{"id":79440311,"date":"2025-05-11T15:00:06","date_gmt":"2025-05-11T13:00:06","guid":{"rendered":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/?p=79440311"},"modified":"2025-05-09T23:28:36","modified_gmt":"2025-05-09T21:28:36","slug":"violence-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2025\/05\/11\/violence-4\/","title":{"rendered":"Violence 4."},"content":{"rendered":"

autor: Evil<\/strong><\/p>\n

Bill nat\u00e1hl rozt\u0159esenou ruku ke klice a lehce ji stiskl.
\n\u201eBude cht\u00edt b\u00fdt te\u010f ur\u010dit\u011b jen s tebou, p\u0159ijdeme za chv\u00edli,\u201c usm\u00e1la se na n\u011bj matka a jemn\u011b jej pol\u00edbila na tv\u00e1\u0159. Bill jen rty nazna\u010dil slova d\u00edk\u016f, a pak za sebou ti\u0161e zav\u0159el dve\u0159e. Chv\u00edli se jen ode dve\u0159\u00ed rozhl\u00ed\u017eel po pokoji, zhluboka se nadechl, a pak se teprve opatrn\u011b roze\u0161el sm\u011brem k posteli. Beze slov si k Tomovi p\u0159isedl.
\n\u201eAhoj, brat\u0159\u00ed\u010dku\u2026\u201c Ochrapt\u011ble \u0161pitl Tom. Bill mu stiskl dla\u0148, a pak semkl v\u00ed\u010dka, kdy\u017e mu pohled padl na jeho pevn\u011b ov\u00e1zan\u00e1 p\u0159edlokt\u00ed. Zat\u0159\u00e1sl hlavou, jako by cht\u011bl ten obraz p\u0159ed sv\u00fdma o\u010dima zahnat. Ne\u0161lo to.
\nBill jej jemn\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i, pak se k n\u011bmu pomalu naklonil a lehce jej pol\u00edbil na rty. Tom zamrkal, proto\u017ee mu na v\u00ed\u010dko spadla jeho slza.
\n\u201eNeplakej\u2026\u201c pohladil jej po pa\u017ei.
\n\u201eNem\u011bl jsem po tob\u011b cht\u00edt, abys ode\u0161el\u2026\u201c vzlykl Bill, a pak rozmrkal dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz. Tom se zamra\u010dil.
\n\u201eNe\u2026 j\u00e1 bych se nezachoval jinak. M\u00e1\u0161 na to pr\u00e1vo. M\u00e1\u0161 pr\u00e1vo m\u011b nen\u00e1vid\u011bt\u2026\u201c
\nBill mu polo\u017eil prst na \u00fasta. \u201eTo ne\u0159\u00edkej. Nikdy t\u011b nebudu nen\u00e1vid\u011bt\u2026\u201c Vydechl. \u201eI p\u0159es to v\u0161echno. Nejde to. Jsi moje sou\u010d\u00e1st. Jsi to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u00e1m. Mi-\u2026 m\u00e1m t\u011b r\u00e1d. Nejv\u00edc na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b\u2026\u201c<\/p>\n

Bill se ot\u0159\u00e1sl. Co to pr\u00e1v\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 vyslovil? Nikdy ta slova je\u0161t\u011b nevyslovil nahlas. Nikdy. Tomovi se rozt\u0159\u00e1sl ret.
\n\u201e\u0158ekni to\u2026\u201c vydechl. Billovi se op\u011bt do o\u010d\u00ed nahrnuly slzy. Naklonil se nad Tomovu tv\u00e1\u0159 o n\u011bco bl\u00ed\u017ee a pootev\u0159el rty.
\n\u201eMi\u2026\u201c Rozlet\u011bly se dve\u0159e od pokoje a dovnit\u0159 vlet\u011bla matka.
\n\u201eTome! Z\u00edtra bude\u0161 moci j\u00edt dom\u016f!\u201c Pak se s pozdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm pod\u00edvala na sv\u00e9 syny. \u201eBilli? Vypadalo to, jako bys cht\u011bl bratra pol\u00edbit.\u201c Zasm\u00e1la se. Billa polilo horko.
\n\u201eAno\u2026 cht\u011bl\u2026\u201c Usm\u00e1l se na matku a Tom zrudnul. Bill se op\u011bt nad bratra naklonil a lehce jej pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. Tak, jako to ud\u011blal u\u017e tolikr\u00e1t.
\nMatka se zasm\u00e1la. \u201eNo, tak je to lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdybyste se ml\u00e1tili, jako kdy\u017e jste byli mal\u00ed.\u201c Bill zbledl je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e obvykle. Tom za\u0165al p\u011bsti do prost\u011bradla. Matka nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pla ve dve\u0159\u00edch.
\n\u201eNo, mus\u00edm je\u0161t\u011b j\u00edt podepsat n\u011bjak\u00fd pap\u00edry, aby bylo v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku\u2026\u201c zapadla za dve\u0159e. Brat\u0159i si pr\u00e1v\u011b p\u0159ipadali, jako by je matka snad p\u0159istihla in flagranti. Ale ani jeden netu\u0161il, co by m\u011bl \u0159\u00edct. T\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho prolomil Tom.
\n\u201eKurva\u2026\u201c
\nBill k\u00fdvl. \u201eV\u00edc jsi tu situaci vystihnout nemohl.\u201c Pak se oba ti\u0161e rozesm\u00e1li.<\/p>\n

Byl to tak kr\u00e1sn\u00fd pocit. Po tak dlouh\u00e9 dob\u011b. Bill se op\u011bt nad Toma naklonil, a tentokr\u00e1t jej pol\u00edbil doopravdy. Dlouze, n\u011b\u017en\u011b. Kdy\u017e se od sebe odd\u00e1lili, aby si mohli pohled\u011bt do o\u010d\u00ed, Bill vzdychl. \u201eAch Tome\u2026 te\u010f u\u017e to nedok\u00e1\u017eu vyslovit nahlas.\u201c Sklopil pohled a jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty Tomovi po h\u0159betu ruky.
\n\u201eTo nevad\u00ed, c\u00edt\u00edm to\u2026\u201c Tom se na n\u011bj lehce usm\u00e1l. Bill se cht\u011bl je\u0161t\u011b zeptat, jestli tedy te\u010f u\u017e na n\u011bj bude hodn\u00fd, ale necht\u011bl se zat\u011b\u017eovat takov\u00fdmi my\u0161lenkami zrovna v tak vz\u00e1cnou chv\u00edli.
\nZnovu klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. \u201eSm\u00edm?\u201c Zasm\u00e1la se matka a vstoupila dovnit\u0159. \u201eZ\u00edtra pro tebe s t\u00e1tou p\u0159ijedeme v deset r\u00e1no. V\u0161e u\u017e je vy\u0159\u00edzeno, nemus\u00ed\u0161 se o nic starat, hm?\u201c
\n\u201eD\u011bkuju,\u201c usm\u00e1l se na ni Tom.
\n\u201eTak \u0161up, Billi, jedeme, z\u00edtra se zase uvid\u00edte\u2026\u201c zasm\u00e1la se radostn\u011b a zapadla za dve\u0159e. Bill jen zakroutil hlavou nad mat\u010din\u00fdm optimismem.
\n\u201eTak z\u00edtra\u2026\u201c \u0161pitl Bill, a je\u0161t\u011b jej rychle pol\u00edbil.
\n\u201eZ\u00edtra\u2026\u201c usm\u00e1l se Tom a lehce ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Bill musel rychle odej\u00edt, proto\u017ee si byl naprosto jist\u00fd, \u017ee by se jinak odtud nehnul.<\/p>\n

*****<\/p>\n

\u201eVst\u00e1vej, zlat\u00ed\u010dko\u2026\u201c Probudil ho mat\u010din hlas, kdy\u017e auto kone\u010dn\u011b vjelo do gar\u00e1\u017ee. Cesta z nemocnice ho dokonale ukol\u00e9bala.
\n\u201eJo\u2026\u201c \u0161pitl rozespale a promnul si bolav\u00e9 o\u010di. Bylo mu slabo, nic nejedl, skoro nespal, a\u017e na \u0161lof\u00edka na lavi\u010dce, v sob\u011b neskute\u010dnou zm\u011b\u0165 pocit\u016f. Cht\u011bla se mu hlava rozsko\u010dit. Zachv\u011bl se chladem, m\u011bl jen slabou mikinu a venku byl mr\u00e1z.
\n\u201eB\u011b\u017e honem do tepla\u2026\u201c Pob\u00edzela ho matka. V dom\u011b ale byla tak\u00e9 zima. Cel\u00fd den nikdo nebyl doma a netopilo se. Otec hned roztopil krb a Bill zapadl do koupelny.
\nNem\u011bl u\u017e energii, pot\u0159eboval si jen d\u00e1t sprchu, a pak j\u00edt sp\u00e1t. Rychle se svl\u00e9kl, zav\u0159el se ve sprchov\u00e9m koutu a pustil na sebe hork\u00e9 pram\u00ednky vody. Nen\u00e1vid\u011bl ten nemocni\u010dn\u00ed puch. Sp\u011b\u0161n\u011b se mydlil, aby ho ze sebe co nejrychleji dostal. Pak si jen u\u017e\u00edval horkou vodu a p\u00e1ru. Zav\u0159el o\u010di a skousl si ret. C\u00edtil na n\u011bm st\u00e1le Tomovy polibky. Vzdychl. Touha po bratrov\u011b t\u011ble jej s\u017e\u00edrala.<\/p>\n

Uhladil si mokr\u00e9 vlasy z tv\u00e1\u0159e, rukama si sjel od l\u00edc\u00ed p\u0159es krk a\u017e k bok\u016fm. Uc\u00edtil nutkav\u00e9 tep\u00e1n\u00ed v podb\u0159i\u0161ku. Bolest mu vyst\u0159elovala a\u017e k srdci. Ochromovala mu mysl. Dech se mu kr\u00e1til. Lehce si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl dlan\u011bmi po t\u0159\u00edslech. Nasko\u010dila mu hus\u00ed k\u016f\u017ee. \u201eAh Tome\u2026\u201c zaklonil hlavu a zav\u0159el o\u010di. Byl vzru\u0161en\u00fd a\u017e k mdlob\u00e1m. Za\u010dal se nal\u00e9hav\u011b uspokojovat, druhou rukou se op\u0159el o sprchov\u00fd kout, aby neomdlel. Cel\u00fd ho\u0159el, t\u0159\u00e1sl se a t\u00e9m\u011b\u0159 se neudr\u017eel na nohou. V\u00ed\u010dka pevn\u011b zav\u0159en\u00e1, p\u0159ed sebou obraz, jak pomalu pronik\u00e1 do bratrova t\u011bla\u2026 Ta p\u0159edstava horkosti a t\u011bsnosti\u2026 \u201eAh Tome, pros\u00edm\u2026\u201c c\u00edtil mraven\u010den\u00ed po cel\u00e9m t\u011ble, hlava se mu to\u010dila. Netrvalo to dlouho a s tlumen\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem vyvrcholil. Sesunul se k zemi. P\u0159ed o\u010dima m\u011bl barevn\u00e9 jiskry a \u0161la na n\u011bj z\u00e1vra\u0165. Pustil na sebe ledovou vodu. Prudce oddychoval a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly hork\u00e9 slzy. \u201eAch Tome\u2026 Pot\u0159ebuju t\u011b\u2026\u201c<\/p>\n

*****<\/p>\n

Po \u00famorn\u00fdch minut\u00e1ch pl\u00e1\u010de, kter\u00fd se zd\u00e1l b\u00fdt nekone\u010dn\u00fd, se kone\u010dn\u011b vr\u00e1vorav\u011b zvedl, osu\u0161il a zapadl urychlen\u011b do sv\u00e9ho pokoje. N\u011bkde v pozad\u00ed mysli sly\u0161el, \u017ee na n\u011bj rodi\u010de mluv\u00ed, ale nem\u011bl s\u00edlu vn\u00edmat. Pot\u0159eboval sp\u00e1t. Rychle se svl\u00e9kl a zachumlal se do p\u0159ikr\u00fdvky. Po cel\u00e9m dni ale byla v jeho pokoji takov\u00e1 zima, \u017ee netu\u0161il, jestli se mu povede usnout. Te\u010f ale c\u00edtil, jak mu p\u0159\u00edmo \u017ehnou tv\u00e1\u0159e a dlan\u011b m\u011bl tak\u00e9 nezvykle hork\u00e9. P\u0159itom se ale po\u0159\u00e1d t\u0159\u00e1sl. P\u0159itom mu zrovna zima nebyla. Zat\u00edm. Ale chv\u011bl se. Nemohl to zastavit. Co to mohlo b\u00fdt\u2026 Strach? Nervozita? Nebo ta \u0161\u00edlenost, co se mu odehr\u00e1vala v mysli? Co? \u0160\u00edlenost?
\nU\u017e to bylo p\u0159ed lety, co oba ochutnali navz\u00e1jem t\u011blo toho druh\u00e9ho. Je\u0161t\u011b v t\u00e9 dob\u011b, co bylo \u201ev\u0161e v po\u0159\u00e1dku\u201c<\/em>. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm incidentem, kter\u00fd v\u0161echno zkazil. Mimod\u011bk si p\u0159ejel dlan\u00ed po hrdle. C\u00edtil pod prsty sv\u016fj zb\u011bsil\u00fd tep. P\u0159i tom doteku se na okam\u017eik zarazil. P\u0159ed o\u010dima se mu mihl obraz, jak ho bratr chytil pod krkem a nebyl zrovna dvakr\u00e1t n\u011b\u017en\u00fd. P\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a zat\u0159\u00e1sl hlavou, aby si ten obraz vymazal z mysli. Zalapal po dechu.<\/p>\n

Zatracen\u011b\u2026 Tou\u017e\u00edm po n\u011bkom, kdo mne bije a zneu\u017e\u00edv\u00e1 u\u017e n\u011bkolik let\u2026 a\u2026 opravdu jsem ze\u0161\u00edlel. Jo\u2026 Ze\u0161\u00edlel jsem z toho v\u0161eho. Z toho, \u017ee nem\u00e1m bratra po sv\u00e9m boku tak, jak bych si p\u0159\u00e1l. \u017de se nem\u00e1m komu sv\u011b\u0159it. \u017de se nem\u016f\u017eu sv\u011b\u0159it jemu. \u017de jsem cel\u00e9 dny s\u00e1m, na p\u016fd\u011b, v zim\u011b. Jako v\u011bze\u0148 jen se sv\u00fdmi my\u0161lenkami a neust\u00e1l\u00fdm strachem z toho, co m\u011b zrovna dneska bude \u010dekat. Asi\u2026 asi se mi za\u010d\u00edn\u00e1 rozv\u00edjet stockholmsk\u00fd syndrom.<\/em>
\nPo sv\u00e9 hysterick\u00e9, my\u0161lenkov\u00e9 bitv\u011b za\u010dal zvracet. Op\u011bt. Za cel\u00e9 dva dny ale nic nesn\u011bdl, tak se jen sv\u00edjel v k\u0159e\u010d\u00edch na zemi a ka\u0161lal. Byl na sebe neskute\u010dn\u011b na\u0161tvan\u00fd. Nen\u00e1vid\u011bl se. Nen\u00e1vid\u011bl se za celou svoji naivitu. Nen\u00e1vid\u011bl svoji existenci. Bu\u0161il sv\u00fdmi k\u0159ehk\u00fdmi p\u011bstmi do zem\u011b. Dlouh\u00e9 vlasy vl\u00e1\u010del v prachu, cht\u011bl k\u0159i\u010det, ale hlas se mu zlomil v neur\u010dit\u00fd, zoufal\u00fd sk\u0159ek. Srdce ho bolelo tak, \u017ee si ho cht\u011bl vyrvat z hrudi.
\nU\u017e nechci. Nechci\u2026 Nechci\u2026<\/em><\/p>\n

*****<\/p>\n

Polekan\u011b se probudil na podlaze. Promrzl\u00fd a dezorientovan\u00fd. Pomalu se zvedl a prot\u00e1hl si ztuhl\u00e9 t\u011blo. Zat\u0159\u00e1sl hlavou, aby si z vlas\u016f alespo\u0148 trochu vyklepal prach a zoufale si promnul obli\u010dej. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kolik je hodin, a ani to zji\u0161\u0165ovat necht\u011bl. Rychle se zavrtal do ledov\u00e9 pe\u0159iny a sna\u017eil se usnout. Jen co zav\u0159el o\u010di, do jeho pokoje vtrhla matka.
\n\u201eBilli, vst\u00e1vej, zlat\u00ed\u010dko. Jedeme pro Toma.\u201c
\nZatracen\u011b\u2026<\/em> Promnul si znovu obli\u010dej. Bolela ho i k\u016f\u017ee. Musel ale vst\u00e1t. Nah\u00e1zel na sebe oble\u010den\u00ed, co m\u011bl nejbl\u00ed\u017ee p\u0159i ruce, a b\u011b\u017eel dol\u016f po schodech. Nesnesiteln\u011b ho bolela hlava a \u0161la na n\u011bj z\u00e1vra\u0165.
\n\u201eChce\u0161 kafe, brou\u010dku?\u201c usly\u0161el mat\u010din hlas.
\n\u201eAno\u2026 d\u011bkuju\u2026\u201c usm\u00e1l se na matku a \u0161el si do koupelny opl\u00e1chnout obli\u010dej a vy\u010distit zuby. Zad\u00edval se op\u011bt na sv\u016fj odraz. Cht\u011blo se mu ze sebe zvracet. Povzdychnul si, trochu si h\u0159ebenem povrchov\u011b uhladil vlasy a \u0161el zp\u00e1tky do kuchyn\u011b. Tam ho do nosu ude\u0159ila v\u016fn\u011b \u010derstv\u00e9 k\u00e1vy. Rychle ji vypil, a pak jen netrp\u011bliv\u011b \u010dekal na matku a nevlastn\u00edho otce, a\u017e si dopij\u00ed sv\u016fj \u0161\u00e1lek. U\u017e cht\u011bl b\u00fdt u Toma.<\/p>\n

V aut\u011b si nerv\u00f3zn\u011b namot\u00e1val pramen vlas\u016f na prst a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co se bude d\u00e1l d\u00edt. V mysli se mu odehr\u00e1valy roztodivn\u00e9 sc\u00e9n\u00e1\u0159e. Jeho my\u0161lenky na n\u011bj k\u0159i\u010dely tak nahlas, \u017ee ani nesly\u0161el, o \u010dem se rodi\u010de po cest\u011b bav\u00ed. Jen zaslechl slovo jako terapie, psychiatr, l\u00e9ky\u2026 Zhrozil se. Co?<\/em> Mysl\u00ed si, \u017ee je Tom magor? Cht\u011bj\u00ed z n\u011bj ud\u011blat cvoka? A co ho tak rovnou zav\u0159\u00edt do cvokhauzu, co? M\u00e1lem nahlas zasku\u010del, kdy\u017e hned po t\u00e9hle my\u0161lence usly\u0161el z mat\u010din\u00fdch \u00fast p\u0159esn\u011b tohle. Tedy\u2026 \u0159ekla: \u201e\u00dastav, kde by mohli Tomovi pomoct.\u201c
\n\u201eTati\u2026\u201c
\nNic\u2026
\n\u201eGordone!\u201c zaje\u010del na nevlastn\u00edho otce.
\n\u201eCopak?\u201c pod\u00edval se na n\u011bj ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku.
\n\u201eZastav, mus\u00edm zvracet!\u201c
\nV jedn\u00e9 p\u011bsti pevn\u011b dr\u017eel sv\u00e9 vlasy, druhou se k\u0159e\u010dovit\u011b op\u00edral o jedno stehno, aby udr\u017eel balanc, a zvracel to odporn\u011b ho\u0159k\u00e9 kafe. Do bl\u00e1zince? Kurva, to snad nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b\u2026 To snad\u2026<\/em> Dal\u0161\u00ed z\u00e1chvat zvracen\u00ed. Jen se mu ale sv\u00edral pr\u00e1zdn\u00fd \u017ealudek a on sotva popadal dech. Za z\u00e1dy uc\u00edtil mat\u010dinu bl\u00edzkost. Pak jej\u00ed jemn\u00e9 pohlazen\u00ed po z\u00e1dech. \u201eMami\u2026 pros\u00edm\u2026 nepos\u00edlejte Toma do \u017e\u00e1dn\u00fdho \u00fastavu\u2026\u201c T\u011b\u017ece vydechl a po tv\u00e1\u0159i mu sjela slza. Neskute\u010dn\u011b se t\u0159\u00e1sl a mo\u017en\u00e1 by se i sesunul k zemi, kdyby jej matka nezachytila. Podala mu lahev studen\u00e9 vody, aby si mohl vypl\u00e1chnout \u00fasta, a pak se vr\u00e1tili zp\u011bt do auta.<\/p>\n

\u201eV po\u0159\u00e1dku, Billi?\u201c zeptal se otec a Bill jen ti\u0161e k\u00fdvl. V aut\u011b se mu d\u011blalo nevolno odjak\u017eiva, tak\u017ee to nebyla v\u00fdjime\u010dn\u00e1 situace. Zbytek cesty prob\u00edhal v naprost\u00e9 tichosti. Bill nerv\u00f3zn\u011b drtil plastovou lahev se zteplalou vodou a k\u0159e\u010dovit\u011b zat\u00ednal zuby. U\u017e se kone\u010dn\u011b z \u00fatrob nekone\u010dn\u00e9 silnice vyno\u0159ila v\u00fdpadovka a kousek za n\u00ed hned parkovi\u0161t\u011b p\u0159ed nemocnic\u00ed. Za\u010dal se t\u0159\u00e1st. N\u011bkolikr\u00e1t zatnul ruce v p\u011bst, aby si obnovil krevn\u00ed ob\u011bh a nem\u011bl prsty mrtvoln\u011b b\u00edl\u00e9 a ledov\u00e9.
\n\u201eJdeme?\u201c zaslechl tich\u00fd mat\u010din hlas. Rozhodn\u011b k\u00fdvl a vystoupil z auta. N\u011bkolikametrov\u00e1 cesta z parkovi\u0161t\u011b do nemocni\u010dn\u00edho v\u00fdtahu mu p\u0159ipadala jako nekone\u010dn\u00e1 stezka. Ve v\u00fdtahu se nadechl odporn\u00e9ho desinfek\u010dn\u00edho od\u00e9ru a ud\u011blalo se mu op\u011bt zle. C\u00edtil, jak z\u00a0jeho, ji\u017e tak dost bled\u00e9ho, obli\u010deje vyprch\u00e1v\u00e1 i ten sebemen\u0161\u00ed kousek pigmentu. C\u00edtil, jak ho matka chytla za ruku. Jako kdy\u017e jeho a Toma vedla k z\u00e1pisu do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy. Pr\u00e1zdn\u00fd \u017ealudek se mu zhoupl, kdy\u017e v\u00fdtah zastavil. Zad\u00edval se op\u011bt na matku. Ta jej jen n\u011b\u017en\u011b posunula kup\u0159edu sm\u011brem k Tomovu pokoji. Ona s otcem \u0161li sm\u011brem k recepci.<\/p>\n

V t\u00e9 v\u0161\u00ed hr\u016fze najednou zapomn\u011bl, jak\u00e9 \u010d\u00edslo jeho pokoj m\u00e1, tak zbl\u00edzka zkoumal cedulky na dve\u0159\u00edch, kde bylo t\u00e9m\u011b\u0159 ne\u010diteln\u00fdm p\u00edsmem naps\u00e1no, kdo zde zrovna le\u017e\u00ed. Kone\u010dn\u011b. T. Kaulitz ’89. Kdy\u017e natahoval svou ledovou ruku ke klice, znepokojilo ho, jak \u0161\u00edlen\u011b se mu t\u0159esou ruce. Op\u011bt. Pro\u010d to jen v\u0161echno c\u00edt\u00ed? V\u017edy\u0165 dneska Tom pojede dom\u016f. V\u0161echno bude jako d\u0159\u00edv\u2026 Co? Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bco jako d\u0159\u00edv? Polovina srdce se sama rozhodla o ukon\u010den\u00ed \u017eivota. Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt v\u0161e jako d\u0159\u00edv? Polil jej ledov\u00fd pot.
\nOdka\u0161lal si, vztekle si set\u0159el slzu bezmoci, a vstoupil dovnit\u0159. K jeho radosti mu pohled padl na Toma, jak sed\u00ed na posteli ve sv\u00e9m civiln\u00edm oble\u010den\u00ed, p\u0159ed sebou igelitku a v n\u00ed p\u00e1r kr\u00e1m\u016f.
\n\u201eBilli\u2026\u201c \u0161eptl a jen rozp\u0159\u00e1hl n\u00e1ru\u010d. Bill se do n\u00ed rychle p\u0159ivinul.
\n\u201eJedeme dom\u016f\u2026\u201c \u0161eptl a prohl\u00e9dl si bratra z bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti. Sna\u017eil se na sob\u011b nedat zn\u00e1t, jak\u00e9 m\u00e1 obavy o jejich budoucnost. O\u010di mu t\u011bkaly v\u0161emi mo\u017en\u00fdmi sm\u011bry, ale p\u0159\u00edm\u00e9ho o\u010dn\u00edho kontaktu se b\u00e1l. V hlav\u011b mu v\u00ed\u0159ilo milion v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 v\u016fbec nebyly p\u0159\u00edjemn\u00e9. Jak to te\u010f bude v\u0161echno vypadat? Jak se bude Tom chovat? Co rodi\u010de mysleli v\u0161ema t\u011bma kecama o terapi\u00edch, pr\u00e1\u0161c\u00edch a \u00fastavech? Zat\u0159\u00e1sl hlavou a p\u00e1rkr\u00e1t se zhluboka nadechl. Op\u011bt se mu z toho ud\u011blalo nevolno.
\n\u201eBilli\u2026 jsi v po\u0159\u00e1dku?\u201c Usm\u00e1l se na n\u011bj Tom a starostliv\u011b si ho prohl\u00e9dl. Bill se lehce usm\u00e1l, a pak k\u00fdvl. \u201eA\u0165 u\u017e jsme odtud pry\u010d\u2026\u201c opatrn\u011b Tomovi nab\u00eddl r\u00e1m\u011b. Vzal mu ta\u0161ku a rychle vypadli za st\u011bn toho st\u00edsn\u011bn\u00e9ho pokoje.
\nNa recepci u\u017e \u010dekali rodi\u010de a byli pln\u00ed \u00fasm\u011bv\u016f. Oba hned Toma \u0161\u0165astn\u011b obj\u00edmali a doufali, \u017ee u\u017e bude v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Bill m\u011bl ale \u0161patn\u00fd pocit. B\u00e1l se, \u017ee to v\u0161echno bude jen za\u010d\u00e1tek. Op\u011bt c\u00edtil ten neskute\u010dn\u00fd tlak u srdce, kter\u00fd mu znemo\u017e\u0148oval se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout.<\/p>\n

autor: Evil
\nbetaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Evil Bill nat\u00e1hl rozt\u0159esenou ruku ke klice a lehce ji stiskl. \u201eBude cht\u00edt b\u00fdt te\u010f ur\u010dit\u011b jen s tebou, p\u0159ijdeme za chv\u00edli,\u201c usm\u00e1la se na n\u011bj matka a jemn\u011b jej pol\u00edbila na tv\u00e1\u0159. Bill jen rty nazna\u010dil slova d\u00edk\u016f, a pak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[816],"tags":[],"class_list":["post-79440311","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-violence-by-evil"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440311","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=79440311"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440311\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440312,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/79440311\/revisions\/79440312"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=79440311"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=79440311"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=79440311"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}