{"id":7920,"date":"2011-09-02T15:30:00","date_gmt":"2011-09-02T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7899"},"modified":"2011-09-02T15:30:00","modified_gmt":"2011-09-02T14:30:00","slug":"poulicni-stene-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/02\/poulicni-stene-2\/","title":{"rendered":"Pouli\u010dn\u00ed \u0161t\u011bn\u011b 2."},"content":{"rendered":"<div><strong>autor: Helie<\/strong><\/div>\n<div><strong><\/strong><\/div>\n<div><em> <\/em><\/div>\n<div><em><br \/><\/em><\/div>\n<div><em>\u017dil jsi jako ubo\u017e\u00e1\u010dek, zvykl\u00fd starat se s\u00e1m o sebe. Te\u010f p\u0159ed tebe p\u0159ivedli dv\u011b naprosto nezn\u00e1m\u00e9 osoby a \u0159ekli: &#8222;\u0158\u00edkej jim t\u00e1to a m\u00e1mo, miluj je, pe\u010duj o n\u011b, a\u017e se nebudou moci starat sami.&#8220; Nikdo u\u017e se t\u011b nezeptal, jestli to tak skute\u010dn\u011b chce\u0161, nikoho tv\u016fj n\u00e1zor nezaj\u00edm\u00e1\u2026 V\u0161ichni si mysl\u00ed, \u017ee je to jen pro tv\u00e9 dobro\u2026<\/em><\/div>\n<div><\/div>\n<div>P\u0159edem jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee Lindu a Henryho nebudu um\u011bt naz\u00fdvat rodi\u010di. Jedin\u00fd, koho jsem kdy byl ochoten uznat za svoji rodinu, byla madam Benethov\u00e1 a o ni jsem m\u011bl pr\u00e1v\u011b p\u0159ij\u00edt. Pevn\u011b jsem se p\u0159itiskl do jej\u00ed n\u00e1ru\u010de, slzy na kraj\u00ed\u010dku. Jej\u00ed pomn\u011bnkov\u00e9 modr\u00e9 dobrotiv\u00e9 o\u010di nevydr\u017eely n\u00e1por emoc\u00ed a sm\u00e1\u010dely rameno m\u00e9 slavnost\u00ed ko\u0161ile. Jedin\u00e9 ko\u0161ile, kterou jsem kdy m\u011bl.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Henry posb\u00edral \u010d\u00e1st m\u00fdch v\u011bc\u00ed, dva men\u0161\u00ed kuf\u0159\u00edky s pam\u00e1tkami na d\u011btsk\u00fd domov jsem si musel n\u00e9st s\u00e1m. Vydali jsme se ven k jejich velk\u00e9mu autu. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee domov madam Benethov\u00e9 ve mn\u011b zanech\u00e1 pr\u00e1zdnou d\u00edru, a pochybuji, \u017ee ji nov\u00fd domov zapln\u00ed dostate\u010dn\u011b dob\u0159e.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Zalezl jsem na zadn\u00ed sedadlo auta, zabouchl za sebou dve\u0159e. Na ok\u00fdnko mi zaklepala vr\u00e1s\u010dit\u00e1 vyz\u00e1bl\u00e1 ruka matky a zam\u00e1vala. Po tv\u00e1\u0159\u00edch j\u00ed st\u00e9kaly st\u00e1le nov\u00e9 slzy. Ze zamy\u0161len\u00ed m\u011b vytrhlo bru\u010den\u00ed motoru, kdy\u017e Henry nastartoval a pomalu vyj\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159\u00edjezdovou cestou z pozemk\u016f domova. Je\u0161t\u011b ne\u017e jsme je v\u0161ak opustili, oto\u010dil jsem se na sedadle a zadn\u00edm oknem vyhl\u00e9dl z auta ven. P\u0159ekvapilo m\u011b, kdy\u017e jsem v okn\u011b vedouc\u00edm ze spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti zahl\u00e9dl \u010dern\u00fd obrys n\u011b\u010d\u00ed postavy. Ne, ne, nebyl to obrys, ta postava byla skute\u010dn\u011b cel\u00e1 od\u011bn\u00e1 v \u010dern\u00e9\u2026 Bill\u2026 V\u00e1hav\u011b zvedl ruku ov\u011b\u0161enou prsteny a n\u00e1ramky a zam\u00e1val mi.<\/div>\n<div>Je\u0161t\u011b dlouho jsem se ot\u00e1\u010del k zadn\u00edmu ok\u00e9nku, ale to u\u017e se mi d\u011btsk\u00fd domov nadobro vytratil z dohledu.<\/div>\n<hr \/>\n<div><\/div>\n<div><em><br \/><\/em><\/div>\n<div><em>Jsou v\u011bci, o kter\u00fdch si neuv\u011bdom\u00ed\u0161, jak moc ti na nich z\u00e1le\u017e\u00ed, dokud o n\u011b nep\u0159ijde\u0161\u2026 Dokud neuvid\u00ed\u0161 jejich posledn\u00ed pohled v okn\u011b d\u011btsk\u00e9ho domova\u2026<\/em><\/div>\n<div><em> <\/em><\/div>\n<div><\/div>\n<div>&#8222;Tomi, vzbu\u010f se. U\u017e jsme doma!&#8220; vet\u0159el se mi do sn\u016f p\u0159\u00edjemn\u00fd \u017eensk\u00fd hlas, ale j\u00e1 jsem se br\u00e1nil jeho s\u00edle. Necht\u011bl jsem otev\u0159\u00edt o\u010di. Ne, kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je to naposledy, co ho vid\u00edm.<\/div>\n<div>&#8222;Bille,&#8220; vydechl jsem ze sp\u00e1nku a prudce otev\u0159el o\u010di, kdy\u017e mi n\u011bkdo zat\u0159\u00e1sl kolenem. Linda se na m\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b usm\u00e1la.<\/div>\n<div>&#8222;Jsme doma,&#8220; zopakovala vl\u00eddn\u011b. Poprv\u00e9 jsem si sm\u011bl prohl\u00e9dnout sv\u016fj nov\u00fd domov, ale j\u00e1 se ut\u00e1p\u011bl v my\u0161lenk\u00e1ch na sv\u016fj sen. Nech\u00e1pu, pro\u010d se mi zd\u00e1lo o Billovi, kdy\u017e jsme se jeden o druh\u00e9ho nikdy moc nezaj\u00edmali. Ani se se mnou po\u0159\u00e1dn\u011b nerozlou\u010dil\u2026!<\/div>\n<div><\/div>\n<div>V n\u00e1hl\u00e9m n\u00e1valu vzteku jsem popadl sv\u00e9 dva men\u0161\u00ed kuf\u0159\u00edky a razil si cestu ven z auta. Linda, Henry a jejich dcera \u017eili pomalu v pal\u00e1ci. Nebo alespo\u0148 mn\u011b to tak p\u0159ipadalo. Nen\u00ed divu, kdy\u017e jsem byl zvykl\u00fd na mal\u00fd pokoj\u00edk, o kter\u00fd jsem se musel d\u011blit je\u0161t\u011b s jedn\u00edm nebo dv\u011bma obyvateli domova. Vilka, p\u0159ed kterou jsme st\u00e1li, se stylov\u011b hodila k Henrymu, tak\u017ee to nic extra z\u00e1\u017eivn\u00e9ho nebude, ale \u017e\u00edt tam ur\u010dit\u011b bude p\u0159ipom\u00ednat r\u00e1j.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>&#8222;Tome, chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e jsme si jedno d\u00edt\u011b adoptovali. Je to mlad\u00e1 sle\u010dna, je j\u00ed \u010dtrn\u00e1ct let. Schv\u00e1ln\u011b jsme vybrali tebe, proto\u017ee jsme cht\u011bli n\u011bkoho stejn\u011b nebo alespo\u0148 podobn\u011b star\u00e9ho, jako je ona. V domov\u011b jsi byl jen ty a -&#8222;<\/div>\n<div>&#8222;Bill,&#8220; sko\u010dil jsem j\u00ed rychle do \u0159e\u010di, m\u00e1 vlastn\u00ed reakce m\u011b p\u0159ekvapila. V domov\u011b d\u011bti z\u016fst\u00e1valy do patn\u00e1cti let, potom Matka za\u0159\u00eddila, aby za\u010daly norm\u00e1ln\u011b nav\u0161t\u011bvovat st\u0159edn\u00ed \u0161kolu a kv\u016fli tomu se p\u0159est\u011bhovaly do domova, kter\u00fd j\u00ed byl nejbl\u00ed\u017ee. Tak\u017ee jsme s Billem byli vlastn\u011b nejstar\u0161\u00edmi sirotky v domov\u011b, co\u017e ob\u010das znamenalo jist\u00e1 privilegia.<\/div>\n<div>&#8222;Ano\u2026 Ty a Bill,&#8220; odpov\u011bd\u011bla zara\u017een\u011b Linda. Zat\u00edm jsme pomalinku do\u0161li k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 Linda p\u0159ed m\u00fdmi zraky nedo\u010dkav\u011b otev\u0159ela. Jist\u011b byla zv\u011bdav\u00e1 na moji reakci. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee tak, jak mi exteri\u00e9r domu p\u0159i\u0161el p\u0159ehnan\u011b ul\u00edzan\u00fd, na interi\u00e9ru se jasn\u011b projevoval vliv dvou \u017een v dom\u00e1cnosti. Vilu si za\u0159\u00eddili velice prakticky a \u00fa\u010deln\u011b, co\u017e nikdy nemohlo b\u00fdt na \u0161kodu. Linda m\u011b prov\u00e1d\u011bla domem a nakonec mi uk\u00e1zala m\u016fj <em>vlastn\u00ed<\/em> pokoj. Nikdy jsem sv\u016fj vlastn\u00ed pokoj nem\u011bl a asi mi tu bude spole\u010dnost chyb\u011bt, ale nikdo m\u011b p\u0159ece nenut\u00ed z\u016fst\u00e1vat tu po\u0159\u00e1d.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>&#8222;V\u00ed\u0161 co, Tome? J\u00e1 t\u011b tu nech\u00e1m samotn\u00e9ho, aby sis mohl v klidu vybalit, a potom za n\u00e1mi p\u0159ij\u010f, ano? Kdyby ses cht\u011bl v\u00edc rozkoukat a z\u016fstat tu n\u011bjakou dobu, ve\u010de\u0159e se pod\u00e1v\u00e1 ka\u017ed\u00fd den pravideln\u011b o p\u016fl sedm\u00e9,&#8220; usm\u00e1la se Linda a j\u00e1 v\u0161echny jej\u00ed p\u0159\u00edkazy odk\u00fdval. &#8222;A, Tome? P\u0159ij\u010f pros\u00edm p\u0159esn\u011b, Henry nem\u00e1 r\u00e1d nedochvilnost,&#8220; mrkla na m\u011b a ti\u0161e za sebou zav\u0159ela dve\u0159e.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>Pamatoval jsem si cestu do j\u00eddelny, jako bych se v tomhle dom\u011b snad narodil. Odjak\u017eiva jsem m\u011bl brilantn\u00ed pam\u011b\u0165 a mnohdy mi to p\u0159i\u0161lo vhod. Na vrchn\u00edm schodu dlouh\u00e9ho schodi\u0161t\u011b sed\u011blo n\u011bjak\u00e9 shrben\u00e9 stvo\u0159en\u00ed z\u0159ejm\u011b doposud netu\u0161\u00edc\u00ed o m\u00e9 existenci. Ur\u010dit\u011b je to prvn\u00ed adoptovan\u00e9 d\u00edt\u011b Henryho a Lindy. Cht\u011bl jsem si k n\u00ed j\u00edt p\u0159isednout, abych ji pozdravil a p\u0159edstavil se, ale ona ke mn\u011b sama zvedla pronikav\u00e9 \u0161edav\u011b zelen\u00e9 o\u010di.<\/div>\n<div><\/div>\n<div>&#8222;Tome,&#8220; za\u0161eptala a s n\u00e1znakem nostalgie v o\u010d\u00edch se na m\u011b p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b usm\u00e1la. Z ni\u010deho nic mi v mysli vytanulo jej\u00ed jm\u00e9no, jako bych jej snad nikdy nezapomn\u011bl a nebylo to sedm let, co jsem je na jazyku p\u0159evaloval naposledy. Spolu s jej\u00edm jm\u00e9nem se mi vybavily v\u0161echny lump\u00e1rny, kter\u00e9 jsme spolu jako mal\u00ed \u0161punti prov\u00e1d\u011bli. Ne\u017e mi ode\u0161la, b\u00fdvali jsme nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 a jak je vid\u011bt, osud n\u00e1s svedl znovu dohromady.<\/div>\n<div>&#8222;B-Bello,&#8220; za\u0161eptal jsem, jako bych st\u00e1le je\u0161t\u011b nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee ta tak dosp\u011ble vypadaj\u00edc\u00ed rusovl\u00e1ska je skute\u010dn\u011b ta v\u011b\u010dn\u011b uplakan\u00e1, s osudem nesm\u00ed\u0159en\u00e1 hol\u010di\u010dka, kterou jsem m\u011bl v mozku zafixovanou u\u017e od doby, kdy jsem se ocitl v d\u011btsk\u00e9m domov\u011b madam Benethov\u00e9.<\/div>\n<div><\/div>\n<div><strong>autor: Helie<\/strong><\/div>\n<div><strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Helie \u017dil jsi jako ubo\u017e\u00e1\u010dek, zvykl\u00fd starat se s\u00e1m o sebe. Te\u010f p\u0159ed tebe p\u0159ivedli dv\u011b naprosto nezn\u00e1m\u00e9 osoby a \u0159ekli: &#8222;\u0158\u00edkej jim t\u00e1to a m\u00e1mo, miluj je, pe\u010duj o n\u011b, a\u017e se nebudou moci starat sami.&#8220; Nikdo u\u017e se t\u011b<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/02\/poulicni-stene-2\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[455],"tags":[],"class_list":["post-7920","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-poulicni-stene"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7920","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7920"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7920\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7920"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7920"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7920"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}