{"id":79439995,"date":"2024-10-21T15:00:41","date_gmt":"2024-10-21T13:00:41","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79439995"},"modified":"2024-10-19T21:59:06","modified_gmt":"2024-10-19T19:59:06","slug":"lost-and-found-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2024\/10\/21\/lost-and-found-11\/","title":{"rendered":"Lost and Found 11."},"content":{"rendered":"

autor: EngelTraumer<\/strong><\/p>\n

Vzpom\u00ednky a l\u00edtost<\/strong><\/p>\n

Tom se pomalu probouzel a zpo\u010d\u00e1tku si nepamatoval, co se stalo. Pak se mu v\u0161echno vr\u00e1tilo, stejn\u011b jako ka\u017ed\u00fd den v posledn\u00edch dvou dnech. Se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm polo\u017eil hlavu zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159. Okam\u017eit\u011b mu vyhrkly slzy, aby mu ucpaly hrdlo, a Tom p\u0159itiskl tv\u00e1\u0159 do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Mohl by se te\u010f klidn\u011b udusit a bylo by mu to jedno.
\nUzav\u0159el se tady, ve sv\u00e9m hotelov\u00e9m pokoji, kter\u00fd byl pln\u00fd vzpom\u00ednek. Kamkoli se pod\u00edval, v\u00e1zala se k\u00a0tomu m\u00edstu vzpom\u00ednka na Billa. Od stolu, kde Bill v\u0161echno objevil a kde ho Tom prosil, aby mu odpustil, a\u017e po dve\u0159e, kter\u00fdmi ode\u0161el a zni\u010dil v\u0161echny jeho nad\u011bje, \u017ee ho pochop\u00ed.
\nJak jsi mi to mohl ud\u011blat?<\/em> Bill\u016fv zni\u010den\u00fd hlas zazn\u011bl Tomovi a\u017e v mozku a on s\u00a0v\u00fdk\u0159ikem vysko\u010dil z postele. Chodil po pokoji jako zv\u00ed\u0159e v kleci a vpl\u00e9tal si prsty do vlas\u016f. Jak jsi mohl?<\/em> Tom si pomyslel: Jsi opovr\u017een\u00edhodn\u00fd, Kaulitzi. Tyhle my\u0161lenky se mu v hlav\u011b neust\u00e1le opakovaly a on se s\u00e1m sebe znovu a znovu ptal: Jak jsi mohl? Jak jsi mohl?
\nPohr\u00e1val si s p\u0159edstavami, \u017ee se Bill vr\u00e1t\u00ed a v\u0161echno mu odpust\u00ed. P\u0159edstavoval si, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed do Duhy a zachr\u00e1n\u00ed Billa z jeho zoufalstv\u00ed, ale to byly jen sny. Skute\u010dnost byla mnohem chladn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

Svezl se na okraj postele a na\u0161el tam tri\u010dko, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b ka\u017edou noc, kdy tu spal. Tom ho t\u0159esouc\u00edmi se prsty vzal a zabo\u0159il do n\u011bj nos. Zhluboka se nadechl a Billova v\u016fn\u011b mu zaplnila cel\u00fd nos. Lehl si na postel a pevn\u011b triko objal, zat\u00edmco mu z o\u010d\u00ed vyklouzly slzy.
\nP\u0159i\u0161el o v\u0161echno. Bill byl jeho v\u0161echno a te\u010f byl pry\u010d. Ode\u0161el a \u0159ekl Tomovi, aby ho nechal na pokoji. Mohl rovnou zavolat Simone a \u0159\u00edct j\u00ed v\u0161echno, na co p\u0159i\u0161el, a pak se vr\u00e1tit do Berl\u00edna, do sv\u00e9 oby\u010dejn\u00e9, zapadl\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, do sv\u00e9ho osam\u011bl\u00e9ho bytu a osam\u011bl\u00e9ho \u017eivota. Bill u\u017e ho nikdy necht\u011bl vid\u011bt a on mu to nemohl m\u00edt za zl\u00e9. V\u017edy\u0165 ho dokonale podvedl.
\nTom truchlil dva dny a nev\u011bd\u011bl, jestli to je\u0161t\u011b zvl\u00e1dne. U\u017e nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod z\u016fst\u00e1vat v L. A. Nem\u011bl d\u016fvod tajit, kde se Bill nach\u00e1z\u00ed a nem\u011bl d\u016fvod dr\u017eet matku od syna.
\nTom se na posteli posadil a p\u0159e\u0161el ke stolu. V\u0161echno bylo rozh\u00e1zen\u00e9 tak, jak to Bill zanechal. Nem\u011bl to srdce se t\u011bch v\u011bc\u00ed dotknout, bez ohledu na to, jak moc se mu ty v\u011bci vysm\u00edvaly p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Tom se pomalu prob\u00edral dokumenty. P\u0159ipadalo mu tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u00edvat se na n\u011b te\u010f, kdy\u017e Billa poznal\u2026 kdy\u017e se do n\u011bj zamiloval\u2026<\/p>\n

Mezi pap\u00edry na\u0161el fotku a z\u00edral na ni stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm tolik hodin. P\u0159ejel prsty po linii l\u00edcn\u00ed kosti a uc\u00edtil, jak ho p\u0159epadla dal\u0161\u00ed vlna slz. Potla\u010dil je, kdy\u017e fotku odhodil, a prohled\u00e1val zbytek materi\u00e1l\u016f, dokud nena\u0161el str\u00e1nku se Simonin\u00fdm \u010d\u00edslem.
\nOna byla ta, kter\u00e1 mu volala jako prvn\u00ed, aby se zeptala na novinky. Naposledy volala odpoledne p\u0159edt\u00edm, ne\u017e Tom odjel do Duhy. \u0158ekl j\u00ed, \u017ee se dostal na stopu, kter\u00e1 vypad\u00e1 velmi slibn\u011b, a \u017ee j\u00ed zavol\u00e1, a\u017e n\u011bco zjist\u00ed. To bylo t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ed t\u00fddnem. Bylo s podivem, \u017ee je\u0161t\u011b nezavolala.<\/p>\n

Tom zvedl telefon a vy\u0165ukal \u010d\u00edslo. Vyslechl n\u011bkolik zazvon\u011bn\u00ed, ne\u017e se ozval Simonin tich\u00fd hlas: \u201eHal\u00f3?\u201c
\n\u201eZdrav\u00edm, Simone, tady Tom,\u201c \u0159ekl.
\n\u201eAch, Tome, pr\u00e1v\u011b jsem v\u00e1m cht\u011bla volat. P\u0159ed p\u00e1r dny jste \u0159\u00edkal, \u017ee jste n\u011bco objevil.\u201c
\n\u201eAno.\u201c Tom se sna\u017eil udr\u017eet emoce na uzd\u011b.
\n\u201eA?\u201c Pob\u00eddla ho Simone.
\n\u201eNa\u0161el jsem ho,\u201c \u0159ekl Tom a m\u011bl pocit, \u017ee mu hrudn\u00edk drt\u00ed kladivo.
\nN\u011bkolik okam\u017eik\u016f bylo na druh\u00e9 stran\u011b ticho, ne\u017e Simone za\u0161eptala: \u201ePanebo\u017ee, Tome\u2026\u201c
\n\u201eTa stopa, o kter\u00e9 jsem mluvil, se skute\u010dn\u011b potvrdila,\u201c p\u0159inutil se Tom pokra\u010dovat a d\u00e1l mluvil p\u0159es uzel emoc\u00ed, kter\u00fd mu sv\u00edral hrdlo.
\n\u201ePanebo\u017ee,\u201c zopakovala Simone. \u201eKde je?\u201c
\n\u201eV LA, jak jsem si celou dobu myslel,\u201c \u0159ekl Tom. Sna\u017eil se, aby zn\u011bl norm\u00e1ln\u011b, ale jak by mohl?
\n\u201eA\u2026 mluvil jste s n\u00edm?\u201c Zeptala se Simone znepokojen\u011b a zd\u00e1lo se, \u017ee si nev\u0161imla zm\u011bny Tomova t\u00f3nu hlasu kv\u016fli sv\u00fdm vlastn\u00edm obav\u00e1m. \u201eO n\u00e1s?\u201c
\nTom se zamra\u010dil a jeho hrdlo se sev\u0159elo. \u201eNejsem si jist\u00fd, jestli je p\u0159ipraven\u00fd vr\u00e1tit se dom\u016f.\u201c
\nV telefonu znovu zazn\u011blo ticho a Simone za\u0161eptala: \u201eOh.\u201c
\n\u201eU\u017e nen\u00ed nezletil\u00fd, tak\u017ee ho nem\u016f\u017eu do ni\u010deho nutit,\u201c vysv\u011btlil j\u00ed. \u201eJedin\u00e9, co m\u016f\u017eu ud\u011blat, je informovat ho, \u017ee ho chcete vid\u011bt, a informovat v\u00e1s, \u017ee je na\u017eivu.\u201c
\n\u201eNem\u016f\u017eete nic ud\u011blat?\u201c Za\u0161eptala Simone a Tom v jej\u00edm hlase usly\u0161el slzy.
\n\u201eJe mi to l\u00edto,\u201c odpov\u011bd\u011bl a jeho hlas zn\u011bl zast\u0159en\u011b. \u201eTady jsem bezmocn\u00fd.\u201c \u0158\u00edkal to Simone od za\u010d\u00e1tku, ale ona byla odhodlan\u00e1 Billa znovu vid\u011bt. Byla si jist\u00e1, \u017ee se chce vr\u00e1tit dom\u016f. Jen\u017ee podle jeho v\u00fdrazu, kdy\u017e se mu zm\u00ednil o N\u011bmecku, si byl Tom v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee je to p\u0159esn\u011b naopak. Jakkoli Bill nen\u00e1vid\u011bl to, co se stalo s jeho \u017eivotem v Los Angeles, v\u00edc se b\u00e1l toho, co se stalo v N\u011bmecku.<\/p>\n

\u201eKde je?\u201c Zeptala se Simone. \u201eMysl\u00edm t\u00edm, kde p\u0159esn\u011b je? M\u00e1 kde bydlet? M\u00e1 pr\u00e1ci?\u201c
\nTom se zhrozil. \u201eBydl\u00ed u kamar\u00e1da.\u201c
\n\u201eU kamar\u00e1da,\u201c vydechla Simone s\u00a0\u00falevu.
\n\u201eJo, je to dobr\u00fd \u010dlov\u011bk. P\u00e1rkr\u00e1t jsem se s n\u00edm setkal.\u201c Tom si vzpomn\u011bl na Gustava, na mu\u017ee, kter\u00fd Billa nejsp\u00ed\u0161 pr\u00e1v\u011b dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, staral se o n\u011bj, ut\u011b\u0161oval ho\u2026 Stiskl o\u010di, kdy\u017e se v\u00a0n\u011bm st\u0159etly vlny l\u00edtosti a \u017e\u00e1rlivosti.
\n\u201eKde bydl\u00ed?\u201c Zeptala se Simone.
\nTom se znovu zarazil. Lhal Billovi, a te\u010f vlastn\u011b nem\u011bl pr\u00e1vo lh\u00e1t ani Simone. \u201eNad klubem, kter\u00fd se jmenuje Duha.\u201c
\nSimone se odml\u010dela. \u201eNad klubem?\u201c
\n\u201eAno,\u201c \u0159ekl Tom.
\n\u201e\u0158ekn\u011bte mi v\u0161echno, co v\u00edte,\u201c \u0159ekl nakonec Simone. \u201eChci to v\u011bd\u011bt.\u201c<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eBille, no tak. Mus\u00ed\u0161 vst\u00e1t.\u201c Zazn\u011bl Gustav\u016fv hlas Billovi v uchu. Se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm se pod pe\u0159inou sto\u010dil do t\u011bsn\u011bj\u0161\u00edho klub\u00ed\u010dka. Hlava mu t\u0159e\u0161tila a v \u00fastech m\u011bl sucho, chutnalo to jako hovno.
\nJen mlhav\u011b si vzpom\u00ednal, jak se p\u0159ed dv\u011bma dny pot\u00e1cel dom\u016f a \u0161m\u00e1tral po l\u00e1hvi za pultem. Gustav ho n\u00e1sledoval nahoru, kdy\u017e se op\u00edjel do n\u011bmoty, a sna\u017eil se z n\u011bj dostat cel\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Bill se mu nakonec sv\u011b\u0159il, a mezi loky alkoholu bre\u010del a vzlykal. Gustav ho neodsoudil, i kdy\u017e Bill v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl v\u00fdraz \u201ej\u00e1 ti to \u0159\u00edkal\u201c. Ale m\u00edsto toho, aby cokoliv \u0159ekl, dr\u017eel Billa v n\u00e1ru\u010d\u00ed, nakonec mu vytrhl l\u00e1hev z rukou a ulo\u017eil ho do postele. Bill snil o Tomovi, kr\u00e1sn\u00e9, jasn\u00e9 sny, kter\u00e9 necht\u011bl opustit v\u00fdm\u011bnou za drsnou, chladnou realitu.
\nN\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dva dny ub\u011bhly pod rou\u0161kou alkoholu a sexu, jedin\u00e9ho zp\u016fsobu, jak si Bill um\u011bl ulevit. Cel\u00fd den z\u016fst\u00e1val v posteli, spal nebo p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli by si te\u010f nem\u011bl jednodu\u0161e pod\u0159ezat \u017e\u00edly. V noci se vzchopil a se\u0161el dol\u016f. \u0160tamgasti si ho po jeho nep\u0159\u00edtomnosti v Duze la\u010dn\u011b prohl\u00ed\u017eeli, a p\u0159esto\u017ee Bill nesn\u00e1\u0161el, jak se po n\u011bm jejich ruce s\u00e1pou, jednoho si vybral a zat\u00e1hl ho k\u00a0sob\u011b nahoru. Bylo to hrozn\u00e9, oh\u00fdbat se a nechat je, aby se na n\u011bm vy\u0159\u00e1dili, kdy\u017e v hlav\u011b vid\u011bl jen Tomovu tv\u00e1\u0159, jak pla\u010dtiv\u011b \u0161ept\u00e1: \u201eMiluju t\u011b, Bille. To je jedin\u00e1 v\u011bc, o kter\u00e9 jsem ti nikdy nelhal.\u201c<\/p>\n

\u201eJsou skoro dv\u011b,\u201c pokusil se ho Gustav je\u0161t\u011b jednou vzbudit. \u201eNem\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat celej den v posteli.\u201c Tohle byl prvn\u00ed den, kdy se ho pokusil vytrhnout z jeho tr\u00e1pen\u00ed. Bill p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee mu dal Gustav ze soucitu trochu \u010dasu, aby se mohl ut\u00e1p\u011bt v sebel\u00edtosti.
\n\u201eAle m\u016f\u017eu\u2026 a taky to ud\u011bl\u00e1m\u2026\u201c zamumlal Bill. U\u017e nem\u011bl pro co \u017e\u00edt. V\u0161echno bylo ve vte\u0159in\u011b pry\u010d.
\n\u201eNo taaak,\u201c povzdechl s\u00a0Gustav znovu.
\n\u201eNech m\u011b b\u00fdt, Gusi.\u201c Bill si p\u0159et\u00e1hl pe\u0159inu p\u0159es hlavu. \u201eNechci, abys m\u011b ru\u0161il.\u201c U\u017e c\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed hrne rann\u00ed d\u00e1vka slz, a p\u0159itiskl tv\u00e1\u0159 do pol\u0161t\u00e1\u0159e a sna\u017eil se spr\u00e1vn\u011b d\u00fdchat p\u0159i p\u0159idu\u0161en\u00fdch vzlyc\u00edch, kter\u00e9 ho tou\u017eily udusit.
\n\u201eAle, Bille\u2026\u201c
\n\u201eJdi pry\u010d!\u201c Vy\u0161t\u011bkl Bill a prudce se posadil na posteli. Bylo to tak rychl\u00e9, a\u017e se mu zato\u010dila hlava. Chytil se okraj\u016f postele a byl si n\u011bkolik d\u011bsiv\u00fdch okam\u017eik\u016f jist\u00fd, \u017ee bude zvracet. \u201eJdi pry\u010d,\u201c zopakoval to se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm.
\n\u201eBille\u2026\u201c Gustav se posadil vedle n\u011bj.
\nTen v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou. \u201eNezbylo nic, Gustave,\u201c popot\u00e1hl a c\u00edtil v o\u010d\u00edch slzy. \u201eU\u017e to nedok\u00e1\u017eu. Nechci takhle \u017e\u00edt.\u201c
\n\u201eTakhle nemluv,\u201c nal\u00e9hal Gustav.
\n\u201eBez n\u011bj\u2026 nejsem nic\u2026\u201c za\u0161eptal a cel\u00e1 m\u00edstnost se mu to\u010dila a plavala p\u0159ed o\u010dima. Chytil se za hlavu a zast\u00e9nal.
\n\u201eNe,\u201c odporoval Gustav.
\n\u201eJo,\u201c \u0159ekl Bill tvrd\u011b a pl\u00e1cl se rukama do stehen. \u201eNejsem nic.\u201c<\/p>\n

Gustav si povzdechl. \u201eBille, takhle nem\u016f\u017ee\u0161 uva\u017eovat. V\u00ed\u0161, kam t\u011b to dostane.\u201c
\nBill se na n\u011bj p\u0159es z\u00e1voj slz zad\u00edval. \u201eJ\u00e1 v\u00edm. Deprese. My\u0161lenky na sebevra\u017edu. J\u00e1 v\u00edm, Gustave. V\u011b\u0159 mi, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom. A je mi to jedno. Pro\u010d by m\u011blo z\u00e1le\u017eet na tom, jestli zem\u0159u?\u201c
\n\u201eBille!\u201c Ok\u0159ikl ho Gustav, ne\u017e se rozzlobil. \u201eTen \u010dlov\u011bk t\u011b zni\u010dil. Pro\u010d to nechce\u0161 vid\u011bt? Klidn\u011b bez n\u011bj m\u016f\u017ee\u0161 \u017e\u00edt, proto\u017ee pro tebe nikdy nebyl dost dobrej.\u201c
\n\u201eVypadni!\u201c Vyk\u0159ikl najednou Bill a vysko\u010dil z postele. Bez ohledu na to, jak moc mu Tom ubl\u00ed\u017eil, nesnesl, aby o n\u011bm Gustav takhle mluvil. \u201eNemluv na m\u011b. Ned\u00edvej se na m\u011b.\u201c
\n\u201eBille, pros\u00edm\u2026\u201c
\n\u201eNe, vypadni. Nechci s nik\u00fdm mluvit.\u201c Oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy a sly\u0161el, jak se Gustavovy kroky vzdaluj\u00ed. Kdy\u017e zmizel, lehl si zp\u00e1tky na matraci, vy\u010derpan\u00fd slzami a v\u00fdbuchem hn\u011bvu. P\u0159itiskl tv\u00e1\u0159 do pol\u0161t\u00e1\u0159e a skuhral Tomovo jm\u00e9no. Z cel\u00e9ho srdce si p\u0159\u00e1l, aby se posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed nikdy nestalo.<\/p>\n

autor: EngelTraumer
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: EngelTraumer Vzpom\u00ednky a l\u00edtost Tom se pomalu probouzel a zpo\u010d\u00e1tku si nepamatoval, co se stalo. Pak se mu v\u0161echno vr\u00e1tilo, stejn\u011b jako ka\u017ed\u00fd den v posledn\u00edch dvou dnech. Se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm polo\u017eil hlavu zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159. Okam\u017eit\u011b mu vyhrkly slzy, aby mu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79439975,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[809],"tags":[],"class_list":["post-79439995","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-lost-and-found-by-engeltraumer"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439995","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79439995"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439995\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79439998,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79439995\/revisions\/79439998"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79439975"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79439995"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79439995"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79439995"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}