{"id":79436108,"date":"2021-10-18T16:00:00","date_gmt":"2021-10-18T14:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79436108"},"modified":"2021-10-13T20:10:50","modified_gmt":"2021-10-13T18:10:50","slug":"il-diario-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2021\/10\/18\/il-diario-7\/","title":{"rendered":"Il Diario 7."},"content":{"rendered":"

autor: purple_a<\/strong><\/p>\n

Osmn\u00e1ct dn\u00ed od za\u010d\u00e1tku konce\u2026 osmn\u00e1ct velmi dlouh\u00fdch dn\u00ed str\u00e1ven\u00fdch v \u00fazkosti, strachu, frustraci, pocitu viny a prchav\u00fdch nad\u011bj\u00ed. Dny pro\u017eit\u00e9 na vl\u00e1sku mezi sp\u00e1sou a zatracen\u00edm. P\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 dny.
\nPak to v\u0161echno skon\u010dilo.<\/p>\n

Skon\u010dilo to t\u00e9\u017ee noci v n\u00e1hl\u00e9 bou\u0159i, prudk\u00e9m letn\u00edm lij\u00e1ku\u2026 kr\u00e1tk\u00e9m, ale n\u00e1siln\u00e9m.
\nKr\u00e1tk\u00e9m jako Bill\u016fv \u017eivot, n\u00e1siln\u00e9m jako jeho smrt.
\nBylo to ne\u010dekan\u00e9.
\nJako ten telefon\u00e1t.
\nBylo \u00fater\u00fd brzy r\u00e1no, asi \u010dtvrt na sedm, kdy\u017e mi najednou za\u010dal zvonit mobil a probudil m\u011b z p\u0159\u00edli\u0161 neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku. Pod\u00edvala jsem se na hodiny a p\u0159em\u00fd\u0161lela, kdo by mohl b\u00fdt ten idiot, kter\u00fd v tuhle hodinu vol\u00e1. Na displeji se objevilo Georgovo jm\u00e9no.
\nPoc\u00edtila jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, polil m\u011b studen\u00fd pot. Najednou jsem se b\u00e1la to zvednout. P\u0159edtucha? Nedok\u00e1\u017eu to \u0159\u00edct.<\/p>\n

\u201eGeorgu\u2026 co se d\u011bje?\u201c Zeptala jsem se znepokojen\u011b.
\n\u201eLe\u2026 Lexy\u2026 bo\u017ee, nev\u00edm, jak ti to \u0159\u00edct\u2026\u201c Byl rozru\u0161en\u00fd.
\n\u201e\u0158\u00edct mi co?\u201c Srdce se mi rozbu\u0161ilo.
\n\u201eBill\u2026 on\u2026\u201c nedok\u00e1zal dokon\u010dit v\u011btu. Za\u010dal vzlykat.
\n\u201eNe!\u201c Pochopila jsem. Pochopila jsem to v okam\u017eiku, kdy vyslovil jeho jm\u00e9no. Byla jsem paralyzovan\u00e1, sed\u011bla jsem na posteli s mobilem p\u0159itisknut\u00fdm k uchu\u2026 srdce mi tlouklo tak rychle, \u017ee jsem se b\u00e1la, \u017ee mi ka\u017edou chv\u00edli praskne.
\n\u201eOn\u2026 je pry\u010d\u2026 Bo\u017ee, Lexy, pr\u00e1v\u011b jsem se to dozv\u011bd\u011bl! J\u00e1\u2026 je mrtv\u00fd.\u201c
\nZa\u010dala jsem k\u0159i\u010det. Plakat a k\u0159i\u010det.<\/p>\n

Georg mluvil d\u00e1l, ale jedin\u00e9, \u010demu jsem rozum\u011bla, bylo \u201enehoda\u201c, \u201eauto Simone\u201c, \u201ehav\u00e1rie\u201c.
\nDanielle a m\u016fj otec vb\u011bhli do m\u00e9ho pokoje, byli vyd\u011b\u0161en\u00ed a st\u00e1le nev\u011bd\u011bli, co se stalo.
\nV tu chv\u00edli jsem ni\u010demu nerozum\u011bla. Telefon mi vypadl z ruky, zat\u00edmco m\u011b Danielle objala.
\n\u201eBille\u2026\u201c<\/p>\n

U\u017e jsem nikdy nem\u011bla tr\u00e1vit cel\u00e1 odpoledne t\u00edm, \u017ee bych se jeho a Toma sna\u017eila rozveselit.
\nU\u017e nikdy jsem nem\u011bla spat\u0159it jeho hubenou, bledou, ale kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159.
\nU\u017e nikdy jsem nem\u011bla sly\u0161ela jeho n\u00e1dhern\u00fd hlas.
\nBill byl pry\u010d.
\nCel\u00e9 hodiny jsem nehybn\u011b le\u017eela na posteli, schoulen\u00e1 do klub\u00ed\u010dka. Otec ani Danielle nemohli nic d\u011blat.<\/p>\n

V m\u00e9 mysli se neust\u00e1le opakovala Georgova slova: \u201enehoda\u201c, \u201eauto Simone\u201c, \u201ehav\u00e1rie\u201c.
\nJak je to mo\u017en\u00e9? Co se stalo? Vid\u011bla jsem ho p\u0159ede\u0161l\u00fd ve\u010der\u2026 byl v po\u0159\u00e1dku, nevypadal \u00fapln\u011b dob\u0159e, ale rozhodn\u011b l\u00edp ne\u017e obvykle.
\n\u201eTom\u2026\u201c za\u0161eptala jsem.
\nMusela jsem j\u00edt za Tomem. Ale nohy m\u011b necht\u011bly poslouchat, t\u011blo bylo jako ochrnut\u00e9. Bolelo m\u011b srdce, nemohla jsem po\u0159\u00e1dn\u011b d\u00fdchat, m\u011bla jsem pocit, \u017ee se dus\u00edm.
\nZnovu jsem se zoufale rozplakala. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem ani vlastn\u011b nep\u0159estala.<\/p>\n

N\u011bkdo zaklepal na dve\u0159e, ale j\u00e1 neotev\u0159ela.
\nPo chv\u00edli jsem uvid\u011bla Georgovu postavu, jak pomalu p\u0159ich\u00e1z\u00ed a sed\u00e1 si na postel vedle m\u011b.
\nBled\u00fd obli\u010dej, otekl\u00e9 \u010derven\u00e9 o\u010di. Dlouho nic ne\u0159\u00edkal.
\nTicho p\u0159eru\u0161il a\u017e po chv\u00edli, kter\u00e1 se zd\u00e1la b\u00fdt v\u011b\u010dnost\u00ed\u2026 mo\u017en\u00e1 ub\u011bhlo jen p\u00e1r minut, mo\u017en\u00e1 hodina\u2026 nev\u00edm. Pro m\u011b to v\u0161echno skon\u010dilo ve chv\u00edli, kdy \u0159ekl: \u201eJe pry\u010d.\u201c<\/p>\n

\u201eLexy,\u201c oslovil m\u011b ti\u0161e.
\nZvedla jsem k n\u011bmu tv\u00e1\u0159, ale neodpov\u011bd\u011bla jsem.
\n\u201eJ\u00e1\u2026 Max mi brzy r\u00e1no volal. Je te\u010f u Toma s Gustavem, ale nechce nikoho vid\u011bt. Je\u2026 Bo\u017ee, je zni\u010den\u00fd! Jeho matka bez p\u0159est\u00e1n\u00ed pl\u00e1\u010de\u2026 je to v\u0161echno tak \u0161\u00edlen\u00e9!\u201c
\n\u201eCo\u2026 jak?\u201c Zeptala jsem se jen. Nejist\u00fdm hlasem zlomen\u00fdm vzlyky.
\n\u201eBill\u2026 jel Simonin\u00fdm autem. Uprost\u0159ed noci. Pr\u0161elo a asfalt byl mokr\u00fd a\u2026 ztratil kontrolu nad autem\u2026 jel p\u0159\u00edli\u0161 rychle, nestihl v\u010das zabrzdit\u2026 havaroval\u2026 spadl dol\u016f, z \u00fatesu.\u201c Georg za\u010dal hlasit\u011b vzlykat.
\n\u201eTo nen\u00ed mo\u017en\u00fd\u2026\u201c zamumlala jsem. N\u011bco uvnit\u0159 m\u011b\u2026 p\u00edchlo m\u011b to p\u0159\u00edmo do srdce. \u201eTo nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda! To nen\u00ed mo\u017en\u00fd! Bill se b\u00e1l bou\u0159ky! Nikdy by nevyjel\u2026 a pro\u010d? Pro\u010d? Pro\u010d?\u201c K\u0159i\u010dela jsem. Popadla jsem Georga a prudce s n\u00edm zat\u0159\u00e1sla. Nebr\u00e1nil se, ned\u011blal nic. Odm\u00edtala jsem to pochopit\u2026 p\u0159ijmout. \u201eZabil se,\u201c \u0159ekla jsem, jakmile jsem mohla znovu promluvit. Byla jsem si jist\u00e1. Jsem si jist\u00e1.
\n\u201eMus\u00ed to\u2026 je\u0161t\u011b nev\u011bd\u00ed, co se stalo\u2026 ta dynamika.\u201c Georg polkl, ne\u017e pokra\u010doval. \u201eMus\u00ed prov\u00e9st\u2026 pitvu.\u201c
\nNed\u016fv\u011b\u0159iv\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.
\n\u201eNem\u016f\u017eou\u2026 nem\u016f\u017eou\u2026 naru\u0161it jeho t\u011blo\u2026 otev\u0159\u00edt ho jako zv\u00ed\u0159e! Je to Bill! N\u00e1\u0161 Bill!\u201c K\u0159i\u010dela jsem znovu, \u00fapln\u011b mimo. Rozum mi \u0159\u00edkal, \u017ee je to nutn\u00e9, ale m\u00e9 zlomen\u00e9 srdce se nedok\u00e1zalo sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee se dot\u00fdkaj\u00ed Billova t\u011bla. \u201eCo t\u00edm cht\u011bj\u00ed dok\u00e1zat, co? \u017de byl opil\u00fd? Zdrogovan\u00fd? On nepil! Ani nebyl fe\u0165\u00e1k!\u201c
\nGeorg m\u011b objal. \u201eJ\u00e1 v\u00edm, Lexy, j\u00e1 v\u00edm,\u201c sev\u0159el m\u011b sv\u00fdmi siln\u00fdmi pa\u017eemi.<\/p>\n

N\u011bkolik dal\u0161\u00edch dn\u00ed jsem z\u016fstala ve sv\u00e9m pokoji a \u010dekala na poh\u0159eb, na zpr\u00e1vy, ani nev\u00edm na co. Modlila jsem se, aby to byla jen no\u010dn\u00ed m\u016fra, krut\u00fd vtip, ale v\u011bd\u011bla jsem, \u017ee je to pravda.
\nCht\u011bla jsem j\u00edt za Tomem, ale nedoporu\u010dili mi to: nikdo se k n\u011bmu nesm\u011bl p\u0159ibl\u00ed\u017eit, po\u0159\u00e1d vyk\u0159ikoval nesouvisl\u00e1, nesmysln\u00e1 slova.
\nMo\u017en\u00e1 se zbl\u00e1znil, nebo se zbl\u00e1znil sv\u011bt, kter\u00fd se oto\u010dil \u0161patn\u00fdm sm\u011brem. Byla jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee se Bill zabil s\u00e1m; nemohlo j\u00edt o nehodu.
\nKam jel uprost\u0159ed noci, za bou\u0159ky? Kam? A pro\u010d?<\/p>\n

Bylo horko, zatracen\u00e9 horko. C\u00edtila jsem se uprost\u0159ed v\u0161ech t\u011bch lid\u00ed jako udu\u0161en\u00e1. Kdyby m\u011b Danielle a otec nedr\u017eeli, nebyla bych schopn\u00e1 st\u00e1t.
\nRozhl\u00e9dla jsem se kolem sebe: byla jsem obklopena ciz\u00edmi lidmi, kter\u00e9 jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bla. Zv\u011bdavci. Morbidn\u011b p\u0159itahovan\u00ed Billov\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bhem. P\u0159i\u0161li se pod\u00edvat, b\u00fdt sv\u011bdky tohoto hr\u016fzostra\u0161n\u00e9ho ceremoni\u00e1lu. Posledn\u00ed rozlou\u010den\u00ed s t\u00edm podivn\u00fdm incestn\u00edm stvo\u0159en\u00edm, s chlapcem, kter\u00fd miloval sv\u00e9ho bratra. Skand\u00e1l! Jejich o\u010di \u0159\u00edkaly: je to skand\u00e1l, \u017ee se kon\u00e1 poh\u0159eb tohoto odporn\u00e9ho tvora, t\u00e9to zr\u016fdy p\u0159\u00edrody!
\nV\u0161echny jsem je nen\u00e1vid\u011bla, v\u0161echny.<\/p>\n

Bill nebyl ani v\u011b\u0159\u00edc\u00ed, necht\u011bl by ani hloup\u00fd poh\u0159eb a necht\u011bl by, aby tu ty lidi byli. Pak tu byli i b\u00fdval\u00ed spolu\u017e\u00e1ci; ti, kte\u0159\u00ed se mu sm\u00e1li, poni\u017eovali ho, bili ho, ur\u00e1\u017eeli. Tyrani. Ale tak\u00e9 ti slab\u0161\u00ed, kte\u0159\u00ed se na to jen lhostejn\u011b d\u00edvali.
\nNen\u00e1vid\u011bla jsem je v\u0161echny, v\u0161echny, i je.
\nBill nebyl jako oni\u2026 byl v\u00fdjime\u010dn\u00fd, byl \u00fa\u017easn\u00fd. Ti tyrani, ty lhostejn\u00e9 d\u011bti\u2026 byly pr\u00e1zdn\u00e9\u2026 uvnit\u0159 pr\u00e1zdn\u00e9. Bezv\u00fdznamn\u00e9.
\nNakonec tu byli ti, kte\u0159\u00ed ho milovali: z\u00e1kazn\u00edci Black Guitar, fanou\u0161ci v slz\u00e1ch pro ten n\u00e1dhern\u00fd hlas, kter\u00fd u\u017e nikdy nezazp\u00edv\u00e1.<\/p>\n

Byl tam Max, kter\u00fd dr\u017eel Simone Kaulitzovou, Georga a Gustava v slz\u00e1ch.
\nJeho otec chyb\u011bl. Nep\u0159i\u0161el. Nesm\u00ed\u0159il se s t\u00edm, \u017ee zplodil tak odpornou bytost. To byla jeho slova.
\nByl tam Tom.
\nTom\u2026 Byl k nepozn\u00e1n\u00ed. St\u00e1l tam na h\u0159bitov\u011b, nemohl vstoupit, nemohl se pohnout \u017e\u00e1dn\u00fdm sm\u011brem. Dlouh\u00e9 blond dredy sv\u00e1zan\u00e9 dozadu jako obvykle, na hlav\u011b \u010dernou \u010depici, velk\u00e9 tmav\u00e9 br\u00fdle, \u010dern\u00fd oblek. Nerv\u00f3zn\u011b si mnul ruce.
\nSna\u017eila jsem se k n\u011bmu dostat mezi nep\u0159\u00e1telsk\u00fdmi, vy\u010d\u00edtav\u00fdmi pohledy zv\u011bdavc\u016f. Ale ne\u017e jsem se k n\u011bmu dostala, n\u011bco se stalo.
\nAndreas, bl\u00ed\u017eil se k\u00a0n\u011bmu.
\nTom ho uvid\u011bl a vrhl se na n\u011bj. Jestli\u017ee p\u0159edt\u00edm vypadal t\u00e9m\u011b\u0159 jako socha, jen s pohybuj\u00edc\u00edma se rukama, te\u010f byl jako zu\u0159iv\u00e9 zv\u00ed\u0159e.<\/p>\n

\u201eTy! Nem\u00e1\u0161 pr\u00e1vo tu b\u00fdt! Zabil jsi ho! Ty a v\u0161ichni tihle lidi! To vy jste ho sv\u00fdmi p\u0159edsudky a nen\u00e1vist\u00ed shodili z \u00fatesu! To vy jste zabili m\u00e9ho bratra! To vy jste Billa zabili!\u201c Tom vyk\u0159i\u010del v\u0161echnu svou z\u00e1\u0161\u0165, v\u0161echno sv\u00e9 utrpen\u00ed, ne\u017e padl na kolena a za\u010dal plakat.
\nS n\u00e1mahou jsem ho dohnala a lokty si prorazila cestu mezi v\u0161emi t\u011bmi lidmi. Max mu pom\u00e1hal vst\u00e1t a odej\u00edt.
\nObr\u00e1tila jsem se na Andrease. \u201eCo tady d\u011bl\u00e1\u0161? Jdi pry\u010d, jdi pry\u010d!\u201c K\u0159i\u010dela jsem z pln\u00fdch plic.
\n\u201eLexy, pros\u00edm\u2026\u201c prosil m\u011b. Plakal. \u201eOmlouv\u00e1m se. Stra\u0161n\u011b moc m\u011b to mrz\u00ed.\u201c
\n\u201eTy\u2026 ty jsi ho zradil\u2026 ty\u2026 jdi pry\u010d!\u201c Vrhla jsem na n\u011bj v\u0161echnu svou nen\u00e1vist, v\u0161echno sv\u00e9 zoufalstv\u00ed, ne\u017e m\u011b n\u011bkdo (Georg? Gustav? u\u017e si nevzpom\u00edn\u00e1m) popadl za ramena a odvedl zp\u00e1tky do kostela.<\/p>\n

To bylo naposledy, co jsem Andrease vid\u011bla. Nev\u00edm, co se s n\u00edm stalo\u2026 jestli pracuje, jestli je na univerzit\u011b\u2026 nev\u00edm nic. V\u00edm, \u017ee to nebyl jen on, kdo Billa zni\u010dil, ale v tu chv\u00edli jsem pot\u0159ebovala naj\u00edt vin\u00edka, n\u011bkoho, kdo by mohl za jeho smrt. Stejn\u011b tak Tom. Oba jsme m\u011bli p\u0159\u00edli\u0161 mnoho viny a strachu, ne\u017e abychom se sm\u00ed\u0159ili s t\u00edm, jak\u00e1 je skute\u010dnost.<\/p>\n

Vina\u2026 trhala m\u011b na kusy: c\u00edtila jsem se provinile, \u017ee jsem nepochopila, \u017ee se situace zhor\u0161uje, \u017ee jsem tu noc nez\u016fstala s Billem, ale tak\u00e9 \u017ee jsem Toma nezastavila, \u017ee jsem mu nezabr\u00e1nila, aby se p\u0159ed Andreasem l\u00edbal se sv\u00fdm bratrem, a hlavn\u011b, \u017ee jsem za n\u00edm hned pot\u00e9 neb\u011b\u017eela.
\nP\u0159\u00ed\u010diny\u2026 d\u016fsledky. Bylo to jako \u0159et\u011bzec, v n\u011bm\u017e ka\u017ed\u00e1 ud\u00e1lost vyvol\u00e1vala dal\u0161\u00ed, dokud ho Billova smrt nadobro nep\u0159eru\u0161ila.<\/p>\n

Dny ub\u00edhaly pomalu, v\u0161echny se zd\u00e1ly b\u00fdt stejn\u00e9. Do pr\u00e1ce u Maxe jsem u\u017e nechodila.
\nOd r\u00e1na do ve\u010dera jsem le\u017eela v posteli, skoro nic jsem nejedla, nic jsem ned\u011blala. N\u011bkdy za mnou p\u0159i\u0161li Georg a Gustav, ale \u010dasto jsem je ani nepustila do sv\u00e9ho pokoje. Necht\u011bla jsem nikoho vid\u011bt. Legolas z\u016fst\u00e1val le\u017eet vedle m\u011b a d\u00edval se na m\u011b sv\u00fdma velk\u00fdma \u017elut\u00fdma o\u010dima. Zd\u00e1lo se, \u017ee trp\u00ed se mnou.
\nJednoho dne jsem mezi sv\u00fdm oble\u010den\u00edm na\u0161la jedno z\u00a0Billov\u00fdch tri\u010dek, to, kter\u00e9 u m\u011b nechal ve\u010der v den m\u00fdch narozenin, kdy\u017e se p\u0159evl\u00e9kal. Bylo c\u00edtit jako on. P\u0159itiskla jsem si ho k hrudi a za\u010dala hystericky plakat. Bill mi chyb\u011bl. Moc mi chyb\u011bl. A chyb\u00ed mi i te\u010f, ka\u017edou vte\u0159inu\u2026 Cht\u011bla bych ho obejmout, pevn\u011b ho dr\u017eet a u\u017e ho nikdy nenechat odej\u00edt.<\/p>\n

Za\u010dala jsem se \u0159ezat \u017eiletkou, aby mi zp\u016fsobila mal\u00e9 ranky\u2026 Sledovala jsem, jak mi po rukou st\u00e9k\u00e1 krev, a n\u011bjak se mi ulevilo. Fyzick\u00e1 bolest, i kdy\u017e jen na kr\u00e1tkou chv\u00edli, zm\u00edr\u0148ovala bolest ze ztr\u00e1ty Billa.
\nSebepo\u0161kozov\u00e1n\u00ed. T\u00edmto slovem doktor Frisk popsal to, co jsem si zp\u016fsobovala.
\nDoktor Frisk\u2026 kdy\u017e Danielle uvid\u011bla jizvy na m\u00fdch rukou, rozzu\u0159ila se.
\n\u201eLexy, takhle to d\u00e1l nejde! Copak si neuv\u011bdomuje\u0161, co d\u011bl\u00e1\u0161? Ch\u00e1pu, \u017ee t\u011b Billova smrt zas\u00e1hlas, ta nehoda\u2026\u201c.
\n\u201eNebyla to nehoda! Bill cht\u011bl zem\u0159\u00edt! To p\u0159edsudky a nen\u00e1vist lid\u00ed ho k\u00a0tomu donutily!\u201c K\u0159i\u010dela jsem.
\n\u201ePros\u00edm\u2026 pro sv\u00e9 vlastn\u00ed dobro poj\u010f se mnou k doktorovi, o kter\u00e9m jsem ti \u0159\u00edkala! Pom\u016f\u017ee ti!\u201c
\n\u201eNepot\u0159ebuju cvoka\u0159e! Nejsem bl\u00e1zen!\u201c K\u0159i\u010dela jsem je\u0161t\u011b hlasit\u011bji.
\n\u201eJestli to neud\u011bl\u00e1\u0161, nech\u00e1me t\u011b zav\u0159\u00edt na kliniku! Uv\u011bdomuje\u0161 si to? Tv\u016fj otec a j\u00e1 se o tebe boj\u00edme!\u201c Danielle se rozplakala.
\n\u201eUd\u011blej to pro n\u00e1s, kdy\u017e to nechce\u0161 ud\u011blat pro sebe, ud\u011blej to pro n\u00e1s, pro sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele, pro Toma, kter\u00fd\u2026\u201c
\n\u201eNemluv o Tomovi\u2026 m\u00e1\u0161 v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, jak moc trp\u00ed? Co?\u201c
\n\u201eDovedu si to p\u0159edstavit, a ty bys m\u011bla taky. Jsi tak zahled\u011bn\u00e1 do vlastn\u00ed bolesti, tak soust\u0159ed\u011bn\u00e1 sama na sebe, \u017ee jsi ho ani jednou nenav\u0161t\u00edvila!\u201c<\/p>\n

Byla to pravda. Byla jsem p\u0159\u00edli\u0161 zlomen\u00e1, p\u0159\u00edli\u0161 zni\u010den\u00e1, ne\u017e abych mohla \u010delit Tomovi. Tak jsem to nechala na Georgovi a Gustavovi\u2026 Styd\u011bla jsem se, ale nem\u011bla jsem odvahu j\u00edt k n\u011bmu dom\u016f. B\u00e1la jsem se s n\u00edm setkat a b\u00e1la jsem se, \u017ee zjist\u00edm, \u017ee i on sp\u00e1chal sebevra\u017edu.
\nA nakonec jsem se b\u00e1la dozv\u011bd\u011bt\u2026 zjistit pravdu o t\u00e9 zatracen\u00e9 noci, o tom, pro\u010d Bill zem\u0159el.
\nPod\u00edvala jsem se na Danielle, kter\u00e1 u\u017e p\u0159estala plakat a d\u00edvala se na m\u011b modr\u00fdma o\u010dima zarudl\u00fdma od slz. \u010cekala na odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

\u201eJdu za Tomem,\u201c \u0159ekla jsem.
\nDlouho jsem v\u00e1hala, ne\u017e jsem zazvonila u domu Kaulitz\u016f. Nakonec jsem po dlouh\u00e9m nadechnut\u00ed zazvonila.
\nDve\u0159e otev\u0159el Gustav.
\n\u201eLexy?\u201c Vypadal p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e m\u011b tam vid\u011bl.
\n\u201eJsem tu kv\u016fli Tomovi.\u201c<\/p>\n

Na\u0161la jsem Toma v jeho pokoji, jak le\u017e\u00ed na posteli a tv\u00e1\u0159 m\u00e1 zabo\u0159enou do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Chv\u00edli jsem si myslela, \u017ee ho najdu v Billov\u011b pokoji, ale pak mi do\u0161lo, pro\u010d tam nen\u00ed. Byla to ta postel, Tomova postel, Tomovo povle\u010den\u00ed, Tom\u016fv pol\u0161t\u00e1\u0159, kter\u00fd von\u011bl po Billovi. Tam se jejich l\u00e1ska naplnila, m\u00e1lo kdy v\u00a0tom Billov\u011b. Byl to s\u00e1m Bill, kdo se mi s t\u00edm sv\u011b\u0159il.<\/p>\n

\u201eTome,\u201c oslovila jsem ho.
\n\u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Tom z\u016fstal nehybn\u011b le\u017eet. P\u0159istoupila jsem k n\u011bmu, a teprve kdy\u017e jsem se posadila na okraj postele, oto\u010dil se na m\u011b.
\n\u201eMyslel jsem, \u017ee u\u017e nikdy nep\u0159ijde\u0161,\u201c za\u0161eptal.
\n\u201eOmlouv\u00e1m se, p\u0159edt\u00edm jsem na to nem\u011bla s\u00edlu,\u201c odpov\u011bd\u011bla jsem.
\nTom se posadil.
\n\u201eNeptej se m\u011b, jak se m\u00e1m.\u201c
\n\u201eTo sam\u00e9 plat\u00ed pro tebe,\u201c \u0159ekla jsem.
\nDlouho jsme sed\u011bli vedle sebe a nepromluvili ani slovo. Jeho ruka sv\u00edrala mou.<\/p>\n

\u201eByla to moje chyba,\u201c \u0159ekl tak tich\u00fdm hlasem, \u017ee jsem ho sotva sly\u0161ela.
\n\u201eO \u010dem to mluv\u00ed\u0161?\u201c
\n\u201eO t\u00e9 noci. Byla to moje chyba\u2026 ne Andreasova, ani nikoho jin\u00e9ho. J\u00e1 ho zabil.\u201c
\n\u201eTome\u2026\u201c cht\u011bla jsem n\u011bco \u0159\u00edct, ale on m\u011b zarazil zvednut\u00edm ruky a po\u017e\u00e1dal m\u011b, abych ho poslouchala.
\n\u201eNech m\u011b mluvit, pros\u00edm. Pot\u0159ebuju to.\u201c
\nP\u0159ik\u00fdvla jsem a on pokra\u010doval.<\/p>\n

\u201eKdy\u017e jsi ode\u0161la, vr\u00e1tili jsme se dovnit\u0159. Cht\u011bl jsem Billovi \u0159\u00edct o pr\u00e1ci v d\u00edln\u011b, a tak jsem ho po\u017e\u00e1dal, aby z\u016fstal a my si tak mohli je\u0161t\u011b promluvit. Kdy\u017e jsem skon\u010dil, vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b pod\u00edval. Myslel jsem, \u017ee bude m\u00edt radost, ale on zpanika\u0159il. Za\u010dal k\u0159i\u010det, \u017ee je to utopie, \u017ee pro n\u00e1s nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 nad\u011bje\u2026 \u017ee i kdybychom z Lipska utekli, bylo by to v\u0161ude stejn\u00e9, \u017ee n\u00e1s nikde nep\u0159ijmou. Sna\u017eil jsem se ho uklidnit, domluvit mu, ale byl hysterick\u00fd. Rozplakal se a ve snaze vymanit se z m\u00e9ho objet\u00ed m\u011b po\u0161kr\u00e1bal. M\u011bla jsi ho vid\u011bt, Lexy\u2026 byl vyd\u011b\u0161en\u00fd! Venku lilo jako z konve a to ho muselo je\u0161t\u011b v\u00edc znerv\u00f3znit. Nev\u00edm, co to do n\u011bj vjelo\u2026 Popadl m\u00e1miny kl\u00ed\u010dky od auta a vy\u0161el ven. Posledn\u00ed, co jsem vid\u011bl, byla jeho tv\u00e1\u0159 zbr\u00e1zd\u011bn\u00e1 slzami, vlasy mokr\u00e9 od de\u0161t\u011b\u2026 Sna\u017eil jsem se ho zastavit, opravdu jsem se sna\u017eil! Sna\u017eil jsem se, ale nebyl \u010das! J\u00e1\u2026 nev\u00edm, kam cht\u011bl jet, kam ut\u00edkal\u2026 V\u00edm jen, \u017ee jsem si myslel, \u017ee u\u017e ho nikdy neuvid\u00edm\u2026\u201c Tom p\u0159estal mluvit.<\/p>\n

\u201eAle Tome\u2026 nebyla to tvoje chyba. Bill\u2026 on to jen nezvl\u00e1dl! Ale ty ses ho jen sna\u017eil ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm, d\u00e1t v\u00e1m ob\u011bma \u0161anci!\u201c Te\u010f u\u017e jsem to ch\u00e1pala, v\u011bd\u011bla jsem pro\u010d. A bylo mi hrozn\u011b l\u00edto Toma, \u017ee si v\u0161echno vy\u010d\u00edt\u00e1\u2026 \u017ee Billa nezastavil, \u017ee nezabr\u00e1nil jeho smrti.
\n\u201eOn\u2026 byl zoufal\u00fd. A j\u00e1 jsem ho takhle nechal odej\u00edt.\u201c Tom se rozplakal. Objala jsem ho, pevn\u011b jsem ho dr\u017eela.
\n\u201eCht\u011bl jsem to skon\u010dit, dostat se za n\u00edm, a\u0165 u\u017e je kdekoli. Ale nedok\u00e1zal jsem to, nem\u011bl jsem na to odvahu! Nem\u00e1m s\u00edlu ani na to, abych se zabil, Lexy! Nezaslou\u017eil jsem si jeho l\u00e1sku, nezaslou\u017eil jsem si jeho!\u201c
\nTaky jsem se rozbre\u010dela.<\/p>\n

\u201eSklapni! Bill t\u011b miloval cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem! Kdyby t\u011b te\u010f sly\u0161el\u2026\u201c nemohla jsem mluvit. Znovu jsem c\u00edtila, jak se dus\u00edm.
\nZav\u0159ela jsem o\u010di a nic ne\u0159ekla.
\nOd toho dne jsem Toma nevid\u011bla ani o n\u011bm nesly\u0161ela. Souhlasila jsem, \u017ee se nech\u00e1m l\u00e9\u010dit doktorem Friskem, abych uklidnila Danielle a sv\u00e9ho otce, a jeho l\u00e9\u010dba p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed ur\u010dit\u00e9 v\u00fdsledky.
\nUd\u011blala jsem to i kv\u016fli Billovi\u2026 kv\u016fli slibu, kter\u00fd jsem mu dala: postar\u00e1m se o Toma, zabr\u00e1n\u00edm mu, aby se za ka\u017edou cenu pokusil ubl\u00ed\u017eit si.<\/p>\n

Zav\u00edr\u00e1m den\u00edk, zat\u00edmco mi po tv\u00e1\u0159i st\u00e9k\u00e1 osam\u011bl\u00e1 slza. Psan\u00ed mi pomohlo vzpomenout si, d\u00e1t tomu v\u0161emu smysl, ale nebylo to ani snadn\u00e9, ani p\u0159\u00edjemn\u00e9. Vzpom\u00ednky bol\u00ed, a\u0165 u\u017e jsou dobr\u00e9, nebo \u0161patn\u00e9, jen p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na Billa mi krv\u00e1c\u00ed srdce. M\u016fj pokoj je pln\u00fd vzpom\u00ednek a sta\u010d\u00ed se pod\u00edvat nahoru, abych vid\u011bla fotku z m\u00fdch narozenin: uprost\u0159ed j\u00e1, Bill a Tom, pak Georg, Gustav, Andreas a Max. Vedle je ubrousek Black Guitar s autogramy kapely. A pak kresby\u2026 kresby, kter\u00e9 vznikly p\u0159ed jeho smrt\u00ed i po n\u00ed: Billova usm\u011bvav\u00e1 tv\u00e1\u0159 v \u010dernob\u00edl\u00e9m nebo barevn\u00e9m proveden\u00ed.
\nTo c\u00e9d\u00e9\u010dko\u2026 to c\u00e9d\u00e9\u010dko, kter\u00e9 mi tak dlouho le\u017eelo v \u0161upl\u00edku. Pomalu otev\u00edr\u00e1m z\u00e1suvku a t\u0159esouc\u00ed se rukou ho vynd\u00e1v\u00e1m.
\n\u201eBille,\u201c zamuml\u00e1m a zach\u00e1z\u00edm s\u00a0n\u00edm tak opatrn\u011b, jako by to byla relikvie. Vlo\u017e\u00edm ho do p\u0159ehr\u00e1va\u010de. M\u00edstnost napln\u00ed Bill\u016fv n\u00e1dhern\u00fd hlas a j\u00e1 zav\u0159u o\u010di.<\/em><\/p>\n

No one knows how you feel
\nNo one there you’d like to see
\nThe day was dark and full of pain <\/em><\/p>\n

You write „help“
\nWith your own blood
\n‚Cause hope is all you’ve got
\nYou open up your eyes
\nBut nothing’s changed\u2026<\/em><\/p>\n

Tahle p\u00edse\u0148! Jasn\u011b vid\u00edm Billovu nal\u00ed\u010denou tv\u00e1\u0159, jak se bl\u00ed\u017e\u00ed k mikrofonu, jeho rty s jistotou vyslovuj\u00ed slova a jeho \u010dern\u00e9 vlasy se pohupuj\u00ed sem a tam podle jeho pohyb\u016f. Pak se jeho hlava oto\u010d\u00ed ke kytaristovi, blon\u010f\u00e1kovi s dredy\u2026 tomu sam\u00e9mu, kter\u00e9ho jsem nemohla p\u0159ehl\u00e9dnout. Tom pomalu zvedne pohled a jeho o\u010di se setkaj\u00ed se stejn\u00fdma o\u010dima jeho dvoj\u010dete.
\nP\u00edse\u0148 kon\u010d\u00ed a j\u00e1 bre\u010d\u00edm, bre\u010d\u00edm, ani\u017e bych dok\u00e1zala p\u0159estat\u2026
\n<\/em><\/p>\n

autor: purple_a
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: purple_a Osmn\u00e1ct dn\u00ed od za\u010d\u00e1tku konce\u2026 osmn\u00e1ct velmi dlouh\u00fdch dn\u00ed str\u00e1ven\u00fdch v \u00fazkosti, strachu, frustraci, pocitu viny a prchav\u00fdch nad\u011bj\u00ed. Dny pro\u017eit\u00e9 na vl\u00e1sku mezi sp\u00e1sou a zatracen\u00edm. P\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 dny. Pak to v\u0161echno skon\u010dilo. Skon\u010dilo to t\u00e9\u017ee noci v n\u00e1hl\u00e9 bou\u0159i,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79436085,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[737],"tags":[],"class_list":["post-79436108","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-il-diario-by-purple_a"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436108","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79436108"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436108\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436110,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436108\/revisions\/79436110"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79436085"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79436108"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79436108"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79436108"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}