{"id":7899,"date":"2011-09-05T16:00:00","date_gmt":"2011-09-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7878"},"modified":"2011-09-05T16:00:00","modified_gmt":"2011-09-05T15:00:00","slug":"don-t-die","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/05\/don-t-die\/","title":{"rendered":"Don’t die"},"content":{"rendered":"
autor: _____<\/strong><\/p>\n

Tak jsem napsala dal\u0161\u00ed jednod\u00edlku. Je to \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e jsem doposud napsala, tak douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m to bude l\u00edbit. Pot\u011b\u0161\u00ed ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159. D\u011bkuji _____.<\/p>\n

<\/em> „N\u00e9! Oni ho zabili! Zabili ho! Tome, neum\u00edrej!“ slzy mi st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 kle\u010d\u00edm v kalu\u017ei krve, cel\u00fd pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00fd \u010dervenou tekutinou, s Tomov\u00fdm bezvl\u00e1dn\u00fdm t\u011blem v m\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Slzy dopadaj\u00ed na jeho tv\u00e1\u0159 a sm\u00fdvaj\u00ed tak rud\u00e9 kapi\u010dky, kter\u00e9 m\u00e1 nepravideln\u011b pos\u00e1zen\u00e9 na obli\u010deji.<\/div>\n

„Pane Kaulitzi, poj\u010fte pros\u00edm s n\u00e1mi. U\u017e je v\u0161emu konec,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b uti\u0161it jeden z vy\u0161et\u0159ovatel\u016f, ale kdo by to dok\u00e1zal? K\u0159e\u010dovit\u011b zav\u0159u o\u010di a p\u0159ehr\u00e1v\u00e1m si ud\u00e1lost, kter\u00e1 se odehr\u00e1la asi tak p\u0159ed p\u016fl hodinou.<\/p>\n

„Nech ho b\u00fdt!“ k\u0159i\u010del jsem na jednoho z chl\u00e1pk\u016f, kte\u0159\u00ed post\u00e1vali kousek ode m\u011b a Toma, kter\u00fd m\u011b p\u0159ed nimi chr\u00e1nil. Oni m\u011b v\u0161ak ignorovali a nam\u00ed\u0159ili zbra\u0148 na\u0161\u00edm sm\u011brem.<\/span><\/em><\/div>\n

„Ne, Tome… Nenech\u00e1m je, aby t\u011b zast\u0159elili,“ do o\u010d\u00ed se mi nahnaly slzy a cel\u00fd jsem se rozklepal. Obj\u00edmal jsem Toma okolo pasu a t\u011blem se na n\u011bj tiskl.<\/span><\/em><\/div>\n
„Bille, bu\u010f v po\u0159\u00e1dku. V\u0161echno bude v pohod\u011b,“ sna\u017eil se m\u011b uzemnit, ale ne\u0161lo to. Ten strach, kdy\u017e na v\u00e1s n\u011bkdo m\u00ed\u0159\u00ed zbran\u00ed, nic ani nikdo nep\u0159ebije.<\/span><\/em><\/div>\n
„Skon\u010d\u00ed to \u0161patn\u011b. J\u00e1 to v\u00edm…“ \u0161eptl jsem st\u011b\u017e\u00ed a spolkl knedl\u00edk, kter\u00fd se mi za\u010dal d\u011blat v krku.<\/span><\/em><\/div>\n
„No tak, Bille! P\u0159esta\u0148 u\u017e,“ ok\u0159ikl m\u011b Tom na\u0161tvan\u011b a na vte\u0159inku se na m\u011b hlavou oto\u010dil. Usly\u0161el jsem hlasit\u00fd v\u00fdst\u0159el, kter\u00fd se rozezn\u011bl celou budovou, a pak jen vid\u011bl, jak Tomovo t\u011blo bezvl\u00e1dn\u011b pad\u00e1 k zemi.
<\/span><\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

<\/span><\/em> „Tome, probu\u010f se. Pros\u00edm,“ \u0159eknu v z\u00e1chvatu pl\u00e1\u010de, kter\u00fd st\u00e1le zesiluje. \u0160minky m\u00e1m rozmazan\u00e9 po obli\u010deji, ale to je posledn\u00ed, co bych v tento okam\u017eik \u0159e\u0161il. Hlavn\u00ed bylo jeho t\u011blo v m\u00fdch ruk\u00e1ch a krev, kter\u00e1 mu ka\u017edou vte\u0159inou unikala. U\u017e mu ale nebylo pomoci. Bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/p>\n

„Cht\u011bj\u00ed po mn\u011b 20 milionu dolar\u016f,“ \u0159ekl Tom a j\u00e1 jsem na n\u011bj jen vyvalil o\u010di.<\/span><\/em><\/div>\n

„A co kdy\u017e jim to nep\u0159inese\u0161?“<\/span><\/em><\/div>\n
„Zabij\u00ed m\u011b…“<\/p>\n

<\/span><\/em> „Pane Kaulitzi, sly\u0161\u00edte m\u011b?“ detektiv se znovu pokus\u00ed o nav\u00e1z\u00e1n\u00ed jak\u00e9hokoli kontaktu se mnou, ale nevn\u00edm\u00e1m ho. Nevn\u00edm\u00e1m nic, krom\u011b slz a vzpom\u00ednek na celou tu dobu, co jsem byl po boku Toma.<\/p>\n

„Tohle bylo moje prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed s klukem,“ padl vy\u010derpan\u011b vedle m\u011b Tom a zrychlen\u011b d\u00fdchal. Sly\u0161el jsem jeho spla\u0161en\u00e9 srdce, kter\u00e9 bilo tak rychle a hlasit\u011b, \u017ee to bylo sly\u0161et po cel\u00e9m pokoji.<\/span><\/em><\/div>\n

„Abych pravdu \u0159ekl, moje ne,“ zasm\u00e1l jsem se a p\u0159eto\u010dil se k Tomovi \u010delem. „Jsi r\u00e1d, \u017ee ses se mnou pomiloval?“<\/span><\/em><\/div>\n
„Jsem a moc,“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a pol\u00edbil na \u010delo.<\/p>\n

<\/span><\/em> „Nikdo mi ho nenahrad\u00ed, nevr\u00e1t\u00ed se. Tome…“ zav\u0159u k\u0159e\u010dovit\u011b o\u010di a sna\u017e\u00edm se potla\u010dit dal\u0161\u00ed p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed vzlyky, ale nedok\u00e1\u017eu to a asi post\u00e9 se hystericky rozbre\u010d\u00edm.<\/p>\n

„Sedn\u011bte si, pros\u00edm,“ uk\u00e1\u017ee detektiv na \u017eidli p\u0159ed stolem. S\u00e1m zasedne na svoji \u017eidli a sleduje m\u011b. Pomalu si sednu a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj opuchl\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n

„Tak, pane Kaulitzi. Te\u010f mi budete muset \u0159\u00edct, co se p\u0159esn\u011b stalo,“ poposedne si a zkoumav\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. K\u00fdvnu hlavou a sklop\u00edm pohled k zemi.<\/div>\n
„Za\u010dalo to nevin\u011b. Tom za mnou p\u0159ed m\u011bs\u00edcem p\u0159i\u0161el, \u017ee ho vyd\u00edraj\u00ed.“<\/p>\n

„Nev\u00edm, co u\u017e m\u00e1m d\u011blat,“ slo\u017eil zoufale hlavu do dlan\u00ed.<\/span><\/em><\/div>\n

„Tomi,“ p\u0159i\u0161oupl jsem se k n\u011bmu na minim\u00e1ln\u00ed bl\u00edzkost a objal ho okolo ramen. „M\u011bli bychom to nahl\u00e1sit na policii.“<\/span><\/em><\/div>\n
„Ne! Hlavn\u011b to ne… Nechci b\u00fdt zapleten\u00fd je\u0161t\u011b s polici\u00ed. I kdy\u017e by se to tak vy\u0159e\u0161ilo jednodu\u0161eji,“ pokr\u010dil rameny.<\/span><\/em><\/div>\n
„Ano, to bylo. Tak pro\u010d to neud\u011blat?“ zvedl jsem obo\u010d\u00ed a zkoumav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel.<\/span><\/em><\/div>\n
„Ne, Bille. Nech to na mn\u011b. Nem\u016f\u017eou mi p\u0159eci nic ud\u011blat,“ zasm\u00e1l se a v\u0161echna negativn\u00ed n\u00e1lada jako by z n\u011bj ze sekundy na sekundu vyprchala.<\/p>\n

<\/span><\/em> „B\u00e1l se. Hrozn\u011b se b\u00e1l. Ale pak po p\u00e1r chv\u00edl\u00edch byl zase ve sv\u00e9 star\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt n\u00e1ladov\u00fd. Od t\u00e9 doby, co mu \u0159ekli o t\u011bch 20 milionech, byl jako vym\u011bn\u011bn\u00fd.“<\/p>\n

„Bille, co tady na m\u011b zkou\u0161\u00ed\u0161? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee podlehnu t\u011bm tv\u00fdm \u0159e\u010di\u010dk\u00e1m? Hm? Tak to se plete\u0161! Nemus\u00ed\u0161 m\u011b uklid\u0148ovat, nepot\u0159ebuji to!“ zak\u0159i\u010del na m\u011b na\u0161tvan\u011b a ode\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Nezapomn\u011bl hlasit\u011b bouchnout dve\u0159mi, a\u017e jsem nadsko\u010dil. Povzdychl jsem si, a je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli jsem sed\u011bl na \u017eidli, dokud se neotev\u0159ely dve\u0159e a v nich st\u00e1l Tom, se zoufal\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i. Zvedl jsem se a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. Nikdo nemusel nic \u0159\u00edkat, omlouvat se, nic. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tou\u017e\u00ed po po\u0159\u00e1dn\u00e9m objet\u00ed, kter\u00e9 ho uklidn\u00ed. Omotal jsem okolo jeho hrudi svje pa\u017ee a p\u0159itiskl si ho co nejv\u00edce na sebe.<\/span><\/em><\/div>\n

„Bude to dobr\u00fd,“ za\u0161eptal mi do vlas\u016f a pohladil m\u011b po z\u00e1dech.<\/p>\n

<\/span><\/em> „Tajn\u011b jsem bre\u010del po noc\u00edch v pokoji, kdy\u017e u\u017e Tom spal. Bylo toho na m\u011b hrozn\u011b moc. Takov\u00fd n\u00e1tlak jsem je\u0161t\u011b neza\u017eil. Byly to v\u011bci i ohledn\u011b kapely – nov\u00e9 album, ob\u010das n\u011bjak\u00e9 vystoupen\u00ed, rozhovory. Bylo toho spousta. A do toho je\u0161t\u011b Toma vyd\u00edrali. Nezvl\u00e1dl jsem to…“ zakrout\u00edm hlavou a zav\u0159u o\u010di.<\/p>\n

Ot\u0159el jsem si o\u010di a zvedl se z postele, pod\u00edvat se na Toma. Kdy\u017e spal, chodil jsem k n\u011bmu ho kontrolovat. V\u00edm, \u017ee jsem j\u00e1 ten mlad\u0161\u00ed, ale te\u010f pot\u0159eboval on tu p\u00e9\u010di.<\/span><\/em><\/div>\n

Klekl jsem si k jeho posteli a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. Pousm\u00e1l jsem se, kdy\u017e spokojen\u011b zamlaskal a p\u0159eto\u010dil se ke mn\u011b z\u00e1dy. Sednul jsem si na k\u0159eslo, na kter\u00e9m jsem str\u00e1vil zbytek noci a jako v\u017edy na n\u011bm vytuhnul.<\/p>\n

<\/span><\/em> „Pro\u010d jste byli v t\u00e9 star\u00e9 budov\u011b?“ zept\u00e1 se m\u011b vy\u0161et\u0159ovatel.<\/div>\n

„Cht\u011bli, abychom tam jeli p\u0159edat pen\u00edze, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 jsme nem\u011bli.“<\/div>\n
„A pro\u010d jste tam jezdili.“<\/div>\n
„Byli jsme zv\u011bdav\u00ed.“<\/p>\n

„Tak se tam pojedeme pod\u00edvat,“ zasm\u00e1l se Tom a nastartoval auto.<\/span><\/em><\/div>\n

„J\u00e1 z toho ale nem\u00e1m dobr\u00fd pocit,“ skousl jsem si ret.<\/span><\/em><\/div>\n
„Na pocity ka\u0161li,“ m\u00e1vl nad t\u00edm rukou a za\u0159adil. Jen jsem pokr\u010dil rameny a sledoval ub\u00edhaj\u00edc\u00ed cestu.<\/p>\n

„Tak jo, bude to asi vevnit\u0159, co?“ obe\u0161el auto a p\u0159i\u0161el a\u017e ke mn\u011b.<\/span><\/em><\/div>\n

„Z\u0159ejm\u011b,“ vzhl\u00e9dl jsem vysoko nad sebe, kam a\u017e budova sahala. „Je to velk\u00e9 staven\u00ed.“<\/span><\/em><\/div>\n
„To jo. Celkem p\u011bkn\u011b p\u0159ed\u011blan\u00e9. Pamatuji si, jak jsme si sem chodili hr\u00e1t jako mal\u00ed,“ roze\u0161el se Tom ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 byly pootev\u0159en\u00e9. U\u017e n\u00e1s \u010dekali.<\/span><\/em><\/div>\n
„Tome,“ zastavil jsem ho je\u0161t\u011b, oto\u010dil se ke mn\u011b. „D\u00e1vej na sebe hlavn\u011b pozor.“<\/span><\/em><\/div>\n
„I ty,“ mrkl na m\u011b a vzal za kliku. I kdy\u017e bylo otev\u0159eno, stiskl ji sm\u011brem dol\u016f a otev\u0159el dve\u0159e. Nikdo tam nebyl. Pr\u00e1zdn\u00e1, velk\u00e1 m\u00edstnost s hol\u00fdmi zdmi.<\/span><\/em><\/div>\n
„Tomi, tady se mi nel\u00edb\u00ed,“ zakrout\u00edm hlavou a nejist\u011b se v\u0161ude okolo sebe porozhl\u00eddnu.<\/span><\/em><\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee se n\u00e1m nic st\u00e1t,“ vzal m\u011b za pas a \u0161el se mnou a\u017e doprost\u0159ed haly.<\/span><\/em><\/div>\n
„To \u0159\u00edk\u00e1\u0161 ty. D\u011bl\u00e1\u0161 si ze v\u0161eho srandu, co kdyby jeden z n\u00e1s n\u00e1hodou zem\u0159el.“<\/span><\/em><\/div>\n
„A taky \u017ee zem\u0159e,“ ozval se za n\u00e1mi mu\u017esk\u00fd, hlubok\u00fd hlas. Prudce jsme se oto\u010dili.<\/p>\n

<\/span><\/em> „A te\u010f jste tady. No, abych v\u00e1m pravdu \u0159ekl, nen\u00ed to hezk\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh,“ \u0159ekne smutn\u011b postar\u0161\u00ed mu\u017e sed\u00edc\u00ed naproti mn\u011b. Ka\u017ed\u00e9mu slovu pozorn\u011b naslouchal a n\u011bkdy pok\u00fdval hlavou, kdy\u017e jsem se na p\u00e1r vte\u0159in odml\u010del. Celou dobu jsem mluvil velmi ti\u0161e.<\/p>\n

—–<\/p>\n

Cel\u00fd ceremoni\u00e1l prob\u00edhal v naprost\u00e9 tichosti. Jen vzlyky a hudba se linuly okolo hrobu a hlou\u010dku lid\u00ed.<\/div>\n

„Mami, je mi to tak l\u00edto,“ plakal jsem mamince na rameni jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Mn\u011b taky, synu,“ vzlykne a pohlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech.<\/div>\n
„U\u017e n\u00e1m ho nikdo nevr\u00e1t\u00ed,“ rozbre\u010d\u00edm se je\u0161t\u011b v\u00edc. Podlamuj\u00ed se mi kolena, cel\u00e9 t\u011blo se mi chv\u011bje a o\u010di m\u00e1m napuchl\u00e9 a rud\u00e9 od usedav\u00e9ho pl\u00e1\u010de.<\/p>\n

Za 5 let<\/p>\n

<\/span><\/strong> Za\u010dal jsem \u017e\u00edt celkem norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot. Trvalo mi dlouho, ne\u017e jsem se vzpamatoval z Tomovy smrti. V\u0161echno okolo m\u011b jsem ignoroval a denn\u011b plakal nad na\u0161\u00ed spole\u010dnou fotkou. Te\u010f stoj\u00edm v nahr\u00e1vac\u00edm studiu a vym\u00fd\u0161l\u00edm dal\u0161\u00ed song s v\u011bnov\u00e1n\u00edm pro Toma. N\u00e1zev p\u00edsni\u010dky je ‚Don’t Die‘ a vypr\u00e1v\u00ed cel\u00fd tento p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd je v\u011bnovan\u00fd pouze tomu jednomu, kter\u00fd si v m\u00e9m srdci na\u0161el velkou \u010d\u00e1st m\u00edsta a u\u017e nikdy z n\u011bj neode\u0161el.<\/p>\n

autor: _____<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: _____ Tak jsem napsala dal\u0161\u00ed jednod\u00edlku. Je to \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e jsem doposud napsala, tak douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m to bude l\u00edbit. Pot\u011b\u0161\u00ed ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159. D\u011bkuji _____. „N\u00e9! Oni ho zabili! Zabili ho! Tome, neum\u00edrej!“ slzy mi st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7899","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7899","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7899"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7899\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7899"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7899"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7899"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}