{"id":79428450,"date":"2020-06-29T22:26:00","date_gmt":"2020-06-29T20:26:00","guid":{"rendered":"http:\/\/tsecniwt.blog.cz\/2006\/naposledy-1-2"},"modified":"2020-08-12T20:48:17","modified_gmt":"2020-08-12T18:48:17","slug":"naposledy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2020\/06\/29\/naposledy\/","title":{"rendered":"Naposledy"},"content":{"rendered":"
autor: Alexia<\/strong><\/div>\n
\n

U\u017e je to tak dlouho, co jsem nevid\u011bl sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele. Tedy\u2026 nejsem si jist, zda se ti lid\u00e9 daj\u00ed nazvat m\u00fdmi prav\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, ale byla to parta, se kterou jsem pro\u017eil cel\u00e9 svoje ml\u00e1d\u00ed. Ne \u017ee bych byl tak star\u00fd, to ne, v\u017edy\u0165 mi je teprve \u010dty\u0159iadvacet, ale te\u010f je to v\u0161echno \u00fapln\u011b jin\u00e9. Moje ml\u00e1d\u00ed skon\u010dilo n\u011bkdy p\u0159ed \u010dty\u0159mi lety, kdy\u017e se mi \u017eivot obr\u00e1til \u00fapln\u011b naruby. A nebylo cesty zp\u011bt\u2026<\/p>\n<\/div>\n

S nimi jsem pro\u017e\u00edval v\u0161echny strasti puberty, to oni mi pom\u00e1hali a byli se mnou, kdy\u017e jsem se odst\u011bhoval od rodi\u010d\u016f, co\u017e tehdy nebylo v\u016fbec lehk\u00e9, a s nimi jsem od t\u00e9 doby tr\u00e1vil \u010das t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd v\u00edkend. Bylo to n\u00e1ro\u010dn\u00e9 obdob\u00ed. Ne proto, \u017ee bych se o sebe neum\u011bl postarat, pr\u00e1v\u011b naopak! Ale ka\u017ed\u00fd v\u00edkend mezi n\u00e1mi proteklo n\u011bkolik litr\u016f tvrd\u00e9ho alkoholu, divok\u00fdch pa\u0159eb, ze kter\u00fdch si t\u00e9m\u011b\u0159 nikdo nic nepamatoval, diskot\u00e9kov\u00fdch exces\u016f a podobn\u011b.<\/div>\n
Nemohu \u0159\u00edct, \u017ee sv\u016fj \u017eivot te\u010f nem\u00e1m r\u00e1d, ale je jin\u00fd, navenek t\u00e9m\u011b\u0159 idylick\u00fd. Je sakra jin\u00fd a j\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm, co je se mnou \u0161patn\u011b. Po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, co m\u016f\u017ee zap\u0159\u00ed\u010di\u0148ovat tu pr\u00e1zdnotu, kterou v sob\u011b c\u00edt\u00edm. Tedy\u2026 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm pro\u010d\u2026 pro\u010d v\u011bci dopadly tak, jak jsou dnes. Na to, co mi v \u017eivot\u011b chyb\u00ed, i kdy\u017e se my\u0161lenky na to sna\u017e\u00edm sebev\u00edc zahnat, jsem u\u017e p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
\n

Na no\u010dn\u00edm stolku se mi rozvibroval telefon; u\u017e si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem m\u011bl zapnut\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed. Na displeji uvid\u00edm zn\u00e1m\u00e9 a tak o\u010dek\u00e1van\u00e9 jm\u00e9no jedin\u00e9ho skute\u010dn\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd mi z\u016fstal navzdory v\u0161emu.<\/p>\n<\/div>\n

„Andy?“<\/div>\n
„\u010cau, Tome, tak co? Jsi p\u0159ipraven\u00fd? Kdy se pro tebe m\u016f\u017eu stavit? Nebo se n\u011bkde setk\u00e1me? Sorry, k\u00e1mo, u\u017e mi doma p\u0159eskakuje jako star\u00fdm hodin\u00e1m, pot\u0159ebuji se odsud dostat,“ vychrl\u00ed na m\u011b Andreas jednu ot\u00e1zku za druhou.<\/div>\n
„V podstat\u011b i jo, ale mus\u00edm po\u010dkat, dokud Ella neusne. Sl\u00edbil jsem Lynne, \u017ee ji tu nenech\u00e1m samotnou, pokud bude mal\u00e1 vzh\u016fru, v\u00ed\u0161? Je dost vy\u010derpan\u00e1, nechci to d\u011bsn\u00e9 ve\u010dern\u00ed usp\u00e1v\u00e1n\u00ed nechat jen na ni,“ nahod\u00edm sv\u016fj omluvn\u00fd t\u00f3n hlasu a siln\u011b douf\u00e1m, \u017ee m\u011b pochop\u00ed.<\/div>\n
„Bo\u017ee, vy rodi\u010de to mus\u00edte m\u00edt fakt d\u011bsn\u00fd,“ trpce se uchechtne, jeho v\u00fdraz si dok\u00e1\u017eu p\u0159edstavit i p\u0159es telefon. To je cel\u00fd Andreas.<\/div>\n
„I ty jsi rodi\u010d!“<\/div>\n
„Ano, ale ne, kdy\u017e jdu po sto letech ven. Tehdy vylezu zpodpantofle a nikdo ode m\u011b nic nechce. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, j\u00e1 jdu nap\u0159ed. Sejdeme se rovnou na h\u0159i\u0161ti, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Okej, j\u00e1 tam p\u0159ijdu.“<\/div>\n
„Zlom vaz!“ \u0158ekne a polo\u017e\u00ed telefon. Je to pako.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Andy je m\u016fj jedin\u00fd opravdov\u00fd p\u0159\u00edtel z nich v\u0161ech, kter\u00fd mi z\u016fstal, a jsme v kontaktu \u010dast\u011bji ne\u017e jednou za m\u011bs\u00edc.<\/div>\n
Na dne\u0161ek jsme se oba t\u011b\u0161ili cel\u00fd m\u011bs\u00edc, odkdy jsme tuto akci vymysleli. Po n\u011bkolika letech se v\u0161ichni setk\u00e1me. Cel\u00e1 b\u00fdval\u00e1 sestava. Jsem zv\u011bdav\u00fd, jak vypadaj\u00ed, jak se maj\u00ed, co je u nich nov\u00e9ho, ale z\u00e1rove\u0148 m\u00e1m strach. Dohodli jsme se toti\u017e, \u017ee dnes ve\u010der bude p\u0159esn\u011b takov\u00fd jako kdysi. Jako kdy\u017e nikdo z n\u00e1s nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 probl\u00e9my, jen to, co si ve\u010der obl\u00e9kne, co bude p\u00edt a co sn\u00ed p\u0159ed t\u00edm, aby se nepozvracel, co\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nikdy nikomu nevy\u0161lo. Och, byly to opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 p\u00e1rty. Dokonce jsme se dohodli, \u017ee se setk\u00e1me na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b, kde jsme tr\u00e1vili v\u011bt\u0161inu \u010dasu. Tedy kde n\u011bkte\u0159\u00ed st\u00e1le tr\u00e1v\u00ed v\u011bt\u0161inu \u010dasu, ale mn\u011b n\u011bco takov\u00e9ho nehroz\u00ed.<\/div>\n
\n

Ve\u0161ker\u00fd m\u016fj \u010das p\u0159ipadne m\u00e9 rodin\u011b a pr\u00e1ci. Pr\u00e1ci, kterou vrcholn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm, a \u017een\u011b, ke kter\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 nic nec\u00edt\u00edm. Nen\u00ed to d\u011bsn\u00fd? Jedin\u00e9, co m\u011b opravdu napl\u0148uje a koho miluji, je moje dcerka Ella. Bez n\u00ed bych si u\u017e \u017eivot opravdu neum\u011bl p\u0159edstavit, i kdy\u017e ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, co by se stalo, respektive jak bych \u017eil, kdyby Lynn neot\u011bhotn\u011bla. Hodn\u011b dlouho jsem si nad\u00e1val do debil\u016f, vy\u010d\u00edtal si, \u017ee jsem se ten den tak opil zcela pod obraz bo\u017e\u00ed a ve\u0161ker\u00fd vztek si bohu\u017eel vybil na n\u00ed, nebo\u0165 byla pr\u00e1v\u011b po ruce.<\/p>\n<\/div>\n

Ani jsem nev\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1m, bylo to v\u00edcem\u00e9n\u011b z trucu a hlavn\u011b zlosti. Na ten den nikdy nezapomenu. Den, kdy jsem svou vinou p\u0159i\u0161el o \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jsem miloval nejv\u00edc na sv\u011bt\u011b. Zcela \u010distou magickou l\u00e1skou. Co kdy\u017e ten pocit u\u017e nikdy neza\u017eiju? A \u017ee m\u00e1m tedy p\u011bkn\u011b na\u0161l\u00e1pnuto. Lynn m\u00e1m r\u00e1d, je to moje man\u017eelka, ale to je v\u0161echno. Ned\u00e1 se to ani srovnat s t\u00edm, co jsem k n\u011bmu c\u00edtil, co d\u011blal m\u016fj \u017ealudek poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem ho uvid\u011bl, jak se mi to\u010dila hlava a srdce j\u00e1salo jen z v\u016fn\u011b t\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 bytosti, kterou jsem tak moc miloval. A po\u0159\u00e1d\u2026 mo\u017en\u00e1\u2026 ne, to si mus\u00edm vyhodit z hlavy, to nejde! Bude hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 ho po t\u011bch letech vid\u011bt znovu a tv\u00e1\u0159it se, \u017ee se mezi n\u00e1mi nic nestalo. Jsem debil, nem\u011bl jsem na toto setk\u00e1n\u00ed nikdy p\u0159istoupit.<\/div>\n
\n

„Ella u\u017e usnula.“ Lynn potichu vyleze z lo\u017enice a zav\u0159e dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n

„Ou, tak rychle? Nehledala m\u011b? V\u011bt\u0161inou se na m\u011b pt\u00e1.“ A vlastn\u011b i to je d\u016fvod, pro\u010d jsem st\u00e1le doma. St\u0159\u00edd\u00e1me se u n\u00ed jako na b\u011b\u017e\u00edc\u00edm p\u00e1su, ka\u017ed\u00fdch deset minut chce u sebe n\u011bkoho jin\u00e9ho. Snad z toho jednou vyroste, ale co \u010dekat od mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte?<\/div>\n
„Ne, umordoval jsi ji k smrti! Lehla do postele, zav\u0159ela o\u010di a po prvn\u00edch v\u011bt\u00e1ch poh\u00e1dky usnula. U\u017e si ani nepamatuju, kdy naposledy jsme m\u011bli tak snadn\u00e9 usp\u00e1v\u00e1n\u00ed.“ Pousm\u011bje se, prohr\u00e1bne si dlouh\u00e9 vlnit\u00e9 blond vlasy a projde kolem m\u011b do kuchyn\u011b za\u010d\u00edt se sv\u00fdmi ka\u017edove\u010dern\u00edmi ritu\u00e1ly.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 tedy pojedu, ne\u010dekej na m\u011b, nev\u00edm, kdy se vr\u00e1t\u00edm. Andreas se mi zd\u00e1l u\u017e p\u0159ipit\u00fd, a to byl st\u00e1le je\u0161t\u011b doma. „<\/div>\n
„Neboj, v\u00ed\u0161, \u017ee bych na tebe ne\u010dekala.“ Odv\u011bt\u00ed zcela spont\u00e1nn\u011b, jako kdyby to nic neznamenalo.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/div>\n
\n

Pomalu p\u0159ich\u00e1z\u00edm na m\u00edsto, kde jsem tak dlouho nebyl. V hlav\u011b mi probleskne tis\u00edce vzpom\u00ednek z \u010das\u016f minul\u00fdch, kdy\u017e to tu bylo skoro jako m\u016fj druh\u00fd domov. Raz\u00edm si cestu po mokr\u00e9 tr\u00e1v\u011b p\u0159es cel\u00e9 h\u0159i\u0161t\u011b a\u017e k jednomu d\u0159ev\u011bn\u00e9mu stolu \u00fapln\u011b na konci. Nen\u00ed to vlastn\u011b h\u0159i\u0161t\u011b jako takov\u00e9, mysl\u00edm, \u017ee se tu nikdy ned\u011blaly opravdov\u00e9 sporty, alespo\u0148 co si pamatuji. Proto sem m\u011bsto dalo n\u011bkolik stol\u016f s lavi\u010dkami, aby se mlad\u00ed m\u011bli kde po ve\u010derech sch\u00e1zet a nemuseli d\u011blat bordel v centru m\u011bsta. Akor\u00e1t na osv\u011btlen\u00ed tak trochu zapomn\u011bli, tak\u017ee bylo nutn\u00e9 si p\u0159in\u00e9st svou baterku nebo jak\u00fdkoli jin\u00fd zdroj. Pamatuji si, kolikr\u00e1t jsme tam sed\u011bli a pov\u00eddali se bez toho, abychom vid\u011bli aspo\u0148 siluety, nato\u017e si vid\u011bli do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

Cesta se mi kr\u00e1t\u00ed a j\u00e1 p\u0159ece jen zpozoroval celkem slu\u0161n\u00fd zdroj sv\u011btla na na\u0161em obvykl\u00e9m m\u00edst\u011b. Hah, vid\u00edm, \u017ee se tentokr\u00e1t dob\u0159e p\u0159ipravili.<\/div>\n
\n

„Tome! Tak jsi p\u0159i\u0161el!“ Vysko\u010d\u00ed ke mn\u011b Lukas a hned m\u011b obj\u00edm\u00e1, samoz\u0159ejm\u011b s lahv\u00ed tvrd\u00e9ho alkoholu v ruce, kterou by jen tak nepustil, ani kdyby musel.<\/p>\n<\/div>\n

„Jasn\u011b, \u017ee jsem p\u0159i\u0161el, tohle jsem si nemohl nechat uj\u00edt!“ Pousm\u011bju se, popl\u00e1c\u00e1m ho po rameni a sleduju ostatn\u00ed lidi sed\u00edc\u00ed u stolu. Ka\u017edou zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159 v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed rozpozn\u00e1v\u00e1m, jak to nejv\u00edc jde, i kdy\u017e m\u00e1m po\u0159\u00e1dn\u011b zt\u00ed\u017een\u00e9 podm\u00ednky. Nakonec to sv\u011btlo stoj\u00ed za prd.<\/div>\n
„Po\u010dkej, usnadn\u00edm ti to.“ Zvedne se tentokr\u00e1t David a vyt\u00e1hne mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed sv\u011btlo ze sv\u00e9ho batohu. Je p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e9. Te\u010f se mi pozn\u00e1v\u00e1 moje star\u00e1 banda mnohem jednodu\u0161eji.<\/div>\n
„Ty vole, na cos dote\u010f myslel? Tos ji nemohl zapnout d\u0159\u00edv?!“ Ok\u0159ikne ho Andreas, v\u0161ichni se zasm\u011bj\u00ed. Zv\u011bdav\u011b zkoum\u00e1m ka\u017edou tv\u00e1\u0159 sed\u00edc\u00ed u stolu, t\u00e9m\u011b\u0159 nikdo se nezm\u011bnil, jen zest\u00e1rl. Ne v\u0161ak tak moc, p\u0159ece jen to nen\u00ed 20 let, \u017ee?<\/div>\n
A on? Nen\u00ed tu\u2026 Nejsem si jist\u00fd, jestli se mi ulevilo, nebo jsem zklaman\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b je pro m\u011b leh\u010d\u00ed, pokud ho u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00edm, ale i tak se c\u00edt\u00edm mizern\u011b. Nep\u0159i\u0161el kv\u016fli mn\u011b? Co jsem v\u016fbec mohl \u010dekat? \u017de se jen tak setk\u00e1me a nic? Budeme se tv\u00e1\u0159it jako p\u0159\u00e1tel\u00e9? Nebo bychom se k sob\u011b chovali jako zcela ciz\u00ed osoby? Mo\u017en\u00e1 je opravdu lep\u0161\u00ed, \u017ee tady nen\u00ed. I kdy\u017e\u2026 st\u00e1le je to tu temn\u00e9 „i kdy\u017e\u2026“.<\/div>\n
\n

„Tak co, Tome, jak se m\u00e1\u0161? Co d\u011bl\u00e1\u0161? Pracuje\u0161? Nevid\u011bli jsme se tak dlouho! Ani jsem ne\u010dekal, \u017ee si na n\u00e1s najde\u0161 \u010das.“ P\u0159\u00edv\u011btiv\u011b m\u011b oslov\u00ed Nella, sype na m\u011b ot\u00e1zky, na kter\u00e9 nem\u00e1m absolutn\u011b chu\u0165 odpov\u011bd\u011bt. Cel\u00fd t\u00fdden jsem byl nad\u0161en\u00fd a t\u011b\u0161il se na tento den, ale te\u010f nem\u00e1m absolutn\u011b chu\u0165 d\u00e1l setrv\u00e1vat na tvrd\u00e9 lavici na kraji h\u0159i\u0161t\u011b a mluvit o sv\u00e9m zpackan\u00e9m \u017eivot\u011b. N\u011bkdo by si \u0159ekl, \u017ee jsem nevd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee m\u00e1m v\u0161e, co by b\u011b\u017en\u00fd \u010dlov\u011bk v m\u00e9m v\u011bku mohl cht\u00edt, ale v\u016fbec to tak nen\u00ed. Tedy\u2026 opravdu m\u00e1m v\u0161echno. M\u00e1m d\u00edt\u011b, rodinu, pr\u00e1ci, kr\u00e1sn\u00fd velk\u00fd byt. Ale co s t\u00edm, kdy\u017e mi chyb\u00ed l\u00e1ska? Ta opravdov\u00e1 \u017eivotn\u00ed l\u00e1ska, kterou jsem m\u011bl a vlastn\u00ed vinou ztratil.<\/p>\n<\/div>\n

„Nah, v\u0161ak to zn\u00e1\u0161\u2026 pr\u00e1ce, p\u0159ebalov\u00e1n\u00ed, sp\u00e1nek, pr\u00e1ce, p\u0159ebalov\u00e1n\u00ed, sp\u00e1nek, a to v\u0161echno dokola\u2026“ a\u017e se mi z toho to\u010d\u00ed hlava.<\/div>\n
„Jasn\u011b, nejsem na tom jinak, tak\u00e9 se mi to\u010d\u00ed v\u0161e kolem toho, akor\u00e1t my \u017eeny m\u00e1me \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee alespo\u0148 tu chvilku nemus\u00edme do pr\u00e1ce!“<\/div>\n
„Ale mus\u00edte rodit! A to je fakt hrozn\u00e9!“ Odbyde ji Alan, kter\u00e9ho jsem si vlastn\u011b ani nev\u0161iml.<\/div>\n
„No, na to bychom si samoz\u0159ejm\u011b m\u011bli p\u0159ip\u00edt!“ Lukas vyzvedne svou l\u00e1hev tvrd\u00e9ho alkoholu, v\u00edt\u011bzn\u011b se napije a pod\u00e1 ji d\u00e1l. P\u0159ed t\u00edm jsme to naz\u00fdvali „herpes p\u00e1rty“, v\u017edy se toti\u017e chlastalo z jedn\u00e9 l\u00e1hve.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e se ta \u010dir\u00e1 tekutina dostane ke mn\u011b a ovane m\u011b jej\u00ed siln\u00e9 aroma, \u017ealudek se mi nep\u0159\u00edjemn\u011b zkrout\u00ed. Od t\u00e9 doby, kdy jsem sv\u00fdm posledn\u00edm alkoholov\u00fdm \u0159\u00e1d\u011bn\u00edm v\u0161echno posral, jsem se ni\u010deho, co m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 procento, nedotkl. Ani piva, nic. Ka\u0161lu na to, minulost nezm\u011bn\u00edm a budoucnost je i tak v prdeli. „Tak na zdrav\u00ed!“ Zvednu l\u00e1hev a kopnu do sebe dost velk\u00fd dou\u0161ek alkoholu, a pak je\u0161t\u011b jeden. Co to do m\u011b vjelo, proboha? P\u00e1len\u00ed alkoholu v hrdle nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale spustilo mi celkem zn\u00e1m\u00e9 pocity. I kdy\u017e u\u017e nejsem zvykl\u00fd, ale zvl\u00e1d\u00e1m to na v\u00fdbornou. Nen\u00ed to u\u017e jako kdysi, kdy\u017e jsme vodku dok\u00e1zali p\u00edt jako vodu a ani to s n\u00e1mi nepohnulo, to mus\u00edm uznat.<\/p>\n<\/div>\n

„Ou yeah! Tohle je Tom, kter\u00fdho zn\u00e1m!“ Lukas se zasm\u011bje a popl\u00e1c\u00e1 m\u011b po rameni. Mus\u00edm se nad t\u00edm pousm\u00e1t, mo\u017en\u00e1 se nakonec budu c\u00edtit opravdu dob\u0159e.<\/div>\n
A tak to i bylo\u2026 Po dobu vykec\u00e1v\u00e1n\u00ed, kdy ka\u017ed\u00fd vypr\u00e1v\u011bl n\u011bco m\u00e1lo o sob\u011b, a Andreasov\u00fdmi u\u0161t\u011bpa\u010dn\u00fdmi pozn\u00e1mkami, jsme takto oto\u010dili asi t\u0159i kola.<\/div>\n
No, Tome, u\u017e to nen\u00ed, co to b\u00fdvalo.<\/div>\n
\n

Opravdu za\u010d\u00edn\u00e1m c\u00edtit, \u017ee jsem n\u011bco vypil. \u010clov\u011bk si dok\u00e1\u017ee hodn\u011b rychle odvyknout. M\u00e1 to ale sv\u00e1 pozitiva! Kone\u010dn\u011b jsem se dok\u00e1zal uvolnit a nemyslet na to, \u017ee jsem tu vlastn\u011b ani necht\u011bl b\u00fdt, tedy cht\u011bl, ale \u010dekal jsem n\u011bco jin\u00e9ho. Ale co jin\u00e9ho jsem m\u011bl \u010dekat? Nemohu ani pomyslet na to, \u017ee jsem ho cht\u011bl vid\u011bt, \u017ee to ON byl ten d\u016fvod, pro\u010d se to cel\u00e9 pokazilo. \u010c\u00edm v\u00edce m\u00e1m vypito, t\u00edm v\u00edce pou\u0161t\u00edm oprat\u011b sv\u00e9 mysli. Nedok\u00e1\u017eu ji krotit ani zastavit a ob\u010das mi my\u0161lenky samovoln\u011b ul\u00e9tnou z temn\u00fdch pomysln\u00fdch sk\u0159\u00edn\u011bk, kter\u00e9 by m\u011bly b\u00fdt d\u00e1vno zam\u010den\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Ale ne! Nev\u011b\u0159\u00edm!“ Vyk\u0159ikne Nella a u\u017e se usm\u00edv\u00e1 od ucha k uchu s pohledem zap\u00edchnut\u00fdm nezn\u00e1mo kam. V\u0161ichni se oto\u010d\u00edme stejn\u00fdm sm\u011brem, sna\u017e\u00edm se zaost\u0159it, ale zat\u00edm vid\u00edm jen n\u011bjakou siluetu kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed sem. Teprve kdy\u017e se osoba vyno\u0159\u00ed ze st\u00edn\u016f tmav\u00e9ho h\u0159i\u0161t\u011b, pochop\u00edm, \u010demu Nella nev\u011b\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

A j\u00e1 taky ne. Srdce se mi neuv\u011b\u0159iteln\u011b rozbu\u0161\u00ed, m\u00e1m pocit, \u017ee ho snad mohou v\u0161ichni sly\u0161et. \u017daludek se mi sev\u0159e, hlava se to\u010d\u00ed. Po takov\u00e9 dob\u011b jsem ho uvid\u011bl. St\u00e1l tam s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech a byl \u017eiv\u00fd! Nebyl to jen v\u00fdplod m\u00e9 fantazie. Opravdu tam je a\u2026 je tak n\u00e1dhern\u00fd. P\u0159esn\u011b takov\u00fd, jak si ho pamatuju. Make-up, jantarov\u00e9 o\u010di s mal\u00fdmi jisk\u0159i\u010dkami, \u010dern\u00e9 vlasy, ty sice u\u017e nem\u00e1 tak dlouh\u00e9, pr\u00e1v\u011b naopak, ale to je asi jedin\u00e1 zm\u011bna. A ten \u00fasm\u011bv\u2026 ten \u00fasm\u011bv, kter\u00fd nos\u00edm v srdci dodnes a vzpom\u00ednku na n\u011bj si opatruji jako poklad, i kdy\u017e jsem si s\u00e1m zak\u00e1zal ji pou\u017e\u00edt. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee se mi to jen nezd\u00e1, m\u00e1m p\u0159ece dost vypito. Co kdy\u017e m\u00e1m halucinace? Co kdy\u017e m\u011b ten chc\u00edp\u00e1k Lukas nadrogoval? On by toho byl schopn\u00fd, o tom nen\u00ed pochyb.<\/div>\n
Tome, o \u010dem to p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?? Vzpamatuj se a netva\u0159 se jako tele! Mus\u00ed\u0161 prost\u011b pochopit, \u017ee p\u0159i\u0161el, a tob\u011b t\u00edm roky sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed vy\u0161ly vnive\u010d. V\u0161e je zp\u011bt. Tv\u00e1 l\u00e1ska je zp\u011bt, tv\u00e9 my\u0161lenky jsou zp\u011bt a tv\u016fj \u017eal je zp\u011bt. Jsi v prdeli.<\/div>\n
\n

„Ahoj, Billy,“ zhluboka se nadechnu, c\u00edt\u00edm se jako p\u0159ed infarktem. Bill do m\u011b zabodne pohled, ale nen\u00ed nen\u00e1vistn\u00fd, jak by se dalo \u010dekat. Pr\u00e1v\u011b naopak, je zcela lehk\u00fd a bezstarostn\u00fd, a\u017e m\u011b to \u0161okuje. Jsem za to r\u00e1d, nebo nejsem? V hlav\u011b se mi za\u010d\u00edn\u00e1 d\u011blat p\u011bkn\u00fd chaos, nemluv\u011b o tom, \u017ee je trochu om\u00e1men\u00e1 alkoholem.<\/p>\n<\/div>\n

„Ahoj, Tomi.“ \u0158ekne mi tak kr\u00e1sn\u011b jako tehdy\u2026 Tomi mi \u0159\u00edkal jedin\u011b on, nikdo jin\u00fd. A ten hlas, Bo\u017ee, ten jeho hlas! Chce se mi a\u017e bre\u010det, kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee je v\u0161echno pry\u010d. Mohl jsem ho m\u00edt, mohli jsme b\u00fdt spolu, milovat jeden druh\u00e9ho. Ale ne, pro\u010d bych v\u0161echno nepod\u011blal, kdy\u017e m\u016f\u017eu?!<\/div>\n
\n

*** flashback ***<\/p>\n<\/div>\n

\n

Proch\u00e1zel jsem po\u0159\u00e1dn\u011b opil\u00fd tane\u010dn\u00edm parketem a hledal Billa. Byl tu v\u00edkend, \u010das, kter\u00fd jsme obvykle tr\u00e1vili v klubu ‚W‘, i kdy\u017e m\u011b to za\u010d\u00ednalo \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm m\u00e9n\u011b bavit. Ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t jsem Billovi nazna\u010dil, \u017ee bychom pro jednou mohli z\u016fstat doma spolu, jen my dva, ale nikdy mi to nepro\u0161lo. Vlastn\u011b a\u017e na jedinou v\u00fdjimku, kdy\u017e byl nemocn\u00fd. Bill byl divok\u00fd a nerad spoutan\u00fd. Pot\u0159eboval si u\u017e\u00edvat sv\u016fj mlad\u00fd v\u011bk a necht\u011bl promarnit ani chvilku \u010dasu. V\u017edy \u0159\u00edk\u00e1val, \u017ee se zklidn\u00ed, a\u017e se jeho \u017eivot zm\u011bn\u00ed. Ale co by mohlo tuto zm\u011bnu vyvolat? Na to jsem nikdy nep\u0159i\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n

Hlava se mi to\u010dila, necht\u011bn\u011b jsem nar\u00e1\u017eel do vln\u00edc\u00edch se t\u011bl v p\u0159epln\u011bn\u00e9m klubu. Opil jsem se do stavu, kdy mi sice nebylo \u0161patn\u011b od \u017ealudku, ale c\u00edtil jsem se p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Cht\u011bl jsem naj\u00edt Billa, dostat ho odsud a prost\u011b j\u00edt dom\u016f sp\u00e1t.<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se zaost\u0159it a naj\u00edt n\u011bkoho, kdo by mi ho alespo\u0148 p\u0159ipom\u00ednal pohyby, ty byly toti\u017e jedine\u010dn\u00e9. Byly prost\u011b Billovy, tak\u017ee se mi to pochopiteln\u011b neda\u0159ilo. P\u0159e\u0161el jsem na druh\u00fd konec parketu, a kone\u010dn\u011b rozpoznal n\u00e1dhernou postavu m\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 l\u00e1sky, jak se vlnil v jednom rytmu s\u2026 po\u010dkat! Co? Trochu jsem zat\u0159\u00e1sl hlavou a doufal, \u017ee se mi to jen zd\u00e1, ale opak byl pravdou. Bill tancoval s n\u011bjakou zcela nezn\u00e1mou d\u00edvkou. Nebylo by na tom nic \u0161patn\u00e9ho, kdyby netan\u010dili tak d\u016fv\u011brn\u011b! A\u017e nechutn\u011b\u2026 byli na sob\u011b nalepen\u00ed, ta d\u00edvka st\u00e1le vrt\u011bla provokativn\u011b boky proti t\u011bm jeho a t\u0159ela se zadkem\u2026 Och, ani jsem necht\u011bl v\u011bd\u011bt o co, proto\u017ee bych se pozvracel. Rozb\u011bhl jsem se k n\u011bmu, chytil ho za ruku a odvlekl ho do rohu rozlehl\u00e9 m\u00edstnosti pln\u00e9 opil\u00fdch lid\u00ed.<\/div>\n
\n

„Bille, pros\u00edm, poj\u010fme dom\u016f, nec\u00edt\u00edm se dob\u0159e.“ Zak\u0159i\u010del jsem mu do ucha, ale s\u00e1m jsem sv\u00e1 slova nesly\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n

„Ne, j\u00e1 je\u0161t\u011b nechci j\u00edt! V\u017edy\u0165 je tu tak dob\u0159e! Pot\u0159ebuji tan\u010dit! Poj\u010f se mnou, uvid\u00ed\u0161, p\u0159ejde t\u011b to.“ Zam\u00edtav\u011b pok\u00fdvnul hlavou a u\u017e u\u017e si razil cestu zp\u011bt na parket.<\/div>\n
„Ne! Po\u010dkej, opravdu chci j\u00edt dom\u016f, chci si j\u00edt lehnout, chci b\u00fdt jen s tebou, m\u00e1m toho dost. Pros\u00edm.“ P\u0159ehoupnul jsem se na druhou nohu, za\u010d\u00ednal jsem dost ztr\u00e1cet rovnov\u00e1hu. P\u00e1ni, fakt jsem toho asi vypil moc.<\/div>\n
„Tomi, ne! Nem\u016f\u017ee\u0161 tu prost\u011b b\u00fdt a bavit se? Promi\u0148, ale j\u00e1 nem\u016f\u017eu za to, \u017ee ty nev\u00ed\u0161, kdy m\u00e1\u0161 dost! M\u011bl by ses to kone\u010dn\u011b nau\u010dit!“ Zak\u0159i\u010del na m\u011b a vr\u00e1til se k d\u00edvce, jej\u00ed\u017e tv\u00e1\u0159 jsem ani neum\u011bl rozpoznat, jak hrozn\u011b jsem m\u011bl otupen\u00e9 v\u0161echny smysly. Neohraban\u00fdmi kroky jsem se dopot\u00e1cel k n\u011bmu a dal tomu posledn\u00ed \u0161anci.<\/div>\n
„Bille, no tak, nebu\u010f takov\u00fd! Slibuju, \u017ee si u\u017e budu d\u00e1vat pozor, ale te\u010f pot\u0159ebuju, abys \u0161el prost\u011b se mnou.“<\/div>\n
\n

Bill\u016fv nez\u00e1jem m\u011b dost na\u0161tval. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee mi to d\u00e1v\u00e1 se\u017erat a ka\u0161le na m\u011b pr\u00e1v\u011b proto, abych si opravdu uv\u011bdomil, kde m\u00e1m stopku, a poka\u017ed\u00e9 se neopil pod obraz. Mo\u017en\u00e1 si ani nepamatuju, kolikr\u00e1t se mohl takov\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159 odehr\u00e1t. Zni\u010dehonic v\u0161ak ve mn\u011b vzrostl takov\u00fd hn\u011bv, \u017ee jsem se p\u0159estal ovl\u00e1dat.<\/p>\n<\/div>\n

„Tob\u011b nejde o to, \u017ee chce\u0161 tan\u010dit! U\u017e mi je v\u0161echno jasn\u00fd! Ty tu pot\u0159ebuje\u0161 b\u00fdt s n\u00ed, \u017ee? Och bo\u017ee, \u017ee j\u00e1 byl tak slep\u00fd! Lep\u00edte se tady na sebe jako nanuky! V\u00ed\u0161 co, m\u016f\u017ee\u0161 si tu s n\u00ed z\u016fstat, m\u016f\u017eete se tu taky\u2026 je mi jedno, co!“ Nerv\u00f3zn\u011b jsem rozhazoval rukama a tlachal \u017ev\u00e1sty jeden za druh\u00fdm. Popadla m\u011b obrovsk\u00e1 \u017e\u00e1rlivost. Tak trochu jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee za celou situaci a m\u016fj v\u00fdstup mohl hlavn\u011b alkohol, ale vr\u00e1tit zp\u011bt jsem to nedok\u00e1zal.<\/div>\n
„Ty jse\u0161 \u00fapln\u011b mimo! Poslouch\u00e1\u0161 se, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Jsi \u00fapln\u011b o\u017eral\u00fd a v\u00ed\u0161 co, Tome? M\u011bl by sis to u\u017e uv\u011bdomit!“ Zak\u0159i\u010del Bill po mn\u011b, ale to jsem byl jednou nohou na odchodu. Okam\u017eit\u011b jsem se musel dostat ven, m\u016fj \u017ealudek, hust\u00e1 atmosf\u00e9ra a ned\u00fdchateln\u00fd vzduch ud\u011blaly sv\u00e9.<\/div>\n
„Fajn! Tak si odejdi! V\u00ed\u0161 co?!“ Ale to jsem u\u017e nesly\u0161el\u2026<\/div>\n
\n

P\u0159esto\u017ee jsem Billova slova jen t\u011b\u017eko vn\u00edmal, bolelo to. Co bylo nejhor\u0161\u00ed, nemohl jsem se ani oto\u010dit a j\u00edt zp\u00e1tky za n\u00edm, n\u011bjak si to vysv\u011btlit, popov\u00eddat si, cokoli. Musel jsem ut\u00edkat ven. Jen co jsem vy\u0161el, zahnul jsem za prvn\u00ed roh budovy a obsah \u017ealudku si u\u017e nep\u0159\u00edjemn\u011b razil cestu ven. Fuj. Kdyby mi tak aspo\u0148 bylo \u0161patn\u011b jen z opilosti\u2026 Mn\u011b bylo hlavn\u011b \u0161patn\u011b ze sebe sam\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n

„Hej, jsi v pohod\u011b?“ P\u0159istoupila ke mn\u011b jak\u00e1si d\u00edvka. P\u0159isedla si, proto\u017ee jsem se sk\u00e1cel k zemi na obrubn\u00edk.<\/div>\n
„V\u016fbec ne.“<\/div>\n
Nemohl jsem lh\u00e1t. T\u011blo bylo unaven\u00e9, srdce zlomen\u00e9. Kone\u010dn\u011b se mi u\u017e alespo\u0148 necht\u011blo zvracet.<\/div>\n
„K\u00e1mo, m\u011bl bys j\u00edt dom\u016f, jsi na tom dost blb\u011b. Teda j\u00e1 jsem taky opil\u00e1, ale je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017eu st\u00e1t na noh\u00e1ch.“ Pousm\u00e1la se a nastavila ruku, aby mi pomohla vst\u00e1t.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu j\u00edt dom\u016f.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne? M\u00e1\u0161 doma rodi\u010de?“<\/div>\n
„Ale ne, nebydl\u00edm s nimi. Vlastn\u011b nebydl\u00edm nikde. Moje polovi\u010dka se se mnou pr\u00e1v\u011b roze\u0161la a j\u00e1 nem\u00e1m kl\u00ed\u010de.“ Tohle zji\u0161t\u011bn\u00ed jsem si uv\u011bdomil a\u017e b\u011bhem toho, jak jsem j\u00ed to vypr\u00e1v\u011bl. Do prdele, tady sranda kon\u010d\u00ed!<\/div>\n
„Oh, to m\u011b mrz\u00ed. Ale m\u016f\u017eu ti pomoct, pokud chce\u0161. M\u016fj byt je voln\u00fd, bydl\u00edm sama. M\u016f\u017ee\u0161 u m\u011b p\u0159espat a z\u00edtra uvid\u00ed\u0161, na \u010dem vlastn\u011b jsi. „<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jak se vlastn\u011b jmenuje\u0161?“<\/div>\n
„Tom.“<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, j\u00e1 jsem Lynn.“<\/div>\n
\n

*<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

\n

Sed\u011bli jsme v p\u0159\u00edtm\u00ed Lynnina bytu a nal\u00e9vali si posledn\u00ed sklenici v\u00edna. Bylo nechutn\u00e9, \u017ee jsem st\u00e1le dok\u00e1zal chlastat, ale \u010d\u00edm v\u00edc jsem st\u0159\u00edzliv\u011bl, t\u00edm v\u00edc jsem si uv\u011bdomoval, co se stalo. Bill je n\u011bkde v klubu, mo\u017en\u00e1 u\u017e i doma, nev\u00edm, je na\u0161tvan\u00fd a ukon\u010dil to. Bez milosti m\u011b opustil, nedal mi ani \u0161anci. Tedy mo\u017en\u00e1 i dal, ale nebylo mo\u017en\u00e9 ji p\u0159ijmout, nev\u00edm. My\u0161lenky jsem m\u011bl zaml\u017een\u00e9 a neum\u011bl jsem si v podstat\u011b nic norm\u00e1ln\u011b uv\u011bdomit. C\u00edtil jsem se jako vygumovan\u00fd. Vygumovan\u00fd a tak pr\u00e1zdn\u00fd\u2026 A tak mi jako jedin\u00e9 vykoupen\u00ed p\u0159i\u0161lo dorazit se \u00fapln\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

„Nep\u016fjdeme si lehnout? Jsem u\u017e \u00fapln\u011b mimo.“ Nazna\u010dil jsem Lynn, kter\u00e1 na tom nebyla o moc l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1.<\/div>\n
„Okej, ale lehne\u0161 si vedle m\u011b, \u017ee jo?“<\/div>\n
„Je mi to jedno,“ pokr\u010dil jsem rameny, proto\u017ee opravdu bylo. Nemotorn\u00fdmi kroky jsem se p\u0159esunul do lo\u017enice, svl\u00e9kl ze sebe, co jsem mohl, a kone\u010dn\u011b si lehl do ciz\u00ed postele. M\u00e9 t\u011blo bylo tak slab\u00e9, nemohl jsem u\u017e ani hlavu udr\u017eet na krku.<\/div>\n
„Tome, no tak, mohli bychom tenhle ve\u010der zakon\u010dit i jinak, hm?“ P\u0159isunula se ke mn\u011b, u\u017e jsem jen c\u00edtil hork\u00e9 polibky na krku\u2026 na tv\u00e1\u0159i\u2026 a na \u00fastech. V t\u00e9 chv\u00edli se mi mozek zcela odpojil od t\u011bla a j\u00e1 si z posledn\u00edch sil posral cel\u00fd \u017eivot.<\/div>\n
\n

***konec flashbacku***<\/p>\n<\/div>\n

\n
\n

D\u00edv\u00e1m se na Billa neschopen slova. V slab\u00e9m sv\u011btle se sna\u017e\u00edm zachytit ka\u017ed\u00fd pohled, jeho n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di m\u011b \u00fapln\u011b ohromuj\u00ed. Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee i po takov\u00e9 dob\u011b se c\u00edt\u00edm b\u00fdt st\u00e1le zamilovan\u00fd jako tehdy? I kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee to ze m\u011b opadlo, tak mi sta\u010d\u00ed jeden pohled na mou b\u00fdvalou l\u00e1sku a v\u0161echno je zp\u00e1tky. Nem\u011bl jsem sem chodit. Je \u00fa\u017easn\u00e9 ho zase vid\u011bt, ale ten pocit, \u017ee se ho nemohu ani dotknout, pol\u00edbit ho, obejmout, nic. Ten pocit m\u011b pomali\u010dku za\u010d\u00edn\u00e1 zevnit\u0159 u\u017e\u00edrat\u2026<\/p>\n<\/div>\n

Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt siln\u00fd, Tome, zvl\u00e1dne\u0161 to! Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt jako on, tv\u00e1\u0159it se, jako by se nic ned\u011blo.<\/div>\n
Pro Billa se mo\u017en\u00e1 ani nic ned\u011bje a bere to \u00fapln\u011b sportovn\u011b. Ale jak, do prdele, to m\u00e1m ud\u011blat, kdy\u017e ho st\u00e1le tak moc miluju?<\/div>\n
\n

„Bille! Poj\u010f, poj\u010f, p\u0159i\u0161el jsi pr\u00e1v\u011b v\u010das!“<\/p>\n<\/div>\n

„V\u010das na co?“ P\u0159esune svou pozornost na Lukase.<\/div>\n
„No na dal\u0161\u00ed kolo p\u0159ece! M\u00e1\u0161 co doh\u00e1n\u011bt!“ Lukas nenech\u00e1v\u00e1 nic n\u00e1hod\u011b, p\u0159ejde p\u00e1r krok\u016f a u\u017e i pod\u00e1v\u00e1 l\u00e1hev alkoholu do jeho perfektn\u00edch rukou. Bo\u017ee, v\u0161echno na n\u011bm mi p\u0159ijde tak dokonal\u00e9.<\/div>\n
Bill se bez ostychu napije, rovnou dvakr\u00e1t, p\u0159esn\u011b jako j\u00e1, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Wuah, ne tak zhurta na m\u011b! Nepil jsem u\u017e ani nepamatuju! Viktorovi se to moc nel\u00edb\u00ed, jsem r\u00e1d, \u017ee jsem v\u016fbec p\u0159i\u0161el!“ Usm\u00edv\u00e1 se na v\u0161echny, zat\u00edmco mn\u011b st\u00e1le hu\u010d\u00ed v hlav\u011b to jm\u00e9no. Ot\u00e1zka ze m\u011b samovoln\u011b vylet\u00ed.<\/div>\n
„Viktorovi?“<\/div>\n
„Jo. To je m\u016fj p\u0159\u00edtel a v\u016fbec se mu nel\u00edb\u00ed, kdy\u017e piju. V\u00ed\u0161, je to takov\u00fd jin\u00fd typ,“ odpov\u00ed mi s lehkost\u00ed, jako by odpov\u011bd\u011bl komukoliv na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
Bo\u017ee\u2026 tak on m\u00e1 p\u0159\u00edtele. To je hrozn\u00e9! Tedy\u2026 jsem za n\u011bj r\u00e1d, ale\u2026 vlastn\u011b ne, nejsem r\u00e1d, nem\u00e1 smysl si lh\u00e1t, je mi z toho \u0161patn\u011b a sv\u00edr\u00e1 se mi srdce u\u017e jen p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee rty, kter\u00e9 kdysi pat\u0159ily mn\u011b, l\u00edb\u00e1 n\u011bkdo jin\u00fd.<\/div>\n
„Aha\u2026 ch\u00e1pu\u2026“ Potichu p\u0159ik\u00fdvnu. Nem\u00e1m, co k tomu v\u00edc \u0159\u00edct.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
S Billem sed\u00edme naproti sob\u011b u d\u0159ev\u011bn\u00e9ho stolu, ale nemluv\u00edme. Panuje mezi n\u00e1mi nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 by se ve vzduchu dalo doslova kr\u00e1jet. Andreas ho nal\u00e9v\u00e1 jedn\u00edm pan\u00e1kem za druh\u00fdm, a\u017e na n\u011bm za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt tro\u0161ku vid\u011bt, co to s n\u00edm d\u011bl\u00e1. J\u00e1 jsem si dal pauzu, jednak u\u017e tolik nezvl\u00e1d\u00e1m, a jednak se boj\u00edm, \u017ee za\u010dnu mluvit z cesty, nedej bo\u017ee by se to cel\u00e9 s Billem zvrtlo. Mohl bych se nap\u0159\u00edklad tak o\u017erat, \u017ee bych mu vyznal city, a to by byl m\u016fj konec.<\/div>\n
„Tomi,“ oslov\u00ed m\u011b a zabodne do m\u011b sv\u016fj kouzeln\u00fd, jemn\u011b opil\u00fd pohled podkreslen\u00fd dokonal\u00fdm jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Trochu se mi rozbu\u0161\u00ed srdce. Zase\u2026<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Celou dobu jsi ticho. Jak se m\u00e1\u0161? Jak \u017eije\u0161? Co\u2026 mal\u00e1?“ P\u0159i posledn\u00edm slov\u011b vid\u00edm, jak t\u011b\u017eko se mu to slovo vyslovovalo. A mn\u011b bylo tak hloup\u00e9 o tom mluvit, opravdu se c\u00edt\u00edm p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Vlastn\u011b se v koutku du\u0161e modl\u00edm, aby byl z\u00edt\u0159ek, nebo je to jedno, prost\u011b to chci m\u00edt za sebou.<\/div>\n
„Hm no\u2026 m\u00e1me se\u2026 fajn\u2026 mal\u00e1 v pohod\u011b.“ Svou odpov\u011b\u010f nijak nerozv\u00edj\u00edm a ani nechci. Oba m\u00e1me jin\u00e9 \u017eivoty, \u017eijeme je daleko od sebe a nechci, aby se m\u011b Bill ptal nebo nar\u00e1\u017eel na nejv\u011bt\u0161\u00ed chybu v m\u00e9m \u017eivot\u011b a stejn\u011b tak nechci poslouchat o tom jeho. Ka\u017edou v\u011btu, kterou dosud \u0159ekl ostatn\u00edm, jsem dychtiv\u011b hltal, i kdy\u017e jsem to necht\u011bl, a ka\u017ed\u00e1 ta v\u011bta se mi zar\u00fdvala hluboko do srdce a otev\u00edrala moje r\u00e1ny.<\/div>\n
\n

„Tak, posledn\u00ed kolo a jdeme!“ Lukas se rozhodn\u011b postav\u00ed, napije se a nech\u00e1 kolovat l\u00e1hev mezi ostatn\u00edmi.<\/p>\n<\/div>\n

„Kam jdeme?“<\/div>\n
„P\u0159ece do klubu, Tome, snad sis nemyslel, \u017ee tu budeme tvrdnout celou dobu! \u0158\u00edkali jsme, \u017ee to bude jako kdysi,“ mrkne na m\u011b, ale m\u00fdl\u00ed se. I kdyby se sebev\u00edc sna\u017eil, u\u017e NIC nebude jako kdysi.<\/div>\n
L\u00e1hev se dostane ke mn\u011b a j\u00e1 nem\u016f\u017eu jinak. Kopnu do sebe po\u0159\u00e1dn\u00fd hlt ostr\u00e9ho alkoholu, c\u00edt\u00edm, jak se mi rozl\u00e9v\u00e1 v \u017ealudku, a v hrdle z\u016fst\u00e1v\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u00e1len\u00ed. Pokud dne\u0161ek p\u0159e\u017eiju a budu schopen pokra\u010dovat ve sv\u00e9m mizern\u00e9m \u017eivot\u011b bez deprese, nech\u00e1m se snad vysv\u011btit.<\/div>\n
V\u0161ichni se zvednou k odchodu, vezmou si p\u00e1r v\u011bc\u00ed a raz\u00ed p\u0159\u00edmou cestou sm\u011brem ke klubu, na\u0161t\u011bst\u00ed se nach\u00e1z\u00ed fakt bl\u00edzko. Jedin\u00fd Bill z\u016fstane sed\u011bt a nikdo si toho nev\u0161\u00edm\u00e1. Bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se vr\u00e1t\u00edm k n\u011bmu.<\/div>\n
\n

„Hej, jsi v pohod\u011b?“<\/p>\n<\/div>\n

„Jsem, jen,“ vyhled\u00e1v\u00e1m jeho pohled, hlavu m\u00e1 sklon\u011bnou. Beze slova \u010dek\u00e1m, dokud bude pokra\u010dovat, „jen mi to p\u016fjde tro\u0161ku pomaleji, v\u00ed\u0161, nezvyk\u2026“<\/div>\n
„Aha\u2026 ch\u00e1pu, jsem na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b. Od t\u00e9 doby\u2026“ p\u0159i tom slov\u011b mi p\u0159ejede mr\u00e1z po z\u00e1dech, „jsem nevypil ani kapku.“<\/div>\n
„Ani j\u00e1 ne\u2026“ povzdechne si a hluboce se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Vid\u00edm v nich t\u00e9m\u011b\u0159 hmatatelnou bolest. Bo\u017ee, co m\u00e1m d\u011blat? Ub\u00edj\u00ed m\u011b to! M\u016f\u017eu se doslova zbl\u00e1znit, okam\u017eit\u011b mus\u00edm p\u0159eru\u0161it o\u010dn\u00ed kontakt, jinak se mi snad srdce rozpadne na kousky.<\/div>\n
„M\u011bli bychom\u2026“<\/div>\n
„J\u00edt. J\u00e1 v\u00edm. Ale popravd\u011b se mi v\u016fbec nechce, asi jsem z toho u\u017e vyrostl,“ u\u0161kl\u00edbne se, slo\u017e\u00ed obli\u010dej do dlan\u00ed bez n\u00e1znaku odchodu.<\/div>\n
„U\u017e se ti zm\u011bnil \u017eivot? V\u00ed\u0161, j\u00e1 jen\u2026 tehdy jsi \u0159\u00edkal, \u017ee s t\u011bmi mejdany a diskot\u00e9kami p\u0159estane\u0161, a\u017e se ti zm\u011bn\u00ed \u017eivot,“ p\u0159isednu si k n\u011bmu, ale st\u00e1le v dostate\u010dn\u00e9 nevt\u00edrav\u00e9 vzd\u00e1lenosti.<\/div>\n
„Zm\u011bnil, Tome. Zm\u011bnil se mi \u017eivot v t\u00e9 chv\u00edli, kdys m\u011b opustil.“ Bill sklon\u00ed hlavu, a tak mi znemo\u017en\u00ed cokoli vy\u010d\u00edst z obli\u010deje. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, tohle byla \u0159\u00e1dn\u00e1 r\u00e1na pod p\u00e1s. Opustil? Neopustil jsem ho\u2026 tedy\u2026 cht\u011bn\u011b. Tak moc bych mu cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, obh\u00e1jit se, ale nem\u00e1m slov. O cokoli se pokus\u00edm, v\u0161e se mi zasekne n\u011bkde v krku. Ach\u2026 tak moc bych cht\u011bl v\u0161echno vr\u00e1tit zp\u011bt\u2026<\/div>\n
\n

„M\u011bli bychom j\u00edt za ostatn\u00edmi,“ ot\u0159ese se a vstane z lavi\u010dky. Ml\u010dky ho n\u00e1sleduji. Zavl\u00e1dlo mezi n\u00e1mi t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho.<\/p>\n<\/div>\n

Bo\u017ee, pomoz mi, co m\u00e1m, do prdele, d\u011blat?!<\/div>\n
Za kr\u00e1tkou chvilku doh\u00e1n\u00edme ostatn\u00ed, u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed klubem. Andreas se na m\u011b zv\u011bdav\u011b pod\u00edv\u00e1, ur\u010dit\u011b si v\u0161iml, \u017ee jsme zaost\u00e1vali, a to nebylo moc dobr\u00e9 znamen\u00ed. Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne po tom, co vid\u00ed m\u016fj zkrou\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Nen\u00e1padn\u011b m\u011b chytne za rameno a odvle\u010de kousek za ostatn\u00edmi, abychom m\u011bli jak\u00e9 tak\u00e9s soukrom\u00ed.<\/div>\n
„Hej, jsi v pohod\u011b? Vypad\u00e1\u0161 hrozn\u011b! Co se stalo?“<\/div>\n
„Nic, Andy\u2026“ L\u017eu. „Tedy\u2026 nic a vlastn\u011b v\u0161echno,“ prozrad\u00edm mu a nen\u00e1padn\u011b krok je\u0161t\u011b v\u00edce zpomal\u00edm.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Andy, j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu\u2026 jdu dom\u016f\u2026“<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni, mluv!“<\/div>\n
„J\u00e1 ho tak stra\u0161n\u011b miluju\u2026,“ oddechnu si a zcela zastav\u00edm. Opravdu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm, \u017ee se prost\u011b vypa\u0159\u00edm. Ur\u010dit\u011b by si toho nikdo nev\u0161iml.<\/div>\n
„Och\u2026 Je\u0161t\u011b st\u00e1le t\u011b to dr\u017e\u00ed?“ Soucitn\u011b m\u011b pohlad\u00ed po z\u00e1dech, ale nepom\u00e1h\u00e1 to. Mn\u011b u\u017e nic nepom\u016f\u017ee, jsem prost\u011b ztracen\u00fd p\u0159\u00edpad, odsouzen b\u00fdt do konce \u017eivota bez Billa a s\u00e1m. Co m\u016f\u017ee b\u00fdt hor\u0161\u00ed?<\/div>\n
„Nav\u017edy\u2026 \u0158ekni mi, co m\u00e1m d\u011blat. Nem\u016f\u017eu nic, c\u00edt\u00edm se \u00fapln\u011b bezradn\u00fd! On n\u011bkoho m\u00e1, j\u00e1 n\u011bkoho m\u00edt mus\u00edm, nav\u00edc m\u00e1m z\u00e1vazky. I kdybych cht\u011bl, cel\u00fd vesm\u00edr je proti mn\u011b! Kde je spravedlnost?“ Neubr\u00e1n\u00edm se, o\u010di se mi zalij\u00ed slzami. Sna\u017e\u00edm se je rozmrkat, ale nejde to. Ach, mus\u00edm vypadat jako slaboch.<\/div>\n
\n

„Je mi to moc l\u00edto.“ Andreas se nezm\u016f\u017ee na nic jin\u00e9ho ne\u017e na tis\u00edckr\u00e1t ohran\u00e1 slova. Nechce mi lh\u00e1t, je mi to jasn\u00e9. Bylo by naivn\u00ed namlouvat si, \u017ee zde existuje n\u011bjak\u00e1 mo\u017enost, n\u011bjak\u00e1 nad\u011bje, i kdy\u017e jen \u00fapln\u011b mali\u010dk\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n

„Hej, vy dva! Jste na \u0159ad\u011b!“ Zavol\u00e1 na n\u00e1s Lukas ji\u017e za prahem dve\u0159\u00ed od klubu. V\u0161ichni v\u010detn\u011b Billa jsou u\u017e uvnit\u0159. Ur\u010dit\u011b se u\u017e vln\u00ed na parket\u011b a u\u017e\u00edv\u00e1 si hlasitou hudbu, jak dob\u0159e ho zn\u00e1m.<\/div>\n
N\u011bjak se to zvrtne a j\u00e1 si p\u0159ece jen koup\u00edm vstup. S Andreasem se pomalu suneme nahoru po schodech, proto\u017ee parket s barem se nach\u00e1z\u00ed v prvn\u00edm pat\u0159e. Bo\u017ee, kolikr\u00e1t jsem se z t\u011bch schod\u016f svalil, nechci ani po\u010d\u00edtat. Andy m\u011b nen\u00e1padn\u011b chytne za rameno a vede rovnou k baru.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161. co pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
„To je\u0161t\u011b nevymysleli\u2026“<\/div>\n
„Tak to se, kurva, m\u00fdl\u00ed\u0161! Pot\u0159ebuje\u0161 po\u0159\u00e1dn\u00fdho pan\u00e1ka!“<\/div>\n
Uff, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to p\u0159ijde, ale m\u00e1 pravdu. U\u017e je to asi jedno, sv\u00e9 emoce jen zt\u011b\u017eka udr\u017euji na uzd\u011b, mo\u017en\u00e1 h\u016f\u0159, ne\u017e si mysl\u00edm, a kdy\u017e se opiju, je tu aspo\u0148 mal\u00e1 \u0161ance, \u017ee zapomenu. Zapomenu\u2026 Ha, ha\u2026<\/div>\n
\n

Ani nev\u00edm jak, a u\u017e p\u0159ede mnou stoj\u00ed dva pan\u00e1ky vodky. Prvn\u00ed kopnu bez okolk\u016f do sebe, vezmu druh\u00fd, ale v tom se zastav\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n

„Tome, tak u\u017e zase?“ Zept\u00e1 se Bill pobaven\u011b s n\u00e1dhern\u00fdm uvoln\u011bn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, st\u00e1le jemn\u011b tan\u010d\u00edc\u00ed na divokou hudbu.<\/div>\n
„Ne, to\u2026“<\/div>\n
„Mohl jsi m\u011b zavolat, mohli jsme si p\u0159ip\u00edt. Ale je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b, \u017ee?“<\/div>\n
Objedn\u00e1 si taky jeden. Nest\u00edh\u00e1m ch\u00e1pat, co se d\u011bje, p\u0159ijde mi, jako by b\u011bhem vte\u0159iny dr\u017eel zvednutou sklenici a hluboce se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Dokonce ani nev\u00edm, kdy Andreas zmizel. Mozek mi \u0159\u00edk\u00e1, abych o\u010dima uh\u00fdbal, ale srdce to nedok\u00e1\u017ee. A tak tam jen stoj\u00edm a z\u00edr\u00e1m na jeho n\u00e1dhernou tv\u00e1\u0159. Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt jeden pohled tak n\u00e1dhern\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 tak bolestiv\u00fd?<\/div>\n
„Chci si p\u0159ip\u00edt na na\u0161e nov\u00e9 \u017eivoty, Tomi,“ p\u0159edn\u00e1\u0161\u00ed st\u00e1le s \u00fasm\u011bvem na rtech, ale mn\u011b do sm\u00edchu nen\u00ed.<\/div>\n
„To nev\u00edm, jestli je dobr\u00fd n\u00e1pad,“ pokr\u010d\u00edm rameny, cinknu mu o sklenku a prost\u011b to kopnu do sebe. Pot\u0159ebuju to, jinak se sesypu.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d ne?“ Zopakuje tot\u00e9\u017e a roztomile se zat\u0159ese. Tohle jsem miloval. V\u017edy byl tak roztomil\u00fd, kdy\u017e se napil, jako mali\u010dk\u00e9 kot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

„M\u00e1m ti to \u0159\u00edct up\u0159\u00edmn\u011b? Nem\u00e1 smysl lh\u00e1t. Miluji svou dceru, ale nen\u00e1vid\u00edm sv\u016fj \u017eivot,“ vypadne ze m\u011b jakoby nic.<\/div>\n
Dob\u0159e, Tome, m\u011bl bys p\u0159estat p\u00edt.<\/div>\n
„To je mi l\u00edto\u2026 v\u00ed\u0161 co? Zkus se dnes odv\u00e1zat. Tedy\u2026 mysl\u00edm t\u00edm\u2026 poj\u010fme tan\u010dit!“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Poj\u010fme tan\u010dit!“ Bill na m\u011b vycen\u00ed v\u0161echny sv\u00e9 b\u00edl\u00e9 zuby a hned m\u011b tah\u00e1 za ruku na parket. Za\u010dne se p\u0159ede mnou vlnit na hudbu, sem tam m\u011b zkou\u0161\u00ed zapojit, ale moc se mu neda\u0159\u00ed. M\u00e1 pravdu, m\u011bl bych se tro\u0161ku odv\u00e1zat a nemyslet na to, co je d\u00e1vno ztraceno. Dne\u0161ek je mo\u017en\u00e1 naposled, co ho p\u0159ed sebou vid\u00edm tak n\u00e1dhern\u00e9ho, bezstarostn\u00e9ho, tak bl\u00edzko mn\u011b.<\/div>\n
\n

Bill si nad\u00e1le tan\u010d\u00ed, ale ka\u017edou minutou je u m\u011b bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e, a j\u00e1 m\u00e1m v\u00e1\u017en\u00e9 probl\u00e9my odolat. Mysl m\u00e1m om\u00e1menou alkoholem, neuv\u011bdomuju si to a automaticky ho chyt\u00edm za boky. Tan\u010d\u00edme jako d\u0159\u00edv, jako bychom byli st\u00e1le spolu. V\u00e1\u0161niv\u011b, drav\u011b, s pocitem, \u017ee cel\u00fd parket pat\u0159\u00ed jen n\u00e1m dv\u011bma a na sv\u011bt\u011b nikdo jin\u00fd neexistuje. \u010cekal bych, \u017ee se Bill vyman\u00ed z m\u00fdch rukou, ale ne. Pr\u00e1v\u011b naopak, ruce obto\u010d\u00ed kolem m\u00e9ho krku a v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b se z bl\u00e1zniv\u00e9ho tance stane jemn\u00e9 pohupov\u00e1n\u00ed do rytmu hudby, kterou ani jeden z n\u00e1s nevn\u00edm\u00e1. Hled\u00edme si do o\u010d\u00ed tak dlouho. Je to p\u0159\u00edmo spaluj\u00edc\u00ed. Dal bych v\u0161echno za to, abych ho mohl pol\u00edbit. Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo, ale najednou m\u00e1m pocit, \u017ee jsem se p\u0159enesl v \u010dase, je mi zase dvacet a nic se nezm\u011bnilo. Jsme tady, jsme spolu, nic n\u00e1s netr\u00e1p\u00ed\u2026 Nest\u00edh\u00e1m si uv\u011bdomovat, jak se pomalu p\u0159ibli\u017euji k jeho rt\u016fm. T\u00e9m\u011b\u0159 ho pol\u00edb\u00edm, kdy\u017e se Bill najednou vyman\u00ed z m\u00fdch rukou a ute\u010de na z\u00e1chody.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Tome, ty jsi debil!“ \u0158eknu s\u00e1m pro sebe nahlas, zalo\u017e\u00edm hlavu do dlan\u00ed. Zoufale bych cht\u011bl b\u00fdt neviditeln\u00fd. Co jsem si jako myslel, proboha? \u017de se tu jen tak objev\u00edm a m\u016f\u017eu d\u011blat, co chci? Bill je p\u0159ece zadan\u00fd! Jasn\u011b, \u017ee se mnou nem\u016f\u017ee nic m\u00edt! Opravdu jsem stra\u0161n\u00fd idiot. Kdyby to alespo\u0148 tak zkurven\u011b nebolelo.<\/p>\n<\/div>\n

Srdce mi bije jako spla\u0161en\u00e9. Douf\u00e1m, \u017ee ho je\u0161t\u011b stihnu. Mus\u00edm mu to vysv\u011btlit, je\u0161t\u011b se nechci rozlou\u010dit. Ne takhle\u2026 Mus\u00edm j\u00edt za n\u00edm, naj\u00edt ho, nikdy v \u017eivot\u011b si to neodpust\u00edm. Pokud si s n\u00edm nepromluv\u00edm, budu si to vy\u010d\u00edtat opravdu do konce \u017eivota. Mus\u00ed mi odpustit\u2026 Nebo vlastn\u011b ani nev\u00edm, co od toho o\u010dek\u00e1v\u00e1m, v\u00edm jen jedno, takhle to z\u016fstat nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n

S malou du\u0161i\u010dkou vejdu na toalety, porozhl\u00e9dnu se. V\u0161echny dve\u0159e jsou otev\u0159en\u00e9, u piso\u00e1r\u016f nikdo nen\u00ed, ani n\u00e1znak, \u017ee by tu Bill v\u016fbec byl. No super, tohle mi pat\u0159\u00ed. V tom m\u011b napadne je\u0161t\u011b jedno m\u00edsto, kde by mohl b\u00fdt. T\u00e9m\u011b\u0159 mi nohy nesta\u010d\u00ed, jak rychle se sna\u017e\u00edm sej\u00edt schody dol\u016f a zahnout za prvn\u00ed roh hned vedle vchodu do klubu. Na tomto m\u00edst\u011b jsme se setk\u00e1vali v\u017edy, kdy\u017e toho na n\u00e1s bylo ji\u017e mnoho, nebo n\u00e1m prost\u011b bylo \u0161patn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

Je tu. Stoj\u00ed op\u0159en\u00fd o st\u011bnu, ruce slo\u017een\u00e9 na hrudi a pohled zap\u00edchnut\u00fd do zem\u011b.<\/div>\n
N\u00e1dech\u2026 V\u00fddech\u2026<\/div>\n
„Bille\u2026 promi\u0148\u2026 j\u00e1\u2026 necht\u011bl jsem\u2026“ opatrn\u011b k n\u011bmu popojdu, chci se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Chci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. „Necht\u011bl jsem ti zp\u016fsobit probl\u00e9my, nev\u00edm, co se se mnou stalo. V jednu chv\u00edli jsem se prost\u011b c\u00edtil jako d\u0159\u00edv a \u00fapln\u011b ztratil pojem o realit\u011b. Moc m\u011b to mrz\u00ed.“<\/div>\n
Bill nereaguje. St\u00e1le m\u00e1 sklon\u011bnou hlavu, \u010dern\u00e9 vlasy mu zahaluj\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„No tak, Bille, pros\u00edm. Opravdu jsem necht\u011bl, neud\u011blal bych n\u011bco, co by se ti nel\u00edbilo.“<\/div>\n
\n

„To jsi ud\u011blal u\u017e d\u00e1vno,“ p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b, a kone\u010dn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Na tv\u00e1\u0159i m\u00e1 tot\u00e1ln\u011b zklaman\u00fd v\u00fdraz, m\u011bs\u00edc mu na n\u00ed vykresluje tmav\u00e9 st\u00edny, co\u017e je\u0161t\u011b podtrhne jeho v\u00fdraz odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed vnit\u0159n\u00ed pocity.<\/p>\n<\/div>\n

„Neexistuj\u00ed slova, kter\u00e1 by p\u0159esn\u011b vystihla, jak MOC m\u011b to v\u0161echno mrz\u00ed! P\u0159\u00edsah\u00e1m, kdyby se dal vr\u00e1tit \u010das, \u00f3 bo\u017ee, kdyby to tak \u0161lo\u2026 odpus\u0165 mi, pros\u00edm, odpus\u0165 mi. Dal bych \u017eivot za to, abych mohl od\u010dinit tu hroznou v\u011bc, co jsem ud\u011blal.“<\/div>\n
V\u0161echna slova jdou p\u0159\u00edmo z m\u00e9ho nitra. Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b, kv\u016fli n\u011bmu bych zem\u0159el. Te\u010f m\u00e1m \u00fapln\u011b jin\u00e9 my\u0161len\u00ed, ne\u017e jsem m\u011bl tehdy, jsem dosp\u011blej\u0161\u00ed, rozumn\u011bj\u0161\u00ed, \u00fapln\u011b jinak bych si na\u0161eho vztahu v\u00e1\u017eil. Ale je pozd\u011b\u2026<\/div>\n
„Ale to prost\u011b nejde, Tome, \u010das nelze vr\u00e1tit zp\u011bt. Hodn\u011b jsi mi ubl\u00ed\u017eil, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„V\u00edm a v\u011b\u0159 mi, \u017ee za ty \u010dty\u0159i roky nebyl jedin\u00fd den, kdy bych na to nemyslel, na tebe, na n\u00e1s, na tu hroznou v\u011bc, co jsem ud\u011blal. Pron\u00e1sleduje m\u011b to ve snech noc co noc, nedok\u00e1\u017eu se toho zbavit, neum\u00edm se ani potrestat za to, jak\u00fd debil jsem byl\u2026 Lhal jsem s\u00e1m sob\u011b, \u017ee se v\u0161echno lep\u0161\u00ed, ale ne. Mo\u017en\u00e1 se to tak zd\u00e1lo, ale dnes\u2026“ zt\u011b\u017eka vydechnu, op\u0159u se o st\u011bnu vedle n\u011bj. Cht\u011bl jsem tam jen st\u00e1t, ale zni\u010den\u00fd ze \u017ealu se cel\u00fd sesypu na zem. Ud\u011bl\u00e1 to sam\u00e9 a tak tam jen sed\u00edme, neschopn\u00ed proj\u00edt tou ne\u0159e\u0161itelnou situac\u00ed a potichu to prod\u00fdch\u00e1v\u00e1me.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, \u017ee tohle je posledn\u00ed chv\u00edle, kterou mohu tr\u00e1vit v Billov\u011b p\u0159\u00edtomnosti, a u\u017e nikdy nedostanu mo\u017enost \u0159\u00edct mu od srdce, co c\u00edt\u00edm. Nasb\u00edr\u00e1m v\u0161echnu odvahu z hloubi du\u0161e, (jsem r\u00e1d, \u017ee mi v tom jemn\u00e1 p\u0159iopilost pom\u00e1h\u00e1), pozvednu mu bradu, abych se mu mohl d\u00edvat p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. Nem\u00e1m co ztratit.<\/div>\n
\n

„Od t\u00e9 doby, co jsme se mou vinou roze\u0161li, na tebe mysl\u00edm ka\u017ed\u00fd den. Cht\u011bl jsem ti v\u0161echno vysv\u011btlit, vlastn\u011b ani nev\u00edm, odkud v\u00ed\u0161, jak moc jsem to pod\u011blal. Cht\u011bl jsem ti to \u0159\u00edct s\u00e1m, ale n\u011bkdo m\u011b p\u0159edb\u011bhl. A pak, kdy\u017e mi \u0159ekla, \u017ee je t\u011bhotn\u00e1\u2026 V\u00edm, \u017ee n\u011bkoho m\u00e1\u0161, m\u00e1\u0161 sv\u016fj \u017eivot a j\u00e1 ti ho nechci kazit, ale\u2026 Bille, j\u00e1 t\u011b miluju. Miluju t\u011b cel\u00fdm srdcem, nikdy jsem nep\u0159estal, a kdy\u017e jsem t\u011b dnes uvid\u011bl, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee se moje l\u00e1ska k tob\u011b je\u0161t\u011b zn\u00e1sobila. Je mi \u0161patn\u011b ze sebe a z v\u011bdom\u00ed, \u017ee jsem t\u011b nav\u017edy ztratil, upsal bych se i samotn\u00e9mu \u010f\u00e1blu, jen abych mohl b\u00fdt s tebou, zaprodal du\u0161i, ud\u011blal bych cokoli. V\u00edm, \u017ee to nejde, \u017ee ty to tak nec\u00edt\u00ed\u0161, a tak\u00e9 to, \u017ee je to cel\u00e9 trapn\u00e9, co ti tu vykl\u00e1d\u00e1m\u2026 bo\u017ee\u2026 co si o mn\u011b mus\u00ed\u0161 myslet\u2026 Ale je mi to jedno. Chci jen, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem byl tehdy \u00fapln\u011b rozzloben\u00fd, namol, nev\u011bd\u011bl jsem, co se d\u011bje. Byl jsem \u017e\u00e1rliv\u00fd idiot, dnes u\u017e v\u00edm, \u017ee jsem se choval hrozn\u011b a za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed bych t\u011b nikdy nepodvedl, Bille, nikdy! Myslel jsem, \u017ee s tou d\u00edvkou opravdu n\u011bco m\u00e1\u0161, vypadalo to tak a\u2026 ani nev\u00edm, co jsem si myslel.“ Vyplavuje se ze m\u011b snad cel\u00e9 m\u00e9 srdce. Ka\u017ed\u00fdm slovem m\u00e1m o\u010di v\u00edce zalit\u00e9 slzami a v\u0161iml jsem si, \u017ee nejsem s\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Ne\u0159\u00edkej mi to, nechci to poslouchat\u2026“ zat\u0159ese hlavou, p\u00e1r slz si najde cestu skrz jeho tv\u00e1\u0159. Odvr\u00e1t\u00ed pohled, neunese v\u00edc t\u00edhu na\u0161eho kontaktu. Oto\u010d\u00ed se, t\u011blo se mu rozt\u0159ese, dokonce sly\u0161\u00edm, jak zhluboka d\u00fdch\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n

„Stra\u0161n\u011b mi to je l\u00edto\u2026 jen jsem cht\u011bl, abys to v\u011bd\u011bl. Mo\u017en\u00e1 by u\u017e nikdy nebyla p\u0159\u00edle\u017eitost \u0159\u00edct ti, co pro m\u011b znamen\u00e1\u0161, jak moc t\u011b miluji, a p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee nav\u017edy budu.“<\/div>\n
Bill nijak nereaguje, jen tam stoj\u00ed oto\u010den\u00fd z\u00e1dy, mysl\u00ed si b\u016fhv\u00ed co. Necht\u011bl jsem mu kazit n\u00e1ladu, to ne, ale nebyla jin\u00fd mo\u017enost.<\/div>\n
Tak, Tome, je \u010das j\u00edt. Zkurvils v\u0161e, cos mohl, nen\u00ed d\u016fvod z\u016fst\u00e1vat.<\/div>\n
Pomalu se se slzami v o\u010d\u00edch ot\u00e1\u010d\u00edm k odchodu, mus\u00edm ho nechat samotn\u00e9ho. Asi bych se nesnesl d\u00e1l d\u00edvat do jeho uplakan\u00e9ho obli\u010deje s pocitem, \u017ee j\u00e1 jsem d\u016fvodem jeho slz a nem\u016f\u017eu s t\u00edm nic ud\u011blat. Ud\u011bl\u00e1m krok k odchodu, ale vtom m\u011b chyt\u00ed za p\u0159edlokt\u00ed, donut\u00ed oto\u010dit k n\u011bmu a nal\u00e9hav\u011b spoj\u00ed na\u0161e rty v jedny.<\/div>\n
\n

Bill m\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n

\n

Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee se to d\u011bje. V tom jedin\u00e9m okam\u017eiku se ve mn\u011b posb\u00edraj\u00ed absolutn\u011b v\u0161echny pocity \u0161t\u011bst\u00ed a smutku z\u00e1rove\u0148. V\u017edy jsem vzpom\u00ednal na jeho dokonale m\u011bkk\u00e9 rty, ale ani ta nejv\u011brn\u011bj\u0161\u00ed vzpom\u00ednka se nedok\u00e1\u017ee p\u0159ibl\u00ed\u017eit tomu, jak\u00e9 jsou opravdu. Je to tak n\u00e1dhern\u00fd polibek, a z\u00e1rove\u0148 nejbolestiv\u011bj\u0161\u00ed, jak\u00fd jsem kdy za\u017eil. Bill rty trochu zapohybuje, \u00fapln\u011b se podd\u00e1v\u00e1m t\u00e9 dokonal\u00e9 symetrii na\u0161eho spojen\u00ed. Nev\u011b\u0159il jsem, \u017ee chu\u0165 jeho \u00fast budu je\u0161t\u011b n\u011bkdy c\u00edtit. A je to ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pocit na sv\u011bt\u011b, av\u0161ak netrv\u00e1 dlouho. Pomalu se odtahuje, ale j\u00e1 je\u0161t\u011b nechci! Nemohu se tak rychle vzd\u00e1t, pot\u0159ebuji je\u0161t\u011b p\u00e1r sekund, je to naposledy a j\u00e1 budu bojovat!<\/p>\n<\/div>\n

Chyt\u00edm ho za pas, nalep\u00edm zcela na sebe a v\u011bnuji mu ten nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed polibek, jak\u00fd dok\u00e1\u017eu. Je vlhk\u00fd d\u00edky na\u0161im st\u00e9kaj\u00edc\u00edm slz\u00e1m. Vlhk\u00fd a tak kr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n
„Tome,“ zt\u011b\u017eka vydechne a p\u0159ece jen se ode m\u011b odt\u00e1hne.<\/div>\n
\u2026 A poh\u00e1dky je konec.<\/div>\n
\n

„Promi\u0148,“ nezm\u016f\u017eu se na nic jin\u00e9ho, jen na omluvu. Billovy kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di jsou lemov\u00e1ny \u010dern\u00fdmi slzami, dost\u00e1v\u00e1m tak je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed pocit. Co jsem to proboha ud\u011blal?<\/p>\n<\/div>\n

„Ty mi promi\u0148, Tome, nem\u011blo se to st\u00e1t\u2026“ vypla\u0161en\u011b se chyt\u00ed za \u00fasta a rozb\u011bhne se kolem m\u011b nezn\u00e1mo kam. Op\u0159u se o st\u011bnu, neustoj\u00edm to. Tohle fakt ne. Svezu se dol\u016f a siln\u011b p\u0159itisknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Z o\u010d\u00ed mi vyt\u00e9kaj\u00ed st\u00e1le nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy, proudy slz. Nejdou zastavit.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm se p\u0159esn\u011b jako v den, kdy ode\u0161el z m\u00e9ho \u017eivota. Tak zni\u010den\u00fd a tak pr\u00e1zdn\u00fd\u2026<\/div>\n
Pokud jsem m\u011bl dosud n\u011bjakou alespo\u0148 malou chu\u0165 \u017e\u00edt, Bill ji dnes ve\u010der vzal s sebou.<\/div>\n
A tak tu jen sed\u00edm, pl\u00e1\u010du nad svou hloupost\u00ed a v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1m, \u017ee m\u011b Andreas na\u0161el, ani co mi \u0159\u00edk\u00e1, v\u00edm jen to, \u017ee jsem dnes vid\u011bl a okusil Billovy rty naposledy.<\/div>\n
Definitivn\u011b.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

\n

Le\u017e\u00edm v posteli a ut\u00e1p\u00edm se v \u017ealu. Je to u\u017e t\u00fdden od na\u0161eho posledn\u00edho setk\u00e1n\u00ed a j\u00e1 na to nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat myslet. Nedok\u00e1\u017ee m\u011b nic rozveselit. Nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee i \u00fasm\u011bv na mou vlastn\u00ed dceru jen hraju. Propadl jsem tot\u00e1ln\u00ed depresi. Lynn jsem v\u0161echno \u0159ekl hned druh\u00fd den r\u00e1no. V\u017edy jsme \u017eili jen jako kamar\u00e1di a \u0159\u00edct jsem to n\u011bkomu musel. Kdy\u017e m\u011b Andreas na\u0161el, nedok\u00e1zal ze m\u011b dostat ani slovo a od t\u00e9 doby jsem mu neodpov\u011bd\u011bl ani na telefon\u00e1ty, ani na esemesky. Necht\u011bl jsem o tom v\u00edc mluvit. C\u00edt\u00edm se \u00fapln\u011b jako pr\u00e1zdn\u00e1 schr\u00e1nka bez \u017eivota, dokonce jsem si vzal i volno v pr\u00e1ci, i tak bych tam byl zbyte\u010dn\u00fd. Douf\u00e1m, \u017ee m\u011b ten stav p\u0159ejde, i kdy\u017e moc nad\u011bje tomu ned\u00e1v\u00e1m. D\u011bs\u00ed m\u011b jen pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee bych se m\u011bl p\u0159etva\u0159ovat a usm\u00edvat na lidi, kter\u00e9 nezn\u00e1m, zat\u00edmco moje nitro ho\u0159\u00ed, p\u0159\u00edmo k\u0159i\u010d\u00ed zoufalstv\u00edm. Znovu se ve mn\u011b m\u00eds\u00ed tolik pocit\u016f a j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Tat\u00ed\u00ed\u00ed!“ P\u0159ib\u011bhne za mnou moje mal\u00e1 princezna a vleze mi do postele.<\/p>\n<\/div>\n

„Ahoj, brou\u010dku,“ pol\u00edb\u00edm ji na \u010delo a siln\u011b obejmu. Ona je to jedin\u00e9, na \u010dem mi je\u0161t\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 se mnou?“<\/div>\n
„A kam?“<\/div>\n
„Otev\u0159\u00edt dve\u0159e!“<\/div>\n
„Jak\u00e9 dve\u0159e? Pro\u010d je chce\u0161 otev\u0159\u00edt, hm?“<\/div>\n
„Proto\u017ee n\u011bkdo klepe! Nesly\u0161\u00ed\u0161?“ P\u0159\u00edsn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1, jako bych to m\u011bl v\u011bd\u011bt. Od vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed do lo\u017enice je to p\u011bkn\u011b daleko, nem\u011bl bych \u0161anci to sly\u0161et.<\/div>\n
„Ou, no dob\u0159e, poj\u010f, jdu s tebou.“ Sice nerad, ale p\u0159ece se vyklop\u00fdt\u00e1m z postele, chyt\u00edm ji za ruku a cel\u00e1 nad\u0161en\u00e1 m\u011b vede ke dve\u0159\u00edm, abych j\u00ed je pomohl otev\u0159\u00edt. Vezmu ji na ruce a jsem p\u0159ipraven poslat k \u010dertu ka\u017ed\u00e9ho, kdo mi zkus\u00ed otravovat \u017eivot.<\/div>\n
\n

„Ahoj.“<\/p>\n<\/div>\n

Z\u016fstanu jako opa\u0159en\u00fd. Cel\u00e9 m\u00e9 nitro se st\u00e1hne v nep\u0159\u00edjemnou k\u0159e\u010d v moment\u011b, kdy uvid\u00edm Billa p\u0159ed prahem m\u00fdch dve\u0159\u00ed. Chvilku se sna\u017e\u00edm rozd\u00fdch\u00e1vat, mrkat, cokoliv, co by m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dilo, \u017ee se mi to jen zd\u00e1, ale nic takov\u00e9ho se ned\u011bje. Bill opravdu stoj\u00ed p\u0159ed dve\u0159mi, t\u011bk\u00e1 o\u010dima ze m\u011b na Ellu a zase zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Tati? Kdo je to? “ Prolom\u00ed ticho mezi n\u00e1mi d\u011btsk\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n
„To je\u2026“<\/div>\n
„Kamar\u00e1d,“ p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b Bill, za co\u017e jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee bych nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m \u0159\u00edct. Vlastn\u011b ani nev\u00edm, kam ho m\u00e1m za\u0159adit. Bill je moje l\u00e1ska a zk\u00e1za z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
„Zlato, jdi si na chvilku hr\u00e1t do sv\u00e9ho pokoje, ano? Tat\u00ednek si mus\u00ed s kamar\u00e1dem promluvit a na to jsi ty je\u0161t\u011b mali\u010dk\u00e1.“ Velmi neochotn\u011b na m\u011b Ella zaz\u00edr\u00e1, ale pochop\u00ed, \u017ee to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. Pust\u00edm ji dol\u016f a u\u017e cupit\u00e1 do sv\u00e9ho pokoje. Alespo\u0148, \u017ee je tak poslu\u0161n\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille\u2026 ehm\u2026 co- co tady d\u011bl\u00e1\u0161? Ne\u010dekal bych\u2026 „<\/div>\n
„V\u00edm, ale musel jsem\u2026 od doby, co jsme se naposledy setkali, nem\u016f\u017eu sp\u00e1t,“ sklop\u00ed pohled k zemi, \u010d\u00edm\u017e p\u0159eru\u0161\u00ed kontakt.<\/div>\n
„To j\u00e1 taky ne\u2026“<\/div>\n
„Tome\u2026 roze\u0161el jsem se s Viktorem, prost\u011b to tak d\u00e1l nezvl\u00e1d\u00e1m a cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b miluju, nikdy jsem nep\u0159estal a b\u011bhem t\u011bch \u010dty\u0159 let nebyl den, kdy bys mi nechyb\u011bl. A\u2026 omluvit se, \u017ee jsem tak bez slova zbab\u011ble ujel. Jen, nen\u00ed snadn\u00e9 to \u0159\u00edct nahlas, v\u00ed\u0161?“ Pod\u00edv\u00e1 se mi zp\u011bt do o\u010d\u00ed, aby vid\u011bl mou reakci. Jen velmi pomalu vst\u0159eb\u00e1v\u00e1m ka\u017ed\u00e9 slovo, co Bill \u0159ekl. Ur\u010dit\u011b mus\u00edm m\u00edt halucinace nebo n\u011bco takov\u00e9ho. Tuto mo\u017enost v\u0161ak vylou\u010d\u00edm v moment\u011b, kdy m\u011b Bill chyt\u00ed za ruku. Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00fd blud ani sen, ten tepl\u00fd dotek c\u00edt\u00edm tak jasn\u011b, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt realita. St\u00e1le tam stoj\u00edm, neschopn\u00fd slova. Jeho vyzn\u00e1n\u00ed m\u011b tak paralyzovalo, \u017ee se nedok\u00e1\u017eu ani pohnout\u2026 \u017d\u00e1dn\u00e1 reakce nep\u0159ich\u00e1z\u00ed, i kdy\u017e bych velmi cht\u011bl.<\/div>\n
Tome, co se to s tebou d\u011bje? Ud\u011blej n\u011bco!<\/div>\n
\n

Zbyte\u010dn\u011b na m\u011b moje podv\u011bdom\u00ed hul\u00e1k\u00e1, st\u00e1le nic. Jen vn\u00edm\u00e1m jeho dotek, opakuji si v hlav\u011b slova a d\u00edv\u00e1m se do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

Ty idiote! V\u017edy\u0165 on t\u011b miluje!<\/div>\n
Bill mi pust\u00ed ruku, s n\u011bmou omluvou v obli\u010deji se oto\u010d\u00ed a odejde pry\u010d.<\/div>\n
„Tome! Hej! B\u011b\u017e za n\u00edm!“ Zat\u0159ese mnou Lynn. Bo\u017ee, ani nev\u00edm, kdy se tu objevila, ale z\u0159ejm\u011b v\u0161echno vid\u011bla.<\/div>\n
„Bude to dobr\u00e9, s malou to n\u011bjak vymysl\u00edme, jen ho nenech odej\u00edt!“ Jej\u00ed nal\u00e9hav\u00fd hlas m\u011b kone\u010dn\u011b probere z transu a rozb\u011bhnu se dol\u016f po schodech za n\u00edm. Chci ho dob\u011bhnout a b\u00fdt dole d\u0159\u00edv ne\u017e on, proto\u017ee jel v\u00fdtahem. Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi to poda\u0159\u00ed, dokonce m\u00e1m dv\u011b patra n\u00e1skok. Srdce mi bije jako spla\u0161en\u00e9, sna\u017e\u00ed se vysko\u010dit ven. Moje ruce by ho ani nedok\u00e1zaly chytit, jak moc jsou rozt\u0159esen\u00e9. Za t\u011bch p\u00e1r vte\u0159in, co jsem na Billa \u010dekal, mi prob\u011bhlo snad tis\u00edckr\u00e1t dokola, co \u0159ekl.<\/div>\n
\n

Je to jasn\u00e9, nen\u00ed jin\u00e1 mo\u017enost. Osud n\u00e1s prost\u011b spojil, proto\u017ee k sob\u011b pat\u0159\u00edme.<\/p>\n<\/div>\n

\u017delezn\u00e9 dve\u0159e cinknou, te\u010f je moje chv\u00edle. Hned, jak se otev\u0159ou, a j\u00e1 vid\u00edm Billa st\u00e1t ve v\u00fdtahu, ned\u00e1m mu ani mo\u017enost po\u0159\u00e1dn\u011b vystoupit. Zastr\u010d\u00edm ho zp\u011bt, stisknu tla\u010d\u00edtko zav\u00edr\u00e1n\u00ed, abychom m\u011bli trochu soukrom\u00ed, a siln\u011b ho obejmu. Do toho objet\u00ed d\u00e1v\u00e1m v\u0161echnu l\u00e1sku, kterou jsem v sob\u011b za ta l\u00e9ta dusil. St\u00e1le nemohu uv\u011b\u0159it, \u017ee ho dr\u017e\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Bille, moc t\u011b miluji a p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee pro tebe ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno na sv\u011bt\u011b, jen m\u011b neopou\u0161t\u011bj, pros\u00edm!“ Nal\u00e9hav\u011b mu muml\u00e1m do krku. Je toho tolik, co bych mu cht\u011bl \u0159\u00edct, slovy se moje l\u00e1ska k n\u011bmu ani ned\u00e1 popsat.<\/div>\n
Bill na to v\u0161ak nic ne\u0159ekne, jen se mali\u010dko odt\u00e1hne, zad\u00edv\u00e1 se mi hluboko do o\u010d\u00ed a v\u011bnuje mi ten nejjemn\u011bj\u0161\u00ed a nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed polibek, jak\u00fd mi jen m\u016f\u017ee d\u00e1t.<\/div>\n
\n

autor: Alexia<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e<\/strong><\/div>\n
1 Katy Katy | 4. \u010dervence 2020 v 0:15 | Reagovat<\/strong><\/div>\n
No konecne nejaka poviedka \ud83d\ude0d\ud83d\ude0d kr\u00e1sne \u2764\ufe0f\u2764\ufe0f\u2764\ufe0f<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
2 Ireth Ireth | 9. \u010dervence 2020 v 18:02 | Reagovat<\/strong><\/div>\n
D\u011bkuju mockr\u00e1t za kr\u00e1snou pov\u00eddku. Je to par\u00e1da si po tak dlouh\u00e9 dob\u011b zase n\u011bco p\u0159e\u010d\u00edst \ud83d\ude42<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
3 Dominika Dominika | 16. \u010dervence 2020 v 21:00 | Reagovat<\/strong><\/div>\n
\ud83e\udd70\ud83e\udd70\ud83e\udd70\ud83e\udd70<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
4 D\u00e9monka D\u00e9monka | 29. \u010dervence 2020 v 22:46 | Reagovat<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Souhlasim s Ireth – uz tak krasna pov\u00eddka je po takovemhle silenem p\u016fstu snad jeste kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u2665\ufe0f. Ale neni to jen absenci novych pov\u00eddek na blogu, opravdu se mi cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh libil, byl supr vystaveny, promy\u0161len\u00fd a moc hezky napsan\u00fd, \u010detl se uplne sam. Vazne bych si od Tebe, Alexia, rada precetla nejakou vicedilovku \ud83d\ude0d. Snad jeste nekdy dostanu prilezitost \ud83d\ude42!<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Alexia<\/p>\n

U\u017e je to tak dlouho, co jsem nevid\u011bl sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele. Tedy\u2026 nejsem si jist, zda se ti lid\u00e9 daj\u00ed nazvat m\u00fdmi prav\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, ale byla to parta, se kterou jsem pro\u017eil cel\u00e9 svoje ml\u00e1d\u00ed. Ne \u017ee bych byl tak star\u00fd, to ne, v\u017edy\u0165 mi je teprve…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-79428450","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79428450","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79428450"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79428450\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79433543,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79428450\/revisions\/79433543"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79428450"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79428450"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79428450"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}