{"id":79436152,"date":"2021-10-27T16:00:00","date_gmt":"2021-10-27T14:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79436152"},"modified":"2021-10-25T20:07:09","modified_gmt":"2021-10-25T18:07:09","slug":"yours-to-hold-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2021\/10\/27\/yours-to-hold-1\/","title":{"rendered":"Yours To Hold 1."},"content":{"rendered":"<p style=\"text-align: justify;\"><strong>autor: Veronique<\/strong><\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\"><em>Ahojky, dal\u0161\u00ed p\u0159eklad je na sv\u011bt\u011b. Tentokr\u00e1t je to pov\u00eddka Yours To Hold. Kdysi d\u00e1vno jsem i j\u00e1 napsala pov\u00eddku se stejn\u00fdm n\u00e1zvem, a pokud si dob\u0159e pamatuju, v\u011bnovala jsem j\u00ed Doris. Ov\u0161em ta moje byla jednod\u00edlka, a tohle bude v\u00edced\u00edln\u00e1 pov\u00eddka. Ob\u011b jsou inspirovan\u00e9 p\u00edsni\u010dkou Yours To Hold od Skillet, respektive tahle je inspirov\u00e1na videem, kter\u00e9 ud\u011blala Nephilim a pou\u017eila pr\u00e1v\u011b tuhle p\u00edsni\u010dku. Doporu\u010duju video zkouknout <\/em><em>J<\/em><em> Jinak k\u00a0d\u011bji\u2026 je to oddechov\u00e1 pov\u00eddka, takov\u00e1 pohodov\u00e1 a moc hezk\u00e1, tedy happyendov\u00e1 pov\u00eddka. M\u00e1 neskute\u010dn\u011b dlouh\u00e9 kapitoly. V\u00edc ne\u0159eknu, v\u0161echno se tak n\u011bjak dozv\u00edte ve videu od Neph, kter\u00e1 i autorce hodn\u011b pom\u00e1hala a tak\u2026 Tak si tuhle pov\u00eddku u\u017eijte. <br \/>Va\u0161e Lauinka<\/em><\/p>\n<p>\u00a0<\/p>\n\n\n<figure class=\"wp-block-embed aligncenter is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-4-3 wp-has-aspect-ratio\"><div class=\"wp-block-embed__wrapper\">\n<iframe loading=\"lazy\" title=\"Yours to hold [Bill\/Tom]\" width=\"640\" height=\"480\" src=\"https:\/\/www.youtube.com\/embed\/rEVplZ72CFs?feature=oembed\" frameborder=\"0\" allow=\"accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share\" referrerpolicy=\"strict-origin-when-cross-origin\" allowfullscreen><\/iframe>\n<\/div><\/figure>\n\n\n<p style=\"text-align: justify;\"><strong>Out of Reach \u2013 Nedosa\u017eiteln\u00fd<\/strong><\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">M\u00edstnost\u00ed se rozezn\u011bla zn\u00e1m\u00e1 melodie a dovnit\u0159 proniklo n\u011bkolik paprsk\u016f, kter\u00e9 se lehce dotkly Tomovy uvoln\u011bn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Chlapec si automaticky prot\u00e1hl nohy pod pe\u0159inou, a pak pomalu otev\u0159el o\u010di, vyzv\u00e1n t\u00edm h\u0159ejiv\u00fdm hlasem. P\u0159ejel si rukou po tv\u00e1\u0159i a znovu rozespale zamrkal, pak s\u00e1hl po telefonu a vypnul bud\u00edk.<br \/>Hudba p\u0159estala hr\u00e1t a on se usm\u00e1l. Obr\u00e1til pohled doprava a zastavil se na konkr\u00e9tn\u00ed fotografii nalepen\u00e9 na st\u011bn\u011b. \u201eDobr\u00e9 r\u00e1no,\u201c za\u0161eptal se z\u00edvnut\u00edm.<br \/>Bylo u\u017e rutinou pozdravit tu osobu zv\u011b\u010dn\u011bnou na fotografii: Bill Kaulitz.<br \/>Bill byl to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejnevinn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed, jak\u00e9 kdy Tom vid\u011bl \u2013 d\u00e1 se \u0159\u00edct \u2013 \u017ee ho okouzlil od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy ho spat\u0159il. Nestyd\u011bl se za to, \u017ee je mu dvacet a \u017ee na\u0161el s\u00edlu \u010delit \u017eivotu d\u00edky platonick\u00e9 l\u00e1sce. V\u011bd\u011bl, \u017ee to jsou jen iluze, a nec\u00edtil k realit\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed odpor, i kdy\u017e by si p\u0159\u00e1l, aby byl Bill jeho.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Miloval \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se nikdy v\u00a0\u017eivot\u011b nedozv\u00ed, \u017ee existuje, a to mu ve v\u00fdsledku vlastn\u011b nevadilo. Mo\u017en\u00e1 jen pot\u0159eboval ka\u017ed\u00fd den sly\u0161et jeho hlas, aby se c\u00edtil dob\u0159e; hlas, kv\u016fli kter\u00e9mu se bl\u00e1zniv\u011b zamiloval. Jako obvykle si povzdechl, st\u00e1hl si teplou p\u0159ikr\u00fdvku z t\u011bla a c\u00edtil, jak mu n\u00e1hle p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech, kdy\u017e polo\u017eil nohy na podlahu.<br \/>\u201eTome, posp\u011b\u0161 si, je pozd\u011b!\u201c Sly\u0161el k\u0159i\u010det svou matku Simone.<br \/>Odfrkl si a vklouzl do pantofl\u00ed. I to pat\u0159ilo k jeho ka\u017edodenn\u00ed rutin\u011b: neust\u00e1le si prohl\u00ed\u017eel nes\u010detn\u00e9 mno\u017estv\u00ed plak\u00e1t\u016f na st\u011bn\u00e1ch a Simone na n\u011bj ze spodn\u00edho patra k\u0159i\u010dela, aby si posp\u00ed\u0161il. Nakonec vstal, a pot\u00e9, co se naposledy letmo rozhl\u00e9dl po pokoji, otev\u0159el dve\u0159e a doklop\u00fdtal do kuchyn\u011b.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eAhoj,\u201c zamumlal, kdy\u017e se ocitl uvnit\u0159 kuchyn\u011b. Odt\u00e1hl \u017eidli, kter\u00e1 zask\u0159\u00edpala o dla\u017edice, a zt\u011b\u017eka na ni dopadl a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 vydechl.<br \/>\u201eDobr\u00e9 r\u00e1no, vypad\u00e1 to, \u017ee m\u00e1\u0161 dnes dobrou n\u00e1ladu,\u201c usm\u00e1la se na n\u011bj Simone a postavila p\u0159ed n\u011bj na st\u016fl hrnek s k\u00e1vou a \u010dokol\u00e1dov\u00e9 su\u0161enky; Tom otr\u00e1ven\u011b zavr\u010del a Simone ho hrav\u011b zatahala za cop\u00e1nky a zachichotala se.<br \/>\u201eMami, pros\u00edm.\u201c Tom si pe\u010dliv\u011b prohl\u00e9dl su\u0161enky jednu po druh\u00e9, vybral si svou obl\u00edbenou, namo\u010dil ji do k\u00e1vy a zakousl se do n\u00ed.<br \/>Tentokr\u00e1t to byla Simone, kdo si teatr\u00e1ln\u011b povzdechl. \u201eV\u016fbec nebere\u0161 ohledy na svou ubohou matku. V\u017edycky Bill, Bill, jen Bill!\u201c<br \/>\u201eHej, to nen\u00ed pravda!\u201c Odsekl Tom a c\u00edtil se dot\u010den\u00fd a\u017e do morku kost\u00ed; v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 matka p\u0159ece jen pravdu.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eOh, tak mi \u0159ekni, na co neust\u00e1le mysl\u00ed\u0161\u2026 dvacet \u010dty\u0159i hodin denn\u011b?\u201c Simone se op\u0159ela o linku a dala si ruku v\u00a0bok.<br \/>Tom se zamra\u010dil, dlouze se napil a spolkl n\u00e1poj spolu s ostnem vzteku. \u201eDo toho ti nic nen\u00ed,\u201c odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e a sev\u0159el rty.<br \/>\u201eSamoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mi do toho nic nen\u00ed. Jsem jen matka, kter\u00e1 sleduje, jak se jej\u00ed syn ni\u010d\u00ed kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 hloup\u00e9 hv\u011bzdi\u010dce,\u201c vyhrkla Simone, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed sv\u00fdch slov litovala. V\u011bd\u011bla, jak je Tom citliv\u00fd, pokud jde o jeho v\u00e1\u0161e\u0148. Vlastn\u011b si v\u0161imla, jak jeho tv\u00e1\u0159e chytaj\u00ed \u010derven\u00fd odst\u00edn, a pak u\u017e jen sledovala, jak jej\u00ed syn miz\u00ed ze sc\u00e9ny. Zhluboka se nadechla a vypustila vzduch, zat\u00edmco si nerv\u00f3zn\u011b mas\u00edrovala sp\u00e1nky.<br \/>O n\u011bkolik minut pozd\u011bji Tom seb\u011bhl ze schod\u016f a zam\u00ed\u0159il ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Simone usly\u0161ela, jak se dve\u0159e s bouchnut\u00edm zav\u0159ely, reflexivn\u011b zav\u0159ela o\u010di a pokr\u010dila rameny.<\/p>\n<p style=\"text-align: center;\">\u266b\u266a\u266b<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Kopl do kam\u00ednku, sledoval, jak se kut\u00e1l\u00ed po chodn\u00edku a sklouz\u00e1v\u00e1 do kan\u00e1lu. Kdy\u017e m\u00ed\u0159il k autobusov\u00e9 zast\u00e1vce, znovu zvedl o\u010di a hledal n\u011bco, co by upoutalo jeho pozornost. Opravdu nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e mu matka vy\u010d\u00edtala, \u017ee je zamilovan\u00fd do n\u011bkoho, kdo pro n\u011bj byl nedosa\u017eiteln\u00fd, a bohu\u017eel pro n\u011bj se to nest\u00e1valo jen v\u00fdjime\u010dn\u011b. A pak ho nazvala\u2026 hloupou hv\u011bzdou. Zatnul zuby a sna\u017eil se tu my\u0161lenku vyhnat z hlavy. Bill nebyl v\u016fbec hloup\u00fd. On? Ta zt\u011blesn\u011bn\u00e1 dokonalost?<br \/>\u201eDo prdele,\u201c zasy\u010del a dupl nohou na asfalt. St\u00e1le o tom musel p\u0159em\u00fd\u0161let. Prost\u011b to bylo nevyhnuteln\u00e9; ta odzbrojuj\u00edc\u00ed sladkost, jeho z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv a hlubok\u00e9, v\u0159el\u00e9 o\u010di byly Tomovou posedlost\u00ed. D\u00edky tomu v\u0161emu se c\u00edtil jin\u00fd ne\u017e jeho vrstevn\u00edci, kte\u0159\u00ed rozhodn\u011b netr\u00e1vili sv\u00e9 dny takov\u00fdm zp\u016fsobem jako on.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Kdy\u017e se ohl\u00e9dl zp\u011bt, nem\u011bl vztah u\u017e t\u0159i roky, od t\u00e9 doby, co za\u010dal poslouchat Tokio Hotel a zamiloval se do toho sladk\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka.<br \/>\u010casto si \u0159\u00edkal, jestli je s\u00a0n\u00edm v\u0161echno v\u00a0po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee jeho v\u00e1\u0161e\u0148 v\u011bt\u0161ina moc dob\u0159e nebrala. Nikdy necht\u011bl skr\u00fdvat realitu, nato\u017e p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je n\u011bkdo jin\u00fd. Nepot\u0159eboval dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, aby se c\u00edtil dob\u0159e, u\u017e m\u011bl Billa, kter\u00fd ho podporoval, i kdy\u017e nep\u0159\u00edmo. N\u011bkdy si v\u0161ak skute\u010dn\u011b uv\u011bdomoval, jak zni\u010duj\u00edc\u00ed je \u017e\u00edt ve snu.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Rychle se v\u0161ak rozhodl ukon\u010dit ten zatracen\u00fd vnit\u0159n\u00ed monolog a zastavil se, aby si z batohu vzal iPod. Rozmotal sluch\u00e1tka, nasadil si je do u\u0161\u00ed, a hned pot\u00e9 stiskl tla\u010d\u00edtko \u201eplay\u201c. Byli jeho vzpruhou, ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no poslouchal jejich hudbu a c\u00edtil se siln\u00fd. Dok\u00e1zal p\u0159estat na v\u0161echno myslet a soust\u0159edit se jen na ty intenzivn\u00ed melodie. Za\u010dal si tu melodii broukat a pokra\u010doval v cest\u011b na autobus.<br \/>Kdy\u017e m\u00edjel trafiku, st\u00e1le m\u011bl hlavu sklopenou. Pak ale okam\u017eit\u011b zastavil a za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let: dnes m\u00e1 vyj\u00edt Bravo. Zv\u011bdav\u011b se pod\u00edval do v\u00fdlohy, kde uvid\u011bl nov\u00e9 \u010d\u00edslo \u010dasopisu, a na tv\u00e1\u0159i se mu objevil \u00fasm\u011bv. Poku\u0161en\u00ed j\u00edt dovnit\u0159 bylo velk\u00e9, ale u\u017e bylo docela pozd\u011b. Jen nakouknu, pomyslel si, p\u0159ibl\u00ed\u017eil obli\u010dej a p\u0159itiskl nos ke sklu, na kter\u00e9m se d\u00edky jeho dechu okam\u017eit\u011b vytvo\u0159ila mlha. Sna\u017eil se zahl\u00e9dnout jak\u00fdkoliv jejich obr\u00e1zek na ob\u00e1lce a p\u0159i tom t\u011bkal pohledem zprava doleva. Spokojen\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e ho na\u0161el a zahl\u00e9dl i n\u011bjak\u00fd n\u00e1pis, kter\u00fd v\u0161ak nedok\u00e1zal p\u0159e\u010d\u00edst. Jeho zv\u011bdavost rostla a \u010das ut\u00edkal.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Prol\u00e9tl o\u010dima v\u0161echny \u010dasopisy a hledal n\u011bkolik dal\u0161\u00edch \u010dl\u00e1nk\u016f. Kdyby bylo na n\u011bm, koupil by si o nich v\u0161echny ty \u010dasopisy, ale jeho plat byl dosti skromn\u00fd a rozhodn\u011b ho nemohl utratit za n\u00e1kup v\u0161eho, co vid\u011bl. Kdy\u017e se rozhodl p\u0159estat se ut\u00e1p\u011bt ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, zvedl ruku, odhalil tak hodinky, a to, co uvid\u011bl, ho doslova vyd\u011bsilo.<br \/>\u201eOh, do prdele!\u201c Zanad\u00e1val a vydal se rychl\u00fdm krokem ke sv\u00e9mu c\u00edli. Bylo sedm \u010dty\u0159icet, autobus p\u0159esn\u011b v\u00a0tuhle dobu p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl, a on je\u0161t\u011b nebyl na zast\u00e1vce. Zrychlil, a\u017e se b\u00e1l, \u017ee mu srdce v\u00a0hrudi praskne; dnes r\u00e1no se mu do \u0161koly p\u011b\u0161ky v\u016fbec necht\u011blo. Oddechl si, kdy\u017e v d\u00e1lce uvid\u011bl sv\u016fj c\u00edl, \u0161koda jen, \u017ee u\u017e tam nikdo nebyl.<br \/>Tom cht\u011bl v tu chv\u00edli zem\u0159\u00edt.<br \/>Skv\u011bl\u00e9, ujel mu autobus; co je \u0161patn\u00e9ho na tom, j\u00edt p\u00e1r kilometr\u016f p\u011b\u0161ky? Znovu se dal do ch\u016fze, nespokojen\u011b zafun\u011bl, sklopil zrak a pono\u0159il se zp\u011bt do v\u00edru emoc\u00ed, kter\u00e9 ho prov\u00e1zely v z\u00e1vod\u011b s \u010dasem.<\/p>\n<p style=\"text-align: center;\">\u266b\u266a\u266b<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">C\u00edtil, jak m\u00e1 k\u016f\u017ei zalitou potem a tri\u010dko se mu lep\u00ed na t\u011blo, p\u0159esto\u017ee venku byla zima a teplota se dr\u017eela velmi n\u00edzko. Dostat se do \u0161koly byl n\u00e1ro\u010dn\u00fd \u00fakol, a to ten hrozn\u00fd den teprve za\u010d\u00ednal.<br \/>Tom se vydal na p\u0159epln\u011bn\u00fd dv\u016fr, p\u0159esto\u017ee zvonek zvonil u\u017e p\u0159ed n\u011bkolika minutami, a mezi jedn\u00edm zmaten\u00fdm pohledem za druh\u00fdm, po n\u011bkolika loktech, kter\u00fdmi dostal mezi \u017eebra, se kone\u010dn\u011b dostal do budovy a s \u00falevou si oddechl.<br \/>Byl zvykl\u00fd na nesouhlasn\u00e9 pohledy, kter\u00fdch se mu dost\u00e1valo od spousty lid\u00ed; v\u0161ichni \u2013 nebo skoro v\u0161ichni \u2013 na t\u00e9 \u0161kole v\u011bd\u011bli o jeho siln\u00e9 v\u00e1\u0161ni pro takovou oby\u010dejnou kapelu a nevynechali jedinou p\u0159\u00edle\u017eitost, aby mu dali poc\u00edtit, \u017ee se chov\u00e1 jako zamilovan\u00fd huber\u0165\u00e1k, akor\u00e1t v\u00a0dosp\u011bl\u00e9m t\u011ble.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">A\u0165 u\u017e o n\u011bm \u0159\u00edkali cokoliv, d\u00edvky tenhle detail ignorovaly a Tom byl velmi \u017e\u00e1dan\u00fd, proto\u017ee jeho jemn\u00e9, p\u0159esto pevn\u00e9 a mu\u017en\u00e9 rysy v obli\u010deji, piercing, pytlovit\u00e9 d\u017e\u00edny a tri\u010dka o \u010dty\u0159i \u010d\u00edsla v\u011bt\u0161\u00ed rozhodn\u011b nez\u016fstaly bez pov\u0161imnut\u00ed v\u0161ech t\u011bch d\u00edvek. To v\u0161echno v\u017edycky vyvol\u00e1valo rozruch mezi chlapci, kte\u0159\u00ed nedok\u00e1zali pochopit, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee m\u00e1 Tom u holek takov\u00fd \u00fasp\u011bch, i kdy\u017e nikdy neprojevil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed z\u00e1jem o neust\u00e1l\u00e9 n\u00e1vrhy, kter\u00e9 dost\u00e1val. To bylo rovn\u011b\u017e i zdrojem z\u00e1visti, kter\u00e1 se brzy zm\u011bnila v\u00a0nen\u00e1vist.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Kone\u010dn\u011b dorazil do t\u0159\u00eddy, i kdy\u017e bez dechu, po kter\u00e9m zalapal hned, jakmile spat\u0159il podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd v\u00fdraz u\u010ditele angli\u010dtiny. Tedy, v\u011bd\u011bl, \u017ee z n\u011bjak\u00e9ho podivn\u00e9ho d\u016fvodu nepat\u0159\u00ed zrovna k jeho obl\u00edben\u00fdm student\u016fm, ale nech\u00e1pal pro\u010d vlastn\u011b. Piln\u011b se na jeho p\u0159edm\u011btu u\u010dil, um\u011bl plynule mluvit a stejn\u011b dob\u0159e rozum\u011bl, ale kdy\u017e do\u0161lo na v\u00fd\u010ditky, byl v\u017edycky prvn\u00ed na \u0159ad\u011b. Kdyby m\u00edsto n\u011bj v tu chv\u00edli p\u0159i\u0161el n\u011bkdo jin\u00fd, profesor by se nad t\u00edm ani nepozastavil a prost\u011b by p\u0159ijal omluvu.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eYou are always coming late, Tr\u00fcmper,\u201c pok\u00e1ral ho, p\u0159esn\u011b jak p\u0159edv\u00eddal.<br \/>Tom si s\u00e1m pro sebe odfrkl, proto\u017ee dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to, co ten mu\u017e pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, v\u016fbec nen\u00ed pravda.<br \/>\u201eI\u2019m sorry, mr. Meyer,\u201c odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e na obvin\u011bn\u00ed a se sklon\u011bnou hlavou zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9 lavici a posadil se na opot\u0159ebovanou \u017eidli. Okam\u017eit\u011b schoval obli\u010dej do dlan\u00ed a sesunul se na desku lavice. Andreas, jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel a spolu\u017e\u00e1k, ho lehce pra\u0161til do ramene, aby upoutal jeho pozornost. Tom zvedl obli\u010dej a pod\u00edval se na n\u011bj \u00fakosem. \u201eAhoj,\u201c \u0159ekl Andreas a p\u0159edst\u00edral ura\u017eenost.<br \/>\u201eHm, ahoj,\u201c odpov\u011bd\u011bl rasta jednodu\u0161e.<br \/>Andreas, kter\u00e9mu se \u0159\u00edkalo zkr\u00e1cen\u011b Andy, stiskl rty a sna\u017eil se zadr\u017eet sm\u00edch, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na slova profesora Meyera. \u201eYou are always coming late, Tr\u00fcmper!\u201d Napodobil ho a ti\u0161e se zasm\u00e1l.<br \/>\u201eJsi kret\u00e9n,\u201c nebyl si jist\u00fd, jestli to vlastn\u011b m\u00ed\u0159\u00ed proti sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli.<br \/>\u201eZase ti ujel autobus?\u201c Zeptal se Andy a naklonil se ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli.<br \/>\u201eJo,\u201c Tom znovu skryl tv\u00e1\u0159 a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b zavr\u010del. \u201eA ten bastard m\u00e1 na m\u011b spadeno.\u201c<br \/>\u201eVsad\u00edm se, \u017ee ses v\u016fbec nikde nezastavil, aby sis prohl\u00e9dl n\u011bjak\u00fd pitom\u00fd \u010dasopis, a proto jsi p\u0159i\u0161el pozd\u011b,\u201c \u0159ekl blon\u010f\u00e1k a pot\u0159\u00e1sl si hust\u00fdmi vlasy.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201e\u2026\u201c<br \/>Andreas se znovu usm\u00e1l. \u201eM\u011bl bys s\u00a0t\u00edm p\u0159estat, a\u017e moc ti ovliv\u0148uj\u00ed \u017eivot,\u201c \u0159ekl a nakr\u010dil nos.<br \/>\u201eJe to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, Andy, on je\u2026 je\u2026\u201c Nedok\u00e1zal v\u011btu dokon\u010dit a s t\u011b\u017ek\u00fdm v\u00fddechem za\u010dal kreslit na st\u016fl pomysln\u00e9 \u010d\u00e1ry, p\u0159i\u010dem\u017e sklopil o\u010di.<br \/>\u201eZtratil jsi kv\u016fli nim rok \u0161koly, Tome, mo\u017en\u00e1 \u017ee si to st\u00e1le neuv\u011bdomuje\u0161.\u201c<br \/>Byla to pravda, Tom u\u017e m\u011bl maturovat a chodit na univerzitu, jak si p\u0159ed lety napl\u00e1noval. Pak se ale rozhodl absolvovat celou jejich tour a kv\u016fli p\u0159\u00edli\u0161 mnoha absenc\u00edm a nedostate\u010dn\u00fdm propadl.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Ne, \u017ee by toho opravdu litoval, naopak, ale stejn\u011b se p\u0159istihl, \u017ee mus\u00ed honit pitom\u00fd autobus, aby se dostal v\u010das do \u0161koly, a \u017ee mu u\u010ditel\u00e9 i rodi\u010de st\u00e1le \u0159\u00edkaj\u00ed, co m\u00e1 d\u011blat. Te\u010f u\u017e byl dosp\u011bl\u00fd a n\u011bkter\u00e9 v\u011bci u\u017e pro n\u011bj nebyly.<br \/>Sv\u00fdm zp\u016fsobem byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee neusp\u011bl, proto\u017ee te\u010f m\u011bl za spolu\u017e\u00e1ka Andrease. Blon\u010f\u00e1k byl o rok mlad\u0161\u00ed ne\u017e on, ale znali se u\u017e dlouho, jeliko\u017e bydleli ve stejn\u00e9 ulici. V d\u011btstv\u00ed si spolu hr\u00e1li v parku nedaleko jejich domu, ale kdy\u017e vyrostli, p\u0159eru\u0161ili kontakt a znovu se setkali, a\u017e kdy\u017e jim bylo asi t\u0159in\u00e1ct.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Andreas byl v\u017edycky ten, kdo m\u011bl hlavu pevn\u011b na ramenou, i kdy\u017e pat\u0159il k\u00a0lidem, kte\u0159\u00ed t\u00edhli k\u00a0anarchii, k t\u011bm, kte\u0159\u00ed se obl\u00e9kali do ko\u017een\u00fdch bund a vojensk\u00fdch bot. V\u017edycky Toma dok\u00e1zal vr\u00e1tit na spr\u00e1vnou cestu, kdy\u017e v\u00a0\u017eivot\u011b za\u0161kobrtl, ale kdy\u017e \u0161lo o Billa Kaulitze a Tokio Hotel, pochopil, \u017ee Tom Tr\u00fcmper je v\u00a0t\u011bchto rozhodnut\u00edch neoblomn\u00fd. Nevy\u010d\u00edtal mu to, proto\u017ee on s\u00e1m nesn\u00e1\u0161el, kdy\u017e se n\u011bkdo pokusil j\u00edt proti jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed; nes\u010detn\u011bkr\u00e1t se mu stalo, \u017ee zml\u00e1til n\u011bkoho, kdo urazil jeho n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed: metal.<br \/>Tom se sm\u00e1l jeho oddanosti bohu piva a poga, i kdy\u017e, up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, i on m\u011bl pivo r\u00e1d.<br \/>Tak\u017ee podtr\u017eeno se\u010dteno, i Andreas na\u0161el stejn\u011b bizarn\u00ed l\u00e1sku, jakou jeho p\u0159\u00edtel choval k\u00a0Billu Kaulitzovi.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eTr\u00fcmpere, Schulzi, nedali byste si k\u00e1vu?\u201c Spustil profesor autoritativn\u011b, tak\u017ee se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b oto\u010dili.<br \/>\u201eTedy\u2026\u201c<br \/>Andrease vyru\u0161il Tom, kter\u00fd zas\u00e1hl, aby zabr\u00e1nil dal\u0161\u00edm pot\u00ed\u017e\u00edm. \u201eOmlouv\u00e1me se, pane profesore.\u201c<br \/>\u201eCo to d\u011bl\u00e1\u0161?\u201c Za\u0161eptal Andreas zamra\u010den\u011b.<br \/>\u201eKryju ti zadek, kret\u00e9ne,\u201c odpov\u011bd\u011bl Tom s tvrd\u00fdm v\u00fdrazem. Toho r\u00e1na necht\u011bl \u017e\u00e1dnou pozn\u00e1mku, proto\u017ee den za\u010dal u\u017e tak nep\u0159\u00edli\u0161 pozitivn\u011b.<br \/>Obr\u00e1til o\u010di k tabuli, aby sledoval v\u00fdklad, nebo se o to alespo\u0148 pokusil. Jeho mysl se toulala a on byl st\u00e1le zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed na nov\u00e9 \u010d\u00edslo \u010dasopisu Bravo. Pr\u00e1v\u011b v tomto \u010dasopise m\u011blo b\u00fdt vzru\u0161uj\u00edc\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 m\u011blo v\u0161echny fanou\u0161ky p\u0159ipravit o \u0159e\u010d. \u0158\u00edkalo se, \u017ee to bude revoluce. Tom se okam\u017eit\u011b sna\u017eil odv\u00e9st my\u0161lenky jinam, aby se mohl soust\u0159edit na v\u00fduku, a tak za\u0161\u00e1tral v pen\u00e1lu po peru a za\u010dal bez p\u0159est\u00e1n\u00ed ps\u00e1t.<\/p>\n<p style=\"text-align: center;\">\u266b\u266a\u266b<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Zazn\u011blo i posledn\u00ed zvon\u011bn\u00ed, Tom s Andreasem proch\u00e1zeli hlavn\u00ed chodbou, kdy\u017e se p\u0159ed n\u011b postavila st\u0159edn\u011b vysok\u00e1 d\u00edvka se sv\u011btl\u00fdmi zrzav\u00fdmi vlasy do p\u016fli zad a br\u00e1nil jim v\u00a0pokra\u010dov\u00e1n\u00ed. Tom na ni p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral. Byla to\u2026 Anne? Ne, mo\u017en\u00e1 Kate\u2026 nebo\u2026 tedy, nemohl si vzpomenout na jej\u00ed jm\u00e9no.<br \/>\u201eAhoj, Tome! J\u00e1 jsem Camille, pamatuje\u0161 si m\u011b?\u201c Vyk\u0159ikla nad\u0161en\u011b a vesele gestikulovala rukama. <br \/>Camille, to je ono! \u201eAhoj, Camille\u2026 ano, j\u00e1\u2026 pamatuju si t\u011b,\u201c \u0159ekl nejist\u011b a p\u0159ejel jazykem po piercingu ve sv\u00e9m rtu. To Camille sta\u010dilo k tomu, aby se rozv\u00e1\u0161nila, poposko\u010dila, \u010d\u00edm\u017e odhalila sv\u00e1 bujn\u00e1 \u0148adra. Andreasovy o\u010di okam\u017eit\u011b padly na jej\u00ed k\u0159ivky, zat\u00edmco Tom se c\u00edtil st\u00e1le trapn\u011bji.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eNo,\u201c pokra\u010dovala d\u00edvka, kter\u00e1 si Andreasovy p\u0159\u00edtomnosti ani nev\u0161imla. \u201eNapadlo m\u011b\u2026 m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1ny, Tome?\u201c Tom se na chv\u00edli zamyslel, pak se odml\u010del a cht\u011bl promluvit, ale ona ho okam\u017eit\u011b p\u0159eru\u0161ila. \u201eTeda, pokud m\u00e1\u0161 \u010das\u2026 necht\u011bl bys se mnou j\u00edt na ob\u011bd?\u201c Navrhla s nesm\u00edrn\u011b mil\u00fdm a neodolateln\u00fdm v\u00fdrazem.<br \/>\u010cas? V\u016fbec nem\u011bl \u010das.<br \/>Musel j\u00edt do trafiky, vr\u00e1tit se dom\u016f a\u2026 naj\u00edst se, p\u0159e\u010d\u00edst si \u010dl\u00e1nek a\u2026 ne, v\u016fbec nem\u011bl \u010das!<br \/>\u201ePromi\u0148, ale dneska prost\u011b nem\u016f\u017eu,\u201c zalhal a p\u0159edst\u00edral, \u017ee ho to mrz\u00ed. \u201eM\u00e1m n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, co opravdu nem\u016f\u017eu odlo\u017eit.\u201c<br \/>Sly\u0161el, jak se Andreas u\u0161kl\u00edbl, a vid\u011bl, jak Camillina tv\u00e1\u0159 povadla, kdy\u017e se pod\u00edvala na sv\u00e9 boty, a bylo poznat, \u017ee j\u00ed to nesm\u00edrn\u011b mrz\u00ed. Nebo ho jen cht\u011bla obm\u011bk\u010dit.<br \/>\u201eCh\u00e1pu,\u201c \u0159ekla, ale samoz\u0159ejm\u011b pochopila, co t\u00edm Tom myslel.<br \/>\u201eTak \u2013 tak\u017ee\u2026 um, ahoj, huh! Uvid\u00edme se!\u201c M\u00e1vnut\u00edm ruky se rozlou\u010dil, nechal d\u00edvku, aby se ut\u00e1p\u011bla ve sv\u00e9 frustraci, a vydal se k v\u00fdchodu, n\u00e1sledov\u00e1n sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eP\u00e1ni, chlape, ty to s holkama fakt um\u00ed\u0161!\u201c Posm\u00edval se mu Andreas, jak p\u0159edv\u00eddal, a energicky ho popl\u00e1cal po z\u00e1dech. <br \/>Tom zavr\u010del a pod\u00edval se na Andrease, jako by ho cht\u011bl v tu chv\u00edli zab\u00edt. \u201eD\u011blej, nechci zase zme\u0161kat autobus!\u201c<br \/>\u201ePodle m\u011b bys j\u00ed m\u011bl d\u00e1t \u0161anci!\u201c \u0158ekl Andreas hlasit\u011b a n\u00e1sledoval Toma. \u201eNo\u2026 jde po tob\u011b u\u017e docela dlouho!\u201c<br \/>P\u0159esto si Tom nedok\u00e1zal vzpomenout ani na jej\u00ed jm\u00e9no.<br \/>\u201eAle to neznamen\u00e1, \u017ee by m\u011b to m\u011blo zaj\u00edmat,\u201c prohl\u00e1sil Tom odhodlan\u011b, jako by cht\u011bl omluvit sv\u016fj nesmysln\u00fd nez\u00e1jem.<br \/>\u201eAlespo\u0148 to s\u00a0n\u011bk\u00fdm zkus, Tome.\u201c<br \/>\u201eCo to dneska s\u00a0v\u00e1mi v\u0161emi je?\u201c Vyhrkl Tom a zrychlil tempo, dokud nebyl od ostatn\u00edch dostate\u010dn\u011b daleko.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Andreas se zastavil, zmaten\u00fd Tomov\u00fdm plach\u00fdm chov\u00e1n\u00edm. U\u017e mu nerozum\u011bl a nev\u011bd\u011bl, jak ho z t\u00e9 jeho posedlosti \u201evyl\u00e9\u010dit\u201c. Proto\u017ee podle n\u011bj to nebylo nic jin\u00e9ho ne\u017e hloup\u00e1 fixace. Ale on o tom nic nev\u011bd\u011bl, nikdy se nepozastavoval nad t\u011bma \u010dokol\u00e1dov\u011b sladk\u00fdma o\u010dima, nad jeho hypnotick\u00fdm hlasem. Do s\u00edt\u011b toho pekeln\u00e9ho and\u011bla se nedostal.<br \/>Tom mezit\u00edm nastoupil do autobusu, uk\u00e1zal \u0159idi\u010di j\u00edzdenku, a pak vklouzl na jedno z m\u00e1la zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch voln\u00fdch m\u00edst. Okam\u017eit\u011b se pono\u0159il do pozorov\u00e1n\u00ed oblohy skrz velk\u00e9 okno. Byl slune\u010dn\u00fd den, v zim\u011b nebylo mo\u010d \u010dast\u00e9, aby byla obloha takhle modr\u00e1. \u0160edivost mrak\u016f v n\u011bm v\u017edycky vyvol\u00e1vala t\u00edsniv\u00fd pocit, ale n\u011bkdy to bylo i p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale nikdy ne tolik jako ta jasn\u011b modr\u00e1, ob\u010das zkalen\u00e1 n\u011bjak\u00fdm t\u00edm b\u011blostn\u00fdm mrakem. Usm\u00e1l se a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se pono\u0159il do sv\u00fdch my\u0161lenek.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Kdo v\u00ed, jak\u00e9 by to bylo, d\u00edvat se na oblohu spole\u010dn\u011b s osobou, po kter\u00e9 nejv\u00edce tou\u017eil, dr\u017eet ji za ruku a nikdy ji nepustit. Z toho v\u0161eho byl velmi smutn\u00fd, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho p\u0159edstavy z\u016fstanou jen fantaziemi. Jako by n\u011bkdo tak slavn\u00fd jako Bill si mohl v\u016fbec v\u0161imnout toho p\u0159erostl\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Pro\u010d mu ale pocit toho uv\u011bdom\u011bn\u00ed si br\u00e1nil otev\u0159\u00edt se nov\u00fdm zku\u0161enostem a naj\u00edt si l\u00e1sku v n\u011bkom jin\u00e9m? Tom c\u00edtil, \u017ee ho ta touha drt\u00ed jako balvan, ale zatracen\u011b se mu to l\u00edbilo. C\u00edtil se hrd\u00fd, i kdy\u017e se mu posm\u00edvali; c\u00edtil se dosp\u011bl\u00fd, i kdy\u017e ho n\u011bkdo nazval nezral\u00fdm. Tom znal sv\u011bt, nau\u010dil se \u017e\u00edt, znal fakta. Pro\u010d by tedy m\u011bl b\u00fdt d\u00edt\u011btem?<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">P\u0159enesl pohled z oblohy na silnici a uv\u011bdomil si, \u017ee jeho zast\u00e1vka je u\u017e bl\u00edzko. Stiskl \u010derven\u00e9 tla\u010d\u00edtko, vstal a hodil si batoh na jedno rameno. Autobus se zask\u0159\u00edp\u011bn\u00edm zastavil a v\u011bt\u0161ina cestuj\u00edc\u00edch se zap\u0159ela, aby nespadla, pak se otev\u0159ely dve\u0159e a Tom vysko\u010dil z autobusu. Okam\u017eit\u011b zam\u00ed\u0159il ke st\u00e1nku s novinami, vstoupil dovnit\u0159 a rozhl\u00e9dl se po majiteli, se kter\u00fdm se u\u017e znali.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eDobr\u00e9 r\u00e1no, Karle,\u201c pozdravil ho srde\u010dn\u011b, kdy\u017e ho uvid\u011bl.<br \/>\u201eOh, ahoj, Tome,\u201c odpov\u011bd\u011bl spokojen\u011b asi \u0161edes\u00e1tilet\u00fd p\u00e1n, kter\u00fd byl zanepr\u00e1zdn\u011bn uspo\u0159\u00e1d\u00e1v\u00e1n\u00edm novin.<br \/>\u201eV\u0161echno v\u00a0pohod\u011b?\u201c Zeptal se Tom roztr\u017eit\u011b, kdy\u017e sledoval posledn\u00ed p\u0159\u00edchoz\u00ed.<br \/>\u201eJen poj\u010f d\u00e1l, chlap\u010de. Nehled\u00e1\u0161 n\u00e1hodou tohle?\u201c Oto\u010dil se k prodava\u010di novin a vid\u011bl, \u017ee v rukou dr\u017e\u00ed zbrusu nov\u00fd v\u00fdtisk \u010dasopisu Bravo. Na tv\u00e1\u0159i se mu roz\u0161\u00ed\u0159il \u00fasm\u011bv a energicky p\u0159ik\u00fdvl.<br \/>\u201eKone\u010dn\u011b to vy\u0161lo! Moc ti d\u011bkuji, Karle,\u201c vzal \u010dasopis do rukou a prolistoval str\u00e1nky, z nich\u017e se linula v\u016fn\u011b pap\u00edru a inkoustu a Tom ji vdechoval.<br \/>\u201eP\u0159edstav si, hned jsem si na tebe vzpomn\u011bl, kdy\u017e to p\u0159i\u0161lo. B\u011bhem chv\u00edle byly v\u0161echny pry\u010d, v\u00ed\u0161? Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9!\u201c Mu\u017e se zasm\u00e1l pod hust\u00fdm \u0161ed\u00fdm kn\u00edrem a Tom se na opl\u00e1tku usm\u00e1l.<br \/>\u201eTo si um\u00edm p\u0159edstavit. Te\u010f u\u017e rad\u0161i p\u016fjdu dom\u016f.\u201c Tom zaplatil za \u010dasopis a zam\u00ed\u0159il k v\u00fdchodu, p\u0159i\u010dem\u017e je\u0161t\u011b zam\u00e1val majiteli trafiky.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Te\u010f u\u017e sta\u010dilo doj\u00edt dom\u016f, p\u0159e\u010d\u00edst si \u010dasopis, aby mohl objevit to velk\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed.<br \/>Musel prost\u011b jen\u2026 j\u00edt.<br \/>Polkl a bezvl\u00e1dn\u011b pokra\u010doval d\u00e1l, popoh\u00e1n\u011bn hromadou pap\u00edr\u016f v rukou. Sakra, bylo mu dvacet, m\u011bl \u0159idi\u010d\u00e1k, v\u0161echny p\u0159edpoklady k tomu, aby byl opatrn\u00fdm \u0159idi\u010dem, jedin\u00fdm nedostatkem bylo, \u017ee nem\u011bl auto, tak\u017ee se musel spolehnout na p\u0159epln\u011bn\u00fd autobus a zbytek cesty od zast\u00e1vky doj\u00edt p\u011b\u0161ky. Ale musel to je\u0161t\u011b p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f vydr\u017eet, a pak se mohl opravdu rozhodnout, jak nalo\u017e\u00ed se sv\u00fdm \u017eivotem. Opravdu cht\u011bl m\u00edt stejn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed jako oni: cestovat po sv\u011bt\u011b, d\u011blat hudbu a \u017e\u00edt pro svou v\u00e1\u0161e\u0148. I kdy\u017e za v\u0161echno se plat\u00ed a to n\u011bkdo v\u011bd\u011bl l\u00e9pe ne\u017e Tom.<\/p>\n<p style=\"text-align: center;\">\u266b\u266a\u266b<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Byrokratick\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti Davida Josta bavily. Byl mana\u017eerem Tokio Hotel, kter\u00fd nyn\u00ed na kapelu \u010dekal ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i kv\u016fli mimo\u0159\u00e1dn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9mu sd\u011blen\u00ed. Tihle kluci m\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed; nikdy p\u0159edt\u00edm n\u011bmeck\u00e1 kapela nevyd\u011blala tolik pen\u011bz. Samolib\u011b se usm\u00edval, kdy\u017e t\u0159\u00eddil n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry, a pomyslel si, \u017ee si je p\u0159ece jen obl\u00edbil. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ho probralo dvoj\u00ed hlasit\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, a tak hlasit\u011b \u0159ekl: \u201eVstupte\u201c, aby ho bylo sly\u0161et.<br \/>Ve dve\u0159\u00edch se objevil Bill a hned za n\u00edm Georg, Gustav a Bill\u016fv bratr Axel. Bill a Gustav obe\u0161li \u017eidle naproti stolu a posadili se, zat\u00edmco Axel a Georg st\u00e1li za nimi a \u010dekali, a\u017e mana\u017eer za\u010dne mluvit.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eDobr\u00e9 r\u00e1no, lidi,\u201c za\u010dal David, odka\u0161lal si a uhladil otev\u0159enou dlan\u00ed n\u011bkolik dokonale rovn\u00fdch pap\u00edr\u016f.<br \/>\u201eAhoj, Davide,\u201c odpov\u011bd\u011bli sborov\u011b, jako by fungovali v symbi\u00f3ze. V\u017edycky bylo \u0161patn\u00fdm znamen\u00edm vid\u011bt Josta nerv\u00f3zn\u00edho a z\u00e1pas\u00edc\u00edho s\u00a0perfektn\u011b srovnan\u00fdmi pap\u00edry. \u010casto to p\u0159ineslo \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy pro n\u011b i pro veden\u00ed, jindy to byly zpr\u00e1vy, kter\u00e9 byly p\u0159\u00ednosn\u00e9 pro Universal, av\u0161ak ne pro kapelu.<br \/>\u201eChci v\u00e1m n\u011bco ozn\u00e1mit. Jde o ten projekt, o kter\u00e9m jsem v\u00e1m u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou \u0159\u00edkal, pamatujete?\u201c<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">David se jim zm\u00ednil, \u017ee by cht\u011bl uspo\u0159\u00e1dat sout\u011b\u017e, jej\u00ed\u017e v\u00edt\u011bz by mohl absolvovat \u010d\u00e1st turn\u00e9 s Tokio Hotel. V jejich autobusu, v hotelu, v z\u00e1kulis\u00ed, v\u0161ude.<br \/>V\u0161ichni \u010dty\u0159i si okam\u017eit\u011b p\u0159edstavili teenagera trp\u00edc\u00edho akn\u00e9, kter\u00fd m\u00e1 pokoj polepen\u00fd jejich plak\u00e1ty, na posteli pol\u0161t\u00e1\u0159 s fotkou polo\u017een\u00fd na povle\u010den\u00ed rovn\u011b\u017e s\u00a0jejich podobiznou. Nejv\u011bt\u0161\u00ed starosti jim v\u0161ak d\u011blalo sou\u017eit\u00ed s \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd jim byl hluboce oddan\u00fd, nebo sp\u00ed\u0161e jejich obr\u00e1zk\u016fm.<br \/>\u201eProst\u011b to nevy\u0161lo?\u201c Zeptal se Axel a doufal, \u017ee odpov\u011b\u010f bude kladn\u00e1.<br \/>Axel byl Bill\u016fv opak; miloval samotu, zav\u00edral se s\u00e1m v pokoji a cel\u00e9 hodiny hr\u00e1l na svou obl\u00edbenou kytaru nebo jen poslouchal hudbu. V\u017edycky se ze skupiny nejv\u00edc zdr\u00e1hal odhalit se ve\u0159ejnosti; jeho \u017eivot, jeho povaha byly obklopeny z\u00e1vojem tajemstv\u00ed. M\u00e1lokdo ho skute\u010dn\u011b znal a fanou\u0161ci nem\u011bli dostatek informac\u00ed, aby si mohli vytvo\u0159it obr\u00e1zek, kter\u00fd by na Axela sed\u011bl. Jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, na kter\u00e9ho se spol\u00e9hal, byl jeho bratr, kter\u00fd snad jako jedin\u00fd znal v\u0161echny jeho str\u00e1nky. Axel se o n\u011bj r\u00e1d staral jako spr\u00e1vn\u00fd star\u0161\u00ed bratr a v\u017edy mu podal pomocnou ruku, kdy\u017e to jeho bratr pot\u0159eboval.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Bill byl jin\u00fd, miloval sl\u00e1vu, i kdy\u017e kv\u016fli n\u00ed uzav\u0159el smlouvu s \u010f\u00e1blem. Vzdal se svobody a \u017eivota, aby mohl koncertovat, cestovat po sv\u011bt\u011b a dr\u017eet v rukou trofeje. Bill se p\u0159ed bleskem fotoapar\u00e1tu v\u017edycky usm\u00edval, i kdyby to u\u017e nemohl vydr\u017eet.<br \/>\u201eNe, nic takov\u00e9ho,\u201c odpov\u011bd\u011bl David a prohr\u00e1bl si rukou neposedn\u00e9 vlasy. \u201eVlastn\u011b v\u00e1m chci \u0159\u00edct, \u017ee v\u0161echno u\u017e je p\u0159ipraven\u00e9, sta\u010d\u00ed jen v\u00e1\u0161 souhlas.\u201c<br \/>\u201eOkey, vysv\u011btli, o co jde,\u201c \u0159ekl Bill rozhodn\u011b, naklonil se k mana\u017eerovi a jednou rukou si podep\u0159el hlavu, kterou se loktem op\u00edral o koleno.<br \/>\u201eSout\u011b\u017e v podstat\u011b spo\u010d\u00edv\u00e1 v tom, \u017ee ka\u017ed\u00fd fanou\u0161ek, kter\u00fd se do n\u00ed p\u0159ihl\u00e1s\u00ed, bude muset p\u0159edv\u00e9st p\u00edse\u0148, kterou s\u00e1m napsal. Tu potom uprav\u00edme a za\u0159ad\u00edme ji do setlistu na posledn\u00ed datum turn\u00e9 a fanou\u0161ek, kter\u00fd ji napsal, s\u00a0v\u00e1mi str\u00e1v\u00ed \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed.\u201c David se odml\u010del, aby popadl dech, usadil se na ot\u00e1\u010dec\u00ed \u017eidli, sepjal ruce a \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Georg nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zamrkal a udiven\u011b se pod\u00edval na mana\u017eera. \u201ePromi\u0148\u2026 Davide, ale aby pro n\u00e1s fanou\u0161ek psal p\u00edsni\u010dky?\u201c<br \/>David energicky zavrt\u011bl hlavou. \u201eTo oni p\u0159ece tvo\u0159\u00ed va\u0161e \u017eivoty. A stejn\u011b to nebude jen n\u011bjak\u00fd oby\u010dejn\u00fd text, proto\u017ee si tu v\u011bc budete vyb\u00edrat vy sami, osobn\u011b.\u201c<br \/>\u201eAspo\u0148 \u017ee tak\u2026\u201c zamumlal Gustav zpoza br\u00fdl\u00ed se sv\u00fdm obvykl\u00fdm ztracen\u00fdm v\u00fdrazem.<br \/>\u201eTak co na to \u0159\u00edk\u00e1te?\u201c<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201e\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee te\u010f se i to m\u00e1lo soukrom\u00e9ho \u017eivota, co n\u00e1m zbylo, stane ve\u0159ejn\u00fdm,\u201c zavr\u010del Axel a mezi mozolnat\u00fdmi prsty stiskl k\u016f\u017ei, kter\u00e1 byla na op\u011brk\u00e1ch k\u0159esla.<br \/>\u201eBudou to jen dva t\u00fddny, nebudou \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my,\u201c uklid\u0148oval je David a sna\u017eil se, aby jeho t\u00f3n byl klidn\u00fd a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. \u201eA co si mysl\u00ed\u0161 ty, Bille?\u201c Obr\u00e1til pohled na zp\u011bv\u00e1ka, kter\u00fd do t\u00e9 doby nepromluvil ani slovo, pono\u0159en do sv\u00fdch my\u0161lenek.<br \/>\u010cernovl\u00e1sek s trhnut\u00edm zvedl hlavu, zmaten\u011b se pod\u00edval p\u0159ed sebe, a pak se nesm\u011ble ujal slova. \u201eNo, j\u00e1\u2026 mysl\u00edm\u2026 \u017ee by to\u2026 mohlo j\u00edt, jo,\u201c zamumlal nep\u0159esv\u011bd\u010den\u011b. Vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, co si o tom m\u00e1 myslet.<br \/>David ignoroval zp\u011bv\u00e1kovo zamra\u010den\u00ed a pokra\u010doval: \u201eKrom\u011b ofici\u00e1ln\u00edch webov\u00fdch str\u00e1nek o tom budeme informovat i v p\u0159\u00ed\u0161t\u00edm \u010d\u00edsle \u010dasopisu Bravo.\u201c<\/p>\n<p style=\"text-align: center;\">\u266b\u266a\u266b<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Tom p\u0159i\u0161el dom\u016f jako om\u00e1men\u00fd a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal.<br \/>Te\u010f jedl, \u010dasopis m\u011bl otev\u0159en\u00fd vedle tal\u00ed\u0159e a pohledem byl p\u0159ilepen\u00fd na \u0159\u00e1dky. Pozorn\u011b \u010detl, a kdy\u017e se dostal k on\u00e9 osudn\u00e9 zpr\u00e1v\u011b, m\u00e1lem se zadusil. Jen st\u011b\u017e\u00ed mohl t\u011bm slov\u016fm uv\u011b\u0159it, ale opravdu je pochopil, kdy\u017e Simone popadla \u010dasopis, aby se pod\u00edvala, co jej\u00edho syna tak \u0161okovalo, a ztuhla, proto\u017ee u\u017e te\u010f v\u011bd\u011bla, co se Tomovi hon\u00ed hlavou.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\"><strong>autor: Veronique<br \/>p\u0159eklad: Lauinka<br \/>betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n\n\n<p><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Veronique Ahojky, dal\u0161\u00ed p\u0159eklad je na sv\u011bt\u011b. Tentokr\u00e1t je to pov\u00eddka Yours To Hold. Kdysi d\u00e1vno jsem i j\u00e1 napsala pov\u00eddku se stejn\u00fdm n\u00e1zvem, a pokud si dob\u0159e pamatuju, v\u011bnovala jsem j\u00ed Doris. Ov\u0161em ta moje byla jednod\u00edlka, a tohle bude<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2021\/10\/27\/yours-to-hold-1\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79436153,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[739],"tags":[],"class_list":["post-79436152","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-yours-to-hold-by-veronique"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436152","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79436152"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436152\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436154,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436152\/revisions\/79436154"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79436153"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79436152"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79436152"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79436152"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}