{"id":79436384,"date":"2021-12-23T16:00:00","date_gmt":"2021-12-23T15:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79436384"},"modified":"2021-12-22T22:01:43","modified_gmt":"2021-12-22T21:01:43","slug":"lora-del-te-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2021\/12\/23\/lora-del-te-5\/","title":{"rendered":"L\u2019ora del T\u00e8 5."},"content":{"rendered":"

autor: \u00b0GinevrA\u00b0<\/strong><\/p>\n

\u201eZa\u010d\u00edn\u00e1m ztr\u00e1cet trp\u011blivost, Thomasi. \u017d\u00e1dal jsem t\u011b, aby byl klobouk p\u0159ipraven\u00fd do karnevalu – Au!\u201c Zast\u00e9nal, kdy\u017e ho krej\u010d\u00ed p\u00edchl jehlou, a ten se mu hned omluvil rozru\u0161enou a koktavou \u0159e\u010d\u00ed. Soudce se za\u0161klebil, pak proto\u010dil o\u010dima a pokra\u010doval v\u00a0\u0159e\u010di. \u201e\u2026 A do karnevalu zb\u00fdv\u00e1 jen p\u011bt dn\u00ed a j\u00e1 ten klobouk je\u0161t\u011b ani nevid\u011bl!\u201c \u0158ekl mu\u017e netrp\u011bliv\u011b a sna\u017eil se udr\u017eet v klidu, zat\u00edmco krej\u010d\u00ed mu \u0161il oblek na m\u00edru a n\u011bkter\u00e9 \u017eeny kolem n\u011bj p\u0159ipravovaly dal\u0161\u00ed l\u00e1tky.
\nKdyby to Thomas nev\u011bd\u011bl, \u0159ekl by, \u017ee je to nejm\u00e9n\u011b des\u00e1t\u00fd oblek, kter\u00fd mu u\u0161ili.
\nKarneval byl za rohem a p\u0159\u00edpravy v Ben\u00e1tk\u00e1ch byly v pln\u00e9m proudu. Do karnevalu zb\u00fdval pouze t\u00fdden a tato ud\u00e1lost ji\u017e byla c\u00edtit za dve\u0159mi, v nejbohat\u0161\u00edch a nejru\u0161n\u011bj\u0161\u00edch ulic\u00edch se chystala v\u00fdzdoba a v\u0161ichni m\u011bli pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce s t\u00edm, aby se na ve\u010d\u00edrek jakkoliv p\u0159ipravili, a\u0165 u\u017e to byly chud\u00e9 rodiny \u017eij\u00edc\u00ed ve star\u00fdch domech z\u010dernal\u00fdch \u010dasem, nebo bohat\u00e9 rodiny, kter\u00e9 si mohly dovolit honosn\u00e9 oble\u010den\u00ed a zlat\u00e9 masky.<\/p>\n

\u201eOmlouv\u00e1m se, pane soudce. Obchod nem\u011bl to, co pot\u0159ebujete, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee klobou\u010dn\u00edk bude schopen vyhov\u011bt va\u0161emu po\u017eadavku co nejd\u0159\u00edve.\u201c Vysv\u011btlil Thomas uctiv\u011b, kdy\u017e st\u00e1l uprost\u0159ed m\u00edstnosti mezi houfem \u017een obt\u011b\u017ekan\u00fdch l\u00e1tkami.
\n\u201eTo douf\u00e1m u\u017e kv\u016fli tob\u011b, mlad\u00edku,\u201c odpov\u011bd\u011bl mu\u017e a Thomas p\u0159ik\u00fdvl a sklopil zrak. Kdyby neplnil \u0159\u00e1dn\u011b sv\u00e9 povinnosti, p\u0159i\u0161el by o pen\u00edze a d\u016fv\u011bryhodnost. \u201eTe\u010f b\u011b\u017e, vy\u0159i\u010f \u00fakoly, kter\u00e9 jsem ti dal, a nezapome\u0148 ten klobouk,\u201c s\u00a0t\u00edm ho propustil.
\nThomas se uctiv\u011b uklonil a svi\u017en\u011b proch\u00e1zel bohat\u00fdmi chodbami domu v nad\u011bji, \u017ee mu \u017e\u00e1dn\u00e9 nep\u0159\u00edjemnosti nezabr\u00e1n\u00ed v pln\u011bn\u00ed denn\u00edch povinnost\u00ed.
\nPod\u00edval se na hodinky\u2026 Bylo u\u017e velmi pozd\u011b.<\/p>\n

***<\/p>\n

Thomas nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, zda o\u010dek\u00e1val, \u017ee uvid\u00ed to, co se p\u0159ed n\u00edm objevilo, kdy\u017e vstoupil do obchodu klobou\u010dn\u00edka. Nev\u011bd\u011bl, jestli se m\u00e1 divit \u2013 tedy bez zvl\u00e1\u0161tn\u00edho d\u016fvodu, snad jen kv\u016fli obrazu, kter\u00fd tato vize p\u0159edstavovala \u2013 nebo jestli se divit nem\u00e1, proto\u017ee jak\u00e9koli klobou\u010dn\u00edkovo chov\u00e1n\u00ed m\u011blo daleko ke zjevn\u00e9 logice nebo rozumu.
\nStru\u010dn\u011b \u0159e\u010deno, to, co Thomas uvid\u011bl p\u0159i p\u0159\u00edchodu do obchodu, byl mlad\u00fd prodava\u010d, kter\u00fd sed\u011bl za pultem, p\u0159ed n\u00edm sed\u011bl jeho mal\u00fd \u010dern\u00fd kr\u00e1l\u00edk a uprost\u0159ed le\u017eela D\u00e1ma (deskov\u00e1 hra), kolem n\u00ed\u017e byly \u010dajov\u00e9 \u0161\u00e1lky r\u016fzn\u00fdch tvar\u016f a barev.
\nSamotn\u00fd obraz se p\u0159\u00edli\u0161 neli\u0161il od toho, co o\u010dek\u00e1val, kdy\u017e poprv\u00e9 vstoupil do klobou\u010dn\u00edkova obchodu a p\u0159i prvotn\u00edm sezn\u00e1men\u00ed s klobou\u010dn\u00edkov\u00fdmi zvyklostmi by mu pohled na tuto sc\u00e9nu p\u0159ipadal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a znepokojiv\u00fd, nebo dokonce komick\u00fd, z\u00e1le\u017eelo na \u00fahlu pohledu. Kdy\u017e zav\u0159el dve\u0159e, neud\u011blal ani krok a zd\u00e1lo se, \u017ee si ho ani jeden z nich nev\u0161iml, tak moc do sv\u00e9 hry byli zabran\u00ed.<\/p>\n

Thomas se jen zamra\u010dil, a pak si odka\u0161lal, aby upozornil na svou p\u0159\u00edtomnost, co\u017e se mu poda\u0159ilo. Klobou\u010dn\u00edk mu v\u011bnoval lhostejn\u00fd pohled.
\n\u201eEhm\u2026 neru\u0161\u00edm?\u201c Zeptal se blon\u010f\u00e1k v\u00e1hav\u011b a trochu rozpa\u010dit\u011b. Nev\u011bd\u011bl, jak se m\u00e1 chovat p\u0159i st\u00e1le \u017eiv\u00e9 vzpom\u00ednce na to, co se stalo p\u0159ed pouh\u00fdm dnem, a nev\u011bd\u011bl, jestli to m\u00e1 pova\u017eovat za chybu, un\u00e1hlen\u00fd krok, nebo za n\u011bco, co se u\u017e ur\u010dit\u011b nebude opakovat. P\u0159edstava, \u017ee by se to mohlo opakovat, ho rozru\u0161ila skoro v\u00edc ne\u017e my\u0161lenka na to ostatn\u00ed.
\n\u010cernovl\u00e1sk\u016fv lehce p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz s povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm vydr\u017eel jen kr\u00e1tce, jen tak dlouho, aby m\u00edrn\u011b naklonil hlavu a \u0159ekl: \u201eNe. V\u016fbec neru\u0161\u00ed\u0161.\u201c Pak prodava\u010d plynule vstal ze sametov\u00e9ho k\u0159esla a p\u0159e\u0161el k\u00a0mlad\u00edkovi. \u201eNebo sp\u00ed\u0161e,\u201c dodal, \u201etak n\u011bjak jsem doufal, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161. V\u00ed\u0161, on nen\u00ed moc dobr\u00fdm spole\u010dn\u00edkem\u2026\u201c \u0159ekl a uk\u00e1zal na \u010dern\u00e9ho kr\u00e1l\u00edka, kter\u00fd neru\u0161en\u011b okusoval p\u011b\u0161ce, ne\u017e ho dlouhovlas\u00fd chlapec vyzval, aby ud\u011blal m\u00edsto pro Thomase.
\nThomas se na n\u011bj pochybova\u010dn\u011b pod\u00edval, pozvedl obo\u010d\u00ed, jako by se nemohl rozhodnout, co ud\u011blat. Klobou\u010dn\u00edk\u016fv \u00famysl byl zcela jasn\u00fd, kdy\u017e mu pokynul, aby ud\u011blal sv\u016fj tah na tenk\u00e9 mramorov\u00e9 \u0161achovnici, kterou nejsp\u00ed\u0161 obr\u00e1til vzh\u016fru nohama kr\u00e1l\u00ed\u010dek, kter\u00fd te\u010f hopsal po pultu.<\/p>\n

\u201eDob\u0159e\u2026\u201c povzdechl si blon\u010f\u00e1k, kdy\u017e posunul \u017eeton, a v\u0161iml si, \u017ee nem\u016f\u017ee d\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e tuhle z\u00e1bavu klobou\u010dn\u00edkovi dop\u0159\u00e1t.
\nObchodn\u00edk si p\u0159ilo\u017eil ukazov\u00e1\u010dek k \u00fast\u016fm a s\u00a0vtipn\u00fdm pochybova\u010dn\u00fdm v\u00fdrazem studoval \u0161achovnici, pak ud\u011blal zbyte\u010dn\u00fd tah.
\nThomas vzal \u017eeton, kter\u00fd mu m\u011bl chlapec se\u017erat sv\u00fdm, kdyby ten spr\u00e1vn\u00fd krok ud\u011blal. \u201eMohl jsi m\u011b se\u017erat,\u201c vysv\u011btlil klobou\u010dn\u00edkovi, kter\u00fd se tv\u00e1\u0159il p\u0159ekvapen\u011b. \u201eAle neud\u011blal jsi to, tak\u017ee jsem ti sebral ten \u017eeton j\u00e1.\u201c
\n\u201eOh\u2026\u201c za\u0161eptal \u010dernovl\u00e1sek, jako by tomu opravdu nerozum\u011bl. \u201eA to se m\u016f\u017ee?\u201c
\n\u201eSamoz\u0159ejm\u011b,\u201c odpov\u011bd\u011bl Thomas. \u201eJe to\u2026 pravidlo.\u201c<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek se trochu nakr\u010dil, pod\u00edval se na \u0161achovnici, jako by p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co se stalo, a pak pohnul dal\u0161\u00edm \u017eetonem, op\u011bt bez \u00fasp\u011bchu. Nejsp\u00ed\u0161 ani neum\u011bl d\u00e1mu hr\u00e1t, ale to Thomase nep\u0159ekvapilo.
\n\u201eV\u00ed\u0161, co bych cht\u011bl?\u201c Zeptal se a zvedl si p\u0159ed obli\u010dej tmav\u00fd \u017eeton.
\nThomas se zamra\u010dil. \u201eNe\u2026 co bys cht\u011bl?\u201c Zeptal se ho.
\n\u201eAby ty \u017eetony byly z \u010dokol\u00e1dy.\u201c \u0158ekl a rovnou se do jednoho zakousl, aby si ov\u011b\u0159il, \u017ee se opravdu ned\u00e1 sn\u00edst. \u201eAby je \u010dlov\u011bk mohl opravdu sn\u00edst,\u201c \u0159ekl s \u00fa\u0161klebkem.
\n\u201eNo, dalo by se to\u2026 M\u00edsto t\u011bch \u017eeton\u016f bys mohl d\u00e1t \u010dokol\u00e1du,\u201c navrhl Thomas a povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.
\nMlad\u00edk po t\u011bch slovech nahodil p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz. \u201eTo m\u011b nikdy nenapadlo\u2026\u201c \u0159ekl a naklonil hlavu. Pak ji naklonil na druhou stranu a vzhl\u00e9dl, jako by p\u0159em\u00fd\u0161lel o n\u011b\u010dem, co vyslovil a\u017e o chv\u00edli pozd\u011bji. \u201eAle a\u017e by hra skon\u010dila, nezbyly by \u017e\u00e1dn\u00e9 \u017eetony,\u201c \u0159ekl t\u00e9m\u011b\u0159 se smutkem v hlase.<\/p>\n

Thomas se usm\u00e1l, dojat\u00fd jeho naivitou. \u201eDo ka\u017ed\u00e9 hry si v\u017edy m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t nov\u00e9 \u017eetony\u2026\u201c navrhl a chlapec sed\u00edc\u00ed naproti n\u011bmu si s povzdechem op\u0159el hlavu o ruku zakrytou \u010dernou krajkovou rukavi\u010dkou. \u201eM\u00e1m tak moc r\u00e1d \u010dokol\u00e1du\u2026\u201c vydechl a na chv\u00edli se ztratil ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b sladkost\u00ed a \u0161achovnic, dokud se nevr\u00e1til k blon\u010f\u00e1kovi p\u0159ed sebou. \u201eA ty?\u201c Zeptal se, \u201eCo by sis p\u0159\u00e1l, Thom\u00e1si?\u201c
\nThomas sklopil zrak a sna\u017eil se nerv\u00f3zn\u011b nesm\u00e1t, ale nedok\u00e1zal zadr\u017eet \u00fasm\u011bv. Pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby si zabr\u00e1nil odpov\u011bd\u011bt, proto\u017ee odpov\u011b\u010f byla z\u0159ejm\u00e1. Tuto ot\u00e1zku si u\u017e polo\u017eil a odpov\u011b\u010f na ni dob\u0159e znal.
\nThomas cht\u011bl jeho. O tom nebylo pochyb. Te\u010f u\u017e ne.<\/p>\n

\u201eJdu to uklidit.\u201c Klobou\u010dn\u00edk ne\u010dekan\u011b zas\u00e1hl a zvedl \u0161achovnici. \u201eM\u016f\u017ee\u0161 si tu d\u011blat, co chce\u0161.\u201c S t\u011bmi slovy se vzd\u00e1lil se \u0161achovnic\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed a zmizel za dve\u0159mi, kter\u00e9 vedly do broskvov\u011b zbarven\u00e9ho pokoje.
\nThomasovi to p\u0159ipadalo jako zast\u0159en\u00e1 v\u00fdzva, aby ho n\u00e1sledoval, a\u010dkoli tomu nic v jeho t\u00f3nu ani pohledu nenasv\u011bd\u010dovalo. Mo\u017en\u00e1 si jen vykl\u00e1dal neexistuj\u00edc\u00ed zpr\u00e1vy, ale stala se z toho hra pln\u00e1 pohled\u016f, nevy\u0159\u010den\u00fdch v\u011bt a zast\u0159en\u00fdch v\u00fdzev, kter\u00e9 jen zvy\u0161ovaly jeho nedostatek odvahy ud\u011blat poka\u017ed\u00e9 p\u00e1r krok\u016f vp\u0159ed.
\nKdy\u017e klobou\u010dn\u00edk zmizel za dve\u0159mi vedouc\u00edmi do broskvov\u011b zbarven\u00e9ho pokoje, Thomas vstal od stolu, aby ho n\u00e1sledoval, ale nikoho nevid\u011bl, a tak otev\u0159el dve\u0159e a ocitl se na chodb\u011b, kter\u00e1 byla tak\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e1.
\nZamra\u010dil se a sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, kam chlapec mohl j\u00edt.
\nAni z d\u00e1lky nesly\u0161el jeho hlas, kter\u00fd by ho volal, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ho m\u00e1 znovu hledat v bludi\u0161ti m\u00edstnost\u00ed p\u0159ed sebou.<\/p>\n

Thomas si jen sotva pamatoval dve\u0159e pokoj\u016f, do kter\u00fdch p\u0159ed n\u011bkolika dny vstoupil \u2013 i kdy\u017e byly v\u0161echny stejn\u00e9 \u2013 kdy\u017e se hnal za klobou\u010dn\u00edkem, ale dole v chodb\u011b ho zaujaly p\u0159edev\u0161\u00edm jedny dve\u0159e. Byly to posledn\u00ed dve\u0159e a Thomas si nepamatoval, \u017ee by jimi pro\u0161el, ale i kdyby ano, vzbuzovaly v n\u011bm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a zd\u00e1nliv\u011b neopodstatn\u011bnou zv\u011bdavost, tak\u017ee mu p\u0159ipadalo nemo\u017en\u00e9 se k nim nep\u0159ibl\u00ed\u017eit, dokud nest\u00e1l p\u0159ed nimi.
\nDotkl se b\u00edl\u00e9ho d\u0159eva, a\u017e k n\u011bmu p\u0159ilo\u017eil ucho, jako by cht\u011bl sly\u0161et, jestli uvnit\u0159 n\u011bkdo je. Kdy\u017e nesly\u0161el \u017e\u00e1dn\u00fd hluk, rozhodl se je nesm\u011ble otev\u0159\u00edt a nahl\u00e9dl dovnit\u0159.
\nKdy\u017e vstoupil, za dve\u0159mi se objevila n\u00e1dhern\u00e1 lo\u017enice cel\u00e1 ve fialov\u00e9 a b\u00edl\u00e9 barv\u011b, noblesn\u00ed a starom\u00f3dn\u00ed, podobn\u00e1 broskvov\u00e9mu pokoji v\u00fdzdobou i za\u0159\u00edzen\u00edm. Stejn\u011b jako v ostatn\u00edch m\u00edstnostech, ani tady nebyla okna, a tlumen\u00e9 sv\u011btlo zaji\u0161\u0165oval honosn\u00fd lustr vis\u00edc\u00ed uprost\u0159ed stropu.<\/p>\n

Thomas, ztracen\u00fd v\u00a0pohledu na ten p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd pokoj, si neuv\u011bdomil, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m, a klobou\u010dn\u00edk\u016fv v\u0159el\u00fd hlas ho p\u0159ekvapil, a\u017e m\u00e1lem nadsko\u010dil.
\n\u201eL\u00edb\u00ed se ti?\u201c Klobou\u010dn\u00edk se mu zjevil ve stejn\u00e9m oble\u010den\u00ed, jak\u00e9 nosil v\u017edycky, ale tohle bylo cel\u00e9 b\u00edl\u00e9 a s fialov\u00fdmi detaily, kter\u00e9 p\u0159ipom\u00ednaly t\u00e9ma m\u00edstnosti. Ten druh\u00fd ho v\u00a0tom sv\u011btl\u00e9m obleku m\u00e1lem nepoznal.
\n\u201eTady sp\u00ed\u0161?\u201c Zeptal se Thomas instinktivn\u011b a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u011bmu, jako by ho p\u0159itahoval magnet.
\n\u201eTady dnes budu sp\u00e1t\u2026\u201c odpov\u011bd\u011bl na ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu p\u0159ipadala jako p\u0159elud.
\nChlapec se od n\u011bj cht\u011bl vzd\u00e1lit, ale Thomas ho chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed, p\u0159itiskl ho k sob\u011b a v\u00e1\u0161niv\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na jeho, a\u017e se od n\u011bj klobou\u010dn\u00edk odtrhl a op\u0159el se rukama o jeho hru\u010f, aby se mohl odt\u00e1hnout.<\/p>\n

\u201eTohle je to, co chce\u0161?\u201c Zeptal se a jednou rukou uk\u00e1zal na m\u00edstnost. \u201eChce\u0161 to?\u201c
\nA op\u011bt ta stejn\u00e1 ot\u00e1zka, na kterou blon\u010f\u00e1k dok\u00e1zala odpov\u011bd\u011bt jen: \u201eAno.\u201c Zd\u00e1lo se, \u017ee je te\u010f u\u017e do v\u0161eho p\u0159\u00edli\u0161 zabran\u00fd, \u017ee u\u017e se nem\u016f\u017ee do\u010dkat, cht\u011bl se mu jen d\u00edvat do o\u010d\u00ed, dokud si nebude jist\u00fd, \u017ee ho to nikdy nem\u016f\u017ee omrzet. Cht\u011bl ho l\u00edbat, hladit a obj\u00edmat tak pevn\u011b, jak to je\u0161t\u011b nikdy s nik\u00fdm ned\u011blal.
\nV\u0161echno to pro n\u011bj bylo nov\u00e9. Nikdy po nikom tak horliv\u011b netou\u017eil, ani si nikdy nikoho nep\u0159ivlastnil, ale zjistil, \u017ee nic jin\u00e9ho nechce a \u010dek\u00e1n\u00ed bylo n\u011bco, co u\u017e dlouho nedok\u00e1\u017ee vydr\u017eet.
\n\u201eTady to je.\u201c Klobou\u010dn\u00edk se oto\u010dil, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k posteli, sebejist\u011b se usm\u00e1l a nap\u0159\u00e1hl ruku, aby uk\u00e1zal v\u0161e kolem sebe.<\/p>\n

Thomas se k n\u011bmu znovu p\u0159ibl\u00ed\u017eil a vzal ho za ruku, aby si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e k sob\u011b. \u201eM\u016f\u017eu\u2026?\u201c Zeptal se. \u201eOpravdu m\u016f\u017eu?\u201c Zeptal se znovu, objal ho a za\u0161eptal mu tu ot\u00e1zku do ucha, ne\u017e ho pol\u00edbil.
\n\u201eJist\u011b,\u201c ujistil ho. \u201eAle nesp\u011bchej, m\u00e1me k dispozici v\u0161echen \u010das sv\u011bta,\u201c \u0159ekl ti\u0161e a p\u0159inutil ho lehnout si na postel, beze sp\u011bchu, tak pomalu, \u017ee Thomas doufal, \u017ee \u010das nikdy neuplyne. A to se mu st\u00e1valo poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e na to m\u00edsto vkro\u010dil, a nejen kv\u016fli hodin\u00e1m, kter\u00e9 nevysv\u011btliteln\u011b v\u017edy ukazovaly p\u011bt, a d\u00edky nim\u017e se v\u0161echno zd\u00e1lo nehybn\u00e9 a v\u011b\u010dn\u00e9, ale proto\u017ee na tom m\u00edst\u011b bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho a znepokojiv\u00e9ho, n\u011bco, co ho nutilo zapomenout na v\u0161echny my\u0161lenky, kter\u00e9 mu p\u0159edt\u00edm p\u0159i\u0161ly na mysl.<\/p>\n

Klobou\u010dn\u00edk\u016fv \u00fasm\u011bv byl uklid\u0148uj\u00edc\u00ed a h\u0159ejiv\u00fd, vlasy, kter\u00e9 mu spadaly p\u0159es jeho kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159 mu poskytly p\u0159\u00edle\u017eitost pohladit ho pod z\u00e1minkou, \u017ee je d\u00e1 na sv\u00e9 m\u00edsto a zbav\u00ed ho starost\u00ed.
\nThomas se nikdy nec\u00edtil b\u00fdt n\u011bk\u00fdm tak zaujat\u00fd, nikdy nep\u0159i\u0161el \u010das se n\u011bkomu oddat, ale tady, s t\u00edm podivn\u00fdm chlapcem s pe\u0159\u00edm ve vlasech, se zd\u00e1lo, \u017ee je ide\u00e1ln\u00ed \u010das p\u0159ekro\u010dit hranici a kone\u010dn\u011b se st\u00e1t mu\u017eem. C\u00edtil se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159ipraven\u00fd a prodava\u010dovy n\u011b\u017en\u00e9 polibky v\u00a0n\u011bm tu d\u016fv\u011bru jen posilovaly.
\nVyhledal jeho rty a spojil je se sv\u00fdmi, rozd\u011blil je, pomalu mezi n\u011b vplul a hladil jazykem, za\u017e\u00edval pocity, kter\u00e9 nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil. P\u0159it\u00e1hl ruku k jeho z\u00e1tylku, prohr\u00e1bl mu prsty vlasy a pomalu je pro\u010d\u00edsl a\u017e ke kone\u010dk\u016fm hebk\u00fdch pe\u0159\u00ed\u010dek, s nimi\u017e si pohr\u00e1val, kdy\u017e se jejich rty znovu a znovu spojovaly.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek p\u016fsobil sebejist\u011b a nespoutan\u011b, ale v\u011bnoval se ka\u017ed\u00e9 jeho pot\u0159eb\u011b a \u017e\u00e1dn\u00e9 z jeho gest se nezd\u00e1lo b\u00fdt pouhou n\u00e1hodou. Thomasovi v\u0161ak p\u0159ipadal sladk\u00fd a bez \u0161\u00edlenstv\u00ed, kter\u00e9 ho do t\u00e9 doby charakterizovalo. Rozhodl se, \u017ee je vhodn\u00e9 zaujmout pozici a neb\u00fdt jen pasivn\u00ed k\u00a0dotek\u016fm, kter\u00e9 mu chlapec v\u011bnoval, a tak situaci oto\u010dil, ocitl se na klobou\u010dn\u00edkov\u011b \u0161t\u00edhl\u00e9m t\u011ble a pot\u00e9, co se zad\u00edval na jeho duhovky, kter\u00e9 se zd\u00e1ly b\u00fdt tmav\u0161\u00ed ne\u017e obvykle, pomalu ho \u0161pi\u010dkou nosu pohladil po huben\u00e9m krku, a pak ho na n\u011bj n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil.
\n\u201eJ\u00e1\u2026 mysl\u00edm, \u017ee t\u011b miluju\u2026\u201c za\u0161eptal tich\u00fdm hlasem, zat\u00edmco byl ohromen pocity, kter\u00e9 c\u00edtil, kdy\u017e se nad n\u00edm pohyboval.
\nDruh\u00fd mu rukou prohr\u00e1bl zlat\u00e9 vlasy a n\u011b\u017en\u011b mu mas\u00edroval z\u00e1tylek. \u201eL\u00e1ska je kr\u00e1sn\u00e9 slovo, Thom\u00e1si, ale je tak\u00e9 velmi velk\u00e9\u2026 Nesta\u010d\u00ed \u201emyslet\u201c, aby sis byl jist\u00fd, \u017ee ji c\u00edt\u00ed\u0161\u2026\u201c
\nThomas ho pol\u00edbil na rty. \u201eJsem si t\u00edm jist\u00fd. Miluji t\u011b, c\u00edt\u00edm to\u2026\u201c za\u0161eptal mu do rt\u016f. \u201eMus\u00ed to tak b\u00fdt. A i je,\u201c byl o tom t\u00e9m\u011b\u0159 zoufale p\u0159esv\u011bd\u010den, zavrt\u011bl hlavou a znovu ho pol\u00edbil na ml\u00e9\u010dnou k\u016f\u017ei jeho krku.<\/p>\n

\u010cernovl\u00e1sek se usm\u00e1l a za\u010dal mlad\u00edkovi rozep\u00ednat ko\u0161ili, a\u017e odhalil jeho \u0161irokou hladkou hru\u010f, kter\u00e1 byla vypracovan\u00e1, ale st\u00e1le mladistv\u00e1, a\u017e od\u011bv \u00fapln\u011b zmizel a odhalil jeho siln\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 pa\u017ee a \u0161irok\u00e1 ramena. Klobou\u010dn\u00edk se za\u010dervenal p\u0159i pohledu na chlapcovy zlat\u00e9 vlasy, kter\u00e9 mu padaly kolem obli\u010deje a hladily jeho siln\u00e1 ramena a nyn\u00ed ji\u017e zpocenou hru\u010f.
\nThomas zbavil oble\u010den\u00ed klobou\u010dn\u00edka, nejprve odhalil bled\u00e9, huben\u00e9 rameno, kter\u00e9 vypadalo jako stvo\u0159en\u00e9 k pol\u00edben\u00ed, a pak jeho hru\u010f, br\u00e1zd\u011bnou odhalen\u00fdmi kl\u00ed\u010dn\u00edmi kostmi, a\u017e po nohy, \u0161t\u00edhl\u00e9 a hladk\u00e9, kter\u00e9 nep\u0159est\u00e1val hladit.
\n\u201eJsi\u2026 tak kr\u00e1sn\u00fd\u2026\u201c za\u0161eptal blon\u010f\u00e1k a kone\u010dn\u011b nabral sebed\u016fv\u011bru, kter\u00e1 mu te\u010f pr\u00e1vem pat\u0159ila, bylo zbyte\u010dn\u00e9 d\u00e1l spolu mluvit jako dva ciz\u00ed lid\u00e9, kdy\u017e si te\u010f u\u017e\u00edvali vz\u00e1jemn\u00e9 spole\u010dnosti na posteli a nav\u00edc naz\u00ed.
\n\u201eMerci\u2026\u201c odpov\u011bd\u011bl nesm\u011ble klobou\u010dn\u00edk, s\u00e1m nejsp\u00ed\u0161 p\u0159\u00edli\u0161 okouzlen\u00fd na to, aby mohl mluvit jazykem, kter\u00e9mu by druh\u00fd rozum\u011bl, ale Thomas nepot\u0159eboval \u017e\u00e1dn\u00fd p\u0159eklad, m\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 pr\u00e1ce s t\u00edm, aby dok\u00e1zal v\u016fbec d\u00fdchat.<\/p>\n

\u201eJak ti m\u00e1m \u0159\u00edkat?\u201c Zeptal se n\u00e1hle a uv\u011bdomil si, \u017ee do t\u00e9 doby neznal jeho jm\u00e9no.
\nChlapec se na pol\u0161t\u00e1\u0159i oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed na bok, a pak se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed, kdy\u017e \u0159ekl: \u201eProst\u011b mi \u0159\u00edkej\u2026 Bille.\u201c
\nThomas ho jemn\u011b pol\u00edbil na krk. \u201eBill\u2026\u201c zopakoval. \u201eTak to je jm\u00e9no, kter\u00e9 budu k\u0159i\u010det\u2026\u201c za\u0161eptal mu na rty, ne\u017e se oddal dal\u0161\u00edmu polibku.
\nLehce rozt\u00e1hl dlouh\u00e9 nohy sv\u00e9ho partnera, jemn\u011b mezi n\u011b vklouzl a v tu chv\u00edli se v\u0161echno neuv\u011b\u0159iteln\u011b zintenzivnilo a on ztratil ve\u0161ker\u00e9 v\u011bdom\u00ed, dokonce zapomn\u011bl sv\u00e9 jm\u00e9no, ale nezapomn\u011bl to Billovo, kter\u00e9 bylo jedin\u00fdm zvukem, jen\u017e p\u0159eru\u0161il nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 naplnilo m\u00edstnost. V\u0161echno bylo najednou rychlej\u0161\u00ed, siln\u011bj\u0161\u00ed, \u017ehav\u011bj\u0161\u00ed\u2026 prost\u011b v\u00edc od v\u0161eho, a i kdy\u017e se chv\u00edli pot\u00e9, co to skon\u010dilo, zd\u00e1lo, \u017ee to trvalo jen pouh\u00fd okam\u017eik, Thomas byl st\u00e1le ztracen ve v\u0161ech t\u011bch neuv\u011b\u0159iteln\u00fdch pocitech, o kter\u00fdch si myslel, \u017ee je nedok\u00e1\u017ee udr\u017eet, aby trvaly v\u011b\u010dn\u011b.<\/p>\n

Kdy\u017e si vy\u010derpan\u00fd lehl vedle Billa a schoval tv\u00e1\u0159 do z\u00e1hybu jeho krku, uv\u011bdomil si, jak skute\u010dn\u00e9 to v\u0161echno bylo, proto\u017ee na p\u00e1r okam\u017eik\u016f tomu skoro nev\u011b\u0159il\u2026 Zhluboka vdechl sladkou v\u016fni jeho \u010dern\u00fdch vlas\u016f a sna\u017eil se popadnout dech, p\u0159itulil se k n\u011bmu a rukou ho hladil po huben\u00fdch z\u00e1dech.
\n\u201eBill\u2026 nikdy jsem nesly\u0161el hez\u010d\u00ed jm\u00e9no.\u201c
\nBill rozt\u00e1hl koutky rt\u016f a p\u0159ilo\u017eil mu ruku k obli\u010deji, aby pohladil tu bledou, jemnou poko\u017eku.
\nThomas ho pohladil po vlasech a p\u0159it\u00e1hl si jeho tv\u00e1\u0159, aby mu ukradl dal\u0161\u00ed polibek. P\u0159ekvapilo ho, \u017ee jeho rty jsou je\u0161t\u011b teplej\u0161\u00ed, ne\u017e byly p\u0159ed chv\u00edli, ale bylo mu to jedno, dokud se mu nezd\u00e1ly p\u0159ehnan\u011b hork\u00e9, a\u017e p\u00e1lily, a se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm se od nich odt\u00e1hl a t\u00e1zav\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.
\nBill se podivn\u011b a \u0161k\u00e1dliv\u011b usm\u00e1l, a pak se sklonil, aby ho pol\u00edbil na krk, a zanechal na n\u011bm rudou stopu, po kter\u00e9 blon\u010f\u00e1k lehce bolestiv\u011b zasy\u010del.<\/p>\n

\u201eCo to\u2026?\u201c Thomas si osahal nyn\u00ed ji\u017e studenou stopu. Nezdr\u017eoval se p\u0159\u00edli\u0161 dlouho zkoum\u00e1n\u00edm d\u016fvodu va\u0159\u00edc\u00edch rt\u016f \u010dernovl\u00e1ska, ale sna\u017eil se ho zadr\u017eet, kdy\u017e se chystal vst\u00e1t z postele. \u201eKam jde\u0161?\u201c Zeptal se ho a pohladil ho po z\u00e1dech.
\n\u201eTe\u010f opravdu pot\u0159ebuje\u0161 \u0161\u00e1lek \u010daje.\u201c Odpov\u011bd\u011bl klobou\u010dn\u00edk uklid\u0148uj\u00edc\u00edm t\u00f3nem.
\n\u201eAle j\u00e1 nechci\u2026\u201c
\n\u010cernovl\u00e1sek ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. \u201eJe p\u011bt hodin, Thomasi,\u201c odpov\u011bd\u011bl jen a zav\u00e1zal si p\u00e1sek velmi jemn\u00e9ho fialovo b\u00edl\u00e9ho \u017eupanu, kter\u00fd si obl\u00e9kl, aby mohl odej\u00edt z pokoje.<\/p>\n

Kdy\u017e se vr\u00e1til, dr\u017eel v rukou porcel\u00e1nov\u00fd \u0161\u00e1lek s va\u0159\u00edc\u00edm \u010dajem a tentokr\u00e1t to bylo doopravdy. Bill si opatrn\u011b sedl vedle n\u011bj na okraj postele a podal mu ho.
\n\u201eM\u016f\u017eu\u2026 m\u016f\u017eu se opravdu nap\u00edt?\u201c Zeptal se Thomas hloup\u011b a vzal ho do rukou.
\n\u201eSamoz\u0159ejm\u011b. Copak jsi u m\u011b \u010daj nikdy nepil?\u201c Odpov\u011bd\u011bl chlapec s povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm a zd\u00e1lo se, \u017ee se mu vr\u00e1tila jeho zvl\u00e1\u0161tn\u00ed podivnost.
\nThomas s chut\u00ed vypil obsah \u0161\u00e1lku a v\u0161e, co mu tento znamenit\u00fd n\u00e1poj poskytl, byl pocit uvoln\u011bn\u00ed a bla\u017eenosti, kter\u00fd nedal prostor k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.
\n\u201eJe t’aime aussi, Thom\u00e0s. Dommage qu’il pourrait meme ne pas \u00eatre comme \u00e7a pour toujours \u2026\u201c (\u201eTaky t\u011b miluju, Thom\u00e1si, \u0161koda, \u017ee to takhle nem\u016f\u017ee b\u00fdt nav\u017edy\u2026\u201c)<\/em>, za\u0161eptal klobou\u010dn\u00edk a pohladil ho po vlasech, zat\u00edmco blon\u010f\u00e1k v jeho bl\u00edzkosti klidn\u011b usnul.<\/p>\n

autor: \u00b0GinevrA\u00b0
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00b0GinevrA\u00b0 \u201eZa\u010d\u00edn\u00e1m ztr\u00e1cet trp\u011blivost, Thomasi. \u017d\u00e1dal jsem t\u011b, aby byl klobouk p\u0159ipraven\u00fd do karnevalu – Au!\u201c Zast\u00e9nal, kdy\u017e ho krej\u010d\u00ed p\u00edchl jehlou, a ten se mu hned omluvil rozru\u0161enou a koktavou \u0159e\u010d\u00ed. Soudce se za\u0161klebil, pak proto\u010dil o\u010dima a pokra\u010doval v\u00a0\u0159e\u010di.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79436366,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[746],"tags":[],"class_list":["post-79436384","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-lora-del-te-by-ginevra"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436384","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79436384"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436384\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436386,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436384\/revisions\/79436386"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79436366"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79436384"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79436384"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79436384"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}