{"id":79436164,"date":"2021-10-29T16:00:00","date_gmt":"2021-10-29T14:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79436164"},"modified":"2021-10-28T21:06:22","modified_gmt":"2021-10-28T19:06:22","slug":"yours-to-hold-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2021\/10\/29\/yours-to-hold-3\/","title":{"rendered":"Yours To Hold 3."},"content":{"rendered":"

autor: Veronique<\/strong><\/p>\n

No escape from reality \u2013 P\u0159ed realitou neute\u010de\u0161<\/strong><\/p>\n

\u201ePod\u00edvej se do batohu,\u201c navrhl mu Andreas a p\u0159ik\u00fdvl, pak vstal a ode\u0161el.
\n<\/em>Tom na n\u011bj n\u011bkolik vte\u0159in zara\u017een\u011b z\u00edral, dokud se nerozhodl ud\u011blat to, co mu \u0159ekl.
\nOtev\u0159el batoh a se svra\u0161t\u011bl\u00fdm \u010delem a jazykem mezi zuby se v n\u011bm p\u0159ehraboval. V ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku se jeho ruka dotkla n\u011b\u010deho jako pap\u00edru, n\u011b\u010deho, co tam rozhodn\u011b on nedal.
\nLehce zat\u00e1hl a vyt\u00e1hl ob\u00e1lku, zv\u011bdav\u011b ji otev\u0159el a t\u0159esouc\u00ed se rukou z n\u00ed vyt\u00e1hl n\u011bco, co mu zatajilo dech v krku.<\/em><\/p>\n

Celou minutu st\u00e1l s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na l\u00edstky a st\u00e1le nev\u011b\u0159il vlastn\u00edm o\u010d\u00edm.
\nTo nebylo mo\u017en\u00e9. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee to byly dva l\u00edstky na ten<\/strong> koncert, na kter\u00fd vyhr\u00e1l meet and greet, ale musel se ho vzd\u00e1t.
\nTen m\u011bs\u00edc byl t\u00e9m\u011b\u0159 bez pen\u011bz; mohl si dovolit l\u00edstek na koncert, ale ne j\u00edzdenku, a necht\u011bl, aby v\u00fddaje za vlak a hotel zat\u011b\u017eovaly jeho rodi\u010de, v\u017edycky se spol\u00e9hal s\u00e1m na sebe a v\u011bd\u011bl, kde je jeho limit. Kdy\u017e mu p\u0159i\u0161el e-mail s ozn\u00e1men\u00edm o v\u00fdh\u0159e, sm\u00ed\u0159il se s\u00a0realitou, a i kdy\u017e se sna\u017eil d\u00e1t dohromady zbytek pen\u011bz, prost\u011b se mu to nepoda\u0159ilo.<\/p>\n

Ale nikdo mu nemohl vz\u00edt nad\u011bji; ta se nedala vy\u010d\u00edslit pen\u011bzi a Tom j\u00ed m\u011bl na rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed. Doufal a v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee se jednoho dne setk\u00e1 s jeho o\u010dima, \u017ee je zachyt\u00ed a \u017ee ta vzpom\u00ednka z\u016fstane v jeho mysli nedot\u010den\u00e1 a nesmazateln\u00e1.
\nSev\u0159el l\u00edstky v rukou, usm\u00e1l se dojet\u00edm a v\u00edt\u011bzstv\u00edm. C\u00edtil uspokojen\u00ed, odhodl\u00e1n\u00ed a za v\u0161echno vd\u011b\u010dil Andreasovi.
\nZ\u00edral na n\u011b nekone\u010dn\u00e9 vte\u0159iny a zapamatoval si ka\u017ed\u00e9 slovo a ka\u017ed\u00fd detail. Oberhausen, 26. \u00fanora 2010<\/strong>. U\u017e jen t\u00fdden.<\/p>\n

Popl\u00e1c\u00e1n\u00ed po z\u00e1dech ho vr\u00e1tilo zp\u011bt, a tak se oto\u010dil, i kdy\u017e m\u011bl o\u010di st\u00e1le doko\u0159\u00e1n.
\n\u201eTak co?\u201c Andreas se na n\u011bj usm\u00e1l a Tom zalapal po dechu, ani\u017e by byl schopen promluvit.
\nPolkl knedl\u00edk, kter\u00fd mu nedovolil d\u00fdchat, a p\u0159imhou\u0159il o\u010di. \u201eNo? Ty idiote, cht\u011bl jsi mi snad p\u0159ivodit infarkt?\u201c Zamumlal nerv\u00f3zn\u011b a p\u0159\u00e1telsky ude\u0159il do ramene sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd se p\u0159i \u0161\u0165astn\u00e9m sm\u00edchu m\u00edrn\u011b zakym\u00e1cel.
\n\u201e\u0158ekn\u011bme, \u017ee to nebyla moje priorita,\u201c u\u0161kl\u00edbl se Andreas.<\/p>\n

Ten okam\u017eik m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed cenu ne\u017e tis\u00edc objet\u00ed a tenhle zp\u016fsob omluvy pro Toma znamenal i to, \u017ee se zbavil nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 se kolem n\u011bj doned\u00e1vna vzn\u00e1\u0161elo.
\nPovzdechl si a zv\u00e1\u017en\u011bl, pohled mu jako pingpongov\u00fd m\u00ed\u010dek sk\u00e1kal z l\u00edstk\u016f na Andrease, jeho\u017e pohled vypadal klidn\u011b a vyrovnan\u011b a \u00fasm\u011bv na jeho tv\u00e1\u0159i to potvrzoval.<\/p>\n

\u201eJsou dva,\u201c zamumlal trochu zmaten\u011b. Zadr\u017eoval v\u0161echno vzru\u0161en\u00ed, v\u0161echno \u0161t\u011bst\u00ed, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji vybuchne jako sopka. Jeho rty se v\u0161ak chv\u011bly emocemi.
\n\u201eProto\u017ee tam p\u016fjdu s\u00a0tebou.\u201c Andreas se na n\u011bj \u0161ibalsky usm\u00e1l a sehnul se, aby si zav\u00e1zal boty.
\n\u201eD\u011bl\u00e1\u0161 si srandu?\u201c Zeptal se Tom udiven\u011b. V\u017edycky si myslel, \u017ee Andy nebude cht\u00edt j\u00edt na koncert Tokio Hotel ani pod pohr\u016f\u017ekou mu\u010den\u00ed, a te\u010f mu ozn\u00e1mil jen tak, \u017ee s\u00a0n\u00edm p\u016fjde.
\nBlon\u010f\u00e1k vstal, zatv\u00e1\u0159il se v\u00e1\u017en\u011b, pak si rukou uk\u00e1zal na sv\u016fj obli\u010dej a odpov\u011bd\u011bl: \u201eVypad\u00e1m na to, \u017ee \u017eertuju?\u201c
\n\u201eNejsp\u00ed\u0161 ne,\u201c souhlasil Tom a spokojen\u011b se usm\u00e1l. \u201eJsi hotovej?\u201c
\n\u201eJo,\u201c odpov\u011bd\u011bl Andreas, popadl ta\u0161ku a zam\u00ed\u0159il s kamar\u00e1dem k v\u00fdchodu z\u00a0posilovny.<\/p>\n

Ten ve\u010der byla zima je\u0161t\u011b mraziv\u011bj\u0161\u00ed a vzduch byl such\u00fd, jako by byl tvo\u0159en z tis\u00edc\u016f jehli\u010dek. Tom se zachumlal do bundy a st\u00e1hl si kapuci mikiny, \u010d\u00edm\u017e schoval \u010d\u00e1st obli\u010deje do st\u00ednu.
\nProjel j\u00edm mr\u00e1z a za\u010dal se nekontrolovateln\u011b t\u0159\u00e1st.
\n\u201eKurva, to je zima,\u201c post\u011b\u017eoval si a zabo\u0159il mrazem \u010derven\u00e9 ruce do obrovsk\u00fdch kapes bundy. N\u00e1hle zv\u00e1\u017en\u011bl a s povzdechem si odka\u0161lal. \u201eAndy, m\u00e1m ale probl\u00e9m: nem\u00e1m dost pen\u011bz na l\u00edstky na vlak.\u201c
\n\u201eNo, t\u00e1ta mi p\u016fj\u010d\u00ed auto,\u201c odfrkl Andy, jako by Tom pr\u00e1v\u011b \u0159ekl n\u011bco opravdu hloup\u00e9ho. Zvedl tv\u00e1\u0159 k obloze a zasm\u00e1l se, kdy\u017e mu z \u00fast a nosu vy\u0161el obl\u00e1\u010dek p\u00e1ry, kter\u00fd se pak pomalu rozplynul v mraziv\u00e9m vzduchu.<\/p>\n

Tom se na n\u011bj ohromen\u011b pod\u00edval, otev\u0159el \u00fasta a teprve po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch promluvil. \u201eUr\u010dit\u011b jsi ho musel hodn\u011b prosit.\u201c
\n\u201eNebylo to snadn\u00fd, ale nakonec souhlasil,\u201c \u0159ekl Andy v\u00edt\u011bzoslavn\u011b a jeho jemnou tv\u00e1\u0159 or\u00e1moval \u00fasm\u011bv. Tom se slab\u011b zasm\u00e1l a odhalil sv\u00e9 b\u00edl\u00e9 rovn\u00e9 zuby, kter\u00e9 se mu ve sv\u011btle pouli\u010dn\u00ed lampy zaleskly.
\n\u201eMysl\u00edm, \u017ee moje matka nebude \u00fapln\u011b nad\u0161en\u00e1,\u201c dodal a schoval hlavu mezi ramena v marn\u00e9 snaze trochu se chr\u00e1nit p\u0159ed krut\u00fdm chladem, kter\u00fd mu pronikal a\u017e do morku kost\u00ed.
\n\u201eJe ti dvacet, ne patn\u00e1ct, m\u016f\u017ee\u0161 se rozhodovat s\u00e1m,\u201c odpov\u011bd\u011bl Andreas, kter\u00fd si u\u017e zvykl sl\u00fdchat o negativn\u00edm postoji Simone k Tomovi \u2013 co\u017e, up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, \u00fapln\u011b nech\u00e1pal. Tom byl zkr\u00e1tka dosp\u011bl\u00fd a mohl si dovolit d\u011blat jak\u00e1koliv rozhodnut\u00ed, kter\u00e1 nikdy nebyla p\u0159\u00edli\u0161 un\u00e1hlen\u00e1, p\u0159esto se k\u00a0n\u011bmu jeho matka chovala, jako by nebyl schopen racion\u00e1ln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/p>\n

Rasta kopl do kam\u00ednku, kter\u00fd byl ve tm\u011b sotva vid\u011bt, a t\u00e9m\u011b\u0159 pobaven\u011b si odfrkl. Te\u010f u\u017e se nau\u010dil br\u00e1t sv\u00e9 ne\u0161t\u011bst\u00ed s ironi\u00ed. \u201eJe hor\u0161\u00ed ne\u017e d\u00edt\u011b,\u201c dodal a zasm\u00e1l se. \u201eP\u0159edstav si, \u017ee mi schovala nebo mo\u017en\u00e1 vyhodila nov\u00e9 Bravo.\u201c
\nAndreas se ti\u0161e zasm\u00e1l, zastavil se p\u0159ed brankou Tomova domu, uc\u00edtil, jak mu v\u00edtr na tv\u00e1\u0159i sl\u00e1bne, pokr\u010dil rameny a s \u00falevou si povzdechl.
\n\u201eTak j\u00e1 jdu. D\u00edky, Andy,\u201c ozn\u00e1mil mu Tom a l\u00e1skypln\u011b stiskl p\u0159\u00edtelovo rameno.
\n\u201eNem\u00e1\u0161 za\u010d, zaslou\u017e\u00ed\u0161 si to,\u201c odpov\u011bd\u011bl druh\u00fd, nap\u016fl se usm\u00e1l a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu domu.<\/p>\n

Tom zabo\u0159il ruku do kapsy a hledal kl\u00ed\u010de, zat\u00edmco p\u0159em\u00fd\u0161lel o Andreasov\u00fdch slovech. Opravdu si to zaslou\u017eil? \u010cekaly ho nen\u00e1vistn\u00e9 pohledy des\u00edtek d\u00edvek a on se ur\u010dit\u011b bude c\u00edtit mal\u00fd a bezmocn\u00fd. Tom to tak v ur\u010dit\u00fdch situac\u00edch c\u00edtil v\u017edycky. Ale vypnul hru\u010f a zvedl hlavu; tvrdohlavost byla jeho nejlep\u0161\u00ed vlastnost. A\u010dkoli byl k\u0159ehk\u00fd a citliv\u00fd \u010dlov\u011bk, navzdory tomu, jak vypadal zven\u010d\u00ed, tvrdohlavost ho v\u017edycky dovedla tam, kam cht\u011bl. A tak\u00e9 tu byla jeho l\u00e1ska \u2013 jin\u00ed by ji nazvali posedlost\u00ed, kter\u00e1 otupila charakter toho p\u0159\u00edli\u0161 povrchn\u00edho chlapce, co\u017e ho u\u010dinilo obzvl\u00e1\u0161\u0165 pozorn\u00fdm ke v\u0161emu kolem, a p\u0159edev\u0161\u00edm se stal opakem toho, k\u00fdm b\u00fdval d\u0159\u00edv.<\/p>\n

Ve\u0161el do domu a uvolnil svaly a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b si zvykl na teplo, kter\u00e9 ho obklopilo. Za pomoc\u00ed nohou si zul boty, pak nedbale hodil bundu na v\u011b\u0161\u00e1k a sna\u017eil se, aby zmizel v\u0161echen chlad, kter\u00fd se mu nahromadil v t\u011ble, a sev\u0159el ruce kolem sv\u00e9ho t\u011bla, co\u017e bylo vcelku pohodln\u00e9.
\n\u201eJsem doma,\u201c ozn\u00e1mil, kdy\u017e usly\u0161el zvuky z kuchyn\u011b, a tak k n\u00ed p\u0159istoupil a nakoukl dovnit\u0159.
\nGordon sed\u011bl s pr\u00e1zdn\u00fdm tal\u00ed\u0159em p\u0159ed sebou, kdy\u017e Simone dokon\u010dovala p\u0159\u00edpravu ve\u010de\u0159e. \u017dena se odtrhla od sv\u00fdch povinnost\u00ed a obr\u00e1tila se na sv\u00e9ho syna. \u201eAhoj, zlato, ve\u010de\u0159e je skoro hotov\u00e1,\u201c usm\u00e1la se vl\u00eddn\u011b a Tom se nemohl p\u0159im\u011bt k\u00a0tomu, aby ji nen\u00e1vid\u011bl.
\n\u201eNem\u00e1m hlad,\u201c p\u0159iznal, i kdy\u017e se mu \u017ealudek zkroutil, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by nedok\u00e1zal spolknout ani sousto, jinak by ho za chv\u00edli zase vr\u00e1til zp\u00e1tky.<\/p>\n

Simone se na n\u011bj zmaten\u011b pod\u00edvala, a pak p\u0159e\u0161la ke sv\u00e9mu man\u017eelovi, aby mu naserv\u00edrovala ve\u010de\u0159i. \u201eV\u017edycky, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161 z\u00a0posilovna, m\u00e1\u0161 hlad.\u201c
\nTom byl v poku\u0161en\u00ed p\u0159iznat, \u017ee nejsp\u00ed\u0161e p\u016fjde na koncert, na kter\u00fd vyhr\u00e1l meet and greet, a \u017ee je uvid\u00ed jen p\u00e1r centimetr\u016f od sebe, ale dnes ve\u010der se cht\u011bl vyhnout h\u00e1dk\u00e1m, kter\u00e9 by mu jist\u011b zp\u016fsobily \u0161patnou n\u00e1ladu, a tak jen potla\u010dil v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv a odpov\u011bd\u011bl, \u017ee je p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd a p\u016fjde sp\u00e1t.<\/p>\n

Znovu vzal ta\u0161ku, vy\u0161el po schodech nahoru a zamkl se ve sv\u00e9m pokoji. Vy\u010derpan\u011b padl na postel a bezd\u016fvodn\u011b zabru\u010del. Z\u00edral do stropu a jeho mysl byla n\u011bkolik minut pr\u00e1zdn\u00e1, dokud se nerozhodl obl\u00e9knout si star\u00e9 tepl\u00e1ky a tri\u010dko, co nosil na span\u00ed. Kdy\u017e tak u\u010dinil, uhladil si obrovsk\u00e9 tri\u010dko a klekl si, a\u017e m\u011bl v\u00fdhled na tmav\u00fd, zapr\u00e1\u0161en\u00fd prostor pod postel\u00ed. Odstr\u010dil stranou n\u011bkolik \u010dasopis\u016f, a pak spat\u0159il sv\u016fj zdroj bezstarostnosti: kytaru. Usm\u00e1l se, opatrn\u011b ji popadl, jako by to byl mimo\u0159\u00e1dn\u011b choulostiv\u00fd p\u0159edm\u011bt, a dal si ji na kl\u00edn, zat\u00edmco se z\u00e1dy op\u0159el o \u010delo postele.<\/p>\n

Ta kytara v\u017edy doprov\u00e1zela Tomovy \u0161\u0165astn\u00e9 i smutn\u00e9 chv\u00edle, m\u011bla s\u00edlu katapultovat ho do dimenze, kde nez\u00e1le\u017eelo na ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e na sladk\u00e9, n\u011bkdy smutn\u00e9 melodii, kterou vyd\u00e1valy jeho struny.
\nPot\u00e9, co pe\u010dliv\u011b n\u00e1stroj naladil, jemn\u011b brnkal kone\u010dky prst\u016f na struny, vychutn\u00e1val si zvuk, kter\u00fd se rozezn\u011bl vzduchem, a jakmile z\u00edskal jistotu, za\u010dal hr\u00e1t vymy\u0161lenou melodii a doprov\u00e1zel ji sv\u00fdm slab\u00fdm, souvisl\u00fdm hlasem, co\u017e zn\u011blo jako tich\u00e1 p\u00edsni\u010dka.
\nJeho my\u0161lenky zal\u00e9tly k Billovi, vzhl\u00e9dl a spat\u0159il ho na plak\u00e1tu, a tak zav\u0159el o\u010di a p\u0159edstavil si, jak tu p\u00edsni\u010dku v\u011bnuje jemu. Vid\u011bl ho p\u0159ed sebou, sed\u011bl na jeho posteli, s\u00a0\u00fasm\u011bvem z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm jasn\u011bji ne\u017e slunce, t\u0159pytil se jako diamant a on se ho jemn\u011b dotkl. Kytara mluvila za jeho srdce, kdy\u017e myslel na slova, kter\u00e1 by mu r\u00e1d \u0159ekl.
\nVid\u011bl ho, byl tam, i kdy\u017e byl tak daleko od n\u011bj.<\/p>\n

Odka\u0161lal si a pokusil se nesm\u011ble zazp\u00edvat p\u00e1r slov. \u201eI see you standyn\u2019 here\u2026\u201c<\/em> Na chv\u00edli se odml\u010del, aby se zamyslel, svra\u0161til \u010delo a zk\u0159ivil rty, p\u0159i\u010dem\u017e d\u00e1l p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po strun\u00e1ch. \u201eBut you\u2019re so far away<\/em>\u201d, pokra\u010doval a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00e1 slova pou\u017e\u00edt. O n\u011bkolik vte\u0159in pozd\u011bji u\u017e byl pln\u011b pono\u0159en do sv\u00e9ho v\u00fdtvoru, kter\u00fd, jak doufal, si bude moct jednou poslechnout a dostane se do jeho srdce, ale ne jako n\u011bco, u \u010deho bude trp\u011bt.
\nPokra\u010doval v hlubok\u00e9m soust\u0159ed\u011bn\u00ed, dokud nebyl p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd na to, aby udr\u017eel v\u00ed\u010dka otev\u0159en\u00e1, a sledoval prsty b\u011bhaj\u00edc\u00ed po kyta\u0159e.
\nUsnul ukol\u00e9b\u00e1n n\u011bkolika zmu\u010den\u00fdmi slovy.<\/p>\n

\u266b\u266a\u266b<\/p>\n

Dom\u016f se vr\u00e1til v p\u016fl dev\u00e1t\u00e9 ve\u010der po vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edm dni. Pr\u00e1v\u011b se vr\u00e1til ze supermarketu, kde pracoval na \u010d\u00e1ste\u010dn\u00fd \u00favazek. Jako obvykle si pov\u011bsil bundu na v\u011b\u0161\u00e1k a zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, kde Simone serv\u00edrovala ve\u010de\u0159i. Pozdravil rodi\u010de a posadil se, rozhodnut\u00fd jim pov\u011bd\u011bt o l\u00edstc\u00edch a koncertu. Nohy se mu za\u010daly nedobrovoln\u011b t\u0159\u00e1st a on se dlouze a hlasit\u011b nadechl, aby p\u0159eru\u0161il nastal\u00e9 ticho, kter\u00e9 p\u0159eru\u0161oval jen zvuk p\u0159\u00edbor\u016f dot\u00fdkaj\u00edc\u00edch se tal\u00ed\u0159\u016f.
\n\u201eTome, jsi n\u011bjak\u00fd nerv\u00f3zn\u00ed, d\u011bje se n\u011bco?\u201c Zeptal se Gordon, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee je jeho syn neuv\u011b\u0159iteln\u011b napjat\u00fd.
\nTom se vzpamatoval a prudce zavrt\u011bl hlavou, jako by se pr\u00e1v\u011b probral z transu, i kdy\u017e ve skute\u010dnosti byl p\u0159i smyslech v\u00edce ne\u017e kdy jindy. \u201eOh, vlastn\u011b\u2026\u201c
\n\u201eO co jde?\u201c Zeptala se Simone, p\u0159ibl\u00ed\u017eila si sousto ke rt\u016fm a naklonila se k Tomovi, kter\u00e9ho n\u00e1hle p\u0159epadl pocit klaustrofobie.
\n\u201eNo, vlastn\u011b\u2026\u201c odv\u00e1\u017en\u011b se ujal slova, ale trochu se zakoktal. \u201eAndreasovi se poda\u0159ilo sehnat\u2026 l\u00edstky do\u2026 Oberhausenu,\u201c odv\u00e1\u017eil se a za\u0165al zuby v o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed reakce.<\/p>\n

Gordon z\u016fstal p\u0159edv\u00eddateln\u011b nete\u010dn\u00fd \u2013 Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, co si vlastn\u011b mysl\u00ed \u2013 zat\u00edmco Simone je\u0161t\u011b p\u0159edv\u00eddateln\u011bji p\u0159estala j\u00edst a up\u0159en\u011b na n\u011bj hled\u011bla ledov\u00fdma o\u010dima.
\n\u201eA to znamen\u00e1 co?\u201c Zeptala se \u017eena \u0159e\u010dnicky a zaujala bi\u010duj\u00edc\u00ed postoj.
\nTom zara\u017een\u011b \u010dekal, a\u017e jeho matka bude pokra\u010dovat a za\u010dne svou sc\u00e9nu. Jak se i skute\u010dn\u011b stalo. Ani\u017e by Tom cokoliv dal\u0161\u00edho \u0159ekl, za\u010dala mu nad\u00e1vat. \u201eTome Tr\u00fcmpere, bude\u0161 zase opakovat posledn\u00ed ro\u010dn\u00edk, abys dr\u017eel tempo s\u00a0t\u011bmi d\u011btmi?\u201c
\n\u201eNepl\u00e1nuju zahodit rok, jde jen o p\u00e1r dn\u00ed, a pak se s nimi setk\u00e1m!\u201c Odpov\u011bd\u011bl Tom tentokr\u00e1t o n\u011bco sebev\u011bdom\u011bji. Nabodl kus masa, zlostn\u011b ho ukrojil a p\u0159ilo\u017eil si ho k \u00fast\u016fm, zat\u00edmco se d\u00edval na matku.<\/p>\n

\u201eSimone, nech ho \u017e\u00edt,\u201c vlo\u017eil se do toho Gordon a d\u00e1l v klidu jedl ve\u010de\u0159i. Tom strnule p\u0159ik\u00fdvl.
\nSimone se oto\u010dila k man\u017eelovi a pohl\u00e9dla na n\u011bj. \u201eMysl\u00ed\u0161, \u017ee to p\u0159eh\u00e1n\u00edm? Nejsme banka, Gordone, a Tom si nem\u016f\u017ee dovolit ztr\u00e1cet \u010das,\u201c zasy\u010dela j\u00edzliv\u011b a zad\u00edvala se nejprve na Gordona a pak na Toma.
\n\u201eNemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je dost star\u00fd na to, aby se rozhodl, co bude d\u011blat, ani\u017e bys mu pl\u00e1novala \u017eivot?\u201c<\/p>\n

Tentokr\u00e1t se debata p\u0159esunula mezi man\u017eele a rasta z\u016fstal stranou, ohromen hou\u017eevnatost\u00ed, s jakou h\u00e1jili sv\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, a t\u00e9m\u011b\u0159 ho s\u00a0diskuze vynechali. Upustil p\u0159\u00edbor na pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159, co\u017e vydalo \u0159in\u010div\u00fd zvuk, a Simone se k n\u011bmu znovu oto\u010dila a zpra\u017eila ho pohledem.
\n\u201eNikam nepojede\u0161,\u201c prohl\u00e1sila rozhodn\u011bji ne\u017e kdy jindy a pra\u0161tila rukou do stolu. Tom si myslel, \u017ee jeho rodina je podivn\u00e1, n\u011bkdy a\u017e sm\u011b\u0161n\u00e1.
\nC\u00edtil, jak v n\u011bm nar\u016fst\u00e1 hn\u011bv a jeho tv\u00e1\u0159 zrudla vztekem. Dok\u00e1zal pochopit, \u017ee je to matce proti v\u016fli, \u017ee to n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem ohro\u017euje jeho budoucnost, ale nedok\u00e1zal p\u0159ekousnout, \u017ee matka chce m\u00edt plnou kontrolu nad ka\u017ed\u00fdm jeho krokem.<\/p>\n

\u201eDo prdele, mami, copak to nedok\u00e1\u017ee\u0161 pochopit?\u201c Odsekl, prudce vstal, sev\u0159el p\u011bsti, kter\u00e9 p\u0159itiskl ke stolu.
\nSimone ho napodobila a neboj\u00e1cn\u011b se postavila naproti n\u011bmu. \u201eD\u00e1vej si pozor na pusu, Thomasi! A nemluv se mnou takhle!\u201c Zak\u0159i\u010dela zu\u0159iv\u011b, jej\u00ed hlas zn\u011bl sk\u0159\u00edpav\u011b a pronikav\u011b. \u201eA uv\u011bdom si, \u017ee dokud bude\u0161 \u017e\u00edt pod touhle st\u0159echou, bude\u0161 n\u00e1m projevovat alespo\u0148 trochu \u00facty,\u201c dodala rychle. Gordon nespokojen\u011b sklopil hlavu.
\nTom na ni z\u00edral a c\u00edtil, \u017ee jeho hn\u011bv dosahuje vrcholu, a u\u017e m\u011bl dost sn\u00e1\u0161en\u00ed t\u011bch nesmysln\u00fdch a hloup\u00fdch slov. \u201eV\u00ed\u0161 co? M\u00e1m v\u00a0pl\u00e1nu se z\u00a0tohohle zasran\u00fdho domu co nejd\u0159\u00edv odst\u011bhovat!\u201c Zavr\u010del, zasunul \u017eidli, a\u017e zask\u0159\u00edpala o podlahu, a sp\u011b\u0161n\u011b ode\u0161el z kuchyn\u011b, aby se zamkl ve sv\u00e9m pokoji a nechal rodi\u010de h\u00e1dat se na t\u00e9ma, kter\u00e9 mu u\u017e te\u010f p\u0159ineslo spoustu vr\u00e1sek.<\/p>\n

\u266b\u266a\u266b<\/p>\n

Toho r\u00e1na vstal p\u0159ekvapiv\u011b brzy a stejn\u011b brzy tak\u00e9 ode\u0161el, p\u0159i\u010dem\u017e z\u00e1m\u011brn\u011b vynechal sn\u00eddani, aby se vyhnul setk\u00e1n\u00ed se Simone. \u010cekal dvacet minut na lavi\u010dce na autobusov\u00e9 zast\u00e1vce, pono\u0159en\u00fd do sv\u00e9 hudby a v naprost\u00e9m klidu. A alespo\u0148 se tak vyhnul zme\u0161k\u00e1n\u00ed autobusu a brzk\u00fd p\u0159\u00edchod do \u0161koly mu umo\u017enil zastavit se v kav\u00e1rn\u011b \u2013 evidentn\u011b p\u0159epln\u011bn\u00e9 \u2013 a koupit si dv\u011b brio\u0161ky, jednu pro sebe a jednu pro Andyho, kter\u00fd u\u017e byl ur\u010dit\u011b ve t\u0159\u00edd\u011b, aby uti\u0161il sv\u016fj zu\u0159iv\u00fd hlad.
\nVy\u0161el z kav\u00e1rny po schodech nahoru, vstoupil do je\u0161t\u011b pr\u00e1zdn\u00e9 budovy a uvid\u011bl Andrease u automat\u016f. \u201eNed\u00e1\u0161 rad\u0161i p\u0159ednost \u010derstv\u00e9 brio\u0161ce?\u201c Zeptal se hlasit\u011b a zvedl s\u00e1\u010dek, aby mu ji uk\u00e1zal. Blon\u010f\u00e1k sebou trhl a okam\u017eit\u011b se oto\u010dil k Tomovi.
\n\u201eSamoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano,\u201c odpov\u011bd\u011bl Andreas drav\u011b a prudce p\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n

Blon\u010f\u00e1k se vzd\u00e1lil od automatu a n\u00e1sledoval sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele do t\u0159\u00eddy. Oba se posadili na st\u016fl, z\u00e1dy ke zdi, Tom podal ta\u0161ku a Andy si vzal brio\u0161ku, zakousl se do n\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 zu\u0159iv\u011b a Tom ho se sm\u00edchem napodobil.
\n\u201eA v\u016fbec\u2026\u201c zamumlal Andreas s pe\u010divem v \u00fastech, polkl a pokra\u010doval. \u201eJak reagovala tvoje matka?\u201c Zeptal se pon\u011bkud pobaven\u011b a p\u0159edstavil si, jak Simone stoj\u00ed proti Tomovi, kter\u00fd mezit\u00edm v\u0161echno poslouchal se za\u0165at\u00fdmi p\u011bstmi a za\u0165at\u00fdmi zuby. Znal ho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, aby to v\u011bd\u011bl.
\n\u201eP\u0159ece kv\u016fli nim nezme\u0161k\u00e1\u0161 dal\u0161\u00ed rok,\u201c napodobil matku, v\u00e1\u017en\u011b se zamra\u010dil a nafoukl tv\u00e1\u0159e, a\u017e vypadal jako baculat\u00fd k\u0159e\u010dek. P\u0159ibl\u00ed\u017eil si brio\u0161ku k \u00fast\u016fm, po\u0159\u00e1dn\u011b se zakousl a \u017ev\u00fdkal.
\nAndreas se zasm\u00e1l. \u201eOkey, tak\u017ee st\u00e1le plat\u00ed, \u017ee jedeme?\u201c
\n\u201eSamoz\u0159ejm\u011b; po chv\u00edli jsem ji p\u0159estal vn\u00edmat,\u201c pronesl Tom a ot\u0159el si ruce od sn\u00eddan\u011b do mikiny. Kdy\u017e si uv\u011bdomil, co vlastn\u011b d\u011bl\u00e1, z\u016fstal st\u00e1t s rukama ve vzduchu a s provinil\u00fdm v\u00fdrazem z\u00edral na svou mikinu.
\n\u201eA pro\u010d jsi j\u00ed to vlastn\u011b \u0159\u00edkal, kdy\u017e jsi v\u011bd\u011bl, \u017ee to dopadne takhle?\u201c
\n\u201eNem\u016f\u017eu jen tak zmizet z domu na dva nebo t\u0159i dny,\u201c \u0159ekl Tom, p\u0159iv\u0159el o\u010di a ve tv\u00e1\u0159i se mu objevila unaven\u00e1 \u0161mouha.
\nDo t\u0159\u00eddy se za\u010dali trousit prvn\u00ed studenti, a tak Tom a Andreas rad\u011bji p\u0159estali diskutovat a posadili se, Tom se svalil na lavici a druh\u00fd s ramenem op\u0159en\u00fdm o ze\u010f. Zazvonil prvn\u00ed zvonek a za\u010dal nov\u00fd den.<\/p>\n

\u266b\u266a\u266b<\/p>\n

P\u0159i\u0161el 26. \u00fanor a Tom se t\u0159\u00e1sl \u00fazkost\u00ed.
\nVlo\u017eil posledn\u00ed v\u011bci do ta\u0161ky na posteli a \u0161el ke stolu pro ob\u00e1lku s l\u00edstky. N\u011bkolik vte\u0159in na n\u011b spokojen\u011b hled\u011bl, pak je vr\u00e1til do ta\u0161ky, zapnul ji uta\u017een\u00edm tkani\u010dek a p\u0159ehodil si ji p\u0159es rameno. Zam\u00ed\u0159il dol\u016f, div nesk\u00e1kal, jak\u00e1 jeho euforie byla.
\nMobil zazvonil, jen jednou zavibroval a Tom si uv\u011bdomil, \u017ee Andreas za chv\u00edli doraz\u00ed. Obul si boty a sna\u017eil se net\u0159\u00e1st vzru\u0161en\u00edm; obl\u00e9knout si bundu se zd\u00e1lo jako nadlidsk\u00fd \u00fakol. Adrenalin si s n\u00edm pohr\u00e1val natolik, \u017ee se ho zmocnilo i horko.
\n\u201eTak j\u00e1 odch\u00e1z\u00edm!\u201c Ozn\u00e1mil hlasit\u011b, aby ho sly\u0161eli i rodi\u010de v\u00a0horn\u00edm pat\u0159e. \u201eM\u011bjte se.\u201c
\nNa schodech se objevili Simone a Gordon, kter\u00fd se sna\u017eil uv\u00e1zat si kravatu, aby ho pozdravili. Otec mu pop\u0159\u00e1l, aby se bavil, zat\u00edmco Simone se omezila na sv\u00e1 obvykl\u00e1 p\u0159ehnan\u011b ochranitelsk\u00e1 mate\u0159sk\u00e1 doporu\u010den\u00ed.<\/p>\n

Tom automaticky p\u0159ik\u00fdvl, ani\u017e by v\u011bnoval pozornost jejich slov\u016fm, a vy\u0161el ven, zav\u0159el za sebou dve\u0159e a byl p\u0159ipraven p\u0159iv\u00edtat nov\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed. Po\u0159\u00e1dn\u011b se nadechl a se\u0161el po p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b, aby po\u010dkal na Andrease. Kdy\u017e v d\u00e1lce spat\u0159il tmav\u00e9 auto, jeho rozru\u0161en\u00ed se znovu zintenzivnilo. \u017daludek se mu sev\u0159el a Tom p\u0159estal d\u00fdchat a z\u00edskal rud\u00fd n\u00e1dech.
\nAuto zastavilo p\u0159ed n\u00edm, divoce t\u0159esouc\u00ed se rukou otev\u0159el dve\u0159e, zhroutil se na sedadlo a vydechl v\u0161echen vzduch, kter\u00fd m\u011bl v plic\u00edch. Popravd\u011b \u0159e\u010deno ho p\u0159ekvapilo, kolik vzduchu se do jeho plic v\u016fbec ve\u0161lo.<\/p>\n

P\u0159\u00e1l si, aby jeho pocity otup\u011bly, proto\u017ee bylo teprve sedm hodin r\u00e1no, a nav\u00edc se mu kv\u016fli t\u00e9 t\u00ed\u017eiv\u00e9 \u00fazkosti neda\u0159ilo v noci usnout. Kdyby nebyl zdrav\u00fd jako \u0159\u00edpa, nejsp\u00ed\u0161 by dostal v\u0159ed, ale kdo v\u00ed, jestli n\u00e1hodou v\u00a0bl\u00edzk\u00e9 budoucnosti\u2026
\nZavrt\u011bl hlavou a pomyslel si, \u017ee v\u0161echno to vzru\u0161en\u00ed na n\u011bj padlo a\u017e te\u010f, zat\u00edmco p\u0159ed t\u00fddnem byl na sv\u00e9 pom\u011bry neuv\u011b\u0159iteln\u011b klidn\u00fd. Kdy\u017e p\u0159i\u0161la \u0159e\u010d na hormony, byl je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e t\u0159in\u00e1ctilet\u00e1 d\u00edvka v pubert\u011b, jej\u00ed\u017e hormony tancuj\u00ed v rytmu p\u00edsn\u011b „Dogs Unleashed“. P\u0159i t\u00e9 my\u0161lence vyprskl nekontrolovateln\u00fdm sm\u00edchem a Andreas se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval, ale jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee sm\u00edch je jen v\u00fdsledkem jednoho z obvykl\u00fdch vnit\u0159n\u00edch monolog\u016f Toma Tr\u00fcmpera, odfrkl si, uvolnil se na sedadle a \u010dekal, a\u017e se jeho p\u0159\u00edtel uklidn\u00ed.<\/p>\n

\u201eSkon\u010dil jsi?\u201c Vyhrkl blon\u010f\u00e1k a byl viditeln\u011b roz\u010dilen\u00fd. \u010cekal, ten z\u00e1chvat je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu bude trvat, a tak se rozhodl na chv\u00edli zastavit, alespo\u0148 dokud se Tom nevzpamatuje. \u201eHele, jestli se neuklidn\u00ed\u0161, tak to prost\u011b oto\u010d\u00edm,\u201c pohrozil mu v\u00e1\u017en\u00fdm, pronikav\u00fdm pohledem. Tom to samoz\u0159ejm\u011b nepochopil, ale aspo\u0148 se p\u0159estal hlasit\u011b sm\u00e1t.
\n\u201eOkey, promi\u0148, Andy,\u201c nadechl se Tom, neschopn\u00fd formulovat slo\u017eit\u00e9 v\u011bty. P\u0159ejel si dv\u011bma prsty pod o\u010dima, aby si set\u0159el slzy uv\u011bzn\u011bn\u00e9 mezi \u0159asami, a za\u010dervenal se. V\u0161echno to nap\u011bt\u00ed ho p\u0159iv\u00e1d\u011blo k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/p>\n

\u201eNejsi moc dobr\u00fd komik, kdy\u017e se sm\u011bje\u0161 sv\u00fdm vlastn\u00edm vtip\u016fm,\u201c \u0159ekl Andreas a pobaven\u011b z\u00edral na p\u0159\u00edtelovy \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e, d\u00edky nim\u017e vypadal jako klaun, tolik kontrastuj\u00edc\u00ed s bledost\u00ed jeho obli\u010deje.
\nTom na n\u011bj z\u00edral, zjevn\u011b v\u00e1\u017en\u011b a soust\u0159ed\u011bn\u011b, ale p\u0159i prvn\u00ed grimase, kterou jeho p\u0159\u00edtel ud\u011blal, se znovu rozesm\u00e1l jako idiot. St\u00e1le s\u00e1m.
\nAndreas se za\u0165al zuby a zavr\u010del, roz\u010dilen\u00fd celou tou situac\u00ed. Najednou ho n\u011bco napadlo, s\u00e1hl po volantu a pevn\u011b ho p\u0159idr\u017eel, co\u017e zp\u016fsobilo, \u017ee klakson zatroubil a Tom s\u00a0vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima nadsko\u010dil.
\n\u201eAndreasi, ty zasranej kret\u00e9ne!\u201c Zah\u0159m\u011bl temn\u011b a p\u0159itiskl si ruce na u\u0161i. Tom nesn\u00e1\u0161el klaksony a Andreas to moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl.<\/p>\n

\u201eV\u00ed\u0161, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00edm klaksony, bla, bla, bla\u2026 No, kdy\u017e u\u017e ses p\u0159estal sm\u00e1t, m\u016f\u017eeme pokra\u010dovat?\u201c Blekotal blon\u010f\u00e1k.
\nTom se na n\u011bj pod\u00edval a zachmu\u0159en\u011b p\u0159ik\u00fdvl. \u201eJestli dnes ve\u010der nic neusly\u0161\u00edm, bude to tvoje vina.\u201c
\n\u201eNebo mo\u017en\u00e1 dnes odpoledne neusly\u0161\u00ed\u0161, jak moc t\u011b miluje. To je rozhodn\u011b hor\u0161\u00ed,\u201c posm\u00edval se mu Andreas teatr\u00e1ln\u00edm gestem doprov\u00e1zen\u00fdm melodramatick\u00fdm pohledem.
\n\u201eAndy?\u201c
\n\u201eAno?\u201c
\n\u201eJdi do prdele.\u201c
\n\u201eTy taky.\u201c
\n\u201eOkey.\u201c<\/p>\n

\u201ePink Floyd nebo Queen?\u201c Zeptal se Andreas, jakmile vyrazili, jako by si p\u0159edt\u00edm nic ne\u0159ekli.
\nTom se usm\u00e1l a p\u0159em\u00fd\u0161lel, pak dosp\u011bl k z\u00e1v\u011bru. \u201eQueen.\u201c
\n\u201eTak tam dej Queeny.\u201c Tom prohledal p\u0159ihr\u00e1dku, na\u0161el c\u00e9d\u00e9\u010dko a vlo\u017eil ho do p\u0159ehr\u00e1va\u010de. Bohemian Rhapsody za\u010dala ti\u0161e hr\u00e1t, sladk\u00fd zvuk elektrick\u00e9 kytary v okam\u017eiku naplnil jejich mysli.<\/p>\n

Is this the real life, is this just fantasy?
\nCaught in a landslide, no escape from reality
\nOpen your eyes, look up to the skies and see
\nI’m just a poor boy, I need no sympathy
\nBecause I’m easy come, easy go
\na little high, little low
\nAnyway the wind blows, doesn’t really matter to me, to me<\/em><\/p>\n

Je to skute\u010dn\u00fd \u017eivot, nebo jen fantazie?
\nUv\u00edzl v lavin\u011b, p\u0159ed realitou nen\u00ed \u00faniku
\nOtev\u0159i o\u010di, vzhl\u00e9dni k nebi a uvid\u00ed\u0161.
\nJsem jen chud\u00fd chlapec, nepot\u0159ebuji soucit.
\nProto\u017ee snadno p\u0159ich\u00e1z\u00edm a snadno odch\u00e1z\u00edm
\ntrochu vysoko, trochu n\u00edzko
\nA\u0165 u\u017e v\u00edtr fouk\u00e1 jakkoli, mn\u011b na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed.<\/em><\/p>\n

Otev\u0159el ok\u00fdnko, a\u017e ho vzduch zahalil ledov\u00fdm sev\u0159en\u00edm. Bylo nesnesiteln\u00e9 c\u00edtit, jak se mu v\u00edtr \u0159\u00edt\u00ed vysokou rychlost\u00ed na k\u016f\u017ei, ale Tomovi bylo dob\u0159e, c\u00edtil \u00falevu. Nebo to byla svoboda?
\nJ\u00edzda vst\u0159\u00edc sv\u00e9mu snu rychlost\u00ed sto kilometr\u016f za hodinu po \u0161ediv\u00e9 d\u00e1lnici, po obou stran\u00e1ch lemovanou rozlehl\u00fdmi poli, pronikav\u00e1 hudba; byla tohle svoboda?
\nTom v\u011bd\u011bl jen to, \u017ee von\u00ed jako v\u00edt\u011bzstv\u00ed. A c\u00edtil, jak mu ta v\u016fn\u011b op\u00edj\u00ed jeho nosn\u00ed d\u00edrky a pronik\u00e1 mu do srdce.<\/p>\n

Na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, a kdy\u017e je znovu otev\u0159el, zd\u00e1lo se mu, \u017ee se v\u0161echno zm\u011bnilo. Obloha se v \u010dasn\u00fdch hodin\u00e1ch zimn\u00edho r\u00e1na zkr\u00e1\u0161lila r\u016f\u017eov\u00fdmi obl\u00e1\u010dky a tenhle den vypadal jako by byl laskav\u00fd: nepron\u00e1sledoval noc, aby se zmocnil oblohy, ale doprov\u00e1zel ji a rozlou\u010dil se s\u00a0n\u00ed sladk\u00fdm \u201esbohem\u201c. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee nic z toho nikdy nevid\u011bl, a p\u0159esto se mu to ka\u017ed\u00fd den odehr\u00e1valo p\u0159ed o\u010dima jako ohran\u00e1 gramofonov\u00e1 deska.<\/p>\n

Tomovi u\u017e ta ohran\u00e1 melodie tolik nevadila, te\u010f kdy\u017e nabral nov\u00fd n\u00e1hled. Ale tohle nebyla jen oby\u010dejn\u00e1 chv\u00edle; te\u010f ne\u010dekal na hloup\u00fd autobus hem\u017e\u00edc\u00ed se je\u0161t\u011b sp\u00edc\u00edmi \u017e\u00e1ky, aby ho odvezl do \u0161koly, do m\u00edsta, kde ka\u017ed\u00fd na ka\u017ed\u00e9ho ukazuje prstem. Ne, te\u010f cestoval daleko od sv\u00e9ho m\u011bsta, aby kone\u010dn\u011b dos\u00e1hl sv\u00e9ho c\u00edle. To v\u0161e d\u00edky Andreasovi, jemu\u017e dlu\u017eil za mnoh\u00e9 a byl mu velmi vd\u011b\u010dn\u00fd za v\u0161e, co pro n\u011bj ud\u011blal, d\u011bl\u00e1 a ud\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b ten den, ne-li v budoucnu.
\nD\u00edky n\u011bmu te\u010f vid\u011bl z\u00e1blesk nad\u011bje, d\u00edky n\u011bmu si mohl \u0159\u00edct, \u017ee sny se mo\u017en\u00e1 mohou st\u00e1t skute\u010dnost\u00ed. N\u011bkdy je k tomu pot\u0159eba trochu \u0161t\u011bst\u00ed, n\u011bkdy sta\u010d\u00ed po\u010dkat na p\u0159\u00edle\u017eitost, a kdy\u017e ta chv\u00edle p\u0159ijde, nic jin\u00e9ho v\u00e1s nem\u016f\u017ee naplnit takov\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm jako spln\u011bn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Tomovi se splnil jeden z jeho nejv\u011bt\u0161\u00edch sn\u016f.<\/p>\n

Sta\u010d\u00ed u\u017e jen p\u00e1r hodin a poprv\u00e9 je uvid\u00ed jen p\u00e1r centimetr\u016f od sebe, uvid\u00ed jasn\u011b jejich \u00fasm\u011bvy a zv\u011b\u010dn\u00ed je ve sv\u00e9 mysli bez pomoci fotoapar\u00e1tu. Rozhodn\u011b nedok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st na fotku Bill\u016fv parf\u00e9m, kter\u00fd by nakonec opojil jeho smysly a u\u017e nikdy by se ho nevzal.
\nA mohl by si Bill uchovat taky n\u011bjakou vzd\u00e1lenou vzpom\u00ednku na n\u011bj?
\nJist\u011b\u017ee ne, hlup\u00e1ku<\/em>, odpov\u011bd\u011bl mu hl\u00e1sek v hlav\u011b. Najednou si p\u0159ipadal jako v karikatu\u0159e. No, te\u010f se musel vypo\u0159\u00e1dat i s\u00a0t\u00edm parchantem sv\u011bdom\u00edm; jako by nesta\u010dila realita.<\/p>\n

\u201eHej, Zem\u011b vol\u00e1 Toma,\u201c m\u00e1vl mu Andreas nal\u00e9hav\u011b rukou p\u0159ed obli\u010dejem, aby zjistil, jestli \u017eije, a p\u0159itom si broukal.
\nTom prudce zavrt\u011bl hlavou, odvr\u00e1til pohled od krajiny a zmaten\u011b se pod\u00edval na Andrease. \u201eCo je?\u201c
\n\u201eJsi v pohod\u011b?\u201c Zeptal se a p\u0159esunul pozornost na cestu a z\u00e1rove\u0148 na navigaci, proto\u017ee byl dost nezku\u0161en\u00fd a necht\u011bl skon\u010dit kdov\u00ed kde, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e by hrozilo, \u017ee ho Tom zabije.
\n\u201eJo, jen\u2026\u201c rasta se zad\u00edval na sv\u00e9 ruce sv\u00edraj\u00edc\u00ed l\u00e1tku d\u017e\u00edn\u016f na kolenou a ztuhl.
\n\u201eJsi nerv\u00f3zn\u00ed?\u201c
\n\u201eMoc, Andy, ani si to neum\u00ed\u0161 p\u0159edstavit,\u201c p\u0159iznal nakonec s povzdechem, op\u0159el se do sedadla a shrbil ramena dol\u016f, jako by se do sebe uzav\u00edral.<\/p>\n

\u266b\u266a\u266b<\/p>\n

P\u0159e\u0161el k zrcadlu, aby si nanesl \u0159asenku, a zjistil, \u017ee m\u00e1 vlhkou ple\u0165.
\nBill nesn\u00e1\u0161el koupelnu v tourbusu; byla mal\u00e1, dusiv\u00e1 a zcela uzav\u0159en\u00e1. Pobyt v n\u00ed se \u010dasto podobal saunov\u00e1n\u00ed.
\nP\u0159ilo\u017eil si kart\u00e1\u010dek \u0159asenky k \u0159as\u00e1m a pro\u010desal je. N\u00e1hle autobus zabrzdil a on zjistil, \u017ee m\u00e1 \u0159asenku v\u0161ude na v\u00ed\u010dku.
\n\u201eDo prdele!\u201c Zaklel skrz za\u0165at\u00e9 zuby. V takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch tou\u017eil cestovat v\u00fdhradn\u011b soukrom\u00fdm letadlem, ani\u017e by musel sn\u00e1\u0161et hloup\u00fd autobus, kter\u00fd sebou co chv\u00edli cukal a br\u00e1nil mu nal\u00ed\u010dit se, jak si p\u0159\u00e1l.<\/p>\n

Rozhl\u00e9dl se po odli\u010dovac\u00edch tamponc\u00edch, na\u0161el bal\u00ed\u010dek, nerv\u00f3zn\u011b ho otev\u0159el a ot\u0159el si j\u00edm horn\u00ed v\u00ed\u010dko, na kter\u00e9m se na tu\u017ece, o\u010dn\u00edch link\u00e1ch a st\u00ednech objevily c\u00e1kance \u0159asenky.
\nAxel zaklepal na dve\u0159e a vyru\u0161il ho od pr\u00e1ce. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to on, proto\u017ee ten autobus sd\u00edleli jen oni dva; Georg a Gustav bydleli v jin\u00e9m, hlavn\u011b kv\u016fli pohodl\u00ed a prostoru.
\n\u201eBille? U\u017e jsi hotov\u00fd?\u201c Zeptal se bratr na druh\u00e9 stran\u011b dve\u0159\u00ed.
\n\u201eSkoro,\u201c odpov\u011bd\u011bl Bill otr\u00e1ven\u011b, odfrkl a vr\u00e1til se ke sv\u00e9mu u\u017e tak dokonal\u00e9mu makeupu.
\n\u201eJsme na m\u00edst\u011b, posp\u011b\u0161 si. Mus\u00edme se dostat do hotelu.\u201c
\n\u201eJe venku hodn\u011b lid\u00ed?\u201c Zeptal se a se zatajen\u00fdm dechem \u010dekal na odpov\u011b\u010f, kterou u\u017e vlastn\u011b znal. V\u011bd\u011bl, \u017ee je tam horda k\u0159i\u010d\u00edc\u00edch d\u00edvek, proto\u017ee je sly\u0161el, ale cht\u011bl v\u011bd\u011bt, kolik jich je.
\nAxelovy kroky se vzdalovaly, pak je usly\u0161el, jak se vracej\u00ed.
\n\u201eRozhodn\u011b.\u201c<\/p>\n

Fajn, budu pot\u0159ebovat je\u0161t\u011b trochu \u010dasu<\/em>, pomyslel si, kdy\u017e si upravoval tu\u017eku.
\n\u201eKlidn\u011b jdi,\u201c \u0159ekl nahlas, jako by d\u00e1val rozkaz.
\n\u201eOkey, ale pak za\u00fato\u010d\u00ed na tebe, na to nezapome\u0148.\u201c Axel\u016fv hlas zn\u011bl Billovi v\u00e1\u017en\u011b i pobaven\u011b.
\n\u010cernovl\u00e1sek si povzdechl, jakmile zjistil, \u017ee jeho bratr je nadobro pry\u010d. Odhodil \u0161pinav\u00fd tamponek a nast\u0159\u00edkal se trochou J’Adore, sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho parf\u00e9mu, a pak ho ulo\u017eil zp\u00e1tky do ta\u0161ky, kterou polo\u017eil na polici.
\nKdy\u017e se rozhodl, \u017ee je hotov \u2013 bezosty\u0161n\u011b si d\u00e1val na \u010das \u2013 naposledy se pod\u00edval na sv\u016fj odraz, a kone\u010dn\u011b vy\u0161el z koupelny. Zaujat\u011b p\u0159istoupil k obrovsk\u00fdm okn\u016fm a uvid\u011bl stovku vzru\u0161en\u00fdch a nat\u011b\u0161en\u00fdch d\u00edvek, kter\u00e9 na n\u011bj \u010dekaly. Mezi nimi vznikla mezera, kterou jim zajistili mu\u017ei z ochranky, aby mohli v klidu proj\u00edt.<\/p>\n

Nasadil si slune\u010dn\u00ed br\u00fdle a ujistil se, \u017ee jeho kufry u\u017e byly odneseny do hotelu. S trochou odvahy a obvyklou \u00fazkost\u00ed, kterou v\u00a0takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch poci\u0165oval, otev\u0159el dve\u0159e; za\u00fato\u010dil na n\u011bj \u0159ev a instinktivn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Za okam\u017eik se ocitl v tom davu, jeho\u017e pr\u016fchod mu usnad\u0148ovala podpora bodyguarda, zat\u00edmco se sna\u017eil p\u016fsobit co nejklidn\u011bji a vesele se usm\u00edval, i kdy\u017e nervozita se v t\u011bchto chv\u00edl\u00edch nikdy neztr\u00e1cela a p\u016fsobila na n\u011bj \u017eiv\u011bji ne\u017e kdy jindy.
\nKoneckonc\u016f, nem\u011bl by se b\u00e1t lid\u00ed, zvl\u00e1\u0161\u0165 jejich fanou\u0161k\u016f.
\nAle byl to Bill Kaulitz a neklid byl sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho podstaty.<\/p>\n

\u266b\u266a\u266b<\/p>\n

Andreas se sna\u017eil v tom zatracen\u00e9m aut\u011b \u0159\u00eddit podle zatracen\u00e9 navigace, ani\u017e by vjel do jednosm\u011brky a vyslou\u017eil si tak tu\u010dnou pokutu. D\u00edky Tomovu \u0161\u00edlenstv\u00ed m\u011bl pocit, \u017ee se opravdu zbl\u00e1zn\u00ed.
\nNeust\u00e1le na n\u011bj k\u0159i\u010del, a\u0165 zahne doleva, bl\u00e1zn\u00ed\u0161, ne doprava! Ar\u00e9na je na t\u00e9hle stran\u011b!
\nN\u00e1hle v\u0161ak Andreasovu pozornost upoutal dav a n\u011bkolik obrovsk\u00fdch autobus\u016f zaparkovan\u00fdch p\u0159ed superluxusn\u00edm hotelem, tak\u017ee zpomalil a podez\u0159\u00edvav\u011b si sc\u00e9nu prohl\u00ed\u017eel.
\n\u201ePro\u010d zastavuje\u0161?\u201c Vy\u0161t\u011bkl Tom podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b a oto\u010dil se k n\u011bmu s \u00famyslem se na n\u011bj z\u00edrat.
\n\u201eHej, nejsou to\u2026\u201c
\nTom si v\u0161iml, \u017ee jeho p\u0159\u00edtel up\u0159en\u011b hled\u00ed za n\u011bj, a zv\u011bdav\u011b se oto\u010dil. Jeho v\u00fdraz se uvolnil ze zamra\u010den\u00e9ho v\u00fdrazu a o\u010di se mu rozz\u00e1\u0159ily.<\/p>\n

\u201ePanebo\u017ee, Andy, to jsou oni!\u201c Vyk\u0159ikl na cel\u00e9 kolo a okam\u017eit\u011b div nehyperventiloval. \u201eZastav, zastav! D\u011blej!\u201c Na\u0159\u00eddil a p\u0159itiskl tv\u00e1\u0159 na sklo okna.
\nAndreas, vyd\u011b\u0161en\u00fd Tomov\u00fdm schizofrenn\u00edm chov\u00e1n\u00edm, poslechl a zaparkoval na prvn\u00edm m\u00edst\u011b, kter\u00e9 na\u0161el. Nen\u00ed t\u0159eba dod\u00e1vat, \u017ee Tom vyst\u0159elil z auta a t\u00e9m\u011b\u0159 zapomn\u011bl zav\u0159\u00edt dve\u0159e, p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k davu a dr\u017eel se v dostate\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti, aby ho nikdo nep\u0159ejel.
\nBlon\u010f\u00e1k vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010dky ze zapalov\u00e1n\u00ed a p\u0159idal se ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, kter\u00fd netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e jeho idolov\u00e9 opust\u00ed autobusy. Postavil se po jeho boku a skepticky zhodnotil sc\u00e9nu.<\/p>\n

\u201eNo, kde jsou?\u201c
\nTom nem\u011bl \u010das odpov\u011bd\u011bt, k\u0159ik se na n\u011bkolik sekund zv\u00fd\u0161il, a pak se oz\u00fdvaly jen jednotn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky. Georg, Gustav a Axel proch\u00e1zeli t\u00edm mal\u00fdm davem a Tom se t\u0159\u00e1sl vzru\u0161en\u00edm. \u0160ibalsky se usm\u00e1l, ale n\u011bco mu po\u0159\u00e1d nesed\u011blo. Po\u010dkal, a\u017e chlapci zmiz\u00ed na chodb\u011b, aby si mohl polo\u017eit pot\u0159ebn\u00e9 ot\u00e1zky.<\/p>\n

\u201eBill tam nebyl. Kde je?\u201c Zeptal se trochu ustaran\u011b a znepokojen\u011b a stoupnul si na \u0161pi\u010dky, aby l\u00e9pe vid\u011bl.
\n\u201eT\u0159eba je u\u017e uvnit\u0159. Mo\u017en\u00e1 jsme p\u0159i\u0161li pozd\u011b,\u201c \u0159ekl Andreas ti\u0161e. Necht\u011bl Tomovy nad\u011bje zma\u0159it, jen b\u00fdt realista.
\nTom shrbil ramena a vr\u00e1til paty na zem. Blon\u010f\u00e1k ho popl\u00e1cal v marn\u00e9 snaze ho ut\u011b\u0161it.
\n\u201eZa p\u00e1r hodin ho uvid\u00ed\u0161 a bude\u0161 ho m\u00edt vedle sebe, Tome.\u201c
\n\u201eJ\u00e1 v\u00edm. P\u016fjdeme se naj\u00edst?\u201c Usm\u00e1l se Tom.
\n\u201eOkey,\u201c odpov\u011bd\u011bl Andreas a jednou rukou ho popl\u00e1cal po z\u00e1dech.
\nCht\u011bli sej\u00edt z obrubn\u00edku, ale sc\u00e9na, kter\u00e9 byli p\u0159edt\u00edm sv\u011bdky, se opakovala a Tom se s ko\u010di\u010d\u00edm trhnut\u00edm oto\u010dil ke zdroji chaosu. Srdce se mu sev\u0159elo; byl tam Bill a sp\u011bchal ke vchodu do hotelu.<\/p>\n

Na tv\u00e1\u0159i se mu objevil \u00fasm\u011bv; Tom poznal, \u017ee je ok\u00e1zal\u00fd. Nat\u00e1hl ruku a p\u0159edstavil si, \u017ee se ho m\u016f\u017ee dotknout. V\u017edycky byl tak zatracen\u011b daleko, nedosa\u017eiteln\u00fd, a i kdyby ho m\u011bl na p\u00e1r vte\u0159in u sebe, nic by se na tom nezm\u011bnilo. Ta vzd\u00e1lenost byla p\u0159edur\u010dena k tomu, aby se nezmen\u0161ila, stejn\u011b jako je \u010dasto p\u0159edur\u010deno, aby sen z\u016fstal jen snem.
\nA za okam\u017eik mu zmizel z dohledu, ani\u017e by si toho v\u0161iml. Tentokr\u00e1t Toma \u00fasm\u011bv neopustil, v\u011bd\u011bl, \u017ee ho brzy znovu uvid\u00ed.<\/p>\n

\u266b\u266a\u266b<\/p>\n

Ruce m\u011bl tak zpocen\u00e9, \u017ee hrozilo, \u017ee mu pouzdro s c\u00e9d\u00e9\u010dky vyklouzne z rukou, a srdce mu bu\u0161ilo v u\u0161\u00edch tak hlasit\u011b, a\u017e to bolelo. Tom se b\u00e1l, \u017ee mu proraz\u00ed hrudn\u00edk.
\nOn a des\u00edtky dal\u0161\u00edch lid\u00ed \u010dekali na jejich p\u0159\u00edchod, zat\u00edmco Andreas v klidu jedl u baru. Alespo\u0148 si mohl u\u017e\u00edt posledn\u00edch p\u00e1r minut, ne\u017e ho Tom dostihl a za\u010dalo peklo.
\nSlab\u011b se zasm\u00e1l p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak Andreas dr\u017e\u00ed v rukou sma\u017eenou koblihu p\u0159et\u00e9kaj\u00edc\u00ed kr\u00e9mem a on se top\u00ed ve studen\u00e9m potu. Hlu\u010dn\u011b polkl, v krku se mu vytvo\u0159il knedl\u00edk, a sebral v\u0161echnu odvahu, kdy\u017e vid\u011bl, jak se otev\u00edraj\u00ed vstupn\u00ed dve\u0159e a vch\u00e1zej\u00ed do nich Tokio Hotel, s\u00a0\u00fasm\u011bvem a jasn\u011b pumpuj\u00edc\u00ed adrenalin.<\/p>\n

\u201eAhoj v\u0161ichni,\u201c pozdravili sborov\u011b, Bill zam\u00e1val, sm\u00e1l se a odhalil tak sv\u00e9 z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed zuby.
\nTom se ztratil v jeho o\u010d\u00edch. Bill ho v\u017edycky siln\u011b p\u0159itahoval \u2013 a v\u0161ichni to v\u011bd\u011bli \u2013 ale nikdy by si nep\u0159edstavil, \u017ee to s\u00a0n\u00edm ud\u011bl\u00e1 tolik. Jeho rty se staly magnetem a jeho v\u00fdraz se stal Tomov\u00fdm zdrojem \u017eivota. P\u0159ipadal si, jako by pozoroval soumrak: vid\u011bl, jak slunce sv\u00edt\u00ed a barv\u00ed oblohu tis\u00edci barvami a odst\u00edny, ale za obzorem bude a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy na to, ne\u017e aby si mohl pln\u011b vychutnat ten jedine\u010dn\u00fd pocit.<\/p>\n

Jako prvn\u00ed mu CD podepsal Georg, po n\u011bm Axel a Gustav. Rychle je pozdravil s obrovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, aby vykouzlil ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed a nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz, jak\u00fd dok\u00e1zal m\u00edt. Ani\u017e by si to uv\u011bdomil, st\u00e1l tv\u00e1\u0159\u00ed v\u00a0tv\u00e1\u0159 Billovi, kter\u00fd byl p\u0159ed n\u00edm s\u00a0ve\u0161kerou svou eleganc\u00ed a jemnost\u00ed. Do nosu ho ude\u0159ila sladk\u00e1 v\u016fn\u011b a on se zastavil a zad\u00edval se na tri\u010dko, kter\u00e9 odhalovalo \u010d\u00e1st jeho hladk\u00e9 hrudi a ukazovalo vystupuj\u00edc\u00ed, smysln\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti. Jeho pohled zal\u00e9tl k Billov\u00fdm \u00fast\u016fm a ze v\u0161ech sil se do nich cht\u011bl pono\u0159it a ztratit se v nich na nekone\u010dn\u011b dlouhou dobu. Pak se setkal s jeho vesel\u00fdma o\u010dima, zmen\u0161en\u00fdma na p\u016flm\u011bs\u00edce, a jemu se dech zadrhl v\u00a0hrdle. C\u00edtil, jak se mu v\u0161echno horko v t\u011ble koncentruje v obli\u010deji, a\u017e mu tv\u00e1\u0159e zrudly jako dv\u011b zral\u00e1 jablka. Kdy\u017e mu Bill v\u011bnoval autogram, Tom ode\u0161el, vyfoukl nosem v\u0161echen vzduch, kter\u00fd m\u011bl uv\u011bzn\u011bn\u00fd v plic\u00edch, a doufal, \u017ee mu srdce p\u0159estane tak zb\u011bsile b\u00edt, jinak opravdu hrozilo, \u017ee bude hyperventilovat.
\nNedok\u00e1zal mu \u0159\u00edct ani slovo. Byl to zd\u00e1rn\u00fd p\u0159\u00edklad toho, jak\u00fdm idiotem se m\u016f\u017ee \u010dlov\u011bk st\u00e1t, pomyslel si sklesle a up\u0159en\u011b z\u00edral na \u010dty\u0159i podpisy.<\/p>\n

Byl na \u0159ad\u011b.
\nOpravdu p\u0159i\u0161el na \u0159adu.
\n\u0160\u00edlen\u011b se mu t\u0159\u00e1sly nohy a pot mu sm\u00e1\u010del oble\u010den\u00ed.
\nUklidni se, Tome, jsou to jen lidi<\/em>, uklid\u0148oval se v duchu. Proboha, obejmout Billa. Obejmu ho!
\n<\/em>Fotograf se k n\u011bmu oto\u010dil, Tom zamrkal a rozt\u0159esen\u011b mu podal fotoapar\u00e1t.
\nP\u0159e\u0161el co nejp\u0159irozen\u011bji mezi Georga a Billa a v\u0161iml si, \u017ee si mezi sebou vym\u011bnili pohledy.
\nMo\u017en\u00e1 to bylo proto, \u017ee na tomhle sek\u00e1n\u00ed byl jedin\u00fdm chlapcem.
\nBill se na n\u011bj ti\u0161e pod\u00edval, co\u017e ho zas\u00e1hlo p\u0159\u00edmo do srdce jako Amor\u016fv \u0161\u00edp a ustoupil stranou, aby ho pustil mezi sebe a Georga.<\/p>\n

Tom se postavil pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b a trochu se uvolnil, kdy\u017e ho Georg p\u0159\u00e1telsky objal kolem ramen. Bill jemn\u011b polo\u017eil ruku s prstenem za jeho z\u00e1da \u2013 jakmile ho spat\u0159il, okam\u017eit\u011b ho napadlo, \u017ee vypad\u00e1 jako jeden z t\u011bch americk\u00fdch rapper\u016f z newyorsk\u00e9ho ghetta \u2013 a na okam\u017eik zav\u00e1hal, kdy\u017e uc\u00edtil, jak se pod jeho dotekem svaly na z\u00e1dech zachv\u011bly.
\nP\u011btice se usm\u00e1la do fotoapar\u00e1tu, a kdy\u017e byl sn\u00edmek po\u0159\u00edzen, Tom se oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed k Billovi a vn\u00edmal ka\u017ed\u00fd detail jeho majest\u00e1tn\u00edho profilu.<\/p>\n

Nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl ty rysy tak zbl\u00edzka. Sledoval souvislou linii jeho profilu a jako obvykle se zastavil na jeho pln\u00fdch, bled\u00fdch rtech, kter\u00e9 nijak nekontrastovaly s jeho ml\u00e9\u010dnou, perle\u0165ovou plet\u00ed, pokrytou lehk\u00fdm z\u00e1vojem podkladov\u00e9 b\u00e1ze. M\u011bl dokonal\u00fd nos, vytesan\u00fd nejv\u011bt\u0161\u00edm socha\u0159em klasick\u00e9 doby. Bylo to sladk\u00e9, stejn\u011b sladk\u00e9 jako jeho o\u010di z ml\u00e9\u010dn\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, obklopen\u00e9 hust\u00fdmi \u0159asami, kter\u00e9 se t\u0159pytily a \u010dinily ho neodolateln\u00fdm i pro toho nejst\u0159\u00eddm\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

Jak by mohl zapomenout na takovou dokonalost?
\nUsm\u00e1l se, i kdy\u017e Georgova pa\u017ee sklouzla a Billova ruka ho opustila a vzala s\u00a0sebou pocit pohodl\u00ed, kter\u00e9 do t\u00e9 doby c\u00edtil. Ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f, aby si vzal zp\u00e1tky fo\u0165\u00e1k, oto\u010dil se k nim a za\u0161eptal hlubok\u00e9 \u201ed\u011bkuju\u201c, na kter\u00e9 dostal odpov\u011b\u010f. Naposledy na n\u011bj up\u0159\u00edmn\u011b vd\u011b\u010dn\u011b pohl\u00e9dl a pak odvr\u00e1til hlavu.<\/p>\n

M\u011bl pocit, \u017ee n\u011bkter\u00e9 d\u00edvky v t\u00e9 m\u00edstnosti u\u017e vid\u011bl. Mo\u017en\u00e1 to byl jen dojem, v\u017edy\u0165 vid\u011bl tolik lid\u00ed, \u017ee si nedok\u00e1zal zapamatovat jedinou tv\u00e1\u0159. Rozbalil \u010dernou fixu a s lehce potuteln\u00fdm \u00fasm\u011bvem zah\u00e1jil sv\u016fj autogrami\u00e1dov\u00fd maraton. Na\u010dm\u00e1ral podpis na fotografii, kterou mu p\u0159inesla d\u00edvka, co st\u00e1la p\u0159ed n\u00edm, a s\u00a0p\u0159estrojenou nudou opakoval, co se po n\u011bm cht\u011blo. Tak to bylo v\u017edycky, musel \u0159\u00edkat v\u0161echna ta nesrozumiteln\u00e1 jm\u00e9na a p\u0159ezd\u00edvky. Na za\u010d\u00e1tku jejich kari\u00e9ry bylo setk\u00e1n\u00ed s\u00a0fanou\u0161ky vzru\u0161uj\u00edc\u00ed; n\u011bkdy si dokonce s\u00a0fanou\u0161ky i popov\u00eddali, ale posledn\u00ed dva roky jako by v\u0161ichni on\u011bm\u011bli nebo alespo\u0148 ne\u0159\u00edkali nic smyslupln\u00e9ho krom\u011b: \u201eAhoj, Bille, m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct \u201aAhoj, Katy\u2018?\u201c nebo h\u016f\u0159, sna\u017eili se b\u00fdt mil\u00ed.
\nKdysi sly\u0161el, \u017ee se na n\u011bj spousta z nich sna\u017e\u00ed ud\u011blat dojem, i kdy\u017e v\u017edycky opakoval, \u017ee je t\u011b\u017ek\u00e9, aby na n\u011bj d\u00edvka ud\u011blala dojem, a je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed je pro n\u011bj n\u011bkomu v\u011b\u0159it. Nelhal, ale lid\u00e9 z\u0159ejm\u011b sly\u0161eli jen to, co cht\u011bli, a m\u00e1lo se zab\u00fdvali t\u00edm, co se jim nel\u00edbilo.<\/p>\n

Ud\u011blal dal\u0161\u00ed podpis a posunul se o krok stranou, tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 k podivn\u00e9mu chlapci. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee se na tomhle setk\u00e1n\u00ed objevil i kluk. Chv\u00edli se na n\u011bj d\u00edval a mo\u017en\u00e1 se up\u0159\u00edmn\u011b usm\u00edval. \u0160el d\u00e1l, naposledy se na n\u011bj pod\u00edval a p\u0159ekvapilo ho, \u017ee ten\u2026 rasta nepromluvil ani slovo, ani neud\u011blal sebemen\u0161\u00ed gesto, jen mu up\u0159en\u011b hled\u011bl do o\u010d\u00ed. Kdyby ho Bill neozna\u010dil za typick\u00e9ho heterosexu\u00e1la, \u0159ekl by, \u017ee ho sleduje se z\u00e1jmem a\u2026 zamilovan\u011b?
\nPak ho znovu spat\u0159il a Georg se na n\u011bj pod\u00edval pohledem, kter\u00fd mluvil s\u00e1m za sebe; ironicky, nesly\u0161n\u011b si odfrkl. Rasta se postavil vedle n\u011bj a pevn\u011b mu vsunul ruku za z\u00e1da, trochu ji odd\u00e1lil, kdy\u017e uc\u00edtil, jak se chlapcovy svaly st\u00e1hly, a pak ji vr\u00e1til zp\u011bt, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee je uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

To v\u0161e na n\u011bj p\u016fsobilo zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Uc\u00edtil, jak se mu sev\u0159el \u017ealudek, a po tv\u00e1\u0159i se mu rozprost\u0159ela grimasa, kter\u00e1 se zm\u011bnila v k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u011b \u010dist\u00fd \u00fasm\u011bv, jak\u00fd m\u011bl jen on.<\/p>\n

Jasn\u00e1 sv\u011btla a dal\u0161\u00ed sv\u011btla. Jeho hlas, kytara, basa a bic\u00ed. \u00dadery basov\u00e9ho bubnu pln\u011b odr\u00e1\u017eely st\u00e1le se zrychluj\u00edc\u00ed frekvenci jeho srdce.
\nPosledn\u00ed slova p\u00edsn\u011b, posledn\u00ed t\u00f3ny. \u201eMnohokr\u00e1t d\u011bkujeme,\u201c vydechl se zatajen\u00fdm dechem a up\u0159\u00edmnou vd\u011b\u010dnost\u00ed. Zoufal\u00e9 v\u00fdk\u0159iky.
\nVid\u011bl je zmizet, ukryt\u00e9 za kovov\u00fdm vejcem. A jeho den skon\u010dil tak, jak za\u010dal: s velkou pr\u00e1zdnotou uprost\u0159ed hrudi.<\/p>\n

\nautor: Veronique
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Veronique No escape from reality \u2013 P\u0159ed realitou neute\u010de\u0161 \u201ePod\u00edvej se do batohu,\u201c navrhl mu Andreas a p\u0159ik\u00fdvl, pak vstal a ode\u0161el. Tom na n\u011bj n\u011bkolik vte\u0159in zara\u017een\u011b z\u00edral, dokud se nerozhodl ud\u011blat to, co mu \u0159ekl. Otev\u0159el batoh a se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79436153,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[739],"tags":[],"class_list":["post-79436164","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-yours-to-hold-by-veronique"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436164","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79436164"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436164\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436165,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436164\/revisions\/79436165"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79436153"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79436164"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79436164"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79436164"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}