{"id":79440075,"date":"2024-11-11T15:00:27","date_gmt":"2024-11-11T14:00:27","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79440075"},"modified":"2024-11-09T23:01:58","modified_gmt":"2024-11-09T22:01:58","slug":"soon-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2024\/11\/11\/soon-2\/","title":{"rendered":"Soon 2."},"content":{"rendered":"

autor: izzap<\/strong><\/p>\n

Jako bychom se u\u017e n\u011bkdy potkali<\/strong><\/p>\n

Mlad\u00fd mu\u017e si prohl\u00ed\u017eel stohy nov\u00fdch i pou\u017eit\u00fdch u\u010debnic a svra\u0161til obo\u010d\u00ed, kdy\u017e u\u017e posedm\u00e9 za sebou proch\u00e1zel stejnou uli\u010dkou. Mal\u00fd l\u00edstek mu napov\u00eddal, \u017ee u\u010debnice, kterou pot\u0159ebuje, by m\u011bla b\u00fdt pr\u00e1v\u011b tady, v uli\u010dce sociologie, hned vedle nep\u0159ebern\u00e9ho mno\u017estv\u00ed text\u016f k obecn\u00e9 sociologii. Ale a\u0165 na reg\u00e1ly hled\u011bl sebev\u00edc a zkou\u0161el rukou vyt\u00e1hnout n\u011bkter\u00e9 tituly v nad\u011bji, \u017ee vyt\u00e1hne voln\u00fd v\u00fdtisk knihy, kterou tak zoufale pot\u0159eboval, nic se nezm\u011bnilo. V\u00a0oblasti nebylo ani jedno voln\u00e9 m\u00edsto. Student si klekl a vydechl, kdy\u017e se chystal proch\u00e1zet knihy jednu po druh\u00e9 v nad\u011bji, \u017ee se mezi nimi n\u00e1hodou objev\u00ed v\u00fdtisk u\u010debnice jeho sekce, kter\u00fd se tam mohl jen tak n\u00e1hodou p\u0159ipl\u00e9st.<\/p>\n

\u201ePromi\u0148te,\u201c ozval se hlas p\u0159\u00edmo za n\u00edm, jakmile se pokusil vyt\u00e1hnout z police hrom\u00e1dku \u0161esti u\u010debnic. Zastavil se a oto\u010dil, aby se pod\u00edval p\u0159es rameno, a jeho pohled padl na usm\u011bvav\u00e9ho pracovn\u00edka, kter\u00fd mu p\u0159i\u0161el na pomoc pr\u00e1v\u011b v\u010das, aby zabr\u00e1nil knih\u00e1m spadnout na zem. Pracovn\u00edk se zasm\u00e1l, kdy\u017e vracel knihy na m\u00edsto. \u201eM\u016f\u017eu v\u00e1m s n\u011b\u010d\u00edm pomoct?\u201c zeptal se a jeho t\u00f3n zast\u00edral pobaven\u00ed, \u201enebo opravdu pot\u0159ebujete \u0161est v\u00fdtisk\u016f Na\u0161eho spole\u010densk\u00e9ho sv\u011bta pro z\u00e1klady sociologie? Mo\u017en\u00e1 budeme muset prov\u00e9st \u0161et\u0159en\u00ed, abychom se ujistili, \u017ee se nesna\u017e\u00edte vyd\u011blat n-na\u2026\u201c Kdy\u017e se setkal s o\u010dima z\u00e1kazn\u00edka, zakoktal se a zapomn\u011bl, co cht\u011bl vlastn\u011b \u0159\u00edct a bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e mu rychle zbarvil rum\u011bnec. V hloubi hrudi mu slab\u011b za\u0161kubal zn\u00e1m\u00fd pocit, kter\u00fd se po letech zanedb\u00e1v\u00e1n\u00ed kone\u010dn\u011b znovu probudil. Vnit\u0159nosti se mu rozechv\u011bly a srdce se mu n\u00e1hle rozbu\u0161ilo bezd\u016fvodn\u00fdm vzru\u0161en\u00edm. Odka\u0161lal si v\u0161ak, odvr\u00e1til pohled a ti\u0161e dokon\u010dil: \u201e\u2026 prodeji u\u010debnic.\u201c<\/p>\n

Student se usm\u00e1l a polo\u017eil posledn\u00ed u\u010debnici zp\u00e1tky na polici, zd\u00e1nliv\u011b nezasa\u017een pracovn\u00edkov\u00fdm n\u00e1hl\u00fdm z\u00e1chvatem neb\u00fdval\u00e9 nervozity. \u201eOh ne, vlastn\u011b, Bille,\u201c kr\u00e1tce se odml\u010del, aby pohl\u00e9dl na jmenovku druh\u00e9ho mu\u017ee, \u201ehledal jsem u\u010debnici l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 sociologie. Na internetu bylo na va\u0161ich str\u00e1nk\u00e1ch naps\u00e1no, \u017ee by ta kniha m\u011bla b\u00fdt tady, ale j\u00e1 ji nem\u016f\u017eu naj\u00edt ani pobl\u00ed\u017e t\u00e9to uli\u010dky.\u201c
\n\u201eOh, od doktora Hangara, \u017ee?\u201c Zvedl se z podlahy a opr\u00e1\u0161il si kolena d\u017e\u00edn\u016f, p\u0159esto\u017ee mu v \u017eil\u00e1ch koloval adrenalin, kter\u00fd se mu v p\u0159\u00edtomnosti studenta rozproudil. Nev\u0161\u00edmal si toho v\u0161ak a s \u00fasm\u011bvem \u010dekal na mlad\u00edkovu odpov\u011b\u010f.
\nTen p\u0159ik\u00fdvl, vstal a najednou byl stejn\u011b vysok\u00fd jako pracovn\u00edk, a\u010dkoli jeho postava byla pod voln\u00fdmi d\u017e\u00ednami a nadm\u011brn\u00fdm tri\u010dkem mnohem \u0161ir\u0161\u00ed. \u201eJo,\u201c souhlasil s dal\u0161\u00edm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm a rychl\u00fdm pohybem si odhrnul \u010dern\u00e9 cornrows za rameno.
\n\u201ePoj\u010fte za mnou.\u201c Bill pro\u0161el kolem mlad\u00edka a vedl ho ven z uli\u010dky sm\u011brem k zadn\u00ed \u010d\u00e1sti univerzitn\u00edho knihkupectv\u00ed, propl\u00e9tal se mezi ostatn\u00edmi z\u00e1kazn\u00edky a stohy knih, a\u017e se zastavil u spousty l\u00e9ka\u0159sk\u00fdch knih. \u201eKnihy z l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 sociologie od doktora Hangara v\u017edycky d\u00e1v\u00e1me do tohoto odd\u011blen\u00ed,\u201c vysv\u011btlil mu pracovn\u00edk s pokr\u010den\u00edm ramen a u\u017e si d\u0159epnul, aby na\u0161el knihu, kterou jeho z\u00e1kazn\u00edk pot\u0159eboval. \u201eJde snad o to, \u017ee se to pova\u017euje sp\u00ed\u0161e za l\u00e9ka\u0159sk\u00fd ne\u017e sociologick\u00fd obor a snadn\u011bji se to student\u016fm hled\u00e1, nebo co. Up\u0159\u00edmn\u011b mysl\u00edm, \u017ee jsem potkal dost student\u016f, kte\u0159\u00ed m\u011bli zrovna tuhle knihu probl\u00e9m naj\u00edt.\u201c
\n\u201eJo, to je\u2026 divn\u00fd,\u201c \u0159ekl mlad\u00edk a zmlkl, kdy\u017e sledoval, jak se pracovn\u00edk skl\u00e1n\u00ed pro po\u017eadovanou u\u010debnici. N\u011bco mu vrtalo hlavou, n\u011bco mu na tom zam\u011bstnanci nesed\u011blo. P\u0159ipadal mu n\u00e1padn\u011b pov\u011bdom\u00fd a on ani nedok\u00e1zal ur\u010dit m\u00edsto nebo \u010das, kde se s n\u00edm setkal nebo ho vid\u011bl, aby to na n\u011bj zanechalo trval\u00fd dojem. Pracovn\u00edk byl p\u0159ita\u017eliv\u00fd, to rozhodn\u011b nemohl pop\u0159\u00edt, ale nebyl natolik pohledn\u00fd, aby si ho pamatoval tak\u2026 \u017eiv\u011b.<\/p>\n

Hlavou mu probleskl st\u0159\u00edpek sc\u00e9ny, v n\u00ed\u017e byli on i pracovn\u00edk. Nejv\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00edm rozd\u00edlem bylo jejich oble\u010den\u00ed, proto\u017ee na sob\u011b m\u011bli pl\u00e1t\u011bn\u00e9 kalhoty a vy\u017eehlen\u00e9 ko\u0161ile na knofl\u00ed\u010dky. Jeho vlasy byly kr\u00e1tk\u00e9 a elegantn\u00ed, dokonce slu\u0161iv\u00e9, stejn\u011b jako ten druh\u00fd mu\u017e. Byli v tmav\u00e9 m\u00edstnosti, kterou osv\u011btlovaly jen sv\u00ed\u010dky a jejich muml\u00e1n\u00ed bylo p\u0159\u00edli\u0161 tich\u00e9, ne\u017e aby ho v tak kr\u00e1tk\u00e9m \u00fatr\u017eku dok\u00e1zal vyslechnout. Kdy\u017e v\u0161ak student zavrt\u011bl hlavou a zad\u00edval se zp\u00e1tky na pracovn\u00edka, polo\u017eil mu ot\u00e1zku, kter\u00e1 p\u0159ekvapila i jeho samotn\u00e9ho: \u201eNesetkali jsme se u\u017e n\u011bkdy?\u201c
\nBill se p\u0159i t\u00e9 ot\u00e1zce zarazil a jeho nata\u017een\u00e1 ruka se zastavila nad u\u010debnicemi na polici. Po chv\u00edli jednu z nich popadl, vstal a s\u00a0nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm se oto\u010dil k z\u00e1kazn\u00edkovi. \u201ePromi\u0148te?\u201c
\n\u201eChci \u0159\u00edct, \u017ee\u2026 nezn\u00e1me se odn\u011bkud?\u201c Zeptal se student znovu. Na \u010dele se mu za\u010dala tvo\u0159it vr\u00e1ska, jeho o\u010di zkoumaly pracovn\u00edka a bez ust\u00e1n\u00ed hledaly jakoukoli stopu, jak\u00fdkoli n\u00e1znak, kde ho u\u017e n\u011bkdy mohl vid\u011bt.<\/p>\n

Bohu\u017eel skon\u010dil s pr\u00e1zdn\u00fdma rukama. A Bill zavrt\u011bl hlavou, i kdyby jen proto, aby zd\u016fraznil mlad\u00edkovy pochybnosti. \u201eNe,\u201c \u0159ekl ti\u0161e, i kdy\u017e to slovo bylo pota\u017eeno n\u00e1dechem podivnosti, kdy\u017e mu v koutku rt\u016f za\u0161kubal lehk\u00fd \u00fasm\u011bv. I kdy\u017e ten \u00fasm\u011bv byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00fd a p\u0159\u00edli\u0161 nitern\u00fd, ne\u017e aby si ho student v\u016fbec v\u0161iml. \u201eTak\u017ee t\u00edm je va\u0161e objedn\u00e1vka kompletn\u00ed?\u201c
\nMlad\u00edk sev\u0159el \u010delist, stiskl rty, p\u0159ik\u00fdvl a vzal si knihu, kterou mu pracovn\u00edk podal. Beze slova ho n\u00e1sledoval k pokladn\u011b a ml\u010del, kdy\u017e u\u010debnice markoval a balil.
\n\u201eStudentsk\u00fd pr\u016fkaz, pros\u00edm.\u201c
\n\u201eCo?\u201c Nejist\u011b vzhl\u00e9dl a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pov\u011bdom\u00fd pracovn\u00edk zopakoval svou p\u0159edchoz\u00ed ot\u00e1zku. \u201eOh,\u201c odpov\u011bd\u011bl tup\u011b a prohr\u00e1bl jednu z kapes sv\u00fdch obrovsk\u00fd d\u017e\u00edn\u016f, ne\u017e vyt\u00e1hl pen\u011b\u017eenku a podal mu studentsk\u00fd pr\u016fkaz a kreditn\u00ed kartu. A\u010dkoli s n\u00edm mlad\u00edk komunikoval, z\u016fstal n\u011bkolik dal\u0161\u00edch minut mimo. Byl ztracen\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, prohlouben\u00e1 vr\u00e1ska na \u010dele odr\u00e1\u017eela jeho vnit\u0159n\u00ed zmatek a ze zamy\u0161len\u00ed se probral, a\u017e kdy\u017e usly\u0161el, jak ho zn\u00e1m\u00fd hlas oslovuje jm\u00e9nem.<\/p>\n

\u201eDob\u0159e, Tome, to je \u0161edes\u00e1t \u010dty\u0159i sedmdes\u00e1t. M\u00e1m v\u00e1m do ta\u0161ky hodit \u00fa\u010dtenku?\u201c
\nStudent na pracovn\u00edka dlouhou chv\u00edli jen z\u00edral, vte\u0159iny ub\u00edhaly pom\u011brn\u011b rychle a p\u0159ehouply se v minutu, ne\u017e p\u0159ik\u00fdvl a ud\u011blal krok zp\u011bt do reality. \u201eJasn\u011b,\u201c souhlasil ti\u0161e.
\nBill s \u00fasm\u011bvem p\u0159edal z\u00e1kazn\u00edkovi zabalenou knihu, pod\u011bkoval mu a jednal s n\u00edm jako s ka\u017ed\u00fdm jin\u00fdm z\u00e1kazn\u00edkem. A\u010dkoli mu srdce v hrudi d\u00e1l nemilosrdn\u011b bu\u0161ilo a t\u0159epotalo se tak jako u\u017e des\u00edtky let ne, ignoroval tu zm\u011bnu uvnit\u0159 a p\u0159i odchodu studentovi zam\u00e1val. Jeho o\u010di sledovaly mlad\u00e9ho mu\u017ee ven dve\u0159mi knihkupectv\u00ed a po chodn\u00edku a neopustily ho, dokud nep\u0159e\u0161el ulici a nezmizel Billovi ze zorn\u00e9ho pole. Dokonce i potom jeho pohled ulp\u011bl na m\u00edst\u011b, kde Toma vid\u011bl naposledy, a pak kousek po kousku vydechoval, aby zpomalil sv\u00e9 srdce, kter\u00e9 st\u00e1le divoce tlouklo z\u00a0pouh\u00e9ho pohledu na chlapce. T\u011blem mu proudilo vzru\u0161en\u00ed v dychtiv\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, ale potla\u010dil ho, jak nejl\u00e9pe um\u011bl.
\n\u201eTo uk\u00e1\u017ee a\u017e \u010das,\u201c \u0159ekl si nahlas, kdy\u017e kone\u010dn\u011b odtrhl o\u010di od ulice a zamrkal, zat\u00edmco se rozhl\u00ed\u017eel po tmav\u00e9m knihkupectv\u00ed. \u201eTo uk\u00e1\u017ee a\u017e \u010das.\u201c<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eD\u011bkuju,\u201c \u0159ekl Tom zad\u00fdchan\u011b a usm\u00e1l se na \u0159idi\u010de autobusu, \u017ee neodjel ze zast\u00e1vky d\u0159\u00edv, ne\u017e na ni sta\u010dil doj\u00edt, a vyb\u011bhl jako bl\u00e1zen z jedn\u00e9 z budov \u0161koly, kdy\u017e se dve\u0159e pr\u00e1v\u011b zav\u00edraly. Upravil si batoh na rameni, je\u0161t\u011b jednou k\u00fdvl na znamen\u00ed d\u00edk\u016f, sebral se a zam\u00ed\u0159il k voln\u00e9mu sedadlu. Se st\u00e1le je\u0161t\u011b bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem se sesunul na sedadlo, polo\u017eil si batoh na podlahu mezi nohy a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Autobus nebyl p\u0159\u00edli\u0161 pln\u00fd, co\u017e v tuto denn\u00ed dobu nebylo p\u0159ekvapiv\u00e9. V p\u00e1tek odpoledne moc student\u016f ze t\u0159\u00eddy do t\u0159\u00eddy nesp\u011bchalo. V\u011bt\u0161ina student\u016f se sna\u017eila p\u00e1te\u010dn\u00edmu vyu\u010dov\u00e1n\u00ed \u00fapln\u011b vyhnout.
\nTomovi bohu\u017eel ka\u017ed\u00fd p\u00e1tek p\u0159ibyly dv\u011b p\u0159edn\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 byly napl\u00e1novan\u00e9 na pom\u011brn\u011b pozdn\u00ed hodinu, tak\u017ee zma\u0159ily v\u0161echny jeho podve\u010dern\u00ed pl\u00e1ny. A kdy\u017e se rozhl\u00e9dl po t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e9m autobuse, bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee je ve sv\u00e9m ne\u0161t\u011bst\u00ed opravdu s\u00e1m. Kolem byla jen hrstka dal\u0161\u00edch ne\u0161\u0165astn\u00edk\u016f, a pr\u00e1v\u011b kdy\u017e se oto\u010dil zp\u00e1tky a uvelebil se, aby zbytek cesty z\u00edral z okna, upoutala jeho pohled pon\u011bkud pov\u011bdom\u00e1 tv\u00e1\u0159.
\nSrdce mu posko\u010dilo a zrychlilo, kdy\u017e oto\u010dil hlavu zp\u011bt, aby si ji po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dl.
\nNa rtech se mu objevil \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

Znovu mu hlavou probleskla my\u0161lenka. Jeho \u00fasm\u011bv na rtech je\u0161t\u011b zes\u00edlil, kdy\u017e autobus pokra\u010doval v cest\u011b a nab\u00edral rychlost, zat\u00edmco se \u0159\u00edtil k dal\u0161\u00ed zast\u00e1vce. Tomovu pozornost odvedl nep\u0159\u00edjemn\u00fd pronikav\u00fd jekot brzd a on spat\u0159il dav student\u016f, kter\u00fd se hrnul k p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edmu autobusu. Jeho o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily. Kdy\u017e se dve\u0159e autobusu otev\u0159ely, aby umo\u017enily nov\u00fdm cestuj\u00edc\u00edm nastoupit, Tom popadl ta\u0161ku a zam\u00ed\u0159il o n\u011bkolik \u0159ad dozadu, aby zaujal m\u00edsto vedle pracovn\u00edka, kter\u00e9ho potkal teprve p\u0159ed t\u00fddnem a p\u016fl v univerzitn\u00edm knihkupectv\u00ed.
\nJi\u017e sed\u00edc\u00ed cestuj\u00edc\u00ed vzhl\u00e9dl, pon\u011bkud rozru\u0161en\u00fd n\u00e1hlou p\u0159\u00edtomnost\u00ed druh\u00e9ho. Ztuhl a nakr\u010dil \u010delo, jeliko\u017e zprvu byl vyveden z m\u00edry, ale koutky rt\u016f mu zacukaly v \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se vyrovnal tomu, kter\u00fd za\u010dal tan\u010dit na Tomov\u00fdch rtech.<\/p>\n

\u201eAhoj,\u201c pozdravil student s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
\n\u201eAhoj.\u201c
\n\u201ePamatuje\u0161 si m\u011b?\u201c
\nBill nad tou ot\u00e1zkou zamrkal a jeho \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il. \u201eJo,\u201c odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 chladn\u011b, a\u010dkoli se jeho vnit\u0159nosti p\u0159i t\u00e9 ot\u00e1zce chv\u011bly, i kdy\u017e byla hloup\u00e1. \u201eTom, \u017ee?\u201c
\nMlad\u00edk p\u0159ik\u00fdvl, viditeln\u011b pot\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee si pracovn\u00edk zapamatoval jeho jm\u00e9no, zvl\u00e1\u0161\u0165 po jedin\u00e9m setk\u00e1n\u00ed. Nikdy nebyl z t\u011bch, kte\u0159\u00ed by um\u011bli v\u00e9st nez\u00e1vaznou konverzaci. Nikdy nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, aby rozhovor udr\u017eel, a tak oba b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in utichli.
\nKdy\u017e autobus vyjel ze zast\u00e1vky, Bill odvr\u00e1til hlavu. Op\u0159el se a z\u00edral z okna, jako by ho v\u00edc zaj\u00edmala ub\u00edhaj\u00edc\u00ed krajina ne\u017e osoba sed\u00edc\u00ed vedle n\u011bj. Ve skute\u010dnosti to bylo pr\u00e1v\u011b naopak. Byl uchv\u00e1cen osobou vedle sebe, fascinov\u00e1n t\u00edmto mlad\u00fdm mu\u017eem, kter\u00e9ho technicky vzato potkal jen jednou a p\u0159ed pouh\u00fdm t\u00fddnem a p\u016fl. Netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e se na n\u011bj oto\u010dit a pov\u00eddat si s\u00a0n\u00edm cel\u00e9 hodiny, sledovat ho a sd\u00edlet s n\u00edm ka\u017ed\u00fd nov\u00fd okam\u017eik. Zd\u00e1lo se mu p\u0159ehnan\u00e9, dokonce d\u011btinsk\u00e9 chovat takov\u00e9 touhy k n\u011bkomu, koho teprve poznal. Ale byl si jist\u00fd. N\u011bco hluboko v n\u011bm, jak\u00fdsi z\u00e1chv\u011bv, kter\u00fd v n\u011bm le\u017eel zanedban\u00fd cel\u00e9 v\u011bky, jen podtrhl jeho touhu.<\/p>\n

\u201eTak\u017ee ty taky studuje\u0161?\u201c Tom\u016fv hlas ho vytrhl ze zamy\u0161len\u00ed.
\nJeho hlas zn\u011bl jinak, ano, ale Bill p\u0159esto n\u011bjak poznal jeho tich\u00e9, jemn\u00e9 t\u00f3ny. Znovu se na studenta oto\u010dil, zavrt\u011bl hlavou a ti\u0161e odpov\u011bd\u011bl: \u201eNe, jen bydl\u00edm kousek.\u201c
\n\u201eA pro\u010d ses rozhodl pracovat v univerzitn\u00edm knihkupectv\u00ed?\u201c Podivil se Tom a skoro se nad tou my\u0161lenkou rozesm\u00e1l. Ani n\u00e1hodou by ne\u017eil v bl\u00edzkosti kampusu, nato\u017e aby tam pracoval, kdyby nemusel. Cht\u011bl odtamtud co nejd\u0159\u00edve vypadnout. P\u0159edstava, \u017ee by tam musel z\u016fstat n\u011bjak d\u00e9le, ho p\u0159iv\u00e1d\u011bla k \u0161\u00edlenstv\u00ed.
\nBill pokr\u010dil rameny a p\u0159ejel prsty po ta\u0161ce, kter\u00e1 mu le\u017eela na nohou. \u201eNev\u00edm,\u201c odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e a poprv\u00e9 poc\u00edtil, \u017ee je mo\u017en\u00e1 hloup\u00e9 naz\u00fdvat toto m\u00edsto svou prac\u00ed. P\u0159es trochu po\u0161etil\u00fd stud vzhl\u00e9dl a p\u0159iznal: \u201eP\u0159ipadalo mi to jako dobr\u00e1 volba.\u201c
\n\u201eTo je cool,\u201c poznamenal Tom k Billovu p\u0159ekvapen\u00ed. Pro\u017e\u00edval v\u0161ak dost podobn\u00fd pocit, jak\u00fd poci\u0165oval Bill od jejich prvn\u00edho, pom\u011brn\u011b kr\u00e1tk\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed. Netu\u0161il v\u0161ak, v \u010dem spo\u010d\u00edv\u00e1 ten n\u00e1hl\u00fd z\u00e1jem a n\u00e1klonnost; nedok\u00e1zal ani vykouzlit logick\u00fd odhad, p\u0159inejmen\u0161\u00edm ne takov\u00fd, kter\u00fd by neobsahoval slovo \u201ep\u0159ita\u017elivost\u201c.<\/p>\n

Hn\u00e1n svou zv\u011bdavost\u00ed a necht\u011bje nechat konverzaci vy\u0161um\u011bt, se zeptal: \u201eTak jak dlouho u\u017e tady pracuje\u0161? Studoval jsi tady?\u201c
\nO n\u011bco star\u0161\u00ed mu\u017e se zamra\u010dil a zavrt\u011bl hlavou. \u201eBohu\u017eel ne. Pro\u0161el jsem p\u00e1r p\u0159edn\u00e1\u0161kami, proto\u017ee tady ve m\u011bst\u011b u\u017e n\u011bjakou dobu \u017eiju \u2013 mysl\u00edm, \u017ee sedm, osm let. Stejn\u011b jsem nem\u011bl nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci.\u201c Pokr\u010dil rameny. \u201eAle s diplomem jsem se nikdy neobt\u011b\u017eoval.\u201c
\n\u201eOh, probl\u00e9my s pen\u011bzi?\u201c Zeptal se Tom.
\nBill se pod\u00edval do o\u010d\u00ed mlad\u00e9ho mu\u017ee. \u201eJo, n\u011bco takov\u00fdho, dalo by se \u0159\u00edct,\u201c odpov\u011bd\u011bl a oto\u010dil se, aby se znovu pod\u00edval z okna. Na okam\u017eik se kousl do spodn\u00edho rtu, jako by si nebyl jist\u00fd sv\u00fdmi slovy. Sna\u017eil se, aby to zn\u011blo up\u0159\u00edmn\u011b, jen\u017ee i kdy\u017e byly v\u011bci, kter\u00e9 tomu \u010dlov\u011bku vedle sebe cht\u011bl \u0159\u00edct, v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee. Zat\u00edm ne. A tak se s v\u0159el\u00fdm \u00fasm\u011bvem oto\u010dil zp\u011bt ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi a rychle oto\u010dil t\u00e9ma na druh\u00e9ho mlad\u00edka. \u201eA co ty?\u201c Zeptal se. \u201eTy tady studuje\u0161 \u017ee? Jak\u00fd je tv\u016fj obor?\u201c
\n\u201eOh, j\u00e1?\u201c Tom lehce ucukl a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu rozlil rum\u011bnec, kdy\u017e se konverzace n\u00e1hle p\u0159esunula na n\u011bj. Byl tak zaujat\u00fd sv\u00fdm z\u00e1jmem o druh\u00e9ho mu\u017ee, \u017ee kdy\u017e se na n\u011bj najednou up\u0159ela pozornost, jeho nervy se rozbou\u0159ily neb\u00fdvalou plachost\u00ed. Tom nikdy nepat\u0159il k t\u011bm, kte\u0159\u00ed by v bl\u00edzkosti n\u011bkoho ztuhli; nervy prakticky nikdy nebyly n\u011b\u010d\u00edm, s \u010d\u00edm by musel bojovat. Plachost byl pojem, kter\u00fd se ho dot\u00fdkal jen z\u0159\u00eddka. Ale pr\u00e1v\u011b te\u010f a tady se c\u00edtil mimo\u0159\u00e1dn\u011b zraniteln\u00fd pod mu\u017eov\u00fdm up\u0159en\u00fdm, ale p\u0159esto t\u011bkav\u00fdm pohledem, jako by ten cizinec z n\u011bj vid\u011bl v\u00edc, ne\u017e dobrovoln\u011b d\u00e1val na odiv.<\/p>\n

Mlad\u00edk si odka\u0161lal a jen tak mimod\u011bk si h\u0159betem ruky ot\u0159el rty, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl: \u201eJ\u00e1, ehm, jsem ve druh\u00e1ku, ale p\u0159estoupil jsem sem teprve tento semestr. Vlastn\u011b studuju pedagogiku.\u201c
\nBill se p\u0159i t\u00e9 informaci zatv\u00e1\u0159il udiven\u011b. \u201eTak\u017ee na co ta kniha o l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 sociologii?\u201c
\n\u201eJen voliteln\u00fd p\u0159edm\u011bt,\u201c up\u0159esnil Tom. \u201ePot\u0159eboval jsem p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd by mi pomohl splnit po\u017eadavky na humanitn\u00ed obory, a m\u016fj poradce, no, do\u010dasn\u00fd poradce, kter\u00fd mi pom\u00e1hal s rozvrhem, m\u011b tam tak n\u011bjak prost\u011b napsal. Nemohl jsem do toho moc mluvit, chci \u0159\u00edct, \u017ee m\u011bl v podstat\u011b napl\u00e1novan\u00fd cel\u00fd m\u016fj rozvrh, u\u017e kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el, a j\u00e1,\u201c student p\u0159eru\u0161il sv\u016fj usp\u011bchan\u00fd projev, a kone\u010dn\u011b se na mu\u017ee vedle sebe opravdu pod\u00edval. \u201eNud\u00edm t\u011b k smrti,\u201c uv\u011bdomil si se sm\u00edchem. \u201eOmlouv\u00e1m se. Nepot\u0159eboval jsi v\u011bd\u011bt tak p\u011btaosmdes\u00e1t procent v\u0161eho, co jsem pr\u00e1v\u011b vyblil.\u201c
\n\u201eTo je v pohod\u011b,\u201c ujistil Bill studenta a zlehka mu polo\u017eil ruku na p\u0159edlokt\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e se nad t\u00edm sta\u010dil zamyslet. Jeho prsty se jen letmo dotkly k\u016f\u017ee mlad\u00edkova p\u0159edlokt\u00ed, ale to spojen\u00ed sta\u010dilo, aby Tomovy o\u010di vyst\u0159elily z podlahy autobusu a setkaly se s Billov\u00fdmi.
\nTen pohyb byl tak p\u0159irozen\u00fd, ale Bill se po Tomov\u011b reakci odt\u00e1hl. Jako by ten dotek ignoroval, a dodal: \u201eStejn\u011b nem\u00e1m moc zaj\u00edmav\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, kter\u00e9 bych mohl vypr\u00e1v\u011bt.\u201c
\n\u201eO tom,\u201c \u0159ekl Tom s \u00fasm\u011bvem a up\u0159el na Billa o\u010di, jeho rty se na lev\u00e9 stran\u011b st\u00e1hly do k\u0159iv\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se t\u00e9m\u011b\u0159 zm\u011bnil v ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fd \u00fa\u0161klebek, \u201e\u2026 siln\u011b pochybuju.\u201c<\/p>\n

Billovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily, kdy\u017e se na mlad\u00edka zad\u00edval. To p\u0159ece nem\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt<\/em>, prol\u00e9tlo mu hlavou, co\u017e skv\u011ble doplnilo rostouc\u00ed d\u016flek zdob\u00edc\u00ed st\u0159ed jeho \u010dela. Zvuk Tomova sm\u00edchu v\u0161ak rychle spl\u00e1chl i tu trochu obav, kter\u00e1 se v n\u011bm vzedmula, a on se p\u0159inutil k lehk\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e ve studentov\u00fdch slovech a pon\u011bkud neopr\u00e1vn\u011bn\u011b fascinovan\u00e9m chov\u00e1n\u00ed rozpoznal flirtov\u00e1n\u00ed. Lehce sklonil hlavu a na tv\u00e1\u0159\u00edch se mu objevil rum\u011bnec, kdy\u017e se pod\u00edval jinam. \u201eOh?\u201c Bylo jedin\u00e9, co dok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Jeho mysl byla p\u0159\u00edli\u0161 zaujat\u00e1 na to, aby dok\u00e1zala vyvinout n\u011bjak\u00e9 hrav\u00e9 kouzlo.
\nStudent se v\u0161ak nad jeho odpov\u011bd\u00ed usm\u00e1l. \u201eJo, a j\u00e1\u2026\u201c odml\u010del se, kdy\u017e se autobus rozjel pot\u00e9, co st\u00e1l na \u010dervenou. Tahle k\u0159i\u017eovatka mu napov\u011bd\u011bla a on se za\u010dal vrt\u011bt a sb\u00edrat si v\u011bci, p\u0159i\u010dem\u017e vyt\u00e1hl batoh, kter\u00fd m\u011bl pod nohama.
\nBill p\u0159i tom n\u00e1hl\u00e9m pohybu vzhl\u00e9dl a sledoval Tom\u016fv pohled na zast\u00e1vku, ke kter\u00e9 se rychle bl\u00ed\u017eili. \u201eVystupuje\u0161?\u201c Zeptal se d\u0159\u00edv, ne\u017e Tom dok\u00e1zal spojit \u0159et\u011bzec slov dostate\u010dn\u011b dlouh\u00fd na to, aby vytvo\u0159il po\u0159\u00e1dnou v\u011btu.
\nMlad\u00edk se oto\u010dil zp\u00e1tky k Billovi a jednou k\u00fdvl. \u201eJo, ale j\u00e1\u2026\u201c znovu se zarazil, kdy\u017e autobus za\u010dal zpomalovat. Dostavila se nervozita. Srdce mu za\u010dalo bu\u0161it o n\u011bco rychleji, tepalo mu ti\u0161e v u\u0161\u00edch a zd\u00e1lo se, \u017ee p\u0159ehlu\u0161uje chaos kolem nich; jeho rytmick\u00e9 buch buch, buch buch snadno p\u0159ebilo okoln\u00ed zvuky a \u0161um\u011bn\u00ed vozidla i student\u016f. Rychl\u00fdm pohledem na autobusovou zast\u00e1vku se Tom setkal s Billov\u00fdm pohledem a pon\u011bkud neomalen\u011b vyhrkl: \u201eR\u00e1d bych t\u011b znovu vid\u011bl.\u201c<\/p>\n

Bill svra\u0161til obo\u010d\u00ed, proto\u017ee Tomova slova se ztratila ve sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed brzd autobusu. \u201eCo\u017ee?\u201c
\nStudent si povzdechl, zat\u00edmco se jeho o\u010di odr\u00e1\u017eely od v\u0161ech povrch\u016f autobusu, ne\u017e se op\u011bt usadily na Billov\u00fdch. \u201eJestli nem\u00e1\u0161 moc pr\u00e1ce,\u201c zav\u00e1hal a p\u0159estal polykat. Dve\u0159e autobusu se otev\u0159ely. \u201eR\u00e1d bych\u2026 jestli by ses necht\u011bl n\u011bkdy sej\u00edt. T\u0159eba? M\u00e1\u0161 n\u011bkdy \u010das? Brzo?\u201c
\nStudenti za\u010dali vystupovat a do autobusu rychle nastoupil nov\u00fd dav. Tom se zavrt\u011bl a vysko\u010dil ze sedadla, p\u0159ehodil si batoh p\u0159es rameno a jedn\u00edm plynul\u00fdm pohybem se chytil ty\u010de nad hlavou, kdy\u017e se odv\u00e1\u017eil ud\u011blat krok pry\u010d. Je\u0161t\u011b se v\u0161ak stihl ohl\u00e9dnout na zam\u011bstnance. O\u010di m\u011bl do\u0161iroka otev\u0159en\u00e9 a v tmav\u00fdch, mihotav\u00fdch duhovk\u00e1ch mu s\u00eddlila kapka nad\u011bje.
\nBill, neschopn\u00fd vz\u00edt si je\u0161t\u011b vte\u0159inu na rozmy\u0161lenou, se usm\u00e1l a jeho rty se kone\u010dn\u011b odt\u00e1hly, aby odhalily leskl\u00e9 zuby. \u201eZastav se dnes ve\u010der kolem zav\u00edra\u010dky v knihkupectv\u00ed,\u201c nab\u00eddl mu. \u201ePak n\u011bco napl\u00e1nujeme.\u201c Jeho hlas zn\u011bl autoritativn\u011b, a proti nemohl Tom nic nam\u00edtat, a tak se usm\u00e1l a horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvl, zat\u00edmco ho nohy instinktivn\u011b vedly ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

***<\/p>\n

P\u0159i obch\u016fzce si Bill zt\u011b\u017eka povzdechl, kdy\u017e poklekl, aby srovnal \u0159adu rozh\u00e1zen\u00fdch knih na spodn\u00ed polici. Jeho sm\u011bna se rychle ch\u00fdlila ke konci, a to drobn\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se mu hromadilo hluboko v hrudi, se za\u010d\u00ednalo zmen\u0161ovat, zat\u00edmco \u010delil ho\u0159k\u00e9 front\u011b reality. A\u010dkoli student vypadal tak dychtiv\u011b, kdy\u017e odpoledne odch\u00e1zel z autobusu, Bill si byl t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee se chlapec ve\u010der v knihkupectv\u00ed neuk\u00e1\u017ee. Byl to mlad\u00edk na vysok\u00e9 \u0161kole, student druh\u00e9ho ro\u010dn\u00edku, co\u017e znamenalo, \u017ee mu pravd\u011bpodobn\u011b nebylo v\u00edc ne\u017e dvacet. A dvacetilet\u00ed kluci, jak se Bill za ta l\u00e9ta nau\u010dil, nepat\u0159ili v\u017edycky k\u00a0t\u011bm nejspolehliv\u011bj\u0161\u00edm. Mnoz\u00ed se nach\u00e1zeli v on\u00e9 znepokojiv\u00e9 f\u00e1zi, kdy uv\u00edzli mezi ml\u00e1d\u00edm a dosp\u011blost\u00ed. Jakkoli se podobali dosp\u011bl\u00fdm, st\u00e1le se ob\u010das chovali jako nest\u00e1l\u00ed puber\u0165\u00e1ci; dok\u00e1zali m\u011bnit n\u00e1zory stejn\u011b rychle jako pono\u017eky. Vz\u00edt svoje slova zp\u011bt nebylo nic neobvykl\u00e9ho.
\nTohle uv\u011bdom\u011bn\u00ed v\u0161ak ani zdaleka nesta\u010dilo k tomu, aby v zam\u011bstnanci nevzrostla nad\u011bje a nezv\u00fd\u0161il se mu adrenalin. Od p\u0159\u00edchodu do pr\u00e1ce si dal za \u00fakol z\u016fstat soust\u0159ed\u011bn\u00fd, odpoutat se od zmaten\u00fdch my\u0161lenek a nedovolit tomu o\u017eivl\u00e9mu pocitu v nitru, aby ho odv\u00e1d\u011bl od pr\u00e1ce. Uk\u00e1zalo se, \u017ee je to obt\u00ed\u017en\u00fd \u00fakol, jeliko\u017e v p\u00e1tek ve\u010der nikdy nem\u011bl moc co na pr\u00e1ci. Jeho povinnosti v\u011bt\u0161inou spo\u010d\u00edvaly v hl\u00edd\u00e1n\u00ed uli\u010dek a rovn\u00e1n\u00ed reg\u00e1l\u016f, co\u017e v tuto chv\u00edli d\u011blal u\u017e snad po t\u0159et\u00ed.<\/p>\n

V univerzitn\u00edm knihkupectv\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1lo na rohu ulic University Drive a Danielson, byl toho ve\u010dera obzvl\u00e1\u0161\u0165 klid, tak\u017ee bylo je\u0161t\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e Bill do\u0161el na konec uli\u010dky s psychologi\u00ed a m\u00e1lem se srazil s mlad\u00fdm mu\u017eem. Byl to student, kter\u00e9ho Bill poznal na prvn\u00ed pohled. Uvelebil se v rohu s hrom\u00e1dkou u\u010debnic po boku a batohem op\u0159en\u00fdm o zk\u0159\u00ed\u017een\u00e9 nohy.
\n\u201eTome,\u201c t\u00e9m\u011b\u0159 vyk\u0159ikl. Student zvedl hlavu od roze\u010dten\u00e9 knihy na kl\u00edn\u011b. Billovy vnit\u0159nosti vibrovaly vzru\u0161en\u00edm. \u201eJak dlouho u\u017e jsi tady?\u201c
\nKa\u017ed\u00fd, kdo \u0161el kolem, by mohl tvrdit, \u017ee mlad\u00edk na tom m\u00edst\u011b sed\u00ed u\u017e cel\u00e9 hodiny, soud\u011b podle hromady knih po jeho boku a sv\u011b\u0161en\u00fdch v\u00ed\u010dek. On se v\u0161ak l\u00edn\u011b usm\u00e1l a hodil knihu, kterou dr\u017eel v rukou, na hrom\u00e1dku po sv\u00e9m boku. \u201eAsi zhruba \u010dtvrt hodiny,\u201c odpov\u011bd\u011bl. \u201eVypad\u00e1\u0161 p\u0159ekvapen\u011b.\u201c
\n\u201eNo, to jsem!\u201c
\nTomova tv\u00e1\u0159 povadla.
\n\u201eOh,\u201c \u0159ekl Bill rychle, aby to napravil, a po bled\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch se mu rozlil r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech. \u201eTo nebylo nic proti tob\u011b. J\u00e1 jen\u2026 Je p\u00e1tek ve\u010der a ty jsi p\u0159ece vysoko\u0161kol\u00e1k. Byl bych bl\u00e1zen, kdybych \u010dekal, \u017ee typick\u00fd kluk rad\u011bji vyraz\u00ed do knihkupectv\u00ed ne\u017e na ve\u010d\u00edrek k prvn\u00edmu kamar\u00e1dovi.\u201c<\/p>\n

Student mu v\u011bnoval nech\u00e1pav\u00fd pohled, kter\u00fd nazna\u010doval, \u017ee si z\u00a0n\u011bj snad d\u011bl\u00e1 legraci. \u201eUd\u011blal sis tyhle z\u00e1v\u011bry na z\u00e1klad\u011b ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fdch vysoko\u0161kolsk\u00fdch film\u016f, nebo co?\u201c Podivil se.
\nBill obr\u00e1til o\u010di v sloup. \u201eU\u017e jsem potkal v\u00edc vysoko\u0161kol\u00e1k\u016f ne\u017e jen tebe, v\u00ed\u0161?\u201c Vysv\u011btlil mu s\u00a0povzdechem. \u201eBohu\u017eel m\u00e1m tendenci upadat do stereotyp\u016f.\u201c
\n\u201eDostanu teda plusov\u00fd body za to, \u017ee jsem v\u00fdjimka?\u201c V koutku Tomov\u00fdch rt\u016f se objevil \u00fa\u0161klebek a Bill se neubr\u00e1nil \u00fasm\u011bvu.
\n\u201eUvid\u00edme,\u201c \u0159ekl, ne\u017e se sklonil, aby sebral hrom\u00e1dku knih, kterou vzal Tom z polic. Povzdechl si p\u0159i pohledu na tituly a vydal se rychlou ch\u016fz\u00ed s\u00a0n\u011bkolika texty v\u00a0n\u00e1ru\u010d\u00ed. Tom se vy\u0161kr\u00e1bal na nohy a bez jedin\u00e9ho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed se rozb\u011bhl za n\u00edm. Billovi se na rtech objevil potuteln\u00fd \u00fasm\u011bv. \u201eCh\u00e1pu to spr\u00e1vn\u011b, \u017ee jsi nem\u011bl v pl\u00e1nu si je koupit, \u017ee?\u201c
\n\u201eNe, j\u00e1, ehm \u2013 \u0159\u00edkal jsem si, \u017ee bych si mohl p\u0159i \u010dek\u00e1n\u00ed na tebe trochu \u010d\u00edst,\u201c vysv\u011btlil mlad\u00edk, kdy\u017e ho dohnal a pokra\u010doval jen krok za zam\u011bstnancem.<\/p>\n

Bill potla\u010dil sm\u00edch, proto\u017ee ironi\u00ed bylo, \u017ee ti dva mohli z knihkupectv\u00ed odej\u00edt klidn\u011b hned, ale jejich odchod se zdr\u017eel kv\u016fli knih\u00e1m, kter\u00e9 bylo t\u0159eba vr\u00e1tit na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e1 m\u00edsta. Bill v\u0161ak necht\u011bl, aby se student c\u00edtil \u0161patn\u011b, a tak d\u00e1l pokra\u010dovat v\u00a0rozhovoru ot\u00e1zkou: \u201eTy r\u00e1d \u010dte\u0161, Tome?\u201c I kdy\u017e tak n\u011bjak c\u00edtil, \u017ee odpov\u011b\u010f u\u017e zn\u00e1.
\nTom p\u0159ik\u00fdvl, a\u010dkoli ho zam\u011bstnanec nemohl vid\u011bt. \u201eDalo by se \u0159\u00edct, \u017ee jo,\u201c souhlasil Tom. \u201eTr\u00e1v\u00edm tak spoustu voln\u00e9ho \u010dasu.\u201c
\n\u201eM\u00e1\u0161 r\u00e1d fantasy a sci-fi?\u201c Zeptal se potom Bill pon\u011bkud ne\u010dekan\u011b. \u201eV\u00ed\u0161, p\u0159\u00edb\u011bhy s tradi\u010dn\u011b nep\u0159irozen\u00fdmi nebo vymy\u0161len\u00fdmi okolnostmi?\u201c
\nTom p\u0159i Billov\u011b up\u0159esn\u011bn\u00ed nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Ot\u00e1zka byla tak n\u00e1padn\u011b p\u0159\u00edmo\u010dar\u00e1, \u017ee se c\u00edtil z\u00e1jmem toho druh\u00e9ho trochu vyveden z\u00a0m\u00edry. Zad\u00edval se na zam\u011bstnancova \u00fatl\u00e1 ramena, chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel, a pak odpov\u011bd\u011bl: \u201eAsi jo. Jsou\u2026 v\u00a0pohod\u011b.\u201c
\n\u201eNen\u00ed hezk\u00e9 si ob\u010das pohr\u00e1t se svou fantazi\u00ed?\u201c Zeptal se Bill, a\u010dkoli t\u00f3n jeho hlasu napov\u00eddal, \u017ee to byla sp\u00ed\u0161e \u0159e\u010dnick\u00e1 ot\u00e1zka. Jeho hlas byl zvoniv\u00fd, pronikav\u00fd a snadno upoutal pozornost ka\u017ed\u00e9ho, kdo v tu chv\u00edli n\u00e1hodou poslouchal, a Tom nebyl v\u00fdjimkou. A pak pokra\u010doval: \u201eV\u011b\u0159it ve v\u011bci, o kter\u00fdch se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee nejsou skute\u010dn\u00e9, mluvit o v\u011bcech, o kter\u00fdch se tvrd\u00ed, \u017ee jsou bl\u00e1znovstv\u00ed, vid\u011bt neviditeln\u00e9 v\u011bci v o\u010d\u00edch druh\u00fdch\u2026 Rozt\u00e1hnout hranice reality, to je vskutku fascinuj\u00edc\u00ed v\u011bc, nemysl\u00ed\u0161?\u201c
\n\u201eJe to\u2026 Je to \u010das od \u010dasu p\u0159\u00edjemn\u00fd \u00fanik z reality,\u201c souhlasil Tom o p\u00e1r okam\u017eik\u016f pozd\u011bji. Up\u00edral o\u010di na mu\u017ee p\u0159ed sebou, jeliko\u017e jeho z\u00e1jem \u010dernovlas\u00fd cizinec vzbudil u\u017e d\u00e1vno. Zp\u016fsob, jak\u00fdm mluvil o p\u0159etv\u00e1\u0159ce, si v\u0161ak mlad\u00edk\u016fv z\u00e1jem z\u00edskal je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Zv\u011bdav\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel a sledoval, jak Bill sp\u011bch\u00e1 na konec uli\u010dky, kam pr\u00e1v\u011b zahnuli, aby ulo\u017eil posledn\u00ed knihu mezi jej\u00ed spole\u010dn\u00edky.
\nZam\u011bstnanec kr\u00e1\u010del s\u00a0nadhledem a sebev\u011bdom\u00edm. U kohokoli jin\u00e9ho by se dalo \u0159\u00edct, \u017ee p\u016fsob\u00ed arogantn\u011b, ale Tom v jeho bl\u00edzkosti nezachytil ani n\u00e1znak dom\u00fd\u0161livosti. Zp\u016fsob, jak\u00fdm se pohyboval, zp\u016fsob, jak\u00fdm mluvil, p\u016fsobil, jako by v\u011bd\u011bl n\u011bco, co v\u0161ichni ostatn\u00ed tak \u00fapln\u011b ne. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee m\u011bl n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed. Nezd\u00e1lo se v\u0161ak, \u017ee by n\u011bco v\u011bdom\u011b skr\u00fdval, co\u017e byl moment, kde byl Tom poprv\u00e9 uveden v omyl a kde n\u00e1\u0161 p\u0159\u00edb\u011bh skute\u010dn\u011b za\u010d\u00edn\u00e1.<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eM\u00e1m to te\u010f mnohem bl\u00ed\u017e dom\u016f, za co\u017e jsou na\u0161i r\u00e1di. V\u00ed\u0161, nemus\u00ed projet tolik benz\u00ednu, aby m\u011b vyzvedli, co\u017e celkov\u011b sni\u017euje n\u00e1klady. Nemluv\u011b o tom, \u017ee posledn\u00ed \u0161kola, kde jsem byl, byla sm\u011b\u0161n\u011b drah\u00e1. Za ty prachy to v\u00e1\u017en\u011b nest\u00e1lo, naprosto zbyte\u010dn\u011b vyhozen\u00e9 pen\u00edze, tak\u017ee te\u010f jsem tady,\u201c bl\u00e1bolil Tom d\u00e1l a d\u00e1l, ani\u017e by konverzace m\u011bla n\u011bjakou konkr\u00e9tn\u00ed pointu. Kdy\u017e se ten p\u00e1te\u010dn\u00ed ve\u010der setm\u011blo, oba mu\u017ei se po spole\u010dn\u00e9m j\u00eddle proch\u00e1zeli po kampusu. Jak u ve\u010de\u0159e, tak i te\u010f mluvil v\u011bt\u0161inu \u010dasu Tom. Postaral se o v\u011bt\u0161inu konverzace, ale Bill si nest\u011b\u017eoval.
\nVe skute\u010dnosti byla jedna jeho \u010d\u00e1st r\u00e1da, \u017ee Tomovi nech\u00e1v\u00e1 prostor. Nechat ho tolik mluvit a strhnout na sebe ve\u0161kerou pozornost p\u0159i\u0161lo Billovi naprosto spr\u00e1vn\u00e9. To se hod\u00ed<\/em>, pomyslel si, zat\u00edmco kr\u00e1\u010del vedle Toma k jedn\u00e9 z kolej\u00ed, kterou student ozna\u010dil za tu svou.
\nToho ve\u010dera se mu na rtech vzn\u00e1\u0161el zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd ho neopustil, ani kdy\u017e se roze\u0161li. Pomalu stoupal po schodech do druh\u00e9ho patra dvojdomku. Ten ve\u010der byl my\u0161lenkami jinde, pohlcovaly ho drobn\u00e9 vzpom\u00ednky na Toma. Mluvil jin\u00fdm hlasem, ne\u017e na jak\u00fd byl Bill zvykl\u00fd, ale zp\u016fsob, jak\u00fdm vyjad\u0159oval sv\u00e9 pocity a jak \u017eiv\u011b gestikuloval rukama, kdy\u017e nemohl naj\u00edt vhodn\u00e1 slova, mal\u00fd \u00fa\u0161klebek skryt\u00fd v\u00a0lev\u00e9m koutku \u00fast a zp\u016fsob, jak\u00fdm jeho o\u010di jako by jisk\u0159ily nov\u00fdm pozn\u00e1n\u00edm, dokonce i zp\u016fsob, jak\u00fdm se choval, to v\u0161echno mu bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pov\u011bdom\u00e9.<\/p>\n

Zato\u010dila se mu hlava a jeho vnit\u0159nosti se chv\u011bly. M\u011bl probl\u00e9m zasunout spr\u00e1vn\u00fd kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku u vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Musel to zkusit \u010dty\u0159ikr\u00e1t, ne\u017e to jeho t\u0159esouc\u00ed se prsty dok\u00e1zaly. Kdy\u017e za sebou zav\u0159el dve\u0159e, zam\u00ed\u0159il do lo\u017enice a padl na postel. Neobt\u011b\u017eoval se odlo\u017eit ta\u0161ku, shodit kab\u00e1t, dokonce ani zout boty. Vy\u017eadovalo to p\u0159\u00edli\u0161 mnoho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, p\u0159\u00edli\u0161 mnoho soust\u0159ed\u011bn\u00ed, kter\u00e9 moment\u00e1ln\u011b nem\u011bl.
\nS o\u010dima up\u0159en\u00fdma do stropu, s dechem, kter\u00fd se ka\u017edou vte\u0159inou st\u00e1val m\u011bl\u010d\u00edm a m\u011bl\u010d\u00edm, se Billovi toho p\u00e1te\u010dn\u00edho ve\u010dera honila hlavou jedin\u00e1 my\u0161lenka. \u201eJe to on.\u201c<\/p>\n

autor: izzap
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

original<\/strong><\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: izzap Jako bychom se u\u017e n\u011bkdy potkali Mlad\u00fd mu\u017e si prohl\u00ed\u017eel stohy nov\u00fdch i pou\u017eit\u00fdch u\u010debnic a svra\u0161til obo\u010d\u00ed, kdy\u017e u\u017e posedm\u00e9 za sebou proch\u00e1zel stejnou uli\u010dkou. Mal\u00fd l\u00edstek mu napov\u00eddal, \u017ee u\u010debnice, kterou pot\u0159ebuje, by m\u011bla b\u00fdt pr\u00e1v\u011b tady, v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79440072,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[812],"tags":[],"class_list":["post-79440075","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-soon-by-izzap"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440075","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79440075"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440075\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440076,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440075\/revisions\/79440076"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79440072"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79440075"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79440075"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79440075"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}