{"id":79436309,"date":"2021-12-06T16:00:00","date_gmt":"2021-12-06T15:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79436309"},"modified":"2021-12-04T22:27:42","modified_gmt":"2021-12-04T21:27:42","slug":"nemesis-4-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2021\/12\/06\/nemesis-4-konec\/","title":{"rendered":"Nemesis 4. (konec)"},"content":{"rendered":"

autor: <\/strong>\u00b0GinevrA\u00b0<\/strong><\/p>\n

Epilog<\/strong><\/p>\n

12. listopadu 1993<\/p>\n

Nejistota: jako kdy\u017e ve tm\u011b otev\u0159ete o\u010di doko\u0159\u00e1n, pak je pevn\u011b zav\u0159ete, pak je otev\u0159ete a oslep\u00ed v\u00e1s st\u0159\u00edbrn\u00e9 te\u010dky vytvo\u0159en\u00e9 tlakem na rohovky, stisknete je, zamrk\u00e1te jimi, zaost\u0159\u00edte a znovu v\u00e1s oslep\u00ed, ale aspo\u0148 n\u011bjak uvid\u00edte sv\u011btlo.
\nKurt Cobain<\/em><\/p>\n

Uplynul rok. Asi rok od t\u00e9 doby, co pro Billa a Toma neexistovalo nic, na \u010dem by jim z\u00e1le\u017eelo krom\u011b jich dvou.
\nZa rok se toho m\u016f\u017ee zm\u011bnit tolik, \u017ee se z toho m\u016f\u017eete zbl\u00e1znit, stejn\u011b jako oni. Ne \u017ee by to pot\u0159ebovali, aby se dostali tam, kde jsou\u2026
\nTom si na\u0161el pr\u00e1ci v autoservisu, kter\u00e1 mu umo\u017e\u0148ovala odkl\u00e1dat si \u00faspory na budouc\u00ed \u017eivot s Billem, a\u017e dokon\u010d\u00ed \u0161kolu, kter\u00e1 se bl\u00ed\u017eila ke konci.
\nUd\u011blali si pl\u00e1ny. Projekty, kter\u00e9 mo\u017en\u00e1 nikdy nespat\u0159\u00ed sv\u011btlo sv\u011bta, ale u\u017e jen pomy\u0161len\u00ed na n\u011b jim zlep\u0161ovalo n\u00e1ladu. N\u011bkdy bylo lep\u0161\u00ed sn\u00edt, kdy\u017e realita byla to jedin\u00e9, p\u0159ed \u010d\u00edm cht\u011bli ut\u00e9ct.
\nMatka poslala Billa k psychologovi, ani\u017e by k tomu m\u011bla konkr\u00e9tn\u00ed d\u016fvod.
\n\u201eNeboj se, bude ti l\u00edp, kdy\u017e si s n\u00edm promluv\u00ed\u0161,\u201c \u0159ekla mu jen.<\/p>\n

Trvalo to celkem n\u011bkolik sezen\u00ed, na kter\u00e1 Bill p\u0159i\u0161el se sklon\u011bn\u00fdm, plach\u00fdm pohledem, s vlasy p\u0159ed obli\u010dejem a tv\u00e1\u0159emi podivn\u011b zbarven\u00fdmi do bled\u011b r\u016f\u017eova. C\u00edtil se stra\u0161n\u011b nesv\u016fj p\u0159ed t\u00edm ciz\u00edm \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd se ptal na v\u011bci, je\u017e m\u011bl v\u011bd\u011bt jen Tom.
\nAle on mu na nic z\u00a0toho neodpov\u011bd\u011bl, um\u011bl hr\u00e1t svou roli, a jestli ho matka poslala za t\u00edm mu\u017eem s p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm, \u017ee se d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji vzd\u00e1, nev\u011bd\u011bla, \u017ee Bill je siln\u00fd. Velmi siln\u00fd.
\nJinak tomu ani b\u00fdt nemohlo\u2026<\/p>\n

Bill nemohl dostat z\u00a0hlavy pocit, \u017ee ho tam matka poslala, aby z\u00a0n\u011bj dostal v\u011bci ohledn\u011b Toma\u2026 v\u011bd\u011bl to, byl o tom p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd.
\nV\u017edycky p\u016fsobila dojmem \u017eeny, kter\u00e1 tu\u0161ila, \u017ee za zav\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi d\u011btsk\u00e9ho pokoje nen\u00ed n\u011bco v po\u0159\u00e1dku. Nau\u010dili se j\u00ed lh\u00e1t. Lhali j\u00ed, p\u0159\u00e1tel\u016fm, kter\u00e9 postupn\u011b ztratili, psychologovi, u\u010ditel\u016fm\u2026 lhali v\u0161em, a pokud to byl jedin\u00fd zp\u016fsob, nem\u011bli s\u00a0t\u00edm nejmen\u0161\u00ed probl\u00e9m.
\nBez ohledu na to, jak \u0161pinav\u011b se Bill c\u00edtil kv\u016fli v\u0161emu, co d\u011blali, sta\u010dilo, aby mu Tom sl\u00edbil, \u017ee to bude nav\u017edy, a v\u0161echno se vr\u00e1tilo na sv\u00e9 m\u00edsto, proto\u017ee nic jin\u00e9ho d\u011blat nemohli.
\nNem\u011bli u\u017e nikoho jin\u00e9ho ne\u017e sebe a byli ochotni ud\u011blat cokoli, aby jim nevzali jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho kdy necht\u011bli ztratit.<\/p>\n

Bill le\u017eel t\u00e9m\u011b\u0159 \u00fapln\u011b na n\u011bm, jednu nohu m\u011bl zav\u011b\u0161enou kolem jeho pasu a Tomova ruka ho dr\u017eela na boku a ob\u010das ho pohladila pod tri\u010dkem.
\nNebylo to n\u011bco, co by se st\u00e1valo \u010dasto, \u017ee by se prost\u011b jen obj\u00edmali, ani\u017e by museli zaj\u00edt d\u00e1l\u2026 ani\u017e by c\u00edtili pot\u0159ebu mluvit, se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima si u\u017e\u00edvali klid, kter\u00fd nach\u00e1zeli, jen kdy\u017e byli \u00fapln\u011b sami.
\nPo del\u0161\u00ed dob\u011b, kdy k jejich u\u0161\u00edm dol\u00e9hal jen lehk\u00fd dech toho druh\u00e9ho rozb\u00edjej\u00edc\u00ed se o jejich k\u016f\u017ei, poc\u00edtil Bill pot\u0159ebu n\u011b\u010deho, co od za\u010d\u00e1tku jejich vztahu nikdy neud\u011blali: promluvit si o tom.<\/p>\n

\u201eTome\u2026\u201c za\u010dal tich\u00fdm, lehk\u00fdm hlasem.
\n\u201eHmm?\u201c
\n\u201eJe tu n\u011bco, nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm\u2026 u\u017e n\u011bjakou dobu, a \u010dasto si \u0159\u00edk\u00e1m, v\u00ed\u0161\u2026\u201c odml\u010del se, jen aby se ujistil, \u017ee ho Tom poslouch\u00e1, \u201emysl\u00ed\u0161, \u017ee tohle v\u0161echno bylo u\u017e d\u0159\u00edv?\u201c
\nTom z\u00edral do stropu.
\n\u201eMysl\u00ed\u0161 t\u00edm, jestli tohle v\u0161echno mohlo b\u00fdt u\u017e p\u0159edt\u00edm?\u201c Zeptal se pochybova\u010dn\u011b.
\n\u201eNe\u2026\u201c Bill jen zvedl hlavu, op\u0159el si ji o ruku a obr\u00e1til se k Tomovi, kter\u00fd le\u017eel na boku. \u201eJako by to tu mezi n\u00e1mi bylo odjak\u017eiva, ale my o tom nev\u011bd\u011bli\u2026 v\u00ed\u0161?\u201c
\nTom se na n\u011bj oto\u010dil a nejist\u011b svra\u0161til obo\u010d\u00ed.
\n\u201eCo t\u00edm mysl\u00ed\u0161?\u201c
\n\u201ePamatuje\u0161 si, co jsme d\u011blali, kdy\u017e jsme byli d\u011bti?\u201c
\n\u201eAle to s t\u00edm nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho\u2026\u201c minimalizoval Tom. \u201eAni jsme nev\u011bd\u011bli, co d\u011bl\u00e1me.\u201c<\/p>\n

Kdy\u017e byli je\u0161t\u011b dost mal\u00ed na to, aby si to mohli dovolit, Bill v\u017edycky hledal zp\u016fsoby, jak upoutat Tomovu pozornost, v\u017edycky se k n\u011bmu v noci p\u0159itulil a u\u017e\u00edval si teplo a pohlazen\u00ed sv\u00e9ho star\u0161\u00edho dvoj\u010dete\u2026 v noci se stala spousta v\u011bc\u00ed, spousta v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 nem\u011bli d\u011blat, a Bill si v\u017edycky \u0159\u00edkal, jak dlouho takhle spolu mohou b\u00fdt. V\u017edycky si \u0159\u00edkal, jestli se s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edm v\u011bkem v\u0161echno to mazlen\u00ed a pozornost vytrat\u00ed.
\nKdy\u017e se z d\u011btsk\u00e9ho mazlen\u00ed stala pot\u0159eba dosp\u011bl\u00fdch, rozhodli se, \u017ee je to n\u011bco, co si u\u017e nemohou dovolit, a p\u0159edst\u00edrali, \u017ee jsou v pohod\u011b, ani\u017e by naslouchali pocitu, kter\u00fd v\u00a0nich rostl \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce, \u010d\u00edm v\u00edce se ho sna\u017eili potla\u010dit.<\/p>\n

Bill si na n\u011bj lehl a bubnoval mu prsty o hru\u010f. Byl to jeden z m\u00e1la okam\u017eik\u016f, kdy se c\u00edtil opravdu klidn\u00fd, a le\u017eet vedle Toma, a dot\u00fdkat se jen takhle jeho hrudi mu k\u00a0tomu, aby byl klidn\u00fd, sta\u010dilo. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, kolikr\u00e1t to takhle mohlo b\u00fdt a nebylo, a jestli je to opravdu tak jednoduch\u00e9.
\nV\u017edycky se b\u00e1l vyr\u016fst, b\u00e1l se, \u017ee bude p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd na to, aby se mohl uch\u00fdlit do Tomovy n\u00e1ru\u010de, kdy\u017e m\u011bl v noci no\u010dn\u00ed m\u016fru. Byla to jejich \u010d\u00e1st, kter\u00e9 se necht\u011bl vzd\u00e1t, n\u011bkdy se pot\u0159eboval c\u00edtit znovu jako d\u00edt\u011b v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.
\n\u201e\u2026 A te\u010f u\u017e v\u00edme?\u201c Zeptal se s tv\u00e1\u0159\u00ed na jeho rameni a zvedl o\u010di, aby zjistil, jak se Tom tv\u00e1\u0159\u00ed.
\nV\u011bt\u0161inou, kdy\u017e se d\u00edval do stropu nad jejich hlavami, byl zamy\u0161len\u00fd, ale te\u010f vypadal klidn\u011b.
\nTom to v\u011bd\u011bl, v\u011bd\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, \u017ee mo\u017en\u00e1 jedin\u00e9, co ho je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee p\u0159im\u011bt p\u0159e\u017e\u00edt, je v\u00e1let se v pe\u0159in\u00e1ch mezi Billov\u00fdma nohama. Netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e b\u00fdt v n\u011bm, c\u00edtit to dokonal\u00e9 teplo, zcela se odpoutat od sv\u011bta rozumu a vn\u00edmat dotek a chu\u0165 jeho k\u016f\u017ee. Mo\u017en\u00e1 \u0161lo o n\u011bco mnohem hlub\u0161\u00edho, ne\u017e se mohlo zd\u00e1t, ale Tom nem\u011bl jin\u00fd zp\u016fsob, jak to dok\u00e1zat.<\/p>\n

\u201eJestli to v\u00edm?\u201c Zeptal se ho rasta. \u201eV\u00edm,\u201c a oto\u010dil se k n\u011bmu, aby mu dok\u00e1zal, \u017ee to nen\u00ed le\u017e.
\nBill se usm\u00e1l, sjel mu rukou z hrudi na krk a oto\u010dil ho, aby si ol\u00edzl rty.
\n\u201eP\u0159edst\u00edr\u00e1me to i te\u010f\u2026\u201c \u0159ekl a p\u0159ilo\u017eil sv\u00e9 rty na rastovy. \u201eV\u017edycky jsme to v\u011bd\u011bli a b\u00e1li se toho.\u201c
\n\u201eTy ses toho v\u017edycky b\u00e1l,\u201c opravil ho Tom a byla to pravda. A\u0165 u\u017e \u010detl cokoli nebo mu lid\u00e9 \u0159\u00edkali cokoli, nic ho tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 tomuto pocitu nemohlo vyd\u011bsit, krom\u011b samotn\u00e9ho strachu o osobu, kterou miloval.
\nAle p\u0159irozenost, s jakou znovu d\u00fdchali stejn\u00fd vzduch a vl\u00e9vali do sebe stejn\u00e9 teplo, je mohla u\u010dinit bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00edmi a klidn\u011bj\u0161\u00edmi ne\u017e kdykoli p\u0159edt\u00edm.
\nKoneckonc\u016f to byla jejich spole\u010dn\u00e1 volba, i kdy\u017e se ani jeden z nich toho druh\u00e9ho neptal, jestli to opravdu chce, a te\u010f, kdy\u017e tu byli a poprv\u00e9 se milovali, ani\u017e by se kv\u016fli tomu museli zlobit, jako by to byl trest, kter\u00fd je t\u0159eba tomu druh\u00e9mu ulo\u017eit za to, \u017ee se dostali do tohoto bodu a uva\u017eovali, jak mohli dovolit, aby pot\u0159eba byla p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e l\u00e1ska a aby v\u00e1\u0161e\u0148 p\u0159ekryl strach.<\/p>\n

***<\/p>\n

Ten den \u0161li za Andreasem, v mal\u00e9m obch\u016fdku p\u0159ed h\u0159bitovem koupili p\u011bkn\u00e9 kv\u011btiny a d\u011blali jen to, co obvykle, kdy\u017e za n\u00edm chodili. Polo\u017eili kv\u011btiny do v\u00e1zy vedle n\u00e1hrobku, n\u011bkolik minut ml\u010dky st\u00e1li, a pak ode\u0161li.
\nPoka\u017ed\u00e9, kdy\u017e tam \u0161li, byla v\u00e1za vedle Andreasova n\u00e1hrobku v\u017edycky pln\u00e1 zvadl\u00fdch kv\u011btin, kter\u00e9 tam dali oni. Nikdo z jeho p\u0159\u00e1tel se tam nezastavil, nep\u0159i\u0161li ani na jeho poh\u0159eb, dokonce ani oni tam ne\u0161li.
\nNe\u0161li by za n\u00edm tam, na h\u0159bitov, kdyby jeho n\u00e1hrobek nebyl jedinou hmotnou v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 tu byla na jeho pam\u00e1tku.
\nAni ta mrcha teta, kter\u00e1 ho m\u011bla v p\u00e9\u010di, ho nikdy nenav\u0161t\u00edvila<\/p>\n

N\u011bkolik minut ml\u010dky st\u00e1li a Bill s \u010dern\u00fdm \u0161\u00e1tkem uv\u00e1zan\u00fdm kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli je te\u010f ta mrcha teta spokojen\u00e1. Kdy\u017e mu cel\u00fd \u017eivot \u0159\u00edkala, \u017ee je nula, shnil\u00e9 jablko, kter\u00e9 spole\u010dnosti rozhodn\u011b neprosp\u00edv\u00e1, jen ji zhor\u0161uje, byla te\u010f \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee to shnil\u00e9 jablko ze spole\u010dnosti opravdu zmizelo?
\nV\u011bt\u0161inou, kdy\u017e tam \u0161el, cht\u011blo se mu v\u0161echny nen\u00e1vid\u011bt. P\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co by mu Andreas \u0159ekl, kdyby st\u00e1le je\u0161t\u011b sed\u011bl v k\u0159esle ve sv\u00e9m pokoji, bradu si op\u00edral o jednu ruku a poslouchal, co by mu Bill \u0159ekl o sob\u011b a Tomovi. Bill by mu to \u0159ekl a v\u011bd\u011bl, \u017ee Andreas\u016fv hlas by nezn\u011bl jinak ne\u017e jako l\u00e1ska. P\u0159em\u00fd\u0161lel o n\u011bm a o Tomovi.<\/p>\n

B\u011bhem t\u011bch n\u011bkolika minut p\u0159em\u00fd\u0161lel o spoust\u011b v\u011bc\u00ed a rozhodl se, \u017ee milov\u00e1n\u00ed s Tomem je nejsp\u00ed\u0161e stejn\u00e9 jako um\u00edr\u00e1n\u00ed.
\n\u017d\u00e1dn\u00e9 my\u0161lenky, \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my, jen skv\u011bl\u00fd, obrovsk\u00fd pocit, kter\u00fd ve v\u00e1s roste a exploduje. Pak u\u017e nic.
\nRozhodl se, \u017ee Toma miluje, a rozhodl se tak p\u0159ed hrobem jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by to jist\u011b pochopil.
\nVe stejnou chv\u00edli mu Tom stiskl ruku a propletl jejich prsty, jako by v\u011bd\u011bl, na co Bill mysl\u00ed, jako by \u0161pehoval tajemstv\u00ed, kter\u00e9 Bill Andreasovi prozradil.
\nBill to Andreasovi \u0159ekl.
\nTajemstv\u00ed, kter\u00e9 ostatn\u011b bylo i jeho.<\/p>\n

Od t\u00e9 chv\u00edle mohlo b\u00fdt v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Mo\u017en\u00e1 by krev jejich viny mohla p\u0159estat t\u00e9ct a pot\u0159\u00edsnit je jako nesmazateln\u00e1 zn\u00e1mka, jako st\u00e1l\u00e1 p\u0159ipom\u00ednka toho, co ud\u011blali, ale m\u00edsto toho je pr\u00e1v\u011b tato krev odsoudila, poznamenala den, po kter\u00e9m Bill tolik tou\u017eil, ale mo\u017en\u00e1 nikdy necht\u011bl, aby p\u0159i\u0161el.<\/p>\n

Kdy\u017e se vr\u00e1tili dom\u016f, nejen\u017ee bylo nezvykl\u00e9 ticho, ale jejich matka a jej\u00ed p\u0159\u00edtel sed\u011bli u j\u00eddeln\u00edho stolu s nerozlu\u0161titeln\u00fdmi v\u00fdrazy ve tv\u00e1\u0159i.
\nZd\u00e1lo se, \u017ee si pov\u00eddaj\u00ed, ale kdy\u017e si v\u0161imli dvoj\u010dat, najednou se zarazili a vrhli na n\u011b up\u0159en\u00e9 pohledy. Oba byli znepokojeni v\u00e1\u017enost\u00ed, kterou vid\u011bli jen z\u0159\u00eddka. Sna\u017eili se ten pocit ignorovat.<\/p>\n

\u201eStalo se n\u011bco?\u201c Zeptal se Tom a c\u00edtil, jak tlak nar\u016fst\u00e1.
\n\u201eTome\u2026 mus\u00edme si promluvit,\u201c \u0159ekl mu\u017e tvrd\u011b se choval se jako otec, kter\u00fdm nikdy nebyl. \u201eO \u2013 OK,\u201c p\u0159ik\u00fdvl, viditeln\u011b nerv\u00f3zn\u00ed.
\nChv\u00edli bylo ticho, ne\u017e si Tom uv\u011bdomil, \u017ee se pozornost p\u0159esunula na Billa, kter\u00fd st\u00e1l nehybn\u011b za n\u00edm.
\n\u201eBille, jdi do sv\u00e9ho pokoje,\u201c na\u0159\u00eddila mu matka a zn\u011blo to t\u00e9m\u011b\u0159 zamy\u0161len\u011b. Zd\u00e1lo se, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 lituje toho, co se m\u011blo za chv\u00edli st\u00e1t.
\nBill se ani nepohnul, u\u017e ho unavovalo, \u017ee je st\u00e1le pova\u017eov\u00e1n za toho zraniteln\u011bj\u0161\u00edho z nich. Kdy\u017e se vyskytl n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m, nikdo se ho neptal, nikdo nikdy neposlouchal, co \u0159\u00edkal, a dokonce i te\u010f, kdy\u017e se m\u011blo \u0159e\u0161it n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho, musel odej\u00edt do pokoje, jako by jeho n\u00e1zor byl zbyte\u010dn\u00fd. Neh\u00fdbal se, zvl\u00e1\u0161\u0165 te\u010f, kdy\u017e se ho to m\u011blo t\u00fdkat, proto\u017ee se to t\u00fdkalo i Toma. Zejm\u00e9na jeho.
\n\u201eBille.\u201c
\nTo Tomovo k\u00fdvnut\u00ed mu sta\u010dilo k tomu, aby sprintoval p\u0159\u00edmo do pokoje a s v\u00edce ne\u017e v\u00fdmluvn\u00fdm pohledem na Toma opustil m\u00edstnost, ne\u017e se v n\u00ed zamkl.
\n\u017dena sed\u00edc\u00ed u stolu pora\u017een\u011b sklopila hlavu. M\u011bla pocit, jako by nad sv\u00fdmi d\u011btmi \u00fapln\u011b ztratila kontrolu, co\u017e si s sebou nesla u\u017e od jejich \u00fatl\u00e9ho v\u011bku.
\nKdy\u017e osam\u011bli, p\u0159istoupil mu\u017e k rastovi a hroziv\u011b ho chytil za klopy mikiny, kterou m\u011bl na sob\u011b.
\n\u201eCo to kurva d\u011bl\u00e1\u0161? Co?!\u201c<\/p>\n

***<\/p>\n

Bill za sebou zav\u0159el dve\u0159e a nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Musel \u010dekat, posadil se tedy na zem, p\u0159itiskl si dlouh\u00e9 nohy k hrudi a sna\u017eil se uklidnit \u2013 jak jen to \u0161lo \u2013 ten pocit \u00fazkosti, kter\u00fd si razil cestu z hrudi do mozku a nemilosrdn\u011b ho drtil ve sv\u00e9m sev\u0159en\u00ed.
\nNen\u00e1vid\u011bl ten pocit, nen\u00e1vid\u011bl svou citlivost, kter\u00e1 mu umo\u017e\u0148ovala c\u00edtit nap\u011bt\u00ed ve vzduchu, zachytit ka\u017edou jeho stopu a n\u00e9st jeho t\u00edhu.
\nC\u00edtil, \u017ee se n\u011bco zlomilo.<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eNechte m\u011b mluvit!\u201c
\n\u201eMluvit? Chce\u0161 si mluvit?! Co t\u00edm kurva mysl\u00ed\u0161?!\u201c Za\u0159val na n\u011bj mu\u017e a znovu s n\u00edm zacloumal, nev\u0161\u00edmal si popeln\u00edku, kter\u00fd \u017eena upustila, a rychle se zvedla od stolu, aby se ho pokusila uklidnit. \u201eJsi nemocn\u00fd!\u201c K\u0159i\u010del pln\u00fd nen\u00e1visti.
\nP\u0159i t\u011bch slovech Tom uc\u00edtil, jak v n\u011bm n\u011bco roste a pulzuje tak siln\u011b, \u017ee by mohl explodovat. N\u011bco mnohem siln\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e hn\u011bv a hor\u0161\u00edho ne\u017e nen\u00e1vist.<\/p>\n

***<\/p>\n

Tom\u016fv hlas zn\u011bl tak hlasit\u011b, \u017ee Billovi p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z po z\u00e1dech. D\u011blo se p\u0159esn\u011b to, co u\u017e m\u011bs\u00edce o\u010dek\u00e1val, a bylo to mnohem hor\u0161\u00ed, ne\u017e si p\u0159edstavoval.
\nObjal si rukama nohy a po tv\u00e1\u0159i se mu rozlil \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se k t\u00e9to situaci v\u016fbec nehodil. V tom v\u00fdrazu nebylo ani stopy po \u0161t\u011bst\u00ed, ale pot\u0159eboval n\u011bjak upustit p\u00e1ru a nemyslet p\u0159\u00edli\u0161 na to, jak \u0161patn\u011b se c\u00edt\u00ed.<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eP\u0159esta\u0148te!\u201c
\nZnepokojen\u00e1 matka zas\u00e1hla a sna\u017eila se syna a sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele od sebe odtrhnout, aby nedo\u0161lo ke st\u0159etu, k n\u011bmu\u017e by do\u0161lo, kdyby se oba neuklidnili a nespustili ruce.
\n\u201eJe mi u prdele, co si mysl\u00ed\u0161!\u201c Tom vyk\u0159ikl, tv\u00e1\u0159 mu zrudla a byla pln\u00e1 vzteku. \u201eTy nikoho nezaj\u00edm\u00e1\u0161, \u010d\u016fr\u00e1ku!\u201c
\n\u201eTome!\u201c \u017dena znovu zas\u00e1hla, ale bez \u00fasp\u011bchu.
\n\u201eM\u00e1\u0161 n\u011bco s hlavou! Rozum\u00ed\u0161?!\u201c
\nTo bylo prost\u011b p\u0159\u00edli\u0161.
\nTom nedok\u00e1zal uklidnit hnus, kter\u00fd mu zatem\u0148oval mysl, nedok\u00e1zal ovl\u00e1dnout sev\u0159enou p\u011bst, kter\u00e1 se na mu\u017ee vrhla a ude\u0159ila ho s neb\u00fdvalou prudkost\u00ed mezi mat\u010din\u00fdm vysok\u00fdm sykotem a p\u0159idu\u0161en\u00fdm n\u00e1\u0159kem mu\u017ee, kter\u00fd se ocitl zhroucen\u00fd na zemi a plival krev.<\/p>\n

***<\/p>\n

Vzpomn\u011bl si na jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, na kter\u00e9ho se v tu chv\u00edli mohl obr\u00e1tit, kter\u00fd ur\u010dit\u011b v\u0161echno sly\u0161el a vid\u011bl, a v\u011bd\u011bl, \u017ee je mo\u017en\u00e1 jedin\u00fd, kdo to dok\u00e1\u017ee pochopit.
\nP\u0159istoupil ke stolu, vzal si pero z\u00a0dr\u017e\u00e1ku vyroben\u00e9ho z plechovky od pepsi na stole a za\u010dal ps\u00e1t do se\u0161itu. Kdy\u017e skon\u010dil, str\u010dil si vytr\u017een\u00fd list pap\u00edru do kapsy spolu se zapalova\u010dem a \u010dekal, a\u017e se Tom vr\u00e1t\u00ed do pokoje.
\nMusel si promluvit s Andreasem.
\nZaslechl t\u011b\u017ek\u00e9 kroky, kter\u00e9 se bl\u00ed\u017eily k m\u00edstnosti; byly nezam\u011bniteln\u00e9. Zvuk podr\u00e1\u017eek jeho bot, doba mezi jedn\u00edm a druh\u00fdm krokem, a dokonce i zvuk \u0161oupaj\u00edc\u00edch d\u017e\u00edn\u016f \u0159\u00edkal, \u017ee je to Tom.<\/p>\n

Na okam\u017eik zatajil dech; sly\u0161el v\u0161echno, co bylo \u0159e\u010deno ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, a st\u00e1le si nedok\u00e1zal srovnat my\u0161lenky, nedok\u00e1zal naj\u00edt vin\u00edka, na kter\u00e9ho by mohl uk\u00e1zat prstem.
\nUsly\u0161el t\u011b\u017ek\u00e9 cvaknut\u00ed kliky, kter\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 n\u00e1siln\u011b posko\u010dila, a dve\u0159e se prudce otev\u0159ely.
\nBill vysko\u010dil na nohy a vrhl na n\u011bj rozru\u0161en\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled. Ale nic ne\u0159ekl, jen se pod\u00edval na Toma, kter\u00fd se nerv\u00f3zn\u011b pohyboval po mal\u00e9 m\u00edstnosti a rukou si prohr\u00e1bl blon\u010fat\u00e9 dredy, kter\u00e9 si nechal ost\u0159\u00edhat tak, \u017ee se dot\u00fdkaly ramen.
\n\u201eBille,\u201c za\u010dal a sna\u017eil se vypadat klidn\u011b. \u201eOni to\u2026\u201c
\n\u201eV\u011bd\u00ed\u2026\u201c \u010dernovl\u00e1sek ho p\u0159edb\u011bhl. \u201e\u0158val jsi tak hlasit\u011b, \u017ee jsem v\u0161echno sly\u0161el a pak\u2026 bylo to nevyhnuteln\u00e9.\u201c
\nOba zmaten\u011b ml\u010deli. Byli zasko\u010deni, a\u010dkoli tento okam\u017eik p\u0159edv\u00eddali od chv\u00edle, kdy s\u00a0t\u00edm v\u0161\u00edm za\u010dali. Z vedlej\u0161\u00edho pokoje st\u00e1le sly\u0161eli, jak se matka \u017eiv\u011b h\u00e1d\u00e1 se sv\u00fdm partnerem.
\n\u201eA co te\u010f?\u201c Za\u0161eptal Bill na pokraji slz. \u201eCo te\u010f budeme d\u011blat?\u201c
\nTom o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, i kdy\u017e dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co by m\u011bli ud\u011blat. V\u011bd\u011bl to od chv\u00edle, kdy ho ten mu\u017e chytil za mikinu a vlastn\u011b je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm.
\n\u201eOdejdeme,\u201c \u0159ekl rozhodn\u011b.
\n\u201eNe\u2026\u201c Bill nejist\u011b zavrt\u011bl hlavou. \u201eNe, j\u00e1 nechci\u2026\u201c
\nTom se znepokojen\u011b zamra\u010dil. \u201eBille?\u201c Oslovil ho, kdy\u017e se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil, ale on se oto\u010dil.
\n\u201eNe, nechci, Tome\u2026 j\u00e1 nechci odej\u00edt,\u201c \u0159ekl zlomen\u00fdm hlasem. Kdy\u017e mluvil, ani se na sv\u00e9 dvoj\u010de nepod\u00edval.
\n\u201eA co chce\u0161 d\u011blat? Z\u016fstat tady s nimi?\u201c \u0158ekl Tom \u0161okovan\u011b, mo\u017en\u00e1 sp\u00ed\u0161e z toho, \u017ee se od n\u011bj Bill odvr\u00e1til, ne\u017e z jeho nesouhlasu.<\/p>\n

Bill nejevil zn\u00e1mky \u00fastupku a Tom se ho sna\u017eil oslovit m\u00edrn\u011bji. M\u00edstnost osv\u011btlovalo jen sv\u011btlo pouli\u010dn\u00edch lamp, ale v Billov\u00fdch vlhk\u00fdch o\u010d\u00edch byl jasn\u011b patrn\u00fd lesk. Zd\u00e1lo se, \u017ee k tomu domovu a k matce objevil pouto, kter\u00e9 nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil, nikdy p\u0159edt\u00edm nebyl tak bl\u00edzko, aby to v\u0161echno mohl ztratit.
\n\u201eBille\u2026 jsi v po\u0159\u00e1dku?\u201c Zeptal se Tom a pokusil se k n\u011bmu znovu nat\u00e1hnout ruku a jemn\u011b ho vzal za z\u00e1p\u011bst\u00ed.
\n\u010cernovl\u00e1sek se kone\u010dn\u011b nechal Tomem obejmout. \u201eNe\u2026 ne, nejsem v po\u0159\u00e1dku\u2026\u201c za\u0161eptal tich\u00fdm hlasem, a najednou se c\u00edtil nah\u00fd.
\n\u201eV\u0161echno bude v\u00a0po\u0159\u00e1dku,\u201c \u0159ekl mu Tom a pohladil ho po vlasech. Dvoj\u010de si schov\u00e1valo tv\u00e1\u0159 do jeho krku a bojovalo s nutk\u00e1n\u00edm propuknout v\u00a0pl\u00e1\u010d. \u201eNa ostatn\u00edch nez\u00e1le\u017e\u00ed, m\u00e1me sami sebe, v\u0161echno bude v\u00a0po\u0159\u00e1dku,\u201c opakoval mu a v Billovi to probudilo touhu b\u00fdt s n\u00edm o samot\u011b a vr\u00e1tit v\u0161echno na sv\u00e9 m\u00edsto. Nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak\u00e9 by to bylo, kdyby musel v\u0161echno opustit, ale Tom byl jeho v\u0161echno, tak\u017ee to bylo v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

\u201eV\u017edycky budeme \u017e\u00edt takhle,\u201c \u0159ekl Bill a odt\u00e1hl se od n\u011bj.
\n\u201eI kdy\u017e to takhle po\u0159\u00e1d bude, nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom,\u201c odpov\u011bd\u011bl rasta a lehce pol\u00edbil sv\u00e9 dvoj\u010de na rty.<\/p>\n

Posb\u00edrali si nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci do batoh\u016f, kter\u00e9 m\u011bli do \u0161koly, a p\u00e1r \u00faspor, kter\u00e9 Tom na\u0161et\u0159il, a taky kytary. Ode\u0161li z\u00a0domu a sna\u017eili se nevn\u00edmat ledov\u00e9 pohledy matky a jej\u00edho p\u0159\u00edtele. \u017dena se tv\u00e1\u0159ila pora\u017een\u011b a zkrou\u0161en\u011b, ani zdaleka ne tak jako jej\u00ed partner; byl to pohled matky, kter\u00e1 od za\u010d\u00e1tku prohr\u00e1vala, kter\u00e1 nedok\u00e1\u017ee napravit chyby, jich\u017e se dopustila, a kter\u00e1 m\u016f\u017ee sv\u00e9 d\u011bti jen nechat j\u00edt d\u00e1l cestou, kterou si vybraly.<\/p>\n

Tom se zastavil ve dve\u0159\u00edch a sev\u0159el ruku Billa, kter\u00fd se schoval za impozantn\u00ed postavu sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Uvid\u011bl krev na mu\u017eov\u011b l\u00edcn\u00ed kosti a uv\u011bdomil si, jak v\u00e1\u017en\u00e1 situace je.
\n\u201eOdch\u00e1z\u00edme,\u201c \u0159ekl v\u00e1\u017en\u011bji ne\u017e kdy jindy a zd\u00e1lo se, \u017ee mu\u017e chce na toto rozhodnut\u00ed reagovat, ale Tom za sebou t\u00e1hl sv\u00e9 dvoj\u010de a zabouchl za sebou dve\u0159e. Nemohl v tom dom\u011b z\u016fstat ani o minutu d\u00e9le a nehodlal od toho mu\u017ee sly\u0161et u\u017e ani slovo.
\nSv\u011btlovlas\u00e1, unaven\u011b kr\u00e1sn\u00e1 \u017eena si uv\u011bdomila, \u017ee na n\u011b ztratila ve\u0161ker\u00e1 pr\u00e1va, a jedin\u00e9, co mohla d\u011blat, bylo p\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak jej\u00ed d\u011bti odch\u00e1zej\u00ed ze dve\u0159\u00ed.<\/p>\n

Tom se ujistil, \u017ee Bill dr\u017e\u00ed nohy daleko od kol, proto\u017ee se b\u00e1l, \u017ee se mu do nich zamotaj\u00ed paty. Kdy\u017e jim bylo osm nebo dev\u011bt let, stalo se, \u017ee Tom vzal Billa na kolo a \u010dernovl\u00e1sek skon\u010dil s patou v r\u00e1fku a o\u0161kliv\u011b se zranil. Ta p\u0159edstava Toma pron\u00e1sledovala u\u017e l\u00e9ta a on si p\u0159\u00edsahal, \u017ee si p\u0159i ka\u017ed\u00e9 j\u00edzd\u011b bude chr\u00e1nit jeho nohy, i kdy\u017e m\u011bla Vespa kola nap\u016fl zakryt\u00e1.
\nBill se b\u011bhem j\u00edzdy rozplakal, ale Tom si toho nesta\u010dil v\u0161imnout, proto\u017ee v\u00edtr slzy osu\u0161il d\u0159\u00edv, ne\u017e je sta\u010dil vid\u011bt.
\nBill nevid\u011bl ani Tomovy.<\/p>\n

Na n\u00e1dra\u017e\u00ed dorazili dostate\u010dn\u011b pozd\u011b, aby tam u\u017e nikdo nebyl. Ve\u0161li dovnit\u0159 vestibulu osv\u011btlen\u00e9ho sv\u011btlomety a automaty a na\u0161li si odlehl\u00e9 m\u00edsto, kde si sedli na zem ke zdi s tabulemi s j\u00edzdn\u00edmi \u0159\u00e1dy.
\nBylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vid\u011bt n\u00e1dra\u017e\u00ed opu\u0161t\u011bn\u00e9, jin\u00e9 ne\u017e ve dne, kdy\u017e tu hr\u00e1vali, ale nau\u010dili se zvyknout si na no\u010dn\u00ed n\u00e1dra\u017e\u00ed, temn\u00e9 a tich\u00e9, kter\u00e9 jako by bylo stvo\u0159en\u00e9 pro dva milence, kte\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b utekli.
\nChv\u00edli tak z\u016fstali, napjat\u00ed a semknut\u00ed k sob\u011b, aby bojovali s\u00a0chladem s\u00a0batohy st\u00e1le zav\u0159en\u00fdmi.
\nDali si na \u010das, a chv\u00edli doufali, \u017ee p\u0159etlak pocit\u016f a zmatk\u016f odezn\u00ed, aby se pak mohli rozhodnout, co s nimi bude d\u00e1l.<\/p>\n

\u201eOK\u2026\u201c Tom p\u0159eru\u0161il ticho. \u201eJ\u00e1 u\u017e pr\u00e1ci m\u00e1m, nebude probl\u00e9m naj\u00edt je\u0161t\u011b\u2026\u201c
\n\u201eTaky si najdu pr\u00e1ci,\u201c vlo\u017eil se do toho Bill.
\n\u201eNo\u2026 budeme hodn\u011b pracovat a u\u017e nebudeme m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my\u2026\u201c \u0159ekl, zat\u00edmco Bill ho poslouchal s o\u010dima zav\u0159en\u00fdma \u00fanavou. \u201eBude to snadn\u00e9\u2026 v\u017edy\u0165 to nen\u00ed nic, co bychom u\u017e ned\u011blali\u2026\u201c pokra\u010doval, i kdy\u017e Bill neodpov\u00eddal. V\u011bd\u011bl, \u017ee nesp\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e Bill spal, jeho dech byl jin\u00fd. \u201eM\u016f\u017eeme z\u00edskat zp\u011bt ztracen\u00fd \u010das\u2026 M\u016f\u017eeme b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed.\u201c
\nBill unaven\u011b p\u0159ik\u00fdvl, \u010d\u00edm\u017e v\u00a0Tomovi vyvolal pocit, \u017ee ho ta slova nep\u0159esv\u011bd\u010dila, u\u017e ne\u2026
\nRasta si povzdechl. \u201eSlibuju,\u201c, \u0159ekl a doufal, \u017ee se Bill bude c\u00edtit o n\u011bco l\u00e9pe.
\nDal by cokoli za to, aby v\u011bd\u011bl, co si Bill mysl\u00ed, aby v\u011bd\u011bl, jestli t\u00e9 volby lituje, jestli se boj\u00ed nedostatku svobody, kter\u00fd mu tenhle vztah nab\u00eddne, nebo jestli tomu v\u0161emu prost\u011b podlehl. Myslel si, \u017ee kdyby se Bill rozhodl odej\u00edt od n\u011bj a ne\u0159ekl mu to \u201emiluji t\u011b\u201c, kter\u00e9 si \u0159ekli ten den, kdy je\u0161t\u011b prost\u011bradlo nebylo u\u0161pin\u011bn\u00e9 krv\u00ed, m\u011bl by k\u00a0tomu v\u0161echny d\u016fvody na sv\u011bt\u011b.
\nBill na nic z toho nemyslel.<\/p>\n

\u201eBudeme \u0161\u0165astn\u00ed,\u201c \u0159ekl m\u00edsto toho a sly\u0161et jeho hlas bylo pro Toma jako se znovu nadechnout.
\n\u201e\u2026 A spole\u010dn\u011b,\u201c dodal rasta.
\n\u201e\u0160\u0165astn\u00ed a spolu, jo.\u201c
\n\u201eOK?\u201c
\n\u201eJo.\u201c
\n\u201eOK\u2026\u201c<\/p>\n

Te\u010f, kdy\u017e se zd\u00e1lo, \u017ee je v\u0161echno tak, jak m\u00e1, Bill si op\u0159el hlavu o Tomovo rameno a Tom se op\u0159el o jeho hlavu, hledaje tak pohodlnou polohu na span\u00ed.
\n\u201eNikdy jsem toho nelitoval,\u201c \u0159ekl Bill jedn\u00edm dechem po n\u011bkolika okam\u017eic\u00edch ticha, \u201ev\u00e1\u017en\u011b\u2026\u201c
\nTom m\u00edrn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159 a pol\u00edbil Billa na hlavu. \u201eKdyby to tak bylo, pochopil bych to.\u201c
\n\u201eAle nebylo, nelitoval jsem toho, nikdy.\u201c
\nTom nic ne\u0159ekl.
\nBill se m\u00edrn\u011b pohnul a vzpomn\u011bl si, \u017ee m\u00e1 v kapse st\u00e1le dopis, kter\u00fd napsal Andreasovi.
\nVyt\u00e1hl zma\u010dkan\u00fd pap\u00edr a zapalova\u010d, lehce \u0161krtl, nechal ho vzplanout, a pak ho nechal ho\u0159et.
\nUd\u011blal to se v\u0161emi dopisy, kter\u00e9 mu napsal, tak\u017ee se k n\u011bmu slova dostala skrze kou\u0159.
\n\u010cernovl\u00e1sek se znovu p\u0159itulil ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti, havran\u00ed pramen vlas\u016f mu zakr\u00fdval jedno oko a spadal mu p\u0159es nos.
\nZvedl koutky \u00fast m\u00edrn\u011b nahoru v unaven\u00e9m \u00fasm\u011bvu a pak se ho pevn\u011b chytil.
\nTe\u010f, kdy\u017e ho dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, se c\u00edtil opravdu v bezpe\u010d\u00ed a bylo mu jedno, co je kolem, i kdy\u017e kolem u\u017e nebylo nic.
\nV t\u00e9 n\u00e1ru\u010di se c\u00edtil jako doma, jako v jedin\u00e9m domov\u011b, kde mohl \u017e\u00edt.
\n\u201eV\u00ed\u0161 co, Tome?\u201c
\n\u201eCo?\u201c
\nTom c\u00edtil, \u017ee ho tiskne se vz\u00e1cnou a kr\u00e1snou intenzitou.
\n\u201eJ\u00e1 u\u017e \u0161\u0165astn\u00fd jsem.\u201c<\/p>\n

Nakonec jsi m\u011bl v\u017edycky pravdu, Andreasi, \u010dlov\u011bk by se nem\u011bl b\u00e1t toho, co m\u016f\u017ee b\u00fdt na druh\u00e9 stran\u011b hranice, a na jej\u00edm p\u0159ekro\u010den\u00ed nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho.
\nD\u016fle\u017eit\u00e9 je v\u011bd\u011bt, \u017ee jsi ud\u011blal spr\u00e1vnou v\u011bc.
\nKdysi bylo v\u0161echno jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdysi nebylo t\u0159eba se na nic pt\u00e1t.
\nKdysi nebylo t\u0159eba schov\u00e1vat se v kout\u011b a rozli\u0161ovat mezi dobrem a zlem nebo si vyb\u00edrat strany.
\nMo\u017en\u00e1 by to tak mohlo b\u00fdt st\u00e1le, mo\u017en\u00e1 bychom se mohli vr\u00e1tit do t\u00e9 doby, vr\u00e1tit se k tomu, abychom se na sebe d\u00edvali nov\u00fdma o\u010dima a dot\u00fdkali se jeden druh\u00e9ho nezku\u0161en\u00fdma rukama, a bylo by to jako tehdy, kdy\u017e jsme jako d\u011bti c\u00edtili jen pot\u0159ebu b\u00fdt spolu, ani\u017e bychom se jeden druh\u00e9ho na n\u011bco ptali\u2026 a nic by nebylo spravedliv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

autor: <\/strong>\u00b0GinevrA\u00b0
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00b0GinevrA\u00b0 Epilog 12. listopadu 1993 Nejistota: jako kdy\u017e ve tm\u011b otev\u0159ete o\u010di doko\u0159\u00e1n, pak je pevn\u011b zav\u0159ete, pak je otev\u0159ete a oslep\u00ed v\u00e1s st\u0159\u00edbrn\u00e9 te\u010dky vytvo\u0159en\u00e9 tlakem na rohovky, stisknete je, zamrk\u00e1te jimi, zaost\u0159\u00edte a znovu v\u00e1s oslep\u00ed, ale aspo\u0148 n\u011bjak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79436279,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[743],"tags":[],"class_list":["post-79436309","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-nemesis-by-ginevra"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436309","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79436309"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436309\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436310,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436309\/revisions\/79436310"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79436279"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79436309"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79436309"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79436309"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}