{"id":79280730,"date":"2019-12-22T16:00:00","date_gmt":"2019-12-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/tsecniwt.blog.cz\/1912\/remember-me-1-2"},"modified":"2020-08-13T11:53:08","modified_gmt":"2020-08-13T09:53:08","slug":"remember-me-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/12\/22\/remember-me-1-2\/","title":{"rendered":"Remember Me 1\/2"},"content":{"rendered":"\n

autor: Peaches & TuesdayReyn<\/strong><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

Zdrav\u00edm v\u0161ech t\u011bch p\u00e1r poz\u016fstal\u00fdch, kte\u0159\u00ed to po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nevzdali a alespo\u0148 ob\u010das sem je\u0161t\u011b nakouknou, i kdyby jen na t\u011bch p\u00e1r fotek, kter\u00e9 sem Janule st\u00e1le trp\u011bliv\u011b vkl\u00e1d\u00e1. Jak u\u017e jsem n\u011bkolikr\u00e1t na r\u016fzn\u00fdch m\u00edstech nazna\u010dila, p\u0159ekl\u00e1d\u00e1n\u00ed twc pov\u00eddek u\u017e pro m\u011b ztratilo to kouzlo, p\u0159edev\u0161\u00edm proto, \u017ee mi to p\u0159ipad\u00e1 jako zcela zbyte\u010dn\u00e1 \u010dinnost, ale nep\u0159izn\u00e1v\u00e1 se mi to lehce. Str\u00e1vila jsem t\u00edm bez p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f a jedn\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159est\u00e1vky t\u00e9m\u011b\u0159 deset let, zdokonalila si t\u00edm angli\u010dtinu do skv\u011bl\u00e9 \u010dtec\u00ed \u00farovn\u011b, a hlavn\u011b tu s v\u00e1mi pro\u017eila spoustu \u00fa\u017easn\u00fdch chvil. Je mi l\u00edto, \u017ee spousta t\u011bch lidi\u010dek, se kter\u00fdmi jsem se v koment\u00e1\u0159\u00edch pod pov\u00eddkami setk\u00e1vala, u\u017e tu nen\u00ed, a tohle si nejsp\u00ed\u0161 nikdy nep\u0159e\u010dtou, ale p\u0159esto jim i v\u00e1m, kte\u0159\u00ed jste je\u0161t\u011b vydr\u017eeli, stra\u0161n\u011b moc d\u011bkuju za \u00fa\u017easn\u00e1 l\u00e9ta str\u00e1ven\u00e1 s t\u011bmi na\u0161imi kluky. A taky samoz\u0159ejm\u011b Januli, bez kter\u00e9 by u\u017e d\u00e1vno ani \u017e\u00e1dn\u00fd blog nebyl.<\/em><\/p>\n\n\n\n

Touto jednod\u00edlkou bych se s v\u00e1mi cht\u011bla symbolicky rozlou\u010dit. Na blog budu samoz\u0159ejm\u011b doch\u00e1zet d\u00e1l, proto\u017ee st\u00e1le nen\u00ed dne, kdy bych ho minim\u00e1ln\u011b jednou neotev\u0159ela, v\u0161echny koment\u00e1\u0159e i nad\u00e1le sleduju p\u0159es RSS kan\u00e1ly, tak\u017ee v\u00edm o v\u0161em, co se na blogu \u0161ustne, a klidn\u011b d\u00e1l m\u016f\u017eete i zp\u011btn\u011b komentovat, budu moc r\u00e1da. A t\u0159eba jednou se je\u0161t\u011b n\u011bkde naskytne n\u011bco, co m\u011b natolik chyt\u00ed za srdce, \u017ee to prost\u011b budu muset p\u0159elo\u017eit \ud83d\ude42 ZuzuPS: jednod\u00edlka byla na THF zve\u0159ejn\u011bna v l\u00e9t\u011b 2014<\/em><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

\"\"<\/figure><\/div>\n\n\n
\n

\u00a0<\/p>\n<\/div>\n

\u00a0<\/div>\n
Byl \u00fapln\u011b prvn\u00ed jarn\u00ed den a Bill sed\u011bl ve sv\u00e9 zahrad\u011b na mal\u00e9 d\u0159evn\u00e9 lavi\u010dce a u\u017e\u00edval si slunce, kter\u00e9 jej h\u0159\u00e1lo do zad. V kl\u00edn\u011b m\u011bl otev\u0159enou knihu a vedle sebe rozlo\u017een\u00fd ob\u011bd, ale na oboje u\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl, jak z\u00edral na dvojici drozd\u016f buduj\u00edc\u00edch si domov na nedalek\u00e9m strom\u011b.<\/div>\n
Byl jednodu\u0161e ohromen, d\u00edval se, jak s rozmyslem hromad\u00ed v\u011btvi\u010dky a kousky v\u0161elijak\u00e9ho odpadu, aby postavili sv\u00e9 hn\u00edzdo, a bylo na tom n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho. P\u0159ipomn\u011bl si, aby po\u017e\u00e1dal m\u00e1mu o n\u011bjak\u00e9 kousky p\u0159\u00edze z jej\u00ed krabice na tvo\u0159en\u00ed. N\u011bkdo mu jednou \u0159ekl, \u017ee pokud roztrous\u00edte kolem stromu kousky barevn\u00fdch p\u0159\u00edz\u00ed, pt\u00e1ci si je vpletou do sv\u00fdch hn\u00edzd. Byla to hezk\u00e1 p\u0159edstava, dokonce i pt\u00e1ci pot\u0159ebovali p\u011bkn\u00e9 v\u011bci na v\u00fdzdobu sv\u00fdch st\u011bn.<\/div>\n
Jeden z pt\u00e1k\u016f, Bill p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to byl same\u010dek, za\u010dal cvrlikat sladkou p\u00edse\u0148 sv\u00e9 dru\u017ece, a na Billov\u00fdch rtech se objevil mal\u00fd \u00fasm\u011bv. I kdy\u017e pt\u00e1ci dok\u00e1zali produkovat pouze jednoduch\u00e9 t\u00f3ny, jejich p\u00edsn\u011b vypr\u00e1v\u011bly \u00fa\u017easn\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy o touze, p\u0159\u00e1n\u00edch, l\u00e1sce a partnerstv\u00ed.<\/div>\n
Bill se s tou\u017eebn\u00fdm povzdechem v p\u00edsni ztratil. Vypadalo to, \u017ee tato p\u00edse\u0148 oznamuje sv\u011btu, jak je \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee si stav\u00ed d\u016fm se svou dokonalou dru\u017ekou, domov, kter\u00fd bude brzy pln\u00fd mal\u00fdch drozd\u016f.<\/div>\n
\n

Bill byl tak ztracen\u00fd ve sv\u00e9m sn\u011bn\u00ed, \u017ee p\u0159i zvuku sv\u00e9ho jm\u00e9na t\u00e9m\u011b\u0159 vysko\u010dil z k\u016f\u017ee. Oto\u010dil se a spat\u0159il chlapce ve sv\u00e9m v\u011bku se \u0161pinav\u011b blond dredy sv\u00e1zan\u00fdmi do ohonu. Byl oble\u010den\u00fd v \u0161irok\u00e9 sportovn\u00ed mikin\u011b a nadm\u011brn\u00fdch d\u017e\u00edn\u00e1ch, kter\u00e9 mu visely n\u00edzko na \u0161t\u00edhl\u00fdch boc\u00edch. Zd\u00e1l se mu pon\u011bkud pov\u011bdom\u00fd, ale Bill si nedok\u00e1zal spojit s jeho obli\u010dejem \u017e\u00e1dn\u00e9 jm\u00e9no. Mo\u017en\u00e1 ho Bill potkal n\u011bkde v obchod\u011b ve m\u011bst\u011b nebo ve vlaku, koneckonc\u016f, \u017eil v mal\u00e9 vesnici, tak\u017ee bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee ho u\u017e n\u011bkde p\u0159edt\u00edm vid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n

„Ehm – ahoj, Bille,“ \u0159ekl mlad\u00edk nerv\u00f3zn\u011b, jazykem si ol\u00edzl piercing ve rtu a Bill to fascinovan\u011b pozoroval. „Uvid\u011bl jsem tohle a vzpomn\u011bl si p\u0159i tom na tebe.“<\/div>\n
Ne\u017e Bill v\u016fbec dostal \u0161anci promluvit nebo vst\u00e1t z d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavi\u010dky, na kter\u00e9 byl usazen, pod nosem se mu objevila jedin\u00e1 temn\u011b fialov\u00e1 r\u016f\u017ee. P\u0159ekvapen\u011b zalapal po dechu a trochu zaklonil hlavu, aby se vyhnul trn\u016fm, kter\u00e9 by jej mohly poranit. Nemohl si pomoct, ale c\u00edtil se nerv\u00f3zn\u011b a trochu vyd\u011b\u0161en\u011b t\u00edm n\u00e1hl\u00fdm gestem. Nedok\u00e1zal si ani vzpomenout, \u017ee by toho chlapce n\u011bkdy p\u0159edt\u00edm potkal, a cel\u00fdm t\u011blem mu projelo cosi podobn\u00e9 strachu.<\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
\n
„Je to r\u016f\u017ee,“ \u0159ekl mlad\u00edk zbyte\u010dn\u011b, v jeho chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlase byla patrn\u00e1 nervozita. „Vyjad\u0159uje to, jak – jak t\u011b vid\u00edm. P\u0159edstavuje vzne\u0161enou kr\u00e1su a znamen\u00e1 l\u00e1sku na prvn\u00ed pohled, a tak jsem se c\u00edtil, kdy\u017e jsem t\u011b poprv\u00e9 uvid\u011bl, Bille.“<\/div>\n
Billovo obo\u010d\u00ed s ned\u016fv\u011brou vyst\u0159elilo vzh\u016fru, kde bylo \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b skryto pod jeho krat\u0161\u00ed \u010dernou ofinou. Nedok\u00e1zal naj\u00edt slova, kter\u00e1 by vyj\u00e1d\u0159ila jeho \u0161ok, byl prost\u011b omr\u00e1\u010den\u00fd. Opatrn\u011b se zvedl na nohy a kousek se od chlapce vzd\u00e1lil, bl\u00ed\u017ee k bezpe\u010d\u00ed sv\u00e9ho domu. Jakmile mezi nimi vytvo\u0159il men\u0161\u00ed vzd\u00e1lenost, trochu se uvolnil. V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby se ten mlad\u00edk o n\u011bco pokusil, jeho m\u00e1ma je nedaleko, a Bill mohl trochu voln\u011bji d\u00fdchat.<\/div>\n
Zat\u00edmco st\u00e1l, necht\u011bl toho mlad\u00edka nijak na\u0161tvat ani rozru\u0161it, a tak vzal r\u016f\u017ei opatrn\u011b do ruky. Nebyl si jist\u00fd, jestli se m\u00e1 oto\u010dit a b\u011b\u017eet ke dve\u0159\u00edm, nebo z\u016fstat a poslouchat toho dredat\u00e9ho chlapce p\u0159ed sebou. Byl zmaten\u00fd, ani si nepamatoval, jestli u\u017e se n\u011bkdy ocitl v situaci, kter\u00e1 by jej vyd\u011bsila a zastra\u0161ila.<\/div>\n
Set\u0159\u00e1sl sv\u00e9 my\u0161lenky a setkal se s chlapcov\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
\n

„Je kr\u00e1sn\u00e1,“ zamumlal, p\u0159imhou\u0159il o\u010di a stiskl rty, nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. „Moc kr\u00e1sn\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n

„Pak je p\u0159esn\u011b jako ty.“<\/div>\n
Bill zrudl, cel\u00e1 jeho tv\u00e1\u0159 se po mlad\u00edkov\u00fdch slovech rozho\u0159ela. Styd\u011bl se, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se mu z intenzivn\u00edho ostychu rozslzely o\u010di. Nev\u011bd\u011bl, jak jednat, nev\u011bd\u011bl, jak na ta slova reagovat, bylo pro n\u011bj naprosto ciz\u00ed dost\u00e1vat takov\u00e9 komplimenty.<\/div>\n
Kdo byl ten kluk? Jak dlouho u\u017e jej obdivoval?<\/div>\n
Pokusil se zarazit bradu do hrudn\u00edku a silou v\u016fle potla\u010doval ohe\u0148 ve tv\u00e1\u0159\u00edch, aby mohl d\u00e1t dohromady n\u011bjakou smysluplnou odpov\u011b\u010f. Bill se pro uklidn\u011bn\u00ed n\u011bkolikr\u00e1t zhluboka nadechl a znovu vzhl\u00e9dl, tentokr\u00e1t sebev\u011bdom\u011bji. S lehk\u00fdm zamra\u010den\u00edm si povzdechl a obez\u0159etn\u011b se dot\u00fdkal trn\u016f \u010derstv\u011b na\u0159ezan\u00e9 r\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Nechci b\u00fdt hrub\u00fd,“ \u0159ekl opatrn\u011b a v\u0161iml si, jak chlapec zadr\u017eoval dech a na tv\u00e1\u0159i m\u011bl bolestn\u011b napjat\u00fd v\u00fdraz. „Ale zn\u00e1m t\u011b odn\u011bkud nebo tak n\u011bco?“<\/div>\n
Mlad\u00edk Billovi okam\u017eit\u011b p\u0159ipomn\u011bl nakopnut\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b a Bill c\u00edtil, jak mu srdce z nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f kleslo a\u017e do \u017ealudku. Kdyby byl ten chlapec opravdu \u0161t\u011bn\u011b, m\u011bl by pr\u00e1v\u011b te\u010f splaskl\u00e9 u\u0161i a ocas sta\u017een\u00fd mezi nohama. Bill si pomyslel, \u017ee vypad\u00e1 naprosto pora\u017een\u011b a t\u011blem mu projela prudk\u00e1 vlna viny. P\u0159esto\u017ee nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na p\u0159\u00ed\u010dinu t\u00e9 viny, st\u00e1le ji c\u00edtil, ho\u0159ela mu hluboko v \u017ealudku a on nedok\u00e1zal pochopit jej\u00ed velikost.<\/div>\n
\n

„Jsem – polichocen,“ pov\u011bd\u011bl mu Bill, o\u010di m\u011bl \u0161iroce roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9. „Mysl\u00edm, \u017ee nikdo pro m\u011b nikdy nic takov\u00e9ho neud\u011blal, tak\u017ee d\u011bkuju.“<\/p>\n<\/div>\n

Chlapcovy o\u010di se zvedly do dvou p\u016flm\u011bs\u00edc\u016f a on se jemn\u011b usm\u00e1l, tv\u00e1\u0159e m\u011bl lehce nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 a Billovi to p\u0159i\u0161lo pon\u011bkud pov\u011bdom\u00e9.<\/div>\n
„Jmenuju se Tom,“ odpov\u011bd\u011bl chlapec jemn\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem. „Tom Kaulitz. Bydl\u00edm ve vesnici a u\u017e jsme se p\u00e1rkr\u00e1t vid\u011bli.“<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill a pousm\u00e1l se. „R\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, Tome. N\u011bkdy m\u00e1m pot\u00ed\u017ee pamatovat si jm\u00e9na, tak\u017ee mi pros\u00edm odpus\u0165, pokud u\u017e jsme se vz\u00e1jemn\u011b n\u011bkdy p\u0159edstavili.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ m\u00e1vl rukou Tom a za\u0161klebil se. „Mysl\u00ed\u0161 – cht\u011bl bys, mo\u017en\u00e1, zaj\u00edt se mnou do kav\u00e1rny na k\u00e1vu?“<\/div>\n
Bill zato\u010dil stopkou r\u016f\u017ee ve sv\u00e9 ruce a st\u0159elil pohledem po matce, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b vy\u0161la z domu, ko\u0161 pln\u00fd vypran\u00e9ho pr\u00e1dla m\u011bla zap\u0159en\u00fd o bok. Bill si okusoval sv\u016fj spodn\u00ed ret a sk\u00e1kal pohledem mezi Tomem a svou matkou, ani\u017e by v\u011bd\u011bl, jak na to pozv\u00e1n\u00ed zareagovat. Nemyslel si, \u017ee by bylo tak \u00fapln\u011b moudr\u00e9 proch\u00e1zet se po vesnici s \u00fapln\u011b ciz\u00edm \u010dlov\u011bkem a byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee jeho matka by to tak\u00e9 neschvalovala, ale necht\u011bl toho mlad\u00edka na\u0161tvat, proto\u017ee jeho pokusy se zat\u00edm zd\u00e1ly b\u00fdt kupodivu up\u0159\u00edmn\u00e9 na n\u011bkoho, s k\u00fdm se zrovna sezn\u00e1mil. Necht\u011bl ho nutn\u011b hned odm\u00edtnout, jeliko\u017e si neu\u017e\u00edval b\u00fdt nezdvo\u0159il\u00fd, nec\u00edtil se v\u0161ak ani dost pohodln\u011b na to, aby jeho nab\u00eddku p\u0159ijal. Byl zmaten\u00fd, a to v n\u011bm vyvol\u00e1valo neklid.<\/div>\n
\n

„Moje m\u00e1ma se mo\u017en\u00e1 roz\u010d\u00edl\u00ed, kdy\u017e odejdu,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e po n\u011bkolika dlouh\u00fdch okam\u017eic\u00edch. „Hodn\u011b si d\u011bl\u00e1 starosti.“<\/p>\n<\/div>\n

„Nebude j\u00ed to vadit. Ona v\u00ed, \u017ee se mnou bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s \u00fa\u0161klebkem, k Billovu p\u0159ekvapen\u00ed. „Dobr\u00e9 odpoledne, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1,“ zavolal Tom s kr\u00e1tk\u00fdm zam\u00e1v\u00e1n\u00edm, a pak se nat\u00e1hl a vzal omr\u00e1\u010den\u00e9ho, zmaten\u00e9ho Billa za ruku. „Je n\u00e1dhern\u00fd den, nemysl\u00edte?“<\/div>\n
Billova matka polo\u017eila ko\u0161 s pr\u00e1dlem a se zasm\u00e1n\u00edm na Toma zam\u00e1vala nazp\u00e1tek. „Ahoj, Tome. A to rozhodn\u011b je.“ Bill sledoval, jak jeho matka za\u010dal kol\u00ed\u010dkem p\u0159ipev\u0148ovat tri\u010dko na \u0161\u0148\u016fru. „Pov\u011bz sv\u00e9 matce, \u017ee j\u00ed d\u011bkuju za recept na bor\u016fvkov\u00fd kol\u00e1\u010d, Bill i j\u00e1 jsme to oba ocenili.“<\/div>\n
„Vy\u0159\u00edd\u00edm, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1,“ zazubil se Tom.<\/div>\n
„Zn\u00e1me se u\u017e dost dlouho na to, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee mi m\u00e1\u0161 \u0159\u00edkat Simone,“ rozesm\u00e1la se v\u0159ele a nat\u00e1hla se do ko\u0161e pro dal\u0161\u00ed tri\u010dko. „Vy dva m\u00e1te nam\u00ed\u0159eno do vesnice?“ Zeptala se a pozvedla obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom i Simone zv\u011bdav\u011b hled\u011bli na Billa, \u010dekali na jeho reakci, a Bill se c\u00edtil jako jelen osv\u011btlen\u00fd sv\u011btlomety auta. Ol\u00edzl si sv\u00e9 n\u00e1hle such\u00e9 rty a zhluboka se nadechl, vzduch byl pln\u00fd r\u016f\u017eov\u00e9 v\u016fn\u011b a to trochu uklidnilo jeho mysl. T\u011b\u017ek\u00e1, sladk\u00e1 v\u016fn\u011b mu nadleh\u010dila hlavu a t\u00edm nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem uklidnila \u017ealudek. Zd\u00e1lo se, jako by ta v\u016fn\u011b p\u0159ehlu\u0161ila v\u0161echny jeho smysly a on t\u00e9m\u011b\u0159 nedok\u00e1zal vymyslet spr\u00e1vnou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Ano, mami,“ sly\u0161el odpov\u00eddat sv\u016fj vlastn\u00ed hlas navzdory sv\u00fdm zmaten\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. „Tom m\u011b pozval, abych si s n\u00edm dal k\u00e1vu, pokud s t\u00edm souhlas\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, mil\u00e1\u010dku. Dob\u0159e se bav a vra\u0165 se dom\u016f d\u0159\u00edv, ne\u017e se setm\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bla s \u00fasm\u011bvem, p\u0159istoupila k n\u011bmu a vzala do ruky kv\u011bt r\u016f\u017ee. „Nech m\u011b tohle vz\u00edt, drahou\u0161ku.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ odpov\u011bd\u011bl Bill slab\u011b a dovolil, aby byl sv\u00fdm nov\u00fdm, tajupln\u00fdm zn\u00e1m\u00fdm jemn\u011b dota\u017een k zahradn\u00ed br\u00e1n\u011b.<\/div>\n
\n

***<\/p>\n<\/div>\n

\n

Oba chlapci se v tichosti vydali na kr\u00e1tkou proch\u00e1zku do st\u0159edu vesnice.<\/p>\n<\/div>\n

Na za\u010d\u00e1tku si Bill p\u0159\u00e1l, aby jeho matka s tou cestou nesouhlasila. N\u011bkde v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti jeho mysli m\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, ale nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to, co to znamen\u00e1. Bylo to, jako by byl nerv\u00f3zn\u00ed, ustaran\u00fd a zmaten\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 spokojen\u00fd, vzru\u0161en\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd. Kolem toho tajemn\u00e9ho cizince m\u011bl z\u00e1vra\u0165 i pocit nad\u0161en\u00ed, ale tak\u00e9 byl opatrn\u00fd a pochyboval o jeho motivech. Jeho my\u0161lenky byly protich\u016fdn\u00e9 a on nech\u00e1pal, co to znamen\u00e1.<\/div>\n
Na\u0161el s\u00e1m sebe, jak koutkem oka na Toma z\u00edr\u00e1. Byly tu tis\u00edce ot\u00e1zek, kter\u00e9 mu cht\u011bl polo\u017eit, jejich nep\u0159etr\u017eit\u00fd cyklus mu koloval v mysli, ale byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 plach\u00fd a zmo\u017een\u00fd, ne\u017e aby promluvil. Je\u0161t\u011b Toma dostate\u010dn\u011b dob\u0159e neznal, nebyl si \u00fapln\u011b jist\u00fd, jak by reagoval, kdyby se ho na n\u011bco zeptal, a up\u0159\u00edmn\u011b, necht\u011bl ho na\u0161tvat, pokud by Tomovi p\u0159i\u0161el a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zv\u011bdav\u00fd pro jeho vlastn\u00ed dobro, tak\u017ee zabr\u00e1nil otev\u0159en\u00ed sv\u00fdch \u00fast a m\u00edsto toho nechal ot\u00e1zky jen ve sv\u00e9 mysli. Bill byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee \u010d\u00edm d\u00e1le do\u0161li, t\u00edm bylo ticho mezi nimi m\u00e9n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 a nep\u0159\u00edjemn\u00e9. C\u00edtil se pohodln\u011b, p\u0159irozen\u011b, jako by to d\u011blali u\u017e tis\u00edckr\u00e1t. Uvolnil svou pa\u017ei a ochotn\u011b nechal Toma, aby jej vedl za ruku.<\/div>\n
\n

P\u0159esto\u017ee se s Tomem c\u00edtil pohodln\u011b, st\u00e1le jej to nutilo uva\u017eovat nad t\u00edm, pro\u010d m\u011bl o n\u011bj ten ciz\u00ed kluk n\u00e1hle takov\u00fd z\u00e1jem, ale n\u011bco hluboko uvnit\u0159 n\u011bj mu \u0159\u00edkalo, aby Tomovi v\u011b\u0159il. Byl to t\u00e9m\u011b\u0159 nezn\u00e1m\u00fd reflex, jako kdybyste v temn\u00e9 m\u00edstnosti na\u0161li vyp\u00edna\u010d sv\u011btla. Bylo to snadn\u00e9 a instinktivn\u00ed. P\u0159ipadalo mu to p\u0159irozen\u00e9 a norm\u00e1ln\u00ed, stejn\u011b jako d\u00fdch\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

Vesnice, ve kter\u00e9 Bill bydlel, byla mal\u00e1, ale jej\u00ed centrum bylo v\u017edy pln\u00e9 aktivity. T\u011bch n\u011bkolik obchod\u016f a restaurac\u00ed, kter\u00fdmi se vesnice mohla chlubit, byly um\u00edst\u011bn\u00e9 kolem n\u00e1m\u011bst\u00ed ve star\u00fdch, historick\u00fdch budov\u00e1ch, kter\u00e9 tam byly od zalo\u017een\u00ed vesnice t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed stolet\u00edm. Na takov\u00e9 mal\u00e9 m\u00edsto p\u0159irozen\u011b nep\u0159ich\u00e1zelo mnoho pen\u011bz, tak\u017ee sp\u00ed\u0161e ne\u017e jako majest\u00e1tn\u00ed, ozdoben\u00e9 budovy, jak\u00fdmi kdysi byly, vypadaly nyn\u00ed opu\u0161t\u011bn\u011b a unaven\u011b, op\u00edraj\u00edc\u00ed se o sebe pro vz\u00e1jemnou podporu. Bylo to, jako by siln\u00fd z\u00e1van v\u011btru mohl zbavit m\u011bsto jeho utrpen\u00ed.<\/div>\n
P\u0159esto\u017ee by to n\u011bkte\u0159\u00ed nazvali \u00fapadkem, Bill miloval vzhled cel\u00e9 vesnice. Budovy vypadaly smutn\u011b, jako by po n\u011b\u010dem tou\u017eily. Jako by na n\u011bkoho nebo na n\u011bco \u010dekaly. Nebo mo\u017en\u00e1 jen vzpom\u00ednaly na minulost, kdy bylo m\u011bsto na sv\u00e9m vrcholu. Jejich neuspokojen\u00e1 touha byla Billovi velmi pov\u011bdom\u00e1. \u010casto m\u011bl pocit, jako by cel\u00fd \u017eivot \u010dekal, ale na co, to nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
Lid\u00e9 v t\u011bch budov\u00e1ch d\u0159\u00edve \u017eili. Tr\u00e1vili tam sv\u00e9 \u017eivoty, a Bill uva\u017eoval o tom, co se za t\u011bmi zdmi kdysi d\u00e1vno d\u011blo. Byli \u0161\u0165astn\u00ed? Tr\u00e1vili tak\u00e9 hodiny z\u00edr\u00e1n\u00edm do pr\u00e1zdna a sn\u011bn\u00edm o v\u011bcech, kter\u00e9 nikdy nedok\u00e1zali popsat?<\/div>\n
\n

Jeho o\u010di ani nebyly zam\u011b\u0159eny na to, kam kr\u00e1\u010del, byl tak ztracen ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Teprve kdy\u017e Tom promluvil a vzbudil ho ze sn\u011bn\u00ed, uv\u011bdomil si, \u017ee mu na n\u011bjakou dobu zcela p\u0159edal sv\u00e9 veden\u00ed, bezmy\u0161lenkovit\u011b mu v\u011b\u0159il.<\/p>\n<\/div>\n

„Jsme tady,“ zazubil se Tom a zastavil u t\u011b\u017ek\u00fdch, mosazn\u00fdch dve\u0159\u00ed vedouc\u00edch do mal\u00e9 kav\u00e1rny v centru.<\/div>\n
Bill se rozhl\u00e9dl kolem sebe, lehce om\u00e1men\u00fd n\u00e1hl\u00fdm n\u00e1vratem do reality. Tom st\u00e1l u vstupu a trp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e Bill vstoup\u00ed po jeho boku. Na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i se vyno\u0159ila vlna obav a on hled\u011bl do Tomova obli\u010deje. Mlad\u00edk byl neobvykl\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159ita\u017eliv\u00fd. Jeho tv\u00e1\u0159 byla \u0161t\u00edhl\u00e1, mlad\u00e1 a chlapeck\u00e1, ale dr\u017eela v sob\u011b slib, \u017ee a\u017e bude star\u0161\u00ed, stane se mnohem pln\u011bj\u0161\u00ed a mu\u017en\u011bj\u0161\u00ed. Dlouh\u00e9, hust\u00e9 \u0159asy obklopovaly p\u00e1r mandlov\u011b tvarovan\u00fdch o\u010d\u00ed. Po cel\u00e1 l\u00e9ta Bill fu\u0161oval do make-upu, o\u010di si r\u00e1moval \u010dernou tu\u017ekou, aby je roz\u0161\u00ed\u0159il, a zjistil, \u017ee o\u010di \u010dlov\u011bka jsou prvn\u00ed v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 si p\u0159i setk\u00e1n\u00ed v\u0161iml. Tomovy o\u010di byly zdaleka ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, jak\u00e9 kdy vid\u011bl u jin\u00e9 osoby mu\u017esk\u00e9ho pohlav\u00ed.<\/div>\n
Tom\u016fv jazyk si pohr\u00e1val s krou\u017ekem ve rtu a znepokojen\u011b si Billa prohl\u00ed\u017eel. „Jsi v po\u0159\u00e1dku? Pokud t\u011b tohle znerv\u00f3z\u0148uje, m\u016f\u017eeme j\u00edt n\u011bkam jinam,“ \u0159ekl a nat\u00e1hl ruku, aby Billa pohladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Bill od doteku nerv\u00f3zn\u011b ustoupil a Tomovy prsty se pouze ot\u0159ely o jeho k\u016f\u017ei. \u017daludek se mu st\u00e1hl nad jeho vlastn\u00ed reakc\u00ed a on nedok\u00e1zal tak \u00fapln\u011b pochopit pro\u010d. „Omlouv\u00e1m se,“ zamumlal rychle. „J\u00e1 tohle chci. Nev\u00edm, co to se mnou je.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ usm\u00e1l se Tom s porozum\u011bn\u00edm a uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem dodal: „chce\u0161 je\u0161t\u011b minutku po\u010dkat, nebo jsi p\u0159ipraven\u00fd j\u00edt dovnit\u0159?“<\/div>\n
\n

Bill u\u017e se chystal odpov\u011bd\u011bt, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely zevnit\u0159 a kolem nich se protla\u010dil dav teenager\u016f, Toma tam odstr\u010dil nalevo od dve\u0159\u00ed a Billa napravo. Klop\u00fdtl, t\u00e9m\u011b\u0159 ztratil rovnov\u00e1hu, ale ne\u0159ekl nic a nechal je proj\u00edt. Hlasit\u011b se sm\u00e1li a strkali jeden do druh\u00e9ho, zat\u00edmco sch\u00e1zeli po schodech. Jako posledn\u00ed, lehce pozadu, vy\u0161el podsadit\u00fd blon\u010f\u00e1k.<\/p>\n<\/div>\n

Ten kluk se setkal s jeho pohledem, a pak s lehk\u00fdm zamra\u010den\u00edm pohl\u00e9dl na Toma. Vypadal, jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale Tom m\u00edrn\u011b zavrt\u011bl hlavou, a tak jen s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm zav\u0159el \u00fasta.<\/div>\n
„Gustave, no tak, poj\u010f,“ zavolal jeden z jeho p\u0159\u00e1tel, a on beze slov ode\u0161el.<\/div>\n
Tom otev\u0159el dve\u0159e a pokynul Billovi dovnit\u0159. Mosazn\u00fd zvonek naho\u0159e nad dve\u0159mi zacinkal a ozn\u00e1mil jejich p\u0159\u00edchod. Vzduch von\u011bl k\u00e1vou a lepkav\u00fdm sladk\u00fdm pe\u010divem na misk\u00e1ch za sklen\u011bnou vitr\u00ednou.<\/div>\n
Billovy o\u010di byly roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9, jak si v\u0161e prohl\u00ed\u017eel. Byl v t\u00e9 kav\u00e1rn\u011b u\u017e mnohokr\u00e1t p\u0159edt\u00edm. Byl si t\u00edm jist\u00fd, v\u0161echno mu p\u0159ipadalo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zn\u00e1m\u00e9. Poznal by v\u016fni toho m\u00edsta kdekoliv a jasn\u011b si pamatoval i zvonek nad dve\u0159mi. Zjistil v\u0161ak, \u017ee si nepamatuje interi\u00e9r ani person\u00e1l, kter\u00fd se na n\u011b zpoza pultu usm\u00edval. Mo\u017en\u00e1 u\u017e to bylo d\u00e9le, ne\u017e si pamatoval, a oni ti tam od posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy jednodu\u0161e p\u0159estav\u011bli.<\/div>\n
\n

„Ahoj, Bille, Tome. R\u00e1d v\u00e1s vid\u00edm, kluci. Jak se dnes m\u00e1te?“ Zeptal se mal\u00fd, ple\u0161at\u00fd mu\u017e za pultem, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eili.<\/p>\n<\/div>\n

„Opravdu dob\u0159e, pane White,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s \u00fasm\u011bvem, „jak se da\u0159\u00ed va\u0161\u00ed rodin\u011b?“<\/div>\n
„Ach, d\u011bti jsou stejn\u011b hyperaktivn\u00ed jako v\u017edy,“ zasm\u00e1l se pan White. „Nedaj\u00ed mi ani chvilku klidu.“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, zat\u00edmco ten mal\u00fd rozhovor sledoval. Bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee ten mu\u017e Toma zn\u00e1, ale k Billovu p\u0159ekvapen\u00ed znal i jeho vlastn\u00ed jm\u00e9no. Bill si pana Whitea nepamatoval, ani si nemyslel, \u017ee u\u017e n\u011bkdy vid\u011bl jeho tv\u00e1\u0159. Jedin\u00e9, co jej napadalo, bylo, \u017ee by n\u011bjak znal jeho matku nebo tak n\u011bco. Jeho matka m\u011bla spoustu p\u0159\u00e1tel, kter\u00e9 neznal. Znali jeho jm\u00e9no, tak\u017ee t\u00edmto zp\u016fsobem musel zn\u00e1t jeho jm\u00e9no i pan White. Bill zjistil, \u017ee m\u00e1 ob\u010das pot\u00ed\u017ee pamatovat si jm\u00e9na lid\u00ed.<\/div>\n
„Co v\u00e1m dnes m\u016f\u017eu nab\u00eddnout, kluci?“ Zeptal se pan White.<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di, zat\u00edmco studoval slo\u017eitou nab\u00eddku na prav\u00e9 stran\u011b pultu. Nikdy nevid\u011bl tolik r\u016fzn\u00fdch v\u00fd\u0161e uveden\u00fdch n\u00e1poj\u016f. Vypadalo to, jako by to bylo ps\u00e1no ciz\u00edm jazykem, mo\u017en\u00e1 italsky nebo n\u011bjak tak. Latte? Chi? Mocha? Capuccino? Espresso? Americano?<\/div>\n
\n

„J\u00e1, uh,“ zakoktal se. C\u00edtil se hloup\u011b, opravdu se necht\u011bl pokou\u0161et \u0159\u00edct n\u011bco, co neum\u011bl ani vyslovit, proto\u017ee se necht\u011bl pon\u00ed\u017eit, tak\u017ee se jeho pohled zastavil na n\u011b\u010dem, co vypadalo dost jednodu\u0161e k vysloven\u00ed. „Velk\u00e9 vanilkov\u00e9 latte, pros\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n

Pan White p\u0159ekvapen\u011b zvedl obo\u010d\u00ed. „Jsi si jist\u00fd? Myslel jsem, \u017ee se p\u0159\u00edli\u0161 nestar\u00e1\u0161 o espresso, a my na\u0161e latte d\u011bl\u00e1me se dv\u011bma d\u00e1vkami espressa\u2026 M\u016f\u017eu p\u0159idat trochu vanilkov\u00e9 smetany do b\u00edl\u00e9 k\u00e1vy, jestli chce\u0161. To je podle tv\u00e9ho vkusu mnohem jemn\u011bj\u0161\u00ed, Bille.“<\/div>\n
Bill pohl\u00e9dl na Toma, kter\u00fd st\u00e1l po jeho boku, a v\u0161iml si na jeho mladistv\u00e9 tv\u00e1\u0159i lehk\u00e9 grimasy, jakoby bolestn\u00e9 \u010di nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Bill v\u0161ak nedok\u00e1zal \u010d\u00edst jeho my\u0161lenky, v o\u010d\u00edch se jeho sou\u010dasn\u00e9 emoce nedaly vy\u010d\u00edst. Na\u0161el s\u00e1m sebe, jak se k Tomovi neklidn\u011b p\u0159ibli\u017euje, jejich pa\u017ee se lehounce ot\u0159ely a Tom\u016fv v\u00fdraz se zm\u011bnil na n\u011bco, co se podobalo \u00falev\u011b.<\/div>\n
S pora\u017een\u00fdm povzdechem Bill dovolil, aby se jeho tv\u00e1\u0159 zm\u011bnila na standardn\u00ed zamra\u010den\u00ed, nedok\u00e1zal tak \u00fapln\u011b pochopit, pro\u010d Tom po posledn\u00edm prohl\u00e1\u0161en\u00ed pana Whitea vypadal tak znepokojen\u011b.<\/div>\n
\n

„J\u00e1 nem\u00e1m r\u00e1d espresso? Nemysl\u00edm si, \u017ee jsem ho n\u011bkdy zkusil,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e Tomovi. Srdce mu za\u010dalo b\u00edt o n\u011bco rychleji, i kdy\u017e si nebyl jist\u00fd, co se d\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n

„Jen t\u00edm chce \u0159\u00edct, \u017ee je to intenzivn\u00ed p\u0159\u00edchu\u0165, nen\u00ed to n\u011bco, co bys m\u011bl zkou\u0161et hned napoprv\u00e9,“ ujistil ho Tom a sd\u00edlel pohled, kter\u00e9mu Bill nerozum\u011bl, s panem Whitem, ale Bill to nijak nekomentoval. „A co t\u0159eba m\u00e1tov\u00e1 hork\u00e1 \u010dokol\u00e1da? Mysl\u00edm, \u017ee ji bude\u0161 milovat.“<\/div>\n
„Ty ji m\u00e1\u0161 r\u00e1d?“ Zeptal se Bill, v hrudi mu stoupala panika. C\u00edtil, jak se v jeho mysli shroma\u017e\u010fuj\u00ed oblaka zmatku. Mo\u017en\u00e1 tohle cel\u00e9 nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad. M\u011bl z\u016fstat doma se svou knihou a sledovat, jak si drozdi stav\u00ed sv\u00e9 hn\u00edzdo. „Taky si to bude\u0161 d\u00e1vat?“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Ne. Ale v\u011b\u0159 mi. Bude\u0161 ji milovat. Slibuju,“ \u0159ekl Tom a znovu vzal Billa za ruku. V o\u010d\u00edch m\u011bl m\u011bkk\u00fd pohled, jak hled\u011bl do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Palcem krou\u017eil v mal\u00fdch kruz\u00edch mezi Billov\u00fdm palcem a ukazov\u00e1\u010dkem. „Chce\u0161 ji zkusit?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, st\u00e1le zd\u00e1nliv\u011b nejist\u00fd, i kdy\u017e trochu jist\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm. „Pak si tedy d\u00e1m m\u00e1tovou horou \u010dokol\u00e1du.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj znovu usm\u00e1l a nadiktoval panu Whiteovi svou objedn\u00e1vku. O n\u011bkolik minut pozd\u011bji se usadili na ko\u017een\u00e9 pohovce v tich\u00e9m, odlehl\u00e9m rohu s kou\u0159\u00edc\u00edmi hrnky v rukou. Bill\u016fv hrnek byl pokryt\u00fd \u0161leha\u010dkou a vych\u00e1zela z n\u011bj sladk\u00e1, m\u00e1tov\u00e1 v\u016fn\u011b. Opatrn\u011b si zvedl hrn\u00ed\u010dek ke rt\u016fm a usrkl trochu t\u00e9 sladk\u00e9 tekutiny.<\/div>\n
\n

„Ach, to je \u00fa\u017easn\u00e9,“ \u0159ekl vesele, jak se mu na jazyku m\u00edsily chut\u011b m\u00e1ty a \u010dokol\u00e1dy. „Jak jsi to v\u011bd\u011bl?“<\/p>\n<\/div>\n

Tom pokr\u010dil rameny. „Jen jsem h\u00e1dal. Vypadalo to jako v\u011bc, kterou bys mohl m\u00edt r\u00e1d,“ odpov\u011bd\u011bl, v jeho hlase se skr\u00fdval podivn\u00fd t\u00f3n, t\u00e9m\u011b\u0159 jako touha a smutek, \u010demu\u017e Bill p\u0159\u00edli\u0161 nerozum\u011bl.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b? Omlouv\u00e1m se za to, co se stalo venku,“ \u0159ekl Bill a kousal se do rtu. Necht\u011bl Toma urazit ani na\u0161tvat.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Bille. Nem\u011bl jsem se t\u011b dotknout bez tv\u00e9ho svolen\u00ed,“ \u0159ekl Tom rychle.<\/div>\n
„Ach, ehm, za to se taky omlouv\u00e1m,“ \u0159ekl Bill, tv\u00e1\u0159e mu zr\u016f\u017eov\u011bly. „Ale j\u00e1 jsem mluvil o tv\u00e9m kamar\u00e1dovi. Mysl\u00edm, \u017ee m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d.“<\/div>\n
„Gustav? Ale ne. Je to opravdu dobr\u00fd kluk. Jsem si jist\u00fd, \u017ee t\u011b m\u00e1 r\u00e1d,“ \u0159ekl Tom nep\u0159\u00edtomn\u011b. „Ehm, toti\u017e, ne, \u017ee by t\u011b znal, samoz\u0159ejm\u011b,“ dodal rychle, kdy\u017e si v\u0161iml Billova zmaten\u00e9ho v\u00fdrazu.<\/div>\n
„Ach, tak\u017ee nejsi na\u0161tvan\u00fd nebo tak n\u011bco?“ Zeptal se Bill a namo\u010dil prst do top\u00edc\u00ed se \u0161leha\u010dky. Zvedl si \u0161pi\u010dku prstu ke rt\u016fm a s nerv\u00f3zn\u00edm zachichot\u00e1n\u00edm sladkou smetanu sl\u00edznul.<\/div>\n
„Ne, samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne,“ \u0159ekl Tom, obo\u010d\u00ed se mu s obavami st\u00e1hlo. „Moc ti d\u011bkuju, \u017ee jsi se mnou \u0161el.“<\/div>\n
„Oh, nen\u00ed za\u010d. D\u00edky, \u017ee jsi mi koupil pit\u00ed,“ \u0159ekl Bill a z\u010dervenal. Z\u00edral na \u0161leha\u010dku ve sv\u00e9m hrn\u00ed\u010dku.<\/div>\n
\n

„Jsi tak roztomil\u00fd, kdy\u017e se \u010derven\u00e1\u0161,“ \u0159ekl Tom s \u00fa\u0161klebkem, po kter\u00e9m Billovi zrudly tv\u00e1\u0159e je\u0161t\u011b v\u00edc. Tom zav\u00e1hal, pak se k n\u011bmu p\u0159isunul bl\u00ed\u017e a jejich stehna se dotkla. „Pov\u011bz mi n\u011bco o sob\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n

„Co bys r\u00e1d v\u011bd\u011bl?“ Zeptal se Bill, tv\u00e1\u0159e mu st\u00e1le ho\u0159ely. Sklopil pohled k Tomov\u011b noze, kter\u00e1 byla tak bl\u00edzko jeho vlastn\u00ed. Nerv\u00f3zn\u011b si ot\u0159el ruce o kalhoty a kousal se do jazyka. „N\u011bco – n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho?“<\/div>\n
„Jsem moc bl\u00edzko?“ \u0158ekl Tom ti\u0161e, jeho hork\u00fd dech ovanul Billovo ucho a on se zachv\u011bl. „Chce\u0161, abych se odsunul?“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 jen – j\u00e1,“ koktal Bill, cel\u00e1 jeho tv\u00e1\u0159 byla stejn\u011b hork\u00e1 jako kou\u0159\u00edc\u00ed hrnek \u010dokol\u00e1dy. „To je v po\u0159\u00e1dku. Jsem v pohod\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi stydliv\u00fd, ale nikdy bych neud\u011blal nic, u \u010deho by ses c\u00edtil nepohodln\u011b,“ zamumlal Tom a opatrn\u011b naklonil sv\u00e9 t\u011blo k nerv\u00f3zn\u00edmu chlapci, pa\u017ei p\u0159ehodil p\u0159es zadn\u00ed \u010d\u00e1st gau\u010de za Billov\u00fdmi z\u00e1dy. „Je tohle v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Jo,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, ale nedok\u00e1zal se setkat s jeho pohledem. „Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
„Ne, ne,“ \u0159ekl Tom rychle odm\u00edtav\u011b, odt\u00e1hl se a sladce se na n\u011bj usm\u00e1l. „Nem\u00e1\u0161 se za co omlouvat.“<\/div>\n
„Toneomlouv\u00e1msezato\u017eejsemdivn\u00fd,“ zamumlal Bill a rukama si zakryl obli\u010dej.<\/div>\n
\n

„Co\u017ee?“ Zeptal se Tom se sm\u00edchem. Vzal Billa za ruce a jemn\u011b si je p\u0159it\u00e1hl do kl\u00edna, kde je pomalu hladil sv\u00fdmi palci. „Nechce\u0161 to zopakovat, mo\u017en\u00e1 tentokr\u00e1t trochu pomaleji?“<\/p>\n<\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem \u00b4tohle ne. Omlouv\u00e1m se za to, \u017ee jsem divn\u00fd\u00b4. Bylo okay, \u017ee jsme sed\u011bli vedle sebe,“ za\u0161eptal Bill a shl\u00ed\u017eel dol\u016f na sv\u00e9 prsty. „Toti\u017e, pokud by sis po\u0159\u00e1d cht\u011bl vedle m\u011b sednout.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee chci sed\u011bt vedle tebe. Nic by m\u011b neud\u011blalo \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm. A nejsi divn\u00fd, alespo\u0148 pro m\u011b jsi velmi speci\u00e1ln\u00ed,“ \u0159ekl Tom, st\u00e1le s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Opatrn\u011b se usadil zp\u00e1tky po Billov\u011b boku. „Mimochodem, miluju tvoje nehty.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ odpov\u011bd\u011bl Bill se sklopenou hlavou. Ti\u0161e zaklel, kdy\u017e c\u00edtil, jak se mu tv\u00e1\u0159e znovu zah\u0159\u00edvaj\u00ed. N\u011bco na tom, jak mu Tom t\u0159el ruce a up\u0159en\u011b se na n\u011bj d\u00edval, mu zp\u016fsobovalo t\u0159epot\u00e1n\u00ed v \u017ealudku.<\/div>\n
„Jsi v\u00e1\u017en\u011b roztomil\u00fd,“ zasm\u00e1l se Tom. Nakonec Billovy ruce pustil a objal jej pa\u017e\u00ed kolem ramen. „\u0158ekni mi v\u0161echno. Za\u010dni t\u00edm, \u017ee mi pov\u00ed\u0161 o t\u00e9 knize, kterou jsi \u010detl na zahrad\u011b.“<\/div>\n
„Ach, zrovna jsem s n\u00ed za\u010dal. Jmenuje se \u00b4Stm\u00edv\u00e1n\u00ed\u00b4. Je to o d\u00edvce, kter\u00e1 se odst\u011bhuje z domova ke sv\u00e9mu otci. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, zrovna jsem se dostal ke vzru\u0161uj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1sti. Do t\u00e9 d\u00edvky Belly m\u00e1lem narazilo auto, ale Edward, kluk, kter\u00fd se j\u00ed l\u00edb\u00ed, ji n\u011bjak zachr\u00e1nil. Edward je up\u00edr, ale Bella to je\u0161t\u011b nev\u00ed.“<\/div>\n
„To zn\u00ed zaj\u00edmav\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, i kdy\u017e ve skute\u010dnosti vypadal docela znud\u011bn\u011b. „Pokra\u010duj. Co r\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
\n

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n

\u00a0<\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e<\/em><\/strong><\/div>\n
1 Lexi Lexi | 22. prosince 2019 v 17:26 | Reagovat<\/em><\/strong><\/div>\n
To v\u00e1\u017en\u011b? Tohle je opravdu smutn\u00e1 zpr\u00e1va na tak hezk\u00e9 sv\u00e1tky… To m\u011b mrz\u00ed, \u017ee tak skv\u011bl\u00e1 prekladatelka kon\u010d\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b to ch\u00e1pu. I j\u00e1 sem nahlednu jen sporadicky. Stra\u0161n\u011b moc Ti, mil\u00e1 Zuzu, d\u011bkuji za ta l\u00e9ta str\u00e1ven\u00e1 nad tv\u00fdmi p\u0159eklady. Tak \u00fa\u017easnou pr\u00e1ci s \u010de\u0161tinou jsem jen tak n\u011bkde nepotkala a nav\u00edc v\u00fdb\u011br pov\u00eddek byl tak\u00e9 skv\u011bl\u00fd. Prost\u011b D\u00cdKY!!!<\/em><\/strong><\/div>\n
No a te\u010f si jdu p\u0159e\u010d\u00edst i tu pov\u00eddku \ud83d\ude00<\/em><\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
2 Lexi Lexi | 22. prosince 2019 v 17:36 | Reagovat<\/em><\/strong><\/div>\n
To zn\u00ed jako 50x a st\u00e1le poprv\u00e9 \ud83d\ude00 Bill se ztr\u00e1tou pam\u011bti? Aspo\u0148 mi to tak p\u0159i\u0161lo. Jsem zv\u011bdav\u00e1, jdu na druhou \u010d\u00e1st:)<\/em><\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
3 D\u00e9monka D\u00e9monka | 22. prosince 2019 v 21:11 | Reagovat<\/em><\/strong><\/div>\n
P\u0159esto, ze jsem tusila, ze se to bl\u00ed\u017e\u00ed, i tak se mi tohle v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b \u0161patn\u011b \u010dte (mysl\u00edm proslov na za\u010d\u00e1tku). Je to t\u00e1\u00e1\u00e1k smutn\u00fd den pro n\u00e1\u0161 mal\u00fd twincest rybn\u00ed\u010dek… Pro\u010d jen m\u00e1m pocit, jako by to byl konec jedn\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 \u00e9ry?<\/em><\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
A\u010dkoliv jsem tu v podstat\u011b st\u00e1le, d\u00e1 se \u0159\u00edci, nov\u00e1\u010dkem – v porovn\u00e1n\u00ed s ostatn\u00edmi, kte\u0159\u00ed tu byli u\u017e u samotn\u00e9ho zrodu, nebo jsem alespo\u0148 minim\u00e1ln\u011b p\u00e1r let pravidelne doch\u00e1z\u00ed – mus\u00edm se p\u0159iznat, ze i presto, nebo mozna naopak prave diky tomu, jsem si to tady naprosto zamilovala snad od prvniho dne a ma citova vazba k tomuto m\u00edstu stale jeste roste a upev\u0148uje se, o \u010dem\u017e vypov\u00edd\u00e1 i mno\u017estv\u00ed casu, ktere zde tak rada travim. Ok navstevuju to tu sice kr\u00e1tkou dobu, ale v pom\u011bru: cas str\u00e1ven\u00fd na blogu vs. po\u010det prectenych pov\u00eddek, jsem zcela urcite horkou favoritkou na p\u0159edn\u00ed p\u0159\u00ed\u010dky pomysln\u00e9ho \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku zdej\u0161\u00edch fanou\u0161k\u016f. A kdyz tak kouknu na sve statistiky, tak pr\u00e1v\u011b Tv\u00e9 p\u0159eklady pat\u0159\u00ed k mym nej\u010dten\u011bj\u0161\u00edm a nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm, budu je m\u00edt velmi brzy p\u0159e\u010dten\u00e9 vsechny. A vzhledem k tomu, ze tech vicedilnych mi od Tebe uz mnoho nezb\u00fdv\u00e1, vrhla jsem se uz i na ty jednodilne, ktere tak moc nemam rada – to uz taky o n\u011b\u010dem vypov\u00edd\u00e1.<\/em><\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
Proto… D\u011aKUJI TI ZA V\u0160E, ZUZU \u2764\ufe0f\u2764\ufe0f\u2764\ufe0f. Byla jsi, a pro me uz navzdy zustanes, jedn\u00edm z pil\u00ed\u0159\u016f tohoto webu a du\u0161\u00ed, kter\u00e1 Kaulitzum dala sve srdce. Jsme Tvymi dlu\u017en\u00edky \ud83d\ude4f\ud83c\udffb.<\/em><\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
4 Karin Karin | 25. prosince 2019 v 22:03 | Reagovat<\/em><\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/div>\n
\u0160koda \u017ee u\u017e bude konec ale douf\u00e1m \u017ee se ob\u010das na tenhle blok bude\u0161 vracet moc d\u00edk za v\u0161echny p\u0159eklady p\u0159ej\u00ed ti kr\u00e1sn\u00e9 v\u00e1noce a mnoho usp\u011bchu a zdrav\u00ed\u010dka v nov\u00e9m roce.<\/em><\/strong><\/div>","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Peaches & TuesdayReyn<\/p>\n

Zdrav\u00edm v\u0161ech t\u011bch p\u00e1r poz\u016fstal\u00fdch, kte\u0159\u00ed to po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nevzdali a alespo\u0148 ob\u010das sem je\u0161t\u011b nakouknou, i kdyby jen na t\u011bch p\u00e1r fotek, kter\u00e9 sem Janule st\u00e1le trp\u011bliv\u011b vkl\u00e1d\u00e1. Jak u\u017e jsem n\u011bkolikr\u00e1t na r\u016fzn\u00fdch m\u00edstech…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-79280730","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79280730","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79280730"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79280730\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79433666,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79280730\/revisions\/79433666"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79280730"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79280730"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79280730"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}