{"id":7923,"date":"2011-09-01T18:30:00","date_gmt":"2011-09-01T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7902"},"modified":"2011-09-01T18:30:00","modified_gmt":"2011-09-01T17:30:00","slug":"effervescent-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/09\/01\/effervescent-32\/","title":{"rendered":"Effervescent 32."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill odch\u00e1z\u00ed, Tom je ran\u011bn\u00fd<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se probudil d\u0159\u00edv ne\u017e Tom, a tak str\u00e1vil sv\u016fj \u010das vzh\u016fru t\u00edm, \u017ee studoval Tomovu ruku. Vypadala mnohem l\u00e9pe, byla trochu mod\u0159ej\u0161\u00ed, ale rozhodn\u011b m\u00e9n\u011b opuchl\u00e1, a on p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je Gustav\u016fv obli\u010dej taky tak barevn\u00fd. Tom se do n\u011bj opravdu pustil, a bylo to opravdu evidentn\u00ed, kdy\u017e se setkali u Sch\u00e4fer\u016f, a u\u017e tehdy Gustav\u016fv obli\u010dej vypadal \u0161patn\u011b, dneska musel vypadat je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/div>\n
Bill se rozhodl, \u017ee Toma probud\u00ed sv\u00fdm violoncellem; m\u011bl dojem, \u017ee to bude perfektn\u00ed probuzen\u00ed a byl si jist\u00fd, \u017ee by miloval, kdyby ho Tom jednou probudil hrou na pi\u00e1no. A tak se vyhrabal k n\u00e1stroji a ti\u0161e za\u010dal hr\u00e1t. Sledoval, jak se Tomovi na obli\u010deji objevil ospal\u00fd \u00fasm\u011bv, ne\u017e se jeho o\u010di kone\u010dn\u011b otev\u0159ely ke zdroji n\u00e1dhern\u00e9 rann\u00ed hudby.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Perfektn\u00ed bud\u00edk,“ za\u0161eptal Tom ospale; chraptil.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu t\u011b takhle budit ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, pokud chce\u0161.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ne ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no,“ odpov\u011bd\u011bl a zavrt\u011bl se v posteli. „N\u011bkdy ano, ale ne po\u0159\u00e1d.“<\/div>\n
„Pak m\u016f\u017eu b\u00fdt tv\u016fj bud\u00edk i jin\u00fdmi zp\u016fsoby,“ \u0159ekl Bill a ud\u011blal obo\u010d\u00edm vlnu.<\/div>\n
„Oh?“<\/div>\n
„Jo! Ka\u017ed\u00fd den n\u011bco nov\u00e9ho. Spont\u00e1nn\u00edho, divok\u00e9ho a hlasit\u00e9ho\u2026 to jsem j\u00e1!“<\/div>\n
„To na tob\u011b miluju,“ \u0159ekl Tom s mal\u00fdm z\u00edvnut\u00edm a Bill se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 pracovat s pohmo\u017ed\u011bnou rukou?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu tam jen sed\u011bt jako v\u017edycky,“ zasm\u00e1l se, ne\u017e se zvedl ze sv\u00e9 pohodln\u00e9 postele a za\u010dal se hrabat v \u0161upl\u00edku.<\/div>\n
Bill si v\u017edycky myslel, \u017ee je roztomil\u00e9, \u017ee m\u00e1 Tom v \u0161upl\u00edku prakticky skoro celou nemocnici; v\u0161echno, co jste si mohli p\u0159edstavit, \u017ee by v\u00e1m mohlo pomoci uzdravit se. Vlastn\u011b, cel\u00fd d\u016fm Tr\u00fcmper\u016f byl pln\u00fd v\u011bc\u00ed z l\u00e9k\u00e1rny; Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je to kv\u016fli tomu, \u017ee byly Tomovy n\u00e1vyky opravdu tak \u0161patn\u00e9.<\/div>\n
„Chce\u0161 pomoct?“ zeptal se Bill a Tom samoz\u0159ejm\u011b neodm\u00edtl mo\u017enost, aby se ho Bill dot\u00fdkal.<\/div>\n
„D\u00edky.“<\/div>\n
Sundal Tomovi z ruky obvaz a jemn\u011b mu ho obmotal kolem kloubk\u016f a z\u00e1p\u011bst\u00ed. Tom vydechl, kdy\u017e se Billovy prsty lehce pohybovaly po jeho ruce; nebylo pochyb, \u017ee nedok\u00e1\u017ee \u017e\u00edt bez Billova doteku.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas vysk\u00e1kal schody, za\u0165ukal na dve\u0159e a m\u00e1vnul na Billa a Toma; pod\u00edval se z jednoho na druh\u00e9ho. Tom c\u00edtil, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, kdy\u017e si Andreas dal ruku vedle boku a z\u016fstal zticha; skoro se neh\u00fdbal.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal se Bill, nejsp\u00ed\u0161 to tak\u00e9 vyc\u00edtil.<\/div>\n
„Um, tvoje m\u00e1ma dneska r\u00e1no volala\u2026“<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ vykulil Tom \u0161okovan\u011b o\u010di, ale Bill nevypadal v\u016fbec vyd\u011b\u0161en\u011b; ob\u010das byl a\u017e moc optimistick\u00fd.<\/div>\n
„Ona\u2026 chce, abys j\u00ed zavolal zp\u00e1tky, Bille\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e,“ odpov\u011bd\u011bl, ne\u017e ustoupil od violoncella a nat\u00e1hl se po telefonu.<\/div>\n
To, co brat\u0159i Tr\u00fcmperovi nevid\u011bli, byl z\u00e1blesk strachu, kter\u00fd p\u0159eb\u011bhl Billovi p\u0159es tv\u00e1\u0159, kdy\u017e ti\u0161e vydechl, sna\u017eil se nepanika\u0159it. Jestli byli dva lidi, kter\u00e9 nen\u00e1vid\u011bl v\u00edc ne\u017e Gustava, byli to jeho rodi\u010de. Kdy\u017e volali nebo mluvili, nikdy to nebyly dobr\u00e9 zpr\u00e1vy; byl to v\u017edycky jeden a ten sam\u00fd boj.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj\u2026 tys volala?“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
„Ne\u017e za\u010dne \u0161kola, vrac\u00ed\u0161 se dom\u016f,“<\/em> odpov\u011bd\u011bla jeho matka a Billovi se semknul hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Pro\u010d? Tady maj\u00ed taky \u0161kolu\u2026“<\/div>\n
„Jsi tady nahl\u00e1\u0161en\u00fd a v\u00ed\u0161, \u017ee si chci b\u00fdt jist\u00e1, \u017ee na to nesere\u0161. Jak budu v\u011bd\u011bt, \u017ee bude\u0161 maturovat, kdy\u017e t\u011b nem\u016f\u017eu hl\u00eddat?“<\/em><\/div>\n
„Mami\u2026 Letos maturuju\u2026 nemus\u00ed\u0161 m\u011b m\u00edt doma, aby sis t\u00edm mohla b\u00fdt jist\u00e1.“<\/div>\n
„Babi\u010dka mi \u0159ekla, \u017ee bydl\u00ed\u0161 u soused\u016f. Z\u00edtra r\u00e1no t\u011b vyzvedneme.“<\/em><\/div>\n
„Mami!“<\/div>\n
„Z\u00edtra m\u011bj v\u0161echno p\u0159ipraven\u00e9. Jede\u0161 dom\u016f.“<\/em><\/div>\n
„Nejedu.“<\/div>\n
Bill usly\u0161el p\u00edp\u00e1n\u00ed a v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 jeho matka dost debatov\u00e1n\u00ed. \u017daludek mu zt\u011b\u017ekl, jako by mu padl na zem a dostal se a\u017e pod podlahu mimo jeho pohled. Nebyl si jist\u00fd, jestli bude zvracet, kdyby se sna\u017eil promluvit. Polo\u017eil telefon a z\u00edral na n\u011bj. Slova k n\u011bmu nedok\u00e1zala naj\u00edt cestu, a\u0165 se sna\u017eil, jak cht\u011bl. Bylo to, jako by jeho hlas a jeho mysl necht\u011bly spolupracovat, m\u011bl dojem, jako by byl n\u011bm\u00fd; naprosto neschopn\u00fd, i kdy\u017e si to tak moc p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille\u2026 co se stalo?“ zeptal se Tom p\u0159es pokoj.<\/div>\n
„Co tvoje m\u00e1ma cht\u011bla?“<\/div>\n
Oto\u010dil se v \u017eidli, aby \u010delil Tomovi a Andreasovi, Bill si skousl ret a pod\u00edval se do zem\u011b. Sledoval, jak se jeho prsty vrt\u00ed na podlaze. Bylo to, jako by n\u011bjak\u00e1 neviditeln\u00e1 s\u00edla st\u00e1le tla\u010dila na to, aby byli odd\u011bleni, nam\u00edsto toho, aby byli spolu, tak jak jim to bylo ur\u010deno, a bylo to neuv\u011b\u0159iteln\u011b bolestiv\u00e9.<\/div>\n
„Berou m\u011b zp\u00e1tky\u2026 dom\u016f\u2026“ za\u0161eptal Bill a Andreas si \u0161okem sedl na postel, bolelo ho to za n\u011b za oba.<\/div>\n
„Ne! Nem\u016f\u017ee\u2026 mi t\u011b vz\u00edt\u2026“ v\u00fdraz v Tomov\u011b obli\u010deji to Billovi d\u011blal je\u0161t\u011b hor\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Kdy\u017e si n\u011bco usmysl\u00ed\u2026 pak to v\u011bt\u0161inou dostane\u2026 je t\u011b\u017ek\u00e9 j\u00ed p\u0159emluvit\u2026“
„Jo, ale cht\u011bla t\u011b p\u0159est\u011bhovat k tet\u011b a strejdovi a skon\u010dil jsi tady se mnou\u2026 pros\u00edm\u2026 z\u016fsta\u0148?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas beze slova ode\u0161el; rozhodl se, \u017ee ta konverzace bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e si o tom promluv\u00ed jen oni dva a nikdo jin\u00fd. Tom se pod\u00edval na Billa a pak zp\u00e1tky na postel, pohladil matraci a nazna\u010dil tak Billovi, aby si k n\u011bmu sedl a v\u0161echno mu \u0159ekl. Nikdy mezi nimi nedok\u00e1zal pop\u0159\u00edt tu bl\u00edzkost, Bill se posadil ihned vedle Toma, vzal ho za jeho zdravou ruku.<\/div>\n
„Chce m\u011b doma<\/em> b\u011bhem \u0161koln\u00edho roku\u2026“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„No, stejn\u011b m\u011b cht\u011bla odv\u00e9st zp\u00e1tky dom\u016f d\u0159\u00edv, ne\u017e za\u010dne \u0161kola\u2026 mysl\u00edm, \u017ee se chce ujistit, abych v\u0161echno st\u00edhal, ale nen\u00ed to tak, \u017ee bych byl pitomec, v\u00ed\u0161? U\u017e nejsem mal\u00e9 d\u00edt\u011b. To si opravdu mysl\u00ed, \u017ee bych si cht\u011bl pod\u011blat posledn\u00ed ro\u010dn\u00edk? Ne\u2026 chci ze \u0161koly co nejrychleji, ale nejsp\u00ed\u0161 se budu jen fl\u00e1kat a propadnu, aby m\u011b mohla d\u00e1l buzerovat, \u017ee chce, abych ud\u011blal \u0161kolu a na\u0161el si pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 pr\u00e1ci\u2026“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee j\u00ed tohle nesta\u010d\u00ed\u2026 Nikdy j\u00ed nic nesta\u010d\u00ed. Nic, co jsem kdy ud\u011blal, pro ni nebylo dostate\u010dn\u011b dobr\u00e9, a m\u00e1\u0161 pon\u011bt\u00ed, jak to bol\u00ed, kdy\u017e se tak moc sna\u017e\u00ed\u0161 ud\u011blat na svou m\u00e1mu dojem a ona se ti vysm\u011bje do obli\u010deje a \u0159ekne ti, \u017ee to st\u00e1le nen\u00ed dost dobr\u00e9? Zn\u00edm melodramaticky, a jsme nejsp\u00ed\u0161 p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd nebo n\u011bco, ale opravdu to bol\u00ed\u2026 hodn\u011b\u2026“<\/div>\n
„Oh, Bille\u2026“ za\u0161eptal Tom smutn\u011b, objal ho kolem ramen a hlavou se o n\u011bj op\u0159el.<\/p>\n

Tom cht\u011bl, aby se mu Bill otev\u0159el, v\u011bd\u011bl, \u017ee by to nikdy neskon\u010dilo dob\u0159e. Ohledn\u011b Billova domova toho bylo hodn\u011b co \u0159\u00edct, hodn\u011b, co by Tom cht\u011bl v\u011bd\u011bt, ale nenal\u00e9hal, \u010dekal, a\u017e za n\u00edm Bill p\u0159ijde a ta chv\u00edle kone\u010dn\u011b nastala. I kdy\u017e Tom mohl jen poslouchat, d\u011blal to bez jedin\u00e9 pochyby; jen cht\u011bl, aby se Bill vyd\u00fdchal.<\/div>\n

„Jsem tam zoufal\u00fd,“ za\u0161eptal Bill. „V\u0161ichni v tom zatracen\u00e9m dom\u011b se mnou zach\u00e1zej\u00ed, jako bych byl n\u011bjak\u00e9 b\u0159emeno, a dokonce i kdy\u017e m\u011b vykopnou; pak si mne vezmou zp\u00e1tky a d\u011blaj\u00ed to znovu. Jako by jedin\u00e9, co cht\u011bj\u00ed, bylo d\u011blat m\u011b zoufal\u00fdm, v\u00ed\u0161? Jako by v\u0161echno, co d\u011blaj\u00ed, d\u011blali jen proto, aby mi ubli\u017eovali.“<\/div>\n
„Co m\u016f\u017eeme d\u011blat?“ zeptal se Tom ti\u0161e. „Jak t\u011b tady se mnou m\u016f\u017eeme nechat?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee m\u016f\u017eeme,“ za\u0161eptal Bill. „Pou\u017e\u00edvala sv\u016fj p\u0159\u00edsn\u00fd hlas\u2026 ten, co nen\u00ed hrub\u00fd, sp\u00ed\u0161 dop\u00e1len\u00fd.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee mamka n\u011bco ud\u011blat? Nem\u016f\u017ee \u0159\u00edct\u2026 ud\u011blat\u2026 n\u011bco?“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si\u2026 a kdyby to zkusila, pak by to moji m\u00e1mu je\u0161t\u011b v\u00edc rozzlobilo a m\u011bl bych to doma opravdu<\/em> \u0161patn\u00e9\u2026“<\/div>\n
„Tak\u017ee tak? Z\u00edtra prost\u011b\u2026 zmiz\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1?“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161\u2026 prost\u011b odej\u00edt. Bille, pot\u0159ebuji t\u011b\u2026“
„Byl z\u00e1zrak, \u017ee m\u011b tady s tebou takhle dlouho nechala; v\u00edm, \u017ee mi tady nedovol\u00ed b\u00fdt d\u00e9le, a kdy\u017e ji budu prosit\u2026 nechci ani pomyslet. U\u017e takhle je \u0161patn\u00fd, \u017ee pojedu dom\u016f, kdy\u017e m\u00e1m st\u00e1le trochu monokl\u2026 bude si myslet, \u017ee jsem se tady dostal do pot\u00ed\u017e\u00ed a\u2026 sakra!“ Bill vysko\u010dil na nohy a frustrovan\u011b za\u00fap\u011bl.<\/div>\n
„Z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Z\u00edtra r\u00e1no\u2026 \u0159ekl bych\u2026“ Bill pevn\u011b zav\u0159el o\u010di a n\u011bco zabru\u010del. „Mysl\u00edm, \u017ee bych si m\u011bl zabalit\u2026“<\/div>\n
„Ale \u0161kola za\u010d\u00edn\u00e1 a\u017e za t\u00fddny\u2026“<\/div>\n
„To \u0159ekni m\u00e9 matce\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
A tam konverzace skon\u010dila. Bill se vrhl Tomovi kolem krku a Tomova zdrav\u00e1 ruka mu zajela do vlas\u016f, p\u0159it\u00e1hla si jeho hlavu na hrudn\u00edk. Mlad\u0161\u00ed chlapec jen poslouchal Tomovo srdce; to star\u00e9 pov\u011bdom\u00e9 bu\u0161en\u00ed v hrudn\u00edku, kter\u00e9 Billa d\u011blalo st\u00e1le zamilovan\u011bj\u0161\u00edm. Trocha symfonie za Tomov\u00fdmi \u017eebry bylo v\u0161echno, co Bill pot\u0159eboval sly\u0161et, aby v\u011bd\u011bl, kde jeho srdce le\u017eelo; p\u0159\u00edmo vedle srdce Tomova.<\/div>\n
Bill nedok\u00e1zal vymyslet jedin\u00fd zp\u016fsob, jak s Tomem z\u016fstat; Tom nem\u011bl \u0161anci si ho nechat. Jeho matka byla velice neodbytn\u00fd \u010dlov\u011bk, skoro a\u017e hrub\u011b, a kdyby ji Bill prosil, aby mu dovolila z\u016fstat, pak by ur\u010dit\u011b ud\u011blala n\u011bco hloup\u00e9ho a necht\u011bl, aby mu ubl\u00ed\u017eila\u2026 ale co mohl d\u011blat? Bojovat za to, aby z\u016fstal, a skon\u010dit ran\u011bn\u00fd, nebo nechat svou matku, aby ho vyrvala pry\u010d od Toma a ubl\u00ed\u017eila jim ob\u011bma? Bill by ud\u011blal cokoliv, aby Tomovi nebylo ubl\u00ed\u017eeno; ale mo\u017en\u00e1 to, kdyby mu matka ubl\u00ed\u017eila, by ranilo i Toma. Mo\u017en\u00e1, nakonec nebylo \u00faniku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
A tak, Bill opustil pohodl\u00ed Tomova n\u00e1ru\u010d\u00ed a za\u010dal si balit v\u011bci do krabic, kter\u00e9 byly schovan\u00e9 v \u0161atn\u00edku, potom si vzal lepenku z Tomova stolu. Tom se jen d\u00edval; nebyl si jist\u00fd, jestli by dok\u00e1zal pomoci Billovi zabalit si a zmizet z jeho \u017eivota. Zat\u00edmco si Bill skl\u00e1dal v\u011bci a d\u00e1val je do krabic, Tom v tichosti ode\u0161el z pokoje; zav\u0159el t\u0159ikr\u00e1t dve\u0159e, ne\u017e se\u0161el schody, a p\u0159ipojil se ke sv\u00e9 rodin\u011b u sn\u00eddan\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 dneska Bill pracovat nebude a nejsp\u00ed\u0161 se s n\u00edm Tom ani nestihne a nedok\u00e1\u017ee rozlou\u010dit, ne\u017e odjede.<\/div>\n
Nebylo to tak, \u017ee by si Tom myslel, \u017ee Bill chce odej\u00edt, jen nen\u00e1vid\u011bl lou\u010den\u00ed. Pro n\u011bj bude jednodu\u0161\u0161\u00ed si s Billem pozd\u011bji promluvit, a pak ho r\u00e1no vid\u011bt odjet jen tak. Pro Billa, no, ten cht\u011bl Toma po sv\u00e9m boku, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je lep\u0161\u00ed Toma neprosit, kdy\u017e nechce, aby se kompletn\u011b zhroutil.<\/p>\n

„Nechci o tom mluvit, Andy,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e, kdy\u017e pomohl Andreasovi sundat sklenice z jedn\u00e9 police v obchod\u011b; nejd\u0159\u00edv tu budou muset vymalovat. Tom moc nepom\u00e1hal, pou\u017e\u00edval jen jednu ruku, ale celkem se mu da\u0159ilo.<\/div>\n

„Jen si mysl\u00edm, \u017ee to p\u0159eci mus\u00ed n\u011bjak j\u00edt. Minule to vy\u0161lo, vzpom\u00edn\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Bill se zd\u00e1 p\u011bkn\u011b ne\u00fastupn\u00fd ohledn\u011b odjezdu.“<\/div>\n
„Jeho matka se nezd\u00e1 jako dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, Tome\u2026 mo\u017en\u00e1 se jen boj\u00ed.“<\/div>\n
„Bill se jen m\u00e1lokdy boj\u00ed\u2026 ale jo, mysl\u00edm, \u017ee ano\u2026“<\/div>\n
„A? Budeme prosit jeho matku a riskovat tak Bill\u016fv pobyt doma, nebo ho nech\u00e1me jen tak odej\u00edt?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm\u2026 nechci o tom mluvit!“
„No, j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli! Tome, nem\u016f\u017ee\u0161 jen tak nechat tyhle v\u011bci b\u00fdt, i kdy\u017e by to m\u011blo rozdrtit tebe i \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluje\u0161 nejv\u00edce. Pod\u00edvej, cos ud\u011blal Gustavovi; bojoval si za to, o \u010dem sis myslel, \u017ee je spr\u00e1vn\u00e9. Pro\u010d te\u010f zacouvat?“<\/div>\n
„Pro\u010d riskovat, \u017ee bude Billovi ubl\u00ed\u017eeno?“<\/div>\n
„Nen\u00ed lep\u0161\u00ed to zkusit, Tome?“ zeptal se Andreas v\u00e1\u017en\u011b, jen cht\u011bl, aby o tom jeho bratr p\u0159em\u00fd\u0161lel o n\u011bco d\u00e9le. „Je lep\u0161\u00ed ho jen sledovat a v\u011bd\u011bt, \u017ee ses nepokusil o n\u011bj bojovat?“<\/p>\n

„Andreasi\u2026 pros\u00edm? Nev\u00edm, co chci ud\u011blat a nev\u00edm, co bych m\u011bl\u2026 prost\u011b p\u0159esta\u0148?“<\/div>\n

„No, zat\u00edmco ty tady bude\u0161 post\u00e1vat, m\u00edsto abys zkusil n\u011bco vymyslet, pamatuj, \u017ee Bill je doma s\u00e1m a bal\u00ed si sv\u016fj zdej\u0161\u00ed \u017eivot, a ty tam nejsi, abys mu pomohl.“<\/div>\n
A s t\u00edm Andreas Toma nechal b\u00fdt, sundal posledn\u00ed polici a za\u010dal malovat jablkov\u011b rudou, na kter\u00e9 se Bill s Tomem dohodli. Dred\u00e1\u010d za\u00fap\u011bl a posadil se za pult; byl naprosto zmaten\u00fd t\u00edm, co mu Andreas \u0159ekl. D\u00e1val mu povolen\u00ed b\u011b\u017eet dom\u016f a pokusit se nechat si Billa? Z\u00e1le\u017eelo na tom? M\u011bl by j\u00edt?“<\/div>\n
Tom se pod\u00edval na Andrease, kter\u00fd se k n\u011bmu oto\u010dil \u010delem. Uk\u00e1zal \u0161t\u011btcem ke dve\u0159\u00edm a k\u00fdvl hlavou ke stran\u011b.<\/div>\n
„Jdi,“ \u0159ekl p\u0159\u00edsn\u011b a Tom si jen skousl ret. „Jdi! Jdi a najdi zp\u016fsob, jak si zanechat srdce na spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b.“<\/div>\n
Tom se postavil a nejist\u011b na n\u011bj z\u00edral, tahal si za obvaz na ruce.<\/div>\n
„Tome. Nebudu ti to opakovat. Bill je doma a bal\u00ed v\u0161echno, co si myslel, \u017ee si tady s tebou bude moci zanechat, a ty tam nejsi. Pro\u010d bys s n\u00edm nem\u011bl tr\u00e1vit tolik \u010dasu, kolik jen m\u016f\u017ee\u0161, pro p\u0159\u00edpad, \u017ee z\u00edtra r\u00e1no odjede? V\u00ed\u0161, co mus\u00ed\u0161 ud\u011blat, jen se toho boj\u00ed\u0161\u2026 jdi, Tome.“<\/p>\n

P\u0159enesl v\u00e1hu z jedn\u00e9 nohy na druhou a po chv\u00edli Tom kone\u010dn\u011b vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed; bylo mu jedno, kolik je bakteri\u00ed na klice a bylo mu jedno, \u017ee s nimi t\u0159\u00edskl. Vskutku v\u011bd\u011bl, co mus\u00ed ud\u011blat; mus\u00ed Billovi dok\u00e1zat, \u017ee vzd\u00e1lenost nic neznamen\u00e1 a \u017ee na n\u011bj bude \u010dekat nav\u017edy.<\/div>\n

Kdy\u017e Tom vb\u011bhl dovnit\u0159, bral schody po dvou, Bill sed\u011bl na zemi v \u0161atn\u00edku. Hlavou se op\u00edral o kolena, pevn\u011b se obj\u00edmal a ti\u0161e vzlykal; jako by se sna\u017eil bre\u010det pomalu. Tom si vedle n\u011bj v tichosti klekl a dr\u017eel mu ruku nad hlavou; byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee si ho Bill je\u0161t\u011b nev\u0161iml.<\/div>\n
Tom p\u0159itiskl dla\u0148 na stranu Billovy hlavy, prsty mu zajel do vlas\u016f, a mlad\u0161\u00ed chlapec rychle zvedl hlavu; ut\u0159el si o\u010di a odka\u0161lal si.<\/p>\n

„J\u00e1 jsem ne-„<\/div>\n

„Ale jojo,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Je v po\u0159\u00e1dku bre\u010det.“<\/div>\n
„Ode\u0161els\u2026“<\/div>\n
„Jo\u2026“<\/div>\n
Bill se pod\u00edval na zem a Tom poprv\u00e9 opravdu c\u00edtil, kolik bolesti musel Bill pro\u017e\u00edvat. Obvykle by Bill zfal\u0161oval \u00fasm\u011bv, kdy\u017e byl smutn\u00fd, a zat\u00edmco by Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee je ubl\u00ed\u017een\u00fd, nikdy by to ned\u00e1val najevo; tentokr\u00e1t Tom v\u0161echno zl\u00e9 v n\u011bm c\u00edtil, a to ho uvnit\u0159 trhalo na kusy.<\/div>\n
„Ty se na m\u011b zlob\u00ed\u0161?“ zeptal se Bill ti\u0161e, kone\u010dn\u011b k Tomovi zvedl pohled a Tom vid\u011bl, \u017ee Bill opravdu plakal.<\/div>\n
„Pro\u010d mi t\u011b v\u0161ichni cht\u011bj\u00ed vz\u00edt?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1 n\u00e1m nebylo ur\u010deno b\u00fdt spolu\u2026 chci \u0159\u00edct, m\u00e1m pocit, \u017ee ano\u2026 v\u00edm, \u017ee n\u00e1m to je ur\u010deno, v\u00ed\u0161? Kdy\u017e jsme si spolu pov\u00eddali p\u0159es telefony l\u00e1sky\u2026 d\u00edval jsem se na tebe, a byl jsi tam, m\u016fj budouc\u00ed tam st\u00e1l na balk\u00f3n\u011b a d\u00edval se zp\u00e1tky na m\u011b. Tak bl\u00edzko, ale tak daleko na dosah, a pak kdy\u017e jsem se k tob\u011b dostal, m\u011bl jsem pocit, \u017ee to je p\u0159esn\u011b to m\u00edsto kam pat\u0159\u00edm a st\u00e1le to tak c\u00edt\u00edm, ale je tu tolik v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 se pletou do cesty a bol\u00ed to, a j\u00e1 t\u011b nechci ztratit\u2026 a v\u00edm, \u017ee ty m\u011b taky ne. \u017de jo? Chce\u0161 si m\u011b nechat?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee chci, Bille\u2026“<\/p>\n

„Pak pro\u010d si utekl?“<\/div>\n

„Znerv\u00f3zn\u011bl jsem\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 taky\u2026“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee si najdu cestu, jak t\u011b udr\u017eet v Tich\u00e9m \u00dadol\u00ed, \u017ee ano?“ zeptal se Tom a Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Jednou se to povedlo a ud\u011bl\u00e1m to znovu\u2026 jen nev\u00edm jak nebo kdy toho budu schopn\u00fd, ale budu.“<\/div>\n
„Moje matka mo-„<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee ti nic ud\u011blat, kdy\u017e jsem u tebe, Bille.“<\/div>\n
„St\u00e1le je\u0161t\u011b mus\u00edm z\u00edtra odjet, Tome\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“
„A nemysl\u00edm si, \u017ee bez tebe budu moci sp\u00e1t. U\u017e jsem si tak zvykl na pocit, \u017ee jsi vedle m\u011b, kdy\u017e sp\u00edme a\u2026 nemysl\u00edm si, \u017ee to s\u00e1m zvl\u00e1dnu. V\u00ed\u0161, kdy\u017e jsi na n\u011bkom z\u00e1visl\u00fd a pak my\u0161lenka na to, \u017ee ho ztrat\u00ed\u0161, t\u011b d\u011bl\u00e1 neschopn\u00fdm d\u011blat v\u011bci, kter\u00e9 jsi mohl d\u011blat, kdy\u017e tu byl s tebou? P\u0159esn\u011b tak se te\u010f c\u00edt\u00edm. C\u00edt\u00edm se naprosto neschopn\u00fd \u010dehokoliv a pravda je\u2026 \u017ee odte\u010f toho moc d\u011blat nebudu. Sed\u00edm v posran\u00fdm \u0161atn\u00edku.“<\/div>\n
„Bille, celou dobu, co jsem byl v obchod\u011b, jsem byl neschopn\u00fd\u2026 byl jsem nerv\u00f3zn\u00ed a neohraban\u00fd naprosto ve v\u0161em a\u2026 tak\u017ee jo, v\u00edm p\u0159esn\u011b, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. Pot\u0159ebuji t\u011b.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 schovat v \u0161atn\u00edku, dokud moji rodi\u010de nezapomenou na to, \u017ee existuju?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Tom s plach\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Bill vydechl.<\/div>\n
„K\u00e9\u017e bys mohl.“<\/div>\n
„Tak\u00e9 si to p\u0159eji\u2026“<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fd den ti budu volat\u2026 budu t\u011b otravovat, dokud ze m\u011b nebude\u0161 otr\u00e1ven\u00fd a bude\u0161 r\u00e1d, \u017ee jsem pry\u010d, a a\u017e bude\u0161 m\u00edt dojem, \u017ee u\u017e t\u011b v\u00edc nem\u016f\u017eu otravovat, pak ud\u011bl\u00e1m n\u011bco jin\u00e9ho, abych z\u00edskal tvou pozornost, a budu t\u011b zase \u0161tv\u00e1t.“<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee to je mo\u017en\u00e9.“<\/div>\n
„Mohlo by. Nev\u00ed\u0161, \u010deho jsem schopn\u00fd,“ \u0159ekl Bill se sm\u00edchem a Tom byl ran\u011bn\u00fd je\u0161t\u011b v\u00edc. Ztrat\u00ed tolik v\u011bc\u00ed, do kter\u00fdch se zamiloval.<\/div>\n
„Fajn, ale jen jestli t\u011b tak\u00e9 budu moci obt\u011b\u017eovat.“<\/div>\n
„Nic jin\u00e9ho bych ani necht\u011bl.“<\/p>\n

Ti dva le\u017eeli schoulen\u00ed na hromad\u011b Billova oble\u010den\u00ed uvnit\u0159 \u0161atn\u00edku. Zav\u0159eli dve\u0159e a p\u0159edst\u00edrali, \u017ee nic za t\u011bmito zdmi neexistuje. Kdyby nic jin\u00e9ho neexistovalo, pak by nic nemohlo vz\u00edt Billa pry\u010d; d\u00e1valo to smysl. Nane\u0161t\u011bst\u00ed, to nebyla realita, a n\u011bco naprosto jist\u011b hodlalo vz\u00edt Billa pry\u010d, ale oni se rozhodli o tom nemluvit.<\/div>\n

Nam\u00edsto toho se dot\u00fdkali a l\u00edbali; c\u00edtili sv\u00e1 t\u011bla a v n\u011bmosti se b\u00e1li n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na. Mezi Gustavem a panem a pan\u00ed Kaulitzov\u00fdmi se zd\u00e1lo, \u017ee nic nejde v jejich prosp\u011bch. Ale stejn\u011b jako Gustava, mo\u017en\u00e1 dok\u00e1\u017eou Billovi rodi\u010de odt\u00e1hnout pry\u010d, a snad to tak zafunguje. Mo\u017en\u00e1 kdyby si opravdu uv\u011bdomili, jak moc se miluj\u00ed, pak by l\u00e1ska mohla v\u0161echno p\u0159ekonat a oni by mohli b\u00fdt spolu.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 by jejich kone\u010dn\u00e9 sbohem nep\u0159i\u0161lo a oni by mohli naj\u00edt cestu zp\u00e1tky k tomu druh\u00e9mu a b\u00fdt zase spolu.<\/p>\n

autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/p>\n

original<\/span><\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill odch\u00e1z\u00ed, Tom je ran\u011bn\u00fd Bill se probudil d\u0159\u00edv ne\u017e Tom, a tak str\u00e1vil sv\u016fj \u010das vzh\u016fru t\u00edm, \u017ee studoval Tomovu ruku. Vypadala mnohem l\u00e9pe, byla trochu mod\u0159ej\u0161\u00ed, ale rozhodn\u011b m\u00e9n\u011b opuchl\u00e1, a on p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je Gustav\u016fv obli\u010dej taky<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[379],"tags":[],"class_list":["post-7923","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-effervescent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7923","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7923"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7923\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7923"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7923"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7923"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}