{"id":79437062,"date":"2022-09-06T15:00:00","date_gmt":"2022-09-06T13:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79437062"},"modified":"2022-09-06T09:45:18","modified_gmt":"2022-09-06T07:45:18","slug":"loveless-pridavek-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2022\/09\/06\/loveless-pridavek-4\/","title":{"rendered":"Loveless\u00a0 \u2013\u00a0 p\u0159\u00eddavek 4."},"content":{"rendered":"

autor: Nephilim<\/strong><\/p>\n

Dirk<\/strong><\/p>\n

Nikdy jsem nebyl p\u0159\u00edli\u0161 zv\u011bdav\u00fd \u010dlov\u011bk. Jsem ten typ \u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu kdy\u017e chce\u0161 n\u011bco \u0159\u00edct, tak to prost\u011b \u0159ekne\u0161, ale kter\u00fd se nedopro\u0161uje, kdy\u017e v\u00e1h\u00e1\u0161, jestli je dobr\u00fd n\u00e1pad se otev\u0159\u00edt.
\nNerad strk\u00e1m nos do ciz\u00edch v\u011bc\u00ed, nikdy jsem nenatahoval krk, abych se dozv\u011bd\u011bl n\u011bco o lidech, kte\u0159\u00ed m\u011b absolutn\u011b nezaj\u00edmali.
\nAle ka\u017ed\u00e9 pravidlo m\u00e1 svou v\u00fdjimku, kter\u00e1 ho potvrzuje.
\nMoje v\u00fdjimka byl on.<\/p>\n

Poprv\u00e9 jsem ho vid\u011bl, kdy\u017e mi bylo 13. Slavil jsem narozeniny a jako \u0161\u0165astn\u00fd, bezstarostn\u00fd kluk jsem okam\u017eit\u011b vypadl z domu, abych si za pen\u00edze, kter\u00e9 mi rodi\u010de dali, koupil n\u011bjak\u00e9 videohry.
\nByl jsem vesel\u00fd, mal\u00fd, a abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, i trochu hloup\u00fd. \u0160el jsem s rukama v kaps\u00e1ch, s obli\u010dejem obr\u00e1cen\u00fdm k modr\u00e9 obloze a broukal jsem si veselou melodii, ani\u017e bych pohnul rty \u2013 parodie p\u00edsni\u010dky Happy Birthday, kterou jsem pr\u00e1v\u011b vymyslel. O ni\u010dem jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel, a i kdyby ano, opakuji, byl jsem dost hloup\u00fd, tak\u017ee bych ho tam klidn\u011b nechal um\u0159\u00edt.
\nVzpom\u00edn\u00e1m si, jak jsem se na chv\u00edli zastavil a z\u00edral do v\u00fdlohy obchodu se sportovn\u00edmi pot\u0159ebami. Nev\u011bd\u011bl jsem p\u0159esn\u011b pro\u010d. Sport jsem zrovna v\u00a0l\u00e1sce nem\u011bl, ale p\u0159esto n\u011bco upoutalo moji pozornost.
\nTeprve po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch jsem si uv\u011bdomil, co to je.<\/p>\n

V odrazu ve v\u00fdloze jsem vid\u011bl blon\u010fat\u00e9ho chlapce s jasn\u00fdma o\u010dima a mal\u00fdm dokonal\u00fdm nos\u00edkem lehce zvednut\u00fdm nahoru, kter\u00fd pomalu m\u00ed\u0159il do uli\u010dky za mnou. Byla docela tma, ale zv\u011bdavost byla prost\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed.
\nSt\u00e1l jsem bez hnut\u00ed a z\u00edral na ten odraz, chlapec zrychlil krok, a pak kdy\u017e vstoupil do t\u00e9 polotmav\u00e9 jeskyn\u011b, do n\u011bkoho narazil. S\u00e1m jsem polekan\u011b nadsko\u010dil.
\nNech\u00e1pal jsem, co se p\u0159esn\u011b d\u011bje, ale neoto\u010dil jsem se. Vid\u011bl jsem jen, jak se blon\u010f\u00e1k pohrdav\u011b d\u00edv\u00e1 na n\u011bjak\u00e9ho drz\u00e9ho mu\u017ee p\u0159ed sebou, kter\u00fd si v\u00fdhru\u017en\u011b prok\u0159up\u00e1val prsty. V p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed vte\u0159in\u011b mlad\u0161\u00ed chlapec nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b zvedl p\u011bst a pokusil se ude\u0159it toho druh\u00e9ho do obli\u010deje, ale ten se jeho p\u011bsti mistrn\u011b vyhnul. Blon\u010f\u00e1k spadl na zem, pak ho ohromil tich\u00fd, groteskn\u00ed sm\u00edch jeho protivn\u00edka.<\/p>\n

Z\u016fstal jsem nehybn\u011b st\u00e1t s o\u010dima up\u0159en\u00fdma na ten hr\u016fzn\u00fd odraz, kdy\u017e chlapce popadl za ramena a t\u00e1hl ho d\u00e1l do tmy.
\nZtuhl jsem a nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m d\u011blat.
\nZav\u0159el jsem o\u010di, dokud jsem neusly\u0161el zvon\u011bn\u00ed kosteln\u00edch zvon\u016f, kter\u00e9 m\u011b varovaly, \u017ee se stm\u00edv\u00e1.
\nN\u00e1hle jsem se oto\u010dil.
\nPo chlapci nebylo ani stopy.
\nTrvalo mi jen dv\u011b vte\u0159iny, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee to nen\u00ed moje v\u011bc, a pak jsem pokra\u010doval v ch\u016fzi, trochu jsem zrychlil krok, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee na m\u011b \u010dekaj\u00ed videohry.
\nNebo jsem m\u011bl jen prost\u011b strach.
\nKdo v\u00ed, kdybych jednal jinak, mo\u017en\u00e1 by to takhle neskon\u010dilo.<\/p>\n

***<\/p>\n

Uplynuly dva m\u011bs\u00edce. Dva m\u011bs\u00edce, b\u011bhem nich\u017e jsem na to kr\u00e1tk\u00e9 a bezv\u00fdznamn\u00e9 \u201esetk\u00e1n\u00ed\u201c zapomn\u011bl. V\u017edy\u0165, znal jsem toho chlapce? Jednou jsem ho n\u00e1hodou potkal, a to bylo v\u0161echno. Nikdy pro m\u011b nic neznamenal, tak pro\u010d bych si ho m\u011bl pamatovat?
\nNicm\u00e9n\u011b jsem ho znovu uvid\u011bl na jednom ve\u010d\u00edrku, ale ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee je to on, dokud jsem do n\u011bj nevrazil.
\nSp\u00ed\u0161 z \u00fadivu ne\u017e z \u010dehokoli jin\u00e9ho jsem spadl na zem. Ten obli\u010dej jsem znal, ale nebyl jsem si jist\u00fd, kde jsem ho p\u0159ed t\u00edm vid\u011bl.
\n\u201eBu\u010f opatrn\u00fd, kluku,\u201c \u0159ekl mi tich\u00fdm, t\u00e9m\u011b\u0159 dosp\u011bl\u00fdm hlasem. Okam\u017eit\u011b m\u011b to zaujalo. Zamumlal jsem omluvu, zav\u0159el o\u010di, zap\u0159el se rukama o zem a znovu se postavil na nohy, zat\u00edmco jsem si opr\u00e1\u0161il zadek. Pro\u0161el kolem m\u011b, zam\u00ed\u0159il ke stolku s pit\u00edm a s otr\u00e1ven\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji pronesl n\u011bjakou pozn\u00e1mku.
\nSt\u00e1l jsem na m\u00edst\u011b a z\u00edral na n\u011bj, zat\u00edmco se mezi n\u00e1mi nashrom\u00e1\u017edila spousta lid\u00ed, a\u017e mi \u00fapln\u011b zmizel ze zorn\u00e9ho pole. On byl docela vysok\u00fd, ale j\u00e1 ne. Teprve pozd\u011bji jsem si p\u0159estal st\u011b\u017eovat, proto\u017ee te\u010f m\u00e1m dob\u00fd metr osmdes\u00e1t p\u011bt.
\nKa\u017edop\u00e1dn\u011b jsem ho ztratil z dohledu a rezignoval. Jen jsem se sna\u017eil vzpomenout si, kde jsem ho sakra vid\u011bl, a cel\u00fd nerv\u00f3zn\u00ed jsem p\u0159e\u0161el ke stolu, kde jsem ho vid\u011bl naposledy, ne\u017e zmizel. Nebylo po n\u011bm ani stopy.<\/p>\n

Pozdravil jsem p\u00e1r lid\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d jsem na tenhle ve\u010d\u00edrek v\u016fbec chodil. Tohle nebylo pro m\u011b, nikoho jsem tu ani neznal \u2013 m\u011bl jsem samoz\u0159ejm\u011b p\u0159\u00e1tele \u2013 ale ten ve\u010d\u00edrek po\u0159\u00e1dal mal\u00fd snobsk\u00fd synek nov\u00fdch p\u0159\u00e1tel m\u00fdch rodi\u010d\u016f a j\u00e1 s n\u00edm nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho. Rodi\u010de se z\u00a0toho samoz\u0159ejm\u011b vymluvili, ale j\u00e1 musel j\u00edt \u2013 a opravdu bych rad\u011bji z\u016fstal doma a d\u00edval se na televizi, ale to jsem nesm\u011bl.
\nNalil jsem si sklenici d\u017eusu, pomalu z\u00a0n\u00ed usrk\u00e1val a rozhl\u00ed\u017eel se kolem, zat\u00edmco m\u016fj mozek pracoval. Kde jsem v posledn\u00ed dob\u011b byl? \u017de bych ho vid\u011bl v n\u011bjak\u00e9m \u010dasopise? Nebo b\u016fhv\u00ed, kde je\u0161t\u011b.
\nZ\u00edral jsem na sklenici v ruce a v u\u0161\u00edch mi zn\u011bl jeho klidn\u00fd, hlubok\u00fd hlas. M\u011bl kr\u00e1sn\u00fd hlas, opravdu velmi podmaniv\u00fd. P\u0159esto nevypadal o moc star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, p\u0159esto\u017ee byl vy\u0161\u0161\u00ed. Zaj\u00edmalo m\u011b, kam se pod\u011bl, jestli se i on za\u010dal nudit natolik, \u017ee se rozhodl odej\u00edt.
\nZvedl jsem o\u010di a doufal, \u017ee budu m\u00edt kousek \u0161t\u011bst\u00ed, abych ho znovu spat\u0159il. Jedin\u00e9, co jsem v\u0161ak vid\u011bl, byly dv\u011b mlad\u00e9 d\u00edvky, kter\u00e9 vzru\u0161en\u011b kr\u00e1\u010dely ruku v ruce a mumlaly si n\u011bco jako \u201eprej jsou na t\u00fdhle p\u00e1rty n\u011bjak\u00fd \u201e\u010dorka\u0159i\u201c\u2026 a \u201edoufejme, \u017ee se nikomu nic neztrat\u00ed\u2026\u201c.
\nP\u0159i slov\u011b \u201e\u010dorka\u0159i\u201c se mi, ani nev\u00edm pro\u010d, rozz\u00e1\u0159ily o\u010di. Vzpom\u00edn\u00e1m si na to, jako by to bylo v\u010dera. Okam\u017eit\u011b jsem si vzpomn\u011bl na n\u011bj, jak se na m\u011b d\u00edval sebejist\u00fdma o\u010dima a s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem. Asi jsem m\u011bl pravdu. Na prvn\u00ed pohled bych p\u0159\u00edsahal, \u017ee s tou sebrankou tat\u00ednkov\u00fdch chlape\u010dk\u016f nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/p>\n

Na jeden lok jsem vypil celou sklenici d\u017eusu a bez okolk\u016f jsem odlo\u017eil sklenici na stolek, pak jsem se prodral davem. Cht\u011bl jsem ho naj\u00edt. Cht\u011bl jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dit, jestli m\u00e1m pravdu, a taky jsem tou\u017eil znovu sly\u0161et jeho hlas.
\nChv\u00edli jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, kde by n\u011bkdo jako on mohl b\u00fdt.
\nOK, byl jsem opravdu idiot, tak\u017ee prvn\u00ed my\u0161lenka, kter\u00e1 m\u011b v tu chv\u00edli napadla, byla: \u201eKdybych byl zlod\u011bj na ve\u010d\u00edrku bohat\u00fdho chlapa, kam bych \u0161el?\u201c A odpov\u011b\u010f mi p\u0159ipadala naprosto jasn\u00e1 \u2013 d\u00edky seri\u00e1l\u016fm a film\u016fm, kter\u00e9 jsem sledoval, tak chytr\u00fd jsem fakt nebyl \u2013 \u017ee jsem m\u00e1lem zakopl o vlastn\u00ed nohy, kdy\u017e jsem se oto\u010dil a zam\u00ed\u0159il rovnou ke schod\u016fm.
\nPen\u00edze, st\u0159\u00edbro, pen\u011b\u017eenky a \u0161perky. Co jin\u00e9ho by n\u011bkdo takov\u00fd jako on mohl cht\u00edt na ve\u010d\u00edrku, jako byl tento?
\nZrychlil jsem krok, kli\u010dkoval mezi lidmi, kte\u0159\u00ed mi st\u00e1li v cest\u011b \u2013 byl jsem p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00fd na to, abych si troufl je odstr\u010dit \u2013 a do\u0161el jsem ke schodi\u0161ti a op\u0159el se rukou o z\u00e1bradl\u00ed.<\/p>\n

V tu chv\u00edli jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee moje p\u0159edstavivost je mo\u017en\u00e1 a\u017e moc bujn\u00e1. Rozhodn\u011b mu chyb\u011bla tv\u00e1\u0159i\u010dka tat\u00ed\u010dkova hodn\u00e9ho syn\u00e1\u010dka, tak\u017ee m\u011b hned napadlo p\u0159ipsat jej na seznam t\u011bch \u201ezl\u00fdch\u201c. Zkr\u00e1tka ani na okam\u017eik m\u011b nenapadlo, \u017ee by n\u011bjak\u00fd hajzl mohl zv\u011bdav\u00e9mu d\u00edt\u011bti ubl\u00ed\u017eit. Proto\u017ee j\u00e1 jsem nikdy zv\u011bdav\u00fd nebyl.
\nT\u00e9m\u011b\u0159 jsem vyb\u011bhl po schodech, ani\u017e bych se staral o to, \u017ee by m\u011b n\u011bkdo mohl vid\u011bt, a b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in jsem byl naho\u0159e. Tlumen\u00e9 zvuky z ve\u010d\u00edrku dole se m\u00edsily s m\u00fdmi kroky na parket\u00e1ch. Opravdu p\u011bkn\u00fd d\u016fm.
\nKdo v\u00ed, kam se ten blon\u010f\u00e1k pod\u011bl?
\nP\u0159ede mnou se t\u00e1hla velmi dlouh\u00e1 a skoro tmav\u00e1 chodba. V\u0161iml jsem si n\u011bkolika dve\u0159\u00ed, z nich\u017e dvoje byly otev\u0159en\u00e9. P\u0159e\u0161el jsem k jedn\u011bm zav\u0159en\u00fdm a pomalu, ml\u010dky jsem vzal za kliku.
\nDve\u0159e ani nevrzly, nahl\u00e9dl jsem do m\u00edstnosti a hned dve\u0159e zase zav\u0159el. Koupelna. Ne, tam nebyl. Rozhodn\u011b nevypadal jako zlod\u011bj soli do koupele nebo nev\u00edm, t\u0159eba ru\u010dn\u00edk\u016f.
\nP\u0159i t\u00e9 my\u0161lence jsem se uchechtl a zkontroloval pokoj naproti, pak ten vedle a taky dal\u0161\u00ed.
\nNebylo po n\u011bm ani stopy.<\/p>\n

Co kdy\u017e jsem se m\u00fdlil? T\u0159eba to byl slu\u0161n\u00fd kluk, kter\u00fd byl jako j\u00e1 donucen na ten ve\u010d\u00edrek j\u00edt, ani\u017e by to cht\u011bl, a mo\u017en\u00e1 se \u0161el proj\u00edt ven, aby unikl t\u00e9 t\u00edsniv\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e tat\u00ednkov\u00fdch chlape\u010dk\u016f.
\nPravdu jsem zjistil a\u017e, kdy\u017e jsem do\u0161el k posledn\u00edm dve\u0159\u00edm. Nebyl jsem rozhodnut\u00fd, jestli je m\u00e1m \u010di nem\u00e1m otev\u0159\u00edt, proto\u017ee po tom klukovi nebylo ani pam\u00e1tky. Ale \u0159ekl jsem si, \u017ee za to nic ned\u00e1m.
\nVzal jsem za kliku a pomalu ji stiskl.
\nByla to vte\u0159ina. Otev\u0159el jsem dve\u0159e a v\u00a0p\u0159\u00edtm\u00ed pokoje jsem uvid\u011bl ty modr\u00e9 o\u010di, jak na m\u011b do\u0161iroka otev\u0159en\u00e9 z\u00edraj\u00ed.
\nZ\u016fstal jsem nehybn\u00fd, paralyzov\u00e1n t\u00edm pohledem a setk\u00e1n\u00edm, po kter\u00e9m jsem tolik tou\u017eil a o kter\u00e9m jsem si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee k\u00a0n\u011bmu u\u017e nikdy nedojde, zat\u00edmco mi srdce divoce bu\u0161ilo v\u00a0hrudi.
\nTen pocit si pamatuji dodnes, vyrazil mi dech a pouh\u00e1 my\u0161lenka na n\u011bj mi ho bere dodnes.<\/p>\n

\u201e\u2026 Kluku,\u201c rychle se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil, popadl m\u011b za pa\u017ei, vt\u00e1hl do pokoje a ve sp\u011bchu, i kdy\u017e ti\u0161e, zav\u0159el dve\u0159e. Stiskl m\u011b pevn\u011bji, z\u00fa\u017eil o\u010di a hroziv\u011b zasy\u010del. \u201eJestli to n\u011bkomu \u0159ekne\u0161, zabiju t\u011b.\u201c
\nNa okam\u017eik jsem zkamen\u011bl. To sev\u0159en\u00ed m\u011b zabolelo a byl jsem trochu vyd\u011b\u0161en\u00fd. Ale nedok\u00e1zal jsem z\u00a0n\u011bj spustit o\u010di.
\n\u201eNikomu to ne\u0159eknu\u2026\u201c zamumlal jsem nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee mi nebude v\u011b\u0159it a vyml\u00e1t\u00ed ze m\u011b du\u0161i.
\nAle k\u00a0m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jsem se spletl.
\nUvolnil sev\u0159en\u00ed, vr\u00e1til se k posteli a znovu se za\u010dal p\u0159ehrabovat v kabelk\u00e1ch a kab\u00e1tech. V\u00a0tomhle jsem se nespletl.
\nZ\u016fstal jsem na n\u011bj bez hnut\u00ed z\u00edrat a nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m d\u011blat. M\u00e9 pocity byly sm\u00ed\u0161en\u00e9. M\u011bl jsem strach a nesouhlasil jsem s\u00a0t\u00edm, \u017ee se p\u0159ehrabuje v kabelk\u00e1ch a strk\u00e1 si v\u011bci, kter\u00e9 mu nepat\u0159\u00ed, do kapes bundy a d\u017e\u00edn\u016f, a z\u00e1rove\u0148 jsem c\u00edtil obdiv k tomu, jak zku\u0161en\u00e9 jeho pohyby byly. V\u00edm, \u017ee to zn\u00ed asi hloup\u011b, ale jeho pohyby m\u011b opravdu fascinovaly. Mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, proto\u017ee jsem tam st\u00e1l s\u00a0otev\u0159enou pusou doko\u0159\u00e1n, ani\u017e bych si to v\u016fbec uv\u011bdomil.<\/p>\n

\u201eJak se jmenuje\u0161\u201c Zeptal jsem se ti\u0161e a on ztuhl, s rukama st\u00e1le ve vzduchu v gestu otev\u00edr\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00ed kabelky. Zvedl sv\u00e9 jasn\u011b modr\u00e9 o\u010di a zabodl je do m\u00fdch. Kdov\u00edpro\u010d necht\u011bl, abych ode\u0161el. Mo\u017en\u00e1 cht\u011bl tu pr\u00e1ci\u010dku nejd\u0159\u00edv dokon\u010dit a necht\u011bl riskovat, \u017ee ho pr\u00e1sknu.
\nNeodpov\u011bd\u011bl, jen se na m\u011b zad\u00edval. Pak pokra\u010doval v pr\u00e1ci.
\nV\u011bt\u0161inu \u010dasu jsem zadr\u017eoval dech. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee to nen\u00ed poprv\u00e9, co n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blal. V\u011bd\u011bl, kde hledat a jak se dokonale schovat. Nev\u00edm, kolik \u010dasu uplynulo. Mo\u017en\u00e1 p\u016fl hodiny, mo\u017en\u00e1 hodina. Ale kdy\u017e zaklapl posledn\u00ed pen\u011b\u017eenku a str\u010dil si do kapsy dal\u0161\u00ed hrst zmuchlan\u00fdch bankovek, p\u0159istoupil ke mn\u011b a znovu m\u011b popadl.
\n\u201eTo, co jsem ti p\u0159edt\u00edm \u0159ekl, st\u00e1le plat\u00ed. Jestli to n\u011bkomu \u0159ekne\u0161, najdu si t\u011b a zabiju.\u201c \u0158ekl v\u00fdhru\u017en\u011b. P\u0159ik\u00fdvl jsem, a pak jsem sebral ve\u0161kerou svoji odvahu.
\n\u201eP\u0159edt\u00edm jsem se t\u011b ptal\u2026 jak se jmenuje\u0161\u2026?\u201c Zvedl jsem pohled a pod\u00edval se na n\u011bj. S rodi\u010di tohle fungovalo, kdy\u017e jsem po nich n\u011bco cht\u011bl, v\u017edycky jsem to dostal. \u0158\u00edkali, \u017ee je nemo\u017en\u00e9 odolat m\u00e9mu \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edmu v\u00fdrazu.
\n\u201eNev\u00edm, pro\u010d bych ti ho m\u011bl \u0159\u00edkat,\u201c odpov\u011bd\u011bl stroze, pustil m\u011b a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Chv\u00edli jsem nev\u011bd\u011bl, co odpov\u011bd\u011bt, pak jsem se na n\u011bj pozorn\u011b zad\u00edval.
\n\u201eU\u017e jsem t\u011b vid\u011bl\u2026 p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci,\u201c vykoktal jsem nejist\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel, pro\u010d jsem mu to vlastn\u011b v\u016fbec \u0159ekl. Mluvil jsem se zlod\u011bjem, kter\u00fd mi nav\u00edc vyhro\u017eoval smrt\u00ed, pokud cokoliv \u0159eknu. M\u011bl jsem pocit, \u017ee jsem se zbl\u00e1znil, ale mo\u017en\u00e1 to bylo jen kv\u016fli tomu, jak moc m\u011b p\u0159itahoval, a to mi br\u00e1nilo v\u00a0tom, abych dr\u017eel jazyk za zuby.<\/p>\n

\u201eOpravdu hodn\u011b zaj\u00edmav\u00fd,\u201c zamumlal a povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed, jako by mu bylo \u00fapln\u011b jedno, co jsem pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. A nejsp\u00ed\u0161 taky bylo.
\n\u201e\u0158ekne\u0161 mi, jak se jmenuje\u0161?\u201c
\n\u201ePro\u010d t\u011b to zaj\u00edm\u00e1, kluku?\u201c
\n\u201eJmenuju se Dirk Winkler a nejsem \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u011bcko,\u201c zamra\u010dil jsem se, zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi a vydechl.
\n\u201eTo teda jsi. A taky jsi p\u011bkn\u011b otravn\u00fd. Vypadni odsud,\u201c ve vte\u0159in\u011b m\u011b pustil, opustil m\u00edstnost a vydal se chodbou pry\u010d.
\nI kdy\u017e jsem o sv\u00e9m rozhodnut\u00ed pochyboval, nenechal jsem se jen tak odb\u00fdt. Vyb\u011bhl jsem ven a chytil ho za rameno, ani\u017e bych si uv\u011bdomoval, jak moc riskuju.
\n\u201eTak \u0159ekne\u0161 mi ho?! \u0158ekl jsem ti svoje!\u201c Trval jsem na sv\u00e9m a pevn\u011bji jsem sev\u0159el jeho tri\u010dko. C\u00edtil jsem, jak se mu pod tri\u010dkem nap\u00ednaj\u00ed sotva patrn\u00e9 svaly, a b\u011bhem dvou vte\u0159in se ke mn\u011b oto\u010dil s otr\u00e1ven\u00fdm v\u00fdrazem.
\n\u201eP\u011bkn\u011b m\u011b sere\u0161. Pus\u0165 m\u011b,\u201c str\u010dil do m\u011b jen jednou rukou a to sta\u010dilo, abych ho pustil a spadl na zem p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj. Z\u00edral jsem na n\u011bj, t\u0159el si bolav\u00fd zadek a znovu se postavil na nohy. Strach kupodivu mizel. Ten kluk m\u011b p\u0159itahoval \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc.<\/p>\n

\u201e\u2026 Jestli mi ho ne\u0159ekne\u0161, tak t\u011b pr\u00e1sknu!!!\u201c Vyk\u0159ikl jsem a zatnul p\u011bsti. Vlastn\u011b bych nebyl schopn\u00fd to ud\u011blat, ale v tu chv\u00edli jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee v\u00fdhr\u016f\u017eka tuhle situaci nijak nezlep\u0161\u00ed.
\nTo bylo poprv\u00e9, co m\u011b n\u011bkdo zbil.
\nA k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jsem si n\u011bco uv\u011bdomil.
\nByl jsem masochista.
\nNejsp\u00ed\u0161.
\nPravdou ov\u0161em je, \u017ee kdy\u017e na m\u011b vzt\u00e1hl ruce, t\u0159\u00e1sl jsem se vzru\u0161en\u00edm a cht\u011bl b\u00fdt po\u0159\u00e1d s n\u00edm.
\n\u201eJsem psychopat,\u201c \u0159ekl jsem si.
\nNebo jsem mo\u017en\u00e1 jen cht\u011bl b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm, jako je on. Bez ohledu na rizika.<\/p>\n

***<\/p>\n

Zjistit jeho jm\u00e9no nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9. Sta\u010dilo zavolat n\u011bkolika kluk\u016fm z\u00a0m\u00edstn\u00ed st\u0159edn\u00ed a zeptat se jich na modrook\u00e9ho blon\u010f\u00e1ka, kter\u00fd nebyl zrovna vzorem mor\u00e1lky.
\nA jm\u00e9no bylo na sv\u011bt\u011b.
\nAxel.
\nTo jm\u00e9no se b\u011bhem dvou t\u00fddn\u016f stalo m\u00fdm nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm a mou posedlost\u00ed. U\u017e jsem ho znovu nepotkal, ale sehnal jsem si informace o jeho adrese, jeho zvyc\u00edch a v\u0161ech pr\u016fserech, kter\u00e9 nad\u011blal. A p\u0159esto\u017ee ud\u011blal spoustu v\u011bc\u00ed \u2013 n\u011bkter\u00e9 z nich byly velmi v\u00e1\u017en\u00e9 \u2013 uv\u011bdomil jsem si, \u017ee moje touha po n\u011bm se ani o kousek nezmen\u0161ila. P\u0159itahoval m\u011b stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm a vzhledem k tomu, jak neodbytn\u011b jsem ho hledal a sna\u017eil se o n\u011bm z\u00edskat jak\u00e9koliv informace, m\u011b napadlo, jestli se ze m\u011b n\u00e1hodou nestal tot\u00e1ln\u00ed \u0161\u00edlenec.
\nT\u0159in\u00e1ctilet\u00fd \u0161\u00edlenec, kter\u00fd \u0161pehuje patn\u00e1ctilet\u00e9ho kluka. Byla to \u00fa\u017easn\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b opravdu dost pobavila. Jak hloup\u00fd jsem byl?<\/p>\n

Sna\u017eil jsem se ho v\u0161ude naj\u00edt, chodil jsem na v\u011bt\u0161inu z m\u00edst, kam obvykle chodil, a s \u00fadivem jsem zjistil, \u017ee je mu teprve patn\u00e1ct. Abych \u0159ekl pravdu, vypadal na to, ale up\u0159\u00edmn\u011b jsem si myslel, \u017ee je star\u0161\u00ed. Ne z\u00a0fyzick\u00e9ho hlediska, ale ze zp\u016fsobu, jak\u00fdm se pohyboval a jednal s lidmi. Pral se, pil, kou\u0159il a fl\u00e1kal se. A pot\u00e9, co jsem se dozv\u011bd\u011bl tyhle v\u011bci \u2013 kv\u016fli kter\u00fdm by kdokoli jin\u00fd znechucen\u011b utekl \u2013 m\u016fj obdiv vzrostl. Cht\u011bl jsem ho znovu vid\u011bt a ud\u011blal bych cokoli, abych se s n\u00edm mohl setkat, i kdyby to m\u011blo b\u00fdt jen na p\u00e1r sekund.
\nP\u0159\u00edle\u017eitost, na kterou jsem \u010dekal, p\u0159i\u0161la o n\u011bkolik dn\u00ed pozd\u011bji.<\/p>\n

St\u0159edn\u00ed \u0161kola, kterou jsem nav\u0161t\u011bvoval, uspo\u0159\u00e1dala n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1telsk\u00e9 setk\u00e1n\u00ed se \u0161kolou, kam chodil on, a kdy\u017e jsem se o tomhle dozv\u011bd\u011bl, byl jsem nad\u0161en\u00fd. Byla to p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00e1 zpr\u00e1va, ne\u017e aby to byla pravda.
\nToho dne jsme \u0161li na tu st\u0159edn\u00ed \u0161kolu, v\u0161ichni trochu vystra\u0161en\u00ed a zv\u011bdav\u00ed poznat budovu, kter\u00e1 n\u011bkter\u00e9 v budoucnu p\u0159iv\u00edt\u00e1, ale mn\u011b to bylo up\u0159\u00edmn\u011b jedno. Zkr\u00e1tka to nebylo to podstatn\u00e9. Jedin\u00e9, na \u010dem opravdu z\u00e1le\u017eelo, bylo, \u017ee jsem si v davu v\u0161iml t\u00e9 blon\u010fat\u00e9 hlavy, rozb\u011bhl jsem se, abych ho dohonil, a pak uvid\u011bl ty hlubok\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 m\u011b upoutaly.
\nKdy\u017e na to te\u010f vzpom\u00edn\u00e1m a vid\u00edm to \u201ezven\u010d\u00ed\u201c, byl to prvot\u0159\u00eddn\u00ed teplou\u0161. Ale byl jsem p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00fd na to, abych pochopil v\u00fdznam t\u011bch slov a p\u0159edev\u0161\u00edm, co to vlastn\u011b znamen\u00e1.<\/p>\n

Proch\u00e1zel jsem se se sv\u00fdmi spolu\u017e\u00e1ky po chodb\u00e1ch, nevn\u00edmal, co u\u010ditel\u00e9 \u0159\u00edkaj\u00ed, a soust\u0159edil se na lidi, kter\u00e9 jsme m\u00edjeli. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee ho potk\u00e1m, prost\u011b jsem se s\u00a0n\u00edm musel potkat. Promarnit takovou p\u0159\u00edle\u017eitost by bylo hloup\u00e9, a a\u0165 u\u017e jsem byl idiot nebo ne, Axel se pro m\u011b stal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 d\u016fle\u017eitou osobou.
\nCel\u00fd den jsem doufal, \u017ee ho uvid\u00edm, a sna\u017eil jsem se vzd\u00e1lit od skupiny, abych se mohl proch\u00e1zet s\u00e1m, ale nepoda\u0159ilo se mi to.
\nPo \u0161kole jsem se vr\u00e1til dom\u016f ne\u0161\u0165astn\u00fd, o\u010di jsem m\u011bl smutn\u00e9 a zklam\u00e1n\u00ed m\u011b t\u00ed\u017eilo jako balvan.
\nTen kluk se stal mou posedlost\u00ed, jedinou v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 m\u011b r\u00e1no p\u0159im\u011bla vst\u00e1t. Jasn\u011b, \u017ee jsem m\u011bl i jin\u00e9 kon\u00ed\u010dky, ale tohle m\u011b l\u00e1kalo v\u00edc ne\u017e cokoliv ostatn\u00edho. P\u0159edstava, \u017ee se znovu setk\u00e1m s t\u011bma o\u010dima, \u017ee usly\u0161\u00edm jeho hlas \u2013 a\u0165 u\u017e m\u011b bude ur\u00e1\u017eet, nebo mi vyhro\u017eovat, na tom nez\u00e1le\u017eelo \u2013 jeho zp\u016fsob jedn\u00e1n\u00ed a ten tvrd\u00fd, zku\u0161en\u00fd a z\u00e1rove\u0148 kr\u00e1sn\u00fd v\u00fdraz, m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u011bly k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem jen spratek, kter\u00e9ho p\u0159itahuje sv\u011bt, o n\u011bm\u017e nic nev\u00ed, a tak\u00e9 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee vid\u011bt ho znovu by znamenalo dostat se do n\u011bjak\u00e9ho pr\u016f\u0161vihu. Ale mn\u011b to bylo jedno. C\u00edtil jsem k n\u011bmu velmi silnou, nekontrolovatelnou p\u0159ita\u017elivost.
\nA tak se stalo, \u017ee ten ve\u010der, kdy\u017e \u0161li rodi\u010de sp\u00e1t, jsem vylezl oknem ven, ani\u017e by m\u011b n\u011bkdo sly\u0161el.
\nT\u00edm mal\u00fdm \u00fat\u011bkem v\u0161echno za\u010dalo.<\/p>\n

***<\/p>\n

Na\u0161e druh\u00e9 setk\u00e1n\u00ed bylo obzvl\u00e1\u0161\u0165 \u0161okuj\u00edc\u00ed a z\u00e1rove\u0148 vzru\u0161uj\u00edc\u00ed.
\nKdy\u017e jsem utekl z domu a nechal rodi\u010d\u016fm jednoduch\u00fd vzkaz, aby si mysleli, \u017ee jsem ode\u0161el brzy r\u00e1no, a ne pozd\u011b v noci, nem\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, kde ho hledat. Kluby, temn\u00e9 uli\u010dky, nic jin\u00e9ho m\u011b nenapadlo. Jeliko\u017e jsem byl nezletil\u00fd, byla mi n\u011bkter\u00e1 m\u00edsta zapov\u011bzena a j\u00e1 se skl\u00ed\u010den\u011b potuloval po parku a prohrab\u00e1val se vzpom\u00ednkami na to mal\u00e9 m\u011bste\u010dko, kde jsem \u017eil, abych na\u0161el m\u00edsto, kde bych ho mohl naj\u00edt.
\nNa okam\u017eik jsem se c\u00edtil smutn\u00fd a uboh\u00fd, ten pocit si dokonale pamatuji je\u0161t\u011b te\u010f. Bloudil jsem po m\u011bst\u011b a hledal n\u011bjak\u00e9ho kret\u00e9na, kter\u00fd, kdyby se zjevil p\u0159ede mnou, se m\u011b pokusil okr\u00e1st a mo\u017en\u00e1 i zab\u00edt, proto\u017ee byl sv\u011bdkem jeho kr\u00e1de\u017ee ve vile.<\/p>\n

Kopl jsem do kam\u00ednku a \u0161el u\u017e ani nev\u00edm jak dlouho. Nejsp\u00ed\u0161e to u\u017e n\u011bjak\u00e1 doba byla, jeliko\u017e kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee je p\u00e1r metr\u016f ode m\u011b n\u011bco divn\u00e9ho, slunce ji\u017e za\u010dalo vych\u00e1zet.
\nNohy mi p\u0159imrzly k asfaltu a z t\u0159iceti krok\u016f, kter\u00e9 n\u00e1s d\u011blily, se staly r\u00e1zem dva, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee ta beztvar\u00e1 hrouda na zemi je \u010dlov\u011bk.
\nNorm\u00e1ln\u011b bych se k \u010dlov\u011bku le\u017e\u00edc\u00edmu na zemi ani nep\u0159ibl\u00ed\u017eil, ale z\u00a0krve v\u0161ude kolem m\u011b mi naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli c\u00edt\u00edm radost, strach nebo jen zd\u011b\u0161en\u00ed. V\u00edm jen, \u017ee skute\u010dn\u00e1 radost p\u0159i\u0161la ve chv\u00edli, kdy jsem zjistil, \u017ee ten \u010dlov\u011bk le\u017e\u00edc\u00ed na zemi, tich\u00fd a nep\u0159irozen\u011b zkroucen\u00fd, je on.
\nPoznal jsem to podle otev\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed. A nejneuv\u011b\u0159iteln\u011bj\u0161\u00ed bylo, \u017ee v\u00a0jeho pohledu nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 \u017e\u00e1dost o pomoc, ale jen varov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 k\u0159i\u010delo: \u201eNep\u0159ibli\u017euj se, nebo jsi v p\u011bkn\u00e9m pr\u016fseru.\u201c Samoz\u0159ejm\u011b jsem ud\u011blal, co jsem cht\u011bl. Zvedl jsem ho a beze slova ho odvedl k sob\u011b dom\u016f, p\u0159i\u010dem\u017e jsem moc nesp\u011bchal, abych si byl jist\u00fd, \u017ee rodi\u010de ji\u017e ode\u0161li do pr\u00e1ce. Nebyl moc dobr\u00fd n\u00e1pad, aby n\u00e1s vid\u011bli.
\nO n\u011bkolik dn\u00ed pozd\u011bji se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee chod\u00edm za \u0161kolu.
\nA pak si uv\u011bdomili, \u017ee se jejich dokonal\u00fd syn\u00e1\u010dek m\u011bn\u00ed.<\/p>\n

***<\/p>\n

Vzpom\u00edn\u00e1m si na zakrv\u00e1cen\u00e9 prost\u011bradlo a na b\u011bh\u00e1n\u00ed z koupelny do pokoje, abych mu pomohl. Byl na tom \u0161patn\u011b, a kdy\u017e se dostal do postele, omdlel. C\u00edtil jsem se py\u0161n\u00fd s\u00e1m na sebe, proto\u017ee jsem toho chlapce p\u0159ivedl do sv\u00e9ho pokoje, a trochu smutn\u011b, proto\u017ee jsem ho na\u0161el v\u00a0tomhle stavu. Nel\u00edbilo se mi to. Zaj\u00edmalo m\u011b, co se mu stalo a zda mi to v\u016fbec bude cht\u00edt \u0159\u00edct.
\nAle kolik lid\u00ed o sv\u00fdch v\u011bcech vypr\u00e1v\u00ed jen tak n\u011bkomu?
\nU\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 jsem navlh\u010dil b\u00edl\u00fd ru\u010dn\u00edk, kter\u00fd te\u010f z\u010dervenal, a ot\u0159el mu krev z dlouh\u00e9 \u010dist\u00e9 r\u00e1ny na pa\u017ei. Nejsp\u00ed\u0161e si to zaslou\u017eil, ale nechat ho tam um\u0159\u00edt bylo nemysliteln\u00e9.
\nKdy\u017e se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo zakr\u00fdt v\u0161echny \u010d\u00e1sti jeho po\u0159ezan\u00e9 k\u016f\u017ee obvazy a n\u00e1plastmi, posadil jsem se vedle n\u011bj a odhrnul mu blond vlasy z \u010dela. Chv\u00edli jsem na n\u011bj z\u00edral a v tu chv\u00edli jsem usoudil, \u017ee m\u011b jeho mal\u00fd zvednut\u00fd nos\u00edk p\u0159iv\u00e1d\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed.
\nM\u011bl kr\u00e1snou ple\u0165, hladkou a \u010distou, t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fhlednou. A n\u00e1dhern\u00e9 rty. Ve\u0161ker\u00fd \u010das, kter\u00fd jsem cht\u011bl, jsem o n\u011bm ml\u010dky p\u0159em\u00fd\u0161lel a doufal, \u017ee se probud\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e p\u0159ijedou rodi\u010de.
\nRozhodl jsem se, \u017ee mu p\u0159iprav\u00edm n\u011bco k j\u00eddlu, t\u0159eba a\u017e se probud\u00ed, bude m\u00edt hlad.
\nMy\u0161lenka, \u017ee Axel zmiz\u00ed rychlost\u00ed sv\u011btla, jakmile se probud\u00ed, m\u011b ani na okam\u017eik nenapadla.
\nSesko\u010dil jsem z postele a uv\u011bdomil si, \u017ee v\u016fbec neum\u00edm va\u0159it. Kdy\u017e jsem ve\u0161el do kuchyn\u011b, bezradn\u011b jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe.
\nMaxim\u00e1ln\u011b jsem mohl namazat p\u00e1r kraj\u00ed\u010dk\u016f chleba s Nutellou, ale i o tom jsem pochyboval.
\nRozhodl jsem se to p\u0159esto zkusit a po p\u016fl hodin\u011b jsem p\u0159inesl dva kraj\u00edce chleba, kter\u00e9 jsem tak horliv\u011b p\u0159ipravil \u2013 v kuchyni byl nepo\u0159\u00e1dek a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee ho mus\u00edm uklidit d\u0159\u00edv, ne\u017e p\u0159ijedou rodi\u010de \u2013 a polo\u017eil tal\u00ed\u0159ek na no\u010dn\u00ed stolek.<\/p>\n

Axel le\u017eel na boku, schoulen\u00fd a na tv\u00e1\u0159i se mu r\u00fdsovala velk\u00e1 tmav\u00e1 mod\u0159ina. Sedl jsem si vedle n\u011bj a nat\u00e1hl ruku, abych ho pohladil po rameni. Ve vte\u0159in\u011b jsem pronikav\u011b vyk\u0159ikl: p\u0159ibl\u00ed\u017eil ruku k m\u00e9, chytl m\u011b za z\u00e1p\u011bst\u00ed a pevn\u011b ho stiskl. Byl jsem paralyzov\u00e1n asi jen dv\u011b vte\u0159iny, ne\u017e se ke mn\u011b oto\u010dil. A pr\u00e1v\u011b o\u010di byly to, co m\u011b uklidnilo.
\n\u201e\u2026 Ahoj,\u201c vydechl jsem s obavami. Doufal jsem, \u017ee odpov\u00ed. Tou\u017eil jsem sly\u0161et jeho hlas.
\nUp\u0159en\u011b se na m\u011b zad\u00edval a jeho o\u010di se hluboce vp\u00edjely do m\u00fdch. Pak se rozhl\u00e9dl, zvedl ruku, kterou m\u011b nedr\u017eel, a s\u00e1hl si na prav\u00e9 obo\u010d\u00ed, kde m\u011bl n\u00e1plast.
\nSt\u00e1le ml\u010dky znovu polo\u017eil ruku a pustil m\u011b.
\nD\u00edval jsem se na n\u011bj, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, zat\u00edmco on p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima po cel\u00e9 m\u00edstnosti, aby zjistil, kde je. Zd\u00e1lo se, \u017ee to pochopil, jakmile spat\u0159il sb\u00edrku komiks\u016f na poli\u010dce, oto\u010dil se a pokusil se zvednout. Z rozt\u0159esen\u00fdch rt\u016f mu unikl bolestn\u00fd sten a t\u011b\u017ece dopadl zp\u00e1tky na postel.<\/p>\n

\u201eOpatrn\u011b\u2026!\u201c Vyk\u0159ikl jsem a okam\u017eit\u011b mu sp\u011bchal na pomoc. Pokusil jsem se ho podep\u0159\u00edt, aby se posadil \u2013 proto\u017ee jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to bylo to, co cht\u011bl ud\u011blat \u2013 ale okam\u017eit\u011b m\u011b zastavil.
\n\u201eNedot\u00fdkej se m\u011b,\u201c zamumlal a pod\u00edval se na m\u011b.
\nT\u0159el si rameno, p\u0159iv\u00edral bolestn\u011b o\u010di a j\u00e1 si povzdechl. Nat\u00e1hl jsem se k n\u011bmu, upravil pol\u0161t\u00e1\u0159e a pomohl mu posadit se.
\n\u201eCo to, kurva, d\u011bl\u00e1\u0161? \u0158ekl jsem ti, abys m\u011b nechal, nebo\u2026\u201c zarazil jsem ho uprost\u0159ed v\u011bty a m\u00e1lem se mu vysm\u00e1l do obli\u010deje. Kdy\u017e o tom te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, vlastn\u011b jsem moc zdvo\u0159il\u00fd nebyl.
\n\u201eNebo co? Pra\u0161t\u00ed\u0161 m\u011b? Nem\u00e1\u0161 s\u00edlu se ani pohnout. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 vystra\u0161it?\u201c Odpov\u011bd\u011bl jsem drze a upravil posledn\u00ed pol\u0161t\u00e1\u0159. Pod\u00edval se na m\u011b, ale jeho v\u00fdraz se op\u011bt zm\u011bnil v\u00a0zu\u0159iv\u00fd.
\n\u201eNehraj si se mnou, kluku\u2026\u201c zasy\u010del v\u00fdhru\u017en\u011b a z\u00fa\u017eil o\u010di.
\n\u201eKdo si s\u00a0tebou hraje? Jen se ti sna\u017e\u00edm pomoct. M\u00e1\u0161 hlad?\u201c Oto\u010dil jsem se, popadl tal\u00ed\u0159 se dv\u011bma kraj\u00edci chleba a znovu se oto\u010dil k\u00a0n\u011bmu, ale v\u0161e skon\u010dilo na zemi, kdy\u017e m\u011b Axel chytil za ruku a pevn\u011b ji stiskl.
\n\u201eP\u0159esta\u0148, nebo t\u011b uml\u00e1t\u00edm k smrti,\u201c zavr\u010del, tentokr\u00e1t u\u017e opravdu na\u0161tvan\u011b.<\/p>\n

Zad\u00edval jsem se na tal\u00ed\u0159 na zemi, na kraj\u00edce chleba rozsypan\u00e9 na podlaze a zkroutil jsem rty.
\n\u201eA j\u00e1 ztr\u00e1cel \u010das t\u00edm, \u017ee jsem ti p\u0159ipravil j\u00eddlo,\u201c zamumlal jsem ura\u017een\u011b a sna\u017eil se neb\u00e1t. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdyby cht\u011bl, u\u017e by m\u011b d\u00e1vno zml\u00e1til. Tak\u017ee jsem se v\u00a0podstat\u011b c\u00edtil klidn\u00fd.
\n\u201eA kdo se t\u011b prosil?! Ani t\u011b, kurva, nezn\u00e1m!\u201c Vyhrkl a pustil m\u011b. \u201eChci odsud pry\u010d,\u201c zamumlal a prudce vstal. Sly\u0161el jsem, jak zast\u00e9nal, a pak mi zmizel ze zorn\u00e9ho pole: spadl p\u0159es druh\u00fd okraj postele.
\nVysko\u010dil jsem a b\u011b\u017eel mu na pomoc, u\u017e podruh\u00e9 jsem ho podep\u0159el sv\u00fdm t\u011blem.
\n\u201eTo nejde, Axeli, jsi na tom dost \u0161patn\u011b,\u201c \u0159ekl jsem mu vy\u010d\u00edtav\u011b. Z\u00edral na m\u011b s\u00a0vykulen\u00fdma o\u010dima.
\n\u201eOdkud zn\u00e1\u0161 moje jm\u00e9no?\u201c Zeptal se podez\u0159\u00edvav\u011b. Povzdechl jsem si a lehce se usm\u00e1l.
\n\u201eJsem kouzeln\u00edk\u2026\u201c odpov\u011bd\u011bl jsem a pokr\u010dil rameny.
\nAxel zvedl obo\u010d\u00ed a nech\u00e1pav\u011b na m\u011b z\u00edral. V\u00a0dal\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b zk\u0159ivil rty, co\u017e musel b\u00fdt pobaven\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd v\u00a0sob\u011b zadr\u017eoval.
\nI j\u00e1 jsem se zasm\u00e1l a zvedl tal\u00ed\u0159.
\n\u201eUd\u011bl\u00e1m ti dva jin\u00e9, dob\u0159e?\u201c<\/p>\n

***<\/p>\n

Ten den byl jeden z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch dn\u016f v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Opravdu jsem si myslel, \u017ee se n\u011bco zm\u011bn\u00ed. Namazal jsem Axelovi dva nov\u00e9 kraj\u00edce chleba s Nutellou, a kdy\u017e jsem se vr\u00e1til nahoru, abych mu je donesl, na\u0161el jsem ho, jak le\u017e\u00ed v\u00a0posteli a \u010dte si jeden z\u00a0m\u00fdch komiks\u016f. Kdy\u017e jsem si to uv\u011bdomil, na m\u00fdch rtech se objevil p\u0159ehnan\u00fd \u00fasm\u011bv a c\u00edtil jsem, jak mi za\u010dalo divoce tlouct srdce.
\nA\u010dkoli jsem tehdy nev\u011bd\u011bl, co to znamen\u00e1, nejsp\u00ed\u0161e jsem ho pr\u00e1v\u011b tehdy za\u010dal milovat. Bylo pro m\u011b naprosto dokonal\u00e9 sledovat kluka sv\u00fdch sn\u016f, jak le\u017e\u00ed na m\u00e9 posteli, \u010dte si m\u00e9 komiksy a j\u00ed n\u011bco, co jsem j\u00e1 p\u0159ipravil. Dokonce m\u011b oslovil jm\u00e9nem, a to byla pro m\u011b ta nejv\u011bt\u0161\u00ed radost. Pamatoval si m\u00e9 jm\u00e9no. Pamatoval si m\u00e9 jm\u00e9no z\u00a0ve\u010d\u00edrku, a i kdy\u017e mi to v\u00fdslovn\u011b nepotvrdil, bylo jasn\u00e9, \u017ee si m\u011b pamatoval.<\/p>\n

S touto my\u0161lenkou jsem se znovu a znovu setk\u00e1val, byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd, a \u010dasto jsem mu pos\u00edlal zpr\u00e1vy, kdy\u017e jsem skon\u010dil ve \u0161kole. \u0160li jsme kousek cesty spolu, v\u017edycky vypadal otr\u00e1ven\u011b, ale nakonec m\u011b vzal i k sob\u011b dom\u016f. \u0158ekl mi, \u017ee tam moc \u010dasu netr\u00e1v\u00ed, \u017ee v\u011bt\u0161inou p\u0159esp\u00e1v\u00e1 u n\u011bkter\u00e9 ze sv\u00fdch holek nebo u kamar\u00e1d\u016f, anebo \u017ee se celou noc jen tak poflakuje po okol\u00ed.
\nKdy\u017e se mi p\u0159iznal, \u017ee m\u00e1 n\u011bkolik holek, velmi jsem \u017e\u00e1rlil. Jo, dokonale si vzpom\u00edn\u00e1m, jak se mi najednou sev\u0159el \u017ealudek. Dokonce jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bych n\u011bkter\u00e9 jeho cesty za dobrodru\u017estv\u00edm sabotoval, ale nikdy jsem k tomu nem\u011bl p\u0159\u00edle\u017eitost. Kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem to ud\u011blal j\u00e1, asi by byl na\u0161tvan\u00fd, ale mn\u011b to bylo jedno. M\u011bl jsem ho r\u00e1d a cht\u011bl jsem pro n\u011bj b\u00fdt d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdokoli jin\u00fd.<\/p>\n

Jednoho dne, ani\u017e bych ho varoval nebo cokoli jin\u00e9ho, jsem se kolem sedm\u00e9 ve\u010der objevil u n\u011bj doma, potom, co jsem se skoro cel\u00fd den sna\u017eil naj\u00edt n\u011bjakou z\u00e1minku, abych ho znovu mohl vid\u011bt. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1 n\u011bjak\u00fd gang, partu nebo n\u011bco takov\u00e9ho. \u0158ekn\u011bme, \u017ee to byla hrstka gr\u00e1zl\u016f, kte\u0159\u00ed se r\u00e1di po\u0161\u0165uchovali a rvali. \u010castokr\u00e1t jsem ho vid\u011bl pln\u00e9ho \u0161kr\u00e1banc\u016f, mod\u0159in nebo rud\u00fdch \u0161r\u00e1m\u016f kolem pa\u017e\u00ed. R\u00e1d se dost\u00e1val do probl\u00e9m\u016f, a i kdy\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee by se mu mohlo st\u00e1t n\u011bco opravdu zl\u00e9ho, jeho sv\u011bt m\u011b st\u00e1le v\u00edce p\u0159itahoval. Cht\u011bl jsem b\u00fdt jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed u\u017e jen proto, \u017ee v n\u011bm byl i on.
\nKa\u017edop\u00e1dn\u011b jsem se objevil u n\u011bj doma, odhodlan\u00fd ho znovu poprosit, abych se mohl p\u0159idat k\u00a0jeho gangu, ale st\u00e1le jsem kolem toho chodil jako kolem hork\u00e9 ka\u0161e. Kdy\u017e jsem se ho toti\u017e zeptal p\u0159\u00edmo, v\u011bt\u0161inou jsem dostal jasnou odpov\u011b\u010f \u201ene\u201c, a pak jsem byl jen zklaman\u00fd.
\nNev\u011bd\u011bl jsem pro\u010d nebo \u010d\u00edm to je, ale poka\u017ed\u00e9 jsem v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl n\u011bco, co m\u011b p\u0159im\u011blo uv\u011bdomit si, \u017ee je pro n\u011bj opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9, abych se dr\u017eel d\u00e1l od v\u0161eho, co se t\u00fdk\u00e1 jeho. Ve skute\u010dnosti to byla pravda, mluvil jen o t\u011bch nejoby\u010dejn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bcech, a kdy\u017e jsem se ho zeptal, jak se zranil, odpov\u011bd\u011bl mi, \u017ee se prost\u011b popral. Krom\u011b toho mi nic v\u00edc ne\u0159ekl. Ale u\u017e to, \u017ee se mnou mluvil, byla velk\u00e1 v\u011bc, tak\u017ee jsem si moc nest\u011b\u017eoval. Ale jen do ur\u010dit\u00e9 m\u00edry, proto\u017ee kr\u00e1tce nato jsem zatou\u017eil, aby se mi otev\u0159el je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n

Nikdy jsem nepochopil, co ho vedlo k\u00a0tomu, aby se mnou ten den z\u016fstal. Mo\u017en\u00e1 kv\u016fli zran\u011bn\u00ed a kv\u016fli tomu, \u017ee se nemohl h\u00fdbat, ale s oblibou jsem si myslel, \u017ee to ud\u011blal proto, \u017ee se v m\u00e9m pokoji c\u00edtil bezpe\u010dn\u011b, co\u017e je blbost, kdy\u017e o tom tak te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Jak by se mohl c\u00edtit bezpe\u010dn\u011b v pokoji spratka, kter\u00e9ho nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl, se kter\u00fdm nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho a kter\u00fd mu dokonce jen tak ozn\u00e1mil, \u017ee zn\u00e1 jeho jm\u00e9no, proto\u017ee je kouzeln\u00edk?
\nBylo to naprosto \u0161\u00edlen\u00e9, ale j\u00e1 tomu r\u00e1d v\u011b\u0159il. To on m\u011b donutil, abych tomu v\u011b\u0159il. Nev\u00edm, co se mu honilo hlavou, ale vypadalo to, \u017ee m\u011b m\u00e1 opravdu r\u00e1d. Co\u017e m\u011b okam\u017eit\u011b p\u0159ivedlo na my\u0161lenku, \u017ee ta maska drs\u0148\u00e1ka byl jen zp\u016fsob, jak p\u0159e\u017e\u00edt v tomhle zasran\u00fdm sv\u011bt\u011b. Nev\u00edm. Nikdy jsem mu po\u0159\u00e1dn\u011b nerozum\u011bl a o sv\u00fdch v\u011bcech se mnou v\u017edycky mluvil jen velmi okrajov\u011b. Mohl jsem jen h\u00e1dat, a t\u00edm, \u017ee jsem to ud\u011blal, jsem se nejsp\u00ed\u0161 spletl tolikr\u00e1t, \u017ee u\u017e je zbyte\u010dn\u00e9 to v\u016fbec po\u010d\u00edtat.<\/p>\n

Ocitl jsem se u jeho dve\u0159\u00ed se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu. Jak m\u011b asi p\u0159iv\u00edt\u00e1 tentokr\u00e1t? Se zavr\u010den\u00edm nebo cvaknut\u00edm jazyka? Nebo jen sklop\u00ed o\u010di, a pak je proto\u010d\u00ed? Nebo mi zabouchne dve\u0159e p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem? (Jo, to u\u017e se jednou toti\u017e stalo, m\u011bl \u0161patnou n\u00e1ladu a j\u00e1 se objevil cel\u00fd rozesm\u00e1t\u00fd se dv\u011bma obrovsk\u00fdmi zmrzlinami. P\u0159ibouchl mi dve\u0159e p\u0159ed nosem a n\u00e1raz byl tak siln\u00fd, \u017ee mi ob\u011b spadly na zem. Ale nakonec? Omluvil se a koupil mi jinou, dvakr\u00e1t v\u011bt\u0161\u00ed. Od t\u00e9 doby jsem mu za\u010dal \u0159\u00edkat tati, ale musel jsem s t\u00edm okam\u017eit\u011b p\u0159estat, proto\u017ee mi vyhro\u017eoval, \u017ee m\u011b zbije).<\/p>\n

Stiskl jsem zvonek a \u010dekal, zat\u00edmco m\u00e9 srdce neuv\u011b\u0159iteln\u011b bu\u0161ilo.
\n\u201eTy jsi zase tady?!\u201c
\nSna\u017eil jsem se nevybouchnout sm\u00edchy, ale tv\u00e1\u0159il se p\u0159\u00edli\u0161 legra\u010dn\u011b. N\u011bkdy jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee by mo\u017en\u00e1 bylo lep\u0161\u00ed nechat mu i n\u011bjak\u00fd prostor, ale nemohl jsem si pomoct, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 r\u00e1d jsem byl v\u00a0jeho spole\u010dnosti. A tak\u00e9 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee navzdory v\u0161em t\u011bm grimas\u00e1m, kysel\u00fdm pozn\u00e1mk\u00e1m a nevrl\u00fdm odpov\u011bd\u00edm, m\u011b r\u00e1d vid\u00ed. Pochopil jsem to z toho, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u011b pozdravil, m\u011b popl\u00e1cal po hlav\u011b. P\u0159ipadalo mi to l\u00e1skypln\u00e9 a po tomto oby\u010dejn\u00e9m gestu, jsem rozt\u00e1l.
\n\u201eJo!\u201c Odpov\u011bd\u011bl jsem a doslova vl\u00edtl do domu tak, \u017ee jsem mu prob\u011bhl pod rukou. Bo\u017ee, kdy\u017e na to te\u010f vzpom\u00edn\u00e1m, byl jsem opravdu \u0161\u00edlen\u00fd.<\/p>\n

Povzdechl si a zav\u0159el dve\u0159e, jako to d\u011blal v\u017edycky. Oto\u010dil se ke mn\u011b, dupl nohou na podlahu a zk\u0159\u00ed\u017eil ruce. \u201eZ jak\u00e9ho absurdn\u00edho d\u016fvodu jsi dneska tady?\u201c
\n\u201eNau\u010d\u00ed\u0161 m\u011b se pr\u00e1t? Zkou\u0161el jsem to s\u00e1m, ale m\u00e1lem jsem si zlomil prsty\u2026\u201c p\u0159iznal jsem a lehce vystr\u010dil spodn\u00ed ret. Neud\u011blal jsem to schv\u00e1ln\u011b \u2013 nebo mo\u017en\u00e1 jo \u2013 ale byl jsem r\u00e1d, kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak zavrt\u011bl hlavou a nazna\u010dil sarkastick\u00fd \u00fasm\u011bv.
\n\u201eTy jsi marnej. Pro\u010d se to chce\u0161 nau\u010dit? Stejn\u011b je to zbyte\u010dn\u00fd, ty se k\u00a0m\u00e9 part\u011b nikdy nep\u0159id\u00e1\u0161.\u201c
\nV\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tohle je pravda a \u017ee pravd\u011bpodobn\u011b nikdy nebudu hoden toho, abych se k\u00a0nim p\u0159ipojil, ale l\u00edbila se mi my\u0161lenka, \u017ee by se to nakonec stalo. Krom\u011b toho, sna\u017eit se b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho party se rovnalo tr\u00e1ven\u00ed \u010dasu s n\u00edm a j\u00e1 jsem pro to byl ochotn\u00fd ud\u011blat cokoli.
\n\u201eAle\u2026 chci to alespo\u0148 zkusit\u2026\u201c za\u0161eptal jsem a pokr\u010dil rameny.
\nUsm\u00e1l se, p\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke mn\u011b a potom m\u011b chytil.
\n\u201eZkus se z\u00a0toho dostat,\u201c \u0159ekl, zv\u00e1\u017en\u011bl a pevn\u011b mi prsty omotal kolem ruky.<\/p>\n

Na okam\u017eik jsem c\u00edtil, jak mi k\u016f\u017e\u00ed pronik\u00e1 ostr\u00e1 bolest, ale brzy ten pocit zmizel. Axel si v\u0161iml m\u00e9 grimasy a okam\u017eit\u011b povolil stisk, dokonce trochu zjemnil pohled.
\n\u201e\u2026 stejn\u011b to dok\u00e1\u017eu,\u201c procedil jsem skrz za\u0165at\u00e9 zuby, chytil jeho prsty sv\u00fdmi a sna\u017eil se je otev\u0159\u00edt. Ani po deseti minut\u00e1ch jsem to nedok\u00e1zal, a nakonec jsem to vzdal. Zav\u0159el jsem o\u010di, zhluboka se nadechl, a pak je zase lehce leskl\u00e9 otev\u0159el.
\n\u201e\u2026 Ubli\u017euje\u0161 mi\u2026\u201c zamumlal jsem a sna\u017eil se t\u0159\u00edt si ruku.
\nAxel pomalu otev\u0159el o\u010di doko\u0159\u00e1n a okam\u017eit\u011b m\u011b pustil, proto\u017ee si myslel, \u017ee mi ubl\u00ed\u017eil a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. V tu chv\u00edli jsem usko\u010dil, osvobozen, a uk\u00e1zal na n\u011bj prstem. \u201eA-ah! Dostal jsem se na svobodu!\u201c Vybouchl jsem sm\u00edchy, a\u017e jsem se za b\u0159icho popadal.
\nPovolil ramena a naklonil hlavu na stranu, zat\u00edmco povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed a na rtech se mu objevil namy\u0161len\u00fd \u00fasm\u011bv.
\n\u201eJo?\u201c Usm\u00e1l se a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se. \u201eTe\u010f t\u011b chyt\u00edm a uvid\u00ed\u0161, co ti ud\u011bl\u00e1m.\u201c Ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f dop\u0159edu, ale nepovedlo se mu m\u011b chytit.<\/p>\n

Byl jsem mal\u00fd, pravda, ale moje v\u00fdhoda byla, \u017ee jsem byl rychl\u00fd. Krom\u011b toho byl Axel o dva roky star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a vy\u0161\u0161\u00ed, jeho dlouh\u00e9 nohy mu br\u00e1nily b\u00fdt tak hbit\u00fd. Kdybych se ohnul, mohl jsem mezi nimi dokonce proj\u00edt.
\nKa\u017edop\u00e1dn\u011b si vzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee ten den jsme se honili po cel\u00e9m dom\u011b. J\u00e1 se pl\u00ed\u017eil pod stoly a sna\u017eil se, aby m\u011b nechytil, a on po nich lezl a p\u0159evracel n\u00e1bytek. Bylo n\u00e1m spolu opravdu dob\u0159e a p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee m\u011b m\u00e1 alespo\u0148 trochu r\u00e1d, ve mn\u011b zako\u0159enilo tak siln\u011b, \u017ee kdy\u017e jsem \u0161el dom\u016f \u2013 nebo sp\u00ed\u0161, kdy\u017e m\u011b doprovodil \u2013 na\u0161el jsem dokonce dost odvahy k\u00a0tomu, abych se s\u00a0n\u00edm rozlou\u010dil mal\u00fdm polibkem na tv\u00e1\u0159. Samoz\u0159ejm\u011b mi ho neop\u011btoval, byl p\u0159ece st\u00e1le bossem gangu chulig\u00e1n\u016f.
\nJen se usm\u00e1l, zap\u00e1lil si cigaretu a ode\u0161el.
\nV\u017edycky jsem si ho p\u0159edstavoval takhle. A tak jsem si ho v\u017edycky cht\u011bl pamatovat.
\nI kdy\u017e se mezi n\u00e1mi a sv\u011btem v\u0161echno zm\u011bnilo.<\/p>\n

***<\/p>\n

Byly to u\u017e t\u0159i m\u011bs\u00edce, co mi Axel otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho domu, a dal\u0161\u00ed dva m\u011bs\u00edce od doby, co mi za\u010dal otev\u00edrat i sv\u00e9 srdce. Ne, \u017ee by to p\u0159iznal, ale j\u00e1 jsem to pochopil. S\u00a0ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm rozhovorem mi o sob\u011b v\u017edy \u0159ekl n\u011bco v\u00edc, ale jako obvykle neprozradil p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, a j\u00e1 jsem mu vypr\u00e1v\u011bl o sob\u011b. U\u017e jsem nebyl d\u00edt\u011btem, nesm\u00e1l se ka\u017ed\u00e9 kravin\u011b a taky jsem p\u0159estal d\u011blat hloup\u00e9 vt\u00edpky. Cht\u011bl jsem se st\u00e1t dosp\u011bl\u00fdm, jako byl on, a je\u0161t\u011b te\u010f si vzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee Axel se nikdy nechoval na patn\u00e1ct (tedy skoro \u0161estn\u00e1ct). P\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm zkoum\u00e1n\u00ed by se v\u011bk z\u00a0jeho tv\u00e1\u0159e dal odhadnout, ale z jeho kon\u00e1n\u00ed a my\u0161len\u00ed nikoli. Poka\u017ed\u00e9 jsem si s \u00fa\u017easem uv\u011bdomil, \u017ee je jen o dva roky star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, a t\u011b\u0161il jsem se, a\u017e i j\u00e1 budu v\u00a0tomhle v\u011bku, abych se mu mohl podobat. U\u017e te\u010f jsem byl na dobr\u00e9 cest\u011b, vzpom\u00edn\u00e1m si, jak mi to jednou \u0159ekl.
\nTr\u00e1vili jsme spolu ka\u017edou volnou chv\u00edli, ale on si po\u0159\u00e1d st\u00e1l za sv\u00fdm, \u017ee se nem\u016f\u017eu p\u0159idat k jeho gangu. Na jednu stranu m\u011b to mrzelo, na druhou stranu jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee to d\u011bl\u00e1 pro m\u00e9 dobro a aby m\u011b ochr\u00e1nil, i kdy\u017e jsem po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal, pro\u010d mu na tom tolik z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/p>\n

Z cel\u00e9ho na\u0161eho p\u0159\u00edb\u011bhu si pamatuji mnoho dn\u00ed, ale n\u011bkter\u00e9 z nich jsou obzvl\u00e1\u0161\u0165 d\u016fle\u017eit\u00e9.
\nJedn\u00edm z nich bylo, kdy\u017e jsme se oba ocitli u m\u011b doma po tm\u011b, jeliko\u017e vypadl proud. Rodi\u010de nebyli doma a on m\u011b p\u0159ijel nav\u0161t\u00edvit, aby mi d\u011blal spole\u010dnost, a nakonec jsme hr\u00e1li *Risiko! Tu hru jsem m\u011bl opravdu r\u00e1d, proto\u017ee m\u011b bavilo, jak se urputn\u011b sna\u017e\u00ed dob\u00fdt co nejv\u00edce \u00fazem\u00ed. \u0158ekn\u011bme, \u017ee to byl m\u016fj nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed druh v\u00e1lky, jeliko\u017e se odehr\u00e1vala v oby\u010dejn\u00e9 m\u00edstnosti s hrac\u00ed deskou a plastov\u00fdmi arm\u00e1dami. Zkr\u00e1tka nic nebezpe\u010dn\u00e9ho. Prost\u011b jsme bojovali proti sob\u011b a sna\u017eili se zni\u010dit arm\u00e1du toho druh\u00e9ho, dokud nevypadl proud.<\/p>\n

Najednou jsme se ocitli takhle nehybn\u011b p\u0159ed sebou, odd\u011bleni jen oby\u010dejnou hern\u00ed deskou. Dr\u017eel v ruce kostky a byl p\u0159ipraven hodit. \u201eDo prdele,\u201c zamumlal a stoupl si. Nevid\u011bl jsem ho, ale c\u00edtil.
\n\u201eNem\u00e1m ani baterky,\u201c p\u0159iznal jsem zkrou\u0161en\u011b. Odfrkl si.
\n\u201eNo jasn\u011b, \u0159ekni rovnou, \u017ee jsi to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b, proto\u017ee jsi prohr\u00e1val,\u201c zasm\u00e1l se, sna\u017eil se naj\u00edt mou hlavu, co\u017e se mu povedlo hned na poprv\u00e9. Pak m\u011b bouchl sv\u00fdm klasick\u00fdm popl\u00e1c\u00e1n\u00edm \u2013 o n\u011bco m\u00e9n\u011b l\u00e1skypln\u00fdm ne\u017e obvykle \u2013 a j\u00e1 se zachichotal a couvl.
\n\u201eJo, jasn\u011b, \u0159ekn\u011bme, \u017ee jsi to byl ty, kdo prohr\u00e1val, proto\u017ee moje arm\u00e1dy byly v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ty tvoje. Spo\u010d\u00edtal jsem je, tak\u017ee jestli jsi mi n\u011bjak\u00e9 ukradl, hned na to p\u0159ijdu.\u201c
\n\u201eChce\u0161 snad \u0159\u00edct, \u017ee kradu?\u201c Vyk\u0159ikl, a pak zatajil dech.
\nOba jsme ve vte\u0159in\u011b vybouchli sm\u00edchy.<\/p>\n

\u201eOK, OK, tohle jsem si mohl u\u0161et\u0159it,\u201c zasm\u00e1l se od srdce. Sm\u00e1l jsem se s n\u00edm, \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee ho sly\u0161\u00edm se sm\u00e1t, a p\u0159ipustil jsem, \u017ee ano, mohl bych ho pova\u017eovat za h\u00e1dav\u00e9ho a vzn\u011btliv\u00e9ho zlod\u011bje.
\nKr\u00e1tce pot\u00e9 se proud op\u011bt zapnul, ale hned nato op\u011bt vypadl. Otr\u00e1ven\u011b jsem si odfrkl.
\nOK, st\u00e1le to byl m\u016fj pokoj, mohl jsem vst\u00e1t a j\u00edt, kam jsem cht\u011bl, i kdy\u017e sv\u011btlo nesv\u00edtilo.
\nVr\u00e1vorav\u011b jsem se zvedl, doufal, \u017ee nenaraz\u00edm do n\u00e1bytku a p\u0159e\u0161el jsem k oknu, abych odhrnul z\u00e1v\u011bs. Perfektn\u00ed, m\u011bs\u00edc byl zahalen\u00fd v mrac\u00edch a jeho z\u00e1\u0159e neosv\u011btlila v\u016fbec nic.
\nPosadil jsem se na \u017eidli vedle a chaoticky n\u011bco hledal.
\n\u201eKde jsi?\u201c
\n\u201eSed\u00edm tady. Asi jsme dohr\u00e1li.\u201c
\n\u201eJo\u2026\u201c souhlasil otr\u00e1ven\u011b a j\u00e1 sly\u0161el, jak se zved\u00e1. Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011bl\u00e1, ale kr\u00e1tce nato jsem usly\u0161el tlumenou r\u00e1nu a bolestn\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed.
\n\u201eAxeli?\u201c Zavolal jsem na n\u011bj a vstal. \u201eJsi v po\u0159\u00e1dku?\u201c
\n\u201eJo, jo, v\u0161echno je OK,\u201c odpov\u011bd\u011bl jeho tlumen\u00fd hlas. Zn\u011blo to, jako by se dr\u017eel za nos. Pravd\u011bpodobn\u011b narazil do zdi.
\n\u201eBouchl ses?\u201c P\u0159e\u0161el jsem k n\u011bmu a \u0161l\u00e1pl na n\u011bco, co nejsp\u00ed\u0161 byla hern\u00ed deska, ale to mi v\u00a0tu chv\u00edli bylo jedno. Sna\u017eil jsem se jen dostat k\u00a0Axelovi, ani\u017e by se mi cokoliv stalo, a kdy\u017e jsem ho kone\u010dn\u011b na\u0161el, chytil jsem ho za ruku. \u201ePoj\u010f, p\u016fjdeme k posteli, a\u0165 si m\u016f\u017ee\u0161 sednout a nezab\u00edt se,\u201c zachichotal jsem se, kdy\u017e si znovu odfrkl.<\/p>\n

\u201eNed\u011blej si ze m\u011b prdel,\u201c zamumlal podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, \u010demu\u017e jsem se znovu zasm\u00e1l.
\n\u201eNed\u011bl\u00e1m si z\u00a0tebe srandu, jen by m\u011b zaj\u00edmalo, co bys beze m\u011b d\u011blal,\u201c odpov\u011bd\u011bl jsem se sm\u00edchem a p\u0159inutil ho se posadit.
\n\u201ePoradil bych si jako v\u017edycky, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.\u201c
\nTa v\u011bta m\u011b p\u0159imrazila na m\u00edst\u011b. V\u016fbec jsem to ne\u010dekal. Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee by mi mohl takhle odpov\u011bd\u011bt, ne po v\u0161ech t\u011bch m\u011bs\u00edc\u00edch, kter\u00e9 jsme spolu jako p\u0159\u00e1tel\u00e9 str\u00e1vili.
\nVzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee se znovu objevily pochybnosti. Mo\u017en\u00e1 jsem pro n\u011bj opravdu nebyl d\u016fle\u017eit\u00fd. Mo\u017en\u00e1 jen pot\u0159eboval jistotu n\u011bkoho, kdo by tu byl, kdy\u017e pot\u0159eboval, ale kdo pro n\u011bj stejn\u011b nebyl nepostradateln\u00fd.
\nBylo mi smutno.
\nByl pro m\u011b v\u0161\u00edm a ano, byl nepostradateln\u00fd.<\/p>\n

Nejsp\u00ed\u0161 si v\u0161iml, \u017ee jsem v tu chv\u00edli zmlkl, proto\u017ee o p\u00e1r minut pozd\u011bji m\u011b chytil za ruku a posadil na postel.
\n\u201eNikdy neum\u00edm pou\u017e\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. Mluven\u00ed nen\u00ed moje siln\u00e1 str\u00e1nka,\u201c sna\u017eil se omluvit, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee to d\u011bl\u00e1 jen proto, aby mi neubl\u00ed\u017eil. C\u00edtil jsem, jak mi srdce bu\u0161\u00ed v hrudi, a zav\u0159el jsem o\u010di. Mo\u017en\u00e1 bylo na\u010dase si to ujasnit. Cht\u011bl jsem jednou prov\u017edy zn\u00e1t ten d\u016fvod, pro\u010d se ke mn\u011b choval tak hezky.
\n\u201ePod\u00edvej\u2026\u201c vydechl jsem a uvolnil se z jeho sev\u0159en\u00ed, \u201enerozum\u00edm tomu. Nikdy jsem se na nic neptal, proto\u017ee jsem se b\u00e1l zn\u00e1t pravdu, ale\u2026 Jsem pro tebe d\u016fle\u017eit\u00fd? Mysl\u00edm t\u00edm, ve tv\u00e9m \u017eivot\u011b?\u201c
\nO\u010dek\u00e1val jsem, \u017ee bude ml\u010det. Ne proto, \u017ee by nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, ale proto, \u017ee jsem si myslel, \u017ee si tu odpov\u011b\u010f chce alespo\u0148 promyslet. Byl jsem v \u0161oku, kdy\u017e se odpov\u011b\u010f ozvala t\u0159i vte\u0159iny po dokon\u010den\u00ed ot\u00e1zky.<\/p>\n

\u201eSamoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne.\u201c
\nSed\u011bl jsem bez hnut\u00ed, zara\u017een\u00fd a \u0161okovan\u00fd. Je\u0161t\u011b te\u010f si ten pocit pamatuju. Bylo mi stra\u0161n\u011b. Cht\u011bl jsem ut\u00e9ct, zem\u0159\u00edt, cokoli, co by mi umo\u017enilo zmizet z t\u00e9 m\u00edstnosti. Pomalu jsem se k n\u011bmu oto\u010dil \u2013 i kdy\u017e nebylo mo\u017en\u00e9 pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed \u2013 a pomalu jsem z\u00a0mysli vyt\u00e1hl tu jedinou vzpom\u00ednku, kter\u00e1 m\u011b v\u017edycky nutila si myslet, \u017ee mu na mn\u011b opravdu z\u00e1le\u017e\u00ed.
\n\u201eAle\u2026 vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee kdy\u017e jsi byl poprv\u00e9 u m\u011b doma, \u0159ekl jsi mi jm\u00e9nem\u2026 Pamatoval sis m\u011b\u2026\u201c
\nAxel st\u00e1le ml\u010del, mysl\u00edm, \u017ee byl p\u0159ekvapen\u00fd a zmaten\u00fd z\u00e1rove\u0148. Pak se zd\u00e1lo, \u017ee si vzpomn\u011bl.
\n\u201eNa dve\u0159\u00edch tv\u00fdho pokoje je tvoje jm\u00e9no napsan\u00fd. V\u016fbec jsem si t\u011b nepamatoval, nebyl jsi nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd.\u201c
\nV tu chv\u00edli jsem m\u011bl pocit, jako by m\u011b ve vte\u0159in\u011b probodlo snad tis\u00edc no\u017e\u016f. Zato\u010dila se mi hlava. Tak\u017ee jsem pro n\u011bj nebyl d\u016fle\u017eit\u00fd. Od za\u010d\u00e1tku jsem ho \u0161patn\u011b pochopil, nepamatoval si m\u011b tak, jak jsem si ho pamatoval j\u00e1.<\/p>\n

P\u0159istihl jsem se, \u017ee hled\u00edm na podlahu \u2013 nebo sp\u00ed\u0161 do tmy \u2013 rty se mi t\u0159\u00e1sly a o\u010di se zal\u00e9valy slzami. C\u00edtil jsem jen, jak mi n\u011bco puk\u00e1 v\u00a0hrudi a chce se mi bre\u010det.
\n\u201eO \u2013 OK, ch\u00e1pu\u2026\u201c poda\u0159ilo se mi odpov\u011bd\u011bt a ani nev\u00edm, jak jsem v\u00a0tu chv\u00edli dok\u00e1zal pou\u017e\u00edt hlas. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ka\u017edou chvilku za\u010dnu bre\u010det a necht\u011bl jsem, aby to on v\u011bd\u011bl a sly\u0161el m\u011b, a tak jsem se rychle zvedl, abych se dostal z toho zatracen\u00e9ho pokoje, kter\u00fd jsem pr\u00e1v\u011b za\u010dal nen\u00e1vid\u011bt. Ten zatracen\u00fd pokoj a ty zatracen\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 m\u011b oklamaly.
\nUd\u011blal jsem dva rychl\u00e9 kroky, div jsem neklop\u00fdtl, dal jsem si p\u0159edlokt\u00ed na o\u010di, abych zabr\u00e1nil bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edmu se proudu slz, ale uc\u00edtil jsem, jak m\u011b prudce chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed a oto\u010dil.
\nZnovu jsem ztratil dech, ale jen proto, \u017ee m\u011b Axel chytil i za druhou ruku a p\u0159i\u0161pendlil je. C\u00edtil jsem, jak po mn\u011b bloud\u00ed o\u010dima. Po tv\u00e1\u0159i mi st\u00e9kaly slzy a na k\u016f\u017ei jsem c\u00edtil jeho smutek.
\n\u201eNebre\u010d\u2026\u201c za\u0161eptal. Zalapal jsem po dechu. V\u0161iml si toho, i kdy\u017e jsem byl velmi tich\u00fd. Sna\u017eil jsem se zadr\u017eet vzlyk a sklopil jsem o\u010di, p\u0159\u00e1l jsem si odej\u00edt, ale donutil m\u011b z\u016fstat d\u00edky ruk\u00e1m, kter\u00e9 st\u00e1le dr\u017eel ve sv\u00e9m zajet\u00ed. \u201eI p\u0159esto\u017ee jsem si t\u011b nepamatoval a nebyl jsi nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd\u2026 te\u010f jsi. Omlouv\u00e1m se,\u201c za\u0161eptal.<\/p>\n

V tu chv\u00edli se rozsv\u00edtilo sv\u011btlo. A j\u00e1 jsem zalapal po dechu. Jeho tv\u00e1\u0159e z\u010dervenaly. C\u00edtil jsem, jak se i j\u00e1 \u010derven\u00e1m, stejn\u011b jako on. Nikdy jsem ho tahle nevid\u011bl. Nejsp\u00ed\u0161 se c\u00edtil opravdu provinile.
\nZav\u0159el jsem o\u010di, p\u0159ik\u00fdvl, uvolnil svoje ruce a zt\u011b\u017eka polkl. C\u00edtil jsem se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Kdy\u017e jsem ho m\u011bl v tu chv\u00edli tak bl\u00edzko, byl jsem neskute\u010dn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a hrozilo, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli za\u010dnu siln\u011b t\u0159\u00e1st. Cht\u011bl jsem ho pol\u00edbit, cht\u011bl jsem ochutnat ty rty, kter\u00e9 mi ubl\u00ed\u017eily, ut\u011b\u0161ily, kv\u016fli kter\u00fdm mi bylo pekeln\u011b zle a kter\u00e9 m\u011b z\u00e1rove\u0148 dok\u00e1zaly jedin\u00fdm slovem vyn\u00e9st a\u017e do nebe.
\nMyslel jsem na to, \u017ee to chci ud\u011blat, ale nem\u011bl jsem \u010das, abych tu my\u0161lenku zrealizoval.
\nC\u00edtil jsem jeho silnou v\u016fni a jeho rty se p\u0159itiskly k m\u00fdm. P\u0159ejel mi rukama po z\u00e1p\u011bst\u00edch, p\u0159edlokt\u00edch a\u017e k\u00a0ramen\u016fm, a pak m\u011b stiskl pevn\u011bji a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b v\u00edce k sob\u011b. Jeho piercing na prav\u00e9 stran\u011b spodn\u00edho rtu \u2013 m\u011bl ho jen chv\u00edli \u2013 m\u011b vzru\u0161oval a \u0161\u00edlel jsem z n\u011bj. Nohy se mi t\u0159\u00e1sly a tady se moje vzpom\u00ednky rozmaz\u00e1vaj\u00ed. Opravdu nev\u00edm, co se stalo potom.
\nV\u00edm jen, \u017ee ten okam\u017eik byl do t\u00e9 doby ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejv\u00edc vzru\u0161uj\u00edc\u00ed v m\u00e9m \u017eivot\u011b.
\nP\u0159esto jsem nakonec omdlel.
\n\u2026 jak\u00fd jsem byl idiot.<\/p>\n

*Risiko! Je druh spole\u010densk\u00e9 hry. Hraje se norm\u00e1ln\u011b na hrac\u00ed desce a dob\u00fdvaj\u00ed se v\u00a0n\u00ed st\u00e1ty. Koho to n\u011bjak podrobn\u011bji zaj\u00edm\u00e1, nech\u0165 si najde na netu <\/em>\ud83d\ude0a<\/em><\/p>\n

autor: Nephilim
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nephilim Dirk Nikdy jsem nebyl p\u0159\u00edli\u0161 zv\u011bdav\u00fd \u010dlov\u011bk. Jsem ten typ \u010dlov\u011bka, kter\u00e9mu kdy\u017e chce\u0161 n\u011bco \u0159\u00edct, tak to prost\u011b \u0159ekne\u0161, ale kter\u00fd se nedopro\u0161uje, kdy\u017e v\u00e1h\u00e1\u0161, jestli je dobr\u00fd n\u00e1pad se otev\u0159\u00edt. Nerad strk\u00e1m nos do ciz\u00edch v\u011bc\u00ed, nikdy jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79435681,"comment_status":"open","ping_status":"","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[249],"tags":[],"class_list":["post-79437062","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-loveless"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79437062","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79437062"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79437062\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79437063,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79437062\/revisions\/79437063"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79435681"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79437062"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79437062"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79437062"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}