{"id":79436543,"date":"2022-02-03T16:00:00","date_gmt":"2022-02-03T15:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79436543"},"modified":"2022-02-01T19:30:39","modified_gmt":"2022-02-01T18:30:39","slug":"you-had-promised-never-leave-me-alone","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2022\/02\/03\/you-had-promised-never-leave-me-alone\/","title":{"rendered":"YOU HAD PROMISED – NEVER LEAVE ME ALONE"},"content":{"rendered":"

autor: Nephilim<\/strong><\/p>\n

Tak\u017ee je tu dal\u0161\u00ed p\u0159eklad s\u00a0n\u00e1zvem \u201eSl\u00edbil jsi, \u017ee m\u011b nikdy nenech\u00e1\u0161 samotn\u00e9ho\u201c, a j\u00e1 nenach\u00e1z\u00edm slov. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee tuhle jednod\u00edlnou pov\u00eddku u\u017e nikdy v\u00a0\u017eivot\u011b nebudu \u010d\u00edst. Ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 limity a m\u016fj byl p\u0159ekro\u010den. V\u011bt\u0161inou moc u pov\u00eddek nebre\u010d\u00edm, a sama jsem docela morbidn\u00ed a tak\u2026 Ale to, co je v\u00a0t\u00e9hle pov\u00eddce, je mimo m\u016fj pr\u00e1h \u00fanosnosti. Pov\u00eddka se odehr\u00e1v\u00e1 za 2. sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky v\u00a0koncentra\u010dn\u00edm t\u00e1bo\u0159e <\/em>Auschwitz Birkenau (Osv\u011btim). Co\u017e u\u017e asi v\u011bt\u0161ina z v\u00e1s pochop\u00ed, je samo o sob\u011b dost siln\u00e9 t\u00e9ma. To, co se v koncentra\u010dn\u00edch t\u00e1borech odehr\u00e1valo, si neum\u00ed nikdo z n\u00e1s ani p\u0159edstavit. A po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b koncentr\u00e1ku Auschwitz samoz\u0159ejm\u011b \u010dlov\u011bk n\u011bjakou p\u0159edstavu dostane. No, nebudu se tu vypisovat o hr\u016fz\u00e1ch t\u00e9 doby, proto\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd v\u00edme, o \u010dem je \u0159e\u010d. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b tahle pov\u00eddka je siln\u00e1, kr\u00e1sn\u011b napsan\u00e1 a kdo najde odvahu se do n\u00ed vrhnout, p\u0159eju \u201ep\u0159\u00edjemn\u00e9\u201c \u010dten\u00ed. Va\u0161e Lauinka<\/em><\/p>\n

2. z\u00e1\u0159\u00ed 1944 – Berl\u00edn – Bill a Tom Kaulitzovi (6 let)<\/strong><\/p>\n

Kdy\u017e p\u0159ijely ty obrovsk\u00e9 n\u00e1kla\u010f\u00e1ky, v\u0161echny d\u011bti si myslely, \u017ee je to n\u011bjak\u00e1 hra. Dosp\u011bl\u00ed se usm\u00edvali a pob\u00edzeli je, aby se co nejrychleji dostali nahoru, \u017ee jedou na p\u011bkn\u00e9 m\u00edsto. A dosp\u011bl\u00ed v\u017edycky \u0159\u00edkaj\u00ed pravdu, to se p\u0159ece u\u010dili ve \u0161kole, \u017ee?
\n\u201eTomi, m\u00e1ma?\u201c Zeptal se Bill, a\u017e kdy\u017e ho brat\u0159\u00ed\u010dek vzal za ruku a podle pokyn\u016f ho odt\u00e1hl k jednomu z n\u00e1kla\u010f\u00e1k\u016f.
\n\u201e\u0158\u00edkali, \u017ee p\u0159ijede pozd\u011bji,\u201c pokr\u010dil Tom rameny, posadil se do rohu a nazna\u010dil Billovi, aby ud\u011blal tot\u00e9\u017e. Bill si sedl vedle n\u011bj a chytil ho za ruk\u00e1v trika.
\n\u201eKdy pozd\u011bji?\u201c Zeptal se znovu na\u0159\u00edkav\u00fdm hlasem. Ti mu\u017ei v uniform\u00e1ch ho v\u016fbec nenadchli, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e vid\u011bl, jak n\u011bkte\u0159\u00ed z nich n\u00e1sil\u00edm strkaj\u00ed jin\u00e9 d\u011bti do t\u011bch n\u00e1kla\u010f\u00e1k\u016f.
\n\u201eJ\u00e1 nev\u00edm, Bille!\u201c Vyk\u0159iklo unaven\u011b dvoj\u010de a p\u0159et\u00e1hlo si p\u0159es hlavu b\u00e9\u017eovou \u010depici. Slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo ho obt\u011b\u017eovalo.<\/p>\n

Bill ml\u010del a d\u00edval se tu na Toma, tu na jejich vrstevn\u00edky, kte\u0159\u00ed d\u00e1l plnili velk\u00e9 n\u00e1kla\u010f\u00e1ky. Po chv\u00edli neodolal a musel polo\u017eit dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku: \u201ePro\u010d jedeme na p\u011bkn\u00e9 m\u00edsto jen my?\u201c
\nTom se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pod\u00edval. \u201eJak mysl\u00ed\u0161 jen my? Copak nevid\u00ed\u0161, kolik je tu lid\u00ed?\u201c
\nBill zavrt\u011bl hlavou. \u201eNe! Mysl\u00edm t\u00edm\u2026 pro\u010d se t\u0159eba dnes r\u00e1no nedostavili lid\u00e9, kte\u0159\u00ed bydl\u00ed nedaleko na\u0161eho domu?\u201c Bill si vzpomn\u011bl, \u017ee ty nafoukan\u00e9 d\u011bti potkal na ulici n\u011bkolikr\u00e1t, v\u017edycky si na n\u011bj ukazovaly, \u017ee je „jin\u00fd“, a on ani nev\u011bd\u011bl pro\u010d. M\u011bl stejn\u00e9 blond vlasy, stejn\u00fd obli\u010dej, stejn\u00e9 nohy\u2026 byl d\u00edt\u011b jako oni, pro\u010d ho pova\u017eovali za „jin\u00e9ho“?
\nTom si povzdechl a je\u0161t\u011b v\u00edc si st\u00e1hl \u010depici. \u201eTo mus\u00ed b\u00fdt proto, \u017ee t\u00e1ta je \u017did nebo tak n\u011bco.\u201c
\nBillovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily. \u201eCo to s t\u00edm m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho?\u201c
\n\u201eNo, sly\u0161el jsem, \u017ee lid\u00e9, kte\u0159\u00ed jsou \u017did\u00e9, jsou pos\u00edl\u00e1ni na p\u011bkn\u00e9 m\u00edsto, proto\u017ee jsou v\u00fdjime\u010dn\u00ed a m\u011bli by za to dostat odm\u011bnu. Str\u00e1\u017en\u00fd mi to vysv\u011btlil, kdy\u017e n\u00e1s sem vezl.\u201c Tom pokr\u010dil rameny a vyhl\u00e9dl z auta. St\u00e1le je\u0161t\u011b st\u00e1li na m\u00edst\u011b a n\u011bkolik des\u00edtek metr\u016f od n\u00e1kladn\u00edch aut vid\u011bl spoustu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se pohybovali v bl\u00edzkosti tov\u00e1ren. Jeho matka tam pracovala tak\u00e9. Kdo v\u00ed, zda byla tak\u00e9 uprost\u0159ed v\u0161ech t\u011bch lid\u00ed.<\/p>\n

\u201eAle my nejsme \u017did\u00e9, jen t\u00e1ta je,\u201c op\u00e1\u010dil Bill tvrdohlav\u011b, proto\u017ee se mu to nel\u00edbilo. Jakou odm\u011bnu mohli dostat? T\u0159eba ji m\u011bli dostat proto, \u017ee nebyli tak dom\u00fd\u0161liv\u00ed jako jejich soused\u00e9? Ti\u0161e zaka\u0161lal a p\u0159ilo\u017eil si ruku k \u00fast\u016fm.
\nTom ho popl\u00e1cal po tv\u00e1\u0159i. \u201eSamoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsi hloup\u00fd: kdy\u017e je t\u00e1ta \u017did, jsme automaticky pova\u017eov\u00e1ni za \u017didy i my, proto\u017ee t\u00e1ta je \u017eenat\u00fd s m\u00e1mou.\u201c
\nBill p\u0159ik\u00fdvl, p\u0159it\u00e1hl si kolena k hrudi a zad\u00edval se na sv\u00e9 nohy. \u201eTak\u017ee\u2026 je to dobr\u00e1 v\u011bc?\u201c Zeptal se nejist\u011b a spodn\u00ed ret se mu m\u00edrn\u011b zachv\u011bl. V\u017edycky byl na mamince velmi z\u00e1visl\u00fd a nel\u00edbilo se mu, \u017ee se jejich cesty rozd\u011bl\u00ed na neur\u010dit\u011b dlouho.
\nTom se na n\u011bj up\u0159en\u011b zad\u00edval, vyc\u00edtil jeho neklid a lehce se usm\u00e1l. Bill byl prost\u011b Bill.
\nP\u0159isunul se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, objal ho kolem ramen a nevinn\u011b ho pol\u00edbil na rty: \u201eDokud jsi tady ty, bude mi dob\u0159e.\u201c P\u0159itiskl se nosem k\u00a0Billovu, a pak si op\u0159el \u010delo o jeho.
\nBill se za\u010dervenal a p\u0159itiskl se k Tomov\u00fdm z\u00e1d\u016fm, jako by to bylo to posledn\u00ed, co mu zbylo. \u201ePro m\u011b\u2026 taky, Tomi!\u201c<\/p>\n

Sly\u0161eli \u0159ev motoru, a pak se n\u00e1kla\u010f\u00e1k rozjel. Vstali, aby se pod\u00edvali, jestli nezahl\u00e9dnou svou matku, kter\u00e1 tam v t\u00e9 dob\u011b ur\u010dit\u011b pracovala. Uvid\u011bli skupinu lid\u00ed se smutn\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi, kte\u0159\u00ed \u0161li k podobn\u00e9mu n\u00e1kla\u010f\u00e1ku jako oni, zat\u00edmco jin\u00e1 skupina – tvo\u0159en\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00fdhradn\u011b \u017eenami – vypadala, \u017ee se radostn\u011b vesel\u00ed; v\u0161ichni se navz\u00e1jem obj\u00edmali.
\nTom zaost\u0159il o\u010di na posledn\u00ed skupinu a zahl\u00e9dl svou matku.
\n\u201eBille! Bille!\u201c Vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b Tom, zatahal Billa za pa\u017ei a nal\u00e9hav\u011b uk\u00e1zal na \u017eenu uprost\u0159ed skupiny. Bill z\u00fa\u017eil o\u010di, sna\u017eil se v nez\u0159eteln\u00e9 postav\u011b rozpoznat matku, a nakonec se mu to poda\u0159ilo.
\n\u201eAno, to je ona, to je ona! Tomi, poj\u010fme se s\u00a0n\u00ed rozlou\u010dit.\u201c Vlastn\u011b nebyli jedin\u00ed: v\u0161echny d\u011bti vesele zdravily sv\u00e9 rodi\u010de a n\u011bkter\u00e9 dokonce k\u0159i\u010dely v nad\u011bji, \u017ee si jich v\u0161imnou.
\n\u201eMam\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed! M\u00e1\u00e1\u00e1m\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed!\u201c K\u0159i\u010dela dvoj\u010data a m\u00e1vala rukama ve vzduchu.
\n\u201eJestli si neposp\u00ed\u0161\u00ed a nepod\u00edv\u00e1 se na n\u00e1s, ztrat\u00edme ji z\u00a0dohledu!\u201c Post\u011b\u017eoval si Bill a vyklonil se z auta.
\n\u201eBille, ty idiote!\u201c Vynadal mu Tom a jednou rukou ho st\u00e1hl zp\u00e1tky, aby nespadl.<\/p>\n

Kone\u010dn\u011b si n\u011bkdo z\u00a0lid\u00ed ve skupince v\u0161iml velk\u00e9ho n\u00e1kla\u010f\u00e1ku pln\u00e9ho d\u011bt\u00ed. Lid\u00e9 se za\u010dali ot\u00e1\u010det a ukazovat na n\u011b, a pak to p\u0159edali ostatn\u00edm. Zanedlouho zapomn\u011bli na sv\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed a v\u0161ichni nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edrali na tu pod\u00edvanou a okam\u017eit\u011b pochopili, co to znamen\u00e1.
\nD\u011bti jim d\u00e1l nev\u011bdomky m\u00e1valy a nad\u0161en\u011b se usm\u00edvaly p\u0159i h\u0159e, kter\u00e9 se \u00fa\u010dastnili i dosp\u011bl\u00ed.
\nDosp\u011bl\u00ed po po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edm \u0161oku nedbali na to, \u017ee je hl\u00eddaj\u00ed str\u00e1\u017en\u00ed, a s rukama nata\u017een\u00fdma k d\u011btem se rozb\u011bhli k n\u00e1kladn\u00edm aut\u016fm.
\nBill a Tom vid\u011bli, jak k nim Simone zoufale b\u011b\u017e\u00ed.
\n\u201eNe! Ne, pros\u00edm, nechte je j\u00edt! Nic neud\u011blali!\u201c K\u0159i\u010dela zoufale. \u201eBille, Tome, ute\u010dte! Rychle!\u201c
\nOb\u011b d\u011bti d\u00e1l m\u00e1valy a v tom zmatku nesly\u0161ely ani slovo. \u201eAhoj, mami, a\u0165 nep\u0159ijde\u0161 pozd\u011b, nebo bude Bill bre\u010det!\u201c K\u0159i\u010del Tom s \u00fasm\u011bvem. Bill jen m\u00e1vl rukou a vyk\u0159ikl na matku, jak moc ji miluje. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b p\u0159estal k\u0159i\u010det, zachv\u00e1cen hlasit\u00fdm ka\u0161lem.<\/p>\n

O chv\u00edli pozd\u011bji projeli branou a opustili pole, kde se nach\u00e1zely tov\u00e1rny. Simone spolu s neur\u010dit\u00fdm po\u010dtem dal\u0161\u00edch lid\u00ed padla na kolena a zoufale plakala. Jak\u00fd smysl m\u011bl ten rann\u00ed \u00fat\u011bk ze se\u0159a\u010fovac\u00edho n\u00e1dra\u017e\u00ed do Osv\u011btimi, kdy\u017e tam nyn\u00ed m\u00ed\u0159ily jej\u00ed dv\u011b d\u011bti? Kdyby byla m\u011bla jen o trochu pevn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fli, ur\u010dit\u011b by ji poslali pracovat do toho t\u00e1bora a mohla b\u00fdt s nimi\u2026 Ot\u0159ela si slzy, kdy\u017e na sob\u011b uc\u00edtila p\u0159\u00edsn\u00fd pohled str\u00e1\u017en\u00e9ho. Pokusila se vst\u00e1t, ale nohy se j\u00ed t\u0159\u00e1sly. Pod\u00edvala se doprava: mu\u017e v uniform\u011b tahal za pa\u017ei \u017eenu, kter\u00e1 zoufale k\u0159i\u010dela, tv\u00e1\u0159 zk\u0159ivenou bolest\u00ed a slzami. Simone n\u011bkolikr\u00e1t zamrkala a zb\u011blela. Jak to, \u017ee j\u00ed to nedo\u0161lo d\u0159\u00edv? D\u011bti jim byly k ni\u010demu, budou zabity, jakmile doraz\u00ed do t\u00e1bora!
\nUd\u011blalo se j\u00ed mdlo a zt\u011b\u017eka padla na zem.<\/p>\n

***<\/p>\n

25. ledna 1945 – Auschwitz Birkenau – Bill a Tom Kaulitzovi (6 let)<\/strong><\/p>\n

Tom se rychle vr\u00e1til do kas\u00e1ren se \u0161pinav\u00fdm hadrem v ruce. Nikdo tam nebyl, v\u0161ichni pracovali. Ve skute\u010dnosti v t\u011bch dnech panoval v t\u00e1bo\u0159e zmatek: st\u00e1le \u010dast\u011bji se mluvilo o bezd\u016fvodn\u00e9m vypalov\u00e1n\u00ed bar\u00e1k\u016f a n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 \u0159\u00edkali, \u017ee „nacist\u016fm se neda\u0159\u00ed“. Ne \u017ee by pln\u011b ch\u00e1pal, co to znamen\u00e1.
\nP\u0159e\u0161el k l\u016f\u017eku, kde spal s bratrem a dal\u0161\u00edmi t\u0159emi lidmi, a na\u0161el Billa p\u0159esn\u011b tak, jak ho nechal: le\u017eel na z\u00e1dech, t\u011b\u017ece d\u00fdchal a k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral hadr, kter\u00fd se jim poda\u0159ilo naj\u00edt jako p\u0159ikr\u00fdvku. P\u0159i pohledu na jejich stav si Tom \u010dasto \u0159\u00edkal, jestli by nebylo lep\u0161\u00ed zem\u0159\u00edt s ostatn\u00edmi d\u011btmi, kter\u00e9 p\u0159i\u0161ly do t\u00e1bora s nimi.
\nAno.
\nV\u0161ichni byli mrtv\u00ed.
\nPo vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed cest\u011b \u0161pinav\u00fdm vlakem, kter\u00e1 trvala kdov\u00ed kolik dn\u00ed, dorazili na \u00fapln\u011b \u0161ediv\u00e9 n\u00e1dra\u017e\u00ed, kde na n\u011b \u010dekala spousta str\u00e1\u017e\u00ed. V\u0161echny d\u011bti byly odvedeny do obrovsk\u00e9ho domu, krom\u011b nich. L\u00e9ka\u0159, o kter\u00e9m se pozd\u011bji dozv\u011bd\u011bli, \u017ee se jmenuje Mengele*, zastavil str\u00e1\u017en\u00e9ho, kter\u00fd je „doprov\u00e1zel“, a \u0159ekl mu, \u017ee je nem\u016f\u017ee zab\u00edt, proto\u017ee je „pot\u0159ebuje“. Pozd\u011bji zjistil, \u017ee jejich sp\u00e1sou bylo to, \u017ee jsou dvoj\u010data. Ve skute\u010dnosti to bylo sp\u00ed\u0161e odsouzen\u00ed ne\u017e spasen\u00ed. Pan Mengele ve skute\u010dnosti prov\u00e1d\u011bl pokusy na lidech. Z\u0159ejm\u011b se mu rozsv\u00edtily \u017e\u00e1rovky, kdy\u017e uvid\u011bl dvoj\u010data, a to jednovaje\u010dn\u00e1 dvoj\u010data.<\/p>\n

Nutil je d\u011blat ty nejhor\u0161\u00ed v\u011bci, ty nejodporn\u011bj\u0161\u00ed experimenty, neust\u00e1le je nutil riskovat sv\u00e9 \u017eivoty. Kdyby odm\u00edtli, sta\u010dilo jim p\u0159ipomenout, \u017ee je je\u0161t\u011b \u010das dohonit v\u0161echny jejich mal\u00e9 kamar\u00e1dy do „sprch“, kter\u00e9, jak jim vysv\u011btlil, jsou smrt\u00edc\u00ed.
\nTom se zachv\u011bl, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, jak se na n\u011bm ten \u0161\u00edlenec chystal prov\u00e9st **“vivisekci“. Ne \u017ee by v\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1, ale kdy\u017e vid\u011bl ten podivn\u00fd n\u016f\u017e, kter\u00fd se chystal pou\u017e\u00edt na jeho b\u0159icho, nek\u0159i\u010del jen proto, \u017ee m\u011bl zalepen\u00e1 \u00fasta. Samoz\u0159ejm\u011b se nemohl ani br\u00e1nit, proto\u017ee byl sv\u00e1zan\u00fd \u0159emeny.
\nV tomto p\u0159\u00edpad\u011b mu to pro\u0161lo, proto\u017ee Bill k\u0159i\u010del tak hlasit\u011b, \u017ee se v\u0161ichni lekli a zakryli si u\u0161i. Mengele by mo\u017en\u00e1 skute\u010dn\u011b pokra\u010doval, ale mo\u017en\u00e1 u\u017e dos\u00e1hl toho, co se sna\u017eil zjistit: jak moc by trp\u011blo dvoj\u010de od jedn\u00e9 do deseti, kdy\u017e by se d\u00edvalo, jak to druh\u00e9 bolestn\u011b um\u00edr\u00e1 p\u0159ed jeho o\u010dima?<\/p>\n

Tom se nau\u010dil takov\u00fdm lidem \u0159\u00edkat „sadist\u00e9“. Od t\u00e9 doby, co tam byl, se toho hodn\u011b nau\u010dil.
\nV\u016fbec to nebyla hra.
\nA je\u0161t\u011b jednu podstatnou v\u011bc: kdy\u017e jsi ml\u010del a byl potichu, \u017eil jsi. S n\u011bkolika \u0161kr\u00e1banci, ale p\u0159e\u017eil jsi. Pokud sis st\u011b\u017eoval, byl jsi odsouzen k z\u00e1niku.
\nTom byl mal\u00fd, p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00fd na to, aby takov\u00fdm v\u011bcem rozum\u011bl, ale u\u017e ch\u00e1pal v\u0161echno, co se t\u00fdkalo tohoto m\u00edsta. N\u011bkdy byl na sv\u016fj v\u011bk p\u0159\u00edli\u0161 vysp\u011bl\u00fd, ale jejich podm\u00ednky to nedovolovaly.
\nTohle u\u017e nebylo jejich d\u011btstv\u00ed.
\nMo\u017en\u00e1 to ani nebyl \u017eivot.<\/p>\n

Billovo zast\u00e9n\u00e1n\u00ed ho vr\u00e1tilo do reality. Na chlapcov\u011b \u010dele se objevily kr\u016fp\u011bje potu a v jeho tv\u00e1\u0159i se zra\u010dila \u010dir\u00e1 bolest. Tom popot\u00e1hl, posadil se vedle n\u011bj a polo\u017eil mu na \u010delo mokr\u00fd, \u0161pinav\u00fd hadr. Za\u010dal ho kol\u00e9bat a sna\u017eil se, aby se c\u00edtil l\u00e9pe. \u201ePromi\u0148, Bille, v\u00edc jsem nena\u0161el\u2026\u201c za\u0161eptal, kdy\u017e se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch skut\u00e1lela slza. Nezaslou\u017eili si to, Bill si to nezaslou\u017eil. Maminku u\u017e nikdy nevid\u011bli; nic ze sl\u00edben\u00e9ho jim nebylo spln\u011bno. Tom sev\u0159el rty a pol\u00edbil Billa na mokr\u00fd sp\u00e1nek.
\nBill se v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed lehce pohnul a otev\u0159el o\u010di. \u201eTomi\u2026\u201c zaka\u0161lal.
\n\u201eSssh\u2026 nenam\u00e1hej se.\u201c
\n\u201eTomi\u2026\u201c opakoval Bill, ani\u017e by se nechal odradit. \u201eOmlouv\u00e1m se.\u201c
\nTom s n\u00edm na okam\u017eik p\u0159estal houpat, p\u0159ekvapen\u00fd. \u201eZa co?\u201c
\n\u201eNejsem dobr\u00fd bratr\u2026 nic jsem pro tebe neud\u011blal, zat\u00edmco ty se tolik sna\u017e\u00ed\u0161\u2026\u201c vzlykal do Tomovy \u0161pinav\u00e9 ko\u0161ile.
\n\u201eNe\u0159\u00edkej hlouposti, Bille\u2026 D\u011bl\u00e1m to, proto\u017ee t\u011b miluju a chci, abys byl v po\u0159\u00e1dku.\u201c<\/p>\n

Tom si ot\u0159el slzu a znovu ho p\u0159itiskl k sob\u011b. Byl zdrcen\u00fd, proto\u017ee p\u0159es ve\u0161kerou svou snahu nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit Billov\u011b nemoci. Mo\u017en\u00e1 byl nemocn\u00fd u\u017e p\u0159edt\u00edm, ne\u017e tam p\u0159i\u0161li, jeliko\u017e si pamatoval, \u017ee st\u00e1le ka\u0161lal. Podm\u00ednky, v nich\u017e posledn\u00edch p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f \u017eili, mu jist\u011b jen p\u0159it\u00ed\u017eily. P\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e a kousl se do spodn\u00edho rtu.
\n\u201eAle j\u00e1 t\u011b taky miluju, a p\u0159esto nic ned\u011bl\u00e1m\u2026\u201c dal\u0161\u00ed zaka\u0161l\u00e1n\u00ed. Tom si jednou rukou zakryl \u00fasta, aby mu neunikl vzlyk.
\n\u201eNa tom nez\u00e1le\u017e\u00ed, opravdu,\u201c prohl\u00e1sil a ustaran\u011b se na n\u011bj pod\u00edval. \u201eBille, neopou\u0161t\u011bj m\u011b,\u201c \u0159ekl n\u00e1hle a vyd\u011b\u0161en\u011b na n\u011bj hled\u011bl. Bill zvedl hlavu a slab\u011b se usm\u00e1l. \u201eD\u011bl\u00e1\u0161 si legraci, Tomi? Nikdy t\u011b neopust\u00edm\u2026 mus\u00edme se odsud dostat spolu, sl\u00edbil jsi mi to, kdy\u017e jsme p\u0159ijeli, pamatuje\u0161?\u201c
\n\u201eAno\u2026\u201c Tom nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee tohle mu\u010den\u00ed nikdy neskon\u010d\u00ed. A strach, \u017ee by ho Bill mohl opustit, mu sv\u00edral srdce od chv\u00edle, kdy jeho bratr onemocn\u011bl.<\/p>\n

Neust\u00e1le tam vid\u011bl um\u00edrat lidi, a\u0165 u\u017e na n\u00e1sledky t\u011b\u017ek\u00e9 pr\u00e1ce, hladu nebo nemoci. Zejm\u00e9na to druh\u00e9, proto\u017ee v\u011bzn\u011b, kter\u00e9 v\u0161ichni cht\u011bli vid\u011bt mrtv\u00e9, se nikdo neobt\u011b\u017eoval o\u0161et\u0159it. To pochopil.
\nBill mu znovu zaka\u0161lal na hru\u010f a Tom vrhl roztr\u017eit\u00fd pohled na svoji ko\u0161ili: byla pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00e1 krv\u00ed.
\n\u201eBILLE!\u201c Vyk\u0159ikl v panice. Ka\u0161lal krev, to se nikdy p\u0159edt\u00edm nestalo! Bylo mu snad h\u016f\u0159? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to, co ud\u011blal, mu moc nepomohlo, to v\u011bd\u011bl, ale v hloubi du\u0161e doufal, \u017ee se Billovi alespo\u0148 trochu ulev\u00ed!
\nZd\u00e1lo se, \u017ee Bill si v tu chv\u00edli uv\u011bdomil, co se stalo, a otev\u0159el sv\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di do\u0161iroka a zalapal po dechu. \u201eOh\u2026 oh, j\u00e1\u2026 to je v po\u0159\u00e1dku Tomi, promi\u0148, \u017ee jsem t\u011b u\u0161pinil\u2026\u201c pak ho p\u0159eru\u0161il dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat ka\u0161le, v jeho\u017e d\u016fsledku vyka\u0161lal je\u0161t\u011b v\u00edce krve.<\/p>\n

Tom vstal a za\u0165al p\u011bsti. \u201eJdu naj\u00edt n\u011bco, co t\u011b vyl\u00e9\u010d\u00ed.\u201c Nemohl Billa ztratit, to nemohl dovolit. Zem\u0159el by taky.
\n\u201eNe, Tomi, nenech\u00e1vej m\u011b samotn\u00e9ho,\u201c zak\u0148u\u010del Bill. Jednou rukou se dr\u017eel za krk a sna\u017eil se neka\u0161lat, zat\u00edmco si ruk\u00e1vem st\u00edral z \u00fast stopy krve. Tom byl rozpolcen\u00fd: mohl j\u00edt ven a marn\u011b hledat n\u011bjak\u00fd l\u00e9k na Billovu nemoc a nechat ho samotn\u00e9ho, nebo z\u016fstat s n\u00edm a modlit se, aby mu ho n\u011bjak\u00fd bastard B\u016fh nevzal.
\nKdy\u017e vid\u011bl, \u017ee k n\u011bmu Bill natahuje ruku, rozhodl se z\u016fstat po jeho boku. Doufal, \u017ee to nebude to posledn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1.
\nBill, kter\u00e9mu po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly slzy, ho pevn\u011b objal. \u201eNeodch\u00e1zej, neodch\u00e1zej\u2026\u201c zamumlal nesouvisle.
\n\u201eNikam nejdu, slibuji\u2026ale ty slib, \u017ee m\u011b neopust\u00ed\u0161, bez tebe to nezvl\u00e1dnu, nezvl\u00e1dnu to\u2026\u201c
\n\u201eTomi, nechci t\u011b opustit\u2026 taky to bez tebe nezvl\u00e1dnu\u2026 nechci t\u011b opustit, nechci\u2026\u201c prot\u0159el si o\u010di. \u201eAle jsem unaven\u00fd, Tomi\u2026 kdy\u017e usnu, slibuje\u0161, \u017ee m\u011b neopust\u00ed\u0161? Nechci, abys m\u011b nechal samotn\u00e9ho\u2026\u201c \u0159ekl a p\u0159itulil se l\u00e9pe k jeho hrudi.
\nTom se na n\u011bj znepokojen\u011b pod\u00edval: pro\u010d se mu najednou tak moc chce sp\u00e1t? P\u0159esto by mu to mohlo prosp\u011bt, pomyslel si a op\u0159el se tv\u00e1\u0159\u00ed o jeho temeno hlavy. \u201eDob\u0159e, Bille, odpo\u010dineme si.\u201c
\n\u201eM\u00e1m t\u011b r\u00e1d\u2026\u201c Bill pomalu zav\u0159el o\u010di.
\n\u201eJ\u00e1 tebe taky\u2026 tak moc\u2026\u201c usm\u00e1l se Tom.<\/p>\n

***<\/p>\n

27. ledna 1945 – <\/strong>Auschwitz Birkenau (Osv\u011btim)<\/strong><\/p>\n

Moc toho nezbylo. Nacist\u00e9 sp\u00e1lili, co mohli.
\nSov\u011bt\u0161t\u00ed voj\u00e1ci postupovali mezi mrtvolami a zbytky kas\u00e1ren a hledali p\u0159e\u017eiv\u0161\u00ed masakru.
\nN\u011bkte\u0159\u00ed u\u017e byli v bezpe\u010d\u00ed, ale t\u011bm, kte\u0159\u00ed nebyli nalezeni okam\u017eit\u011b, zb\u00fdvala jen mal\u00e1 nad\u011bje. Ru\u0161t\u00ed voj\u00e1ci v\u0161ak p\u00e1trali pod ka\u017edou sutinou, zejm\u00e9na po \u017een\u00e1ch a d\u011btech. D\u011bti se mohly schov\u00e1vat ve strachu, byly tak mal\u00e9\u2026
\nPokud v\u016fbec n\u011bjak\u00e9 d\u011bti byly. Bylo zn\u00e1mo, \u017ee je nacist\u00e9 okam\u017eit\u011b zab\u00edjeli. Nad\u011bje v\u0161ak um\u00edrala jako posledn\u00ed.<\/p>\n

Voj\u00e1k prohled\u00e1val trosky domu, kter\u00fd kupodivu nesho\u0159el, ale z\u0159\u00edtil se. Dalo se \u0159\u00edct, \u017ee z n\u011bj zbyla jen podlaha. Jeho spole\u010dn\u00edci mu \u0159\u00edkali, aby tam neztr\u00e1cel moc \u010dasu, \u017ee tam ur\u010dit\u011b nikdo \u017eiv\u00fd nez\u016fstal. On v\u0161ak p\u0159esto pokra\u010doval v p\u00e1tr\u00e1n\u00ed.
\nSly\u0161el, \u017ee lid\u00e9 byli \u010dasto zachr\u00e1n\u011bni d\u00edky tajn\u00fdm m\u00edst\u016fm, kter\u00e1 v\u011bzni speci\u00e1ln\u011b vybudovali uvnit\u0159 kas\u00e1ren, a je\u017e nebyla na prvn\u00ed pohled patrn\u00e1.
\nPosunul n\u011bkolik d\u0159ev\u011bn\u00fdch prken a poslouchal, jestli neusly\u0161\u00ed n\u011bjak\u00e9 zvuky, kter\u00e9 by ho upozornily, \u017ee tam je\u0161t\u011b n\u011bkdo je. Odstranil zbytky star\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 postele, a kone\u010dn\u011b n\u011bco zaslechl. Zn\u011blo to jako st\u00e9n\u00e1n\u00ed nebo \u00fap\u011bn\u00ed zran\u011bn\u00e9ho zv\u00ed\u0159ete. St\u00e1l v naprost\u00e9m tichu a sna\u017eil se naj\u00edt zdroj zvuku.
\nM\u011bl ho pod nohama.
\nRychle se zbavil prken, kter\u00e1 byla pom\u011brn\u011b lehk\u00e1 a k\u0159ehk\u00e1, a na sv\u011btlo se dostal n\u011bjak\u00fd \u00fakryt nebo chodba. Sesko\u010dil dol\u016f a zjistil, \u017ee tam nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1 tma. N\u011bkolikr\u00e1t zam\u017eoural, aby si zvykl na \u0161ero.<\/p>\n

\u201eJe tu n\u011bkdo?\u201c Zeptal se a sna\u017eil se mluvit n\u011bmecky, jak nejl\u00e9pe um\u011bl. Chv\u00edli nic nesly\u0161el, pak zaslechl dal\u0161\u00ed st\u00e9n\u00e1n\u00ed a vydal se k n\u011bmu. Dole to podivn\u011b p\u00e1chlo.
\nKone\u010dn\u011b v kout\u011b rozeznal malou siluetu, kterou ot\u0159\u00e1saly vzlyky: ur\u010dit\u011b to bylo d\u00edt\u011b. P\u0159istoupil k n\u011bmu a uv\u011bdomil si, \u017ee n\u011bco nebo n\u011bkoho dr\u017e\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed.
\n\u201eBu\u010f klidn\u00fd, jsem tady, abych ti pomohl,\u201c vysv\u011btlil a dal ruce p\u0159ed sebe, aby uk\u00e1zal, \u017ee nem\u00e1 \u0161patn\u00e9 \u00famysly. D\u00edt\u011b sev\u0159elo to n\u011bco v n\u00e1ru\u010d\u00ed pevn\u011bji a voj\u00e1k si uv\u011bdomil, \u017ee je to jin\u00e9 d\u00edt\u011b.
\nKdy\u017e p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e, s hr\u016fzou si uv\u011bdomil, \u017ee d\u00edt\u011b dr\u017e\u00ed mrtvolu: bylo to jin\u00e9 d\u00edt\u011b, to ano, ale nejsp\u00ed\u0161 u\u017e d\u00e1vno mrtv\u00e9, ostatn\u011b k\u016f\u017ee na rukou u\u017e byla ve stavu rozkladu, a zbytek nejsp\u00ed\u0161 tak\u00e9, jen\u017ee si nemohl b\u00fdt jist\u00fd, proto\u017ee blon\u010fat\u00e9 d\u00edt\u011b ho dr\u017eelo, jako by to byla ta nejcenn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

\u201eJak se jmenuje\u0161, d\u00edt\u011b?\u201c Zeptal se jemn\u011b a sna\u017eil se dotknout druh\u00e9ho mrtv\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Ale nemohl, proto\u017ee d\u00edt\u011b s n\u00edm h\u00fdbalo a sna\u017eilo se ho od n\u011bj dr\u017eet co nejd\u00e1l.
\n\u201eT-Tom\u2026\u201c za\u0161eptal a tv\u00e1\u0159 se mu zaleskla slzami.
\n\u201eDob\u0159e, Tome\u2026\u201c pokra\u010doval voj\u00e1k s \u00fasm\u011bvem. Tom si v\u0161iml, \u017ee m\u00e1 na \u010depici \u010dervenou hv\u011bzdu, tak\u017ee to nebyl N\u011bmec. Mo\u017en\u00e1 mu opravdu cht\u011bl pomoci, koneckonc\u016f se tv\u00e1\u0159il velmi mile. \u201e\u2026 Kdy\u017e te\u010f p\u016fjde\u0161 se mnou, bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku, ano?\u201c Musel ho p\u0159im\u011bt, aby tu to mal\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko nechal, proto\u017ee to druh\u00e9 d\u00edt\u011b bylo mrtv\u00e9.
\nTom mu z\u0159ejm\u011b \u010detl my\u0161lenky, proto\u017ee vyk\u0159ikl: \u201eNenech\u00e1m ho tady, nenech\u00e1m ho tu samotn\u00e9ho!\u201c
\n\u201eJak se jmenuje?\u201c
\nTom se pod\u00edval na chlapce v n\u00e1ru\u010d\u00ed, popot\u00e1hl a odpov\u011bd\u011bl. \u201eBill\u2026 m\u016fj\u2026 m\u016fj bratr.\u201c
\nProto ho necht\u011bl pustit, \u0159\u00edkal si voj\u00e1k. \u201eJak dlouho u\u017e jsi tady, Tome?\u201c
\n\u201eDv-dva dny\u2026 mysl\u00edm\u2026\u201c zamumlal a pod\u00edval se dol\u016f.<\/p>\n

Voj\u00e1kovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily. Byl tam dole dva dny s\u00a0mrtvolou?! Zavrt\u011bl hlavou a prokl\u00ednal tu hloupou v\u00e1lku, kter\u00e1 zni\u010dila tolik \u017eivot\u016f. Pod\u00edval se na chlapce p\u0159ed sebou: byl vyd\u011b\u0161en\u00fd, zoufal\u00fd, a jemn\u011b pohladil brat\u0159\u00ed\u010dka po vlasech, jako by se mu t\u00edm m\u011blo ulevit. Jak mu m\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee je jeho bratr mrtv\u00fd? Nejsp\u00ed\u0161 to v\u011bd\u011bl, ale necht\u011bl to pochopit.
\n\u201eTome, u\u017e bychom m\u011bli j\u00edt,\u201c \u0159ekl a vzal blon\u010f\u00e1ka za ruku.
\n\u201eBill jde s n\u00e1mi. Nenech\u00e1m ho tady.\u201c \u0158ekl Tom jasn\u011b a vypustil tak z \u00fast jednu z m\u00e1la jistot, kter\u00e9 mu je\u0161t\u011b zbyly.
\nVoj\u00e1k se usm\u00e1l. Nikdy by ho od Billa nedok\u00e1zal odd\u011blit. \u201eDob\u0159e, Billa odsud dostaneme taky\u2026 pokus\u00edme se o n\u011bj postarat, ano?\u201c \u0158ekl, vyt\u00e1hl ho nahoru a vzal Billovo t\u011blo do n\u00e1ru\u010de. Tom dr\u017eel v jedn\u00e9 ruce c\u00edp vojensk\u00e9 uniformy a v druh\u00e9 ruce dr\u017eel Billovu malou ruku. Voj\u00e1k se pod\u00edval na d\u011btskou tv\u00e1\u0159: je\u0161t\u011b nebyla rozpadl\u00e1 a vid\u011bl, \u017ee je identick\u00e1 s Tomovou. Byla to dvoj\u010data. Proto byli u\u0161et\u0159eni; kdo v\u00ed, co v\u0161echno museli vytrp\u011bt!
\nRus znovu zavrt\u011bl hlavou a sp\u011bchal, aby d\u00edt\u011b dostal pry\u010d odsud.<\/p>\n

***<\/p>\n

27. ledna 2008 – Tom Kaulitz (69 let)<\/strong><\/p>\n

\u201eTo je velmi smutn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, pane Kaulitzi\u2026 tak\u017ee jste str\u00e1vil dva dny s mrtv\u00fdm bratrem v n\u00e1ru\u010d\u00ed?\u201c
\nTom p\u0159ik\u00fdvl a lehce si promnul ruce. Ten tazatel ho p\u0159\u00edli\u0161 obt\u011b\u017eoval. S rozhovorem souhlasil jen proto, \u017ee byl jedn\u00edm z m\u00e1la p\u0159e\u017eiv\u0161\u00edch sv\u011bdk\u016f masakru a musel sv\u00e9 poselstv\u00ed p\u0159edat co nejv\u011bt\u0161\u00edmu po\u010dtu lid\u00ed, ne\u017e nez\u016fstane nikdo, kdo by byl sv\u011bdkem t\u00e9 hr\u016fzy.
\n\u201eAno, to je. Sl\u00edbil jsem to p\u0159ece bratrovi,\u201c smutn\u011b se usm\u00e1l. \u201eI on sl\u00edbil, \u017ee to stihne a nenech\u00e1 m\u011b samotn\u00e9ho, ale bohu\u017eel to neud\u011blal. Samoz\u0159ejm\u011b mu to nevy\u010d\u00edt\u00e1m, moc dob\u0159e v\u00edm, jak moc cht\u011bl z\u016fstat po m\u00e9m boku.\u201c
\n\u201eM\u011bl jste n\u011bkdy pocit, \u017ee \u017eijete i za sv\u00e9ho bratra?\u201c
\n\u201eLhal bych, kdybych \u0159ekl, \u017ee ne. \u010casto jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli moje existence nen\u00ed vlastn\u011b odrazem t\u00e9, kterou m\u011bl Bill pr\u00e1vo \u017e\u00edt. Ale pak jsem tu my\u0161lenku zahnal, proto\u017ee m\u016fj bratr by to nikdy necht\u011bl.\u201c<\/p>\n

Report\u00e9r p\u0159ik\u00fdvl a n\u011bco si zapisoval do z\u00e1pisn\u00edku.
\n\u201eVid\u011bl jste je\u0161t\u011b n\u011bkdy svou matku?\u201c
\n\u201eNe. N\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f po skon\u010den\u00ed v\u00e1lky jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee byla deportov\u00e1na do vyhlazovac\u00edho t\u00e1bora, a tak jsem ztratil ve\u0161kerou nad\u011bji.\u201c
\nBylo bolestn\u00e9 na to v\u0161echno vzpom\u00ednat. Bylo to jako deset tis\u00edc ostr\u00fdch no\u017e\u016f zabodnut\u00fdch p\u0159\u00edmo do srdce.
\n\u201eCo v\u00e1m zbylo po va\u0161em bratrovi?\u201c
\nTom si povzdechl a pod\u00edval se do stropu. \u201eCo mi zbylo? Nic, v\u0161echno. St\u00e1le ho c\u00edt\u00edm, nos\u00edm ho s sebou. C\u00edt\u00edm ho v l\u00e1skypln\u00fdch gestech, v objet\u00ed. C\u00edt\u00edm ho, kdy\u017e to nejm\u00e9n\u011b \u010dek\u00e1m. C\u00edt\u00edm ho, kdy\u017e poslouch\u00e1m p\u00edsn\u011b, kter\u00e9 m\u011bl r\u00e1d. M\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vkus u\u017e jako d\u00edt\u011b, v\u00edte?\u201c Lehce se usm\u00e1l. \u201eKa\u017edop\u00e1dn\u011b c\u00edt\u00edm, \u017ee ho v sob\u011b nos\u00edm,\u201c sklopil pohled. \u201ePak je tu bolest. Hodn\u011b bolesti, mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Nesmazateln\u00e1 bolest, kter\u00e1 nikdy nezmiz\u00ed\u2026 a skoro se boj\u00edm, \u017ee by vlastn\u011b mohla. Proto\u017ee bolest v\u00e1s m\u016f\u017ee tak\u00e9 povzbudit, n\u011bco v\u00e1s nau\u010dit. Nau\u010dilo m\u011b to j\u00edt d\u00e1l, nevzd\u00e1vat se, i kdy\u017e bylo t\u011b\u017ek\u00e9 d\u00e1t dohromady kousky m\u00e9ho \u017eivota bez Billa. Velkou roli v tom hr\u00e1l smutek, kter\u00fd ka\u017ed\u00fd pro\u017e\u00edv\u00e1 po sv\u00e9m.\u201c<\/p>\n

Pamatoval si ka\u017ed\u00fd okam\u017eik, kter\u00fd v t\u00e1bo\u0159e str\u00e1vil. Vzpom\u00ednal na ka\u017ed\u00fd okam\u017eik, zejm\u00e9na na posledn\u00ed chv\u00edle s Billem. St\u00e1le je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, \u017ee ho nav\u017edy ztrat\u00ed, \u017ee ztrat\u00ed jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho kdy miloval v\u00edc ne\u017e sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot. Kdy\u017e mu nevinn\u011b \u0159ekl, \u017ee chce sp\u00e1t, opravdu si myslel, \u017ee a\u017e se probud\u00ed, uvid\u00ed ho takov\u00e9ho, jak\u00fd v\u017edycky byl. Ano, nemocn\u00fd, ano, smutn\u00fd, ale \u017eiv\u00fd.
\nAle jeho Bill se u\u017e nikdy neprobudil.
\n\u010casto se mu cht\u011blo bre\u010det, jen kdy\u017e na to pomyslel, a jen st\u011b\u017e\u00ed se ovl\u00e1dal, pokud nebyl s\u00e1m.
\n\u201e\u2026 Jste velmi siln\u00fd \u010dlov\u011bk, v\u00edte to?\u201c
\nTom p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl. Zd\u00e1lo se, \u017ee tazatel je dojat\u00fd, stejn\u011b jako kameramani a v\u011bt\u0161ina div\u00e1k\u016f ve studiu. Mo\u017en\u00e1 by to mohl i p\u0159ehodnotit, mo\u017en\u00e1 nebyl a\u017e takov\u00fd idiot.
\n\u201eMus\u00edm za to pod\u011bkovat sv\u00e9mu and\u011blu str\u00e1\u017en\u00e9mu, nev\u011b\u0159il jsem tomu, dokud jsem nezjistil, \u017ee jsem ho celou dobu m\u011bl.\u201c
\nMu\u017e se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pod\u00edval.
\nTom se usm\u00e1l.
\n\u201eBillovi.\u201c<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

*Mengele \u2013 kdyby opravdu n\u00e1hodou n\u011bkdo nev\u011bd\u011bl, kdo to byl\u2026 byl to l\u00e9ka\u0159, kter\u00fd krut\u011b experimentoval na lidech, zvl\u00e1\u0161t\u011b na dvoj\u010datech, v koncentra\u010dn\u00edch t\u00e1borech.<\/em><\/p>\n

**Vivisekce – je p\u016fvodn\u011b pojem odkazuj\u00edc\u00ed na\u00a0pitvu<\/a>\u00a0nebo\u00a0chirurgick\u00fd z\u00e1krok<\/a>\u00a0na \u017eiv\u00e9m zv\u00ed\u0159eti nebo \u010dlov\u011bku. Hlavn\u00ed rozd\u00edl mezi chirurgick\u00fdm a vivisek\u010dn\u00edm z\u00e1krokem je ten, \u017ee zat\u00edmco chirurgick\u00fd z\u00e1krok je prim\u00e1rn\u011b zam\u011b\u0159en k zlep\u0161en\u00ed zdravotn\u00edho stavu nemocn\u00e9ho zv\u00ed\u0159ete nebo \u010dlov\u011bka, prim\u00e1rn\u00edm \u00fa\u010delem vivisek\u010dn\u00edho z\u00e1kroku je v\u00fdzkum, prov\u00e1d\u011bn\u00fd za \u00fa\u010delem z\u00edsk\u00e1n\u00ed informac\u00ed.<\/em><\/p>\n

autor: Nephilim
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nephilim Tak\u017ee je tu dal\u0161\u00ed p\u0159eklad s\u00a0n\u00e1zvem \u201eSl\u00edbil jsi, \u017ee m\u011b nikdy nenech\u00e1\u0161 samotn\u00e9ho\u201c, a j\u00e1 nenach\u00e1z\u00edm slov. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee tuhle jednod\u00edlnou pov\u00eddku u\u017e nikdy v\u00a0\u017eivot\u011b nebudu \u010d\u00edst. Ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 limity a m\u016fj byl p\u0159ekro\u010den. V\u011bt\u0161inou moc u pov\u00eddek<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79436544,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-79436543","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436543","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79436543"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436543\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79436545,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79436543\/revisions\/79436545"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79436544"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79436543"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79436543"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79436543"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}