{"id":79280731,"date":"2019-12-22T16:05:00","date_gmt":"2019-12-22T15:05:00","guid":{"rendered":"http:\/\/tsecniwt.blog.cz\/1912\/remember-me-2-2"},"modified":"2020-08-12T15:56:25","modified_gmt":"2020-08-12T13:56:25","slug":"remember-me-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/12\/22\/remember-me-2-2\/","title":{"rendered":"Remember Me 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak se p\u0159i tom rozhovoru pomalu uvol\u0148uje. Jeho plach\u00e9 j\u00e1 se otev\u00edralo chlapci, kter\u00e9ho pova\u017eoval za ciz\u00edho. Byl to velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, v jeho hlase, v jeho up\u0159\u00edmn\u00e9m \u00fasm\u011bvu bylo n\u011bco, co Billa p\u0159im\u011blo, aby mu v\u011b\u0159il.<\/div>\n
Pov\u011bd\u011bl Tomovi o sv\u00e9 v\u00e1\u0161ni k hudb\u011b a skl\u00e1d\u00e1n\u00ed p\u00edsn\u00ed. \u0158ekl mu v\u0161echno o kapel\u00e1ch, hudb\u011b a filmech, kter\u00e9 miloval. \u0158ekl Tomovi o sv\u00e9 rodin\u011b a sv\u00fdch zv\u00ed\u0159ec\u00edch mazl\u00ed\u010dc\u00edch. Nep\u0159est\u00e1val mluvit, dokud nep\u0159i\u0161el pan White, aby jim pov\u011bd\u011bl, \u017ee kav\u00e1rna m\u00e1 u\u017e p\u016fl hodiny zav\u0159eno a oni u\u017e budou muset j\u00edt. Bill byl trochu v rozpac\u00edch, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Tom o sob\u011b za cel\u00e9 odpoledne ani nepromluvil. C\u00edtil, \u017ee bylo od n\u011bj nezdvo\u0159il\u00e9 tolik bl\u00e1bolit jen o sob\u011b, ale druh\u00fd mlad\u00edk jej st\u00e1le nab\u00e1dal, aby mluvil, kdykoliv se jen na chv\u00edli odml\u010del.<\/div>\n
Vstali a prot\u00e1hli se. Bill slab\u011b zast\u00e9nal, jak jeho bolav\u00e9 svaly zaprotestovaly. Pohled na ozdobn\u00e9 hodiny naho\u0159e nad pultem mu \u0159ekl, \u017ee sed\u011bl schoulen\u00fd vedle Toma na gau\u010di po n\u011bkolik hodin, a p\u0159i pohledu z okna zjistil, \u017ee slunce za\u010d\u00edn\u00e1 zapadat, co\u017e znamenalo, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt brzy doma.<\/div>\n
\n

„Tak poj\u010f, tvoje m\u00e1ma si u\u017e mo\u017en\u00e1 bude d\u011blat starosti. Doprovod\u00edm t\u011b dom\u016f,“ \u0159ekl Tom, kdy\u017e vy\u0161li z kav\u00e1rny do ve\u010dern\u00edho soumraku.<\/p><\/div>\n

Bill se usm\u00e1l a nat\u00e1hl se pro Tomovu ruku, to gesto bylo uvoln\u011bn\u00e9 a zn\u00e1m\u00e9. „Nemysl\u00edm si, \u017ee by j\u00ed vadilo, kdybychom to zp\u00e1tky vzali del\u0161\u00ed cestou,“ navrhl v\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
Cht\u011bl s Tomem str\u00e1vit tolik \u010dasu, kolik jen mohl. Kdy\u017e byl s Tomem, zmatek a smutek uvnit\u0159 n\u011bj se trochu zmen\u0161il. D\u00edky Tomovi se c\u00edtil kr\u00e1sn\u00fd a hodn\u00fd l\u00e1sky. C\u00edtil se s n\u00edm tak pohodln\u011b, jako by ho znal cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, a ne jen t\u011bch p\u00e1r hodin, kter\u00e9 spolu toho dne str\u00e1vili.<\/div>\n
„N\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee bude p\u011bkn\u011b na\u0161tvan\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, jeho hlas byl napjat\u00fd. „Neexistuje nic, co bych cht\u011bl v\u00edc, ne\u017e str\u00e1vit s tebou cel\u00fd ve\u010der, ale bude na\u0161tvan\u00e1, pokud nebudu dodr\u017eovat v\u0161echna jej\u00ed pravidla. Nechci j\u00ed d\u00e1t d\u016fvod k tomu, aby \u0159ekla, \u017ee se z\u00edtra nem\u016f\u017eu vr\u00e1tit.“<\/div>\n
„Ty se chce\u0161 z\u00edtra vr\u00e1tit?“ Zeptal se Bill. „To by se mi l\u00edbilo. Moc lid\u00ed za mnou nechod\u00ed. Je to osam\u011bl\u00e9.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. P\u0159ijdu ka\u017ed\u00fd den tak dlouho, jak jen bude t\u0159eba,“ \u0159ekl Tom, v jeho hlase zazn\u011bl smutek.<\/div>\n
Bill se zastavil a zamra\u010dil se. „Jak jen bude t\u0159eba co?“<\/div>\n
„Tak dlouho, jak jen bude t\u0159eba, abych t\u011b ud\u011blal \u0161\u0165astn\u00fdm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Bill se nerv\u00f3zn\u011b zasm\u00e1l. „J\u00e1 jsem \u0161\u0165astn\u00fd. Byla z\u00e1bava s tebou dneska tr\u00e1vit \u010das. M\u00e1m pocit, jako bychom u\u017e tak dlouho byli nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, ale p\u0159itom si nepamatuju, \u017ee bychom se v\u016fbec n\u011bkdy setkali. Je to \u0161koda, \u017ee jsme si nikdy d\u0159\u00edv nikam nevy\u0161li.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Tom pokr\u010dil rameny a Bill si pomyslel, \u017ee vypad\u00e1 trochu smutn\u011b. V duchu si vynadal, \u017ee se s n\u00edm nesezn\u00e1mil u\u017e d\u0159\u00edve. Tom byl b\u00e1je\u010dn\u00fd. Byla to opravdu \u0161koda, \u017ee se nesp\u0159\u00e1telili u\u017e d\u0159\u00edv. Bill se c\u00edtil p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, \u017ee si Toma nebo jeho n\u00e1klonnosti nikdy nev\u0161iml, a v\u00e1gn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho u\u017e jej Tom obdivoval.<\/div>\n
„Hej, Tome,“ \u0159ekl, kdy\u017e se pomalu bl\u00ed\u017eili zp\u00e1tky k jeho domu.<\/div>\n
„Jo,“ \u0159ekl Tom, o\u010di m\u011bl sklopen\u00e9 a sledoval jejich prot\u00e1hl\u00e9 st\u00edny na chodn\u00edku pod nohama.<\/div>\n
„Jak to, \u017ee jsi mi nikdy nic ne\u0159ekl? Je to trochu divn\u00e9, \u017ee najednou zni\u010dehonic ke mn\u011b prost\u011b p\u0159ijde\u0161. Toti\u017e, jsem r\u00e1d, \u017ee jsi to ud\u011blal. Dne\u0161ek byl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd,“ \u0159ekl Bill s nerv\u00f3zn\u00edm sm\u00edchem. Jemn\u011b stiskl Tomovu ruku. „No, nemyslel jsem to tak, \u017ee jsi divn\u00fd, j\u00e1 jen\u2026 Ach, pros\u00edm, nebu\u010f na\u0161tvan\u00fd.“<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l a stisk ruky mu op\u011btoval. „V\u00edm, jak to mysl\u00ed\u0161. Je to divn\u00e9, \u017ee jsem za tebou jen tak p\u0159i\u0161el. Ale v\u00ed\u0161, u\u017e jsem to nemohl d\u00e9le odkl\u00e1dat. A pro\u010d jsem to neud\u011blal d\u0159\u00edv, no, mysl\u00edm, \u017ee to je z\u00e1hada, na kterou bude\u0161 muset p\u0159ij\u00edt s\u00e1m. Z\u00edtra, mo\u017en\u00e1?“<\/div>\n
„M\u00e1m r\u00e1d z\u00e1hady,“ \u0159ekl Bill, rozesm\u00e1l se a uk\u00e1zal tak sv\u00e9 m\u00edrn\u011b k\u0159iv\u00e9 zuby.<\/div>\n
„Z\u00edtra bude\u0161 m\u00edt \u0161anci ji rozlu\u0161tit,“ \u0159ekl Tom a u\u0161kl\u00edbnul se.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee na tom opravdu nez\u00e1le\u017e\u00ed. Te\u010f jsi tady a jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9, \u017ee?“ Za\u0161vito\u0159il Bill.<\/div>\n
„U\u017e jsme skoro tam,“ \u0159ekl Tom a vyhnul se tak jeho ot\u00e1zce. Jeho hlas byl sklesl\u00fd a v\u00e1\u017en\u00fd.<\/div>\n
\n

Bill si povzdechl a zpomalil. Vystoupali na kopec a Bill mohl vid\u011bt sv\u016fj d\u016fm dole v \u00fadol\u00ed. Na verand\u011b spat\u0159il obrys sv\u00e9 matky pohupuj\u00edc\u00ed se ve star\u00e9m houpac\u00edm k\u0159esle. Slunce u\u017e bylo cel\u00e9 za horizontem a posledn\u00ed \u010derven\u00e9, zlat\u00e9, r\u016f\u017eov\u00e9 a fialov\u00e9 z\u00e1blesky soumraku ustupovaly \u0161ed\u00e9mu oparu ve\u010dera. V\u011bd\u011bl, \u017ee prop\u00e1sl ve\u010de\u0159i, a jeho matka bude nejsp\u00ed\u0161 na\u0161tvan\u00e1. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011bl b\u00fdt doma p\u0159ed hodinou, ale touha z\u016fstat s Tomem p\u0159eva\u017eovala nad smyslem pro zodpov\u011bdnost.<\/p><\/div>\n

Chlapci se pomalu roze\u0161li z kopce a po chodn\u00edku k zahradn\u00ed br\u00e1n\u011b. U br\u00e1ny Bill z\u016fstal p\u0159ilepen\u00fd po Tomov\u011b boku, ale jeho matka mu okam\u017eit\u011b na\u0159\u00eddila j\u00edt dom\u016f na ve\u010de\u0159i, kter\u00e1 u\u017e z\u0159ejm\u011b byla studen\u00e1.<\/div>\n
„No, sbohem, Tome. D\u011bkuju ti za dne\u0161ek, a pokud chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt zase z\u00edtra,“ \u0159ekl stydliv\u011b.<\/div>\n
„Budu tady. Mysl\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 bude pr\u0161et, tak\u017ee cht\u011bl bys j\u00edt do obcho\u010f\u00e1ku ve m\u011bst\u011b? M\u016f\u017eu si vz\u00edt t\u00e1tovo auto, jestli chce\u0161,“ \u0159ekl Tom. Pomalu pustil Billovu ruku a Bill ji neochotn\u011b spustil po sv\u00e9m boku.<\/div>\n
„Do obcho\u010f\u00e1ku? Nemysl\u00edm si, \u017ee jsem tam n\u011bkdy byl,“ \u0159ekl Bill a mysl mu znovu zahalil zmatek.<\/div>\n
„Bude se ti tam l\u00edbit, v\u011b\u0159 mi, Bille. Jsou tam obchody, kter\u00e9 prod\u00e1vaj\u00ed oble\u010den\u00ed a dopl\u0148ky, kter\u00e9 se ti l\u00edb\u00ed,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee kdy\u017e se zept\u00e1\u0161 m\u00e1my, bude m\u00edt je\u0161t\u011b odlo\u017een\u00e9 n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze z tv\u00fdch narozenin. Ud\u011bl\u00e1me si hezk\u00fd den. Nakoup\u00edme n\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 dopl\u0148ky a mo\u017en\u00e1 i make-up. Pak si zajdeme i na j\u00eddlo.“<\/div>\n
„Zn\u00ed to z\u00e1bavn\u011b. Dal\u0161\u00ed make-up pot\u0159ebuju. Vypad\u00e1 to, jako bych si zrovna n\u011bjak\u00e9 v\u011bci koupil, ale u\u017e je to v\u0161echno skoro pry\u010d. Nev\u00edm, co se s t\u00edm v\u0161\u00edm stalo,“ \u0159ekl Bill s nucen\u00fdm \u00fasm\u011bvem. St\u00e1li v m\u00edrn\u011b trapn\u00e9m tichu a Billova matka je sledovala z verandy.<\/div>\n
„Tak ahoj. Uvid\u00edme se z\u00edtra,“ \u0159ekl Tom nakonec, ne\u017e se oto\u010dil k odchodu.<\/div>\n
\n

„Po\u010dkej!?“ Zvolal Bill, jeho hlas byl vysok\u00fd a dr\u017eel v sob\u011b n\u00e1znak zoufalstv\u00ed. „Chce\u0161 vid\u011bt pt\u00e1\u010dky?“<\/p><\/div>\n

„Pt\u00e1\u010dky? Samoz\u0159ejm\u011b. Moc r\u00e1d,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a poslal opatrn\u00fd pohled Billov\u011b matce.<\/div>\n
„Bo\u017ee, to bylo hloup\u00e9,“ zamumlal Bill a z\u00edral na od\u0159en\u00e9 \u0161pi\u010dky ko\u017een\u00fdch bot.<\/div>\n
„Uka\u017e mi je,“ prosil Tom \u0161eptem. „Pros\u00edm. No tak, Bille. Chci je vid\u011bt.“<\/div>\n
„Je to hloup\u00e9,“ protestoval Bill ti\u0161e. „Uk\u00e1\u017eu ti je. J\u00e1 jen, v\u00ed\u0161, m\u00e1m r\u00e1d p\u0159\u00edrodu a tak. Je to docela hloup\u00e9, ale-„<\/div>\n
„Bille! U\u017e jen p\u011bt minut, a mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b,“ zak\u0159i\u010dela jeho matka z verandy. Bill se na ni pod\u00edval pr\u00e1v\u011b v\u010das, aby vid\u011bl, jak zavrt\u011bla hlavou a vytratila se do domu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to hloup\u00e9. P\u0159\u00edroda je cool. M\u00e1m r\u00e1d zv\u00ed\u0159ata,“ \u0159ekl Tom a odtrhl tak Billovu pozornost od domu.<\/div>\n
Bill instinktivn\u011b nat\u00e1hl ruku a nab\u00eddl ji Tomovi, kter\u00fd ji p\u0159ijal s p\u0159irozenou pov\u011bdomost\u00ed. S \u00fasm\u011bvem jej zavedl p\u0159es zahradu k lavi\u010dce, na kter\u00e9 ob\u011bdval. Usadili se na ni a Bill za\u0161eptal k Tomovi, aby byl potichu. „Tam,“ vydechl a uk\u00e1zal na hn\u00edzdo skryt\u00e9 mezi v\u011btvemi.<\/div>\n
Chlapci v tichosti n\u011bkolik minut pozorovali pt\u00e1ky. Byli zanepr\u00e1zdn\u011bni prac\u00ed, tancem a poskakov\u00e1n\u00edm po cel\u00e9m hn\u00edzdn\u00edm prostoru. Sami\u010dka se ob\u010das vy\u0161plhala dovnit\u0159 hn\u00edzda a poskakovala tak, jako by testovala, jako pohodln\u00fd jejich nov\u00fd domov je. O\u010dividn\u011b st\u00e1le nebyl dokonal\u00fd, proto\u017ee nep\u0159etr\u017eit\u011b p\u0159id\u00e1vali v\u011btvi\u010dky a jehli\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

Tom se naklonil k jeho uchu a za\u0161eptal: „Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b hn\u00edzd\u00ed, ale u\u017e to nebude trvat moc dlouho. Hej, ne\u017e p\u016fjde\u0161 sp\u00e1t, vezmi n\u011bjakou vlnu a rozlo\u017e ji na zem. Pou\u017eij\u00ed ji k olemov\u00e1n\u00ed hn\u00edzda.“<\/p><\/div>\n

„Jo,“ odpov\u011bd\u011bl Bill s nucen\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Na okraji mysli jej n\u011bco zatahalo, ale nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to, co to bylo. „To u\u017e mi jednou n\u011bkdo \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
„U\u017e mus\u00edm j\u00edt,“ \u0159ekl Tom rychle. „Tvoje m\u00e1ma n\u00e1s sleduje z okna. V\u00e1\u017en\u011b bych j\u00ed necht\u011bl na\u0161tvat.“<\/div>\n
„Jo. Ob\u010das si o m\u011b prost\u011b d\u011bl\u00e1 starosti, v\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Bill s mrzut\u00fdm povzdechem.<\/div>\n
Tom vstal a prot\u00e1hl se. Pak vzal Billa za ruku a pomohl mu vst\u00e1t. Ruku v ruce ode\u0161li zp\u011bt k br\u00e1n\u011b. Tom se na Billa ospale pousm\u00e1l a Bill zjistil, \u017ee z\u00edr\u00e1 na jeho \u00fasta. Bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed se naklonil dop\u0159edu a zachytil Tomovy rty sv\u00fdmi vlastn\u00edmu. Tom zalapal po dechu a p\u0159ekvapen\u011b se s trhnut\u00edm odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ vykoktal Bill a poodstoupil. Oto\u010dil se, aby se vydal na \u00faprk dom\u016f, ale Tom ho popadl za pa\u017ei a p\u0159it\u00e1hl si jej zp\u00e1tky. „Pros\u00edm, pus\u0165 m\u011b, \u0159ekl jsem, \u017ee se omlouv\u00e1m.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Tom do vlas\u016f na Billov\u011b sp\u00e1nku, zat\u00edmco jej dr\u017eel. „V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku. Co se d\u011bje, Bille? Pro\u010d se omlouv\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, pro\u010d jsem to ud\u011blal\u2026 nikdy p\u0159edt\u00edm jsem to neud\u011blal,“ panika\u0159il Bill. „Omlouv\u00e1m se, nem\u011bl jsem. Tak moc se styd\u00edm. Jsem zmaten\u00fd, nev\u00edm, co se to d\u011bje.“<\/div>\n
„Pro\u010d bys to nem\u011bl d\u011blat? Byla to jen pusa,“ \u0159ekl Tom tich\u00fdm, uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem. „Vlastn\u011b se mi to docela l\u00edbilo.“<\/div>\n
„Opravdu?“<\/div>\n
„Jo, hodn\u011b.“<\/div>\n
\n

Bill s \u0161irok\u00fdma o\u010dima sledoval, jak se Tom za\u010dal nakl\u00e1n\u011bt jakoby zpomalen\u011b. C\u00edtil, jak mu srdce nar\u00e1\u017e\u00ed do hrudn\u00ed kosti. C\u00edtil, jak se mu v b\u0159i\u0161e za\u010d\u00ednaj\u00ed bou\u0159it mot\u00fdli, a kdy\u017e vid\u011bl, jak se Tomovi zat\u0159epotala v\u00ed\u010dka, n\u011bco jej plnou silou zas\u00e1hlo a on z\u016fstal t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu. Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 radostn\u011b vzru\u0161en\u00fd, a t\u011b\u017ece d\u00fdchal nosem. Tak\u00e9 byl ostra\u017eit\u00fd a nejist\u00fd, ale byl si naprosto jist\u00fd t\u00edm, co se to d\u011bje.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e vid\u011bl, jak se Tomova tv\u00e1\u0159 p\u0159ibli\u017euje k jeho vlastn\u00ed, p\u0159ipadalo mu to jako d\u00e9j\u00e0 vu, jako by se to u\u017e p\u0159edt\u00edm stalo t\u00edm stejn\u00fdm zp\u016fsobem, a Bill to nedok\u00e1zal tak \u00fapln\u011b pochopit. N\u011bco, n\u011bco v jeho mysli se za\u017eehlo a za jeho v\u00ed\u010dky se vzn\u00e1\u0161ely skvrnit\u00e9 vize. M\u011bl pocit, jako by sledoval d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed ud\u00e1losti, jak se odehr\u00e1vaj\u00ed na filmov\u00e9 obrazovce v jeho mysli.<\/div>\n
Natahoval se k n\u011b\u010demu, \u010deho si nebyl v\u011bdom, ale nebyl dost bl\u00edzko, aby dal smysl v\u0161em t\u011bm z\u00e1plav\u00e1m emoc\u00ed. Jeho v\u011bdom\u00ed zaplavily my\u0161lenky a vzpom\u00ednky, nebo sp\u00ed\u0161e za\u010d\u00e1tky nedokon\u010den\u00fdch my\u0161lenek a vzpom\u00ednek. C\u00edtil se tak bl\u00edzko, ale p\u0159itom tak daleko, a za\u010d\u00ednal panika\u0159it, kdy\u017e v\u0161e, co bylo tak bl\u00edzko k objasn\u011bn\u00ed, se za\u010dalo zatem\u0148ovat a rychl\u00fdm tempem mizet. Bill zamrzl uprost\u0159ed my\u0161lenky, kdy\u017e se Tomovy m\u011bkk\u00e9 rty ot\u0159ely a p\u0159itiskly k jeho vlastn\u00edm, okam\u017eit\u011b ve vzr\u016fstaj\u00edc\u00edm strachu sev\u0159el Tomovy lokty a prudce se nadechl nosem, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Tomovy rty byly jako domov, byly zn\u00e1m\u00e9, jako by je p\u0159edt\u00edm u\u017e tolikr\u00e1t ochutnal.<\/div>\n
\n

Tomova \u00fasta se proti t\u011bm jeho pohnula a Bill c\u00edtil, jak se jeho t\u011blo uvolnilo – bylo to zp\u016fsobem, jak\u00fdm ho Tom dr\u017eel, jak\u00fdm uct\u00edval jeho \u00fasta, jak\u00fdm jej nutil se c\u00edtit, nebylo norm\u00e1ln\u00ed c\u00edtit se takhle, kdy\u017e toho dne Toma potkal poprv\u00e9. Nebylo to poprv\u00e9, co se to stalo, m\u011bl ten pocit d\u00e9j\u00e0 vu po cel\u00fd den, co byl s Tomem. N\u011bkter\u00e9 z v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 Tom \u0159ekl, n\u011bkter\u00e9 z v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 Tom ud\u011blal, a rozhodn\u011b te\u010f, s Tomov\u00fdmi \u00fasty proti t\u011bm jeho – nezd\u00e1lo se to jako poprv\u00e9, rozhodn\u011b se to nezd\u00e1lo ani jako naposled a Bill u\u017e nemohl b\u00fdt v\u00edce zmaten\u00fd. P\u0159esto zjistil, \u017ee tou\u017e\u00ed jednodu\u0161e v\u011b\u0159it v Toma a v budoucnost a prost\u011b se poddat t\u00e9 z\u00e1plav\u011b emoc\u00ed, kter\u00e1 jim umo\u017en\u00ed p\u0159iv\u00e9st je ke v\u0161emu, co pro n\u011b m\u011bl p\u0159ipraven\u00fd osud.<\/p><\/div>\n

Bill sklouzl rukama od Tomov\u00fdch lokt\u016f a\u017e na jeho ramena a nakl\u00e1n\u011bl hlavu v absolutn\u00ed spokojenosti. C\u00edtil, jak se Tomovy rty pootev\u0159ely proti jeho spodn\u00edmu rtu, jemn\u011b je kolem n\u011bj sev\u0159el a lehce s\u00e1l, ta mal\u00e1 akce Billa p\u0159inutila zvednout se na \u0161pi\u010dky a cel\u00e9 jeho t\u011blo se napjalo, jak mu t\u011blem projely elektrick\u00e9 jiskry. Za v\u00ed\u010dky se mu rozz\u00e1\u0159ily hv\u011bzdy a on m\u011bl pocit, jako by byl raketou vyst\u0159elen do zcela jin\u00e9ho sv\u011bta.<\/div>\n
\n

Bez dechu a om\u00e1men\u011b Bill zaslechl zaklep\u00e1n\u00ed na okno, kter\u00e9 bylo dost ostr\u00e9 na to, aby naru\u0161ilo tu bublinu kolem nich. Bill c\u00edtil, jak pomalu vyklouzl z bezpe\u010dn\u00e9ho, hv\u011bzdn\u00e9ho sv\u011bta, kter\u00fd na\u0161el v Tomov\u011b objet\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom byl prvn\u00ed, kdo se odt\u00e1hl, odhalil Billovy zarudl\u00e9 tv\u00e1\u0159e a Bill vid\u011bl, jak \u0161pi\u010dky Tomov\u00fdch u\u0161\u00ed tak\u00e9 \u010dervenaj\u00ed, ale Tom potla\u010dil rozpaky tak rychle, jak i p\u0159i\u0161ly. Bill sklopil hlavu a kr\u00e1tce pohl\u00e9dl na svou matku stoj\u00edc\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b okenn\u00edho skla s rukama v bok. Rychle se pod\u00edval na Toma.<\/div>\n
„M\u011bl bych j\u00edt dovnit\u0159,“ zamumlal a nebyl si \u00fapln\u011b jist\u00fd, jestli ho Tom sly\u0161el.<\/div>\n
„Asi bys m\u011bl.“<\/div>\n
„Z\u00edtra?“ Zeptal se nejasn\u011b, setkal se s Tomov\u00fdma o\u010dima a kousl se do spodn\u00edho rtu. „Po\u0159\u00e1d jsi pro?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, u\u017e se na to t\u011b\u0161\u00edm,“ usm\u00e1l se Tom. Rukama se nat\u00e1hl pro Billovu tv\u00e1\u0159 a vtiskl mu na \u00fasta cudn\u00fd polibek, ne\u017e se odt\u00e1hl a poodstoupil. „Uvid\u00edme se z\u00edtra, Bille.“<\/div>\n
„V to douf\u00e1m,“ zamumlal Bill. „V to opravdu douf\u00e1m, Tome.“<\/div>\n
\n

Bill s posmutn\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem sledoval, jak se Tom pomalu vzdaluje, jeho z\u00e1da se pomalu ale jist\u011b zmen\u0161ovala a Bill poc\u00edtil siln\u00fd z\u00e1chv\u011bv touhy, jako by necht\u011bl, aby druh\u00fd mlad\u00edk ode\u0161el. Cht\u011bl, aby z\u016fstal. Cht\u011bl, aby s n\u00edm Tom z\u016fstal a u\u017e nikdy neode\u0161el.<\/p><\/div>\n

„Hej, Bille,“ Tom se najednou zastavil a zavolal na n\u011bj.<\/div>\n
„Jo?“ Vyk\u0159ikl Bill nazp\u011bt se vzru\u0161en\u00fdm sm\u00edchem, v \u017ealudku mu zav\u00ed\u0159ilo.<\/div>\n
„Hlavn\u011b na m\u011b nezapome\u0148, ano? Slibuje\u0161?“ \u0158ekl Tom.<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou nad Tomov\u00fdmi z\u00e1hadn\u00fdmi slovy. To, co se mezi nimi ud\u00e1lo, byla ta nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou kdy za\u017eil. Jen tak na to nezapomene. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nezapomenu,“ zak\u0159i\u010del nazp\u011bt. „Ty na m\u011b taky nezapomene\u0161, \u017ee ne?“<\/div>\n
Tom si ti\u0161e povzdechl, p\u0159\u00edli\u0161 m\u011bkce na to, aby to Bill sly\u0161el. „To bych nedok\u00e1zal, ani kdybych se o to pokusil,“ \u0159ekl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e zmizel za zat\u00e1\u010dkou.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Bill sed\u011bl na mal\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavi\u010dce na verand\u011b, slunce se vzn\u00e1\u0161elo n\u011bkde naho\u0159e a vrhalo siln\u00e9 paprsky dol\u016f na jeho bledou k\u016f\u017ei, zat\u00edmco ukusoval k\u016frku \u0161unkov\u00e9ho sendvi\u010de a o\u010di up\u00edral do str\u00e1nky sv\u00e9 knihy. C\u00edtil pot hromad\u00edc\u00ed se mu na horn\u00edm rtu a nosu, jak mu rozpou\u0161t\u00ed make-up, bylo nep\u0159\u00edjemn\u011b horko. Byl prvn\u00ed jarn\u00ed den a byl daleko teplej\u0161\u00ed, ne\u017e si kdy pamatoval. Slunce bylo mnohem intenzivn\u011bj\u0161\u00ed, mnohem dusiv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

Nepohodln\u011b se na sv\u00e9m m\u00edst\u011b zavrt\u011bl, zatahal si za d\u017e\u00edny a tri\u010dko a sna\u017eil se rozhodnout, jestli by uvnit\u0159 domu nebylo chladn\u011bji. Ne, rozhodl se. Jeho matka by tak brzy na ja\u0159e nezapnula klimatizaci bez ohledu na to, jak nesm\u00edrn\u011b bylo horko. Ve st\u00ednu verandy bylo mnohem l\u00e9pe ne\u017e uvnit\u0159 uzav\u0159en\u00e9ho domu.<\/div>\n
Soust\u0159edil pozornost na svou v\u00e1zanou knihu a sna\u017eil se ignorovat \u017e\u00e1r. Brzy se ocitl ztracen\u00fd ve sv\u011bt\u011b up\u00edr\u016f a fantazie, kter\u00fd ten rom\u00e1n sliboval. Jeho mysl byla ve str\u00e1nk\u00e1ch knihy tak ztracen\u00e1, \u017ee posko\u010dil p\u0159i zvuku vlastn\u00edho jm\u00e9na.<\/div>\n
\n

„Ahoj, Bille.“<\/p><\/div>\n

\n

Billova hlava vyst\u0159elila od knihy a o\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily do dvou dokonale tvarovan\u00fdch kruh\u016f. Pustil knihu a ztratil roze\u010dtenou str\u00e1nku, kdy\u017e zjistil, \u017ee mu k hrudi byla p\u0159itisknuta jedin\u00e1 \u010derven\u00e1 r\u016f\u017ee, trny jej jemn\u011b \u0161kr\u00e1bly p\u0159es tenk\u00e9, bavln\u011bn\u00e9 tri\u010dko a on sebou p\u0159ekvapen\u011b trhnul.<\/p><\/div>\n

„Je to \u010derven\u00e1 r\u016f\u017ee,“ nab\u00eddl ten chlapec, jeho nervozita byla evidentn\u00ed z jeho un\u00e1hlen\u00fdch a prudk\u00fdch \u010din\u016f. „P\u0159edstavuje mou – mou l\u00e1sku k tob\u011b. Znamen\u00e1 celo\u017eivotn\u00ed oddanost a to, \u017ee m\u00e1 l\u00e1ska k tob\u011b je nem\u011bnn\u00e1. \u010casem nezmiz\u00ed. Znamen\u00e1 to, \u017ee t\u011b miluju, Bille, a nikdy t\u011b nep\u0159estanu milovat. Bez ohledu na cokoliv.“<\/div>\n
Bill otev\u0159el \u00fasta a na\u0161el s\u00e1m sebe, jak r\u016f\u017ei nep\u0159\u00edtomn\u011b zved\u00e1. Vstal z lavi\u010dky a p\u0159isunul se bl\u00ed\u017ee ke dve\u0159\u00edm, ani na chv\u00edli z druh\u00e9ho chlapce nespustil o\u010di.<\/div>\n
„Nechci b\u00fdt hrub\u00fd,“ \u0159ekl opatrn\u011b a jeho o\u010di se pohybovaly po atraktivn\u00edch rysech mlad\u00edka s dredy. „Ale zn\u00e1m t\u011b odn\u011bkud nebo tak n\u011bco?“<\/div>\n
Mlad\u00edk se trp\u011bliv\u011b usm\u00e1l, o\u010di m\u011bl unaven\u00e9 a otup\u011bl\u00e9, ale st\u00e1le odhodlan\u00e9. „Jmenuju se Tom, Tom Kaulitz. Bydl\u00edm ve vesnici a u\u017e jsme se d\u0159\u00edve setkali.“<\/p>\n

autor: Peaches & TuesdayReyn<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

P\u0159eji v\u00e1m kr\u00e1sn\u00e9 V\u00e1noce pln\u00e9 spln\u011bn\u00fdch p\u0159\u00e1n\u00ed a n\u00e1dhern\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd nov\u00fd rok 2020 i v\u0161echny ty n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed.<\/em><\/div>\n

A hlavn\u011b nezapome\u0148te!<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zuzu \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e<\/em><\/div>\n
1 Lexi Lexi | 22. prosince 2019 v 17:26 | Reagovat<\/em><\/div>\n
To v\u00e1\u017en\u011b? Tohle je opravdu smutn\u00e1 zpr\u00e1va na tak hezk\u00e9 sv\u00e1tky… To m\u011b mrz\u00ed, \u017ee tak skv\u011bl\u00e1 prekladatelka kon\u010d\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b to ch\u00e1pu. I j\u00e1 sem nahlednu jen sporadicky. Stra\u0161n\u011b moc Ti, mil\u00e1 Zuzu, d\u011bkuji za ta l\u00e9ta str\u00e1ven\u00e1 nad tv\u00fdmi p\u0159eklady. Tak \u00fa\u017easnou pr\u00e1ci s \u010de\u0161tinou jsem jen tak n\u011bkde nepotkala a nav\u00edc v\u00fdb\u011br pov\u00eddek byl tak\u00e9 skv\u011bl\u00fd. Prost\u011b D\u00cdKY!!!<\/em><\/div>\n
No a te\u010f si jdu p\u0159e\u010d\u00edst i tu pov\u00eddku \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
2 Lexi Lexi | 22. prosince 2019 v 17:36 | Reagovat<\/em><\/div>\n
To zn\u00ed jako 50x a st\u00e1le poprv\u00e9 \ud83d\ude00 Bill se ztr\u00e1tou pam\u011bti? Aspo\u0148 mi to tak p\u0159i\u0161lo. Jsem zv\u011bdav\u00e1, jdu na druhou \u010d\u00e1st:)<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
3 D\u00e9monka D\u00e9monka | 22. prosince 2019 v 21:11 | Reagovat<\/em><\/div>\n
P\u0159esto, ze jsem tusila, ze se to bl\u00ed\u017e\u00ed, i tak se mi tohle v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b \u0161patn\u011b \u010dte (mysl\u00edm proslov na za\u010d\u00e1tku). Je to t\u00e1\u00e1\u00e1k smutn\u00fd den pro n\u00e1\u0161 mal\u00fd twincest rybn\u00ed\u010dek… Pro\u010d jen m\u00e1m pocit, jako by to byl konec jedn\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 \u00e9ry?<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
A\u010dkoliv jsem tu v podstat\u011b st\u00e1le, d\u00e1 se \u0159\u00edci, nov\u00e1\u010dkem – v porovn\u00e1n\u00ed s ostatn\u00edmi, kte\u0159\u00ed tu byli u\u017e u samotn\u00e9ho zrodu, nebo jsem alespo\u0148 minim\u00e1ln\u011b p\u00e1r let pravidelne doch\u00e1z\u00ed – mus\u00edm se p\u0159iznat, ze i presto, nebo mozna naopak prave diky tomu, jsem si to tady naprosto zamilovala snad od prvniho dne a ma citova vazba k tomuto m\u00edstu stale jeste roste a upev\u0148uje se, o \u010dem\u017e vypov\u00edd\u00e1 i mno\u017estv\u00ed casu, ktere zde tak rada travim. Ok navstevuju to tu sice kr\u00e1tkou dobu, ale v pom\u011bru: cas str\u00e1ven\u00fd na blogu vs. po\u010det prectenych pov\u00eddek, jsem zcela urcite horkou favoritkou na p\u0159edn\u00ed p\u0159\u00ed\u010dky pomysln\u00e9ho \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku zdej\u0161\u00edch fanou\u0161k\u016f. A kdyz tak kouknu na sve statistiky, tak pr\u00e1v\u011b Tv\u00e9 p\u0159eklady pat\u0159\u00ed k mym nej\u010dten\u011bj\u0161\u00edm a nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm, budu je m\u00edt velmi brzy p\u0159e\u010dten\u00e9 vsechny. A vzhledem k tomu, ze tech vicedilnych mi od Tebe uz mnoho nezb\u00fdv\u00e1, vrhla jsem se uz i na ty jednodilne, ktere tak moc nemam rada – to uz taky o n\u011b\u010dem vypov\u00edd\u00e1.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Proto… D\u011aKUJI TI ZA V\u0160E, ZUZU \u2764\ufe0f\u2764\ufe0f\u2764\ufe0f. Byla jsi, a pro me uz navzdy zustanes, jedn\u00edm z pil\u00ed\u0159\u016f tohoto webu a du\u0161\u00ed, kter\u00e1 Kaulitzum dala sve srdce. Jsme Tvymi dlu\u017en\u00edky \ud83d\ude4f\ud83c\udffb.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
4 Karin Karin | 25. prosince 2019 v 22:03 | Reagovat<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\u0160koda \u017ee u\u017e bude konec ale douf\u00e1m \u017ee se ob\u010das na tenhle blok bude\u0161 vracet moc d\u00edk za v\u0161echny p\u0159eklady p\u0159ej\u00ed ti kr\u00e1sn\u00e9 v\u00e1noce a mnoho usp\u011bchu a zdrav\u00ed\u010dka v nov\u00e9m roce.<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/p>\n

Bill c\u00edtil, jak se p\u0159i tom rozhovoru pomalu uvol\u0148uje. Jeho plach\u00e9 j\u00e1 se otev\u00edralo chlapci, kter\u00e9ho pova\u017eoval za ciz\u00edho. Byl to velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch, v jeho hlase, v jeho up\u0159\u00edmn\u00e9m \u00fasm\u011bvu bylo n\u011bco, co Billa p\u0159im\u011blo…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-79280731","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79280731","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79280731"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79280731\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79433419,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79280731\/revisions\/79433419"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79280731"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79280731"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79280731"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}