{"id":79438021,"date":"2023-05-25T15:00:00","date_gmt":"2023-05-25T13:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79438021"},"modified":"2023-05-21T16:14:56","modified_gmt":"2023-05-21T14:14:56","slug":"gone-with-the-wind-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2023\/05\/25\/gone-with-the-wind-2\/","title":{"rendered":"Gone with the wind 2."},"content":{"rendered":"

autor: Ainee<\/strong><\/p>\n

Drah\u00fd cizin\u010de<\/strong><\/p>\n

\u201eHej, Tome, jde\u0161 s n\u00e1ma, nebo ne?\u201c Zavolal vysok\u00fd brunet a m\u00e1vl rukou na dredat\u00e9ho teenagera, kter\u00fd se poklidn\u011b povaloval u stromu. Chlapec se ani neobt\u011b\u017eoval otev\u0159\u00edt o\u010di, byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pohodln\u00fd.
\n\u201eNe, mysl\u00edm, \u017ee tu je\u0161t\u011b chv\u00edli z\u016fstanu,\u201c odpov\u011bd\u011bl a otev\u0159el jen jedno oko, aby vid\u011bl, jak ti dva dal\u0161\u00ed kluci odch\u00e1zej\u00ed, ka\u017ed\u00fd se skateboardem v ruce. M\u00ed\u0159ili k m\u011bstu.
\n\u201eTak jo, k\u00e1mo. Uvid\u00edme se pozd\u011bji?\u201c Zeptal se brunet a dostal potvrzen\u00ed v podob\u011b p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. \u201eOkay. Bavte se, nebo tak n\u011bco.\u201c
\n\u201eUvid\u00edme se pozd\u011bji, Andy,\u201c \u0159ekl Tom v\u00a0polosp\u00e1nku, slunce ho usp\u00e1valo. Pak si n\u00e1hle na n\u011bco vzpomn\u011bl a o\u010di se mu zachv\u011bly. \u201eHej, Gustave! \u017de mi potom zavol\u00e1\u0161 kv\u016fli tomu koncertu?\u201c
\nMal\u00fd blon\u010f\u00e1k s br\u00fdlemi doprov\u00e1zej\u00edc\u00ed vysok\u00e9ho bruneta se zastavil a oto\u010dil se k dreda\u0159ovi. \u201eJo, jasn\u011b, k\u00e1mo, jen si nejd\u0159\u00edv mus\u00edm promluvit s Georgem. Zavol\u00e1m ti hned, jak to p\u016fjde.\u201c
\nDreda\u0159 znovu p\u0159ik\u00fdvl, zav\u0159el o\u010di a brzy op\u011bt na\u0161el cestu ke sp\u00e1nku. Zaslechl zvuk skateboard\u016f na asfaltu a v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho kamar\u00e1di odch\u00e1zej\u00ed. Vlastn\u011b mu to v\u016fbec nevadilo, klid a ticho m\u011bl r\u00e1d skoro stejn\u011b jako jejich neust\u00e1l\u00e9 vt\u00edpky a \u0161k\u00e1dlen\u00ed. Byli to dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 a oba je m\u011bl r\u00e1d, ale n\u011bkdy Tom prost\u011b pot\u0159eboval chvilku pro sebe.<\/p>\n

Skatepark byl navzdory p\u011bkn\u00e9mu po\u010das\u00ed pr\u00e1zdn\u00fd a Tom to d\u00e1val za vinu slavnostem, kter\u00e9 se konaly v centru m\u011bsta. Bylo pozdn\u00ed jaro a oni zahajovali letn\u00ed pr\u00e1zdniny n\u011bkolika velk\u00fdmi festivaly. \u0160el by tam a poflakoval se s kamar\u00e1dy, kdyby se nec\u00edtil tak zatracen\u011b pohodln\u011b p\u0159esn\u011b tam, kde byl.
\nKdy\u017e pod\u0159imoval, v\u00edtr si pohr\u00e1val s jeho dlouh\u00fdmi \u0161pinav\u011b blond dredy a Tom se v polosp\u00e1nku usm\u00e1l. Jo, n\u011bkdy byl klid a ticho p\u0159esn\u011b to, co pot\u0159eboval.<\/p>\n

Spal jen asi hodinu, kdy\u017e ho n\u011bco probudilo. Prot\u00e1hl se, rozhl\u00e9dl se kolem sebe a sna\u017eil se zjistit, co to bylo, ale skatepark byl stejn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd jako p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se odebral do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.
\nPomalu se postavil na nohy a pod\u00edval se na silnici, na auta sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed na d\u00e1lnici a z n\u00ed. V\u017edycky ho p\u0159ekvapovalo, jak\u00fd je tady klid, p\u0159esto\u017ee se nach\u00e1z\u00ed v bl\u00edzkosti siln\u011b frekventovan\u00e9 silnice.
\nByl zrovna na okraji m\u011bsta, proto\u017ee m\u011bstsk\u00e1 rada rozhodla, \u017ee chce dr\u017eet d\u011bti d\u00e1l od centra. Byl to vlastn\u011b hloup\u00fd n\u00e1pad, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b tam nakonec v\u0161ichni skon\u010dili. Jist\u011b, bylo fajn, \u017ee ve m\u011bst\u011b takov\u00e9 m\u00edsto skute\u010dn\u011b bylo, ale up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, skejtov\u00e1n\u00ed v centru bylo mnohem z\u00e1bavn\u011bj\u0161\u00ed. Obvykle se chodili do parku jen tak poflakovat, nebo tr\u00e9novat triky.<\/p>\n

Tom se pro sebe usm\u00e1l a pro\u0161el dlouhou tr\u00e1vou zp\u00e1tky k nedalek\u00e9 silnici. U\u017e byl skoro venku, kdy\u017e ho n\u011bco zaujalo. Sklonil se, aby si to zbl\u00edzka prohl\u00e9dl, nebo sp\u00ed\u0161, aby zjistil, jestli je to odpad, nebo ne, a zjistil, \u017ee z\u00edr\u00e1 na ob\u00e1lku. Zmaten\u011b se nat\u00e1hl a zvedl ji. Pro\u010d by tady n\u011bkdo vyhazoval dopis? Nikdo krom\u011b skej\u0165\u00e1k\u016f nebo lid\u00ed ven\u010d\u00edc\u00edch psy sem nechodil, tak\u017ee to prost\u011b ned\u00e1valo smysl.
\nOb\u00e1lka byla \u0161pinav\u00e1 a pap\u00edr k\u0159ehk\u00fd, jako by byl mokr\u00fd a pak uschl. Vypadalo to, \u017ee je neotev\u0159en\u00e1, a Tom se zamra\u010dil. N\u011bkdo dopis zahodil, ani\u017e by ho otev\u0159el? Rychle ob\u00e1lku oto\u010dil a na\u0161el na n\u00ed jen dv\u011b na\u0161kr\u00e1ban\u00e1 slova; \u017e\u00e1dn\u00e1 adresa ani zn\u00e1mka, jen dv\u011b slova napsan\u00e1 anglicky. Pro cizince<\/em><\/p>\n

Tom se na chv\u00edli rozhl\u00e9dl kolem sebe, ale nikoho nevid\u011bl. Byl \u00fapln\u011b s\u00e1m, dokonce ani \u017e\u00e1dn\u00e9 auto neproj\u00ed\u017ed\u011blo kolem, pokud se ov\u0161em nepo\u010d\u00edtala silnice nad n\u00edm, na t\u00e9 bylo v\u017edy ru\u0161no.
\n\u201eMysl\u00edm, \u017ee jsem stejn\u011b vhodn\u00fd kandid\u00e1t jako kdokoli jin\u00fd,\u201c zamumlal si Tom pro sebe a schoval dopis do jedn\u00e9 z bezedn\u00fdch kapes. Popot\u00e1hl si kalhoty, vb\u011bhl na silnici, upustil skateboard, kter\u00fd nesl, na zem, stoupl si na n\u011bj a rozjel se.
\nS jednou rukou polo\u017eenou na stehn\u011b na dopise Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, co se v\u00a0n\u011bm asi p\u00ed\u0161e. Rozhodl se, \u017ee si ho p\u0159e\u010dte pozd\u011bji. U\u017e tak \u0161el pozd\u011b na ve\u010de\u0159i, co\u017e znamenalo, \u017ee u\u017e m\u00e1 probl\u00e9m. Jeho otec si dochvilnosti v\u00e1\u017eil jako ni\u010deho jin\u00e9ho, zat\u00edmco Tom byl chronick\u00fd opozdilec.<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eKdy\u017e ti \u0159eknu, \u017ee m\u00e1\u0161 b\u00fdt doma v \u0161est, o\u010dek\u00e1v\u00e1m, \u017ee bude\u0161 doma v\u00a0\u0161est, Tome.\u201c
\nMlad\u00fd mu\u017e byl jednou nohu ve vstupn\u00edch dve\u0159\u00edch, kdy\u017e ho star\u0161\u00ed mu\u017e oslovil.
\nTom za sebou zav\u0159el dve\u0159e, pro\u0161el chodbou a str\u010dil hlavu do dve\u0159\u00ed otcovy pracovny. Star\u0161\u00ed mu\u017e se hrbil nad stohem pap\u00edr\u016f a teenager v\u011bd\u011bl, \u017ee by ho nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 dlouho ru\u0161it.
\n\u201ePromi\u0148, usnul jsem dole ve skateparku a \u00fapln\u011b jsem ztratil pojem o \u010dase.\u201c
\nJ\u00f6rg zvedl hlavu, aby synovi v\u011bnoval nesouhlasn\u00fd pohled, a p\u0159imhou\u0159il o\u010di na dredat\u00e9ho chlapce. \u201eNo, o\u010dek\u00e1v\u00e1m, \u017ee u\u017e se to nebude opakovat. Te\u010f u\u017e m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt do sv\u00e9ho pokoje,\u201c dokon\u010dil a m\u00e1vl rukou na chlapce, aby ode\u0161el.
\n\u201ePane, ano, pane,\u201c \u0159ekl Tom posm\u011b\u0161n\u011b a znovu se \u0161oural chodbou a \u0161el nahoru. V\u011bd\u011bl, \u017ee je bez ve\u010de\u0159e a \u017ee po zbytek ve\u010dera nesm\u00ed opustit d\u016fm. J\u00f6rg Kaulitz m\u011bl p\u0159\u00edsn\u00e1 pravidla a Tom se u\u017e d\u00e1vno nau\u010dil, \u017ee je jednodu\u0161\u0161\u00ed je dodr\u017eovat, ne\u017e vzn\u00e1\u0161et n\u00e1mitky, kter\u00e9 by mu zp\u016fsobily jen dal\u0161\u00ed probl\u00e9my.<\/p>\n

To v\u0161ak neznamenalo, \u017ee si nena\u0161el zp\u016fsob, jak pravidla obej\u00edt. V\u017edycky m\u011bl ve sv\u00e9m pokoji obrovskou hromadu r\u016fzn\u00fdch sladkost\u00ed pro chv\u00edle nouze a u\u017e v deseti letech na\u0161el bezpe\u010dn\u00fd zp\u016fsob, jak opustit pokoj ve druh\u00e9m pat\u0159e, ani\u017e by si ho n\u011bkdo v\u0161iml. Jist\u011b, hr\u00e1l podle otcov\u00fdch pravidel, ale co otec nev\u011bd\u011bl, to mu neubl\u00ed\u017eilo.
\nZabouchl dve\u0159e a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u011b, jen tak pro sv\u016fj dobr\u00fd pocit, do\u0161oural se ke sv\u00e9 posteli a svalil se na ni obli\u010dejem nap\u0159ed. Bylo teprve sedm a on musel b\u00fdt po zbytek ve\u010dera zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee se kolem dev\u00e1t\u00e9 J\u00f6rg objev\u00ed, aby se ujistil, \u017ee tam st\u00e1le je. Skv\u011bl\u00e9!
\nTom si pro sebe povzdechl, znovu se postavil, rychle se svl\u00e9kl do boxerek a zam\u00ed\u0159il do koupelny. Mo\u017en\u00e1 by se mohl osprchovat, pak n\u011bco sn\u00edst, pod\u00edvat se na televizi, pustit si hudbu nebo cokoli jin\u00e9ho.<\/p>\n

Tepl\u00e1 voda byla p\u0159\u00edjemn\u00e1 a on se p\u0159istihl, \u017ee stoj\u00ed pod tekouc\u00ed vodou se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima docela dlouho. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee je privilegovan\u00fd. \u017dil v obrovsk\u00e9m dom\u011b v jedn\u00e9 z\u00a0nejlep\u0161\u00edch \u010dtvrt\u00ed ve m\u011bst\u011b, dostal v\u0161echno, na co si uk\u00e1zal, a navzdory otcov\u00fdm p\u0159\u00edsn\u00fdm pravidl\u016fm vedl docela bezstarostn\u00fd \u017eivot. Pokud \u0161lo o v\u011bci, m\u011bl Tom v\u0161echno, co si kdy mohl p\u0159\u00e1t.
\nNic to pro n\u011bj neznamenalo. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, Tom by to v\u0161echno vym\u011bnil za miluj\u00edc\u00ed rodinu. Kdysi d\u00e1vno ji m\u011bl a \u010dasto si p\u0159\u00e1l, aby se mohl vr\u00e1tit v \u010dase. Kdy\u017e je\u0161t\u011b \u017eila jeho matka, J\u00f6rg nebyl tak chladn\u00fd. Skute\u010dn\u011b se o sv\u00e9ho syna staral, hr\u00e1l si s n\u00edm, sm\u00e1l se s n\u00edm. Tom si u\u017e ani nepamatoval, kdy naposledy vid\u011bl sv\u00e9ho otce usm\u00edvat se.<\/p>\n

Tom p\u0159i\u0161el o matku, kdy\u017e mu bylo sedm, a st\u00e1le mu ka\u017ed\u00fd den chyb\u011bla. Byla sluncem v temn\u00fdch zimn\u00edch dnech, v\u011b\u010dn\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00edm sv\u011btlem v Tomov\u011b \u017eivot\u011b, a kdy\u017e zem\u0159ela, to sv\u011btlo zem\u0159elo s n\u00ed.
\nPo Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i sklouzla jedin\u00e1 slza, kterou smyla voda st\u00e9kaj\u00edc\u00ed po jeho obli\u010deji.
\nDev\u011bt let byla dlouh\u00e1 doba na truchlen\u00ed, zvl\u00e1\u0161\u0165 pro \u0161estn\u00e1ctilet\u00e9ho chlapce. Tomovi to ale bylo jedno, matka mu tak moc chyb\u011bla. Chyb\u011blo mu, jac\u00ed b\u00fdvali, jak\u00fd b\u00fdval jeho otec. J\u00f6rg um\u011bl b\u00fdt miluj\u00edc\u00ed otec. Tom to vid\u011bl na vlastn\u00ed o\u010di, ale po smrti sv\u00e9 \u017eeny se zahrabal do sv\u00e9 pr\u00e1ce a n\u011bkde po cest\u011b ztratil s\u00e1m sebe. J\u00f6rg Kaulitz, kter\u00e9ho znal sv\u011bt, chladnokrevn\u00fd obchodn\u00edk, nebyl t\u00edm, k\u00fdm Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee je, k\u00fdm b\u00fdval, a otec mu chyb\u011bl skoro stejn\u011b jako matka.<\/p>\n

Tom zavrt\u011bl hlavou, jako by se cht\u011bl zbavit depresivn\u00edch my\u0161lenek, a oto\u010dil kohoutkem. Zabalil se do ru\u010dn\u00edku a znovu zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje. V dom\u011b bylo d\u011bsiv\u00e9 ticho a Tom si povzdechl. Zvedl ovlada\u010d, zapnul stereo a z\u00a0reproduktor\u016f se brzy ozval n\u011bmeck\u00fd rap, kter\u00fd p\u0159ehlu\u0161il ticho. Tom to ticho nen\u00e1vid\u011bl, jeliko\u017e se kv\u016fli n\u011bmu c\u00edtil mnohem osam\u011blej\u0161\u00ed.
\nNeobt\u011b\u017eoval se obl\u00e9ct si v\u00edc ne\u017e tepl\u00e1ky, kter\u00e9 rychle vyt\u00e1hl ze sk\u0159\u00edn\u011b, a vysu\u0161il si dredy, jak jen to \u0161lo. St\u00e1le z nich kapalo, voda mu d\u011blala cesti\u010dky po hol\u00e9 hrudi a z\u00e1dech. Pak kone\u010dn\u011b padl zp\u00e1tky na postel. Tup\u011b z\u00edral do prostoru a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co m\u00e1 d\u011blat.
\nVtom mu zakru\u010delo v b\u0159i\u0161e a on nad sebou zakoulel o\u010dima. Typick\u00e9! V\u017edy\u0165 si pr\u00e1v\u011b kone\u010dn\u011b lehl, proboha. Neochotn\u011b se znovu zvedl, odpot\u00e1cel se ke sk\u0159\u00ed\u0148ce a pobral r\u016fzn\u00e9 pytl\u00edky chips\u016f, su\u0161enek a bonb\u00f3n\u016f spolu s lahv\u00ed vody. Kdy\u017e to v\u0161echno hodil na postel, na n\u011bco si vzpomn\u011bl. Zvedl d\u017e\u00edny a prohrab\u00e1val se kapsami, dokud nena\u0161el, co hledal. Vr\u00e1til se na postel a ud\u011blal si pohodl\u00ed, otev\u0159el s\u00e1\u010dek s chipsy a hladov\u011b se do nich pustil.<\/p>\n

Tom dopis oto\u010dil v ruce a zamyslel se nad n\u00edm. Kde se vzal a kdo ho napsal? Nebo mo\u017en\u00e1 co bylo je\u0161t\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed: pro\u010d nebyl otev\u0159en\u00fd a le\u017eel v tr\u00e1v\u011b na m\u00edst\u011b, kam nikdy nikdo nechod\u00ed? Ned\u00e1valo mu to smysl. Pak tu bylo to psan\u00ed samotn\u00e9. Bylo psan\u00e9 ru\u010dn\u011b a anglicky. Tomova angli\u010dtina bohu\u017eel nebyla tak dobr\u00e1, ale um\u011bl dost na to, aby si jednoduch\u00e9 v\u011bci zvl\u00e1dl p\u0159elo\u017eit. Dokud t\u00edmto jazykem nemusel mluvit, byl v pohod\u011b.
\n\u201ePro cizince,\u201c zamumlal Tom, kdy\u017e ta slova p\u0159e\u010detl nahlas. Kdo psal takov\u00e9 v\u011bci? Zamra\u010dil se, oto\u010dil dopis a otev\u0159el ho, lepidlo sotva dr\u017eelo ob\u00e1lku zav\u0159enou, proto\u017ee byla venku na de\u0161ti.
\nTom vklouzl prsty dovnit\u0159 a vyt\u00e1hl mal\u00fd \u0161tos pap\u00edr\u016f \u00fahledn\u011b slo\u017een\u00fdch dohromady. Rozlo\u017eil je a prohl\u00e9dl si prvn\u00ed str\u00e1nku. V\u0161echny byly psan\u00e9 rukou a anglicky. S povzdechem prolistoval str\u00e1nky, bylo jich docela dost. Super, pomyslel si ironicky. No, v\u00a0podstat\u011b nem\u011bl nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci, tak pro\u010d si to nep\u0159e\u010d\u00edst?<\/p>\n

***<\/p>\n

Drah\u00fd cizin\u010de,<\/em><\/p>\n

nejprve mi dovol, abych se p\u0159edstavil. Jmenuji se William Tr\u00fcmper a narodil jsem se 1. z\u00e1\u0159\u00ed 1989 v Lond\u00fdn\u011b ve Velk\u00e9 Brit\u00e1nii. Nyn\u00ed, ve sv\u00fdch patn\u00e1cti letech, se ocit\u00e1m na cest\u011b do jin\u00e9 zem\u011b, kterou jsem nav\u0161t\u00edvil jen p\u00e1rkr\u00e1t, kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, a nev\u00edm o n\u00ed prakticky nic. D\u011bs\u00ed m\u011b, \u017ee za sebou nech\u00e1v\u00e1m v\u0161echno, co zn\u00e1m, a nev\u00edm, co m\u011b \u010dek\u00e1.
\nSled ud\u00e1lost\u00ed, kter\u00e9 vedly k t\u00e9to cest\u011b a v podstat\u011b i k naps\u00e1n\u00ed tohoto dopisu, je n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed: P\u0159ed t\u0159iadvaceti dny vy\u0161el z baru mu\u017e, nasedl do auta a zam\u00ed\u0159il dom\u016f. Jel pouh\u00fdch p\u00e1r minut, kdy\u017e se mu zav\u0159ely o\u010di. Bylo pozd\u011b ve\u010der, byl unaven\u00fd, opil\u00fd a jel rychle.
\nN\u00e1raz p\u0159i st\u0159etu s\u00a0jin\u00fdm vozidlem ho na m\u00edst\u011b usmrtil. Zanechal po sob\u011b man\u017eelku a dv\u011b mal\u00e9 hol\u010di\u010dky ve v\u011bku t\u0159\u00ed a p\u011bti let.<\/em><\/p>\n

Ve druh\u00e9m aut\u011b sed\u011bl man\u017eelsk\u00fd p\u00e1r. Byli na ve\u010de\u0159i a oslavovali. \u017dena psala knihy pro d\u011bti, a pr\u00e1v\u011b bylo ofici\u00e1ln\u011b ozn\u00e1meno, \u017ee jedna z nich bude zfilmov\u00e1na. Od chv\u00edle, kdy se tu radostnou novinku dozv\u011bd\u011bla, \u0161iroce se usm\u00edvala. Jej\u00ed man\u017eel, zn\u00e1m\u00fd podnikatel, byl za ni nad\u0161en\u00fd, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee to byl jej\u00ed velk\u00fd sen. Kdy\u017e mu to \u0159ekla, n\u011b\u017en\u011b ji pol\u00edbil a \u0159ekl j\u00ed, jak moc ji miluje.
\nByla na m\u00edst\u011b mrtv\u00e1, kdy\u017e do auta z boku narazilo protijedouc\u00ed vozidlo. Jej\u00ed man\u017eel zem\u0159el na opera\u010dn\u00edm stole o \u010dty\u0159i hodiny pozd\u011bji. Posledn\u00ed slova, kter\u00e1 pronesl, ne\u017e ho uspali, byla omluva jeho \u017een\u011b. Z\u016fstal po nich patn\u00e1ctilet\u00fd chlapec.
\nBez dal\u0161\u00edch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch, kte\u0159\u00ed by se o d\u00edt\u011b postarali, byl posl\u00e1n do N\u011bmecka, aby \u017eil se sv\u00fdm vzd\u00e1len\u00fdm str\u00fdcem, mu\u017eem, kter\u00e9ho nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl.<\/em><\/p>\n

Ur\u010dit\u011b jsi usoudil, \u017ee ten chlapec jsem j\u00e1, a m\u00e1\u0161 pravdu. P\u0159ed t\u0159iadvaceti dny jsem p\u0159i autonehod\u011b p\u0159i\u0161el o oba rodi\u010de. Jsem te\u010f sirotek, i kdy\u017e to slovo nedok\u00e1\u017eu vyslovit nahlas.
\nMoje d\u011btstv\u00ed bylo privilegovan\u00e9. Vyr\u016fstal jsem v dobr\u00e9 lond\u00fdnsk\u00e9 \u010dtvrti, m\u016fj rodn\u00fd d\u016fm mi z\u00e1vid\u011bli v\u0161ichni soused\u00e9. Rodi\u010de m\u011b bezstarostn\u011b rozmazlovali, d\u00e1vali mi v\u0161echno, co jsem cht\u011bl, v\u0161echno, o \u010dem jsem jen mohl sn\u00edt. N\u00e1\u0161 domov byl l\u00e1skypln\u00fd, a p\u0159esto\u017ee rodi\u010de byli zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00ed, v\u017edycky si na m\u011b ud\u011blali \u010das. Podporovali m\u00e9 bl\u00e1zniv\u00e9 n\u00e1pady, i kdy\u017e je ostatn\u00ed odsuzovali.<\/em><\/p>\n

V den, kdy jsem matce \u0159ekl, \u017ee chci p\u0159ed\u011blat sv\u016fj pokoj, aby byl luxusn\u011bj\u0161\u00ed, mi bylo pouh\u00fdch dev\u011bt let. Usm\u00e1la se a \u0159ekla mi, \u017ee si m\u016f\u017eu d\u011blat, co chci. Nechal jsem st\u011bny pokr\u00fdt tlust\u00fdm sametov\u00fdm gobel\u00ednem v tmav\u011b karm\u00ednov\u00e9 a zlat\u00e9 barv\u011b. Sna\u017eil jsem se ze v\u0161ech sil, abych vybral ten nejskvostn\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1bytek, a tahal jsem matku po staro\u017eitnictv\u00edch po cel\u00e9m m\u011bst\u011b. Chv\u00e1lila m\u016fj styl a smysl pro estetiku a j\u00e1 si vychutn\u00e1val pocit, \u017ee m\u011b obdivuje.
\nV jeden\u00e1cti jsem se za\u010dal l\u00ed\u010dit, a zat\u00edmco v\u0161echny ostatn\u00ed d\u011bti nosily to, co bylo zrovna v m\u00f3d\u011b, j\u00e1 jsem sv\u00e9 oble\u010den\u00ed upravoval, abych mu dal osobit\u00fd \u0161mrnc. M\u016fj \u0161atn\u00edk byl pln\u00fd zna\u010dkov\u00e9ho oble\u010den\u00ed a jedine\u010dn\u00fdch doma ud\u011blan\u00fdch kousk\u016f. M\u016fj toaletn\u00ed stolek se hem\u017eil drah\u00fdmi lahvi\u010dkami a krabi\u010dkami pln\u00fdmi zna\u010dkov\u00e9 kosmetiky.<\/em><\/p>\n

I p\u0159es sv\u016fj v\u00fdrazn\u00fd zevn\u011bj\u0161ek jsem byl tich\u00fd a uzav\u0159en\u00fd kluk. D\u011bti jsou zlomysln\u00e9 a ve \u0161kole m\u011b ne\u00fanavn\u011b \u0161ikanovali. Nau\u010dil jsem se dr\u017eet hlavu sklon\u011bnou a jazyk za zuby, co\u017e byl jedin\u00fd zp\u016fsob, jak se vyhnout probl\u00e9m\u016fm. Kdy\u017e jsem poprv\u00e9 p\u0159i\u0161el dom\u016f s monoklem, plakal jsem, dokud jsem neusnul. M\u00e1ma kv\u016fli mn\u011b plakala taky, ale jen kdy\u017e si myslela, \u017ee ji nevid\u00edm.
\nRodi\u010de m\u011b u\u010dili, \u017ee nem\u00e1m odmlouvat druh\u00fdm, a tak jsem to nikdy ned\u011blal. Byl jsem slu\u0161n\u011b vychovan\u00fd a nikdy jsem na ciz\u00ed lidi nezvy\u0161oval hlas. M\u00edsto toho jsem sv\u00e9 pocity dr\u017eel pod z\u00e1mkem a vypou\u0161t\u011bl je ven jen v soukrom\u00ed sv\u00e9ho pokoje. Na\u0161e hospodyn\u011b, a\u010dkoli by to nikdy nep\u0159iznala, byla z\u00a0m\u00e9ho temperamentu vyd\u011b\u0161en\u00e1. Na druhou stranu byla jedna z m\u00e1la, kter\u00e1 ho kdy za\u017eila. Ve \u0161kole jsem ml\u010del a nechal si l\u00edbit v\u0161e, co p\u0159i\u0161lo.<\/em><\/p>\n

Kdy\u017e se ostatn\u00ed kluci za\u010dali zaj\u00edmat o holky, j\u00e1 ne. Spolu\u017e\u00e1ci to zpochyb\u0148ovali stejn\u011b jako m\u016fj androgynn\u00ed vzhled, a kdy\u017e jsem proch\u00e1zel dlouh\u00fdmi tmav\u00fdmi chodbami \u0161koly, \u010dasto na m\u011b pok\u0159ikovali. P\u0159esto jsem \u0161kolu miloval. R\u00e1d jsem se u\u010dil nov\u00e9 v\u011bci, v\u017edycky jsem si d\u011blal dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly a dost\u00e1val jsem dobr\u00e9 zn\u00e1mky.
\nKdy\u017e se ohl\u00e9dnu zp\u011bt, nevid\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d jsem si zaslou\u017eil to, co mi osud nad\u011blil. Ano, vzal jsem si, co mi bylo nab\u00eddnuto, ale nikdy jsem nikomu neubl\u00ed\u017eil. V\u017edycky jsem se pova\u017eoval za hodn\u00e9ho kluka i syna. Neubli\u017eoval jsem ostatn\u00edm, nikdy jsem nesp\u00e1chal \u017e\u00e1dn\u00fd zlo\u010din, dodr\u017eoval jsem pravidla rodi\u010d\u016f i spole\u010dnosti, jak jsem c\u00edtil, \u017ee mohu, ani\u017e bych ohrozil s\u00e1m sebe.
\nZe v\u0161ech sil jsem se sna\u017eil b\u00fdt co nejlep\u0161\u00ed a v\u017edy se sna\u017eil ud\u011blat i n\u011bco v\u00edc, \u010d\u00edm bych zaz\u00e1\u0159il. To bylo to, po \u010dem jsem v \u017eivot\u011b tou\u017eil nejv\u00edc, jasn\u011b z\u00e1\u0159it.
\nMoje sv\u011btlo zem\u0159elo v den, kdy zem\u0159eli moji rodi\u010de. To pro n\u011b jsem \u017eil, pro jejich podporu, l\u00e1sku a uzn\u00e1n\u00ed jsem se sna\u017eil. Bez nich jsem ztracen\u00fd, nem\u00e1m se na koho obr\u00e1tit a jen d\u00e1l bloud\u00edm.
\nKdy\u017e ode\u0161li, proplakal jsem cel\u00e9 dny, prokl\u00ednal jsem sv\u011bt za jeho nespravedlnost a k\u0159i\u010del na n\u011bj za jeho krutost. Te\u010f u\u017e nem\u00e1m co plakat, vypl\u00fdtval jsem v\u0161echny slzy. Z\u016fstal jsem pr\u00e1zdn\u00fd a uv\u011bdomil si, \u017ee u\u017e se nic z\u00a0toho, co bylo d\u0159\u00edv, nikdy nevr\u00e1t\u00ed.
\nWilliam Tr\u00fcmper zem\u0159el spole\u010dn\u011b se sv\u00fdmi rodi\u010di. U\u017e neexistuje. Od t\u00e9to chv\u00edle budu n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm.<\/em><\/p>\n

T\u00edm se dost\u00e1v\u00e1m ke skute\u010dn\u00e9mu d\u016fvodu, pro\u010d ti p\u00ed\u0161u tento dopis. Po\u010d\u00ednaje dne\u0161kem se stanu n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Kdy\u017e jsem v Lond\u00fdn\u011b nastoupil do letadla, nechal jsem Williama za sebou. Nechal jsem ho tam, a te\u010f za\u010d\u00edn\u00e1m znovu.
\nM\u016f\u017eu b\u00fdt, k\u00fdmkoli chci, n\u011bk\u00fdm, k\u00fdm jsem p\u0159edt\u00edm nebyl, mo\u017en\u00e1 n\u011bk\u00fdm, k\u00fdm jsem v\u017edycky cht\u011bl b\u00fdt. Moje minulost u\u017e nen\u00ed, je pr\u00e1zdn\u00e1. Je\u0161t\u011b v\u010dera jsem nebyl nikdo, pr\u00e1zdn\u00fd list pap\u00edru, p\u0159ipraven\u00fd na p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd se teprve bude ps\u00e1t. To, k\u00fdm jsem byl, u\u017e nen\u00ed mou sou\u010d\u00e1st\u00ed.
\nM\u00e9 slzy, zoufalstv\u00ed a nelidsk\u00e1 bolest z tak obrovsk\u00e9 ztr\u00e1ty u\u017e nejsou mou sou\u010d\u00e1st\u00ed. Jsou sou\u010d\u00e1st\u00ed Williama, a ten u\u017e neexistuje.
\nNemohu sn\u00e9st bolest p\u0159i vzpom\u00ednk\u00e1ch na n\u011bj, na v\u0161echno, co kdysi m\u011bl, a na v\u0161echno, \u010d\u00edm kdysi byl. Proto t\u011b pros\u00edm, mil\u00fd cizin\u010de, pamatuj na n\u011bj. Tam, kde jsem ho zklamal, kde nem\u00e1m s\u00edlu n\u00e9st jeho t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159emeno, ponese\u0161 ho za m\u011b?
\nNejsem William a u\u017e j\u00edm ani nikdy nebudu, ale pot\u0159ebuji, aby se na n\u011bj vzpom\u00ednalo, pot\u0159ebuji v\u011bd\u011bt, \u017ee nen\u00ed nav\u017edy ztracen. Sv\u011b\u0159uji ti jeho p\u0159\u00edb\u011bh, aby nebyl zapomenut. Pros\u00edm, m\u016fj nejdra\u017e\u0161\u00ed cizin\u010de, vzpome\u0148 si na n\u011bj.
\nS l\u00e1skou<\/em><\/p>\n

***<\/p>\n

\u017d\u00e1dn\u00e9 jm\u00e9no.
\nTom si opravdu nebyl jist\u00fd, kdy mu za\u010daly t\u00e9ct slzy, a skoro ani nevn\u00edmal, jak mu st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch, i kdy\u017e dopis slo\u017eil a vr\u00e1til do bezpe\u010d\u00ed ob\u00e1lky.
\nV\u00a0t\u011bch slovech se skr\u00fdvalo tolik emoc\u00ed a Tom k\u00a0tomu mlad\u00e9mu chlapci, po vypr\u00e1v\u011bn\u00ed toho tragick\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu, c\u00edtil jen soucit a bolest. Byl tak mlad\u00fd, v Tomov\u011b v\u011bku, a najednou p\u0159i\u0161el o dva nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed lidi ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b. Jak od n\u011bj mohl n\u011bkdo \u010dekat, \u017ee bude d\u00e1l klidn\u011b \u017e\u00edt, bylo zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed. To se nedalo. Jedin\u00e9, co \u010dlov\u011bk mohl d\u011blat, bylo sna\u017eit se naj\u00edt n\u011bco, cokoliv, \u010deho by se mohl chytit, n\u011bco, kv\u016fli \u010demu stoj\u00ed za to \u017e\u00edt.
\nKdy\u017e Tom p\u0159i\u0161el o matku, byl si naprosto jist\u00fd, \u017ee \u017eivot skon\u010dil. Cel\u00e9 t\u00fddny nepromluvil, na otce se sotva pod\u00edval. Pouh\u00e9 my\u0161len\u00ed, dokonce i byt\u00ed, bylo pro sedmilet\u00e9ho chlapce neskute\u010dn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9. Byl dost star\u00fd na to, aby pochopil, co znamen\u00e1 smrt, ale p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00fd na to, aby v\u011bd\u011bl, jak se s n\u00ed vyrovnat. Ztr\u00e1ta jednoho z rodi\u010d\u016f byla u\u017e tak dost t\u011b\u017ek\u00e1, st\u00e1le se s n\u00ed sna\u017eil vyrovnat, dok\u00e1zal jen h\u00e1dat, jak\u00e9 by bylo ztratit je oba.<\/p>\n

Chud\u00e1k William se nem\u011bl na koho obr\u00e1tit, z\u016fstal na sv\u011bt\u011b s\u00e1m a byl posl\u00e1n k ciz\u00edmu \u010dlov\u011bku. V\u0161echno, co znal, bylo ztraceno a on musel za\u010d\u00edt znovu. Tom ho mohl jen obdivovat za jeho s\u00edlu, kterou vyu\u017eil jako p\u0159\u00edle\u017eitost znovu objevit s\u00e1m sebe. Doslova opustit s\u00e1m sebe a st\u00e1t se n\u011bk\u00fdm nov\u00fdm; Tom ho mohl jen obdivovat za to, \u017ee to ud\u011blal.
\nOn m\u011bl st\u00e1le sv\u00e9ho otce, n\u011bkoho, kdo ho dr\u017eel p\u0159i zemi, a\u0165 u\u017e se mu to l\u00edbilo, nebo ne. Byl to J\u00f6rg, kdo Toma donutil se znovu za\u010dlenit mezi \u017eiv\u00e9, a p\u0159esto\u017ee ho za to tehdy nen\u00e1vid\u011bl, te\u010f mu za to byl opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to otci nikdy ne\u0159ekl, ale pr\u00e1v\u011b on Toma dr\u017eel nad vodou.<\/p>\n

Rychl\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e vytrhlo pla\u010d\u00edc\u00edho chlapce ze zamy\u0161len\u00ed a rychle si osu\u0161il tv\u00e1\u0159e, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl.
\n\u201eJo?\u201c Jeho hlas byl such\u00fd a zast\u0159en\u00fd, slova mu uv\u00edzla v krku.
\nJ\u00f6rg pootev\u0159el dve\u0159e, nakoukl dovnit\u0159 a okam\u017eit\u011b si v\u0161iml, \u017ee je jeho syn ot\u0159esen\u00fd. \u201eJen jsem se cht\u011bl pod\u00edvat, jestli jsi je\u0161t\u011b tady.\u201c Zamra\u010dil se a sledoval, jak si Tom znovu osu\u0161uje tv\u00e1\u0159e a ti\u0161e prokl\u00edn\u00e1 slzy, kter\u00e9 odm\u00edtaly p\u0159estat t\u00e9ct. \u201eSynu, jsi v po\u0159\u00e1dku?\u201c
\nJ\u00f6rg nebyl z t\u011bch, kdo by mluvil o citech, obvykle se tomu vyh\u00fdbal, pokud mohl. Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bolestiv\u00e9, a tak se rozhodl, \u017ee mu nestoj\u00ed za \u010das ani n\u00e1mahu. P\u0159esto se v n\u011bm n\u011bco pohnulo, kdy\u017e sledoval synovy tich\u00e9 slzy. Toma miloval, opravdu miloval, jen nev\u011bd\u011bl, jak mu to d\u00e1t najevo. A i kdy\u017e to cht\u011bl pop\u0159\u00edt, vid\u011bt Toma plakat ho hluboce ranilo.<\/p>\n

\u201eJo, jsem v pohod\u011b,\u201c odpov\u011bd\u011bl Tom ti\u0161e. T\u011bkal o\u010dima a z\u0159ejm\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak to vysv\u011btlit, ne\u017e se znovu pod\u00edval na ob\u00e1lku, kterou sv\u00edral v rukou. \u201eJen jsem si p\u0159e\u010detl opravdu smutn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, to je v\u0161echno. Ten kluk p\u0159i\u0161el o rodi\u010de\u2026\u201c odml\u010del se, nec\u00edtil se na to, aby otci vypr\u00e1v\u011bl cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh.
\n\u201eCh\u00e1pu,\u201c \u0159ekl J\u00f6rg pomalu a zad\u00edval se na sv\u00e9 nohy. Bylo jasn\u00e9, \u017ee se s\u00a0t\u00edm Tom dok\u00e1\u017ee ztoto\u017enit. Jeliko\u017e star\u0161\u00ed mu\u017e nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, rozhodl se nechat mlad\u00edka se sv\u00fdmi slzami o samot\u011b; d\u00edvat se na to bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bolestn\u00e9. \u201eDobrou noc, synku,\u201c \u0159ekl a nat\u00e1hl se, aby zav\u0159el dve\u0159e.
\n\u201eTati,\u201c zavolal Tom a hlas se mu zlomil.
\nJ\u00f6rg se zastavil, ale neodpov\u011bd\u011bl.
\n\u201eD\u011bkuju.\u201c
\nJ\u00f6rg si nebyl \u00fapln\u011b jist\u00fd, za co mu Tom vlastn\u011b d\u011bkuje, ale i p\u0159esto to p\u0159ijal. \u201eUhm,\u201c za\u010dal nejist\u011b, jeliko\u017e nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct. \u201eNem\u00e1\u0161 za\u010d, synu.\u201c P\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee se chlapce na to, jak to myslel, zept\u00e1 a\u017e pozd\u011bji. I kdy\u017e v hloubi du\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 neud\u011bl\u00e1.
\n\u201eDobrou noc, tati.\u201c<\/p>\n

J\u00f6rg se pro sebe smutn\u011b usm\u00e1l a bez dal\u0161\u00edch slov zav\u0159el dve\u0159e. Chv\u00edli z\u016fstal st\u00e1t za dve\u0159mi a poslouchal synovo tich\u00e9 popotahov\u00e1n\u00ed, jak se mlad\u00edk sna\u017eil p\u0159inutit s\u00e1m sebe p\u0159estat plakat. Ten zvuk mu l\u00e1mal srdce a ti\u0161e se prokl\u00ednal, \u017ee nen\u00ed ten typ otce, kter\u00fd by tam prost\u011b \u0161el, objal syna kolem t\u0159esouc\u00edch se ramen a p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b mu \u0159ekl, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.
\nDopis Toma hluboce zas\u00e1hl a m\u00edsto toho, aby ten ve\u010der d\u011blal cokoli jin\u00e9ho, \u0161el brzy sp\u00e1t a zachumlal se pod pe\u0159inu, proto\u017ee slzy st\u00e1le odm\u00edtaly p\u0159estat t\u00e9ct.
\nTomovi ten dopis otev\u0159el o\u010di. Bylo na\u010dase, aby se p\u0159estal litovat a nechal matku j\u00edt. A\u0165 u\u017e bylo cokoliv, \u0161\u0165astn\u00e9 vzpom\u00ednky mu nav\u017edycky z\u016fstanou, a up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, nem\u011blo smysl lp\u011bt na minulosti a doufat, \u017ee se v\u011bci n\u011bjak vr\u00e1t\u00ed do star\u00fdch kolej\u00ed. Byla pry\u010d a on se s t\u00edm prost\u011b musel sm\u00ed\u0159it. U\u017e se nevr\u00e1t\u00ed.<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 byl dokonce \u010das odpustit otci, \u017ee nebyl t\u00edm, k\u00fdm si Tom p\u0159\u00e1l, aby byl. Koneckonc\u016f to nebyla jeho chyba. Jedin\u00e9, co mohl Tom ud\u011blat, bylo pokusit se zm\u011bnit jejich vztah k lep\u0161\u00edmu. Cht\u011bl, aby byl jeho otec n\u011bk\u00fdm, na koho se m\u016f\u017ee v nouzi obr\u00e1tit, na koho se m\u016f\u017ee spolehnout, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee nic takov\u00e9ho jako jednosm\u011brn\u00fd vztah neexistuje. Pokud n\u011bco chce, mus\u00ed na opl\u00e1tku taky n\u011bco nab\u00eddnout.<\/p>\n

Kdy\u017e se Tomovy o\u010di tu noc kone\u010dn\u011b zav\u0159ely, zd\u00e1lo se mu o Williamovi.
\nV\u00a0jeho snu sed\u011bl chlapec na podlaze a plakal, na tv\u00e1\u0159\u00edch m\u011bl jasn\u00e9 \u010dern\u00e9 \u0161mouhy. Hlasit\u011b vzlykal a ten zvuk Tomovi l\u00e1mal srdce. P\u0159istoupil tedy k chlapci, klekl si vedle n\u011bj a pevn\u011b objal jeho t\u0159esouc\u00ed se ramena. Za\u0161eptal mu do ucha tich\u00e1, uklid\u0148uj\u00edc\u00ed slova a \u0159ekl mu, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m, \u017ee je tu Tom, kter\u00fd se o n\u011bj postar\u00e1, a \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Chlapcovy vzlyky zes\u00edlily a zaryl dlouh\u00e9 nehty do Tomov\u00fdch zad a p\u0159itiskl se k n\u011bmu, jako by na tom z\u00e1visel jeho \u017eivot.
\nPak Tom chlapci \u0159ekl, \u017ee ho najde a \u0159ekne mu to osobn\u011b, a William se p\u0159es slzy smutn\u011b zasm\u00e1l. \u201eJ\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano, Tome,\u201c za\u0161eptal a Tom ho objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji a odm\u00edtal ho kdy pustit.
\n\u201eNajdu t\u011b, Williame. Slibuji ti, \u017ee t\u011b najdu.\u201c<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/p>\n

autor: Ainee
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainee Drah\u00fd cizin\u010de \u201eHej, Tome, jde\u0161 s n\u00e1ma, nebo ne?\u201c Zavolal vysok\u00fd brunet a m\u00e1vl rukou na dredat\u00e9ho teenagera, kter\u00fd se poklidn\u011b povaloval u stromu. Chlapec se ani neobt\u011b\u017eoval otev\u0159\u00edt o\u010di, byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pohodln\u00fd. \u201eNe, mysl\u00edm, \u017ee tu je\u0161t\u011b chv\u00edli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79438016,"comment_status":"open","ping_status":"","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[771],"tags":[],"class_list":["post-79438021","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-gone-with-the-wind-by-ainee"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79438021","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79438021"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79438021\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79438022,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79438021\/revisions\/79438022"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79438016"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79438021"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79438021"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79438021"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}