{"id":79440092,"date":"2024-11-16T15:00:41","date_gmt":"2024-11-16T14:00:41","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79440092"},"modified":"2024-11-14T18:40:03","modified_gmt":"2024-11-14T17:40:03","slug":"soon-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2024\/11\/16\/soon-7\/","title":{"rendered":"Soon 7."},"content":{"rendered":"

autor: izzap<\/strong><\/p>\n

Realita<\/strong><\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na vystoupil Tom z autobusu jako om\u00e1men\u00fd. Jeho bunda byla rozepnut\u00e1 a v neust\u00e1l\u00e9m v\u011btru se opakovan\u011b rozev\u00edrala. Doufal, \u017ee ho ostr\u00fd v\u00edtr probud\u00ed, \u017ee ho brut\u00e1ln\u011b ude\u0159\u00ed do tv\u00e1\u0159e \u2013 cokoliv, co ho vr\u00e1t\u00ed do reality, vytrhne ho z toho sv\u011bta fantazie, ve kter\u00e9m musel moment\u00e1ln\u011b \u017e\u00edt.
\nProto\u017ee tohle, tohle v\u0161echno, to nemohlo b\u00fdt skute\u010dn\u00e9. Nebo snad ano?
\nV\u011bd\u011bl, jak\u00e1 je odpov\u011b\u010f, ale kdy\u017e kr\u00e1\u010del od autobusov\u00e9 zast\u00e1vky ke sv\u00e9 koleji a nahoru do sv\u00e9ho pokoje a m\u00edjel hlou\u010dky student\u016f, kte\u0159\u00ed venku post\u00e1vali s u\u010debnicemi a pozn\u00e1mkami z prvn\u00edho dne semestru, p\u0159ipadal si neuv\u011b\u0159iteln\u011b hloup\u011b, a\u017e si nebyl tak jist\u00fd, jestli je tohle skute\u010dnost.
\nKdy\u017e zasunul kartu, aby se dostal do sv\u00e9ho pokoje na koleji, to, co mu p\u0159ipadalo skute\u010dn\u00e9, k jeho logick\u00e9mu zd\u011b\u0161en\u00ed chyb\u011blo.
\nN\u011bco mu chyb\u011blo, n\u011bco tak z\u00e1sadn\u00edho, \u017ee se p\u0159i vstupu do pokoje c\u00edtil pr\u00e1zdn\u00fd.
\nPot\u00e9, co shodil bundu na futon, se rozhl\u00e9dl po koleji. Derrick o\u010dividn\u011b je\u0161t\u011b spal, jak bylo v sobotu v poledne obvykl\u00e9. Nic se p\u0159\u00edli\u0161 neli\u0161ilo od v\u010derej\u0161\u00edho dne, i kdy\u017e bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee po jeho odchodu do\u0161lo k n\u011bjak\u00e9mu \u00faklidu.
\nV\u0161echno ostatn\u00ed v\u0161ak bylo stejn\u00e9 a obvykle byl tento pohled v\u00edce ne\u017e p\u0159\u00edjemn\u00fd. Obvykle zanech\u00e1val na jeho tv\u00e1\u0159i spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Obvykle toto m\u00edsto naz\u00fdval sv\u00fdm domovem.
\nAle kdy\u017e tu Tom te\u010f st\u00e1l a rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, je\u0161t\u011b nikdy se ve sv\u00e9m vlastn\u00edm domov\u011b nec\u00edtil tak ciz\u00ed.<\/p>\n

***<\/p>\n

\u0158ekl mu to.
\nUk\u00e1zal mu to.
\nBill tomu st\u00e1le nemohl uv\u011b\u0159it, kdy\u017e ve\u0161el do univerzitn\u00edho knihkupectv\u00ed a v zadn\u00ed m\u00edstnosti si odlo\u017eil kab\u00e1t a ta\u0161ku. Nikdy p\u0159edt\u00edm to nikomu neuk\u00e1zal, ani Tomovi v minulosti \u2013 nikdy se nedostal do bodu, kdy by to n\u011bco znamenalo.
\nRuce se mu t\u0159\u00e1sly, kdy\u017e zvedal pap\u00edrov\u00fd kel\u00edmek, aby si do n\u011bj nalil k\u00e1vu, kterou vzadu v obchod\u011b v\u017edycky uchov\u00e1vali \u010derstvou, ale kel\u00edmek se mu v ruce t\u0159\u00e1sl tak mocn\u011b, \u017ee ho postavil zp\u00e1tky na pult. Pomalu vydechl v nad\u011bji, \u017ee mu to pom\u016f\u017ee uklidnit nervy, ale sna\u017eil se marn\u011b. Adrenalin mu st\u00e1le stoupal a vnit\u0159nosti se mu houpaly, kdy\u017e se v\u011bnoval sv\u00fdm ka\u017edodenn\u00edm povinnostem, kdy dopl\u0148oval zbo\u017e\u00ed do n\u011bkter\u00fdch reg\u00e1l\u016f a ukl\u00edzel.
\nV\u011b\u0159\u00ed mi. <\/em>Ta my\u0161lenka neust\u00e1le poskakovala zam\u011bstnanci v hlav\u011b a opakovala se v jak\u00e9msi nekone\u010dn\u00e9m kolob\u011bhu. V\u011bd\u011bl, \u017ee mlad\u00edk st\u00e1le v\u00e1h\u00e1 a nen\u00ed ochoten p\u0159ijmout v\u0161echno tak rychle, ale v\u011b\u0159il mu natolik, \u017ee v\u010dera ve\u010der z\u016fstal.
\nZ\u016fstal. To samo o sob\u011b bylo v\u00edc ne\u017e dost na to, aby se Bill sebev\u011bdom\u011b usm\u00e1l.<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eL\u00edb\u00edm se ti te\u010f v\u00edc ne\u017e minule?\u201c Zeptal se Tom a drze se usm\u00e1l, kdy\u017e v posteli oto\u010dil hlavu na stranu a \u010delil tak Billovi tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159. Jejich nohy byly pod pe\u0159inou propleten\u00e9 a ruce spo\u010d\u00edvaly na k\u016f\u017ei, kter\u00e1 nebyla pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm jejich zv\u011bdav\u00fdch prst\u016f ciz\u00ed. St\u00e1le se je\u0161t\u011b pomalu probouzeli ze sp\u00e1nku a ani jeden z mu\u017e\u016f nevynalo\u017eil mnoho \u00fasil\u00ed, aby se od toho druh\u00e9ho odpoutal, a ani jeden z nich po tom p\u0159\u00edli\u0161 netou\u017eil.
\nBill se nad t\u00edm dotazem t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b zasm\u00e1l a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zabo\u0159il obli\u010dej do hu\u0148at\u00fdch p\u00e9\u0159ov\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f, kter\u00e9 le\u017eely v \u010dele postele, a oto\u010dil se, aby skryl nar\u016fstaj\u00edc\u00ed rum\u011bnec a zast\u00ednil si o\u010di p\u0159ed \u00fato\u010d\u00edc\u00edm rann\u00edm sluncem. \u201eNa tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,\u201c zast\u00e9nal do pol\u0161t\u00e1\u0159e a lehce sebou trhl, kdy\u017e uc\u00edtil \u0161t\u00edpnut\u00ed do b\u0159icha t\u011bsn\u011b nad pup\u00edkem.
\n\u201eMysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b,\u201c zavr\u010del Tom, i kdy\u017e st\u00e1le jemn\u011b, Billovi do ucha. \u201eJsem zv\u011bdav\u00fd.\u201c
\n\u201eJo, ale ty jsi zv\u011bdav\u00fd cel\u00fd t\u00fdden,\u201c pokra\u010doval Bill a mluvil do pol\u0161t\u00e1\u0159e, tak\u017ee jeho slova byla tlumen\u00e1, ale jeho podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed bylo z\u0159eteln\u00e9 a hlasit\u00e9. \u201eNem\u016f\u017ee\u0161 to na chvilku pustit z\u00a0hlavy?\u201c
\n\u201eJ\u00e1 to v\u011bd\u011bl,\u201c pronesl mlad\u00edk ho\u0159ce s pora\u017eeneck\u00fdm povzdechem. \u201eMinule jsem se ti l\u00edbil v\u00edc.\u201c
\n\u201eTo jsem nikdy ne\u0159ekl,\u201c zak\u0148u\u010del Bill, a kone\u010dn\u011b vyt\u00e1hl obli\u010dej z pol\u0161t\u00e1\u0159e, aby na Toma vrhl strnul\u00fd pohled. \u201eKrom\u011b toho jsem t\u011b minule moc dob\u0159e neznal.\u201c
\n\u201eProto\u017ee jsi m\u00edsto toho byl s n\u011bjakou holkou.\u201c
\n\u201eProto\u017ee jsem t\u011b a\u017e do ve\u010dera toho koncertu neznal, Tome, to u\u017e jsem ti \u0159\u00edkal,\u201c odseknul a kousl se do rtu, kdy\u017e vid\u011bl, jak \u0161k\u00e1dliv\u00fd \u00fasm\u011bv z Tomovy tv\u00e1\u0159e miz\u00ed a jeho rysy klesaj\u00ed do slab\u00e9ho v\u00fdrazu ubl\u00ed\u017eenosti. \u201eA jen si z toho d\u011bl\u00e1\u0161 legraci,\u201c pronesl nahlas, i kdy\u017e jeho t\u00f3n se zm\u00edrnil, a odvr\u00e1til provinil\u00fd pohled. \u201ePromi\u0148\u2026 j\u00e1 jen\u2026 to je jedno,\u201c odml\u010del se Bill a zavrt\u011bl hlavou o pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/p>\n

V n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch minut\u00e1ch, kdy oba le\u017eeli st\u00e1le zamotan\u00ed pod pe\u0159inou, zavl\u00e1dlo ticho. Tom v\u0161ak c\u00edtil, jak se Bill vzdaluje a pomalu se odtahuje, a tak ho zastavil. Vpl\u00ed\u017eil se nohama zp\u00e1tky mezi Billovy a vytvo\u0159il mu p\u0159ek\u00e1\u017eku, kdyby se rozhodl ut\u00e9ct \u00fapln\u011b.
\n\u201eBille,\u201c za\u0161eptal a p\u0159evalil se, a\u017e mohl polo\u017eit hlavu vedle Billovy na pol\u0161t\u00e1\u0159. Lehce se usm\u00e1l a naklonil krk natolik, aby mohl sv\u00e9ho mil\u00e9ho n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbit na sp\u00e1nek.
\nNa opl\u00e1tku se mu dostalo zmaten\u00e9ho pohledu.
\n\u201eOmlouv\u00e1m se,\u201c promluvil Tom d\u0159\u00edv, ne\u017e Bill sta\u010dil rozev\u0159\u00edt rty a \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo. \u201ePo\u0159\u00e1d zapom\u00edn\u00e1m, \u017ee tohle v\u0161echno bylo \u2013 je pro tebe skute\u010dn\u00e9.\u201c
\nBillovi se p\u0159es rty p\u0159ehnalo zamra\u010den\u00ed. \u201eJe to skute\u010dn\u00e9 i pro tebe, v\u00ed\u0161,\u201c odpov\u011bd\u011bl, i kdy\u017e zachoval klidn\u00fd hlas. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom si st\u00e1le zvyk\u00e1; v\u011bd\u011bl, \u017ee opravdov\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed se nevytvo\u0159\u00ed p\u0159es noc.
\n\u201eJ\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm,\u201c \u0159ekl Tom a jeho o\u010di p\u0159estaly zaost\u0159ovat, kdy\u017e hled\u011bl na okno za Billem. Jeho my\u0161lenky se na dlouhou chv\u00edli zatoulaly a p\u0159esunuly ke zm\u011bti neut\u0159\u00edd\u011bn\u00fdch vzpom\u00ednek a p\u0159\u00edb\u011bh\u016f. Za posledn\u00ed t\u00fdden toho nas\u00e1l tolik, \u017ee o tom, kter\u00e9 vzpom\u00ednky jsou jeho vlastn\u00ed a kter\u00e9 jsou jen p\u0159\u00edb\u011bhy o vzpom\u00ednk\u00e1ch, je\u017e \u00fadajn\u011b byly jeho, nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, u\u017e ne. V\u0161echno se za\u010d\u00ednalo m\u00edchat dohromady tak siln\u011b, \u017ee u\u017e nez\u016fst\u00e1vala jasn\u00e1 hranice mezi realitou a t\u00edm, co kdysi pova\u017eoval za v\u00fdmysly.<\/p>\n

Ty dv\u011b v\u011bci se prol\u00ednaly tak snadno, \u017ee se Tom ani nerozm\u00fd\u0161lel, ne\u017e vysv\u011btlil: \u201eN\u011bco z toho prost\u011b nen\u00ed tak jasn\u00fd, tak\u017ee n\u011bkdy to prost\u011b\u2026 P\u0159ipad\u00e1 mi to jako p\u0159\u00edb\u011bh,\u201c usm\u00e1l se nerv\u00f3zn\u011b, jako by se mu necht\u011blo takov\u00e9 informace v\u016fbec \u0159\u00edkat. \u201eK\u00e9\u017e by to tak nebylo.\u201c
\n\u201eP\u0159ekvapuje m\u011b, \u017ee si toho pamatuje\u0161 tolik, v\u00e1\u017en\u011b,\u201c p\u0159iznal Bill a rysy jeho tv\u00e1\u0159e o\u017eivil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e Toma hrav\u011b \u0161\u0165ouchl do boku ve snaze odleh\u010dit n\u00e1ladu. \u201eNo tak,\u201c zasm\u00e1l se, ne\u017e se posadil a vymotal nohy zpod pe\u0159iny. \u201eM\u00e1\u0161 hlad?\u201c
\n\u201eV\u017edycky m\u011b bere\u0161 jako Karla?\u201c
\nBill se oto\u010dil k Tomovi, kter\u00fd st\u00e1le sed\u011bl na posteli, a p\u0159i t\u00e9 ot\u00e1zce st\u00e1hl obo\u010d\u00ed. \u201eV\u017edycky?\u201c Zeptal se na potvrzen\u00ed a v odpov\u011b\u010f dostal p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. \u201eTome, j\u00e1 t\u011b zn\u00e1m jako tolik lid\u00ed, \u017ee by bylo sm\u011b\u0161n\u00e9, kdybych t\u011b poka\u017ed\u00e9 pova\u017eoval za stejnou osobu. Jako t\u0159eba kdy\u017e jsi byl Amelie? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem t\u011b nepova\u017eoval za Karla. Stejn\u011b jako te\u010f pro m\u011b,\u201c odml\u010del se, kdy\u017e p\u0159elezl p\u00e1r krok\u016f p\u0159es matraci, aby zmen\u0161il vzd\u00e1lenost mezi nimi, a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed rukou se dotkl Tomova ramene, \u201ejsi Tom.\u201c
\nNaklonil se k cudn\u00e9mu polibku, ale mlad\u00edk uhnul d\u0159\u00edv, ne\u017e se jejich rty mohly setkat.<\/p>\n

\u201ePo\u010dkej,\u201c \u0159ekl s rukama zvednut\u00fdma v pauze. \u201eByl jsem Amelie? To si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 prdel.\u201c
\n\u201eOh, o t\u00e9 jsem ti je\u0161t\u011b ne\u0159ekl?\u201c Zasm\u00e1l se Bill, naprosto pobaven\u00fd Tomov\u00fdm zd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem, a cestou ke dve\u0159\u00edm si obl\u00e9kl tepl\u00e1ky.
\n\u201eNe, ne\u0159ekl,\u201c odpov\u011bd\u011bl Tom a ka\u017edou minutou zn\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l vyd\u011b\u0161en\u011bji. \u201eMysl\u00edm, \u017ee jsi tuhle drobnost vynechal.\u201c
\n\u201eTaky jsi byl Elisabeth, n\u011bkdy p\u0159edt\u00edm.\u201c
\nTomovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily je\u0161t\u011b v\u00edc, pokud to v\u016fbec bylo mo\u017en\u00e9. \u201eElisabeth?!\u201c
\nStar\u0161\u00ed z nich se u\u0161kl\u00edbl a nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit sm\u00edchu, kter\u00fd mu vyklouzl ze rt\u016f. \u201ePoj\u010f, Lisbeth, ud\u011bl\u00e1m ti vafle.\u201c
\n\u201eNe\u0159\u00edkej mi tak!\u201c<\/p>\n

***<\/p>\n

\u201eAle no tak, jen mi to \u0159ekni,\u201c pob\u00eddl ho Tom a n\u00e1sledoval Billa ven z restaurace, p\u0159\u00edli\u0161 zabran\u00fd do rozhovoru, ne\u017e aby se obt\u011b\u017eoval obl\u00e9knout si bundu.
\nTo Bill u\u017e vklouzl do kab\u00e1tu, zapnul si v\u0161echny knofl\u00edky a st\u00e1le se t\u0159\u00e1sl s rukama pevn\u011b p\u0159itisknut\u00fdma k hrudi, kdy\u017e opatrn\u011b a co nejrychleji sestupoval po zledovat\u011bl\u00e9m chodn\u00edku. Na rtech m\u011bl st\u00e1le pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, ale \u00fanava v jeho o\u010d\u00edch vypov\u00eddala o n\u011b\u010dem \u00fapln\u011b jin\u00e9m.
\nI kdy\u017e se mu Tomova neust\u00e1l\u00e1 zv\u011bdavost l\u00edbila, n\u011bkdy mu p\u0159i\u0161la trochu moc, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e trval na tom, \u017ee ho bude po celou dobu j\u00eddla obt\u011b\u017eovat ot\u00e1zkami. Jako koho jsi m\u011b m\u011bl nejrad\u011bji? \u2026 Je tu je\u0161t\u011b n\u011bkdo jako ty? J\u00e1? My? Jak to v\u00ed\u0161? U\u017e jsi n\u011bkdy potkal lidi, jako jsme my? Pro\u010d nebydl\u00ed\u0161 v jejich bl\u00edzkosti? Opravdu se na m\u011b nezlob\u00ed\u0161? \u2026 Jestli jsme byli poprv\u00e9 brat\u0159i, neznamen\u00e1 to, \u017ee jsme v\u00e1\u017en\u011b, ale v\u00e1\u017en\u011b v h\u00e1ji? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee u\u017e nejsme p\u0159\u00edbuzn\u00ed, ale stejn\u011b, nen\u00ed to divn\u00fd? Jen trochu? \u2026 L\u00edb\u00edm se ti v\u00edc jako mu\u017e, nebo jako \u017eena? Po\u010dkej, jestli jsem byl tenkr\u00e1t \u017eena a my\u2026 Znamen\u00e1 to, \u017ee m\u00e1me\u2026?
\n<\/em>A to byla posledn\u00ed ot\u00e1zka, kterou Tom polo\u017eil, ne\u017e Bill kone\u010dn\u011b mohl \u010d\u00ed\u0161nici sebrat kreditn\u00ed kartu a vydat se ven z restaurace.<\/p>\n

\u201ePro\u010d mi nechce\u0161 odpov\u011bd\u011bt?\u201c Zeptal se Tom p\u0159ekvapen\u011b, dohnal druh\u00e9ho mu\u017ee a srovnal krok s jeho. \u201eJe to tolik d\u016fle\u017eit\u00fd?\u201c
\nK Billovu domu to bylo je\u0161t\u011b nejm\u00e9n\u011b osm pom\u011brn\u011b dlouh\u00fdch m\u011bstsk\u00fdch blok\u016f, ale Bill ml\u010del, zat\u00edmco pokra\u010dovali d\u00e1l.
\nTom si povzdechl, sp\u00ed\u0161 roz\u010dilen\u00edm ne\u017e \u010d\u00edmkoli jin\u00fdm. Bill mu b\u011bhem ve\u010de\u0159e zodpov\u011bd\u011bl t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny ot\u00e1zky a zd\u00e1lo se, \u017ee mu na n\u011b v\u00edc ne\u017e ochotn\u011b odpov\u00edd\u00e1. Ale jakmile nadhodil posledn\u00ed ot\u00e1zku, Bill zmlkl, a najednou p\u016fsobil otr\u00e1ven\u011b a naprosto na\u0161tvan\u011b. B\u011bhem vte\u0159iny se uzav\u0159el do sebe a Tom nemohl p\u0159ij\u00edt na to pro\u010d.
\n\u201eJe to n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem d\u016fle\u017eit\u00fd?\u201c Zeptal se po n\u011bkolika minut\u00e1ch, kdy\u017e zjistil, \u017ee proch\u00e1zej\u00ed kampusem, kter\u00fd je z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti opu\u0161t\u011bn\u00fd. V\u011bt\u0161ina student\u016f se vr\u00e1tila dom\u016f na zimn\u00ed pr\u00e1zdniny, proto\u017ee z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd t\u00fdden se ch\u00fdlil ke konci. Tom se v\u0161ak rozhodl, \u017ee na pr\u00e1zdniny dom\u016f nepojede, a p\u0159ijal pozv\u00e1n\u00ed str\u00e1vit zhruba m\u011bs\u00edc u Billa doma. Zd\u00e1lo se, \u017ee m\u00e1 hodn\u011b co doh\u00e1n\u011bt, a p\u0159edstava, \u017ee bude cel\u00fd m\u011bs\u00edc bez Billa, mu nezn\u011bla p\u0159\u00edli\u0161 l\u00e1kav\u011b. Ale jestli se Bill chystal takhle neb\u00fdvale uzav\u0159\u00edt, Tom za\u010dal uva\u017eovat, jestli se n\u00e1hodou nerozhodl \u0161patn\u011b.<\/p>\n

A kdy\u017e se Bill zastavil a oto\u010dil se na n\u011bj, ta my\u0161lenka mu prol\u00e9tla hlavou je\u0161t\u011b d\u016frazn\u011bji.
\n\u201eO takov\u00fdch v\u011bcech bychom se tady venku v\u016fbec nem\u011bli bavit, Tome,\u201c vy\u0161t\u011bkl a hlas m\u011bl stejn\u011b chladn\u00fd jako vzduch kolem nich. \u201eV\u00ed\u0161, kolik pohled\u016f jsme dneska u ve\u010de\u0159e schytali? Nen\u00ed to tak, \u017ee bychom byli zav\u0159en\u00ed v\u00a0na\u0161\u00ed mal\u00e9 soukrom\u00e9 bublin\u011b. Kdokoli n\u00e1s mohl sly\u0161et, Tome, kdokoli.\u201c
\n\u201e\u2026 Jestli t\u011b to tak moc tr\u00e1p\u00ed, tak pro\u010d jsi mi odpov\u00eddal?\u201c
\n\u201eJ\u00e1, j\u00e1\u2026 nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom,\u201c odpov\u011bd\u011bl Bill r\u00e1zn\u011b. Odvr\u00e1til pohled od Toma. \u201eA v\u016fbec, co na tom te\u010f z\u00e1le\u017e\u00ed? Odpov\u011bdi jsi dostal, tak poj\u010fme dom\u016f.\u201c
\nTom se ani nehnul.
\n\u201ePros\u00edm, nechci o tom mluvit tady venku. Pros\u00edm, Tome?\u201c Prosba v Billov\u011b hlase byla tak v\u00fdrazn\u00e1, \u017ee Tom nem\u011bl odvahu mu zk\u0159\u00ed\u017eit cestu, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e zahl\u00e9dl jeho o\u010di \u2013 byly v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm sv\u011btle skeln\u00e9, zalit\u00e9 slzami, kter\u00e9 ne\u010dekal. Roz\u010dilen\u00ed, kter\u00e9 poc\u00edtil, ho rychle p\u0159e\u0161lo a on slavnostn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Cht\u011bl se omluvit, ale nebyl si ani jist\u00fd, za co by se m\u011bl omlouvat.
\nRozhodl se, \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed ml\u010det, dokud nebudou doma. Ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem a zarazil se, kdy\u017e se k n\u011bmu Bill nep\u0159ipojil. Oto\u010dil se a zjistil, \u017ee na n\u011bj Bill nejist\u011b hled\u00ed. Mali\u010dko se usm\u00e1l a nat\u00e1hl ruku s dlan\u00ed vzh\u016fru a \u010dekal.<\/p>\n

Bill k\u00a0n\u011bmu pomalu do\u0161el a chytil ho za ruku. Byla tepl\u00e1, mnohem teplej\u0161\u00ed ne\u017e ta jeho, kter\u00e1 padla za ob\u011b\u0165 ledov\u00e9mu v\u00e1nku, jen\u017e se proh\u00e1n\u011bl mezi stromy. Usm\u00e1l se, vd\u011b\u010dn\u00fd za teplo, a propletl jejich prsty, zat\u00edmco pokra\u010dovali d\u00e1l po cest\u011b a nach\u00e1zeli \u00fat\u011bchu v tichu, kter\u00e9 mezi nimi zavl\u00e1dlo.
\nO chv\u00edli pozd\u011bji, jen asi blok od jejich c\u00edle, Tom stiskl Billovi ruku. U\u017e dlouho se jim nestalo, \u017ee by spolu pro\u017eili takovou chv\u00edli. Za posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f se toho tolik \u0159eklo, zazn\u011blo tolik ot\u00e1zek, kter\u00e9 \u017e\u00e1daly o odpov\u011bdi, \u017ee u\u017e skoro zapomn\u011bli, jak si u\u017e\u00edvat pohodl\u00ed ticha. Byla to v\u0161ak jedna z prvn\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 si Tom u Billa v\u0161iml. Mohl vedle n\u011bj sed\u011bt n\u011bkolik minut, p\u016fl hodiny, hodinu, jakkoli dlouho, ani\u017e by \u0159ekl jedin\u00e9 slovo, a odch\u00e1zel stejn\u011b emocion\u00e1ln\u011b napln\u011bn\u00fd, jako by se pr\u00e1v\u011b zapletli do hodinov\u00e9 hlubok\u00e9 diskuse.
\nBylo to uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee tento aspekt se nezm\u011bnil, zat\u00edmco v\u0161echno ostatn\u00ed ano.<\/p>\n

Tom se usm\u00e1l, c\u00edtil, jak mu Bill opl\u00e1c\u00ed drobn\u00fd stisk, kdy\u017e zahnuli za roh do Billovy ulice, a oto\u010dil k n\u011bmu hlavu, nap\u016fl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee u\u017e na n\u011bj Bill hled\u00ed. St\u0159etl se s o\u010dima druh\u00e9ho mu\u017ee a \u00fasm\u011bv mu lehce povadl, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee n\u011bkter\u00e9 z nevysv\u011btliteln\u00fdch slz se uvolnily a neuspo\u0159\u00e1dan\u011b si razily cestu po Billov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. \u201eV\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju, \u017ee?\u201c Zeptal se.
\nBill nejprve zmaten\u011b zamrkal, ale pak se lehce usm\u00e1l. \u201eV\u00edm.\u201c
\n\u201eNecht\u011bl jsem t\u011b na\u0161tvat,\u201c \u0159ekl mu Tom a zastavil se dole u schod\u016f, kter\u00e9 vedly do druh\u00e9ho patra dvojdomku.
\n\u201eJ\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne.\u201c
\n\u201eAle rozplakal jsem t\u011b, j\u00e1\u2026\u201c
\n\u201eNe, to nebylo kv\u016fli tob\u011b, to\u2026\u201c Bill zav\u00e1hal a zakoktal se, ne\u017e se nakonec odml\u010del a kousl se do jazyka. \u201ePoj\u010fme dovnit\u0159. Chci ti n\u011bco uk\u00e1zat.\u201c Tom Nakr\u010dil \u010delo. \u201ePoj\u010f,\u201c usm\u00e1l se Bill a k\u00fdvl hlavou ke dve\u0159\u00edm. \u201eMysl\u00edm, \u017ee se ti to bude l\u00edbit.\u201c<\/p>\n

Tom se u\u017e na nic neptal, kdy\u017e n\u00e1sledoval Billa po schodech nahoru a do domu. Posadil se, kdy\u017e mu Bill \u0159ekl, aby to ud\u011blal. Z\u016fstal sed\u011bt na pohovce, kdy\u017e mu Bill \u0159ekl, aby chv\u00edli vydr\u017eel, a jeho zv\u011bdavost exponenci\u00e1ln\u011b rostla, kdy\u017e na pom\u011brn\u011b dlouhou dobu zmizel ve sk\u0159\u00edni v p\u0159eds\u00edni. Na vte\u0159inu ho napadlo, jestli tam t\u0159eba nem\u00e1 tajnou cestu do Narnie (u\u017e nebyl zrovna z t\u011bch, kdo by zpochyb\u0148oval nepravd\u011bpodobn\u00e9), ale zvuk \u0161\u00e1tr\u00e1n\u00ed a n\u011bkolik nad\u00e1vek mu napov\u011bd\u011blo, \u017ee ne.
\n\u201eJe tam vzadu v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?\u201c Zak\u0159i\u010del Tom a nat\u00e1hl krk, aby nahl\u00e9dl do chodby. Na podlaze pokryt\u00e9 kobercem se v\u00e1lela hromada r\u016fzn\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f, z nich\u017e v\u011bt\u0161inu nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl.
\n\u201eJ-jo!\u201c Zavolal Bill po chv\u00edli v\u00a0odpov\u011b\u010f. \u201eMysl\u00edm, \u017ee, oh, oh, jo, tady to je, m\u00e1m to!\u201c
\nOzvalo se t\u0159\u00edsknut\u00ed n\u011bkolika dal\u0161\u00edch p\u0159edm\u011bt\u016f a Tom se p\u0159i t\u011bch zvuc\u00edch zhrozil, proto\u017ee o\u010dek\u00e1val nejhor\u0161\u00ed. Ale Bill se o chv\u00edli pozd\u011bji s velk\u00fdm fun\u011bn\u00edm vyno\u0159il ze sk\u0159\u00edn\u011b v p\u0159eds\u00edni a s \u00fasm\u011bvem se propl\u00e9tal kolem rozh\u00e1zen\u00fdch, popadan\u00fdch v\u011bc\u00ed do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. V n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00edral pom\u011brn\u011b velkou, tmav\u011b hn\u011bdou polstrovanou knihu.<\/p>\n

Kniha vypadala v\u00e1\u017en\u011b trochu zastarale. Jej\u00ed str\u00e1nky byly v\u011bkem za\u017eloutl\u00e9 a nerovn\u00e9 okraje v n\u011bm vzbuzovaly dojem, \u017ee nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u00fapln\u011b nov\u00e1.
\n\u201eCo je to?\u201c Zeptal se Tom zv\u011bdav\u011b.
\n\u201eTohle,\u201c \u0159ekl Bill a posadil se na okraj stolku, naproti Tomovi, ale tak bl\u00edzko, \u017ee se jejich kolena dot\u00fdkala, \u201eje n\u011bco, co jsem ti m\u011bl asi uk\u00e1zat u\u017e d\u0159\u00edv. Mo\u017en\u00e1 by to v tob\u011b vyvolalo n\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed\u2026 vzpom\u00ednky nebo tak n\u011bco, nev\u00edm. Tady, pod\u00edvej se.\u201c
\nBill str\u010dil knihu ze sv\u00e9ho kl\u00edna na Tom\u016fv, oto\u010dil ji do spr\u00e1vn\u00e9 polohy a k\u00a0Tomovu velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed ji tam nechal. \u201eCo to je?\u201c
\n\u201eP\u0159esta\u0148 se tolik vypt\u00e1vat a prost\u011b to u\u017e otev\u0159i. Slibuju, \u017ee t\u011b to nekousne.\u201c
\nTom poslal Billovi rychl\u00fd pohled, povzdechl si a lehce zavrt\u011bl hlavou, kdy\u017e otev\u0159el obal knihy. To, co uvid\u011bl na prvn\u00ed str\u00e1nce, mu zp\u016fsobilo vr\u00e1sky na \u010dele. P\u0159ed sebou m\u011bl uspo\u0159\u00e1danou str\u00e1nku s n\u011bkolika r\u016fzn\u00fdmi fotkami, i kdy\u017e to byly sp\u00ed\u0161 fotokopie ne\u017e skute\u010dn\u00e9 fotografie. Kdy\u017e na okam\u017eik p\u0159el\u00e9tl na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku, na\u0161el dal\u0161\u00ed stejn\u00e9. \u201eFotoalbum?\u201c Zeptal se. Teprve kdy\u017e se na str\u00e1nku pod\u00edval trochu pozorn\u011bji, zjistil, kdo jsou lid\u00e9 na fotografii.
\nNa fotografii byla rodina. Rodi\u010de byli v dob\u011b zachycen\u00ed mlad\u00ed a p\u0159ed nimi st\u00e1ly t\u0159i d\u011bti \u2013 dva chlapci a d\u00edvka \u2013 a matka m\u011bla v n\u00e1ru\u010d\u00ed dal\u0161\u00ed d\u00edt\u011b. Kdy\u017e \u010dernob\u00edlou fotografii studoval, jeho o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily. Brzy si v\u0161iml, \u017ee otec je Bill. Byl trochu zanedban\u00fd a m\u011bl krat\u0161\u00ed vlasy, ale p\u0159esto to byl nepochybn\u011b Bill.<\/p>\n

Kdy\u017e si to uv\u011bdomil, sto\u010dil o\u010di zp\u00e1tky k matce, kdy\u017e jeho mozek za\u010dal \u0161rotovat. A kdy\u017e se tak stalo, zvedl hlavu k Billovi a padla mu \u010delist, kdy\u017e uk\u00e1zal na str\u00e1nku. \u201eOna je\u2026?\u201c Dokon\u010dil v\u011btu pohybem prstu sm\u011brem k sob\u011b.
\nBill jen p\u0159ik\u00fdvl.
\nTom soust\u0159edil pozornost zp\u011bt na fotografii, uchv\u00e1cen\u00fd t\u00edm pohledem. N\u011bkolik minut z\u00edral na fotografii, ne\u017e se mu poda\u0159ilo odtrhnout o\u010di od \u017eeny. Pak jeho pozornost upoutaly \u010dty\u0159i d\u011bti.
\n\u201eTi chlapci byli Andrew a Henry,\u201c dodal Bill m\u011bkk\u00fdm t\u00f3nem a polo\u017eil ruku na Tomovu. \u201eA ta d\u00edvka se jmenovala Catherine. Andrew byl nejstar\u0161\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee mu na t\u00e9 fotce bylo dev\u011bt. Catherine a Henrymu mohlo b\u00fdt p\u011bt a \u010dty\u0159i a to mal\u00e9, kter\u00e9 dr\u017e\u00ed\u0161\u2026\u201c
\n\u201eHelen,\u201c vyhrkl Tom d\u0159\u00edv, ne\u017e si to v\u016fbec sta\u010dil uv\u011bdomit. P\u0159ekvapen\u011b se pod\u00edval na Billa. \u201eJe to tak?\u201c
\nBillovi se zaleskly o\u010di slzami, ale p\u0159ik\u00fdvl a nedok\u00e1zal skr\u00fdt dojat\u00fd \u00fasm\u011bv. \u201eSpr\u00e1vn\u011b,\u201c zopakoval. \u201eHelen.\u201c
\n\u201eJ\u00e1\u2026\u201c Tom zavrt\u011bl hlavou a chv\u00edli se d\u00edval na fotografii, ne\u017e se vr\u00e1til pohledem zp\u011bt k Billovi. \u201eNev\u00edm, jak jsem to mohl v\u011bd\u011bt.\u201c
\nBill si zamy\u0161len\u011b kousal spodn\u00ed ret a tak\u00e9 si nebyl jist\u00fd. Stiskl Tomovi ruku, aby znovu z\u00edskal jeho pozornost, a \u0159ekl: \u201eMysl\u00edm, \u017ee n\u011bkter\u00e9 v\u011bci prost\u011b v\u00ed\u0161. Na tv\u00e9m m\u00edst\u011b bych se moc nesna\u017eil aplikovat n\u011bjakou logiku.\u201c<\/p>\n

Mlad\u0161\u00ed z nich se nad tou pozn\u00e1mkou usm\u00e1l a oto\u010dil str\u00e1nku. Na fotce byla stejn\u00e1 rodina v pozd\u011bj\u0161\u00edm v\u011bku, soud\u011b podle d\u011bt\u00ed. Tom ze zv\u011bdavosti okam\u017eit\u011b oto\u010dil na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku, ale Bill zavrt\u011bl hlavou.
\n\u201eTo je posledn\u00ed, kde jsme v\u0161ichni pohromad\u011b,\u201c \u0159ekl mu.
\n\u201eAle jsou je\u0161t\u011b tak mlad\u00ed\u2026\u201c
\n\u201eAle ty jsi nez\u016fstal mlad\u00fd,\u201c p\u0159eru\u0161il ho Bill. \u201eNedlouho po tom, co byla tahle fotka po\u0159\u00edzena, jsem musel odej\u00edt. Nemohl jsem z\u016fstat dlouho, ani\u017e by si n\u011bkdo v\u0161iml, \u017ee jsem jin\u00fd, Tome, zvl\u00e1\u0161\u0165 n\u011bkdo z v\u00e1s. Ani tehdy to nebylo jinak. V\u017edycky jsem nakonec musel odej\u00edt.\u201c
\nTom se nad albem setkal s Billov\u00fdm pohledem a posunul svou ruku na Billovu, a\u017e se jejich dlan\u011b setkaly. Jeho prsty se n\u011b\u017en\u011b obto\u010dily kolem Billova z\u00e1p\u011bst\u00ed. \u201eNed\u011blej to,\u201c \u0159ekl jednodu\u0161e. \u201eTentokr\u00e1t nemus\u00ed\u0161 odch\u00e1zet.\u201c
\n\u201eJsi je\u0161t\u011b tak mlad\u00fd,\u201c oponoval Bill. \u201eZa pades\u00e1t let tohle \u0159\u00edkat nebude\u0161.\u201c
\n\u201eI kdyby, z\u016fsta\u0148, pros\u00edm,\u201c pokra\u010doval Tom a posunul knihu z kl\u00edna na pr\u00e1zdn\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 vedle sebe. \u201eI kdy\u017e se jeden z n\u00e1s odst\u011bhoval, zalo\u017eil rodinu s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm, je bezhlav\u011b zamilovan\u00fd do ciz\u00edho \u010dlov\u011bka, po\u0159\u00e1d chci, abys byl v m\u00e9m \u017eivot\u011b, Bille. Nechci, abys m\u011bl n\u011bkdy pocit, \u017ee mus\u00ed\u0161 odej\u00edt. P\u0159\u00edsahej mi, \u017ee z\u016fstane\u0161, dokud tu budu.\u201c
\nBillovy vnit\u0159nosti se p\u0159i Tomov\u00fdch slovech zachv\u011bly a s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edmi vte\u0159inami se zah\u0159\u00e1ly. Ten zn\u00e1m\u00fd z\u00e1chv\u011bv, kter\u00fd poc\u00edtil, kdy\u017e se poprv\u00e9 setkali, nabobtnal natolik, \u017ee nebylo pochyb o tom, kdo tenhle mlad\u00fd mu\u017e skute\u010dn\u011b je. V\u011bd\u011bl to ka\u017ed\u00fdm kouskem sv\u00e9 kosti; jeho p\u0159edtucha byla spr\u00e1vn\u00e1. A kdy\u017e k n\u011bmu Tom vzhl\u00e9dl a hledal odpov\u011b\u010f, na rtech se mu rozlil \u00fasm\u011bv s intenzitou a lehkost\u00ed rann\u00edho v\u00fdchodu slunce. \u201eDokud tu bude\u0161,\u201c odpov\u011bd\u011bl.<\/p>\n

autor: izzap
\np\u0159eklad: Lauinka
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

original<\/strong><\/a><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: izzap Realita N\u00e1sleduj\u00edc\u00edho r\u00e1na vystoupil Tom z autobusu jako om\u00e1men\u00fd. Jeho bunda byla rozepnut\u00e1 a v neust\u00e1l\u00e9m v\u011btru se opakovan\u011b rozev\u00edrala. Doufal, \u017ee ho ostr\u00fd v\u00edtr probud\u00ed, \u017ee ho brut\u00e1ln\u011b ude\u0159\u00ed do tv\u00e1\u0159e \u2013 cokoliv, co ho vr\u00e1t\u00ed do reality, vytrhne<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":79440072,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[812],"tags":[],"class_list":["post-79440092","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-soon-by-izzap"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440092","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79440092"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440092\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440093,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440092\/revisions\/79440093"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/79440072"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79440092"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79440092"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79440092"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}