{"id":79436377,"date":"2021-12-22T16:00:00","date_gmt":"2021-12-22T15:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79436377"},"modified":"2021-12-21T19:30:18","modified_gmt":"2021-12-21T18:30:18","slug":"lora-del-te-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2021\/12\/22\/lora-del-te-4\/","title":{"rendered":"L\u2019ora del T\u00e8 4."},"content":{"rendered":"

autor: \u00b0GinevrA\u00b0<\/strong><\/p>\n

A dny ub\u00edhaly, zat\u00edmco nyn\u00ed byly noci mlad\u00e9ho Thomase prov\u00e1zeny sny a my\u0161lenkami, kter\u00e9 by se v\u00a0jeho mysli objevovat nem\u011bly. N\u011bkdy to byly p\u0159\u00edjemn\u00e9 my\u0161lenky, a kdy\u017e ho nav\u0161t\u00edvily, p\u0159inesly mu pot\u011b\u0161en\u00ed, uvoln\u011bn\u00ed a umo\u017enily mu upadnout do hlubok\u00e9ho a klidn\u00e9ho sp\u00e1nku. Jindy ho p\u0159iv\u00e1d\u011bly k \u0161\u00edlenstv\u00ed, kter\u00e9 mu nedalo sp\u00e1t celou noc.
\nProbl\u00e9m byl prost\u011b v tom, \u017ee nech\u00e1pal, co si o nich m\u00e1 myslet, proto\u017ee v\u0161echny m\u011bly jednoho hlavn\u00edho hrdinu. Podivn\u00e9ho klobou\u010dn\u00edka z kr\u00e1mku v aleji star\u00e9ho d\u0159ev\u011bn\u00e9ho mostu.
\n\u010c\u00edm v\u00edc o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm v\u00edc musel myslet na slova, kter\u00e1 mu Maryon \u0159ekla\u2026 \u201eSrde\u010dn\u00ed z\u00e1le\u017eitost\u201c\u2026
\nAle opravdu mohla vid\u011bt, jak moc mu ten bl\u00e1zniv\u00fd kluk p\u0159evr\u00e1til \u017eivot na ruby? Nebo to byla \u017eenina p\u0159\u00edli\u0161n\u00e1 bystrost, \u010di sp\u00ed\u0161e fantazie bloud\u00edc\u00ed dle libosti, co ji p\u0159im\u011blo k tomu, aby mu tohle \u0159ekla?<\/p>\n

Pravdou bylo, \u017ee klobou\u010dn\u00edk mu skute\u010dn\u011b p\u0159evr\u00e1til \u017eivot naruby, a to zp\u016fsobem, kter\u00fd se ani nedal vysv\u011btlit\u2026
\nThomas ho nepot\u0159eboval ani vid\u011bt, aby ho m\u011bl v mysli, nepot\u0159eboval sly\u0161et jeho hlas se zvl\u00e1\u0161tn\u00edm p\u0159\u00edzvukem, aby ho sly\u0161el zn\u00edt znovu a znovu, dokud ho neukol\u00e9bal ke sp\u00e1nku\u2026 m\u011bl ho st\u00e1le p\u0159ed o\u010dima a jasn\u011b sly\u0161el jeho hlas, dokonce i kdy\u017e tu nebyl.
\nN\u011bkdy ho nemohl vyst\u00e1t s jeho nevysv\u011btliteln\u011b neskute\u010dn\u00fdmi zp\u016fsoby, ale v\u017edy, kdy\u017e z\u00a0jeho obch\u016fdku odch\u00e1zel, nemohl ignorovat, jak moc mu chyb\u00ed, a kdy\u017e se vr\u00e1til do Maryonina domu, jeho jedinou my\u0161lenkou bylo, \u017ee se chce vr\u00e1tit zp\u00e1tky za n\u00edm.
\nByl mo\u017en\u00e1 i trochu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se tenhle \u00fakol st\u00e1le odkl\u00e1dal, jako by s\u00e1m necht\u011bl jejich sch\u016fzky p\u0159eru\u0161ovat, ale te\u010f se zd\u00e1lo, \u017ee je ta chv\u00edle bl\u00edzko\u2026 \u201eZa p\u00e1r dn\u00ed, Thom\u00e1si,\u201c \u0159ekl mu.
\nM\u011bl u\u017e jen p\u00e1r dn\u00ed na to, aby ho mohl znovu vid\u011bt, jen p\u00e1r dn\u00ed na to, aby se rozhodl, jak\u00fd d\u016fvod maj\u00ed ty jeho neust\u00e1le my\u0161lenky\u2026
\nU\u017e jen p\u00e1r dn\u00ed\u2026<\/p>\n

***<\/p>\n

Thomas op\u011bt p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h obchodu a uvid\u011bl postavu v \u010dern\u00e9m od\u011bvu, jak sed\u00ed u pultu, stejn\u011b jako p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by kobou\u010dn\u00edk d\u011blal cokoliv zvl\u00e1\u0161tn\u00edho\u2026 prost\u011b to vypadalo, jako by\u2026 \u010dekal, i kdy\u017e prvn\u00ed slova, kter\u00e1 p\u0159i pohledu na mlad\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka pronesl, byla: \u201e\u0158\u00edkal jsem p\u00e1r dn\u00ed.\u201c
\n\u201e\u0158ekl jsi, \u017ee se m\u016f\u017eu vr\u00e1tit, kdykoliv budu cht\u00edt.\u201c Odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e Tom. \u201eA stejn\u011b jsem nep\u0159i\u0161el kv\u016fli klobouku.\u201c
\nZd\u00e1lo se, \u017ee se klobou\u010dn\u00edk malinko usm\u00e1l. Hrac\u00ed sk\u0159\u00ed\u0148ka hr\u00e1la jako obvykle a vytv\u00e1\u0159ela p\u0159\u00edjemnou, jednoduchou melodii, kter\u00e1 vracela do vzd\u00e1len\u00fdch vzpom\u00ednek na d\u011btstv\u00ed\u2026 nebo alespo\u0148 do t\u011bch, kter\u00e9 takov\u00e9 m\u011bly b\u00fdt. Thomas koneckonc\u016f pro\u017eil v\u011bt\u0161inu d\u011btstv\u00ed v sirot\u010dinci, z n\u011bho\u017e utekl, a skon\u010dil v mal\u00e9 temn\u00e9 a osam\u011bl\u00e9 hosp\u016fdce sle\u010dny Maryon, je\u017e svou milou a mate\u0159skou str\u00e1nku s\u00a0nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed vyhradila pouze jemu, a to i vzhledem k v\u00fdsledk\u016fm jejich kr\u00e1tk\u00fdch man\u017eelstv\u00ed.<\/p>\n

\u201eA pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el, kdy\u017e ne pro klobouk?\u201c zeptal se obchodn\u00edk opr\u00e1vn\u011bn\u011b a Thomas z\u016fstal pon\u011bkud zara\u017een\u011b st\u00e1t a u\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak neuv\u00e1\u017een\u00e9 bylo jeho jedn\u00e1n\u00ed a slova. Kdy\u017e nedok\u00e1zal vysv\u011btlit ani s\u00e1m sob\u011b, co vlastn\u011b chce, jak by to potom mohl vysv\u011btlit jemu?
\n\u201eZat\u00edmco se rozhoduje\u0161, mohli bychom d\u011blat n\u011bco jin\u00e9ho\u2026\u201c navrhl \u010dernovl\u00e1sek a Thomas se p\u0159i t\u011bch slovech m\u00e1lem utopil ve vlastn\u00edch slin\u00e1ch, p\u0159esto\u017ee v chlapcov\u011b t\u00f3nu nebylo nic zlomysln\u00e9ho.
\nKlobou\u010dn\u00edk k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku a \u010dekal, a\u017e ji vezme, blon\u010f\u00e1k v\u0161ak zav\u00e1hal, ale kdy\u017e si v\u0161iml, jak je na dotek jemn\u00e1, p\u0159ijal ji.<\/p>\n

\u201eMohli bychom si zatan\u010dit,\u201c navrhl obchodn\u00edk a odlo\u017eil klobouk na pult, \u010d\u00edm\u017e odkryl svou kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159, a blon\u010f\u00e1k se na chv\u00edli ztratil v\u00a0jej\u00edm pozorov\u00e1n\u00ed.
\n\u201eJ\u00e1\u2026 nejsem si jist\u00fd, jestli um\u00edm tan\u010dit\u2026\u201c sna\u017eil se Thomas \u0159\u00edct, rozru\u0161en\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e cht\u011bl b\u00fdt, ale p\u0159edstava toho huben\u00e9ho \u010dernovl\u00e1skova t\u011bla tak bl\u00edzko sv\u00e9ho ho nemohla nevyv\u00e9st z m\u00edry.
\n\u201eMoc se mi to l\u00edb\u00ed\u2026 ale nikdy jsem nena\u0161el tolik p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed, abych to mohl d\u011blat\u2026\u201c
\n\u201eOh, no\u2026 j\u00e1 taky ne\u2026\u201c odpov\u011bd\u011bl blon\u010f\u00e1k, c\u00edtil, jak se to \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159itisklo k jeho, a instinktivn\u011b p\u0159ilo\u017eil ruku k jeho huben\u00fdm z\u00e1d\u016fm. Za\u010dali se pohybovat v rytmu melodie, kterou sk\u0159\u00ed\u0148ka hr\u00e1la, a Thomas c\u00edtil, jak se mu cel\u00fdm t\u011blem rozl\u00e9v\u00e1 teplo. V\u011bdom si toho, \u017ee mu v\u00a0d\u016fsledku toho zrudly tv\u00e1\u0159e, soud\u011b dle horka, kter\u00e9 c\u00edtil v obli\u010deji, odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, ale zes\u00edlil sev\u0159en\u00ed chlapcovy ruky i zad.<\/p>\n

Zamyslel se nad t\u00edm, \u017ee to, co m\u011blo b\u00fdt oby\u010dejnou poch\u016fzkou, se za tak kr\u00e1tkou dobu zm\u011bnilo v s\u00e9rii z\u00e1hadn\u00fdch a znepokojiv\u00fdch setk\u00e1n\u00ed, diktovan\u00fdch \u0161\u00edlenou, ale jaksi stra\u0161n\u011b sv\u016fdnou logikou klobou\u010dn\u00edka, kter\u00e1 ho dovedla ke zmatku, rozru\u0161en\u00ed, neklidu\u2026 a\u017e do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee ho to za\u010dalo p\u0159itahovat\u2026
\n\u201eJsi dobr\u00fd\u2026\u201c za\u0161eptal klobou\u010dn\u00edk a rozpt\u00fdlil mrak v blon\u010f\u00e1kov\u011b hlav\u011b, v\u00a0n\u00ed\u017e se v\u0161echny ty my\u0161lenky shrom\u00e1\u017edily. Pod\u00edval se na n\u011bj skrz hust\u00e9 \u0159asy, n\u011bkolikr\u00e1t jimi pomalu zamrkal, a pak sklopil zrak.
\n\u201eOh\u2026 oh ano?\u201c Koktal Thomas a poc\u00edtil z\u00e1chv\u011bv n\u011bhy, kdy\u017e mu chlapec jemn\u011b polo\u017eil hlavu na rameno a nechal se houpat do rytmu, kter\u00fd blon\u010f\u00e1k ud\u00e1val. V\u00e1hav\u011b sebral odvahu a pohladil ho po z\u00e1dech zakryt\u00fdch t\u011bsn\u00fdm \u010dern\u00fdm oblekem a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak je ta pozice dokonal\u00e1, stejn\u011b jako oni; jeho t\u011blo v n\u00e1ru\u010d\u00ed, skoro jako by pro n\u011bj bylo stvo\u0159eno.<\/p>\n

U\u017e nedok\u00e1zal odol\u00e1vat, kdy\u017e ho to \u00fa\u017easn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed takhle provokovalo. Bylo to snad proto, \u017ee ho bavilo ho stav\u011bt do situac\u00ed, kdy nemohl skr\u00fdt zmatek, jen\u017e v\u00a0sob\u011b m\u011bl? Probl\u00e9m byl tak\u00e9 v tom, \u017ee i kdy\u017e neud\u011blal nic, \u010d\u00edm by ho provokoval, jeho obraz sta\u010dil k tomu, aby se Thomas rozru\u0161il a za\u010dal pochybovat o sv\u00fdch z\u00e1m\u011brech a citech.
\nMo\u017en\u00e1 bylo na\u010dase d\u00e1t tomu v\u0161emu smysl.
\nV\u00e1hav\u011b ho pohladil po hedv\u00e1bn\u00fdch vlasech a z\u00e1tylku, \u010d\u00edm\u017e mu dal najevo, \u017ee chce jeho pozornost. P\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b a pozorn\u011b ho sledoval, jak na okam\u017eik p\u0159ekvapen\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il o\u010di.
\n\u201eU\u017e sis vzpomn\u011bl, co jsi cht\u011bl?\u201c Pokusil se zeptat a jeho lehce pootev\u0159en\u00e9 rty Thomasovi ur\u010dit\u011b nepomohly v\u00a0mluven\u00ed.
\n\u201eJ\u00e1 nechci\u2026 chci\u2026\u201c zakoktal se a nedok\u00e1zal odtrhnout o\u010di od jeho pln\u00fdch rud\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 nebezpe\u010dn\u011b odv\u00e1d\u011bly jeho my\u0161lenky.
\n\u201eNechce\u0161\u2026 nechce\u0161?\u201c Zeptal se \u010dernovl\u00e1sek v\u00e1hav\u011b, ani\u017e by o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel.
\nBlon\u010f\u00e1k mu p\u0159ilo\u017eil ruku k\u00a0tv\u00e1\u0159i, jemn\u011b a neznateln\u011b mu palcem p\u0159ejel p\u0159es spodn\u00ed ret.
\n\u201eNo\u2026 je mnoho v\u011bc\u00ed, kter\u00e9\u2026 bych cht\u011bl\u2026\u201c za\u0161eptal blon\u010f\u00e1k, ani\u017e by p\u0159em\u00fd\u0161lel o smyslu sv\u00fdch slov.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek mu dovolil se ho takto dot\u00fdkat, dokonce se znovu p\u0159ibl\u00ed\u017eil k jeho rt\u016fm natolik, \u017ee byl Thomas skute\u010dn\u011b v poku\u0161en\u00ed zmocnit se jich a u\u010dinit je sv\u00fdmi, ale op\u011bt mu unikly, kdy\u017e se klobou\u010dn\u00edk zachichotal.
\n\u201eNic nen\u00ed tak jednoduch\u00e9. Pamatuj si to, Thom\u00e1si.\u201c \u0158ekl klobou\u010dn\u00edk, ne\u017e se rozb\u011bhl mezi reg\u00e1ly mal\u00e9ho obch\u016fdku.
\nBlon\u010f\u00e1k se ihned vydal za n\u00edm, kr\u00e1\u010del a pomalu prozkoum\u00e1val ka\u017ed\u00fd kout obchodu a ka\u017edou polici, ale nikde ho nevid\u011bl. Sly\u0161el ho, sem tam vid\u011bl, jak za rohem police miz\u00ed n\u011bjak\u00e9 p\u00edrko nebo se n\u011bco pohne, aby mu to uk\u00e1zalo cestu, ale \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e byl k tomu m\u00edstu, t\u00edm vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed se hlas st\u00e1val. Klobou\u010dn\u00edk se \u010das od \u010dasu zachichotal, zavolal na n\u011bj a Thomas n\u00e1sledoval ozv\u011bnu jeho hlasu v\u00a0\u0161eru toho mal\u00e9ho kr\u00e1mku.<\/p>\n

Pokra\u010dovali v\u00a0t\u00e9 podivn\u00e9 h\u0159e, dokud se nedostali do broskvov\u011b zbarven\u00e9ho pokoje, kde ho Thomas p\u0159ed n\u011bkolika dny na\u0161el sp\u00edc\u00edho mezi dorty a \u010dajov\u00fdmi soupravami. Usm\u00e1l se p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce, ve\u0161el do m\u00edstnosti a nechal dve\u0159e otev\u0159en\u00e9, n\u00e1sledoval chlapce, kter\u00fd se te\u010f rozhl\u00ed\u017eel po m\u00edstnosti, jako by nech\u00e1pal, kde je, i p\u0159esto\u017ee tu \u017eije.
\nThomas byl fascinov\u00e1n zp\u016fsobem, jak\u00fdm se mlad\u00fd klobou\u010dn\u00edk na v\u011bci d\u00edval, jako by je vid\u011bl poprv\u00e9 a zaj\u00edmaly ho jejich tvary a barvy\u2026 zp\u016fsob, jak\u00fdm p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima po sv\u011bt\u011b, byl v\u017edy nov\u00fd, v\u017edy neot\u0159el\u00fd, ale n\u011bkdy se zd\u00e1l a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moudr\u00fd a mazan\u00fd, dok\u00e1zal se v n\u011bkter\u00fdch situac\u00edch tv\u00e1\u0159it neuv\u011b\u0159iteln\u011b nevinn\u011b a v jin\u00fdch a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zlomysln\u011b.<\/p>\n

\u201eN\u011bkdy se tahle m\u00edstnost zd\u00e1 b\u00fdt tak studen\u00e1 a pr\u00e1zdn\u00e1\u2026\u201c \u0159ekl klobou\u010dn\u00edk s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se posadil na pohovku. Thomasovi to zn\u011blo jako jasn\u00e1 provokace, a tak se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil, ale ne p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko, proto\u017ee se cht\u011bl ujistit o jeho skryt\u00e9 \u017e\u00e1dosti o spole\u010dnost, kter\u00e9 by s radost\u00ed vyhov\u011bl.
\n\u201eV\u00e1\u017en\u011b?\u201c Zeptal se Thomas soucitn\u011b a posadil se vedle n\u011bj. Klobou\u010dn\u00edk neodpov\u011bd\u011bl, po\u010dkal, a\u017e chlapec odvr\u00e1t\u00ed zrak, pak si se z\u00e1jmem prohl\u00e9dl jeho zlatav\u00e9 vlasy a nesm\u011ble ho pohladil po pramenu, co\u017e mu zp\u016fsobilo podivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 ho p\u0159im\u011blo znovu oto\u010dit hlavu jeho sm\u011brem.
\n\u201eM\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00e9 vlasy\u2026 Thom\u00e0si,\u201c za\u0161eptal a pohladil je. \u201eZlat\u00e9, sv\u011btl\u00e9\u2026 moje jsou tak jin\u00e9 a tmav\u00e9\u2026\u201c
\n\u201eTvoje vlasy jsou n\u00e1dhern\u00e9\u2026\u201c P\u0159eru\u0161il ho Thomas a nat\u00e1hl ruku, aby se dotkl kone\u010dk\u016f \u010dern\u00e9ho hedv\u00e1b\u00ed, kter\u00e9 mu spl\u00fdvalo na hrudi.<\/p>\n

R\u00e1d by se ho zeptal na d\u016fvod t\u00e9 v\u011bty, kterou pronesl, kdy\u017e vstoupili do m\u00edstnosti, jestli do n\u00ed n\u011bkdy vstoupil n\u011bkdo jin\u00fd a jestli n\u011bkdo jin\u00fd p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h toho pr\u00e1zdn\u00e9ho obchodu. Byl by r\u00e1d, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee to do t\u00e9 doby d\u011blal jen on, a p\u0159esto klobou\u010dn\u00edk v\u016fbec nevypadal smutn\u011b nebo osam\u011ble. Thomas by byl ka\u017edop\u00e1dn\u011b velmi r\u00e1d, kdyby byl jedinou osobou, kter\u00e9 by ten chlapec v\u011bnoval sv\u016fj \u010das.
\nChlapce zaujalo jedno z pe\u0159\u00ed\u010dek, kter\u00e9 bylo vetkan\u00e9 do jeho \u010dern\u00fdch vlas\u016f, a cht\u011bl se tak\u00e9 dotknout i jeho, ale klobou\u010dn\u00edk okam\u017eit\u011b vstal a p\u0159istoupil ke dve\u0159\u00edm, kter\u00fdch si blon\u010f\u00e1k nev\u0161iml, ani kdy\u017e byl v\u00a0t\u00e9to m\u00edstnosti posledn\u011b.<\/p>\n

\u201eChce\u0161 m\u011b?\u201c Zeptal se klobou\u010dn\u00edk a podivn\u011b se usm\u00e1l, t\u00e9m\u011b\u0159 posm\u011b\u0161n\u011b a zlomysln\u011b z\u00e1rove\u0148.
\nThomas vstal a ud\u011blal jeden krok vp\u0159ed. \u201e\u2026 Chci t\u011b,\u201c potvrdil, oplatil mu \u00fasm\u011bv a t\u00e9m\u011b\u0159 si vychutn\u00e1val v\u00edt\u011bzstv\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 klobou\u010dn\u00edkov\u011b zjevn\u00e9 ochot\u011b a pomalu se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil, ale obchodn\u00edk si dal ruku za z\u00e1da, stiskl kliku, otev\u0159el dve\u0159e doko\u0159\u00e1n a potom nat\u00e1hl pa\u017ei a otev\u0159el ji, jako by ho zval do chodby, aby ho n\u00e1sledoval. \u201eTak si m\u011b vezmi,\u201c vyk\u0159ikl t\u00e9m\u011b\u0159 pobaven\u011b.
\nThomas se chystal vyb\u011bhnout za n\u00edm, kdy\u017e ho vyru\u0161il zvuk zabouchnut\u00fdch dve\u0159\u00ed, kter\u00fd ho p\u0159im\u011bl oto\u010dit se, ale kdy\u017e se znovu oto\u010dil ke klobou\u010dn\u00edkovi, u\u017e tam nebyl.
\nBlon\u010f\u00e1k si okam\u017eit\u011b za\u010dal prohl\u00ed\u017eet v\u0161echny dve\u0159e na t\u00e9 chodb\u011b a okam\u017eit\u011b si uv\u011bdomil podivnost m\u00edstnost\u00ed, kter\u00e9 nav\u0161t\u00edvil.<\/p>\n

Ka\u017ed\u00e1 z nich m\u011bla troje dve\u0159e, jedny vedly do chodby, druh\u00e9 do p\u0159edchoz\u00ed m\u00edstnosti a t\u0159et\u00ed do dal\u0161\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e ka\u017ed\u00e1 z m\u00edstnost\u00ed se od ostatn\u00edch naprosto li\u0161ila. Jedna z\u00a0m\u00edstnost\u00ed m\u011bla uprost\u0159ed velkou vanu. Ta m\u00edstnost byla leskl\u00e1 a sv\u011btl\u00e1, a\u010dkoli tu nebylo \u017e\u00e1dn\u00e9 okno, kter\u00e9 by ji osv\u011btlovalo, a byla stra\u0161n\u011b steriln\u00ed. Jedinou barvou, kter\u00e1 naru\u0161ovala b\u011blost m\u00edstnosti, byla modr\u00e1 barva dekorac\u00ed na st\u011bn\u00e1ch.
\nDal\u0161\u00ed byla prav\u00fdm opakem: \u0161pinav\u00e1 a star\u00e1, d\u00fdchala z n\u00ed atmosf\u00e9ra star\u00e9 kuchyn\u011b a ostr\u00fd pach masa ho nesnesiteln\u011b \u0161t\u00edpal v\u00a0nosn\u00edch d\u00edrk\u00e1ch.<\/p>\n

Ozv\u011bna klobou\u010dn\u00edkova vzd\u00e1len\u00e9ho sm\u00edchu ho vedla do dal\u0161\u00ed m\u00edstnosti bez podlahy a z\u0159ejm\u011b i bez st\u011bn. Byla to kr\u00e1sn\u00e1 zahrada pln\u00e1 rostlin vis\u00edc\u00edch nad hlavou a chodn\u00edku porostl\u00e9ho tr\u00e1vou, ale stejn\u011b jak byla kr\u00e1sn\u00e1, nah\u00e1n\u011bla mu hus\u00ed k\u016f\u017ei. \u0160ust\u011bn\u00ed list\u00ed ho dovedlo ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 vedly zp\u011bt do chodby, a on si t\u00e9m\u011b\u0159 s \u00falevou povzdechl, \u017ee se z\u00a0toho bludi\u0161t\u011b dostal.
\nThomas usly\u0161el, jak se otev\u0159ely dve\u0159e, a ne\u017e ho mohl spat\u0159it p\u0159\u00edmo, spat\u0159il na chodb\u011b v zrcadle odraz klobou\u010dn\u00edkova obrazu. Sna\u017eil se otev\u0159\u00edt dve\u0159e do m\u00edstnosti, kde ta podivn\u00e1 hra za\u010dala, a blon\u010f\u00e1k se k n\u011bmu okam\u017eit\u011b vrhl, p\u0159edb\u011bhl ho a chytil ho za \u00fatl\u00fd pas.
\nThomas ignoroval chlapcovo st\u00e9n\u00e1n\u00ed a chab\u00fd pokus vykroutit se z jeho sev\u0159en\u00ed, a silou, kter\u00e1 zjevn\u011b p\u0159evy\u0161ovala klobou\u010dn\u00edkovu, ho t\u00e9m\u011b\u0159 arogantn\u011b p\u0159itla\u010dil z\u00e1dy k prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bn\u011b, \u010d\u00edm\u017e zjistil, \u017ee ho blokuje vlastn\u00edm t\u011blem a dr\u017e\u00ed mu ruce po stran\u00e1ch obli\u010deje.<\/p>\n

\u201eM\u00e1m t\u011b\u2026\u201c za\u0161eptal v\u00edt\u011bzn\u011b a pomalu propletl sv\u00e9 prsty s\u00a0\u010dernovl\u00e1skov\u00fdmi, jejich tv\u00e1\u0159e se nebezpe\u010dn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eily a nosy se o sebe ot\u0159ely.
\nToho podivn\u00e9ho chlapce v\u0161ak tato slova z\u0159ejm\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nep\u0159esv\u011bd\u010dila, v\u00edt\u011bzstv\u00ed, kter\u00fdm se Thomas py\u0161nil, se ho ani v nejmen\u0161\u00edm nedotklo a zachoval si posm\u011b\u0161n\u00fd v\u00fdraz. \u201eNebu\u010f si tak jist\u00fd\u2026\u201c odpov\u011bd\u011bl, lehce se zavrt\u011bl zkou\u0161eje tak sev\u0159en\u00ed sv\u00fdch rukou a uv\u011bdomil si, \u017ee se z n\u011bj nem\u016f\u017ee vymanit.
\nThomas hrd\u011b zast\u00e9nal, kousl se do spodn\u00edho rtu a neodpov\u011bd\u011bl. P\u0159ejel pohledem po detailech jeho tv\u00e1\u0159e, stejn\u011b bled\u00e9 jako jeho vlastn\u00ed, po leskl\u00fdch rtech, kter\u00e9 jako by ho sv\u00e1d\u011bly, a po tmav\u00fdch o\u010d\u00edch, kter\u00e9 nikdy nevid\u011bl tak zbl\u00edzka. Nikdy p\u0159edt\u00edm si nev\u0161iml barvy jeho o\u010d\u00ed. Ta perle\u0165ov\u011b \u0161ed\u00e1, kter\u00e1 se vz\u00e1cn\u011b vyj\u00edmala mezi \u010dernou a \u010dervenou barvou jeho bezchybn\u00e9ho make-upu, mu okam\u017eit\u011b p\u0159ipomn\u011bla nebe jeho star\u00fdch Ben\u00e1tek.<\/p>\n

Okam\u017eit\u011b zjistil, \u017ee ho ty vlhk\u00e9, pr\u016fzra\u010dn\u00e9 perly okouzlily, te\u010f kdy\u017e je z\u0159eteln\u011b vid\u011bl, a zt\u011b\u017eka polkl a t\u00e9m\u011b\u0159 vystra\u0161en\u011b si ol\u00edzl rty. Pomalu je vid\u011bl mizet za hust\u00fdm v\u011bj\u00ed\u0159em \u010dern\u00fdch \u0159as a vr\u00e1til se pohledem na cel\u00fd jeho porcel\u00e1nov\u00fd obli\u010dej.
\n\u201eTo, co se chyst\u00e1\u0161 ud\u011blat, bude hork\u00e9,\u201c varoval ho klobou\u010dn\u00edk v nar\u00e1\u017ece na mlad\u00edkovy rty, kter\u00e9 se bez vyzv\u00e1n\u00ed p\u0159ibl\u00ed\u017eily moc bl\u00edzko k jeho vlastn\u00edm a reagovaly na nedobrovoln\u00fd p\u0159\u00edkaz, kter\u00fd Thomas nevydal.<\/p>\n

Thomas naklonil hlavu a nap\u016fl p\u0159iv\u0159el o\u010di, jako by cht\u011bl spojit sv\u00e9 rty s t\u011bmi druh\u00fdmi, ale m\u00edsto toho p\u0159ibl\u00ed\u017eil svou tv\u00e1\u0159 k jeho uchu. \u201ePak riskuji, \u017ee se sp\u00e1l\u00edm\u2026\u201c nakonec mu za\u0161eptal, pak sv\u00e9 rty kr\u00e1tce spojil s\u00a0jeho, a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee druh\u00e1 strana nijak neprotestuje, oddal se dlouh\u00e9mu a intenzivn\u00edmu polibku, nechal sv\u00e9 sev\u0159en\u00ed, aby ztratilo na s\u00edle, a jeho ruce opustily ty \u010dernovl\u00e1skovy, skon\u010dily na jeho kostnat\u00fdch boc\u00edch, a pak stoupaly vzh\u016fru po cel\u00e9m t\u011ble, a\u017e ob\u011b vystoupaly na jeho dlouh\u00fd a elegantn\u00ed krk, zat\u00edmco palce nedbale hladily jeho tv\u00e1\u0159e.
\nBlon\u010f\u00e1k ani nepomyslel na to, \u017ee by se odpoutal od rt\u016f toho druh\u00e9ho, kone\u010dn\u011b zapomn\u011bl na v\u011bzen\u00ed \u010dasu a my\u0161lenek, a zd\u00e1lo se, \u017ee \u010dernovl\u00e1sek je stejn\u00e9ho n\u00e1zoru, a\u010dkoli se polibku nebr\u00e1nil, nereagoval na n\u011bj ani p\u0159\u00edli\u0161 v\u00e1\u0161niv\u011b. Teprve kdy\u017e jejich pozornost upoutalo ostr\u00e9 p\u00edsk\u00e1n\u00ed, oba se od sebe odtrhli: Thomas byl viditeln\u011b zmaten\u00fd, zat\u00edmco druh\u00fd od n\u011bj s \u00fasm\u011bvem odvr\u00e1til pohled.<\/p>\n

\u201eOh\u2026\u201c povzdechl si. \u201eU\u017e je \u010das na \u010daj,\u201c \u0159ekl jednodu\u0161e a k\u00fdvl sm\u011brem ke konvi\u010dce, kter\u00e1 upozor\u0148ovala, \u017ee n\u00e1poj je p\u0159ipraven. Snadno vyklouzl ze sev\u0159en\u00ed blon\u010f\u00e1ka, kter\u00fd nevypadal, \u017ee by jej to n\u011bjak zvl\u00e1\u0161\u0165 p\u0159ekvapilo.
\nKlobou\u010dn\u00edk zvedl sv\u016fj odlo\u017een\u00fd cylindr, nejprve ho dv\u011bma lehk\u00fdmi poklepy rukou ot\u0159el, pak na n\u011bj foukl a pot\u00e9, co si ho a\u017e napodruh\u00e9 nasadil spr\u00e1vn\u011b, proto\u017ee si ho jako obvykle nejprve nasadil obr\u00e1cen\u011b, zvolal: \u201eVite vite!\u201c (Rychle, rychle!<\/em>) A tleskal p\u0159itom rukama.
\nKdy\u017e Thomas p\u0159i\u0161el do d\u00edlny, uvid\u011bl chlapce, kter\u00fd si cht\u011bl nal\u00edt \u010daj, ale d\u00e9le se v jeho spole\u010dnosti nezdr\u017eoval. Po tom, co se stalo, by toho nebyl schopen.
\nV\u00e1hav\u011b si trochu nerv\u00f3zn\u011b upravil vlasy, zvedl ta\u0161ku a p\u0159istoupil ke druh\u00e9mu.
\n\u201eEhm\u2026 J\u00e1, j\u00e1\u2026 m\u011bl bych j\u00edt,\u201c vykoktal. V\u017edycky koktal, kdy\u017e byl napjat\u00fd. Ob\u010das uva\u017eoval, jestli jednou neskon\u010d\u00ed jako soudc\u016fv koktav\u00fd krej\u010d\u00ed.
\nKlobou\u010dn\u00edk k\u00a0n\u011bmu bez mrknut\u00ed oka vzhl\u00e9dl. \u201eP\u0159eji hezk\u00fd den,\u201c \u0159ekl ti\u0161e a Thomas, trochu zklaman\u00fd a p\u0159ekvapen\u00fd jeho jednoduch\u00fdmi slovy, ale stejn\u011b tak s \u00falevou, \u017ee se nesetkal s \u017e\u00e1dn\u00fdm odporem, odpov\u011bd\u011bl prost\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm hlavou. Jakmile vy\u0161el p\u0159ed obchod, ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f, pak se z\u00e1dy op\u0159el o ze\u010f a dotkl se obli\u010deje, vlas\u016f a hrudi, jako by se cht\u011bl ujistit, \u017ee jeho t\u011blo je \u017eiv\u00e9 a skute\u010dn\u00e9.
\nOpravdu se to stalo?<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eV tomhle pokoji u\u017e nen\u00ed takov\u00e1 zima, vi\u010f, zlat\u00ed\u010dko?\u201c \u0158ekl klobou\u010dn\u00edk up\u0159\u00edmn\u011b a lehce se usm\u00e1l, zat\u00edmco s elegantn\u011b zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma nohama sed\u011bl na pohovce v broskvov\u011b zbarven\u00e9m pokoji, usrk\u00e1val z mal\u00e9ho \u0161\u00e1lku a sledoval majitele dvou mal\u00fdch \u010dern\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00fd schoulen\u00fd p\u0159ed n\u00edm na podlaze poslu\u0161n\u011b pohyboval nos\u00edkem a poslu\u0161n\u011b ho poslouchal. \u201eSouhlas\u00ed\u0161 se mnou?\u201c Zeptal se znovu a ml\u010den\u00ed toho zv\u00ed\u0159\u00e1tka pova\u017eoval za ano. V\u011bd\u011bl, \u017ee Thomas ho m\u00e1 tak\u00e9 r\u00e1d. Naklonil hlavu na stranu. \u201eCo, pros\u00edm?\u201c Zeptal se jeho sm\u011brem. \u201eOh ano, taky m\u011b to bude mrzet\u2026\u201c souhlasil. \u201eAle t\u0159eba\u2026 pokud se v\u011bci budou vyv\u00edjet tak, jak maj\u00ed.\u201c Nechal se un\u00e9st a pak mrkl na kr\u00e1l\u00edka, kter\u00e9ho jeho slova z\u0159ejm\u011b pot\u011b\u0161ila, nastra\u017eil u\u0161i a zb\u011bsile pohyboval \u010dum\u00e1kem.<\/p>\n

autor: \u00b0GinevrA\u00b0
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00b0GinevrA\u00b0 A dny ub\u00edhaly, zat\u00edmco nyn\u00ed byly noci mlad\u00e9ho Thomase prov\u00e1zeny sny a my\u0161lenkami, kter\u00e9 by se v\u00a0jeho mysli objevovat nem\u011bly. N\u011bkdy to byly p\u0159\u00edjemn\u00e9 my\u0161lenky, a kdy\u017e ho nav\u0161t\u00edvily, p\u0159inesly mu pot\u011b\u0161en\u00ed, uvoln\u011bn\u00ed a umo\u017enily mu upadnout do hlubok\u00e9ho a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79436366,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[746],"tags":[],"class_list":["post-79436377","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-lora-del-te-by-ginevra"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436377","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79436377"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436377\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436378,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436377\/revisions\/79436378"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79436366"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79436377"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79436377"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79436377"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}