{"id":79439239,"date":"2024-04-06T15:00:00","date_gmt":"2024-04-06T13:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79439239"},"modified":"2024-03-25T17:53:59","modified_gmt":"2024-03-25T16:53:59","slug":"human-behavior-24-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2024\/04\/06\/human-behavior-24-konec\/","title":{"rendered":"Human behavior 24. (konec)"},"content":{"rendered":"

autor: Anchy<\/strong><\/p>\n

Za dv\u011b minuty dojde k \u00fapln\u00e9mu uzav\u0159en\u00ed. \u017d\u00e1d\u00e1me v\u0161echny zam\u011bstnance, aby zam\u00ed\u0159ili do sv\u00fdch prostor a neopou\u0161t\u011bli je, dokud uzav\u0159en\u00ed neskon\u010d\u00ed. B\u011bhem uzav\u0159en\u00ed se nesm\u00ed nikdo a za \u017e\u00e1dn\u00fdch okolnost\u00ed pohybovat po chodb\u00e1ch. Ka\u017ed\u00fd, kdo bude na chodb\u00e1ch spat\u0159en, bude zast\u0159elen.
\n<\/em>Naposledy si prohl\u00e9dl m\u00edstnost kolem sebe a usm\u00e1l se p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee u\u017e ji nikdy neuvid\u00ed. Zamkl dve\u0159e zven\u010d\u00ed, a kdy\u017e hlas v reproduktorech ozn\u00e1mil posledn\u00edch t\u0159icet vte\u0159in p\u0159ed za\u010d\u00e1tkem uzav\u0159en\u00ed, rozb\u011bhl se ke Georgovu v\u00fdb\u011bhu.<\/p>\n

***<\/p>\n

Dve\u0159e vypustily mal\u00fd jasn\u011b modr\u00fd plam\u00ednek a Georg si uv\u011bdomil, \u017ee musely b\u00fdt zkratov\u00e1ny zven\u010d\u00ed. To znamenalo, \u017ee Gustav u\u017e je tady.
\n\u201eU\u017e jsem si myslel, \u017ee nep\u0159ijde\u0161,\u201c \u0159ekl Georg, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely, a v\u00a0nich se na n\u011bj z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l Gustav. P\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e a pol\u00edbil ho na rty, pak ho vyt\u00e1hl z mal\u00e9 b\u00edl\u00e9 polstrovan\u00e9 m\u00edstnosti a vystr\u010dil ho na chodbu.
\n\u201eJdi po\u0159\u00e1d rovn\u011b, dokud t\u011b nedohon\u00edm. Ne\u017e odejdeme, mus\u00edm to tady uzav\u0159\u00edt.\u201c
\nGeorg na n\u011bj k\u00fdvl a uposlechl pokyn, kdy\u017e blon\u010f\u00e1k z\u016fstal vzadu, aby zamkl dve\u0159e. Opravdu se to d\u011blo? Mo\u017en\u00e1 by si je\u0161t\u011b nem\u011bl d\u011blat velk\u00e9 nad\u011bje\u2026
\nUsly\u0161el, jak se dve\u0159e s \u017euchnut\u00edm zav\u0159ely, a za n\u00edm se ozvaly zn\u00e1m\u00e9 kroky.<\/p>\n

\u201eTady doleva,\u201c \u0159ekl blon\u010f\u00e1k, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil, a uk\u00e1zal sm\u011brem k nov\u011b objeven\u00e9 chodb\u011b.
\nGeorg se \u0159\u00eddil jeho pokyny a b\u011bhem n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch p\u011bti minut se vydali doleva, doprava, dvakr\u00e1t doleva a pak se\u0161li po schodech.
\n\u201eMysl\u00edm, \u017ee n\u00e1s n\u011bkdo sleduje,\u201c za\u0161eptal blon\u010f\u00e1k, zabo\u010dil doprava a zrychlil.
\n\u201eJak sakra m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, kde jsme?\u201c zeptal se Georg v\u00a0panice, jeliko\u017e n\u011bjak nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it Gustavov\u00fdm orienta\u010dn\u00edm schopnostem. \u201eV\u0161echno je b\u00edl\u00fd, b\u00edl\u00fd a b\u00edl\u00fd.\u201c
\n\u201eZahni doleva. Te\u010f!\u201c Na\u0159\u00eddil Gustav a v\u00edcem\u00e9n\u011b Georga postr\u010dil do dal\u0161\u00ed chodby. \u201eCopak jsme tohle u\u017e ne\u0159e\u0161ili?\u201c Zeptal se Gustav a zrychlil, kdy\u017e zahnul doleva n\u00e1sledov\u00e1n druh\u00fdm mu\u017eem. \u201e\u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee jsem tady pro\u017eil v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u017eivota. Dok\u00e1\u017eu se tady orientovat i za tmy a stejn\u011b se neztrat\u00edm. Tak mi prost\u011b v\u011b\u0159 a jdi d\u00e1l.\u201c<\/p>\n

Prostr\u010dil Georga dve\u0159mi a sly\u0161el, jak vyjekl, kdy\u017e vyklop\u00fdtal na m\u011bkkou tr\u00e1vu venku. Dve\u0159e se p\u0159ed n\u00edm na chv\u00edli zav\u0159ely a t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e je stiskl, aby mohl odej\u00edt, upoutal jeho pozornost drobn\u00fd zvuk.
\nRychle se pod\u00edval doleva a uvid\u011bl, jak se na n\u011bj Saki smutn\u011b usm\u00edv\u00e1 a zved\u00e1 ruku. Mal\u00e1 jehla se ve sv\u011btle zaleskla a on v\u011bd\u011bl, \u017ee nebude m\u00edt \u010das zareagovat, ne\u017e uc\u00edt\u00ed p\u00edchnut\u00ed v krku.
\n\u201eJe mi to l\u00edto, Gusti. Jsou to jen rozkazy,\u201c \u0159ekl Saki s up\u0159\u00edmnou l\u00edtost\u00ed t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e cel\u00e1 chodba z\u010dernala. Nebo se jeho o\u010di jen zav\u0159ely?<\/p>\n

***<\/p>\n

Sv\u011btlo, kter\u00e9 nad n\u00edm z\u00e1\u0159ilo, ho oslepovalo tak moc, \u017ee jedin\u00e9 bezpe\u010dn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed bylo dr\u017eet o\u010di pevn\u011b zav\u0159en\u00e9. Pokusil se pohnout t\u011blem, ale brzy si uv\u011bdomil, \u017ee jeho kotn\u00edky a z\u00e1p\u011bst\u00ed znehyb\u0148uje tenk\u00e1 vrstva kovu, pravd\u011bpodobn\u011b titanu.
\n\u201eJe na tebe to sv\u011btlo p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9?\u201c Ozval se hlas z reproduktor\u016f. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e ho znal. \u201eR\u00e1di bychom ho trochu ztlumili, ale mysl\u00edm, \u017ee by to nebylo v na\u0161em nejlep\u0161\u00edm z\u00e1jmu.\u201c
\n\u201eKde je, Tome?\u201c Zeptal se klidn\u011b Gustav se st\u00e1le zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a spoutan\u00fdma rukama.
\nV reproduktorech zaslechl nezam\u011bniteln\u00fd zvuk Billova hlasu, kter\u00fd se zlomysln\u011b sm\u00e1l, a c\u00edtil, jak se jeho \u017ealudek nep\u0159\u00edjemn\u011b st\u00e1hl.
\n\u201eNejsi v pozici, abys n\u00e1m mohl kl\u00e1st ot\u00e1zky, to asi v\u00ed\u0161, ne?\u201c
\nKv\u016fli \u017e\u00e1dn\u00fdm odpov\u011bd\u00edm sev\u0159el ruce v p\u011bsti a kovem a jeho t\u011blem projela drobn\u00e1 vlna elekt\u0159iny. Rychle se uvolnil. Zd\u00e1lo se, \u017ee na vrstv\u011b kovu byla p\u0159iva\u0159ena jemn\u00e1 \u010d\u00e1st hlin\u00edku, aby se zv\u00fd\u0161ila vodivost.<\/p>\n

\u201eTo je asi to nejrozumn\u011bj\u0161\u00ed, co jsi mohl ud\u011blat, ano. L\u00edb\u00ed se ti ty nov\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 jsme sem nechali p\u0159id\u011blat? Te\u010f je to nepatrn\u00e9, ale m\u016f\u017eeme zv\u00fd\u0161it intenzitu, kdy\u017e p\u016fjde\u0161 a zkus\u00ed\u0161 n\u011bco chytr\u00e9ho, Gusti. Nechceme, to v\u00ed\u0161, ale pokud budeme muset, tak to ud\u011bl\u00e1me\u2026\u201c
\n\u201e’My‘ znamen\u00e1 ‚ty‘, ty zvr\u00e1cenej zkurvenej zmrde?\u201c Gustav se znovu napjal.
\nUc\u00edtil, jak mu org\u00e1ny projela dal\u0161\u00ed vlna elekt\u0159iny, tahle vlna byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ta p\u0159edchoz\u00ed. Jeho odhodl\u00e1n\u00ed bylo siln\u00e9, ale ne dost na to, aby vydr\u017eel takovou bolest. Necht\u011bl k\u0159i\u010det, ale kdyby to nep\u0159estalo, nedok\u00e1zal by se ovl\u00e1dat.
\n\u201eGustave, m\u016f\u017eeme to klidn\u011b zes\u00edlit na deset amp\u00e9r\u016f, sta\u010d\u00ed stisknout tla\u010d\u00edtko. Ale b\u00fdt sp\u00e1len\u00fd na uhel se k tv\u00e9 bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dce nehod\u00ed. Tak\u017ee bych ti doporu\u010dil, abys to prost\u011b vzdal.\u201c
\nBlon\u010f\u00e1k se naposledy nadechl a pob\u00eddl svaly, aby se uklidnily, kdy\u017e u\u017e elekt\u0159ina jeho t\u011blem neproch\u00e1zela. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee c\u00edt\u00ed sp\u00e1lenou k\u016f\u017ei, ale neodv\u00e1\u017eil se oto\u010dit hlavu, aby se pod\u00edval na sv\u00e9 pa\u017ee. Pot\u0159eboval m\u00edt \u010distou hlavu a soust\u0159edit se na to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

\u201eKde je?\u201c Zeptal se tak klidn\u011b, jak mu to jen hrdlo dovolilo.
\n\u201ePro\u010d to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?\u201c
\n\u201eProto\u017ee prost\u011b chci! Co je ti do toho?\u201c Op\u00e1\u010dil rozzloben\u011b.
\n\u201eJe zp\u00e1tky ve sv\u00e9 cele. Pod sedativy a o\u010di\u0161t\u011bnou pam\u011bt\u00ed od v\u0161ech vzpom\u00ednek na tebe.\u201c
\nBlon\u010f\u00e1k uc\u00edtil, jak se mu v krku vytvo\u0159il knedl\u00edk, a zadusil vzlyk.
\n\u201eAle ned\u011blej si starosti, Gustave. Prav\u00e1 l\u00e1ska si v\u017edycky cestu najde, \u017ee? N\u011bjak se odsud dostane\u0161, dojde\u0161 si pro n\u011bj, a pak m\u016f\u017ee\u0161 odjet na ten sv\u016fj dlouho o\u010dek\u00e1van\u00fd vzd\u00e1len\u00fd vysn\u011bn\u00fd karibsk\u00fd ostrov. \u017d\u00edt \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti a tak. Nen\u00ed to to, o \u010dem sn\u00ed\u0161?\u201c
\nVztek, kter\u00fd v n\u011bm v\u0159el, mu rozechv\u00edval t\u011blo a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se jeho k\u016f\u017ee dotkla hlin\u00edku, se mu do rukou a nohou rozlehl dal\u0161\u00ed mal\u00fd ot\u0159es\u2026 ale zd\u00e1lo se, \u017ee je p\u0159estal c\u00edtit. Nebo mozek otupil jeho perifern\u00ed nervy, aby u\u017e nec\u00edtil bolest. Nebo mu to u\u017e prost\u011b bylo jedno.<\/p>\n

\u201eBude\u0161 muset omluvit m\u00e9 syny, Gustave,\u201c ozval se z reproduktor\u016f zn\u00e1m\u00fd hlas. Jak s\u00edlil, intenzita elekt\u0159iny za\u010dala sl\u00e1bnout. \u201eVe skute\u010dnosti nejsou zl\u00ed, jen je tak naprogramovala babi\u010dka. Tedy s trochou Davidovy pomoci.\u201c
\nSv\u011btlo v m\u00edstnosti jako by tak\u00e9 pohaslo a blon\u010f\u00e1k se odv\u00e1\u017eil otev\u0159\u00edt o\u010di a rozhl\u00e9dnout se. T\u011bsn\u011b nad n\u00edm, nalevo od n\u011bj, na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b sklen\u011bn\u00e9 st\u011bny \u0159\u00eddic\u00ed m\u00edstnosti se na n\u011bj usm\u00edvala blon\u010fat\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 mu zam\u00e1vala.
\n\u201eSimone? Kdy jste se vr\u00e1tila?\u201c
\n\u201eNikdy jsem odsud neode\u0161la, Gustave. Byla jsem tady celou dobu a n\u011bkoho jsem studovala,\u201c \u0159ekla pomalu a z\u0159eteln\u011b do mikrofonu.
\n\u201eKoho?\u201c<\/p>\n

\u201eTebe\u2026 Sna\u017eila jsem se studovat lidsk\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, zat\u00edmco zm\u00edn\u011bn\u00fd \u010dlov\u011bk je zamilovan\u00fd. Pot\u0159ebovala jsem vhodn\u00fd subjekt a ty jsi byl pro tuhle pr\u00e1ci jako stvo\u0159en\u00fd. Trvalo to d\u00e9le, ne\u017e jsem p\u016fvodn\u011b \u010dekala, ale st\u00e1lo to za ka\u017ed\u00fd rok. Je \u0161koda, \u017ee ses rozhodl vydat cestou sv\u00e9ho mentora a pokusit se o \u00fat\u011bk. Mohl jsi b\u00fdt dobr\u00fdm pokusn\u00fdm kr\u00e1l\u00edkem. Asi si budu muset naj\u00edt jin\u00fd subjekt,\u201c \u0159ekla a povzdechla si. \u201eP\u0159im\u011bt je, aby se zamilovali, je t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si myslela.\u201c
\n\u201eL\u00e1ska je v\u0161echno, jen ne v\u011bda,\u201c zamumlal nep\u0159\u00e1telsky.
\n\u201eEmoce nejsou nic jin\u00e9ho ne\u017e interakce mozkov\u00fdch bun\u011bk, Gustave. Nenamlouvej si n\u011bco jin\u00e9ho jako v\u0161ichni ostatn\u00ed na t\u00e9hle planet\u011b. Myslela jsem, \u017ee jsi chytr\u00fd,\u201c
\nOto\u010dila se a pokynula sm\u011brem k n\u011bkomu, koho nevid\u011bl.
\n\u201eVezmi ho do jedn\u00e9 z cel a vyma\u017e mu pam\u011b\u0165. Mohli bychom ho pou\u017e\u00edt k n\u011bjak\u00fdm jin\u00fdm druh\u016fm experiment\u016f.\u201c Oto\u010dila se k n\u011bmu a usm\u00e1la se. \u201eA mimochodem, Tom ti lhal. Georg dostal kulku zezadu do hlavy ve chv\u00edli, kdy jsi ho vystr\u010dil ze dve\u0159\u00ed. J\u00e1 sama se o to postarala.\u201c
\nJeho t\u011blo ochablo, kdy\u017e zalapal po dechu. Mluvila pravdu?
\n\u201eNebude\u0161 d\u011blat \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed probl\u00e9my, \u017ee ne?\u201c<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n

autor: Anchy
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Anchy Za dv\u011b minuty dojde k \u00fapln\u00e9mu uzav\u0159en\u00ed. \u017d\u00e1d\u00e1me v\u0161echny zam\u011bstnance, aby zam\u00ed\u0159ili do sv\u00fdch prostor a neopou\u0161t\u011bli je, dokud uzav\u0159en\u00ed neskon\u010d\u00ed. B\u011bhem uzav\u0159en\u00ed se nesm\u00ed nikdo a za \u017e\u00e1dn\u00fdch okolnost\u00ed pohybovat po chodb\u00e1ch. Ka\u017ed\u00fd, kdo bude na chodb\u00e1ch spat\u0159en, bude<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79439108,"comment_status":"open","ping_status":"","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[795],"tags":[],"class_list":["post-79439239","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-human-behavior-by-anchy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439239","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79439239"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439239\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79439241,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439239\/revisions\/79439241"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79439108"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79439239"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79439239"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79439239"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}