{"id":7980,"date":"2011-08-24T15:30:00","date_gmt":"2011-08-24T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7959"},"modified":"2011-08-24T15:30:00","modified_gmt":"2011-08-24T14:30:00","slug":"pubertak-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/24\/pubertak-12\/","title":{"rendered":"Puber\u0165\u00e1k 12."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Ter\u00fd
<\/strong>
\"\"<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

„Kaulitz!“ ozve se z \u0159editelny docela na\u0161tvan\u00fdm hlasem. Proto\u010d\u00edm o\u010di, zvednu se a jdu k \u0159editeln\u011b. Vejdu dovnit\u0159 a pod\u00edv\u00e1m se na tak st\u0159edn\u011b tlust\u00e9ho chl\u00e1pka se strni\u0161t\u011bm. Sed\u00ed tam s kamennou dr\u017ekou a n\u011bco si zapisuje. Stoj\u00edm tam a \u010dek\u00e1m, jestli se ur\u00e1\u010d\u00ed mluvit, nebo jestli m\u011b tu nech\u00e1 st\u00e1t je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho. Nejrad\u0161i bych mu dal facku a ode\u0161el bych, ale mysl\u00edm, \u017ee to mi za to nestoj\u00ed.<\/div>\n
„Posa\u010fte se, pane Kaulitz,“ pokyne rukou na \u017eidli p\u0159ed sebou. P\u0159ik\u00fdvnu a usad\u00edm se. Chv\u00edli se po\u0159\u00e1d d\u00edv\u00e1 do pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 m\u00e1 na stole, ale kdy\u017e si vzdychnu, tak ke mn\u011b kone\u010dn\u011b zvedne pohled. <\/p>\n

„V\u00edte co jste ud\u011blal, pane Kaulitz?“ polo\u017e\u00ed propisku, kterou dr\u017eel v ruce a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Jen zakrout\u00edm hlavou a poslouch\u00e1m, co z n\u011bj vypadne d\u00e1l. „Tak\u017ee vy nev\u00edte?“ zv\u00fd\u0161\u00ed hlas a narovn\u00e1 se. Znovu zakrout\u00edm hlavou. To vypad\u00e1, jako bych ud\u011blal n\u011bco jemu, ale to je blbost. Nic jsem tentokr\u00e1t neud\u011blal. Nebo jo? Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n

„A co takhle ta \u010derven\u00e1 barva v baz\u00e9nu? Dneska kdy\u017e pan\u00ed Larvingov\u00e1 \u0161la s d\u011bv\u010daty na hodinu plav\u00e1n\u00ed, tak dostala m\u00e1lem infarkt. Cel\u00fdch 10 let se star\u00e1 o baz\u00e9n a nikdy se nic takov\u00e9ho nestalo. Ale jakmile sem p\u0159ijdete vy, tak se najednou stane toto. Nen\u00ed to trochu podez\u0159el\u00e9?“ <\/p>\n

P\u0159esednu si na \u017eidli do jin\u00e9 polohy, aby se mi l\u00e9pe sed\u011blo, a pod\u00edv\u00e1m se zp\u011bt na \u0159editele.<\/div>\n

„Oh, a vy mysl\u00edte, \u017ee s t\u00edm m\u00e1m n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho? Tak to jste na omylu. Mysl\u00edte, \u017ee m\u00e1m pot\u0159ebu sem do \u0161koly nosit barvu? Tak to asi t\u011b\u017eko. Ale u jednoho kluka jsem \u010dervenou barvu vid\u011bl. M\u011bl byste se zeptat sv\u00e9ho syn\u00e1\u010dka. Ur\u010dit\u011b o tom bude n\u011bco v\u011bd\u011bt!“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„No, tak to nezkou\u0161ej hochu. Na m\u00fdho Andrease to h\u00e1zet nebude\u0161. To je slu\u0161n\u00fd kluk,“ zalo\u017e\u00ed si ruce v bok a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi malou holku, kter\u00e1 br\u00e1n\u00ed sv\u016fj ko\u010d\u00e1rek.<\/div>\n
„Oh jist\u011b. J\u00e1 zapomn\u011bl. Vy jste ale naivn\u00ed. Je vid\u011bt, \u017ee sv\u00e9ho syn\u00e1\u010dka moc nezn\u00e1te. Je to magor. Nem\u00e1 to v hlav\u011b v po\u0159\u00e1dku,“ usm\u011bju se na n\u011bj a znovu se op\u0159u o \u017eidli. Vid\u00edm na n\u011bm, \u017ee jsem ho docela vyto\u010dil a nevad\u00ed mi to. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm? Tak chlape\u010dku, d\u00e1vej si pozor na pusu, nebo bys tady odsud mohl rychlost\u00ed blesku vyst\u0159elit!“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zvednu se. „Mysl\u00edm, \u017ee za to, kolik si berete od t\u00e1ty za m\u00e9 studium, byste mi m\u011bl sp\u00ed\u0161 l\u00edzat prdel!“<\/div>\n
„Co\u017ee? Co si dovoluje\u0161, ty spratku! Dneska budu volat t\u00e1tovi, a\u0165 se dostav\u00ed do \u0161koly. Mysl\u00edm, \u017ee nebude r\u00e1d, \u017ee sem bude muset kv\u016fli tob\u011b a\u017e z Ameriky.“<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, zavolejte si, koho chcete. Nebudete na m\u011b h\u00e1zet \u0161p\u00ednu, kterou ud\u011blal v\u00e1\u0161 syn, to ani omylem!“ vid\u00edm, \u017ee je u\u017e docela vyto\u010den\u00fd. Na \u010dele mu st\u00e9k\u00e1 kapka potu a obli\u010dej m\u00e1 cel\u00fd \u010derven\u00fd. Te\u010f mi pro zm\u011bnu p\u0159ipom\u00edn\u00e1 b\u00fdka, kter\u00fd se chyst\u00e1 do boje. Najednou se v\u0161ak uklidn\u00ed a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„Jdi do t\u0159\u00eddy!“ uk\u00e1\u017ee rozhodnut\u011b na dve\u0159e. Zvednu se a bez n\u011bjak\u00fdch p\u0159ipom\u00ednek odejdu. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jsem ho vyprovokoval dost. Ale jako, nebude to na m\u011b h\u00e1zet. V\u00edm, kdo to ud\u011blal a tak\u00e9 v\u00edm pro\u010d. Cht\u011bl to na m\u011b hodit hajzl. <\/p>\n

————– <\/p>\n

Tom: <\/div>\n

Vezmu kufry a t\u00e1hnu je k autu. Sice jsem se tam t\u011b\u0161il, ale \u010d\u00edm v\u00edce se to bl\u00ed\u017e\u00ed, t\u00edm v\u00edce se mi tam nechce. Nev\u00edm pro\u010d. Asi se boj\u00edm o Billa. P\u0159eci jenom mu cht\u011bli ubl\u00ed\u017eit, a te\u010f tu nebude nikdo, kdo by mu kdy\u017e tak pomohl. Jasn\u011b, bude tu m\u00edt Terezu, ale ta proti nim p\u0159eci nic nezm\u016f\u017ee. Je snad je\u0161t\u011b k\u0159eh\u010d\u00ed ne\u017e Bill. Ale o n\u00ed v\u00edm, \u017ee se o sebe postar\u00e1, vlastn\u011b v\u0161ichni v\u011bd\u00ed, \u017ee je to moje sestra, tak si na ni nic nedovol\u00ed, ale boj\u00edm se, \u017ee na Billa ano. Budu si s n\u00edm ka\u017ed\u00fd den ps\u00e1t. Snad mi tam p\u016fjde ten zahrani\u010dn\u00ed tarif, minule kdy\u017e jsem byl v zahrani\u010d\u00ed, tak mi ne\u0161el a docela m\u011b to na\u0161tvalo, tak douf\u00e1m, \u017ee tady to p\u016fjde. <\/p>\n

Kdy\u017e v\u0161echny ty kufry dot\u00e1hnu do auta a zav\u0159u ho, na chv\u00edli se op\u0159u o kapotu. Tahal jsem to i za t\u00e1tu, asi si neum\u00ed odn\u00e9st p\u00e1r kufr\u016f. V n\u011bjak\u00fdch mi p\u0159i\u0161lo, jako by tam m\u011bl cihly, nebo n\u011bco takov\u00e9ho, proto\u017ee byly docela t\u011b\u017ek\u00e9. Rukou si ot\u0159u \u010delo a pod\u00edv\u00e1m se na hodinky.<\/div>\n

„Dopr\u010dic,“ vyjeknu. Mus\u00edm je\u0161t\u011b za Billem, mus\u00edm se s n\u00edm rozlou\u010dit a za 2 hodiny u\u017e jedeme. Nic nikomu ne\u0159eknu, je mo\u017en\u00e9, \u017ee m\u011b budou hledat, ale to je jedno. Seberu se a b\u011b\u017e\u00edm k domu, kde bydl\u00ed Bill. <\/p>\n

Zazvon\u00edm na zvonek, a kdy\u017e nikdo nejde, tak se o n\u011bj op\u0159u. No tak, Bille, v\u00edm, \u017ee jsi doma.<\/div>\n

„Jakej kokot!“ sly\u0161\u00edm za dve\u0159ma. Asi jsem ho vzbudil, ale co. Pot\u0159ebuju se s n\u00edm rozlou\u010dit. Kdy\u017e se otev\u0159ou dve\u0159e, nahod\u00edm nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv a zvonit p\u0159estanu.<\/div>\n
„Ahoj.“<\/div>\n
„Jsi norm\u2026 Ahoj Tome. Promi\u0148, spal jsem a nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsi to ty. Poj\u010f d\u00e1l,“ ustoup\u00ed, otev\u0159e dve\u0159e a pokyne mi rukou, abych \u0161el dovnit\u0159. Nev\u00e1h\u00e1m a vstoup\u00edm. „Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el? A v 7 r\u00e1no?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a jednu ruku si d\u00e1 p\u0159ed \u00fasta a z\u00edvne si.<\/div>\n
„No v 9 jedeme a j\u00e1 jsem se s tebou p\u0159i\u0161el rozlou\u010dit,“ mrknu na n\u011bj. V tu r\u00e1nu, jako by se probral a zbyst\u0159\u00ed.<\/div>\n
„T-ty jede\u0161 u\u017e te\u010f?“ P\u0159ik\u00fdvnu. V tu r\u00e1nu ho m\u00e1m obmotan\u00e9ho kolem sebe. Obj\u00edm\u00e1 m\u011b a \u0159\u00edk\u00e1 mi, jak stra\u0161n\u011b mu budu chyb\u011bt. Mus\u00edm se nad t\u00edm zasm\u00e1t. Ne\u010dekal jsem, \u017ee mu budu a\u017e tak chyb\u011bt, a nav\u00edc, je to jen m\u011bs\u00edc, to snad vydr\u017e\u00ed. Sp\u00ed\u0161e se boj\u00edm, jestli to vydr\u017e\u00ed s t\u011bma pakama, ale snad jo. Nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct t\u00e1tovi, \u017ee s n\u00edm, nejedu, u\u017e se mnou po\u010d\u00edt\u00e1, a nav\u00edc, budu v Americe. V tom nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b sv\u011bta. T\u011b\u0161\u00edm se tam, ale i net\u011b\u0161\u00edm. M\u00e1m takov\u00e9 sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity, ale jsem rozhodnut\u00fd tam jet. <\/p>\n

„Ale no tak, Bille,“ zasm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po vlasech, kdy\u017e u\u017e mi asi po 10 \u0159ekne, \u017ee mu budu stra\u0161n\u011b chyb\u011bt. „Ty mn\u011b taky, ale to p\u0159e\u017eijeme. M\u011bs\u00edc nen\u00ed zas tak stra\u0161n\u00e1 doba, nemysl\u00ed\u0161?“ usm\u011bju se.<\/div>\n

„Stejn\u011b mi bude\u0161 chyb\u011bt. D\u00e1vej tam na sebe pozor a vra\u0165 se v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Neboj, budu. To ty tady na sebe d\u00e1vej pozor. A neboj, jestli ti n\u011bkdo n\u011bco ud\u011bl\u00e1, tak si to s n\u00edm potom vy\u0159\u00edd\u00edm,“ zasm\u011bju se a d\u00e1m ho od sebe. M\u00e1 slzy v o\u010d\u00edch. Bo\u017ee, to m\u011b m\u00e1 a\u017e tak r\u00e1d?<\/div>\n
„Ale no tak, Bill\u00ed,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. „Vr\u00e1t\u00edm se v po\u0159\u00e1dku. Neboj\u2026 NEZ\u016eSTANU TAM,“ posledn\u00ed \u010d\u00e1st v\u011bty zd\u016frazn\u00edm, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee zase p\u0159ijedu zp\u011bt. Je mi to divn\u00e9, \u017ee se takhle chov\u00e1. Nejd\u0159\u00edve m\u011b nesn\u00e1\u0161el, a te\u010f skoro bre\u010d\u00ed, kdy\u017e odj\u00ed\u017ed\u00edm. <\/p>\n

P\u0159ik\u00fdvne a usm\u011bje se na m\u011b.<\/div>\n

„Mus\u00edm j\u00edt,“ \u00fasm\u011bv mu oplat\u00edm a je\u0161t\u011b jednou ho obejmu. Jo, bude mi chyb\u011bt, ale jak \u0159\u00edk\u00e1m, je to jen m\u011bs\u00edc a to budu muset vydr\u017eet. M\u011bs\u00edc neuvid\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 kamar\u00e1dy, kte\u0159\u00ed mi tak\u00e9 budou chyb\u011bt. V\u00edm, \u017ee Bill v\u00edc, proto\u017ee je to nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, kter\u00fd mi p\u0159irostl k srdci, ale v podstat\u011b je to stejn\u00fd kamar\u00e1d jako ostatn\u00ed. Je to trochu zamotan\u00e9, ale to nevad\u00ed. <\/p>\n

„Ahoj Bille. M\u011bj se a ozvu se ti, hned jak doraz\u00edme na m\u00edsto,“ mrknu na n\u011bj a odt\u00e1hnu se od n\u011bj.<\/div>\n

„Ahoj Tomi,“ usm\u011bje se a vyprovod\u00ed m\u011b ke dve\u0159\u00edm. Naposledy mu zam\u00e1v\u00e1m, usm\u011bju se a vr\u00e1t\u00edm se k autu. <\/p>\n

Ani si nikdo nev\u0161iml, \u017ee jsem ode\u0161el. Co\u017e je dob\u0159e, proto\u017ee by se to asi t\u00e1tovi nel\u00edbilo. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e je v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 sbalen\u00e9. Beru si s sebou i kytaru. Asi bych to tam bez n\u00ed nevydr\u017eel. Zkus\u00edm Billovi slo\u017eit melodii k dal\u0161\u00edm song\u016fm. Na mou \u017e\u00e1dost mi je dal okop\u00edrovan\u00e9, sice se trochu zdr\u00e1hal, ale nakonec mi je dal. <\/p>\n

„M\u016f\u017eem vyrazit,“ p\u0159ijde k autu t\u00e1ta a usm\u011bje se.<\/div>\n

„Ale tati, v\u017edy\u0165 je je\u0161t\u011b brzo,“ pod\u00edv\u00e1m se na hodinky, kter\u00e9 ukazuj\u00ed 7:55.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. P\u0159esunuli n\u00e1m let a let\u00edme u\u017e v 9.“<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvnu a nastoup\u00edm si do auta. Ani s m\u00e1mou se nem\u016f\u017eu rozlou\u010dit. Je v pr\u00e1ci. Zase. Jej\u00ed syn jede na m\u011bs\u00edc pry\u010d a ona mi ne\u0159ekne ani ahoj. Nev\u00edm, co by bylo lep\u0161\u00ed. Jestli m\u00edt m\u00e1mu, kter\u00e1 je, jako bych nebyl jej\u00ed syn, nebo ji nem\u00edt v\u016fbec. Alespo\u0148 bych nebyl kv\u016fli tomu vynervovan\u00fd, jak se ke mn\u011b chov\u00e1. <\/p>\n

Kdy\u017e vyjedeme, str\u010d\u00edm do r\u00e1dia CD hip hopov\u00fdch remix\u016f a d\u00e1m to naplno. T\u00e1ta si u\u017e zvykl a nevad\u00ed mu to. Stejn\u011b za chv\u00edli budeme na leti\u0161ti, tak\u017ee to moc dlouho poslouchat nebude. Douf\u00e1m, \u017ee tam budou alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 hezk\u00e9 holky. Zasm\u011bju se s\u00e1m pro sebe. <\/p>\n

Bill: <\/div>\n

No a je pry\u010d. Bude mi chyb\u011bt a stra\u0161n\u011b moc. Ale nevid\u00edm se, \u017ee do Ameriky cht\u011bl. Amerika je kr\u00e1sn\u00e1. V\u017edycky jsem ji m\u011bl r\u00e1d a jednou se tam vr\u00e1t\u00edm, ale ne k t\u00e1tovi. Budu tam \u017e\u00edt s\u00e1m. Nebo mo\u017en\u00e1 s n\u011bjak\u00fdm p\u0159\u00edtelem. \u00dapln\u011b nejlep\u0161\u00ed by bylo s Tomem, ale to pochybuji. Cht\u011bl bych tam odjed po st\u0159edn\u00ed studovat Hudebn\u00ed fakultu v Los Angeles. Kdybych se tam dostal, bylo by to to nejlep\u0161\u00ed, co by se mohlo st\u00e1t. Mohl bych zp\u00edvat, co\u017e bych cht\u011bl, ale mysl\u00edm, \u017ee nem\u00e1m moc velk\u00e9 \u0161ance se tam dostat. <\/p>\n

Pod\u00edv\u00e1m se na hodiny a docela se zd\u011bs\u00edm. Ono u\u017e je p\u016fl 9? To to tak rychle let\u00ed? Za hodinu a p\u016fl mus\u00edm b\u00fdt v t\u00e9 pek\u00e1rn\u011b. P\u0159esunuli to na dne\u0161ek, na 10. hodinu, tak\u017ee si mus\u00edm posp\u00ed\u0161it, abych v\u0161echno stihl. Docela se tam t\u011b\u0161\u00edm, i kdy\u017e m\u00e1m i strach, ale snad se to obejde bez probl\u00e9m\u016f. Tedy, nikdy se neobe\u0161lo nic bez probl\u00e9m\u016f, ale snad to bude v pohod\u011b. Jen jestli nejsem trochu naivn\u00ed. Nikdy jsem je nevid\u011bl a nev\u00edm, co jsou za\u010d. <\/p>\n

————– <\/p>\n

U\u017e tu sed\u00edm asi p\u016fl hodiny a po\u0159\u00e1d tu nikdo nen\u00ed. Je mi to divn\u00e9, ale t\u0159eba maj\u00ed jen zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Jsem docela zv\u011bdav\u00fd, kdo p\u0159ijde, proto\u017ee zn\u00e1m jen\u2026 No, j\u00e1 vlastn\u011b nev\u00edm, jak se jmenuje, ale to mi snad \u0159ekne. Nel\u00edb\u00ed se mi v tomhle prost\u0159ed\u00ed. Ale co se d\u00e1 d\u011blat, kdy\u017e se tu sch\u00e1z\u00ed po\u0159\u00e1d. Asi si na to u\u017e zvykli. <\/p>\n

Zezadu za\u010d\u00edn\u00e1m sly\u0161et n\u011bjak\u00e9 hlasy. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jdou. <\/p>\n

autor: Ter\u00fd<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ter\u00fd Bill: „Kaulitz!“ ozve se z \u0159editelny docela na\u0161tvan\u00fdm hlasem. Proto\u010d\u00edm o\u010di, zvednu se a jdu k \u0159editeln\u011b. Vejdu dovnit\u0159 a pod\u00edv\u00e1m se na tak st\u0159edn\u011b tlust\u00e9ho chl\u00e1pka se strni\u0161t\u011bm. Sed\u00ed tam s kamennou dr\u017ekou a n\u011bco si zapisuje. Stoj\u00edm tam<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[437],"tags":[],"class_list":["post-7980","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pubertak"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7980","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7980"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7980\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7980"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7980"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7980"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}