{"id":79439194,"date":"2024-03-21T15:00:00","date_gmt":"2024-03-21T14:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79439194"},"modified":"2024-03-13T17:13:42","modified_gmt":"2024-03-13T16:13:42","slug":"human-behavior-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2024\/03\/21\/human-behavior-16\/","title":{"rendered":"Human behavior 16."},"content":{"rendered":"<p style=\"text-align: justify;\"><strong>autor: Anchy<\/strong><\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Zav\u0159el dve\u0159e a bez milosti padl mezi p\u0159ikr\u00fdvky. Te\u010f se nemohl j\u00edt osprchovat. Nem\u011bl na to s\u00edlu. Pomalu ze sebe st\u00e1hl tri\u010dko, skopl kalhoty a ob\u011b v\u011bci hodil n\u011bkam na podlahu tmav\u00e9ho pokoje. Z\u00edtra to posb\u00edr\u00e1\u2026<br \/>\nM\u011bl celou noc jen pro sebe, a ta my\u0161lenka ho p\u0159im\u011bla k \u00fasm\u011bvu. \u017d\u00e1dn\u00e9 testy, do kter\u00fdch by se musel r\u00e1no probudit, \u017e\u00e1dn\u00e9 pap\u00edry, kter\u00e9 by musel odpoledne vypl\u0148ovat, \u017e\u00e1dn\u00e1 dvoj\u010data v dohledu po n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dva dny, proto\u017ee pravd\u011bpodobn\u011b odjedou na v\u00edkend jako v\u017edycky. Mohl b\u00fdt \u017eivot je\u0161t\u011b dokonalej\u0161\u00ed?<br \/>\nVklouzl pod pe\u0159inu a zav\u0159el o\u010di. Mo\u017en\u00e1 mu sp\u00e1nek p\u0159inese tolik pot\u0159ebn\u00fd rozum.<\/p>\n<p style=\"text-align: center;\">***<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Nesly\u0161el, jak se dve\u0159e otev\u0159ely\u2026<br \/>\nNesly\u0161el, jak se dva p\u00e1ry krok\u016f vpl\u00ed\u017eily do jeho pokoje\u2026<br \/>\nNesly\u0161el ani lehk\u00e9 \u0161ust\u011bn\u00ed oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 padalo na podlahu\u2026<br \/>\nJedin\u00e9, co c\u00edtil, byl m\u00edrn\u00fd tlak na sv\u00e9m t\u011ble, kter\u00fd ho donutil otev\u0159\u00edt o\u010di.<br \/>\nCht\u011bl \u0161okovan\u011b vyk\u0159iknout, ale hlas se mu zasekl n\u011bkde v krku a tvrdo\u0161\u00edjn\u011b odm\u00edtal vyj\u00edt ven.<br \/>\n\u201eTom se chce d\u00edvat, jak m\u011b za\u0161uk\u00e1v\u00e1\u0161 do matrace\u2026\u201c za\u0161eptal Bill smysln\u011b do Gustavov\u00fdch polootev\u0159en\u00fdch \u00fast. \u201eNen\u00ed to tak, Tomi?\u201c<br \/>\nV t\u00e9m\u011b\u0159 \u010derno\u010dern\u00e9 tm\u011b jako by se pohnul st\u00edn a Gustav poznal, \u017ee Tom p\u0159ik\u00fdvl.<br \/>\n\u201eV\u00edm, \u017ee to pot\u0159ebuje\u0161,\u201c pokra\u010doval Bill, p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchal, a p\u0159itom siln\u011bji p\u0159itla\u010dil boky dol\u016f, aby Gustav c\u00edtil jeho erekci.<br \/>\nBlon\u010f\u00e1k Billa p\u0159ekulil, vylezl na n\u011bj a dr\u017eel mlad\u0161\u00edmu chlapci ob\u011b ruce nad hlavou, zat\u00edmco do n\u011bj zu\u0159iv\u011b pronikl, jak nejsiln\u011bji mohl, co\u017e Billa p\u0159im\u011blo \u0161okovan\u011b zalapat po dechu a vyk\u0159iknout bolest\u00ed\u2026 v\u00fdk\u0159ik, kter\u00fd se zm\u011bnil v mraziv\u00fd sm\u00edch.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Na tom, co Gustav pr\u00e1v\u011b te\u010f d\u011blal, nebylo ani vzd\u00e1len\u011b nic lidsk\u00e9ho a d\u00e1val to dokonale najevo ka\u017ed\u00fdm sv\u00fdm p\u0159\u00edrazem, ka\u017ed\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem, kter\u00fd to vyvolalo.<br \/>\nJakmile skon\u010dil, vyt\u00e1hl se a oto\u010dil se k Billovi z\u00e1dy.<br \/>\n\u010cernovlas\u00fd chlapec chv\u00edli p\u0159er\u00fdvan\u011b d\u00fdchal, pak se p\u0159ekulil a ol\u00edzl Gustavovi ucho.<br \/>\n\u201eTo bylo zatracen\u011b tvrd\u00fd\u2026 uspokojuj\u00edc\u00ed\u2026 projet\u00ed m\u00fdho zadku, Gusti\u2026\u201c za\u0161eptal Bill a jazykem mu n\u011b\u017en\u011b ol\u00edzl ucho. \u201eJsem si jistej, \u017ee by se mu to l\u00edbilo stejn\u011b jako mn\u011b\u2026\u201c<br \/>\nGustav odstr\u010dil \u010dernovl\u00e1ska od sebe a z postele. Ozvala se hlasit\u00e1 r\u00e1na, kdy\u017e t\u011blo dopadlo na zem, a Tom rychle p\u0159isp\u011bchal bratrovi na pomoc.<br \/>\n\u201eT\u00e1hni ode m\u011b kurva pry\u010d\u2026\u201c zamumlal Gustav, oto\u010dil se na posteli, a jak nejl\u00e9pe um\u011bl, ignoroval p\u0159\u00edtomnost dvoj\u010dat ve sv\u00e9m pokoji.<br \/>\nTom se usm\u00e1l, zvedl Billa do n\u00e1ru\u010de a zam\u00ed\u0159il pry\u010d z\u00a0pokoje.<br \/>\n\u201eD\u011bkuji ti, Gust\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed\u00ed!\u201c K\u0159i\u010del Bill z bratrovy n\u00e1ru\u010de, jako by pr\u00e1v\u011b d\u011bkoval matce za skv\u011blou ve\u010de\u0159i.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Ve chv\u00edli, kdy se dve\u0159e zav\u0159ely, si Gustav p\u0159itiskl na obli\u010dej pol\u0161t\u00e1\u0159 a vydal ze sebe zv\u00ed\u0159ec\u00ed \u0159ev, kdy\u017e p\u011bst\u00ed ude\u0159il do sloupku postele. Krk ho p\u00e1lil, pl\u00edce volaly po kysl\u00edku a ruka prosila o slitov\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se d\u00e1l sebepo\u0161kozoval, a\u017e si skoro rozdrtil kosti. Znovu se zhluboka nadechl a znovu vyk\u0159ikl, tentokr\u00e1t bez \u00fakrytu pol\u0161t\u00e1\u0159e a bez fas\u00e1dy odvahy. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly slzy, z\u00a0ruky mu kapala krev, ale on d\u00e1l k\u0159i\u010del a d\u00e1l bu\u0161il do sloupku postele.<br \/>\nByla to bolest? Ano.<br \/>\nByla to fyzick\u00e1 bolest? Ne.<br \/>\nExistovalo n\u011bco, co by mu mohlo pomoci? Pravd\u011bpodobn\u011b ano. Ne n\u011bco\u2026 n\u011bkdo.<\/p>\n<p style=\"text-align: center;\">***<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Spal tu noc? Ta my\u0161lenka mu prol\u00e9tla hlavou, kdy\u017e s p\u0159\u00edkladnou lehkost\u00ed man\u00e9vroval dlouh\u00fdmi chodbami.<br \/>\n\u201eNejsp\u00ed\u0161 ne\u2026\u201c<br \/>\nOd chv\u00edle, kdy dvoj\u010data vy\u0161la z jeho pokoje, a\u017e do chv\u00edle, kdy ze sebe s\u00e1m shodil pe\u0159inu, nat\u00e1hl si n\u011bjak\u00e9 vhodn\u00e9 oble\u010den\u00ed a zam\u00ed\u0159il do v\u00fdzkumn\u00e9 z\u00f3ny, se v posteli jen zm\u00edtal a p\u0159evaloval. D\u016fvod byl snadno pochopiteln\u00fd\u2026<br \/>\n\u201eZasran\u00ed bastardi!\u201c Zasy\u010del, kdy\u017e odbo\u010dil doleva.<br \/>\nCelou budovu znal jako sv\u00e9 boty d\u00edky lo\u0148sk\u00e9 nespavosti, pro kterou se jeho mozek rozhodl, tak\u017ee vyhnout se bezpe\u010dnostn\u00edm kamer\u00e1m pro n\u011bj byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 snadn\u00fd \u00fakol.<br \/>\n\u201eDoleva, doprava, doleva, doleva,\u201c mumlal si pro sebe a sna\u017eil se zam\u011bstnat mozek n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e zp\u016fsoby dvojn\u00e1sobn\u00e9 vra\u017edy. Zd\u00e1lo se, \u017ee je to dost t\u011b\u017ek\u00fd \u00fakol\u2026<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Kdy\u017e naposledy zahnul doprava, rozhl\u00e9dl se, aby se ujistil, \u017ee na chodb\u011b nikdo nehl\u00eddkuje. Byly t\u0159i hodiny r\u00e1no, tak\u017ee by m\u011bl b\u00fdt \u010das na v\u00fdm\u011bnu str\u00e1\u017e\u00ed, ale vzhledem k tomu, co cht\u011bl ud\u011blat, bylo lep\u0161\u00ed b\u00fdt v bezpe\u010d\u00ed ne\u017e pozd\u011bji litovat.<br \/>\nRozb\u011bhl se k zadr\u017eovac\u00edmu prostoru a na digit\u00e1ln\u00edm panelu vy\u0165ukal Andreas\u016fv p\u0159\u00edstupov\u00fd k\u00f3d. Mal\u00e1 kontrolka nad panelem se rozsv\u00edtila zelen\u011b a dve\u0159e se s tich\u00fdm p\u00edpnut\u00edm otev\u0159ely.<br \/>\nNe\u017e vstoupil do m\u00edstnosti, vy\u0165ukal na panelu dal\u0161\u00edch sedm \u010d\u00edslic a p\u0159eprogramoval kamery, kter\u00e9 m\u00edstnost sn\u00edmaly, tak, aby jely v nep\u0159etr\u017eit\u00e9 smy\u010dce n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dv\u011b hodiny. Zd\u00e1lo se, \u017ee zabezpe\u010den\u00ed pro n\u011bj bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 snadn\u00e9.<br \/>\nJako by Georg nikdy neode\u0161el\u2026<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Gustav ve\u0161el dovnit\u0159 a bolestiv\u011b stiskl o\u010di, kdy\u017e ho b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed ze st\u011bn zas\u00e1hlo a\u017e do mork\u016f kost\u00ed. Nen\u00e1vid\u011bl to sv\u011btlo, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je nezbytn\u00e9 kv\u016fli paprsk\u016fm, kter\u00e9 maskuje; paprsk\u016fm, kter\u00e9 pacienta dr\u017e\u00ed ve sp\u00e1nku, i kdyby bylo snad zem\u011bt\u0159esen\u00ed.<br \/>\nU\u017e d\u00e1l nepot\u0159eboval ta sv\u011btla, a tak vy\u0165ukal dal\u0161\u00edch dev\u011bt \u010d\u00edslic na panelu, kter\u00fd se nach\u00e1zel uvnit\u0159 m\u00edstnosti. Sv\u011btlo bylo st\u00e1le slab\u0161\u00ed a slab\u0161\u00ed, a\u017e \u00fapln\u011b pohaslo a on mohl kone\u010dn\u011b otev\u0159\u00edt o\u010di a prohl\u00e9dnout si subjekt.<br \/>\nB\u00edl\u00e1 hrom\u00e1dka na m\u011bkk\u00e9 zemi se zvedala a klesala zhruba ka\u017ed\u00e9 t\u0159i vte\u0159iny. Georg byl schoulen\u00fd ve fet\u00e1ln\u00ed poloze, kdy\u017e spal.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\"><em>\u201eMaj\u00ed tendenci to po n\u011bkolika dnech d\u011blat. Mozek to nec\u00edt\u00ed, ale t\u011blo pozn\u00e1, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.\u201c<\/em><\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">P\u0159e\u0161el a klekl si vedle sp\u00edc\u00edho mu\u017ee a odhrnul mu vlasy, kter\u00e9 mu padaly do obli\u010deje. Vypadal klidn\u011b, kdy\u017e m\u011bl uvoln\u011bn\u00e9 rysy\u2026<br \/>\n\u201ePoj\u010f, Georgu. M\u00e1\u0161 trochu kocovinu. Mus\u00edme t\u011b dostat dom\u016f, ne?\u201c \u0158ekl a p\u00edchl Georgovi injekci. Jen malou, aby se probral.<br \/>\nJako odpov\u011b\u010f se mu dostalo jak\u00e9hosi nesrozumiteln\u00e9ho zamuml\u00e1n\u00ed a Gustav to pova\u017eoval za &#8222;ano&#8220;.<br \/>\nPomohl mu\u017ei postavit se na nohy a vypot\u00e1cet se z m\u00edstnosti.<br \/>\nNa chv\u00edli se zastavil p\u0159ed pokojem, kdy\u017e p\u0159eprogramoval sv\u011btla, aby se znovu spustila, a dve\u0159e, aby se zav\u0159ely a neotev\u0159ely dal\u0161\u00ed dv\u011b hodiny, a z\u00e1rove\u0148 se sna\u017eil udr\u017eet \u010d\u00e1st Georgovy v\u00e1hy. Rozhodn\u011b to nebylo snadn\u00e9.<br \/>\nKdy\u017e se oba pot\u00e1celi chodbami, Gustav si nemohl pomoct a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co to sakra d\u011bl\u00e1?<br \/>\nNem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed. V\u011bd\u011bl jen, \u017ee si s t\u00edm mu\u017eem mus\u00ed promluvit, ne\u017e bude p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">Kdy\u017e se dostali do \u201epokoj\u016f na ulici\u201c, jak se jim \u0159\u00edkalo, str\u010dil do dve\u0159\u00ed zrekonstruovan\u00e9ho modelu Georgova jednopokojov\u00e9ho bytu a polo\u017eil polosp\u00edc\u00edho Georga na pohovku. L\u00e9ky by ho m\u011bly ka\u017edou chv\u00edli vytrhnout ze stavu sn\u011bn\u00ed, v n\u011bm\u017e se nach\u00e1zel. Nejlep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e bude \u010dekat pobl\u00ed\u017e, kdyby se n\u011bco zvrtlo. U experiment\u00e1ln\u00edch l\u00e9k\u016f \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed.<br \/>\nKdy\u017e se Georg zhluboka nadechl a jednou nebo dvakr\u00e1t zaka\u0161lal, aby se ne zrovna nej\u0161etrn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem zbavil sv\u00e9ho om\u00e1men\u00ed, Gustav p\u0159ech\u00e1zel zprava doleva po m\u00edstnosti.<br \/>\nPro\u010d to d\u011blal? Pro\u010d riskoval svou pr\u00e1ci? Dvoj\u010data by si za n\u011bj ur\u010dit\u011b dok\u00e1zala naj\u00edt n\u00e1hradu b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed. A ztr\u00e1ta subjektu je d\u0159\u00edve netr\u00e1pila, nebo ano? Tak pro\u010d by je to m\u011blo tr\u00e1pit te\u010f? Georg pro n\u011b nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznam, krom\u011b z\u0159ejm\u00e9ho v\u00fdzkumn\u00e9ho materi\u00e1lu, kter\u00fd jim mohl nab\u00eddnout.<br \/>\nTak pro\u010d to d\u011blal? Mo\u017en\u00e1 n\u011bco cht\u011bl. Mo\u017en\u00e1 cht\u011bl n\u011bco dok\u00e1zat. Ne, ne dvoj\u010dat\u016fm, ale sp\u00ed\u0161 sob\u011b\u2026<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\">\u201eKdo jsi?\u201c Zeptal se Georg zmaten\u011b, zat\u00edmco se dr\u017eel za hlavu a d\u00edval se na blon\u010f\u00e1ka vedle sebe. \u201eMy se zn\u00e1me?\u201c<br \/>\nMu\u017e se zarazil a oto\u010dil se k n\u011bmu \u010delem.<br \/>\n\u201eJ\u00e1 jsem Gustav. A ano, u\u017e jsme se vid\u011bli,\u201c odpov\u011bd\u011bl klidn\u011b.<br \/>\n\u201ePromi\u0148, ale nem\u016f\u017eu si vzpomenout\u2026 Mus\u00edm b\u00fdt asi hodn\u011b opilej,\u201c \u0159ekl s up\u0159\u00edmnou l\u00edtost\u00ed.<br \/>\n\u201eNe, mysl\u00edm, \u017ee by sis m\u011b nepamatoval ani tak, \u017ee?\u201c Gustav zpozorn\u011bl.<br \/>\n\u201eAle hej, neber to nijak osobn\u011b, jo? Chci \u0159\u00edct, d\u00edky, \u017ee jsi m\u011b dostal dom\u016f a tak. Opravdu si toho v\u00e1\u017e\u00edm. Podle okol\u00ed, kter\u00fdm jsme proch\u00e1zeli, nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kde jsem byl. Nejsp\u00ed\u0161 bych se pot\u00e1cel m\u011bstem a skon\u010dil n\u011bkde ve \u0161karp\u011b.\u201c<br \/>\n\u201eNe \u017ee by se to nestalo u\u017e d\u0159\u00edv\u2026\u201c<br \/>\n\u201eCo\u017ee?\u201c<br \/>\n\u201eNic, nic.\u201c<br \/>\n\u201eM\u016f\u017eu ti je\u0161t\u011b s n\u011b\u010d\u00edm pomoct?\u201c Zeptal se Georg, kdy\u017e vid\u011bl, jak se na n\u011bj Gustav d\u00edv\u00e1. Nedok\u00e1zal ten pohled za\u0159adit. Byl to hn\u011bv? L\u00edtost? Soucit? Pokud ano, kdo ho tak rozzlobil? L\u00edtost ohledn\u011b \u010deho\u2026 a soucit ke komu?<br \/>\n\u201eJo\u2026 mus\u00edme si promluvit.\u201c<\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\"><strong>autor: Anchy<br \/>\np\u0159eklad: Lauinka<br \/>\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n<p style=\"text-align: justify;\"><a href=\"https:\/\/fiction.tokiohotelfiction.com\/viewstory.php?sid=1852\"><strong>original<\/strong><\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Anchy Zav\u0159el dve\u0159e a bez milosti padl mezi p\u0159ikr\u00fdvky. Te\u010f se nemohl j\u00edt osprchovat. Nem\u011bl na to s\u00edlu. Pomalu ze sebe st\u00e1hl tri\u010dko, skopl kalhoty a ob\u011b v\u011bci hodil n\u011bkam na podlahu tmav\u00e9ho pokoje. Z\u00edtra to posb\u00edr\u00e1\u2026 M\u011bl celou noc jen<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2024\/03\/21\/human-behavior-16\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79439108,"comment_status":"open","ping_status":"","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[795],"tags":[],"class_list":["post-79439194","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-human-behavior-by-anchy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439194","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79439194"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439194\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79439195,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439194\/revisions\/79439195"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79439108"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79439194"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79439194"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79439194"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}