{"id":7977,"date":"2011-08-24T17:00:00","date_gmt":"2011-08-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7956"},"modified":"2026-02-02T18:12:11","modified_gmt":"2026-02-02T17:12:11","slug":"fall-into-the-hysteria-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/24\/fall-into-the-hysteria-1\/","title":{"rendered":"Fall into the hysteria 1."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
\n

autor: L. & PeTi\u0160ka
\n<\/strong><\/p>\n

Tak\u017ee, m\u00e1me tu pro v\u00e1s s Lenn dal\u0161\u00ed pov\u00eddku, tentokr\u00e1t tro\u0161ku jin\u00e9ho \u017e\u00e1nru, kter\u00fd byste mo\u017en\u00e1 od n\u00e1s dvou \u010dekaly (n\u011bkte\u0159\u00ed v\u011bd\u00ed, \u017ee na\u0161e prozat\u00edmn\u00ed pov\u00eddky byly \u00fachyln\u011bj\u0161\u00edho t\u00e9matu ;D). Tuhle pov\u00eddku jsme tak trochu obre\u010dely i my dv\u011b a cht\u011bly jsme t\u00edm vlastn\u011b trochu pouk\u00e1zat na to, jak\u00e1 mus\u00ed b\u00fdt kolem sl\u00e1vy kluk\u016f hysterie, jak\u00fd to mus\u00ed b\u00fdt n\u00e1tlak\u2026a mo\u017en\u00e1 trochu takov\u00e9 ponau\u010den\u00ed. Tak\u017ee budeme r\u00e1dy za ka\u017ed\u00fd koment, a\u0165 u\u017e kladn\u00fd, \u010di z\u00e1porn\u00fd \ud83d\ude09
\n<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

\u00a0<\/strong><\/div>\n

\n\"\"
\n<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
\n


\nROZHODNUT\u00cd<\/strong><\/p>\n

Auto zastavilo p\u0159ed luxusn\u00edm hotelem. V\u0161ude halda lid\u00ed, fanou\u0161ci, k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed jm\u00e9na sv\u00fdch idol\u016f. Doufaj\u00edc v jeden jedin\u00fd pohled. Pak by byli schopn\u00ed si \u0159\u00edct i: „Te\u010f u\u017e m\u016f\u017eu zem\u0159\u00edt.“ Hysterie v jejich srdc\u00edch se st\u00e1le stup\u0148ovala. Byli tak bl\u00edzko lidem, pro kter\u00e9 bije jejich srdce, a te\u010f u\u017e to ne\u0161lo zastavit.
\nSlzy z jejich o\u010d\u00ed, v\u00fdk\u0159iky z jejich hrdla. V\u0161echno bylo tak automatick\u00e9. N\u00e1hodn\u00e9, spont\u00e1nn\u00ed. Byli p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko na to, aby te\u010f couvli zp\u011bt. A ani couvat necht\u011bli.
\nAuta, kter\u00e1 p\u0159iv\u00e1\u017eela kapelu, se najednou zastavila, dav jim nedovolil pokra\u010dovat d\u00e1l. Fanou\u0161ci zatarasili cestu vozidl\u016fm a kapela se p\u0159ipravovala na rychl\u00fd a velmi nebezpe\u010dn\u00fd p\u0159esun.
\nPolicie byla bezbrann\u00e1, ochranka takt\u00e9\u017e.
\n\u0160\u00e9f ochranky proto vystoupil, ale netu\u0161il, \u017ee t\u00edm rozpout\u00e1 tla\u010denici, kde p\u016fjde o lidsk\u00e9 \u017eivoty.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nTolik lid\u00ed kolem m\u011b. Jen jsem se vystra\u0161en\u011b pod\u00edval na Toma. Pak u\u017e mi jen bylo \u0159e\u010deno, a\u0165 si dr\u017e\u00edm sv\u00e9 v\u011bci pevn\u011b u t\u011bla a byl jsem vyta\u017een z auta. Dav se nam\u00e1\u010dkl na ochranku a t\u00edm p\u00e1dem i na m\u011b, a m\u011b pohltil stra\u0161liv\u00fd strach. O\u010dima jsem hledal Toma, ale vid\u011bl jsem jen haldu lid\u00ed. Ochranku odt\u00e1hli a m\u011b natiskli na bok auta. Jejich ruce byly v\u0161ude. Nemohl jsem d\u00fdchat. Jejich prsty \u0161kubaly moje vlasy. Nevn\u00edmali to, \u017ee mi zp\u016fsobuj\u00ed bolest.
\nJejich dlan\u011b zaj\u00ed\u017ed\u011bly pod moje tri\u010dko, \u0161kubaly a zp\u016fsobovaly mi neuv\u011b\u0159iteln\u011b bolestiv\u00e9 \u0161r\u00e1my.
\n„Dost! Nechte m\u011b b\u00fdt!“ bylo jen, co jsem dok\u00e1zal \u0159\u00edct. A pak se to v\u0161echno seb\u011bhlo hrozn\u011b rychle.
\nProstor.
\nMo\u017enost d\u00fdchat.
\nKysl\u00edk.
\nRuce zmizely.
\nSakiho mohutn\u00e9 ruce.
\nTiskly si m\u011b.
\nA j\u00e1 b\u011b\u017eel vst\u0159\u00edc z\u00e1chran\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tom<\/strong>
\nKone\u010dn\u011b se dostaneme do voln\u00e9ho prostoru, kde nejsou \u017e\u00e1dn\u00ed fanou\u0161ci, \u017e\u00e1dn\u00fd k\u0159ik, \u017e\u00e1dn\u00e9 bolesti a \u017e\u00e1dn\u00fd tlak. Op\u0159u se o ze\u010f a jen oddychnu, chv\u00edli nech\u00e1m o\u010di zav\u0159en\u00fd a vst\u0159eb\u00e1v\u00e1m ten nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd dav a strach. V\u016fbec nebudu p\u0159eh\u00e1n\u011bt, kdy\u017e \u0159eknu, \u017ee jsem se b\u00e1l o sv\u016fj \u017eivot, v\u016fbec ne. Kouknu na sv\u00e9 natrhnut\u00e9 tri\u010dko.
\n„Co to kurva bylo?!“ zavr\u010d\u00edm po chv\u00edli, kdy\u017e se vzpamatuju a vevnit\u0159 se ocitne cel\u00e1 kapela i s t\u00fdmem. „M\u00e1te zaparkovat vevnit\u0159, tohle je tak stra\u0161n\u011b riskantn\u00ed!“ k\u0159iknu na ochranku, ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed jejich chyba, museli by nejm\u00e9n\u011b stovku fanatick\u00fdch holek p\u0159ejet, abychom se dostali s autem dovnit\u0159. Jen mi nervy p\u0159etekly, tohle je po\u0159\u00e1d dokola, nen\u00ed to poprv\u00e9. M\u00e1m \u0161r\u00e1my na rukou a p\u00e1l\u00ed to\u2026 ani tak tolik bolest\u00ed, ale zklam\u00e1n\u00edm.
\nNikdo neodpov\u00ed, z\u0159ejm\u011b jsou v\u0161ichni stejn\u011b tak v \u0161oku. O\u010dima hned vyhled\u00e1m bratra a rozejdu se k n\u011bmu, s\u00e1m je z toho dost \u0161patn\u00fd, u\u017e na pohled, c\u00edt\u00edm to.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nDr\u017e\u00edm se za sp\u00e1nky a o\u010di m\u00e1m pevn\u011b zav\u0159en\u00e9. Sna\u017e\u00edm se vyd\u00fdch\u00e1vat tu \u0161patnou realitu a ignorovat tu ostrou bolest ve sp\u00e1nc\u00edch a v\u016fbec cel\u00e9 hlavy, jak mi jist\u011b vy\u0161kubaly polovinu vlas\u016f. Bolestn\u011b zast\u00e9n\u00e1m a op\u0159u se vz\u00e1p\u011bt\u00ed do Tomova ob\u011bt\u00ed, kdy\u017e dojde ke mn\u011b. „Bo\u017ee, je mi tak \u0161patn\u011b\u2026“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Vid\u011bl jsem to.“ Pohlad\u00edm ho po rozdr\u00e1pan\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku. Z tri\u010dka zbylo jen p\u00e1r nitek.
\n„Sebrali mi br\u00fdle. A vy\u0161kubali p\u00e1r pramen\u016f.“ vydechne mi do hrudi.
\n„Poj\u010f, p\u016fjdeme si odpo\u010dinout.“ Po\u0161ept\u00e1m a konej\u0161iv\u011b jej pohlad\u00edm po z\u00e1dech. D\u00e1m mu ruku kolem ramen a p\u0159ivinu si jej ochranitelsky k sob\u011b.
\n„Odvedu ho na pokoj, v\u011bci dejte zat\u00edm ke mn\u011b, pak si to rozebereme.“ Brouknu k Sakimu. Ten m\u011b popl\u00e1c\u00e1 po z\u00e1dech a k\u00fdvne. Ve v\u00fdtahu Billa zase obejmu a nech\u00e1m jej se zachumlat. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed mi nehty po z\u00e1dech. Ob\u010das zatne. Zoufalost a smutek, zklam\u00e1n\u00ed, bolest, to v\u0161echno z n\u011bj k\u0159i\u010d\u00ed. Nezb\u00fdv\u00e1 mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e jej dr\u017eet, sd\u00edlet jeho smutek a b\u00fdt mu oporou. I kdy\u017e mnou osobn\u011b to ot\u0159\u00e1slo taky hodn\u011b. V\u00fdtah se zastav\u00ed a Bill sebou cukne.
\n„\u0160\u0161\u0161, br\u00e1\u0161ko, to je jen v\u00fdtah. Jsme tu.“ Zabru\u010d\u00edm konej\u0161iv\u011b a vedu jej do pokoje.
\nVyt\u00e1hne kartu a vpust\u00ed n\u00e1s do pokoje. Pust\u00ed ta\u0161ku a j\u00e1 k n\u011bmu dojdu. Sund\u00e1m mu roztrhan\u00e9 tri\u010dko a ulo\u017e\u00edm ho na postel. Pak zamknu a lehnu si vedle n\u011bj.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nHned se k n\u011bmu p\u0159itisknu, a vys\u00e1v\u00e1m z n\u011bj ve\u0161kerou energii, a hlavn\u011b v tom nach\u00e1z\u00edm ochranu. Nevydr\u017e\u00edm ten psychick\u00fd n\u00e1tlak a rozbre\u010d\u00edm se, je toho stra\u0161n\u011b moc.
\n„Tohle u\u017e je horor, \u017e\u00e1dn\u00e1 sl\u00e1va!“ vyhrknu zni\u010den\u011b a nech\u00e1m slzy sm\u00e1\u010det do jeho ob\u0159\u00edho, stejn\u011b tak trochu poni\u010den\u00e9ho tri\u010dka. „Nen\u00ed to poprv\u00e9, je to ka\u017edou chv\u00edli, a co jsme slavn\u011bj\u0161\u00ed a slavn\u011bj\u0161\u00ed, je to akor\u00e1t hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed! M\u011b u\u017e nebav\u00ed ta fale\u0161, ty \u00fasm\u011bvy \u017ee se nic ned\u011bje, \u017ee jsme za fanou\u0161ky vd\u011b\u010dn\u00fd. Jsou to tyrani, co se akor\u00e1t s\u00e1pou po n\u011b\u010dem, co je hodn\u011b cht\u011bn\u00fd. Rozervali by n\u00e1s na kusy, jen aby z toho n\u011bco m\u011bli.“ Vydechnu t\u011b\u017ece a na chv\u00edli se odml\u010d\u00edm.
\n„Zabili n\u00e1m ko\u010dku. Obklopuj\u00ed n\u00e1\u0161 d\u016fm, mamka nem\u00e1 volnost. Likviduj\u00ed se mezi sebou. Gustav kv\u016fli nim skon\u010dil v nemocnici. Okradli n\u00e1s n\u011bkolikr\u00e1t. Pos\u00edlaj\u00ed v\u00fdhru\u017en\u00e9 dopisy. Jsou tak nenasytn\u00ed, Tome.“ Mluv\u00edm u\u017e sp\u00ed\u0161 sm\u00ed\u0159en\u011b, pora\u017een\u011b. „U\u017e to nen\u00ed radost, u\u017e je to teror, m\u00e1m no\u010dn\u00ed m\u016fry, boj\u00edm se dal\u0161\u00edch dn\u016f, kdy se m\u00e1me setkat s fanou\u0161ky, nebo se jen n\u011bkde mihnout\u2026“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nHlad\u00edm jej po z\u00e1dech. C\u00edt\u00edm, jak m\u011b zatah\u00e1 za l\u00e1tku tri\u010dka a smutn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Posad\u00edm se a sund\u00e1m si ho. P\u0159itisknu si jej k sob\u011b zase a pol\u00edb\u00edm ho do vlas\u016f.
\nNev\u00edm, co na to \u0159\u00edct. M\u00e1 toti\u017e pravdu. Ch\u00e1pu jeho smutek. To je\u0161t\u011b nev\u00ed a ani mu \u0159\u00edkat nebudu, \u017ee n\u00e1m zabili i Scottyho. Minul\u00fd t\u00fdden mi mamka volala v slz\u00e1ch. Jemu jsem \u0159ekl, \u017ee se zab\u011bhnul.
\nHlad\u00edm jej na z\u00e1dech, jsme sto\u010deni, zachuml\u00e1ni jeden do druh\u00e9ho. Prsty propleten\u00e9.
\n„Chce\u0161 s t\u00edm skon\u010dit?“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nKouknu na n\u011bj chv\u00edli \u0161okovan\u011b, na\u010de\u017e zavrt\u00edm nesouhlasn\u011b hlavou. „Nem\u016f\u017eeme jen tak skon\u010dit, jsme tam, kde jsme cht\u011bli b\u00fdt, kluci jsou nad\u0161en\u00ed, mysl\u00edm – Georg s Gustavem. Zkazili bychom jim to, nem\u016f\u017eeme odej\u00edt z kapely, stejn\u011b by se moc nezm\u011bnilo, po\u0159\u00e1d by n\u00e1m byli v pat\u00e1ch\u2026 fanou\u0161ci… bulv\u00e1r\u2026“ stisknu mu dla\u0148 a zav\u0159u zase o\u010di.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Jsi hrozn\u011b state\u010dn\u00e1 osobnost, l\u00e1sko,“ \u0161eptnu mu do ucha.
\n„J\u00e1 bych tohle nezvl\u00e1dl.“ Polknu. Tak stra\u0161n\u011b m\u011b to mrz\u00ed v\u0161echno.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„V\u017edy\u0165 to zvl\u00e1d\u00e1\u0161\u2026 stejn\u011b jako j\u00e1, stejn\u011b jako kluci. Jen balancujeme na kraji zhroucen\u00ed, mi ob\u010das p\u0159ijde. A j\u00e1 se nebudu divit, a\u017e se jednou v\u0161ichni opravdu zhrout\u00edme.“ Posad\u00edm se a promnu o\u010di. „Ob\u010das si \u0159\u00edk\u00e1m, jestli mi ta sl\u00e1va za to stoj\u00ed. A hned potom si jasn\u011b \u0159eknu, \u017ee ne.“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Zvl\u00e1d\u00e1\u0161 toho mnohem v\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161.“ \u0160eptnu a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. „Jsem tu, pro tebe, v\u00ed\u0161 to, \u017ee jo.“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Stejn\u011b jako j\u00e1 pro tebe. Oh bo\u017ee, Tome, kdybys tu nebyl ty, u\u017e bych se v\u0161\u00edm skon\u010dil. A kdy\u017e mysl\u00edm se v\u0161\u00edm, tak naprosto se v\u0161\u00edm. Dr\u017e\u00ed\u0161 m\u011b na vl\u00e1sku \u017eivota.“ P\u0159itisknu svoji dla\u0148 na jeho a op\u0159u se do pohlazen\u00ed.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Taky na to ob\u010das mysl\u00edm. Na konec\u2026 ale jedin\u011b po tv\u00e9m boku, to v\u00ed\u0161.“ Brouknu a p\u0159isunu se k n\u011bmu. „Nemohl bych odej\u00edt s pocitem, \u017ee jsem t\u011b tu nechal napospas v\u0161emu.“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„V\u00edm, \u017ee to v\u0161echno vn\u00edm\u00e1\u0161 stejn\u011b jako j\u00e1.“ Sleduju up\u0159en\u011b jeden bod na st\u011bn\u011b za n\u00edm. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee taky kolikr\u00e1t nevydr\u017e\u00ed\u0161 a obre\u010d\u00ed\u0161 to. A \u017ee stejn\u011b jako j\u00e1 bys nejrad\u011bji vr\u00e1til \u010das, hr\u00e1l si jen pro sv\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed, chodil ven jen tak bez n\u011bjak\u00e9 ochranky. \u0158ekni mi up\u0159\u00edmn\u011b, Tome, kdy ses naposledy up\u0159\u00edmn\u011b usm\u00e1l?“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„To bychom tu sed\u011bli rok, ne\u017e bych na to p\u0159i\u0161el. Nechci se litovat, ale nezvl\u00e1d\u00e1m to. A na tob\u011b vid\u00edm, \u017ee i tob\u011b se to vymyk\u00e1 kontrole. Je mi \u00fazko a cht\u011bl bych vr\u00e1tit \u00fapln\u011b v\u0161echno. Byl to sen, ale kon\u010d\u00ed jako no\u010dn\u00ed m\u016fra.“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b, Tome.“ Kouknu na n\u011bj up\u0159en\u011b.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Nen\u00ed pozd\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu a polknu. V\u00edm, co mysl\u00ed. A m\u00e1m na to ten sam\u00fd n\u00e1zor.
\n„Nen\u00ed pozd\u011b tu ukon\u010dit.“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Nikdy nebude pozd\u011b, dokud z toho naprosto neze\u0161\u00edl\u00edme. M\u016f\u017eeme se tomu v\u0161emu vyhnout, pokud budeme cht\u00edt,“ p\u0159ejedu mu palcem po tv\u00e1\u0159i a pousm\u011bju se.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Ud\u011bl\u00e1me to? Spole\u010dn\u011b? Skon\u010d\u00edme to?“ kouk\u00e1m mu do o\u010d\u00ed. tro\u0161ku \u0161\u00edlen\u00fd si z toho u\u017e p\u0159ipad\u00e1m. Jak moc sl\u00e1va utlumila na\u0161e osobnosti.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Z\u00edtra\u2026 chci si u\u017e\u00edt je\u0161t\u011b z\u00edt\u0159ek. Pak to skon\u010d\u00edme,“ p\u0159ik\u00fdvnu s rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. „Bu\u010f to ukon\u010d\u00edme my, nebo na\u0161e sl\u00e1va. Nehodl\u00e1m se j\u00ed poddat\u2026“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nP\u0159ik\u00fdvnu.
\n„Fajn. Z\u00edtra. \u0158ekneme to kluk\u016fm?“ Pohlad\u00edm ho na boc\u00edch. Nec\u00edt\u00edm nic, strach ani \u0161t\u011bst\u00ed. Net\u011b\u0161\u00edm se, nejsem zdrcen\u00fd, prost\u011b jen chci b\u00fdt se sv\u00fdm bratrem.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Ne. Chci, aby z\u00edt\u0159ek byl norm\u00e1ln\u00edm dnem.“ Zavrt\u00edm hlavu a zatla\u010d\u00edm n\u011bkolik slz. „A \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy. Pamatuje\u0161 na\u0161e motto, Tomi? \u017dijeme ka\u017edou vte\u0159inou bez ohled\u016f, kdy bude na\u0161eho \u010dasu konec.“ Stejn\u011b tak nem\u00e1m strach. Nelituju toho, co hodl\u00e1me ud\u011blat, c\u00edt\u00edm se naopak odhodlan\u011b.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nPousm\u011bju se.
\n„Tak nepla\u010d, ty trdlo,“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bj.
\n„P\u016fjdeme se naj\u00edst? Ve\u010der t\u011b vezmu do na\u0161\u00ed restaurace, kdy\u017e u\u017e jsme tu, bere\u0161?“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\nZasm\u011bju se kr\u00e1tce a promnu ruce.
\n„J\u00e1 bych rad\u0161i objednal fast food… na pokoj. V\u00ed\u0161, jako na za\u010d\u00e1tc\u00edch\u2026 d\u011blal bordel… a tak…“ pronesu s trochou v\u00e1h\u00e1n\u00ed a kouknu na n\u011bj. „M\u016f\u017eeme?“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„M\u016f\u017eeme zase zni\u010dit hotelovej pokoj,“ zasm\u011bju se. „D\u00e1me si u toho fast food a hodn\u011b piva,“ mrknu. „M\u016f\u017eeme zase \u0161m\u00edrovat miluj\u00edc\u00ed se p\u00e1ry.“ Chytnu v\u00fdtlem. Ty za\u010d\u00e1tky byly crazy. Ale byly nejlep\u0161\u00ed.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Oh, jo!“ vydechnu nad\u0161en\u011b a sko\u010d\u00edm po n\u011bm. „A a\u017e budeme tolik na sra\u010dky, \u017ee Georg z toho vytuhne, ud\u011bl\u00e1me mu zase kanadu, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Pamatuje\u0161, jak m\u011bl po ksicht\u011b rozpatlan\u00fd ten lubrikant?“ sm\u011bju se. „A budeme volat do ostatn\u00edch hotelov\u00fdch pokoj\u016f a d\u011blat jim nemravn\u00e9 nab\u00eddky jako tenkr\u00e1t!“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nZak\u0159en\u00edm se pobaven\u011b.
\n„Odv\u00e1\u017eeme se. Budeme zase ti ml\u00e1de\u017ei nep\u0159\u00edstupn\u00ed, t\u011b\u0161\u00edm se.“ L\u00edbnu Billa jemn\u011b na rty. „A pak si ud\u011bl\u00e1me noc jen pro n\u00e1s.“<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

\n

Bill<\/strong>
\n„Jen pro n\u00e1s?“ pousm\u011bju se a promnu mu ramena. „Mysl\u00edm, \u017ee ani na to nen\u00ed je\u0161t\u011b pozd\u011b\u2026“ ot\u0159u se lehce o jeho rty a odt\u00e1hnu se po chv\u00edli. „Jdu objednat to j\u00eddlo, a ty domluv s kluky ve\u010der, dob\u0159e?“ vstanu z postele a p\u0159eb\u011bhnu k telefonu, diktuju neskromn\u00fd seznam j\u00eddla. Posledn\u00ed noc mi za to stoj\u00ed.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\nVstanu a jdu k sob\u011b do pokoje. Kufry tam u\u017e jsou, rozt\u0159\u00edd\u00edm, co je na\u0161e a dovezu to Billovi p\u0159ede dve\u0159e, a pak vyt\u00e1hnu mobil. Nap\u00ed\u0161u kluk\u016fm, \u017ee se v \u0161est sejdeme u Billa v pokoji a \u017ee ‚ne‘, ‚nechce se mi‘ nebo ‚jsem unaven\u00fd‘ neberu jako odpov\u011b\u010f, a obl\u00e9knu si nov\u00fd tri\u010dko. Vezmu desinfekci z moj\u00ed l\u00e9k\u00e1rni\u010dky, kterou voz\u00edm pro p\u0159\u00edpady jako dnes, a jdu zp\u011bt k Billovi. M\u00e1 velk\u00e9 \u0161r\u00e1my na b\u0159i\u0161e, je\u0161t\u011b by mohl n\u011bco chytit.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Jsem v koupeln\u011b, Tome!“ k\u0159iknu, kdy\u017e sly\u0161\u00edm jeho vol\u00e1n\u00ed a sv\u00e9 jm\u00e9no. Jakmile vejde, vystr\u010d\u00edm hlavu ze sprchy. „V\u00edm, \u017ee je zbyte\u010dn\u00e9 se sprchovat, kdy\u017e z\u0159ejm\u011b po tomhle ve\u010deru budeme jak dobytci, ale cht\u011bl jsem ze sebe sm\u00fdt ty doteky\u2026 ten hnusn\u00fd pocit\u2026“ povzdychnu si a lehce se pousm\u011bju. „P\u0159id\u00e1\u0161 se?“<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„R\u00e1d, brou\u010dku.“ Vejdu do koupelny a svl\u00e9knu se. Nesm\u011ble vkro\u010d\u00edm k Billovi do sprchy a pohlad\u00edm jej na boc\u00edch. M\u00e1 tam st\u00e1le rud\u00e9 fleky prst\u016f, dlan\u00ed. Pol\u00edb\u00edm jej zezadu na krk a nech\u00e1m ho se oto\u010dit \u010delem ke m\u011b.
\n„Pak ti je\u0161t\u011b vydesinfikuju ty krvav\u00fd \u0161lincy, jo?“ pohlad\u00edm ho po mokr\u00fdch vlasech a namo\u010d\u00edm si dredy. Ah, p\u0159\u00edjemn\u00e9 uvoln\u011bn\u00ed ze sp\u00e1r\u016f nep\u0159\u00edjemn\u00fdch pocit\u016f… P\u0159iv\u0159u o\u010di a nech\u00e1m Billovy ruce putovat po m\u00e9 hrudi a vodu dopadat na moje t\u011blo.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Je to zbyte\u010dn\u00fd, Tome, nech to b\u00fdt.“ Op\u0159u ho o ze\u010f z\u00e1dy a p\u0159itisknu se na n\u011bj, st\u00e1le mnu v dlan\u00edch jeho nepatrn\u00e9 svaly. Nejsou n\u011bjak velk\u00e9, sp\u00ed\u0161 takov\u00e9 d\u011btinsk\u00e9, ale jsou tam. Pousm\u011bju se a zvednu k n\u011bmu hlavu. „Te\u010f u\u017e je to jedno, jak\u00e9koliv fyzick\u00e9 r\u00e1ny… \u017e\u00e1dn\u00e1 dezinfekce, \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u00e9ky nezacel\u00ed to tr\u00e1pen\u00ed, Tome.“ Zavrt\u00edm hlavou.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„J\u00e1 v\u00edm, jen nechci, aby se ti do toho n\u011bco dostalo.“ L\u00edbnu ho na nos. V\u017edycky, kdy\u017e se o sebe ot\u00edr\u00e1me, kdy\u017e jsme naz\u00ed vedle sebe, po t\u011ble mi to rozn\u00e1\u0161\u00ed takov\u00e9 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity.
\n„P\u0159ehoupneme se p\u0159es tu hranici mezi n\u00e1mi?“ brouknu mu ti\u0161e do vlas\u016f. I kdy\u017e jsem si jist\u00fd, \u017ee ano. „Je na to ten prav\u00fd \u010das. Dnes nebo z\u00edtra.“ Do\u0159eknu.<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„Copak jsme se p\u0159es ni u\u017e nep\u0159ehoupli?“ pronesu nap\u016fl pobaven\u011b. „Tome, celou noc m\u016f\u017eeme p\u0159ekra\u010dovat ve\u0161ker\u00e9 na\u0161e hranice, i kdyby u toho m\u011bl b\u00fdt cel\u00fd t\u00fdm. Tohle bude na\u0161e noc, tvoje a moje a nikdo n\u00e1m j\u00ed nevezme. Dob\u0159e?“ kouknu na n\u011bj a sna\u017e\u00edm se ho tak ujistit, souhlas\u00edm.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Na\u0161e noc, zn\u00ed to hezky,“ s \u00fasm\u011bvem ho obejmu kolem bok\u016f a rukama sjedu na jeho hambat\u00fd zade\u010dek. Tro\u0161ku s n\u00e1mi zhoupnu, jako kdybychom tancovali. Rty se p\u0159isaju na jeho krk. Kone\u010dn\u011b mu m\u016f\u017eu ud\u011blat zna\u010dku a v\u0161em to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno. N\u00e1m to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno. M\u016f\u017eeme v\u0161echno hodit za hlavu.
\n„Miluju t\u011b.“<\/p>\n

Bill<\/strong>
\n„J\u00e1… tebe taky!“ vydechnu rozru\u0161en\u011b, kdy\u017e se o n\u011bj ot\u0159u rozkrokem a zav\u0159u o\u010di, vychutn\u00e1v\u00e1m si jeho rty, pob\u00edhaj\u00edc\u00ed po m\u00e9m krku. Vra\u017edil bych pro ty n\u011b\u017en\u00e9 doteky jeho rt\u016f. Podd\u00e1v\u00e1m se tomu t\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u00e9mu t\u0159en\u00ed mezi n\u00e1mi, rukama se zah\u00e1knu kolem jeho krku a sleduju om\u00e1men\u011b ze\u010f p\u0159ed sebou.<\/p>\n

Tom<\/strong>
\n„Nejrad\u0161i bych t\u011b sn\u011bdl,“ usm\u011bju se. „L\u00e1skou,“ dod\u00e1m a nech\u00e1m ho se prohnout v z\u00e1dech, abych mohl pokl\u00e1dat polibky na kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti a hru\u010f. V\u0161ude zanech\u00e1v\u00e1m mal\u00e9 \u010derven\u00e9 fl\u00ed\u010dky. Ale zase to nep\u0159eh\u00e1n\u00edm, aby nebyl jak dalmatin. Dlan\u00ed tisknu jeho zade\u010dek. V\u017edycky si u\u017e\u00edv\u00e1m tyhle chvilky, ale dneska to m\u00e1 svoje kouzlo je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc.<\/p>\n

autor: L. & PeTi\u0160ka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: L. & PeTi\u0160ka Tak\u017ee, m\u00e1me tu pro v\u00e1s s Lenn dal\u0161\u00ed pov\u00eddku, tentokr\u00e1t tro\u0161ku jin\u00e9ho \u017e\u00e1nru, kter\u00fd byste mo\u017en\u00e1 od n\u00e1s dvou \u010dekaly (n\u011bkte\u0159\u00ed v\u011bd\u00ed, \u017ee na\u0161e prozat\u00edmn\u00ed pov\u00eddky byly \u00fachyln\u011bj\u0161\u00edho t\u00e9matu ;D). Tuhle pov\u00eddku jsme tak trochu obre\u010dely i my<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[454],"tags":[],"class_list":["post-7977","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-fall-into-the-hysteria"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7977","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7977"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7977\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440628,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7977\/revisions\/79440628"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7977"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7977"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7977"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}