{"id":7916,"date":"2011-09-02T18:00:00","date_gmt":"2011-09-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7895"},"modified":"2026-02-02T18:04:31","modified_gmt":"2026-02-02T17:04:31","slug":"fall-into-the-hysteria-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/02\/fall-into-the-hysteria-4\/","title":{"rendered":"Fall into the hysteria 4."},"content":{"rendered":"
autor: L. & PeTi\u0160ka
\n<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
\"\"
\n<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
\n


\nSBOHEM, MAMINKO\u2026<\/strong><\/p>\n

Bill
\nZa celou noc se ani nevzbud\u00edm, nikdy se neprobouz\u00edm, kdy\u017e m\u00e1m v bl\u00edzkosti bratra, c\u00edt\u00edm jeho t\u011blesnou bl\u00edzkost, ze sp\u00e1nku c\u00edt\u00edm jeho v\u016fni, jeho ochranu. Proto a\u017e k r\u00e1nu m\u011b probud\u00ed jak\u00e9si r\u00e1ny na dve\u0159e. Zam\u017eour\u00e1m do potemn\u011bl\u00e9ho pokoje a lehce nadzvednu hlavu z Tomova ramene, abych zjistil situaci. Chv\u00edli se rozkouk\u00e1v\u00e1m, ne\u017e mi dojde, \u017ee ty r\u00e1ny vych\u00e1zej\u00ed z chodby, a hned potom pozn\u00e1m vztekl\u00e9ho Georga. Uchechtnu se a schov\u00e1m se zase Tomovi pod rameno. \u0158ekl bych, \u017ee si tady n\u011bkdo strhnul sv\u00e9 depila\u010dn\u00ed vosky z nohou.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nZamru\u010d\u00edm ze span\u00ed, zavrt\u00edm se a p\u0159itisknu si Billa bl\u00ed\u017ee k sob\u011b, jako by mi ho n\u011bkdo kradl.
\n„A\u0165 dr\u017e\u00ed hubu, debil,“ zahu\u010d\u00edm. Pohlad\u00edm Billa po vn\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b stehna a p\u0159itisknu si ho k sob\u011b.
\n„Neotv\u00edrej, l\u00e1sko, nereaguj. Za chv\u00edli p\u0159estane.“ Vydechnu a p\u0159ejedu rukama na jeho zade\u010dek. Jemn\u011b jej hlad\u00edm. Je to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, c\u00edtit k\u016f\u017ei na k\u016f\u017ei.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„J\u00e1 v\u00edm\u2026 taky \u017ee nic ned\u011bl\u00e1m, jen se mu sm\u011bju.“ Zasm\u011bju se kr\u00e1tce a p\u0159itisknu se na n\u011bj je\u0161t\u011b v\u00edc, pokud to tedy je\u0161t\u011b jde. Zavrn\u00edm spokojen\u011b a hm\u00e1tnu po mobilu na no\u010dn\u00edm stolku. Lehce p\u0159ed dev\u00e1tou. Povzdychnu si. „Stejn\u011b budeme muset vst\u00e1vat, za p\u016fl hodiny a kousek m\u00e1me b\u00fdt dole na sn\u00eddani a budeme se p\u0159em\u00eds\u0165ovat.“ L\u00edbnu ho na tv\u00e1\u0159, na druhou a jako posledn\u00ed na rty.
\n„Dne\u0161ek nem\u016f\u017eeme jen prospat a prov\u00e1let, Tome, dne\u0161ek ne\u2026“ \u0161eptnu potichu.<\/p>\n<\/div>\n

\n
\n

Tom
\n<\/strong> Otev\u0159u jedno oko.
\n„V\u00edm, p\u016fjdeme do sprchy?“ brouknu jenom a pohlad\u00edm jeho pa\u017ee, jsem z n\u011bj tak hotovej.<\/p>\n<\/div>\n

\n

Bill<\/strong>
\n„Jasn\u011b.“ Mrknu na n\u011bj a spole\u010dn\u011b se vyhrabeme z postele do sprchy. U\u017e k \u017e\u00e1dn\u00e9mu milov\u00e1n\u00ed nedojde, mysl\u00edm, \u017ee by to zkazilo na\u0161e dojmy z noci.
\nOd samotn\u00e9ho Georga schyt\u00e1me p\u00e1r nep\u0159\u00edjemn\u00fdch pozn\u00e1mek na \u00fa\u010det jeho nohou, ale ve fin\u00e1le je\u0161t\u011b prohl\u00e1s\u00ed, \u017ee vlastn\u011b m\u00edt tak hebk\u00e9 nohy nen\u00ed zase tak \u0161patn\u00fd pocit, a cel\u00fd den si po nich \u00fachyln\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed.<\/p>\n

Den ut\u00edk\u00e1 nezastavitelnou rychlost\u00ed, a\u017e mne samotn\u00e9ho to d\u011bs\u00ed, za\u010d\u00edn\u00e1 na m\u011b j\u00edt ta lehk\u00e1 deprese z toho v\u0161eho, ale sna\u017e\u00edm se na to nemyslet, nevn\u00edmat ten fakt, \u017ee dne\u0161ek m\u00e1 b\u00fdt t\u00edm posledn\u00edm dnem, kter\u00fd budeme na t\u00e9hle zemi pro\u017e\u00edvat.
\nJe p\u0159esn\u011b p\u016fl hodina do koncertu. V\u00edm, \u017ee Georg s Tomem se po\u0161\u0165uchovali v \u0161atn\u011b, bavili se, a tak jsem se \u0161el proj\u00edt n\u011bkam na chodbu, v\u017edycky mi to pom\u00e1h\u00e1. Tak proch\u00e1z\u00edm a mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e uvid\u00edm skr\u010den\u00e9ho Gustava v rohu se sluch\u00e1tky a bubnuje si do nohou. Byl naprosto mimo, unesen, soust\u0159ed\u011bn hudbou, \u017ee m\u011b ani nepost\u0159ehl. Vydechnu a pomalu se oto\u010d\u00edm zp\u00e1tky, kdy\u017e vtom mi zavibruje mobil v kapse. Zrychl\u00edm krok k na\u0161\u00edm dve\u0159\u00edm, kde jsou kluci, a kouknu na displej. Mus\u00edm se zastavit a na chv\u00edli se op\u0159\u00edt o st\u011bnu. M\u00e1lem bych na ni zapomn\u011bl, rozlou\u010dit se, sly\u0161et ji naposledy. Zav\u0159u o\u010di a sna\u017e\u00edm se uklidnit, m\u00e1m knedl\u00edk v krku. Rychle se rozejdu a t\u00e9m\u011b\u0159 rozraz\u00edm dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Tome?!“ vyhrknu pla\u010dtiv\u011b, v ruce sv\u00edraj\u00edc st\u00e1le vyzv\u00e1n\u011bc\u00ed mobil. „Mamka\u2026“ \u0161eptnu o pozn\u00e1n\u00ed ti\u0161eji.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nKrve by se m\u011b v tu chv\u00edli nedo\u0159ezal. Byl jsem tak unesen z nov\u00fdch pocit\u016f, z my\u0161lenek na to, co je a co m\u00e1 dnes p\u0159ij\u00edt, \u017ee jsem na ni zapomn\u011bl. Beze slova se rozejdu za br\u00e1\u0161kou a vezmu ho za ruku.
\n„Spolu.“ \u0160eptnu ti\u0161e a nech\u00e1m Billa zvednout telefon a \u010dek\u00e1m, a\u017e to d\u00e1 na handsfree.
\n„Ahoj, mami,“ usm\u011bju se. Bill ji oslov\u00ed stejn\u011b. Dr\u017e\u00ed telefon mezi n\u00e1mi. Je to n\u00e1\u0161 posledn\u00ed rozhovor. Cht\u011bl bych ji je\u0161t\u011b naposledy obejmout.<\/p>\n

Matka<\/strong>
\n„\u017de jste se mi ozvali odpoledne, jak jste slibovali, \u017ee?“ zpucuju je na za\u010d\u00e1tek naoko dot\u010den\u011b, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zase rozz\u00e1\u0159\u00edm. „Tak jak se c\u00edt\u00edte na dne\u0161n\u00ed koncert, v po\u0159\u00e1dku, chlape\u010dci? Oh\u2026 mus\u00edm v\u00e1m \u0159\u00edct, abyste za dva t\u00fddny p\u0159ijeli na tu babi\u010d\u010dinu oslavu, ano? P\u0159eci jen, 90 to u\u017e je v\u011bk\u2026 nechali jsem ud\u011blat velk\u00fd dort… ve tvaru zubn\u00ed prot\u00e9zy, nen\u00ed to vtipn\u00e9?“ rozpr\u00e1v\u00edm jim nad\u0161en\u011b, v\u017edycky m\u00e1m radost, kdy\u017e je sly\u0161\u00edm, tolik mi chyb\u00ed, tolik strachu pro n\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1m.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nZamrk\u00e1m a sna\u017e\u00edm se zadr\u017eet slzy. „V\u017edycky jsi byla origin\u00e1ln\u00ed, mami, a\u0165 u\u017e jen p\u0159i vym\u00fd\u0161len\u00ed dort\u016f nebo n\u00e1zor\u016f.“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nPohlad\u00edm Billa po rameni.
\n„Douf\u00e1m, \u017ee ten dort bude od Huberta. Ten m\u00e1 dorty nejlep\u0161\u00ed. A n\u011bjak\u00fd m\u011bkk\u00fd, aby z toho babi taky n\u011bco m\u011bla, kdy\u017e u\u017e je \u0159e\u010d o prot\u00e9z\u00e1ch.“ Sna\u017e\u00edm se zn\u00edt vesele, ale taky se mi derou slzy do o\u010d\u00ed.
\n„Jasn\u011b, \u017ee je od Huberta. Mysl\u00edte, \u017ee byste si mohli ud\u011blat \u010das?“
\n„Mami, s t\u00edmhle jsme po\u010d\u00edtali, m\u00e1me volno, neboj.“ Brouknu. Nejhor\u0161\u00ed je, nech\u00e1vat ty, kter\u00e9 milujete, v milosrdn\u00e9 l\u017ei.
\n„To jsem moc r\u00e1da. Ah, kluci, dneska v\u010dera ve\u010der bylo ve zpr\u00e1v\u00e1ch, \u017ee v\u00e1s tam napadli, jste v po\u0159\u00e1dku?“ doufal jsem, \u017ee se na to nezept\u00e1.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Jsme\u2026 jsme v po\u0159\u00e1dku, mami, nem\u011bj strach, kdybychom nebyli, tak\u2026 se asi te\u010f nesly\u0161\u00edme.“
\n„Ah, tak to se mi ulevilo. U\u017e jsem v\u00e1m povl\u00edkla i postele, v\u0161ichni se na v\u00e1s stra\u0161n\u011b t\u011b\u0161\u00ed a j\u00e1 si netrp\u011bliv\u011b odpo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1m na kalend\u00e1\u0159i, kdy zase p\u0159ijedete. Tolik mi chyb\u00edte.“
\nZamot\u00e1 se mi lehce hlava a p\u0159idr\u017e\u00edm se Toma. Vn\u00edmat v\u0161echny ty l\u017ei, tu p\u0159etv\u00e1\u0159ku, ten fakt, \u017ee je to naposledy, co ji sly\u0161\u00edm, ta p\u0159edstava mam\u010diny reakce, a\u017e se dozv\u00ed, v\u011bd\u011bt to, \u017ee u\u017e j\u00ed nikdy neobejmu, neuvid\u00edm. Hromad\u00ed se to, m\u00e1me p\u0159ed sebou posledn\u00ed chv\u00edle a v\u0161echno se to kurevsky viditeln\u011b hromad\u00ed.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nM\u00e1m chu\u0165 s n\u00ed mluvit dlouh\u00e9 hodiny, bre\u010det u toho, ale\u2026 n\u011bjak se mi zasek\u00e1vaj\u00ed slova v krku.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Taky se n\u00e1m st\u00fdsk\u00e1, maminko.“ Vydechnu zni\u010den\u011b. Nechci j\u00ed ubl\u00ed\u017eit, a\u017e te\u010f si uv\u011bdomuji, jak moc je na\u0161e rozhodnut\u00ed sobeck\u00e9, ale na jednu stranu u\u017e nejde couvnout. Vezmu Billa za ruku a jemn\u011b ho l\u00edbnu na tv\u00e1\u0159.
\n„A co tam d\u011bl\u00e1te v\u0161ichni? Co ta\u0165ka.“ Sna\u017e\u00edm se p\u0159ej\u00edt k jin\u00e9mu t\u00e9matu. Pak si vzpomenu na otce, ale tomu zjevn\u011b nebudeme chyb\u011bt ani z poloviny tak, jako on nechyb\u00ed n\u00e1m. Pro m\u011b byl t\u00e1ta v\u017edycky Gordon. Otec je jen velkej zmetek.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Uhm, n\u011bco tam tvo\u0159\u00ed na zahrad\u011b jako v\u017edycky. No nic, mil\u00e1\u010dkov\u00e9, u\u017eijte si koncert, dr\u017e\u00edm v\u00e1m palce jako v\u017edycky, j\u00e1 budu muset let\u011bt, p\u00e1l\u00ed se mi kol\u00e1\u010d v troub\u011b. A\u017e p\u0159ijedete, ud\u011bl\u00e1m v\u00e1m v\u00e1\u0161 obl\u00edben\u00fd, dob\u0159e?“
\nNem\u00e1m se k ni\u010demu, jen p\u0159ik\u00fdvnu, n\u011bjak jsem ztratil hlas, a nejrad\u0161i bych ji prosil, a\u0165 nech\u00e1 kol\u00e1\u010d kol\u00e1\u010dem a je je\u0161t\u011b na dr\u00e1t\u011b, ale opravdu se nezm\u016f\u017eu na slovo. A\u017e po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch mi dojde, \u017ee m\u011b ani nem\u016f\u017ee vid\u011bt, to p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Dob\u0159e, mamko, u\u017eijte si kol\u00e1\u010de,“ vydechnu smutn\u011b, mus\u00edm mluvit, dokud m\u016f\u017eu, hlas pomalu opou\u0161t\u00ed i m\u011b. „My jdeme je\u0161t\u011b na chv\u00edli relaxovat. Za chv\u00edli to za\u010dne. Nap\u00ed\u0161eme ti esemesku, a\u017e to skon\u010d\u00ed, jo? Ale te\u010f u\u017e opravdu. Pa, mami, milujeme t\u011b,“ vydechnu, a pak u\u017e odvr\u00e1t\u00edm hlavu. Nechci, aby Bill vid\u011bl moje slzy slabosti, stesku a bolesti. Jsme sobci\u2026<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Milujeme t\u011b.“ Zopakuju do telefonu a u\u017e sly\u0161\u00edm jen pravideln\u00e9 tut\u00e1n\u00ed, kdy\u017e to mamka polo\u017e\u00ed. Sev\u0159u mobil pevn\u011b v ruce a rozechv\u011ble se nadechnu.
\nOto\u010d\u00edm se k Tomovi a nato\u010d\u00edm si jeho hlavu k sob\u011b. Jakmile uvid\u00edm jeho o\u010di, mokr\u00e9, uslzen\u00e9 a skoro u\u017e rud\u00e9, neudr\u017e\u00edm se. Kdykoliv bre\u010d\u00ed on, je pro m\u011b a\u017e pravidlem bre\u010det taky. Pevn\u011b jej obejmu kolem krku a za\u0161tk\u00e1m mu do ramene.
\n„Promi\u0148\u2026 promi\u0148… v\u00edm, \u017ee m\u016f\u017eeme couvnout, ale nejde to… ta p\u0159edstava, \u017ee bych se m\u011bl dusit dal\u0161\u00ed roky, trp\u011bt, stresovat se a b\u00e1t se. Podl\u00e9hat no\u010dn\u00edm m\u016fr\u00e1m. Tome, nemus\u00ed\u0161 to d\u011blat j\u00e1\u2026 promi\u0148!“ Mluv\u00edm trhan\u011b, v z\u00e1chvatu paniky, nech\u00e1v\u00e1m slzy, a\u0165 si derou cestu ven a siln\u011b ho dr\u017e\u00edm kolem krku.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„J\u00e1 tu bez tebe nebudu.“ Vydechnu a za\u0161tk\u00e1m. „V\u00ed\u0161, jak siln\u00e9 na\u0161e pouto bylo bez l\u00e1sky\u2026 nedok\u00e1\u017eu t\u011b nechat j\u00edt samotn\u00e9ho. Puklo by mi srdce. Jdu s tebou, a\u0165 je to kamkoliv. Nedok\u00e1\u017eu bez tebe b\u00fdt ani minutu, nato\u017e cel\u00fd \u017eivot. Pokud si to p\u0159eje\u0161, p\u016fjdeme a je to moje posledn\u00ed slovo.“ \u0158eknu pevn\u011b. „Nem\u00e1\u0161 se za co omlouvat, Billy, ch\u00e1pu t\u011b. Nechci, aby ses tr\u00e1pil. Bude to lep\u0161\u00ed pro n\u00e1s oba.“
\nVydechnu a sna\u017e\u00edm se uklidit t\u0159as sv\u00e9ho t\u011bla. Rozhovor s mamkou n\u00e1s hodn\u011b zruinoval.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nNeodpov\u00edm u\u017e nic. Uv\u011bdomuju si jeho slova a sna\u017e\u00edm se uklidnit, i kdy\u017e to nejde, t\u00e9m\u011b\u0159 v\u016fbec. Ano, mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby v\u016fbec nevolala, ocitnul jsem se s psychickou z pades\u00e1ti procent na n\u011bjak\u00fdch deset. A dr\u017e\u00edm se jen d\u00edky Tomovi, jinak v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bych se d\u00e1vno zhroutil. Dr\u017e\u00edm se ho st\u00e1le, jako by mi ho m\u011bl ka\u017edou chv\u00edli n\u011bkdo sebrat, m\u00e1\u010d\u00edm jeho tri\u010dko slzami a zav\u0159u o\u010di.<\/p>\n

Georg<\/strong>
\n„Hej, hrdli\u010dky, za p\u011bt za\u010d\u00edn\u00e1me, m\u00e1me se j\u00edt p\u0159ipravit do backstage!“ prol\u00edtnu kolem nich povzbudiv\u011b, nev\u0161imnu si n\u011b\u010deho divn\u00e9ho, ob\u010das se takhle na povzbuzen\u00ed obj\u00edmaj\u00ed. A u\u017e n\u00e1sleduje plno dal\u0161\u00edch z t\u00fdmu, kte\u0159\u00ed stejn\u011b tak ak\u010dn\u011b projedn\u00e1vaj\u00ed posledn\u00ed detaily.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Billy, neplakej, co tv\u016fj make-up? Nat\u00e1lie t\u011b zase se\u0159ve.“ Mrknu povzbudiv\u011b. Jsem rozhodnut\u00fd, sk\u00e1lopevn\u011b rozhodnut\u00fd, mysl\u00edm, \u017ee nikdy jsem nic nemyslel tak v\u00e1\u017en\u011b jako tohle. Naposledy pol\u00edb\u00edm ty popraskan\u00e9 rty a usm\u011bju se.
\n„Poj\u010f si to u\u017e\u00edt s t\u00edm je\u010d\u00edc\u00edm davem. Bu\u010f kr\u00e1l p\u00f3dia a bu\u010f s\u00e1m sebou. Kone\u010dn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt s\u00e1m sebou. Zapome\u0148 na p\u0159etv\u00e1\u0159ku a prost\u011b bu\u010f Bill, kter\u00e9ho zn\u00e1m, jo?“<\/p>\n

autor: L. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: L. & PeTi\u0160ka \u00a0 \u00a0 SBOHEM, MAMINKO\u2026 Bill Za celou noc se ani nevzbud\u00edm, nikdy se neprobouz\u00edm, kdy\u017e m\u00e1m v bl\u00edzkosti bratra, c\u00edt\u00edm jeho t\u011blesnou bl\u00edzkost, ze sp\u00e1nku c\u00edt\u00edm jeho v\u016fni, jeho ochranu. Proto a\u017e k r\u00e1nu m\u011b probud\u00ed jak\u00e9si r\u00e1ny<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[454],"tags":[],"class_list":["post-7916","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-fall-into-the-hysteria"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7916","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7916"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7916\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440623,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7916\/revisions\/79440623"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7916"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7916"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7916"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}