{"id":7956,"date":"2011-08-27T16:30:00","date_gmt":"2011-08-27T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7935"},"modified":"2011-08-27T16:30:00","modified_gmt":"2011-08-27T15:30:00","slug":"wicked-game-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/27\/wicked-game-14\/","title":{"rendered":"Wicked Game 14."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Gia <\/p>\n

\"\"<\/p>\n

<\/strong>*** Tom*** <\/p>\n

Pomalu jsem c\u00edtil, \u017ee droga za\u010d\u00edn\u00e1 p\u016fsobit. Nepot\u0159eboval jsem toho n\u011bjak moc, dlouho jsem abstinoval, tak\u017ee na sebe \u00fa\u010dinek nenechal dlouho \u010dekat. P\u0159esto. M\u00edsto toho, abych se dr\u017eel zp\u00e1tky, tak jsem s d\u00edky p\u0159ijal dal\u0161\u00ed ubalen\u00fd joint. Pozoroval jsem Andreasovy do\u0161iroka roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 zornice, kter\u00e9 m\u011b up\u0159en\u011b pozorovaly. Jeho o\u010di oproti norm\u00e1ln\u00edmu stavu o stup\u00ednek ztmavly a byly te\u010f n\u011bjak hez\u010d\u00ed, divo\u010dej\u0161\u00ed. V hlav\u011b mi dun\u011bla hlasit\u00e1 hudba, kter\u00e1 podtrhovala uvoln\u011bnou atmosf\u00e9ru m\u00edstn\u00edho klubu. V\u0161ichni se bavili na v\u00fdbornou a my dva jsme nebyli v\u00fdjimkou. Andreas objednal dal\u0161\u00ed p\u016fllitr vodky a j\u00e1 nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou. <\/p>\n

„M\u00e1m dost, Andy, v\u00e1\u017en\u011b.“ Andreas se ke mn\u011b nahnul p\u0159es st\u016fl a jeho lev\u00e9 obo\u010d\u00ed vyst\u0159elilo nahoru. „N\u011bjak t\u011b nepozn\u00e1v\u00e1m, Tome, kde je tvoje star\u00e1 forma?“ Popichoval m\u011b a v\u011bd\u011bl, \u017ee se nech\u00e1m vyhecovat. P\u0159ece neodejdu jako pora\u017een\u00fd. To bych nebyl j\u00e1. Tak n\u011bjak automaticky jsem do sebe soukal dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed skleni\u010dky, ani\u017e bych u\u017e z pit\u00ed m\u011bl jak\u00fdkoliv po\u017eitek. Jedin\u00e9, o co mi moment\u00e1ln\u011b \u0161lo, bylo troufnout toho frackovit\u00e9ho klacka :o)) <\/p>\n

*** Bill*** <\/p>\n

P\u0159ipozd\u00edvalo se a na m\u011b pomalu, ale jist\u011b dopadla \u00fanava. Chv\u00edlemi jsem se p\u0159istihl, \u017ee u nez\u00e1\u017eivn\u00e9ho diskusn\u00edho po\u0159adu pod\u0159imuju. Ovlada\u010dem jsem obrazovku p\u0159epnul na teletext a prot\u0159el si unaven\u00e9 o\u010di, abych v\u016fbec mohl zaost\u0159it na miniaturn\u00ed \u010dasom\u00edru, kter\u00e1 na m\u011b blikala v prav\u00e9m horn\u00edm rohu obrazovky. Bl\u00ed\u017eila se p\u016flnoc, p\u0159esto jsem je\u0161t\u011b necht\u011bl j\u00edt sp\u00e1t.<\/div>\n

Do\u0161el jsem do kuchyn\u011b a postavil na spor\u00e1k konvi\u010dku s vodou. P\u0159ipravil jsem si do hrn\u00ed\u010dku pytl\u00edk s \u010dern\u00fdm \u010dajem, a jakmile za\u010dala voda va\u0159it, bez toho, abych jako obvykle vodu vycintal na st\u016fl, jsem jej zalil. Osladil jsem ho dv\u011bma kostkami cukru a do\u0161oural se zp\u00e1tky na pohovku. P\u0159ehodil jsem p\u0159es sebe fleecovou deku, za\u010d\u00ednal jsem se t\u0159\u00e1st zimou. Mo\u017en\u00e1 by n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee je hloup\u00e9, \u017ee tu na Toma \u010dek\u00e1m, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed ze sv\u00fdch no\u010dn\u00edch toulek, ale j\u00e1\u2026 nemohl jsem jinak. N\u011bco m\u011b nutilo z\u016fstat vzh\u016fru, po\u0159\u00e1d jsem na n\u011bho musel myslet a uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee to, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm, je z\u0159ejm\u011b opravdov\u00e1 l\u00e1ska. Jinak\u2026 bych toho v\u0161eho nebyl schopen.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
\n

Pop\u0159ep\u00ednal jsem n\u011bkolik televizn\u00edch program\u016f a na jednom z nich zrovna d\u00e1vali n\u00e1\u0161 klip – Spring nicht. Ti\u0161e jsem si ho pobrukoval a notoval spolu s ozv\u011bnou a hltal jsem Toma, byl tak p\u0159ita\u017eliv\u00fd! Nikdy jsem necht\u011bl b\u00fdt v klipech hlavn\u00ed postavou, ale kluci tuhle \u00falohu urputn\u011b odm\u00edtali s t\u00edm, \u017ee p\u0159eci j\u00e1 jsem frontman kapely. A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, \u017ee o moc l\u00e9pe by se tam vyj\u00edmal Tom. K m\u00e9 sm\u016fle p\u00edsni\u010dka dohr\u00e1la, ale j\u00e1 se s t\u00edm nehodlal sm\u00ed\u0159it. Vykopal jsem se zpod deky a zam\u00ed\u0159il k poli\u010dce s rodinn\u00fdm videem. N\u00e1hodn\u011b jsem vybral jednu videokazetu a ta se po chv\u00edli za\u010dala p\u0159ehr\u00e1vat na obrazovce. Tomovy a m\u00e9 sedm\u00e9 narozeniny. Tom tancuje. Tom j\u00ed dort a m\u00e1 zapatlanou celou pusu. Tom se sm\u011bje. Tom rozbaluje d\u00e1rky. Tom je \u0161\u0165astn\u00fd. Jak je to dlouho, co jsem ho takhle nevid\u011bl? Po\u0159\u00e1d jsem na n\u011bj musel myslet, nemohl jsem ho vyhnat z hlavy. Jednotliv\u00e9 pas\u00e1\u017ee s bratrem jsem si t\u00e9m\u011b\u0159 posedle pou\u0161t\u011bl n\u011bkolikr\u00e1t za sebou :o( <\/p>\n

*** Tom*** <\/p>\n

Brada mi pomalu klesala sm\u011brem dol\u016f a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych se net\u0159\u00edskl o ostrou hranu stolu.<\/div>\n

„Hej, br\u00e1cho, m\u00e1\u0161 dost, vi\u010f?“ Odtu\u0161il starostliv\u011b Andreas a j\u00e1 zt\u011b\u017eka p\u0159ik\u00fdvl, div mi hlava neupadla pod st\u016fl. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b mi v n\u00ed hu\u010delo a ve\u0161ker\u00fd obraz se mi sl\u00edval v rozmazanou patlanici. Andreas n\u011bkam ode\u0161el, z\u0159ejm\u011b zaplatit \u00fa\u010det. Nesm\u00edm zapomenout, abych mu to vr\u00e1til.<\/em> Opatrn\u011b m\u011b podep\u0159el a pomalu se se mnou ob\u011btav\u011b dosm\u00fd\u010dil a\u017e k n\u011bmu do bytu, kter\u00fd byl nedaleko. Op\u0159el m\u011b o keramick\u00e9 umyvadlo a j\u00e1 se na n\u011bj pov\u011bsil celou svou vahou, m\u00e1lem se vyrvalo ze zdi. Pustil slab\u00fd proud ledov\u00e9 vody, a co nejopatrn\u011bji mi s n\u00ed om\u00fdval obli\u010dej a krk. Om\u00fdval\u2026 no sp\u00ed\u0161 m\u011b v\u0161elijak hladil, mapoval mou tv\u00e1\u0159, a t\u0159el se sv\u00fdmi prsty o m\u016fj obli\u010dej. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee to nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9, jen\u2026 nec\u00edtil jsem se dvakr\u00e1t nejl\u00e9pe, a nav\u00edc jsem si te\u010f na jeho m\u00edst\u011b p\u0159\u00e1l \u00fapln\u011b jinou osobu :o( <\/p>\n

„D\u00edky Andy.“ Pod\u011bkoval jsem a prudce jsem se odt\u00e1hl z jeho dosahu. Andreas to p\u0159e\u0161el bez pozn\u00e1mky, jen zav\u0159el tekouc\u00ed kohoutek. S viditeln\u00fdmi pot\u00ed\u017eemi jsem se do\u0161oural do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. „M\u011bl bych u\u017e j\u00edt, Andy, Bill\u2026 Bill bude m\u00edt jist\u011b starost.“ Andreas m\u011b s \u00fasm\u011bvem obe\u0161el a nasoukal se za m\u011b obkro\u010dmo na pohovku. I p\u0159es mikinu a tri\u010dko jsem c\u00edtil jeho pulzuj\u00edc\u00ed vzru\u0161en\u00fd penis. „Andreasi\u2026“ Nezmohl jsem se na odpor. Jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty op\u011bt klouzaly po m\u00e9m krku a tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 jen slab\u011b vydechl. C\u00edtil jsem, \u017ee se na m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc natla\u010dil, lehce m\u011b l\u00edbnul na ucho a nenasytn\u011b jej p\u0159ejel hork\u00fdm jazykem.<\/div>\n

„\u0158ekl jsi to s\u00e1m, Tome. On ti ned\u00e1\u2026, ale j\u00e1 ano. Hrozn\u011b t\u011b chci. Chci t\u011b c\u00edtit v sob\u011b\u2026“ <\/p>\n

*** Bill*** <\/p>\n

Unaven\u011b jsem v zadn\u00ed kapse vy\u0161oupan\u00fdch rifl\u00ed pracn\u011b nahmatal zvon\u00edc\u00ed mobiln\u00ed telefon, kter\u00fd sv\u00fdm vyzv\u00e1n\u011bn\u00edm jasn\u011b d\u00e1val v\u011bd\u011bt o nov\u00e9 p\u0159\u00edchoz\u00ed textov\u00e9 zpr\u00e1v\u011b. S podivn\u00fdm knedl\u00edkem v krku jsem otev\u0159el zpr\u00e1vu, kter\u00e1 byla nadeps\u00e1na Andreasov\u00fdm jm\u00e9nem. Mo\u017en\u00e1 by bylo rozumn\u011bj\u0161\u00ed, kdybych ji bez p\u0159e\u010dten\u00ed vymazal, ale j\u00e1 nikdy nebyl rozumn\u00fd. S do\u0161iroka otev\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem z\u00edral na kurz\u00edvou napsan\u00fd text. Tak stroh\u00fd, chladn\u00fd. Zaryl se mi p\u00edsmeno po p\u00edsmeni p\u0159\u00edmo do srdce. A srdce krv\u00e1celo :o( <\/p>\n

„V\u011bd\u011bl jsi stejn\u011b dob\u0159e jako j\u00e1, \u017ee ho neuhl\u00edd\u00e1\u0161, Bille. Ztratil si Toma, pochop to.“<\/em> <\/p>\n

Vystra\u0161en\u00fdma o\u010dima jsem t\u011bkal z rozesm\u00e1t\u00e9ho mal\u00e9ho Toma, kter\u00fd na obrazovce z\u00e1\u0159il \u0161t\u011bst\u00edm, proto\u017ee dostal svou prvn\u00ed kytaru, na displej telefonu, kter\u00fd na m\u011b k\u0159i\u010del, ubli\u017eoval mi. Prudce jsem j\u00edm mr\u0161til do rohu m\u00edstnosti a pozoroval pol\u00e1man\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dky, jak se rozlet\u011bly ka\u017ed\u00e1 jin\u00fdm sm\u011brem. Nikdo u\u017e je ned\u00e1 dohromady. Nikdy. Stejn\u011b jako m\u011b a bratra. T\u011blem mi projela ostr\u00e1, tup\u00e1 bolest a j\u00e1 m\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1m zimnici. Chce m\u011b vid\u011bt na kolenou? Chce, abych se p\u0159ed n\u00edm plazil a \u017eadonil. Nesta\u010dilo mu, jak moc m\u011b pon\u00ed\u017eil?<\/em> „Tom\u00ed, pros\u00edm, vra\u0165 se dom\u016f. Chci t\u011b m\u00edt u sebe. Vra\u0165 se.“ Drkotal jsem t\u0159esouc\u00edmi se semknut\u00fdmi rty, kter\u00e9 jako v hore\u010dce opakovaly Tomovo jm\u00e9no. P\u0159esto\u017ee jsem si deku p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e k brad\u011b, nezah\u0159\u00e1la m\u011b. Byla mi neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 zima, odporn\u00fd chlad m\u011b sv\u00edral ledov\u00fdmi p\u011bstmi. Uc\u00edtil jsem za v\u00ed\u010dky slzy. Sna\u017eil jsem se ovl\u00e1dat, ale ne\u0161lo to. Zradil m\u011b. Miloval se s Andreasem, ani\u017e by se ohl\u00ed\u017eel na mou l\u00e1sku, na m\u00e9 pocity. <\/p>\n

H\u0159betem lev\u00e9 ruky jsem si ut\u0159el ulepen\u00fd obli\u010dej a v\u0161iml si tmav\u00e9 skvrny, kter\u00e1 se otiskla na jemnou l\u00e1tku sv\u011btle modr\u00e9 deky. Sna\u017eil jsem se ji odstranit, ale jedin\u00e9, \u010deho jsem dos\u00e1hl, bylo to, \u017ee se \u010dmouha je\u0161t\u011b v\u00edce rozmazala. C\u00edtil jsem se neuv\u011b\u0159iteln\u011b slab\u00fd, skoro jako kdybych um\u00edral. V\u017edy\u0165 tak\u00e9 ano. V srdci jsem u\u017e nec\u00edtil ani zbyte\u010dek l\u00e1sky, ani jej\u00ed st\u00edn. Jedin\u00e9, co m\u011b napl\u0148ovalo, bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 opovr\u017een\u00ed, z\u00e1\u0161\u0165 v\u016f\u010di Andreasovi. Drtil jsem v dlani c\u00edp deky a m\u00e1lem jsem ji roztrhl. Tak moc jsem tou\u017eil po pomst\u011b\u2026, ale nen\u00ed zp\u016fsobu. Andreas m\u011b srazil na kolena. Odvedl mi mou jedinou l\u00e1sku, jedinou radost\u2026 ztratil jsem Toma\u2026 v\u00edm to, c\u00edt\u00edm to. <\/p>\n

*** Tom*** <\/p>\n

V neklidn\u00e9m span\u00ed se neust\u00e1le p\u0159evaluji z jedn\u00e9 strany na druhou. Postel mi nen\u00ed dost velk\u00e1, a u\u017e v\u016fbec nen\u00ed pohodln\u00e1. \u0160\u00edlen\u011b m\u011b bol\u00ed z\u00e1da. Pomalu otev\u0159u o\u010di a sna\u017e\u00edm se rozeznat jednotliv\u00e9 obrysy ve tm\u011b. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee jsem st\u00e1le u Andrease. Oto\u010d\u00edm se na druhou stranu, nah\u00fd Andreas s poklidem oddechuje. Nah\u00fd?Pohledem p\u0159ejedu p\u0159es jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo, na kter\u00e9 z ulice dopadaj\u00ed jednotliv\u00e9 paprsky pouli\u010dn\u00edch lamp. V\u017edy\u0165\u2026 p\u0159ece jsme nedo\u0161li tak daleko. Nebo ano? Ne! Jsem si jist\u00fd. Nec\u00edtil jsem se p\u0159eci dob\u0159e.<\/em> M\u016fj pohled zabloudil k m\u00fdm poma\u010dkan\u00fdm kalhot\u00e1m, kter\u00e9 jsem m\u011bl spolu s boxerkami st\u00e1hnut\u00e9 na p\u016fl \u017eerdi. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle mi vyschlo v krku a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych se zoufalstv\u00edm nerozk\u0159i\u010del na cel\u00e9 kolo. <\/p>\n

„Ne, pros\u00edm, j\u00e1 nechci, aby to byla pravda.“ Za\u0161eptal jsem zmaten\u011b. Co mo\u017en\u00e1 nejti\u0161eji jsem se vytratil z Andreasova bytu a m\u016fj posledn\u00ed pohled jeho sm\u011brem zavadil o otev\u0159en\u00e9 balen\u00ed kondom\u016f. Pot\u0159eboval jsem b\u00fdt s Billem. Zoufale jsem ho postr\u00e1dal. <\/p>\n

Sna\u017eil jsem se, abych ned\u011blal p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd hluk. Sly\u0161el jsem z ob\u00fdvac\u00edho pokoje \u0161um\u011bn\u00ed televizoru a bylo mi jasn\u00e9, \u017ee Bill usnul p\u0159i jeho sledov\u00e1n\u00ed. Vr\u00e1vorav\u00fdm krokem jsem p\u0159e\u0161el k pohovce, kde bratr schoulen\u00fd do mal\u00e9ho klub\u00ed\u010dka spal z\u00e1dy ke mn\u011b. \u017daludek se mi nep\u0159\u00edjemn\u011b zhoupl a m\u00edrn\u011b se mi zato\u010dila hlava. Vypnul jsem televizi a pomalu jsem si k n\u011bmu p\u0159iklekl. Jeho dech nebyl pravideln\u00fd, sp\u00ed\u0161 jako by byl rozru\u0161en\u00fd i ve span\u00ed. Opatrn\u011b jsem ho pohladil po hebk\u00fdch, havran\u00edch vlasech a p\u0159ejel p\u0159es k\u0159ivku jeho subtiln\u00edch zad, na kter\u00fdch jsem na okam\u017eik spo\u010dinul. M\u011bl jsem pla\u010dtivou, smutnou n\u00e1ladu. Musel jsem se vyzpov\u00eddat. Ne\u0161lo to\u2026 <\/p>\n

„Snad nem\u00e1\u0161 zl\u00e9 sny br\u00e1\u0161ko? Jsem u tebe. Tom je tady. V\u00edm, nechal jsem t\u011b tady samotn\u00e9ho, p\u0159esto\u017ee v\u00edm, jak se boj\u00ed\u0161 us\u00ednat s\u00e1m. Ale j\u00e1\u2026 boj\u00edm se, \u017ee se neovl\u00e1dnu. \u017de t\u011b budu muset obejmout a pol\u00edbit, \u017ee u\u017e t\u011b nikdy nebudu cht\u00edt pustit. Tolik bych si p\u0159\u00e1l, abych v sob\u011b na\u0161el odvahu\u2026 odvahu, k tomu, abych si p\u0159iznal sv\u00e9 city k tob\u011b. Nejsem sobeck\u00fd jen k tob\u011b, l\u017eu i s\u00e1m sob\u011b. Poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e se na m\u011b usm\u011bje\u0161, poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e se m\u011b dotkne\u0161, c\u00edt\u00edm, jak moc tou\u017e\u00edm po tv\u00e9 bl\u00edzkosti. C\u00edt\u00edm, \u017ee pro tebe \u017eiji. Ka\u017edou noc si se zatajen\u00fdm dechem potaj\u00ed p\u0159edstavuji, jak m\u011b hlad\u00ed\u0161 a lask\u00e1\u0161. Jak m\u011b l\u00edb\u00e1\u0161, jak mi hlad\u00ed\u0161 vlasy. Jak se se mnou miluje\u0161, t\u00edm nejzvrhlej\u0161\u00edm a nejv\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem, jak k\u0159i\u010d\u00ed\u0161 moje jm\u00e9no skrze touhou zk\u0159iven\u00e9 rty. Nejsi v\u011bt\u0161\u00ed sobec ne\u017e j\u00e1. Chci t\u011b m\u00edt pro sebe mnohem v\u00edc, ne\u017e ty o to pros\u00ed\u0161 m\u011b. Kdybych mohl, p\u0159evr\u00e1t\u00edm ven ve\u0161ker\u00e9 tv\u00e9 vnit\u0159nosti a zul\u00edb\u00e1m je samou l\u00e1skou. J\u00e1 \u0161\u00edl\u00edm, trp\u00edm. Trp\u00edm mnohem v\u00edc ne\u017e ty, Bille. A n\u011bkdy si p\u0159eji, aby to v\u0161echno skon\u010dilo a j\u00e1\u2026 zem\u0159el. Ten klid\u2026 m\u00edr\u2026 pokoj. Nen\u00e1vid\u00edm se za to, \u017ee t\u011b miluji, Bille\u2026 Miluji t\u011b tolik.“ Zlomil se mi hlas a j\u00e1 jen hluboce zachrapt\u011bl. Lehce jsem jej pol\u00edbil na nep\u0159irozen\u011b rychle pulsuj\u00edc\u00ed sp\u00e1nek a opatrn\u011b jsem se postavil na nohy. S n\u00e1mahou jsem do\u0161el do sv\u00e9ho pokoje a plakal jako mal\u00fd kluk. Nemohl jsem ut\u00edkat p\u0159ed sebou sam\u00fdm\u2026 <\/p>\n

*** Bill*** <\/p>\n

Bolestiv\u011b jsem usykl, kdy\u017e jsem ze sev\u0159en\u00ed sv\u00fdch zub\u016f uvolnil sv\u00e9 otla\u010den\u00e9 rty. Tolik to bolelo. Kone\u010dn\u011b jsem se mohl nahlas rozplakat, ulevit sv\u00fdm cit\u016fm. Nespal jsem. Sly\u0161el jsem ka\u017ed\u00e9 jeho slovo. Znovu a znovu, neust\u00e1le dokola. Kdybych mohl\u2026 tak bych si je t\u00edm nejost\u0159ej\u0161\u00edm no\u017eem vyryl rovnou do srdce\u2026 Bo\u017ee\u2026 Tome.<\/em> <\/p>\n

autor: Gia<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gia *** Tom*** Pomalu jsem c\u00edtil, \u017ee droga za\u010d\u00edn\u00e1 p\u016fsobit. Nepot\u0159eboval jsem toho n\u011bjak moc, dlouho jsem abstinoval, tak\u017ee na sebe \u00fa\u010dinek nenechal dlouho \u010dekat. P\u0159esto. M\u00edsto toho, abych se dr\u017eel zp\u00e1tky, tak jsem s d\u00edky p\u0159ijal dal\u0161\u00ed ubalen\u00fd joint. Pozoroval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[447],"tags":[],"class_list":["post-7956","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wicked-game"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7956","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7956"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7956\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7956"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7956"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7956"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}