{"id":791,"date":"2018-01-16T16:00:00","date_gmt":"2018-01-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=785"},"modified":"2018-01-16T16:00:00","modified_gmt":"2018-01-16T15:00:00","slug":"zaslepeni-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/16\/zaslepeni-8\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 8."},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Dva kroky kup\u0159edu, jeden krok zp\u011bt<\/strong><\/div>\n
\n

Chozen\u00ed do hodin angli\u010dtiny se od t\u00e9 chv\u00edle stalo jen povinnost\u00ed. Bill i o t\u00fdden pozd\u011bji st\u00e1le c\u00edtil bod\u00e1n\u00ed Tomova koment\u00e1\u0159e a jejich vztah se pot\u00e9 stal n\u00e1padn\u011b profesion\u00e1ln\u00edm. Bill u\u017e po \u0161kole nez\u016fst\u00e1val na dou\u010dov\u00e1n\u00ed; popravd\u011b to u\u017e ani nepot\u0159eboval, a pokud si s n\u011b\u010d\u00edm nev\u011bd\u011bl rady, na\u0161el si to na internetu. Nyn\u00ed, kdy\u017e on a Tom o\u010dividn\u011b definitivn\u011b skon\u010dili, Bill u\u017e v jeho p\u0159edm\u011btu nec\u00edtil tu stejnou motivaci jako na za\u010d\u00e1tku. \u010cten\u00edm bylo st\u00e1le t\u011b\u017e\u0161\u00ed se prokousat. Eseje neplynuly s tou samou lehkost\u00ed. U test\u016f a kv\u00edz\u016f se dok\u00e1zal jen st\u011b\u017e\u00ed soust\u0159edit nebo si vzpomenout na spr\u00e1vn\u00e9 odpov\u011bdi.<\/p><\/div>\n

Bill se rozhodl promluvit si se sv\u00fdm \u0161koln\u00edm poradcem, aby zjistil, jestli m\u016f\u017ee PoLit st\u00e1le pustit. Odpov\u011b\u010f byla, k Billovu p\u0159ekvapen\u00ed, \u017ee ano, ale musel by si v tom p\u0159edm\u011btu v\u00e9st velmi \u0161patn\u011b, a Bill\u016fv pr\u016fm\u011br byl v tuto chv\u00edli C+. Nebyla to \u017e\u00e1dn\u00e1 hv\u011bzdn\u00e1 zn\u00e1mka, ale st\u00e1le byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00e1 na to, aby jej oprav\u0148ovala od toho p\u0159edm\u011btu upustit.<\/div>\n
\n

Jen aby byly v\u011bci je\u0161t\u011b ne\u00fanosn\u011bj\u0161\u00ed, Bill Toma znovu potkal v supermarketu. Nezd\u00e1lo se, \u017ee by si Billa v\u0161iml, a Bill si nebyl jist\u00fd, jestli se mu to l\u00edbilo, nebo ne. Nev\u011bd\u011bl, co vlastn\u011b \u010dekal, opravdu – \u017ee k n\u011bmu Tom zni\u010dehonic p\u0159ib\u011bhne zp\u00e1tky? T\u011b\u017eko. Bill byl hrozbou pro jeho pr\u00e1ci a nic, na co by st\u00e1lo za to \u010dekat. Bolelo jej na to myslet, proto\u017ee a\u010dkoliv to Tomovi zazl\u00edval, Bill s n\u00edm st\u00e1le cht\u011bl b\u00fdt. Byl to \u0161ok b\u00fdt takhle a tak rychle odst\u0159i\u017een. Jeho matky si tak\u00e9 v\u0161imly jeho n\u00e1hl\u00e9 zasmu\u0161ilosti a t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b se ho ptaly, co se stalo.<\/p><\/div>\n

A tak Bill vymyslel pl\u00e1n – ten jedin\u00fd, kter\u00fd se zd\u00e1l, \u017ee vy\u0159e\u0161\u00ed jeho probl\u00e9my. Pot\u0159eboval se dostat z Tomovy t\u0159\u00eddy. P\u0159inejmen\u0161\u00edm pak Toma nebude muset v\u00eddat ka\u017ed\u00fd den; a p\u0159i nejlep\u0161\u00edm se Tom t\u0159eba rozhodne, \u017ee to znamen\u00e1, \u017ee by kone\u010dn\u011b mohli b\u00fdt spolu.<\/div>\n
Ale to druh\u00e9 bylo velmi nepravd\u011bpodobn\u00e9, pokud si Tom jednodu\u0161e myslel, \u017ee Bill byl chyba<\/em>. To Billa opravdu zas\u00e1hlo, \u017ee Tom m\u011bl tu drzost \u0159\u00edct mu tohle p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Chyba<\/em>. Billa to nutilo Toma nen\u00e1vid\u011bt, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e vztek ustoupil, vid\u011bl vinu pouze u sebe. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 na Toma tla\u010dil.<\/div>\n
D\u011blal to znovu?<\/div>\n
\n

„Bille, pros\u00edm, p\u0159ij\u010f za mnou po hodin\u011b,“ \u0159ekl Tom tich\u00fdm hlasem b\u011bhem hodiny jednoho dne za\u010d\u00e1tkem prosince, kdy u\u017e studenti za\u010dali odpo\u010d\u00edt\u00e1vat dny do zimn\u00edch pr\u00e1zdnin. \u0158ekl to, kdy\u017e proch\u00e1zel kolem Billovy lavice, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to ostatn\u00ed studenti sly\u0161eli, a tak se na \u017eidli co nejv\u00edce scvrknul.<\/p><\/div>\n

N\u011bkolik jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f si v\u0161imlo Billova p\u00e1du z Tomovy p\u0159\u00edzn\u011b, speci\u00e1ln\u011b Corey, jeho\u017e posm\u011b\u0161ky se \u0159adily od m\u00edrn\u00fdch pozn\u00e1mek jako \u00b4U\u017e nejsi takov\u00fd Kaulitz\u016fv mazl\u00ed\u010dek, co?\u00b4 a\u017e k otev\u0159en\u011b nechutn\u00fdm jako \u00b4Chyb\u00ed ti chu\u0165 jeho pt\u00e1ka?\u00b4. Jednoho dne ten kluk dostane takovou r\u00e1nu, \u017ee zapomene, jak se jmenuje, a v\u016fbec to nebude \u010dekat. Bill o tom snil tak moc, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 bylo nezdrav\u00e9.<\/div>\n
Bill zva\u017eoval, kdy\u017e hodina skon\u010dila, \u017ee by ze t\u0159\u00eddy nepozorovan\u011b vyklouzl, ale Tomovy o\u010di na n\u011bm byly p\u0159ilepen\u00e9, jako by to tu\u0161il. Bill za\u00fap\u011bl a usadil se v plastov\u00e9 \u017eidli vedle Tomova stolu, v t\u00e9, na kter\u00e9 u\u017e nesed\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011bs\u00edc.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Chci mluvit o tomhle.“ Tom mu podal kv\u00edz, kter\u00fd m\u011bli minul\u00fd t\u00fdden. V\u00fdraznou \u010dervenou na n\u011bm bylo naps\u00e1no \u010d\u00edslo 37. „Po\u017e\u00e1dal bych t\u011b, abys mi to vysv\u011btlil… ale mysl\u00edm, \u017ee v\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1\u0161.“<\/div>\n
Bill si byl nepohodln\u011b v\u011bdom toho, \u017ee n\u011bkolik spolu\u017e\u00e1k\u016f odposlouch\u00e1v\u00e1, a tak ne\u0159ekl nic a jednodu\u0161e doufal, \u017ee co nejd\u0159\u00edve odejdou.<\/div>\n
„Taky mi od tebe chyb\u00ed n\u011bkolik dom\u00e1c\u00edch \u00fakol\u016f, a ta esej, kterou jsi minul\u00fd p\u00e1tek odevzdal, byla a\u017e zahanbuj\u00edc\u00ed, jak byla mizern\u00e1.“ Bill c\u00edtil, jak mu zrudly tv\u00e1\u0159e; nemohl si pomoct, aby se nec\u00edtil zahanben\u011b, \u017ee odevzdal Tomovi cokoliv jin\u00e9ho, jen ne to nejlep\u0161\u00ed. „V\u0161iml jsem si, \u017ee tv\u00e9 zn\u00e1mky se v posledn\u00ed dob\u011b zhor\u0161ily, co\u017e d\u00e1v\u00e1 smysl, jeliko\u017e jsi p\u0159estal chodit na dou\u010dov\u00e1n\u00ed, ale… prost\u011b v tom nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 snaha, v\u016fbec, a j\u00e1 v\u00edm<\/em>, \u017ee to um\u00ed\u0161 l\u00e9pe, Bille. Jsi chytr\u00fd kluk… Nen\u00e1vid\u00edm, kdy\u017e vid\u00edm, jak pl\u00fdtv\u00e1\u0161 sv\u00fdm potenci\u00e1lem.“<\/div>\n
Tomova slova zp\u016fsobila, \u017ee se Bill c\u00edtil nepatrn\u011b m\u00e9n\u011b na hovno; dokonce i kdy\u017e m\u011bl pocit, jako by Toma zklamal, alespo\u0148 v n\u011bj Tom st\u00e1le v\u011b\u0159il. To pro Billa po\u0159\u00e1d n\u011bco znamenalo. Ten Tom, kter\u00e9ho znal a miloval, tam po\u0159\u00e1d byl, st\u00e1le stejn\u00fd.<\/div>\n
Co\u017e znamen\u00e1, \u017ee je tady n\u011bco \u0161patn\u011b se mnou<\/em>, pouk\u00e1zala nesm\u011bl\u00e1 \u010d\u00e1st Billovy mysli okam\u017eit\u011b, a Bill se zamra\u010dil. Te\u010f se c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/div>\n
\n

„M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, pro\u010d bys n\u011bco takov\u00e9ho d\u011blal?“<\/p><\/div>\n

„U\u017e jste \u0159ekl, \u017ee to v\u00edte,“ zask\u0159ehotal Bill, a p\u0159ikr\u010dil se nad sv\u00fdm hlasem. Zn\u011bl, jako by bre\u010del. Rozpa\u010dit\u011b si odka\u0161lal, jako by m\u011bl cosi zaseknut\u00e9 v krku.<\/div>\n
„R\u00e1d bych t\u011b to sly\u0161el \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b byli ve t\u0159\u00edd\u011b o samot\u011b a Bill se na Toma provinile pod\u00edval, uva\u017eoval, jestli by v jeho p\u0159\u00edpad\u011b pomohlo, kdyby padl na kolena a prosil Toma, aby jej vzal zp\u00e1tky. Nebo tak n\u011bco. Vlastn\u011b ani nikdy nebyli spolu.<\/div>\n
Prost\u011b jen nechci, aby sis myslel, \u017ee jsem byl chyba, nebo \u017ee jsi se mnou marnil sv\u016fj \u010das.<\/em><\/div>\n
Bill si vzal vte\u0159inu, aby se dal dohromady, a pak \u0159ekl: „Cht\u011bl bych z tohohle p\u0159edm\u011btu odej\u00edt, ale… nem\u016f\u017eu, dokud nebudu propadat.“ Hlas mu zesl\u00e1bl a\u017e do \u0161epotu a on sv\u011bsil hlavu. V\u011bd\u011bl, \u017ee Toma zklamal, a to jen zesilovalo jeho celkov\u00fd pocit selh\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Bille… J\u00e1 bych ten formul\u00e1\u0159 stejn\u011b nepodepsal. Tohle je \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9; v\u0161echno, co d\u011bl\u00e1\u0161, je, \u017ee si ni\u010d\u00ed\u0161 sv\u016fj pr\u016fm\u011br. Pod\u00edvej se na m\u011b.“<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv Bill neposlechl, ale nakonec zvedl hlavu a pod\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. Tom se naklonil kup\u0159edu, zap\u0159el se loky o kolena, a Bill cht\u011bl ut\u00e9ct. Bolelo to, m\u00edt jej tak bl\u00edzko, znovu tak intimn\u011b, a v\u011bd\u011bt, \u017ee jej nem\u016f\u017ee m\u00edt.<\/div>\n
\n

„Nev\u00edm, co se to mezi n\u00e1mi d\u011bje. V\u011bci za\u010daly b\u00fdt divn\u00e9, h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsi na m\u011b na\u0161tvan\u00fd… fajn. Bu\u010f na\u0161tvan\u00fd. Ale nedovol osobn\u00edm v\u011bcem mezi n\u00e1mi<\/em>, aby se dostaly mezi tebe a tvou \u0161koln\u00ed pr\u00e1ci.“ Znovu se nap\u0159\u00edmil a polo\u017eil si ruce na kolena s rozt\u00e1hnut\u00fdmi prsty. „D\u00e1v\u00e1m ti druhou \u0161anci, ale to je jedin\u00e1, kterou dostane\u0161. P\u0159ij\u010f dneska po \u0161kole, aby sis ten kv\u00edz zopakoval. M\u00e1\u0161 nejpozd\u011bji z\u00edt\u0159ek na to, abys mi odevzdal v\u0161echny \u00fakoly, a v p\u00e1tek r\u00e1no chci m\u00edt na stole jako prvn\u00ed v\u011bc p\u0159epis tv\u00e9 eseje. M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt.“<\/div>\n

„Moc v\u00e1m d\u011bkuji, pane Kaulitzi,“ \u0159ekl Bill jedn\u00edm dechem, popadl sv\u016fj batoh a sp\u011bchal ze dve\u0159\u00ed, zat\u00edmco ignoroval kroucen\u00ed sv\u00e9ho \u017ealudku. Zn\u011blo to tak \u0161patn\u011b, \u0159\u00edct tohle jm\u00e9no, ale takhle to te\u010f mezi nimi bylo.<\/a><\/div>\n
\n

Na konci dne se Bill vydal do Tomovy t\u0159\u00eddy, i kdy\u017e s neochotou. U jeho stolu bylo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch student\u016f, kte\u0159\u00ed pot\u0159ebovali pomoc, ale Tom s nimi byl rychle hotov\u00fd, zat\u00edmco Bill si vypl\u0148oval sv\u016fj kv\u00edz. Tom mu dal pouze dvacet minut, stejn\u00e9 mno\u017estv\u00ed \u010dasu, jak\u00e9 m\u011bl v hodin\u011b, a on to v dan\u00e9m limitu jen sotva stihl. Bifloval se b\u011bhem ob\u011bdov\u00e9 p\u0159est\u00e1vky, ale to mu stejn\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nepomohlo, proto\u017ee Tom pro n\u011bj napsal \u00fapln\u011b nov\u00fd kv\u00edz.<\/p><\/div>\n

„Pros\u00edm, z\u016fsta\u0148 tady, ne\u017e to oprav\u00edm,“ po\u017e\u00e1dal ho Tom a sklonil se nad kv\u00edzem, zat\u00edmco Bill sed\u011bl na bl\u00edzk\u00e9 \u017eidli, \u0161oupal nohama o \u0161pinav\u00e9 linoleum, kter\u00e9 se \u010distilo pouze jednou za rok, a uva\u017eoval, jestli jej Tom nech\u00e1 vr\u00e1tit se k dou\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch se Tom narovnal a podal Billovi pap\u00edr nazp\u011bt. „Zvl\u00e1dl jsi to dob\u0159e. V\u00edm, \u017ee to um\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b l\u00e9pe… a jestli chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 se vr\u00e1tit zp\u00e1tky k dou\u010dov\u00e1n\u00ed. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee to v\u017edycky bude mo\u017enost. N\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou, kv\u00edz si uklidil do batohu a postavil se. „Ne. D\u011bkuju, ehm…“ Bill se odml\u010del, nejist\u00fd, jestli by m\u011bl \u0159\u00edct \u00b4Tome\u00b4 nebo \u00b4pane Kaulitzi\u00b4. Oboj\u00ed mu na jazyku zn\u011blo divn\u011b, a to se mu nel\u00edbilo. P\u0159\u00e1l si tu lehkost, kterou d\u0159\u00edv c\u00edtil p\u0159i jm\u00e9n\u011b Tom. „D\u011bkuju za tuhle p\u0159\u00edle\u017eitost. Je… je hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee alespo\u0148 jeden z m\u00fdch u\u010ditel\u016f ve mn\u011b v\u011b\u0159\u00ed.“<\/div>\n
\n

„Bille, v\u0161ichni tv\u00ed u\u010ditel\u00e9 v tebe v\u011b\u0159\u00ed,“ \u0159ekl Tom v\u0159ele s laskav\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, a Bill se navzdory v\u0161emu usm\u00e1l. „Jsi vysoce schopn\u00fd student; jen se tomu mus\u00ed\u0161 v\u00edce v\u011bnovat.“<\/p><\/div>\n

„D\u00edky,“ \u0159ekl Bill, p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu, kdy\u017e se mezi nimi rozhostilo rozpa\u010dit\u00e9 ticho. Billovi se to nel\u00edbilo, a u\u017e se chystal j\u00edt, kdy\u017e k n\u011bmu Tom n\u00e1hle p\u0159istoupil s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Bille, co se to mezi n\u00e1mi d\u011bje?“ Zeptal se a Bill si nebyl jist\u00fd, jak m\u00e1 na ten n\u00e1hle starostliv\u00fd t\u00f3n reagovat. Pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Je… v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? Doma, s tv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli?“<\/div>\n
„J\u00e1 opravdu nev\u00edm. Doufal jsem, \u017ee byste mi to mohl \u0159\u00edct vy,“ p\u0159iznal Bill, sev\u0159en\u00fdma rukama p\u0159itom kroutil s popruhy sv\u00e9ho batohu. Ignoroval druhou ot\u00e1zku, proto\u017ee ho dopalovala – jako kdyby Tom nev\u011bd\u011bl, odkud p\u0159esn\u011b v\u0161echen ten Bill\u016fv vztek pramen\u00ed.<\/div>\n
„No… okay. J\u00e1…“ Tom se pohledem p\u0159esunul ke stolu, rukama do n\u011bj rozpt\u00fdlen\u011b poklep\u00e1val. Bill u\u017e tu rozpa\u010ditost mezi nimi nedok\u00e1zal d\u00e9le vydr\u017eet a ud\u011blal krok vzad sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„U\u017e mus\u00edm j\u00edt. Nashle… pane Kaulitzi.“<\/div>\n
\n

Bill se na pat\u011b oto\u010dil, popadl kliku u dve\u0159\u00ed a jen na moment zav\u00e1hal, ne\u017e je za sebou zav\u0159el. \u0158\u00edkal s\u00e1m sob\u011b, aby se neohl\u00ed\u017eel, i p\u0159esto na\u0161el s\u00e1m sebe, jak nakouknul dovnit\u0159 prosklen\u00fdm oknem vedle dve\u0159\u00ed. Tom st\u00e1l u sv\u00e9ho stolu, op\u00edral se o desku, hlavu m\u011bl sklon\u011bnou a tv\u00e1\u0159 pok\u0159ivenou koncentrac\u00ed. T\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se Bill mohl znovu oto\u010dit, Tom zvedl hlavu a pod\u00edval se Billov\u00fdm sm\u011brem, jejich pohledy se setkaly. Bill zamrzl, zat\u00edmco sledoval, jak Tom zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm, otev\u0159el je, a postavil se p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u011bj.<\/p><\/div>\n

„Bille,“ pronesl Tom, postavil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, a\u017e se \u0161pi\u010dky jejich bot dot\u00fdkaly, a nat\u00e1hl se, aby Billa chytil za loket. Bill se okam\u017eit\u011b rozhl\u00e9dl kolem, doufal, \u017ee se nikdo nenach\u00e1z\u00ed pobl\u00ed\u017e, ale v\u011bt\u0161ina student\u016f u\u017e ode\u0161la dom\u016f, pokud nepat\u0159ili do n\u011bjak\u00e9ho klubu.<\/div>\n
„Tome?“ Za\u0161eptal Bill, a Tom jen p\u0159ik\u00fdvl, lehce se naklonil kup\u0159edu. Na d\u011bsiv\u00fd okam\u017eik si Bill myslel, \u017ee se jej Tom chystal pol\u00edbit, ale nam\u00edsto toho za\u010dal mluvit.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, jen to chci \u0159\u00edct srozumiteln\u011b, aby v\u011bci mezi n\u00e1mi byly jasn\u00e9. Po\u0159\u00e1d mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed… ale jen proto, \u017ee mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, nechci to, co m\u00e1me, nijak ohrozit.“<\/div>\n
„Ale tys \u0159ekl…“<\/div>\n
\n

„J\u00e1 v\u00edm, co jsem \u0159ekl, a kdy\u017e se na to d\u00edv\u00e1m zp\u011btn\u011b, uv\u011bdomuju si, \u017ee jsi to mo\u017en\u00e1 pochopil jinak, ne\u017e jsem m\u011bl v \u00famyslu… nebo jsem se nevyj\u00e1d\u0159il spr\u00e1vn\u011b…“ Tom vypadal roztr\u017eit\u011b, co\u017e byla emoce, se kterou se Bill v tuto chv\u00edli dok\u00e1zal ztoto\u017enit, a polo\u017eil svou ruku na Tomovu a diskr\u00e9tn\u011b mu promnul prsty v nad\u011bji, \u017ee to trochu zm\u00edrn\u00ed v\u0161echnu tu bolest. M\u011bl Toma r\u00e1d, mo\u017en\u00e1 dokonce c\u00edtil i n\u011bco v\u00edc, a cht\u011bl, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd a ne na\u0161tvan\u00fd. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, pointa je, \u017ee jsem \u0159ekl n\u011bco, co t\u011b na\u0161tvalo, a a\u0165 u\u017e to bylo cokoliv, beru to zp\u00e1tky, okay?“<\/p><\/div>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl, a pak se mu poda\u0159ilo vytvo\u0159it \u00fasm\u011bv pro Toma, kter\u00fd st\u00e1le vypadal ustaran\u011b. „\u0158ekl jsi… \u017ee jsi se mnou ud\u011blal chybu.“<\/div>\n
„Bille, ty nejsi… ne, j\u00e1…“ Tom si povzdechl a volnou rukou si uhladil vlasy. „Nejsem moc opatrn\u00fd \u010dlov\u011bk, a… a mo\u017en\u00e1 jsem svou chybu trochu p\u0159eopravil. M\u00e1 chyba byla to, \u017ee jsem na tebe p\u0159enesl p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd tlak, a pak jsem se na tebe na\u0161tval, kdy\u017e jsi cht\u011bl j\u00edt se mnou na rande. To je okay, chci \u0159\u00edct… J\u00e1 to chci taky. Ale prost\u011b to nem\u016f\u017eeme riskovat, Bille, je mi l\u00edto.“<\/div>\n
Opravdu vypadal, \u017ee toho lituje, \u017ealostn\u011b a uboze a kaj\u00edcn\u011b, a Bill mu stiskl ruku, \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e jej uc\u00edtil stisknout nazp\u011bt. „Okay,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e a p\u0159ik\u00fdvl. Nebyla to ta odpov\u011b\u010f, kterou cht\u011bl, ale aspo\u0148 spolu znovu komunikovali. „J\u00e1 to respektuju.“<\/div>\n
\n

Tom svou ruku odt\u00e1hl a Bill m\u011bl pocit, jako by mu ten pohyb zatahal p\u0159\u00edmo za srdce. K\u00fdvl na Toma, vynutil ze sebe dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv a oto\u010dil se, ale n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem se nyn\u00ed c\u00edtil je\u0161t\u011b rozru\u0161en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e na za\u010d\u00e1tku.<\/p><\/div>\n

„Uvid\u00edme se v hodin\u011b, Bille,“ zavolal Tom a Bill zv\u00fd\u0161il hlas v p\u0159i\u0161krcen\u00e9, bezeslovn\u00e9 odpov\u011bdi, ne\u017e zabo\u010dil za roh.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se Bill vzdal sv\u00e9ho pl\u00e1nu se na PoLit vyka\u0161lat, za\u010dal se v hodin\u00e1ch v\u00edce zapojovat a navr\u00e1til se k dou\u010dov\u00e1n\u00ed. Tom se zd\u00e1l b\u00fdt v\u00edce ne\u017e \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jej m\u00e1 zp\u00e1tky, ale n\u011bco v jejich sezen\u00edch chyb\u011blo. N\u011bco bylo jinak a Bill nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to, co to bylo. Ale d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed byl fakt, \u017ee spolu zase mluvili, a dal\u0161\u00edch \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f tam nebudou \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed nedorozum\u011bn\u00ed a flirtov\u00e1n\u00ed. Flirtov\u00e1n\u00ed – to byl ten rozd\u00edl, uv\u011bdomil si Bill. Tom se dr\u017eel zp\u00e1tky. Bylo to pesimistick\u00e9, ale Bill si pomyslel, \u017ee to bylo moudr\u00e9 rozhodnut\u00ed vzhledem k tomu, \u017ee v tom byli na del\u0161\u00ed dobu.<\/p><\/div>\n

\n

U\u017e jen \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f.<\/p><\/div>\n

\n

P\u0159\u00edchod zimn\u00edch pr\u00e1zdnin byl velkou \u00falevou. B\u00fdt pry\u010d od Toma bylo vedlej\u0161\u00ed plus; nebyla tam \u017e\u00e1dn\u00e1 rozpa\u010ditost, ale Bill si myslel, \u017ee by ji mo\u017en\u00e1 rad\u011bji preferoval p\u0159ed mo\u017enost\u00ed nevid\u011bt Toma v\u016fbec. Nav\u00edc m\u011bl p\u0159ed sebou dva t\u00fddny, na kter\u00e9 se mohl t\u011b\u0161it, bez stresu a dom\u00e1c\u00edch \u00fakol\u016f. Tom byl mor\u00e1ln\u011b proti zad\u00e1v\u00e1n\u00ed \u00fakol\u016f na pr\u00e1zdniny, a Bill byl ve sv\u00e9 um\u011bleck\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b kone\u010dn\u011b znovu nap\u0159ed, tak\u017ee alespo\u0148 do sv\u00fdch pokro\u010dil\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f nem\u011bl \u017e\u00e1dnou pr\u00e1ci. Projekt\u016f, kter\u00fdch byl sou\u010d\u00e1st\u00ed v jin\u00fdch p\u0159edm\u011btech, bylo minim\u00e1ln\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

„Billi, co se d\u011bje? V posledn\u00edch dnech jsi po\u0159\u00e1d tak melancholick\u00fd…“ Simone se posadila k noh\u00e1m pohovky, kde se Bill rozvalil a sledoval reality show Skute\u010dn\u00e9 pani\u010dky z Atlanty. Bylo to jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed provinil\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed a jeho rodi\u010de byli ti jedin\u00ed, kte\u0159\u00ed v\u011bd\u011bli, \u017ee to m\u011bl r\u00e1d. Nyn\u00ed, o pr\u00e1zdnin\u00e1ch, to mohl sledovat, kdykoliv jen cht\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Co? Ale mami, u\u017e ne znovu… D\u00edv\u00e1m se na svou show.“ A\u010dkoliv se Bill v posledn\u00ed dob\u011b c\u00edtil l\u00e9pe, st\u00e1le jej \u010das od \u010dasu dostihlo, \u017ee m\u011bl p\u0159ed sebou po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b v\u00edce ne\u017e \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f, ne\u017e Toma mohl m\u00edt.<\/div>\n
„Ach, p\u0159esta\u0148 s t\u00edm, Simone. Nen\u00ed nabru\u010den\u00fd, jen letargick\u00fd, proto\u017ee tohle je jeho prvn\u00ed skute\u010dn\u00e9 volno od letn\u00edch pr\u00e1zdnin. Mysl\u00edm, \u017ee je naprosto v po\u0159\u00e1dku, aby n\u011bjakou dobu leno\u0161il,“ vlo\u017eila se do toho Karoline. Bill jen p\u0159ik\u00fdvl. Koneckonc\u016f m\u011bla z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti pravdu.<\/div>\n
„Jo, ale co je\u0161t\u011b ne\u017e za\u010daly pr\u00e1zdniny?“ odporovala Simone.<\/div>\n
„Ach, m\u016f\u017eete, lidi, sklapnout a nechat m\u011b d\u00edvat se na mou show?“ Zareptal hlasit\u011b Bill. Jeho matky jej ignorovaly.<\/div>\n
„Byl vyho\u0159el\u00fd ze \u0161koly. P\u0159esta\u0148 b\u00fdt tak moc starostliv\u00e1! N\u00e1\u0161 mlad\u00fd mu\u017e by n\u00e1m to \u0159ekl, kdyby tady bylo n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho, co by ho obt\u011b\u017eovalo, ty to v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
<\/p>\n

N\u00e1\u0161 mlad\u00fd mu\u017e<\/em>, zopakoval si Bill v hlav\u011b a p\u0159ihlouple se zazubil. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu to v n\u011bm vyvolalo jist\u00fd druh p\u00fdchy. Pak vst\u0159ebal i zbytek Karolinin\u00fdch slov a jeho \u00fasm\u011bv zmizel. On sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm lhal, nebo ne? Ne\u0159\u00edkal jim n\u011bco, co bylo moment\u00e1ln\u011b opravdu velkou \u010d\u00e1st\u00ed jeho \u017eivota, a to jej p\u0159inutilo se znovu c\u00edtit \u00fapln\u011b na hovno. Bill si na sebe hodin deku a pokou\u0161el se pod ni schovat, ale Simone ji st\u00e1hla pry\u010d.<\/div>\n

„Na \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der pracuje\u0161, \u017ee?“ Alespo\u0148 upustila od p\u0159edchoz\u00edho t\u00e9matu.<\/div>\n
„Jo, dob\u0159e plat\u00ed,“ \u0159ekl Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b. M\u00e1lem se v pr\u00e1ci zapsal i na v\u00e1no\u010dn\u00ed sv\u00e1tky, jeliko\u017e je jeho rodina nijak neslavila, ale jeho matky m\u011bly v ty dny volno a on je cht\u011bl str\u00e1vit s nimi.<\/div>\n
„Tak\u017ee ned\u011bl\u00e1me n\u00e1\u0161 obvykl\u00fd zvyk?“ Zeptala se, a za\u010dala Billa hladit po vlasech. Bill cosi zamumlal v simulovan\u00e9m protestu.<\/div>\n
Jejich obvykl\u00fdm zvykem bylo jezdit po ulic\u00edch m\u011bsta a prohl\u00ed\u017eet si v\u00e1no\u010dn\u00ed v\u00fdzdobu. Bill pokr\u010dil rameny a vypnul televizi; stejn\u011b to bylo opakov\u00e1n\u00ed. „M\u016f\u017eeme to prost\u011b ud\u011blat o den d\u0159\u00edv.“ Bill m\u011bl na \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der sedmihodinovou sm\u011bnu a vr\u00e1t\u00ed se pozd\u011b.<\/div>\n
„KiKi i j\u00e1 v ten den pracujeme, nev\u00edm, jestli se n\u00e1m bude potom cht\u00edt… ale mo\u017en\u00e1. U\u017e jsi skon\u010dil se sledov\u00e1n\u00edm show?“<\/div>\n
„Jo, jdu do sprchy,“ ozn\u00e1mil Bill, vydal se k odchodu.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

V\u00e1noce prob\u011bhly v nezaj\u00edmav\u00e9m oparu; moc toho ned\u011blali, a sv\u00e1tky sdru\u017euj\u00edc\u00ed cel\u00e9 rodiny byly v\u017edy rozpa\u010ditou \u010d\u00e1st\u00ed roku, proto\u017ee s velkou \u010d\u00e1st\u00ed rodiny v\u016fbec neudr\u017eovali styky. Karolinina rodina alespo\u0148 nebyla tak homofobn\u00ed jako Simonina, kter\u00e1 s n\u00ed v\u00edce m\u00e9n\u011b p\u0159estala mluvit kr\u00e1tce po rozvodu, ale stejn\u011b si s nimi nebyla p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzk\u00e1. J\u00f6rg byl zcela a naprosto mimo obraz, spole\u010dn\u011b i s jeho rodinou – dokonce ani Billovi biologi\u010dt\u00ed prarodi\u010de se o n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 nezaj\u00edmali. Cel\u00e9 sv\u00e1tky byly pro Billa jako v mlze, a d\u0159\u00edv, ne\u017e to v\u011bd\u011bl, p\u0159i\u0161el Silvestr, spole\u010dn\u011b s bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edm se koncem jeho volna.<\/p><\/div>\n

„Nic jsem neud\u011blal,“ lamentoval p\u0159ed Karoline kolem dev\u00e1t\u00e9 hodiny. Poslala mu pobaven\u00fd pohled.<\/div>\n
„Nen\u00ed to cel\u00e1 pointa pr\u00e1zdnin, zlato?“<\/div>\n
„Z\u0159ejm\u011b, ale… myslel jsem vedlej\u0161\u00ed projekty, v\u011bci, kter\u00e9 nemaj\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho se \u0161kolou. V\u00ed\u0161, co jsem ale ud\u011blal? Dal\u0161\u00ed d\u00edlo do PoStUm. J\u00e1 u\u017e chci, aby \u0161kola skon\u010dila,“ zast\u00e9nal, a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil si ruce nad hlavou.<\/div>\n
„Hej, nem\u011bl by ses u\u017e za\u010d\u00edt p\u0159ipravovat na tu Andyho p\u00e1rty?“ Zeptala se Karoline a \u0161\u0165ouchla Billa do \u017eeber. „Za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt pozd\u011b, a j\u00e1 nechci, abys jezdil po venku, kdy\u017e se tam za\u010dnou potulovat opilci.“<\/div>\n
„Jo…“ Av\u0161ak d\u0159\u00edve, ne\u017e se Bill zvedl z gau\u010de, ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Bill si s Karoline vym\u011bnil zmaten\u00fd pohled, a Simone vyb\u011bhla z kuchyn\u011b, kde p\u0159ipravovala ob\u010derstven\u00ed.<\/div>\n
„Bille…?“ Zavolala Simone nejist\u00fdm a v\u00e1hav\u00fdm hlasem. „Ehm… pro\u010d je tady tv\u016fj u\u010ditel angli\u010dtiny?“<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka Dva kroky kup\u0159edu, jeden krok zp\u011bt Chozen\u00ed do hodin angli\u010dtiny se od t\u00e9 chv\u00edle stalo jen povinnost\u00ed. Bill i o t\u00fdden pozd\u011bji st\u00e1le c\u00edtil bod\u00e1n\u00ed Tomova koment\u00e1\u0159e a jejich vztah se pot\u00e9 stal n\u00e1padn\u011b profesion\u00e1ln\u00edm. Bill u\u017e po \u0161kole nez\u016fst\u00e1val<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-791","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/791","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=791"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/791\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=791"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=791"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=791"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}