{"id":79440085,"date":"2024-11-14T15:00:09","date_gmt":"2024-11-14T14:00:09","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79440085"},"modified":"2024-11-13T20:12:08","modified_gmt":"2024-11-13T19:12:08","slug":"soon-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2024\/11\/14\/soon-5\/","title":{"rendered":"Soon 5."},"content":{"rendered":"

autor: izzap<\/strong><\/p>\n

Chu\u0165 neskute\u010dna<\/strong><\/p>\n

\u201eDob\u0159e, kdy\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat pomoc, houkni,\u201c zavolal Tom z lo\u017enice na Billa, kter\u00fd v ned\u011bli ve\u010der na za\u010d\u00e1tku prosince p\u0159ipravoval pro n\u011b dva ve\u010de\u0159i. Ve m\u011bst\u011b padal sn\u00edh jako tlust\u00e1 p\u0159ikr\u00fdvka, d\u00edky n\u00ed\u017e byly silnice t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le pokryt\u00e9, a m\u011bsto se sv\u00fdmi sol\u00edc\u00edmi vozy dost\u00e1valo zabrat. B\u00edl\u00e9 vlo\u010dky za\u010daly padat brzy r\u00e1no a s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edm dnem jen nab\u00edraly na intenzit\u011b, tak\u017ee Tom uv\u00edzl v Billov\u011b skromn\u00e9m p\u0159\u00edbytku; m\u011bl jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee si s sebou v sobotu vzal svoji \u0161koln\u00ed pr\u00e1ci.
\nAle u\u017e ji m\u011bl d\u00e1vno hotovou, kdy\u017e si po pozdn\u00ed spr\u0161e obl\u00e9kl \u010dist\u00e9 pono\u017eky. Pohyboval se pomalu, l\u00edn\u011b si vytahoval vysok\u00e9 pono\u017eky nahoru a nechal o\u010di poskakovat po m\u00edstnosti, o kter\u00e9 m\u011bl pocit, \u017ee by ji mohl naz\u00fdvat t\u00e9m\u011b\u0159 svou vlastn\u00ed. Usm\u00e1l se, a p\u0159itom se rozhl\u00ed\u017eel po zn\u00e1m\u00e9m prost\u0159ed\u00ed. Nikomu by nedok\u00e1zal vysv\u011btlit p\u0159esn\u00fd d\u016fvod sv\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, krom\u011b toho, \u017ee byl \u0161\u0165astn\u00fd \u2013 \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee je tady, \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee zn\u00e1 Billa, \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee je zamilovan\u00fd.
\nZavrt\u011bl hlavou nad sv\u00fdmi pocity, kdy\u017e se nat\u00e1hl pro tenisky a za\u010dal si je nazouvat. Teprve kdy\u017e si \u0161n\u011broval druhou botu, upoutala jeho pozornost mal\u00e1, t\u00e9m\u011b\u0159 skryt\u00e1 v\u011bc na zdi. P\u0159imhou\u0159il o\u010di. Ta v\u011bc nebyla p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1 a ani z n\u00ed moc nevid\u011bl. Mezi mo\u0159em leskl\u00fdch fotografi\u00ed vy\u010dn\u00edval jen jej\u00ed roh, ale vypadalo to, \u017ee je men\u0161\u00ed ne\u017e v\u011bt\u0161ina fotografi\u00ed pov\u011b\u0161en\u00fdch na zdi. Byla vybledl\u00e1, ale dr\u017eela si vzhled, jako by byla kdysi b\u00edl\u00e1, a mezi sv\u00fdmi spole\u010dn\u00edky vy\u010dn\u00edvala. Tom s\u00a0nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm a zav\u00e1zan\u00fdmi botami vstal z kraje postele a zam\u00ed\u0159il k prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bn\u011b. St\u011bna byla vyzdobena mnoha fotografiemi, plak\u00e1ty a v\u011bcmi z minul\u00fdch let. V\u011bt\u0161inu tvo\u0159ily pam\u00e1tky z osmdes\u00e1t\u00fdch let, co\u017e Tom okomentoval t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, kdy\u017e poprv\u00e9 vkro\u010dil do Billova pokoje.<\/p>\n

Flashback<\/em><\/p>\n

\u201eWow, co je to tu za star\u00e9 v\u011bci?\u201c Podivil se Tom, zvedl hrom\u00e1dku kazet a za\u010dal v nich listovat. \u201eHa, The Romantics. P\u011bkn\u00fd. A Wham!? Guilty pleasure\u2026\u201c na okam\u017eik zvedl o\u010di od kazet a zahl\u00e9dl Billa, kter\u00fd post\u00e1val u dve\u0159\u00ed se zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma rukama a znepokojen\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Tom se zasm\u00e1l. \u201eNebudu t\u011b soudit za tv\u016fj hudebn\u00ed vkus, klid. Krom\u011b toho Wham! nejsou v\u016fbec \u0161patn\u00ed. Moje m\u00e1ma si tuhle kazetu pou\u0161t\u011bla po\u0159\u00e1d.\u201c
\n\u201eP\u00e1ni,\u201c m\u00e1lem vyk\u0159ikl Tom rozpt\u00fdlen\u00fd n\u011b\u010d\u00edm \u00fapln\u011b jin\u00fdm. M\u00e1lem upustil kazety z rukou, kdy\u017e je pokl\u00e1dal zp\u00e1tky na pln\u00fd st\u016fl. To, co tak rychle upoutalo jeho pozornost, byly t\u0159i pln\u00e9 bedny LP desek a on k nim sp\u011bchal jako m\u016fra k plameni. V o\u010d\u00edch mu zajisk\u0159ilo, jako by pr\u00e1v\u011b na\u0161el truhlu se zakopan\u00fdm pokladem. \u201eSb\u00edr\u00e1\u0161 je?\u201c Zeptal se mlad\u00edk, pohled p\u0159\u00edli\u0161 up\u0159en\u00fd na obaly desek, kter\u00fdmi listoval, ne\u017e aby Billovi v\u011bnoval jedin\u00fd pohled.
\nAle to bylo dob\u0159e, pomyslel si Bill a zvedl ruku ke sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. P\u00e1lila ho. Odka\u0161lal si a p\u0159inutil se k odpov\u011bdi: \u201eDalo by se to tak \u0159\u00edct.\u201c
\n\u201eMysl\u00edm, \u017ee zcela ur\u010dit\u011b,\u201c vyhrkl Tom.
\n\u201eHele, ned\u011blej si srandu,\u201c \u0159ekl Bill a v jeho t\u00f3nu spo\u010d\u00edval n\u00e1znak ur\u00e1\u017eky. \u201eJen jsem m\u011bl probl\u00e9m nechat osmdes\u00e1tky j\u00edt, jasn\u00fd?\u201c<\/em><\/p>\n

\u201eNechat je j\u00edt?\u201c Zeptal se Tom a tentokr\u00e1t zvedl pohled od desek p\u0159ed sebou. Zatv\u00e1\u0159il se divn\u011b. \u201e\u0158\u00edkal jsi, \u017ee je ti p\u011btadvacet. To znamen\u00e1, \u017ee ti byly tak \u010dty\u0159i roky, kdy\u017e osmdes\u00e1tky skon\u010dily. Co jsi to m\u011bl za po\u0161ahan\u00fd rodi\u010de?\u201c
\nBill se zamra\u010dil. \u201eMoji rodi\u010de nebyli po\u0161ahan\u00ed,\u201c zabru\u010del a jeho hlas byl tak tich\u00fd, \u017ee ho Tom nesly\u0161el ani na vzd\u00e1lenost n\u011bkolika metr\u016f. Tv\u00e1\u0159e m\u011bl ale st\u00e1le rozp\u00e1len\u00e9 naprost\u00fdmi rozpaky a pon\u011bkud nep\u0159esv\u011bd\u010div\u00fdm t\u00f3nem \u0159ekl: \u201eByl jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed puber\u0165\u00e1k, co byl posedlej star\u00fdmi v\u011bcmi, kter\u00e9 bylo t\u011b\u017ek\u00e9 nechat um\u0159\u00edt. Ale je to lep\u0161\u00ed ne\u017e ty dne\u0161n\u00ed blbosti.\u201c
\nTom byl v\u0161ak tak zaujat\u00fd sv\u00fdm zkoum\u00e1n\u00edm, \u017ee mu uniklo zav\u00e1h\u00e1n\u00ed v Billov\u011b t\u00f3nu a zachytil jen posledn\u00ed \u010d\u00e1st. \u201eAmen,\u201c dodal se sm\u00edchem.<\/em><\/p>\n

Konec Flashbacku<\/em><\/p>\n

Rozesm\u00e1lo ho to a usm\u00edval se nad t\u00edm tolikr\u00e1t za t\u011bch mnoho t\u00fddn\u016f, co Billa znal. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed naj\u00edt v\u0161echny tyhle v\u011bci v dom\u011b dvacetilet\u00e9ho mu\u017ee, ale hlavn\u011b to bylo bizardn\u00ed, jako sou\u010d\u00e1st toho, pro\u010d m\u011bl Tom Billa tak r\u00e1d.
\nAle pr\u00e1v\u011b te\u010f to bylo znepokojuj\u00edc\u00ed.
\nMlad\u00fd mu\u017e nat\u00e1hl ruku a vyt\u00e1hl ze zdi b\u00edl\u00fd list pap\u00edru, kter\u00fd byl schovan\u00fd mezi n\u011bkolika fotografiemi. Nakr\u010dil \u010delo.
\nByl to l\u00edstek.
\nI kdy\u017e to samo o sob\u011b nebylo v tu chv\u00edli to nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed, proto\u017ee to, co Toma o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji p\u0159im\u011blo roz\u0161\u00ed\u0159it o\u010di, byla slova vyti\u0161t\u011bn\u00e1 uprost\u0159ed l\u00edstku.<\/p>\n

ATRAKCE STONE CITY
\nHRD\u011a P\u0158EDSTAVUJE
\n****
\n*JOURNEY*
\nREUNION ARENA\/DALLAS, TEX.
\nNED\u011aLE, 8. LISTOPADU, 1981 VE 20:00<\/strong><\/p>\n

Tomovi se na \u010dele prohloubila vr\u00e1ska lehk\u00e9ho zmaten\u00ed. Kdy\u017e si prohl\u00e9dl mal\u00fd obd\u00e9ln\u00edkov\u00fd kousek kartonu, bylo jist\u00e9, \u017ee je prav\u00fd \u2013 m\u011bl z\u00e1hyby a vr\u00e1sky, jako by ho kdysi n\u011bkdo nedbale str\u010dil do kapsy, vybledl\u00e1 barva, jeden okraj z\u0159eteln\u011b zubat\u00fd od toho, jak byl kdysi p\u0159etr\u017een kv\u016fli vstupu.
\nBylo to v\u00edc ne\u017e trochu divn\u00e9, ale Tom zavrt\u011bl hlavou a skoro se zasm\u00e1l, kdy\u017e m\u00e1val vstupenkou v\u00a0ruce, a p\u0159itom se rozhl\u00ed\u017eel po ostatn\u00edch Billov\u00fdch podivn\u00fdch pam\u00e1tk\u00e1ch. \u201eKdo by si kupoval star\u00fd \u00fatr\u017eek vstupenky?\u201c Podivil se.
\nUsm\u00e1l se a cht\u011bl l\u00edstek vr\u00e1tit, kdy\u017e se zastavil.
\nJeho pozornost upoutala stejn\u00e1 fotografie, kter\u00e1 u\u017e jednou p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny jeho zv\u011bdavost p\u0159it\u00e1hla. Byla to ta sam\u00e1, na n\u00ed\u017e byli Bill a mlad\u00e1 \u017eena, oba v\u00a0sepran\u00e9m a vybledl\u00e9m oble\u010den\u00ed a s\u00a0natup\u00edrovan\u00fdmi vlasy. Kdy\u017e si v\u0161ak fotografii prohl\u00ed\u017eel z mnohem v\u011bt\u0161\u00ed bl\u00edzkosti ne\u017e p\u0159edt\u00edm, v\u0161iml si n\u011bkolika zcela zvl\u00e1\u0161tn\u00edch v\u011bc\u00ed. Spr\u00e1vn\u011b usoudil, \u017ee v pozad\u00ed nejsou \u017e\u00e1dn\u00e9 lucerny, kter\u00e9 by ukazovaly na Halloween, ale m\u00fdlil se ohledn\u011b kv\u011btin. To, co pova\u017eoval za kv\u011btiny, byly jen stromy stoj\u00edc\u00ed pod\u00e9l cesty ve vzd\u00e1len\u00e9m pozad\u00ed.<\/p>\n

A naho\u0159e v lev\u00e9m rohu fotografie, za Billem a d\u00edvkou, rozpoznal budovu \u2013 ar\u00e9nu.
\nO\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily je\u0161t\u011b v\u00edc, kdy\u017e je p\u0159imhou\u0159il, aby rozeznal n\u00e1zev na budov\u011b, kter\u00fd byl rozost\u0159en\u00fd, proto\u017ee nad dve\u0159mi na stadion st\u00e1l n\u00e1pis: Reunion Arena
\nM\u00edsto toho, aby si \u0159ekl, \u017ee je Bill prost\u011b jen trochu podiv\u00edn, sna\u017eil se vymyslet n\u011bjak\u00e9 logick\u00e9 z\u00e1v\u011bry. Ale ka\u017ed\u00fd z\u00e1v\u011br, ke kter\u00e9mu do\u0161el, se mu zd\u00e1l mnohem p\u0159ita\u017een\u011bj\u0161\u00ed za vlasy ne\u017e ten p\u0159edchoz\u00ed, a tak rozt\u0159esen\u00fdmi prsty sundal fotografii ze zdi. Fotka se mu v rukou t\u0159\u00e1sla. Chv\u011bn\u00ed na okam\u017eik ustalo, kdy\u017e mlad\u00edka zaplavila naprost\u00e1 zmatenost, kter\u00e1 ho \u0161okovala tak prudce, \u017ee by p\u0159\u00edsahal, \u017ee se mu na celou minutu zasekl dech v hrdle. V prav\u00e9m doln\u00edm rohu r\u00e1me\u010dku bylo toti\u017e vyti\u0161t\u011bno standardn\u00ed datum: 08 – 11 – ’81.
\nJeho mysl p\u0159ekypovala my\u0161lenkami, mo\u017enosti, logikou i nerozumem. Na vte\u0159inu m\u011bl pocit, \u017ee mo\u017en\u00e1 vstoupil do domu nespr\u00e1vn\u00e9 osoby, \u017ee narazil na pokoj nespr\u00e1vn\u00e9 osoby a \u017ee si prohl\u00ed\u017e\u00ed star\u00e9 pam\u00e1tky nespr\u00e1vn\u00e9 osoby. Byl to nepravd\u011bpodobn\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159, ale Tomovi p\u0159ipadal lep\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00e1koli realita, ke kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b bl\u00ed\u017eil.
\nProto\u017ee tohle?<\/p>\n

\u201eTam mus\u00ed b\u00fdt chyba,\u201c \u0159ekl Tom nahlas a jeho vlastn\u00ed hlas ho donutil nadsko\u010dit, proto\u017ee ne\u010dekal, \u017ee se jeho my\u0161lenka prom\u011bn\u00ed ve slova. Ale jeho hlas sta\u010dil k tomu, aby ho vr\u00e1til do reality a zp\u00e1tky do Billova pokoje, kde st\u00e1l s datovanou fotografi\u00ed, je\u017e musela b\u00fdt fale\u0161n\u00e1.
\nNebo je to mo\u017en\u00e1 jeho t\u00e1ta,<\/em> ta my\u0161lenka proplouvala jeho mysl\u00ed a zastavila ho, aby se neoto\u010dil a nevyb\u011bhl z m\u00edstnosti, aby se do\u017eadoval n\u011bjak\u00e9ho vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed.
\nJo, mo\u017en\u00e1 je to jeho otec<\/em>. Klidn\u011b to tak mohlo b\u00fdt, v\u011bd\u011bl, \u017ee mohlo. Nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl \u017e\u00e1dnou fotku Billov\u00fdch rodi\u010d\u016f, tak\u017ee to mo\u017en\u00e1 byli tihle dva lid\u00e9. Jist\u011b, ten mu\u017e vypadal stejn\u011b jako Bill te\u010f, ale tak u\u017e to v \u017eivot\u011b chod\u00ed \u2013 d\u011bti se podobaj\u00ed sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm. Vzhledem k tomu, \u017ee se Bill narodil v polovin\u011b osmdes\u00e1t\u00fdch let, znamenalo by to, \u017ee mu\u017e a \u017eena na fotografii jsou v nejlep\u0161\u00edm v\u011bku mlad\u00fdch rodi\u010d\u016f. Jo, rodi\u010de, ten n\u00e1pad se Tomovi l\u00edbil.
\nKdy\u017e se v\u0161ak na fotku d\u00edval o n\u011bco d\u00e9le, srdce se mu sev\u0159elo.
\nMezi Billem a mlad\u00edkem na fotografii bylo p\u0159\u00edli\u0161 mnoho shodn\u00fdch rys\u016f. Stejn\u00fd byl v\u00fdrazn\u00fd oblouk prav\u00e9ho obo\u010d\u00ed, nerovnom\u011brn\u00e9 zak\u0159iven\u00ed horn\u00edho rtu a sklon nosu a\u017e po \u00fapln\u011b stejn\u00e9 znam\u00e9nko na prav\u00e9 stran\u011b brady. Nikdy nevid\u011bl d\u00edt\u011b, kter\u00e9 by se tolik podobalo sv\u00e9mu otci, a \u010d\u00edm v\u00edc si ho prohl\u00ed\u017eel, t\u00edm nepravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed se mu ten sc\u00e9n\u00e1\u0159 za\u010d\u00ednal zd\u00e1t. To v\u0161e ponech\u00e1valo jen jednu mo\u017enost, a to mo\u017enost, ze kter\u00e9 se mu zvedal \u017ealudek roz\u010dilen\u00edm a na\u0161tv\u00e1n\u00edm.<\/p>\n

Tom se zhluboka nadechl a zam\u00ed\u0159il z lo\u017enice s fotografi\u00ed i star\u00fdm l\u00edstkem na koncert v ruce. Kdy\u017e se vydal kr\u00e1tkou chodbou do kuchyn\u011b, m\u011bl nakr\u010den\u00e9 obo\u010d\u00ed a zamra\u010den\u00fd v\u00fdraz. P\u0159edm\u011bty se mu st\u00e1le je\u0161t\u011b chv\u011bly v t\u0159esouc\u00edch se prstech prav\u00e9 ruky, ale v tuto chv\u00edli se net\u0159\u00e1sl ani tak zmatkem a \u0161okem, jako sp\u00ed\u0161 vztekem.
\nZpomalil, kdy\u017e dorazil do mal\u00e9 kuchyn\u011b, a ud\u011blal jen jeden krok na linoleovou podlahu m\u00edstnosti, aby dal najevo svou p\u0159\u00edtomnost.
\nBill se p\u0159i tom zvuku oto\u010dil od spor\u00e1ku a pon\u011bkud drze, ale up\u0159\u00edmn\u011b se usm\u00e1l. \u201eOh ahoj,\u201c pozdravil a oto\u010dil se zp\u00e1tky k hrnci, o kter\u00fd se staral, \u201ep\u0159ed p\u00e1r minutami jsem na tebe volal, ale neodpov\u00eddal jsi, tak jsem tu pe\u010deni vyt\u00e1hl s\u00e1m. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem m\u011bl zrovna volnou ruku. Za p\u00e1r minut bude hotovo.\u201c
\nTom ne\u0159ekl ani slovo.<\/p>\n

A Billovi to ticho po uplynut\u00ed napjat\u00e9 p\u016flminuty zjevn\u011b nedalo, proto\u017ee se kone\u010dn\u011b oto\u010dil a zad\u00edval se na n\u011bj. \u010celo se mu svra\u0161tilo nejistotou. \u201eTome?\u201c Zeptal se a nespou\u0161t\u011bl z mlad\u00edka o\u010di. N\u011bco na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i p\u0159im\u011blo jeho org\u00e1ny se rozechv\u011bt. P\u0159estal m\u00edchat, odlo\u017eil l\u017e\u00edci a ud\u011blal krok od spor\u00e1ku, proto\u017ee m\u011bl pocit, jako by ho nap\u011bt\u00ed v atmosf\u00e9\u0159e n\u00e1hle zahalilo zlov\u011bstn\u00fdm, zlomysln\u00fdm objet\u00edm. Zachv\u011bl se. \u201eCo se d\u011bje?\u201c
\nTom zvedl pravou ruku natolik, aby uk\u00e1zal dva p\u0159edm\u011bty, kter\u00e9 v\u00a0n\u00ed dr\u017eel. Vid\u011bl, jak se Billovy o\u010di lehce roz\u0161\u00ed\u0159ily, ale pokra\u010doval v ot\u00e1zk\u00e1ch: \u201eKolik, \u017ee ti p\u0159esn\u011b je? A ne\u0159\u00edkej, \u017ee p\u011btadvacet.\u201c
\nHo\u0159kost v Tomov\u011b t\u00f3nu Billovi napov\u011bd\u011bla, \u017ee nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00fd prostor pro le\u017e, a dokonce ani trochu prostoru pro to, aby pravdu natahoval. V hrudi mu zadun\u011blo, srdce mu bu\u0161ilo takovou rychlost\u00ed, \u017ee m\u011bl pocit, jako by mu \u017eebra neust\u00e1le vibrovala. A je to tady, <\/em>do\u0161lo mu, bez ohledu na to, jak moc si p\u0159\u00e1l, aby to tak nebylo. Ale s\u00a0tak vyschl\u00fdmi \u00fasty, \u017ee by p\u0159\u00edsahal, \u017ee suchost zp\u016fsobilo horko, kter\u00e9 zachv\u00e1tilo jeho tv\u00e1\u0159e, \u0159ekl Tomovi s takovou odvahou, kterou jen dok\u00e1zal sebrat: \u201eChce\u0161 sly\u0161et p\u0159\u00edb\u011bh?\u201c<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eMus\u00ed\u0161 m\u00edt otev\u0159enou mysl,\u201c za\u010dal Bill o chv\u00edli pozd\u011bji pot\u00e9, co trval na tom, aby se alespo\u0148 najedli, ne\u017e j\u00eddlo \u00fapln\u011b vystydne. Tom za celou dobu nepromluvil a neud\u011blal to ani te\u010f, kdy\u017e se usadili v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Jejich tal\u00ed\u0159e le\u017eely zapomenut\u00e9 v kuchyni, je\u0161t\u011b pokryt\u00e9 zbytky, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u00e1dob\u00ed m\u016f\u017ee po\u010dkat. A tak se zabo\u0159il do pol\u0161t\u00e1\u0159e na vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b pohovky u zdi, zat\u00edmco Tom se zdr\u017eoval o n\u011bkolik metr\u016f d\u00e1l na \u017eidli, kterou si p\u0159it\u00e1hl z\u00a0kuchyn\u011b. Vypadal emo\u010dn\u011b rozpolcen\u00fd mezi strachem a naprost\u00fdm vztekem.
\n\u201eA a\u0165 dneska \u0159eknu cokoli, v\u0161echno, co ti \u0159eknu,\u201c pokra\u010doval Bill a sn\u00ed\u017eil t\u00f3n. St\u0159etl se s Tomov\u00fdm chmurn\u00fdm pohledem. \u201eMus\u00ed to z\u016fstat mezi n\u00e1mi dv\u011bma. Mus\u00ed\u0161 mi to sl\u00edbit, Tome, bez ohledu na to, jestli bude\u0161 v\u011b\u0159it tomu, co ti \u0159eknu, nebo ne.\u201c
\nMlad\u00edkovi cuklo obo\u010d\u00ed, jeho vr\u00e1ska na zlomek vte\u0159iny ochabla, ale jednou strnule p\u0159ik\u00fdvl. \u201eOkay.\u201c
\n\u201eOkay,\u201c zopakoval Bill a p\u0159ejel si dlan\u011bmi po stehnech pokryt\u00fdch tmav\u00fdmi d\u017e\u00ednami. Ne\u017e za\u010dal, zhluboka se nadechl, a\u010dkoli skute\u010dn\u011b netu\u0161il, kde v\u016fbec za\u010d\u00edt. Bylo toho tolik, co by m\u011bl \u0159\u00edct, tolik, o co by se m\u011bl pod\u011blit, aby Tom pochopil, ale nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, jak\u00fdm zp\u016fsobem \u0159\u00edct to, co bylo pot\u0159eba. Rychle si proch\u00e1zel \u010detn\u00e9 mo\u017enosti v\u00fdchodisek; mo\u017enosti mu hlavou poskakovaly rychleji, ne\u017e je dok\u00e1zal pob\u00edrat. Nem\u011bl \u010das zva\u017eovat, kter\u00e1 cesta je ta spr\u00e1vn\u00e1, a tak si s rozt\u0159esen\u00fdm v\u00fddechem naslepo vybral a zeptal se: \u201ePamatuje\u0161 si na n\u00e1\u0161 prvn\u00ed den, kdy jsme se potkali, a jak ses m\u011b ptal, jestli m\u011b n\u00e1hodou odn\u011bkud nezn\u00e1\u0161? Jestli jsme se u\u017e n\u011bkdy potkali?\u201c<\/p>\n

Nemyslel si, \u017ee by se vr\u00e1ska, kter\u00e1 se Tomovi usadila na \u010dele, mohla je\u0161t\u011b v\u00edc prohloubit, ale stalo se. I p\u0159esto Tom p\u0159ik\u00fdvl.
\n\u201eNo,\u201c za\u010dal Bill a neodv\u00e1\u017eil se od Toma odtrhnout o\u010di, dokud se mu nesv\u011b\u0159il se svou odpov\u011bd\u00ed. \u201eLhal jsem, kdy\u017e jsem ti \u0159ekl, \u017ee ne, Tome. Odn\u011bkud m\u011b opravdu zn\u00e1\u0161 a u\u017e jsme se potkali. V minulosti jsme se potkali v\u00edc ne\u017e p\u00e1rkr\u00e1t, ale poka\u017ed\u00e9 jsem t\u011b poznal jako n\u011bkoho, kdo byl trochu jin\u00fd, ne\u017e jsi te\u010f ty.\u201c
\nOdml\u010del se a nechal mlad\u00edkovi dostatek \u010dasu, aby mu sko\u010dil do \u0159e\u010di s n\u011bjakou ot\u00e1zkou, s\u00a0n\u011bjak\u00fdm zmaten\u00edm, mo\u017en\u00e1 i s prosbou o dal\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed, ale pauza z\u016fstala beze slova. Tom se jen d\u00edval p\u0159\u00edmo na Billa a jeho o\u010di se nepohnuly. V rukou st\u00e1le sv\u00edral fotografii a \u00fatr\u017eek vstupenky a ml\u010dky \u010dekal, a\u017e Bill bude pokra\u010dovat.
\n\u201ePod\u00edvej, \u0159eknu to na rovinu. Nebudu chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e, dob\u0159e?\u201c
\nNeobjevil se ani n\u00e1znak souhlasu, ani nesouhlasu, a tak Bill pokra\u010doval.
\n\u201ePoprv\u00e9 jsem t\u011b poznal jako Karla.\u201c
\nTom nad novou informac\u00ed rychle zamrkal a zjevn\u011b nech\u00e1pal.<\/p>\n

\u201eJe to u\u017e hodn\u011b, hodn\u011b d\u00e1vno, Tome,\u201c za\u010dal Bill, a ta slova z\u00a0jeho \u00fast vych\u00e1zela s lehkost\u00ed, kdy\u017e pokra\u010doval. \u201eBylo to na za\u010d\u00e1tku \u0161estn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed a jmenoval ses Karl. Ty a j\u00e1 jsme si byli bl\u00edzc\u00ed. Byli jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9, brat\u0159i, vlastn\u011b dvoj\u010data, i kdy\u017e mi to v\u017edycky p\u0159ipadalo v\u00edc ne\u017e jen to. M\u00e1ma s t\u00e1tou v\u017edycky \u0159\u00edkali, \u017ee je mezi n\u00e1mi nesl\u00fdchan\u00e9 pouto. \u0158\u00edkali, \u017ee bychom si ho m\u011bli v\u00e1\u017eit, proto\u017ee je to jedna z t\u011bch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 se objev\u00ed jen jednou za \u017eivot. Ale asi se m\u00fdlili. To bylo poprv\u00e9, co jsme se poznali, nebo aspo\u0148 pokud si vzpom\u00edn\u00e1m. A pr\u00e1v\u011b v t\u00e9 dob\u011b se v\u0161echno zm\u011bnilo. Kdy\u017e n\u00e1m bylo sedmn\u00e1ct, v\u0161ichni \u010dty\u0159i jsme se vydali na cestu za oce\u00e1n, abychom za\u010dali nov\u00fd \u017eivot v nov\u00e9 zemi. M\u011bl to b\u00fdt spln\u011bn\u00fd sen, svoboda jako nikdy p\u0159edt\u00edm, ale ty jsi na t\u00e9 cest\u011b onemocn\u011bl. Zb\u00fdvaly dva dny, kdy jsme m\u011bli zakotvit na pevnin\u011b, ale ty ses toho nedo\u017eil.\u201c Billovi p\u0159i t\u00e9 vzpom\u00ednce zvlhly o\u010di a ne\u017e pokra\u010doval d\u00e1l, ot\u0159el si je h\u0159betem ruky.<\/p>\n

\u201e\u0158ekl jsem ti, \u017ee se brzy uvid\u00edme, a myslel jsem, \u017ee to tak bude. Myslel jsem si, \u017ee za p\u00e1r let, n\u011bkde na konci, se n\u011bco stane a j\u00e1 odlet\u00edm do nebe nebo do n\u011bjak\u00e9ho posmrtn\u00e9ho \u017eivota, kde str\u00e1v\u00edm zbytek v\u011b\u010dnosti po tv\u00e9m boku. Tak to m\u011blo b\u00fdt, Tome, a tak by to taky bylo. Ale za\u010daly se d\u00edt divn\u00e9 v\u011bci. Roky ub\u00edhaly beze zm\u011bny, ale jak se roky p\u0159el\u00e9valy v desetilet\u00ed, za\u010dal jsem si uv\u011bdomovat, \u017ee\u2026 jsem divn\u00fd. Nest\u00e1rnul jsem, ne fyzicky. Rodi\u010de si dokonce v\u0161imli, \u017ee st\u00e1le z\u016fst\u00e1v\u00e1m mlad\u00fd, i kdy\u017e m\u00e1ma to v\u017edycky jenom p\u0159e\u0161la jako kompliment a v\u017edycky se divila, jak to d\u011bl\u00e1m. A j\u00e1 se tomu dlouho jen sm\u00e1l a myslel si, jak\u00e9 m\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed. Ale jednou jsem byl na dvo\u0159e a l\u00e1mal jsem velkou v\u011btev, kter\u00e1 spadla a d\u016fm minula jen o p\u00e1r metr\u016f. U\u017e je to tak d\u00e1vno, \u017ee si ani p\u0159esn\u011b nepamatuju, co se ten den stalo, jestli se mi z horka zaml\u017eila mysl, nebo jsem jen p\u0159i pr\u00e1ci pod\u0159imoval, to si nepamatuju. Ale uklouzly mi ruce a sekera, se kterou jsem pracoval, m\u011b sekla p\u0159\u00edmo do n\u00e1rtu. Kdy\u017e jsem ji vyt\u00e1hl, byla na \u010depeli krev, ale ne\u017e jsem si sundal zbytky boty\u2026 Noha byla jako nov\u00e1. K\u016f\u017ee byla \u010dist\u00e1 a jasn\u00e1. Dokonce v\u00a0m\u00edst\u011b, kde m\u011bla b\u00fdt hlubok\u00e1, o\u0161kliv\u00e1 r\u00e1na, nebylo ani \u0161kr\u00e1bnut\u00ed\u2026 A tohle se nedalo nazvat jen tak n\u011bjak\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm.\u201c<\/p>\n

Bill zavrt\u011bl hlavou a kone\u010dn\u011b ud\u011blal kr\u00e1tkou pauzu. V \u00fastech m\u011bl sucho, a\u010dkoli ruce m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b kluzk\u00e9 od vrstvy potu, kdy\u017e se mu prsty d\u00e1l chv\u011bly nervozitou. Teprve pak si uv\u011bdomil, \u017ee se mu t\u0159ese cel\u00e9 t\u011blo, a odtrhl od Toma o\u010di.
\nKdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 st\u00e1le je\u0161t\u011b slovo, sebral dostatek odvahy, aby o minutu pozd\u011bji pokra\u010doval. \u201eA kdy\u017e se to stalo, utekl jsem. Nev\u011bd\u011bl jsem, co se d\u011bje a co m\u00e1m d\u011blat. Nemohl jsem to \u0159\u00edct ani Elizabeth \u2013 to byla tehdy moje \u017eena \u2013 ani t\u00e1tovi, dokonce ani m\u00e1m\u011b. Byli by stejn\u011b zmaten\u00ed jako j\u00e1 a j\u00e1 necht\u011bl, aby si d\u011blali starosti nebo aby se na m\u011b d\u00edvali n\u011bjak jinak. A tak jsem si sbalil to m\u00e1lo v\u011bc\u00ed, co jsem ten ve\u010der m\u011bl, a ode\u0161el. A u\u017e tehdy, tak brzy, jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je n\u011bco jinak, \u017ee je na mn\u011b n\u011bco jinak, jen jsem je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl co. Teprve kdy\u017e jsem si je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t v\u0161iml, \u017ee se moje t\u011blo tak rychle uzdravuje, za\u010daly se mi hlavou honit mo\u017enosti. Chci \u0159\u00edct, \u017ee se psal teprve rok 1600; nehodlal jsem jen tak skon\u010dit u n\u011bjak\u00e9ho z\u00e1v\u011bru z jin\u00e9ho sv\u011bta, u n\u011b\u010deho, co je\u0161t\u011b dneska pova\u017eujeme za fantasy a sci-fi. I kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je s m\u00fdm t\u011blem n\u011bco jinak, v\u00e1\u017en\u011b jsem, mysl\u00edm t\u00edm jako opravdu, jsem neza\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let o minulosti, dokud mi nebylo osmdes\u00e1t a j\u00e1 st\u00e1le vypadal na dvacet.\u201c<\/p>\n

\u201eA tehdy jsem si kone\u010dn\u011b vzpomn\u011bl na jednu v\u011bc. V den, kdy jsme odj\u00ed\u017ed\u011bli do z\u00e1mo\u0159\u00ed, jsem se p\u0159ed vyplut\u00edm lodi potuloval po r\u016fzn\u00fdch st\u00e1nc\u00edch. Cht\u011bl jsem n\u011bjakou mali\u010dkost, jen n\u011bco, abych to m\u011bl a mohl vzpom\u00ednat na n\u00e1\u0161 posledn\u00ed den ve star\u00e9 vlasti, v\u00ed\u0161? Byla tam takov\u00e1 drobn\u00e1, star\u00e1 a k\u0159ehk\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 post\u00e1vala u mal\u00e9ho stolku. M\u011bla tam spoustu drobnost\u00ed, ale m\u011b zaujaly mal\u00e9 hlin\u011bn\u00e9 lahvi\u010dky, na kter\u00fdch byla vy\u0159ez\u00e1na panoramata m\u011bsta vedle p\u0159\u00edstavu. Byly tak mal\u00e9 a\u2026 a slo\u017eit\u00e9. Pan\u00ed, kter\u00e1 je prod\u00e1vala, m\u011bla takov\u00fd l\u00e1man\u00fd p\u0159\u00edzvuk, ale \u0159\u00edkala, \u017ee jsou dobr\u00e9 pro zdrav\u00ed a opakovala to po\u0159\u00e1d, jako by to byl jej\u00ed prodejn\u00ed argument. Vzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee jsem nebyl schopn\u00fd pochopit v\u0161echno, co se mi o tom sna\u017eila \u0159\u00edct, ale nakonec jsem si koupil dv\u011b, jednu pro sebe a jednu pro tebe. Myslel jsem, \u017ee bys ji ocenil jako pam\u00e1tku, a cht\u011bl jsem t\u011b p\u0159ekvapit, a\u017e se v nov\u00e9 zemi zabydl\u00edme. Ale kdy\u017e v\u011bci ne\u0161ly podle pl\u00e1nu, zapomn\u011bl jsem na n\u011b. Musely uplynout roky, ne\u017e jsem na n\u011b v na\u0161em nov\u00e9m domov\u011b narazil. Ur\u010dit\u011b to bylo n\u011bkdy v dob\u011b, kdy jsme se s Elizabeth brali a sna\u017eili se v\u0161echno p\u0159eorganizovat, aby se ke mn\u011b mohla nast\u011bhovat, proto\u017ee pen\u011bz bylo m\u00e1lo a tak. Tak\u017ee mi muselo b\u00fdt tak t\u0159iadvacet, \u010dty\u0159iadvacet mo\u017en\u00e1 p\u011btadvacet, kdy\u017e jsem jednu z t\u011bch lahv\u00ed na\u0161el a vypil. U\u017e si ani nepamatuju, kdy p\u0159esn\u011b to bylo, ale to je jedin\u00e1 v\u011bc, kterou jsem po v\u0161ech t\u011bch letech tak n\u011bjak zapomn\u011bl. A pak jsi tu ty,\u201c \u0159ekl Bill a odml\u010del se, kdy\u017e se odv\u00e1\u017eil pod\u00edvat na Toma.
\nTo byla chyba.
\n\u017daludek se mu ne\u0161\u0165astn\u011b p\u0159evr\u00e1til.
\nP\u0159inutil se v\u0161ak pokra\u010dovat.<\/p>\n

\u201eBylo skoro sedmn\u00e1ct\u00e9 stolet\u00ed, kdy\u017e jsem na tebe narazil znovu. Vlastn\u011b jsi mi tehdy vb\u011bhl pod ko\u010d\u00e1r. Vyb\u011bhl jsem p\u0159\u00edmo na ulici za m\u00ed\u010dem pro jedno z d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 si hr\u00e1lo p\u0159ed kostelem. Pod\u00edval ses na m\u011b t\u011bma o\u010dima, kter\u00e9 jsem znal. Poznal jsem tv\u00e9 o\u010di, ale tebe ne. Byl jsi ni\u017e\u0161\u00ed, mo\u017en\u00e1 taky trochu podiv\u00edn, ale tv\u00e9 o\u010di mi byly tak pov\u011bdom\u00e9. A usm\u00e1l ses na m\u011b, jako bys m\u011b tak\u00e9 poznal. Dokonce ses nahlas zeptal: \u201eNepotkali jsme se u\u017e n\u011bkdy?\u201c Tehdy jsem \u0159ekl, \u017ee ne, a tomu jsem samoz\u0159ejm\u011b v\u011b\u0159il,\u201c \u0159ekl Bill a na rtech se mu p\u0159i vzpom\u00ednce objevil tajemn\u00fd \u00fasm\u011bv. \u201eBylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, setkat se s tebou. J\u00e1, m\u011bl jsem pocit, \u017ee t\u011b okam\u017eit\u011b zn\u00e1m, i kdy\u017e jsi byl \u00fapln\u011b ciz\u00ed \u010dlov\u011bk. A tehdy jsi byl jen cizinec, mu\u017e jm\u00e9nem Benjamin, kter\u00e9ho jsem si zamiloval jako ka\u017ed\u00e9ho jin\u00e9ho. Ale jak jsme spolu tr\u00e1vili roky, za\u010dal jsem si na tob\u011b v\u0161\u00edmat v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 mi byly tak\u2026 pov\u011bdom\u00e9 a zn\u00e1m\u00e9, i kdy\u017e jsem si z toho tehdy nic moc ned\u011blal. Myslel jsem si, \u017ee si jen p\u0159ipom\u00edn\u00e1m lidi, kter\u00e9 jsem miloval, nic jin\u00e9ho. To platilo, dokud jsem se s\u00a0tebou nesetk\u00e1val znovu a znovu. Odch\u00e1zel jsi jako jeden \u010dlov\u011bk, a pak jsem o p\u00e1r des\u00edtek let pozd\u011bji n\u00e1hodou narazil na osobu tak neskute\u010dn\u011b pov\u011bdomou. A zd\u00e1lo se, \u017ee poka\u017ed\u00e9 se m\u011b ten \u010dlov\u011bk zeptal, zda se zn\u00e1me nebo jestli m\u011b odn\u011bkud nezn\u00e1. Chv\u00edli mi trvalo, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee ti lid\u00e9, \u017ee ti v\u0161ichni jsi ty, jen\u2026 trochu jinak.\u201c
\nZvedl o\u010di a zad\u00edval se p\u0159\u00edmo na Toma.<\/p>\n

\u201eA tentokr\u00e1t, Tome,\u201c pokra\u010doval, \u201ejedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u011b ujistila, byl ten sen, kter\u00fd jsi m\u011bl p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny. Pamatuje\u0161? Ten, ve kter\u00e9m to vypadalo, \u017ee po n\u00e1s jde cel\u00e1 komunita, a j\u00e1 jsem ode\u0161el a \u0159ekl ti, \u017ee by bylo p\u0159\u00edli\u0161 nebezpe\u010dn\u00e9, abys ode\u0161el se mnou \u2013 ten byl skute\u010dn\u00fd. To se stalo. V polovin\u011b osmn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed. N\u011bkdy bych ti o tom mohl vypr\u00e1v\u011bt.\u201c
\nAle nevypadalo to, \u017ee by se o ten p\u0159\u00edb\u011bh m\u011bl v\u00a0dohledn\u00e9 dob\u011b pod\u011blit, alespo\u0148 ne podle toho, co dok\u00e1zal vy\u010d\u00edst z Tomovy tv\u00e1\u0159e.
\nMlad\u00edk st\u00e1le vypadal rozpolcen\u00fd mezi sv\u00fdmi emocemi. V jednu chv\u00edli m\u011bl o\u010di do\u0161iroka rozev\u0159en\u00e9 hr\u016fzou, vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159imhou\u0159en\u00e9 v\u00a0zamra\u010den\u00ed, a pak, kdyby ho Bill neznal, by \u0159ekl, \u017ee vypad\u00e1 sp\u00ed\u0161 smutn\u011b.
\n\u201ePod\u00edvej, j\u00e1 v\u00edm, jak to zn\u00ed, Tome,\u201c \u0159ekl Bill a zti\u0161il hlas, \u201eale ty\u2026 ty jsi to cht\u011bl v\u011bd\u011bt a j\u00e1 to p\u0159ed tebou nechci tajit\u2026\u201c
\n\u201eTak\u017ee mi chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee jsi vypil n\u011bjakej odvar z font\u00e1ny ml\u00e1d\u00ed, m\u016f\u017ee\u0161 \u017e\u00edt v\u011b\u010dn\u011b a j\u00e1 jsem tvoje reinkarnovan\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 nap\u0159\u00ed\u010d \u017eivotem potk\u00e1v\u00e1\u0161?\u201c P\u0159eru\u0161il ho mlad\u00edk velmi hlasit\u011b, \u017ee skoro k\u0159i\u010del.
\nBill se pod Tomov\u00fdm v\u00fdbuchem st\u00e1hl a nedok\u00e1zal naj\u00edt hlas, aby odpov\u011bd\u011bl.<\/p>\n

Tom vztekle zafun\u011bl, vstal ze \u017eidle, popadl z boku pohovky bundu, z podlahy ta\u0161ku a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.
\nA\u010dkoli st\u00e1le nebyl schopen \u0159\u00edct ani slovo, Bill vysko\u010dil na nohy a t\u011bsn\u011b ho n\u00e1sledoval. \u201eTome\u2026\u201c zask\u0159ehotal p\u0159idu\u0161en\u011b ne\u010dekan\u00fdmi slzami, kdy\u017e se nat\u00e1hl, aby mlad\u00edka opatrn\u00fdm dotekem na pa\u017ei zastavil.
\nTom v\u0161ak p\u0159ed t\u00edm dotykem ucukl tak prudce, \u017ee upustil fotografii a \u00fatr\u017eek l\u00edstku a m\u00e1lem narazil do dve\u0159\u00ed. Nehnul se ani o p\u00ed\u010f, aby spadl\u00e9 p\u0159edm\u011bty zvedl.
\nTom na Billa jen zavrt\u011bl hlavou, o\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily a d\u00edval se na n\u011bj tak kriticky, \u017ee si Bill nikdy nepamatoval tak zlomysln\u00fd pohled.
\n\u201eJsi bl\u00e1zen,\u201c bylo jedin\u00e9, co stihl \u0159\u00edct, ne\u017e vyb\u011bhl ven a zabouchl za sebou dve\u0159e Billova domu.<\/p>\n

autor: izzap
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

original<\/strong><\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: izzap Chu\u0165 neskute\u010dna \u201eDob\u0159e, kdy\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat pomoc, houkni,\u201c zavolal Tom z lo\u017enice na Billa, kter\u00fd v ned\u011bli ve\u010der na za\u010d\u00e1tku prosince p\u0159ipravoval pro n\u011b dva ve\u010de\u0159i. Ve m\u011bst\u011b padal sn\u00edh jako tlust\u00e1 p\u0159ikr\u00fdvka, d\u00edky n\u00ed\u017e byly silnice t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le pokryt\u00e9,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79440072,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[812],"tags":[],"class_list":["post-79440085","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-soon-by-izzap"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440085","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79440085"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440085\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440086,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440085\/revisions\/79440086"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79440072"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79440085"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79440085"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79440085"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}