani nev\u0161imnou, za chv\u00edli to zmiz\u00ed.
\n„Ale m\u00e1\u0161 pravdu, Tome, je to posledn\u00ed den, posledn\u00ed koncert, nebudu tam st\u00e1t a bre\u010det.“ Pronesu stejn\u011b tak pevn\u011b jako on p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, v\u017edycky mi byl inspirac\u00ed, p\u0159\u00edkladem. Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu, naposledy zdrcen\u011b vydechnu a chytnu ho za ruku.
\n„Jdeme, vst\u0159\u00edc t\u011bm, kte\u0159\u00ed za n\u00e1s rozhodli osud \u017eivota.“ Rozejdu se s n\u00edm sm\u011brem na sc\u00e9nu, a\u017e k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edr\u00e1m jeho ruku a sna\u017e\u00edm se zhluboka d\u00fdchat, nebre\u010det, u\u017e\u00edvat.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nVypad\u00e1, \u017ee je hodn\u011b zdrcen\u00fd, ale zvl\u00e1dne to. Pohlt\u00ed ho ta atmosf\u00e9ra, alespo\u0148 douf\u00e1m. Nech\u00e1m na sebe namontovat v\u0161echny ty \u0161pag\u00e1ty, vezmu si kytaru a jdeme k podiu, zase ten \u0161\u00edlen\u00fd k\u0159ik. Mot\u00e1 se mi z toho hlava.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nP\u0159evezmu mikrofon a sna\u017e\u00edc se ignorovat ten \u0159ev, se op\u0159u o jednu z beden vzadu. Na chv\u00edli zav\u0159u o\u010di. Sly\u0161\u00edm, jak kdosi kolem prob\u011bhne se slovy, \u017ee do za\u010d\u00e1tku zb\u00fdvaj\u00ed t\u0159i minuty.
\nStres…
\nRadost…
\nLou\u010den\u00ed…
\n2 minuty
\nEmoce…
\nVztek…
\nSmutek…
\n1minuta\u2026<\/p>\n<\/div>\n

„Jdeme na to.“ Povzbud\u00edm s\u00e1m sebe a u\u017e vy\u0161l\u00e1pnu schody m\u00ed\u0159\u00edc\u00ed na podium. Po\u010dk\u00e1m si na prvn\u00ed akordy kytary, bic\u00ed a s n\u00e1dechem se rozeb\u011bhnu na podium.<\/div>\n
\n
\n

Tom<\/strong>
\nKdy\u017e vid\u00edm Billa, jak b\u011b\u017e\u00ed na podium, poka\u017ed\u00e9 se mi zastav\u00ed dech. Usm\u011bju se a hraju d\u00e1l. Mysl\u00edm, \u017ee by to mohl b\u00fdt dobr\u00fd koncert.
\nJak poskakuje s eleganc\u00ed po podiu, a fanynky ho miluj\u00ed, ale ne tak jako j\u00e1. Op\u0159u se do sv\u00e9 kytary a d\u011bl\u00e1me par\u00e1dn\u00ed show.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nV\u017edycky kdy\u017e jsem na podiu, zapom\u00edn\u00e1m na v\u0161echno, \u017eiju jen touhle chv\u00edl\u00ed a zp\u00edv\u00e1m srdcem. Kupodivu to zat\u00edm zvl\u00e1d\u00e1m, dokonce i s \u00fasm\u011bvy. P\u0159ib\u011bhnu dop\u0159edu podia, vyb\u00edz\u00edm fanou\u0161ky k v\u0159av\u011b.
\n„To je ono!“ vydechnu v pauze p\u00edsni\u010dky a o\u010dima p\u0159el\u00e9t\u00e1m po publiku. Zastav\u00edm se na jednom m\u00edst\u011b, kde ochranka vytahuje jednu sle\u010dnu, z\u0159ejm\u011b omdlela, vypad\u00e1 zdrcen\u011b, ubl\u00ed\u017een\u011b. V tu chv\u00edli m\u011b zamraz\u00ed – to je to, co se m\u016f\u017ee st\u00e1t i n\u00e1m. To je to, kv\u016fli \u010demu kon\u010d\u00edme. Sle\u010dn\u011b se kontroluje dech, sna\u017e\u00ed se j\u00ed probudit, ale neda\u0159\u00ed se. Seb\u011bhne se kolem n\u011bkolik dal\u0161\u00edch z ochranky a j\u00e1 \u017easnu, jak jsou v\u0161ichni v klidu, jak jsou tak bezohledn\u00ed. P\u0159esn\u011b tak, jako k n\u00e1m\u2026
\n„Dost\u2026“ vydechnu do mikrofonu. \u0158ev zes\u00edl\u00ed\u2026<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nP\u0159ekvapen\u011b se pod\u00edv\u00e1m na Billa. Gustav p\u0159estane hr\u00e1t a j\u00e1 tedy tak\u00e9. Poslouch\u00e1m, jestli ve sluch\u00e1tku n\u011bco nezaslechnu\u2026 hm\u2026 nic. P\u0159ejdu k Billovi.
\n„D\u011bje se n\u011bco?“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Jsou to tyrani\u2026“ vydechnu potichu a d\u00e1l sleduju nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd dav fanynek.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Co se stalo?“ vydechnu a pomalu jdeme dozadu. „Budeme pokra\u010dovat? Chce\u0161 pokra\u010dovat?“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nDojdeme dozadu, na podiu se zat\u00edm ohl\u00e1s\u00ed kr\u00e1tk\u00e1 pauza. Promnu sp\u00e1nky.<\/p>\n

Georg<\/strong>
\n„Co se sakra d\u011bje?“ zamuml\u00e1m nech\u00e1pav\u011b a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„To jste tak kurevsky nev\u0161\u00edmav\u00fd?! Pr\u00e1v\u011b vyt\u00e1hli jednu holku a b\u016fhv\u00ed, co s n\u00ed je a\u2026“<\/p>\n

Georg<\/strong>
\n„V\u017edy\u0165 to je ka\u017ed\u00fd koncert n\u011bkolikr\u00e1t, tak pro\u010d se najednou kv\u016fli tomu pozastavovat?“ vydechnu trochu rozzu\u0159en\u011b, p\u0159ijde mi to zbyte\u010dn\u00e9, takhle p\u0159eru\u0161ovat koncert.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„To jste takov\u00ed hajzlov\u00e9, \u017ee to ignorujete?! Pr\u00e1v\u011b \u017ee to poka\u017ed\u00e9 p\u0159ehl\u00ed\u017e\u00edme, ale to, \u017ee tomu sam\u00e9mu jsme vystaveni denn\u011b, jen 3x nebezpe\u010dn\u011bji, na to nikdo nehled\u00ed!“ zv\u00fd\u0161\u00edm hlas. „Um\u00edraj\u00ed pro n\u00e1s, a my klidn\u011b m\u016f\u017eeme p\u0159esn\u011b takhle um\u0159\u00edt kv\u016fli nim!“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nVezmu jej za ruku a stisknu mu ji. Nev\u0161iml jsem si ni\u010deho, ale to asi proto, \u017ee jsem hled\u011bl bu\u010f na Billa, nebo na kytaru.
\n„Bill m\u00e1 pravdu, Georgu. Tohle u\u017e je ne\u00fanosn\u00e9.“ Sklop\u00edm hlavu.
\nGustav se nevyjad\u0159uje. Zato p\u0159ib\u011bhne David a roz\u010d\u00edlen\u011b m\u00e1v\u00e1 rukama nad hlavou.
\n„Pro\u010d jste do prdele p\u0159estali hr\u00e1t?“ za\u0159ve.
\n„Fanynky. Nebudu hr\u00e1t pro bezcitn\u00e9 bestie, kter\u00e9 se samou sobeckost\u00ed div nepozab\u00edjej\u00ed navz\u00e1jem. Jsou tam lidi, kte\u0159\u00ed omdl\u00e9vaj\u00ed, um\u00edraj\u00ed pod nohama davu a j\u00e1 tohle nechci podporovat. M\u016f\u017eu j\u00edt na podium, vysv\u011btlit jim to, ale hr\u00e1t pro n\u011b nebudu, dokud se nezklidn\u00ed,“ \u0159eknu monot\u00f3nn\u011b.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„V\u00ed\u0161 co, Davide?! Jdi si na chv\u00edli stoupnout m\u00edsto m\u011b! Ne\u2026 po\u010dkej, s tebou to nehne, pen\u00edze z toho bude\u0161 m\u00edt tak jako tak. Je\u0161t\u011b l\u00edp, jdi si stoupnout do toho davu a pochop\u00ed\u0161, jak se c\u00edt\u00ed oni, jak se c\u00edt\u00edme my!“ vyjedu po n\u011bm nervn\u011b. „Jsou schopny ostatn\u00ed uma\u010dkat, u\u0161lapat a stejn\u011b tak n\u00e1s!“ zalo\u017e\u00edm obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

\u2026<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, jsem jen unaven\u00fd a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd.“ Zamuml\u00e1m po chv\u00edli skl\u00ed\u010den\u011b. „Dohrajeme ten koncert. Za p\u011bt minut\u2026“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„A\u0165 se v\u0161ichni rozprost\u0159ou prostorem, jinak j\u00e1 hr\u00e1t teda nebudu.“ Zahu\u010d\u00edm. „Nechci se koukat na lidi, kte\u0159\u00ed n\u00e1s sice miluj\u00ed, ale jsou schopn\u00ed se zab\u00edt.“ Jdu dozadu a naliju si rychle mal\u00fd kaf\u010do.
\n„Jsi v pohod\u011b?“ naleju i Billovi a pod\u00e1m mu kel\u00edmek.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nP\u0159ijmu od n\u011bj kel\u00edmek a p\u0159ik\u00fdvnu. „Jen jsem se nechal vyv\u00e9zt z m\u00edry\u2026 dolehlo to na m\u011b. Jsem v pohod\u011b.“ Pousm\u011bju se a stisknu kafe v dlan\u00edch. „Dohrajeme to.“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nStr\u010d\u00edm si trs\u00e1tko pod \u010delenku a kytaru si d\u00e1m za z\u00e1da.
\n„Tak\u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku. To je hlavn\u00ed. J\u00e1 tu holku v\u016fbec nevid\u011bl, ale vid\u011bl jsem ty dny p\u0159ed t\u00edm. Je to \u0161\u00edlen\u00e9. Jsme jen lidi,“ pokr\u010d\u00edm rameny.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„A oni zr\u016fdy\u2026“ povzdychnu si, dopiju tu hn\u011bdou b\u0159e\u010dku a vyhod\u00edm kel\u00edmek do ko\u0161e. Popadnu zase mikrofon ze stolu a tisknu ho pevn\u011b v dlani. P\u0159ejdu k n\u011bmu, ohl\u00eddnu se, a pot\u00e9 jej kr\u00e1tce pol\u00edb\u00edm na rty. „M\u016f\u017eeme?“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„M\u016f\u017eu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u016f\u017ee\u0161 ty.“ Zasm\u011bjeme se nad t\u00edm, jak debiln\u011b to vyzn\u011blo, a jdeme na podium. Bill si neodpust\u00ed mal\u00fd k\u00e1rav\u00fd proslov o tom, \u017ee se mu nel\u00edb\u00ed kolabuj\u00edc\u00ed fanynky a \u017ee by bylo dobr\u00e9, aby se rozprost\u0159eli po tom prostoru a necpali se dop\u0159edu. Pak u\u017e ale k\u00fdvne a my hrajeme dal\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dku.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nSamoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to ni\u010demu nepomohlo, rozestoupili se jen na chv\u00edli, ne\u017e je zase pohltila vlna zezadu, op\u011bt se m\u016f\u017eou strhat. Ale v\u00edte co? Je mi to jedno, je to jejich boj, d\u011blaj\u00ed si to sami, p\u0159esto \u017ee v\u00ed, \u017ee jim to ni\u010demu nepom\u016f\u017eu. Oto\u010d\u00edm se k nim z\u00e1dy, d\u00e1l zp\u00edv\u00e1m do mikrofonu a pomalu kr\u00e1\u010d\u00edm dozadu, doprov\u00e1zen n\u00e1stroji.
\nKonec tr\u00e1pen\u00ed pro n\u011b, konec tr\u00e1pen\u00ed kv\u016fli nim. Jejich z\u00e1vislost, jejich obsese, jejich tr\u00e1pen\u00ed. Oni si to d\u011blaj\u00ed t\u011b\u017e\u0161\u00ed. Op\u0159u se do zp\u00edv\u00e1n\u00ed a nenech\u00e1v\u00e1m si kazit posledn\u00ed p\u00edsni\u010dky.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nSv\u00fdm zp\u016fsobem si to u\u017e\u00edv\u00e1m, ale mus\u00edm ignorovat hodn\u011b v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsem dote\u010f ignorovat musel, a te\u010f u\u017e to d\u011blat nechci. I fanou\u0161ci museli poznat, \u017ee tohle je prost\u011b jin\u00e9. N\u011bco se d\u011bje, to ano. Ale co, to si ony neuv\u011bdomuj\u00ed.
\nBill p\u0159ejde ke mn\u011b a chv\u00edli zp\u00edv\u00e1 pro m\u011b. Pak je voln\u011bj\u0161\u00ed chvilka a j\u00e1 se mu pod\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Nezp\u00edv\u00e1, jen m\u00e1 pootev\u0159en\u00e9 rty a d\u00edv\u00e1 se na m\u011b. M\u00e1m to ud\u011blat? Vydechnu, nat\u00e1hnu krk a lehce pol\u00edb\u00edm jeho rty.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nP\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1m, ale chvatn\u011b se do polibku op\u0159u. U\u017e nen\u00ed co ztratit, te\u010f u\u017e ne. A tohle byl ten rozhodn\u00fd krok k tomu, co se chyst\u00e1me dnes ve\u010der ud\u011blat. Jsem si toti\u017e jist\u00fd, \u017ee by n\u00e1s bulv\u00e1r roznesl na kopytech, incest nen\u00ed p\u0159eci povolen\u00fd.
\nK\u0159ik v hale v tu chv\u00edli zes\u00edl\u00ed.
\nUsm\u011bju se pro sebe, odt\u00e1hnu se od n\u011bj a s \u00fasm\u011bvem se zase nadechnu pro dal\u0161\u00ed sloku, odkr\u00e1\u010d\u00edm zase do st\u0159edu podia a sna\u017e\u00edm se ignorovat \u0161okovan\u00e9 pohledy ochranky, t\u00fdmu, Georga, Gustava, fanou\u0161k\u016f, Davida. Mn\u011b je \u00fasm\u011bvn\u011b.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nKone\u010dn\u011b se m\u016f\u017eu tak li\u0161\u00e1cky usm\u00e1t a neskr\u00fdvan\u011b sledovat Bill\u016fv zade\u010dek. Nen\u00ed co ztratit. Vypl\u00e1znu jazyk na ty holky pode mnou a s pohledem \u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm: „Tohle m\u016f\u017eu jenom j\u00e1“ odkr\u00e1\u010d\u00edm na Georgovu stranu, kde se za\u010dnu p\u0159edv\u00e1d\u011bt, je mi tak lehce.<\/p>\n

Georg<\/strong>
\n„Co to, ty vole, m\u011blo bejt?!“ k\u0159iknu k n\u011bmu, kdy\u017e se ocitne v m\u00e9 bl\u00edzkosti.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nPozvednu obo\u010d\u00ed a jen se za\u0161kleb\u00edm. Usm\u011bju se jako \u0161\u0165astnej \u010dlov\u011bk a si d\u00e1l hraju. L\u00edb\u00ed se mi l\u00edbat Billa na ve\u0159ejnosti. Takhle na koncert\u011b. P\u0159ipad\u00e1m si jako \u0161\u00edlenec.
\n„Chce\u0161 taky nebo co?“ mrknu na n\u011bj, kdy\u017e kolem Georga proch\u00e1z\u00edm. Pak se zad\u00edv\u00e1m na tancuj\u00edc\u00edho Billa, jak krout\u00ed prdelkou. Aw.<\/p>\n

Georg<\/strong>
\n„Vy jste si museli n\u011bco \u0161lehnout p\u0159inejmen\u0161\u00edm…“ proto\u010d\u00edm o\u010dima, kouknu kr\u00e1tce na Bill\u016fv zadek a oklepu se, rad\u0161i zam\u00ed\u0159\u00edm o kousek d\u00e1l.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nNikdy nesta\u010d\u00edm vn\u00edmat \u010das p\u0159i koncertech, m\u00e1m pocit, \u017ee rozmez\u00ed, kdy se s fanou\u0161ky p\u0159iv\u00edt\u00e1m a zase rozlou\u010d\u00edm, je v\u017edy maxim\u00e1ln\u011b deset minut, ne-li p\u011bt. Proto naposledy zast\u00e9n\u00e1m p\u0159i posledn\u00edm t\u00f3nu p\u00edsni\u010dky a vydechnu. Spole\u010dn\u011b s kluky se dojdeme dop\u0159edu uklonit, zam\u00e1vat davu, mo\u017en\u00e1 n\u011bco m\u00e1lo rozh\u00e1zet do davu a vyd\u00e1me se dozadu do z\u00e1kulis\u00ed, kde u\u017e \u010dekaj\u00ed lidi s ru\u010dn\u00edky a vodou. Vd\u011b\u010dn\u011b vezmu l\u00e1hev, ot\u0159u \u010delo ru\u010dn\u00edkem a hltav\u011b se napiju.
\n„Perfektn\u00ed!“ zatlesk\u00e1m si spokojen\u011b.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Nakonec se zklidnili, bylo to skv\u011bl\u00fd. Byl jsi \u00fa\u017easnej.“ Vydechnu a obejmu Billa kolem pasu. U\u017e to odm\u00edt\u00e1m skr\u00fdvat. Te\u010f na t\u011bch posledn\u00edch p\u00e1r chvilek.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nP\u0159itisknu se k n\u011bmu a usm\u011bju se. „Ne, ty jsi byl \u00fa\u017easn\u00fd, opravdu!“ vydechnu spokojen\u011b a p\u0159ilo\u017e\u00edm vychlazenou l\u00e1hev k \u010delu. Zav\u0159u o\u010di a vst\u0159eb\u00e1v\u00e1m posledn\u00ed chv\u00edle adrenalinu z koncertu.
\n„V\u0161echno bylo nakonec \u00fa\u017easn\u00fd\u2026“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„P\u0159i\u0161lo mi to tak, nebo to bylo a\u017e po tom, co jsme jim uk\u00e1zali, jak na tom jsme?“
\n\u0161eptnu a vid\u00edm Davida, jak se k n\u00e1m \u017eene. P\u0159itisknu si Billa k sob\u011b a usm\u00edv\u00e1m se.
\n„Nehodl\u00e1m o tom mluvit, Davide. Nech n\u00e1s pros\u00edm na pokoji.“ Breptnu. I kdy\u017e si nemysl\u00edm, \u017ee bychom si posledn\u00ed chv\u00edle s n\u00edm m\u011bli takhle rozh\u00e1zet. „Miluju Billa a chci s n\u00edm b\u00fdt, a\u0165 to stoj\u00ed, co to stoj\u00ed.“ Pohlad\u00edm Billa po z\u00e1dech a David jen napr\u00e1zdno zaklepe pusou.
\n„Ale-ale jak si\u2026 jak si v\u011bd\u011bl\u2026“ pozvednu otr\u00e1ven\u011b obo\u010d\u00ed.
\n„Proto\u017ee se to nesm\u00ed a proto\u017ee se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161, jako kdybys sn\u011bdl Georgovy trenky.“ Pod\u00edv\u00e1m se na Billa schovan\u00e9ho v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed.
\n„P\u016fjdeme brou\u010dku?“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Promi\u0148, Davide, l\u00e1sce neporou\u010d\u00ed\u0161. A jestli t\u011b to n\u011bjak rozhodilo, jdi to zap\u00edt. B\u011b\u017ete to zap\u00edt s kluky, i za n\u00e1s, p\u016fjdeme u\u017e na hotel, jsme unaven\u00ed.“ Stisknu Davidovi rameno. Nakonec jen p\u0159ik\u00fdvne a nech\u00e1v\u00e1 tedy svolat ochranku, a\u0165 se sejde dole u hlavn\u00edho vchodu.
\nOdt\u00e1hnu se na chv\u00edli od Toma a p\u0159ejdu ke kluk\u016fm.
\n„Hr\u00e1li jste perfektn\u011b, mysl\u00edm, \u017ee si dneska ten chlast a holky zaslou\u017e\u00edte!“ r\u00fdpnu do nich pobaven\u011b a obejmu je pevn\u011b.<\/p>\n

Georg<\/strong>
\nP\u0159ekvapen\u011b zamrk\u00e1m a popl\u00e1c\u00e1m ho po z\u00e1dech. „Oh, tak to d\u00edky!“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nTaky je p\u0159\u00e1telsky obejmu. Jsou oba hrozn\u011b zara\u017een\u00ed. Mo\u017en\u00e1 i zklaman\u00ed?
\n„U\u017e\u00edvejte si, kluci.“ Zam\u00e1v\u00e1m na n\u011b a s rukou t\u011bsn\u011bji ne\u017e t\u011bsn\u011b nad Billov\u00fdm zade\u010dkem jdu k v\u00fdchodu.<\/p>\n

autor: L. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: L. & PeTi\u0160ka \u00a0 \u00a0 NAPOSLEDY NA SC\u00c9N\u011a Bill „Musel bych b\u00fdt na n\u011b hnusn\u00fd, kdybych byl s\u00e1m sebou.“ Ot\u0159u p\u011bstmi o\u010di a je\u0161t\u011b p\u0159eb\u011bhnu k zrc\u00e1tku. Smyju \u010dern\u00e9 \u010dmouhy pod o\u010dima, rud\u00e9 o\u010di t\u011b\u017eko n\u011bjak zakryju, ale t\u0159eba si toho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[454],"tags":[],"class_list":["post-7887","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-fall-into-the-hysteria"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7887","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7887"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7887\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440622,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7887\/revisions\/79440622"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7887"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7887"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7887"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}