{"id":799,"date":"2018-01-12T16:00:00","date_gmt":"2018-01-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=793"},"modified":"2018-01-12T16:00:00","modified_gmt":"2018-01-12T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/12\/vampire-sunrise-ii-22\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 22."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty jsi v\u011bd\u011bla, \u017ee se to stane. Pro\u010d jsi m\u011b nevarovala d\u0159\u00edv? Jak u\u017e je to dlouho, co v\u00ed\u0161, \u017ee se tohle v\u0161echno stane?“ rozk\u0159i\u010del jsem se na Sonju, jakmile se za n\u00e1mi zav\u0159ely dve\u0159e jedn\u00e9 z knihoven hned vedle velk\u00e9 s\u00edn\u011b. \u010cekal jsem r\u016fzn\u00e9 odpov\u011bdi, ale to, co \u0159ekla, mi naprosto vyrazilo dech.<\/div>\n
„Poprv\u00e9 jsem tu vizi m\u011bla, je\u0161t\u011b kdy\u017e jsme byli v Lond\u00fdn\u011b,“ p\u0159iznala a zav\u0159ela o\u010di, proto\u017ee o\u010dek\u00e1vala m\u016fj k\u0159ik.<\/div>\n
„V Lond\u00fdn\u011b?“ vydechl jsem. „U\u017e n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f v\u00ed\u0161, \u017ee Tom um\u0159e, a nech\u00e1vala sis to pro sebe? Dokonce jsi m\u011b do toho vztahu popostrkovala. \u0158eklas mi, \u017ee m\u00e1m Tomovi dovolit prom\u011bnu a pro\u010d vlastn\u011b? Aby mohl te\u010f um\u0159\u00edt?“ C\u00edtil jsem hork\u00e9 slzy vzteku, jak se mi derou skrz v\u00ed\u010dka. Pro\u010d m\u011b nenapadlo se j\u00ed na tohle zeptat hned ten ve\u010der, kdy Alexis Toma napadl? M\u011bl jsem o n\u011bj takov\u00fd strach, \u017ee v\u0161echno ostatn\u00ed \u0161lo stranou. Te\u010f, kdy\u017e m\u011b otec vytrhl z apatie, pot\u0159eboval jsem odpov\u011bdi.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem nev\u011bd\u011bla s jistotou, \u017ee je to Tom. A ani, kdy p\u0159esn\u011b se to stane,“ dost\u00e1vala ze sebe zt\u011b\u017eka Sonja. „V\u011bd\u011bla jsem jen, \u017ee se to mus\u00ed st\u00e1t.“<\/div>\n
„\u017de se to mus\u00ed st\u00e1t? A pro\u010d? Pro n\u011bjak\u00e9 vy\u0161\u0161\u00ed dobro nebo co?“ rozhodil jsem rukama, proto\u017ee mi to cel\u00e9 p\u0159i\u0161lo naprosto absurdn\u00ed.<\/div>\n
„Kdyby se to nestalo, utrp\u011blo by t\u00edm kr\u00e1lovstv\u00ed. Nestaly by se jin\u00e9 v\u011bci,“ ml\u017eila.<\/div>\n
„Ob\u011btovala jsi Toma pro kr\u00e1lovstv\u00ed? Co jsi vlastn\u011b za\u010d?“ prsknul jsem na ni nen\u00e1vistn\u011b. V \u017eil\u00e1ch mi koloval \u010dir\u00fd vztek.<\/div>\n
\n

„Kdyby se to nestalo,“ nadechla se, ne\u017e pokra\u010dovala „kr\u00e1lovstv\u00ed by na tom bylo \u0161patn\u011b a ty bys nakonec zem\u0159el.“<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee jsi rozhodla, \u017ee to m\u00edsto m\u011b bude Tom.“<\/div>\n
„Sakra, Bille, j\u00e1 p\u0159ece o ni\u010dem nerozhodla. Jen tu budoucnost vid\u00edm. Nerozhoduju o n\u00ed,“ na\u0161la v sob\u011b Sonja kousek vzdoru.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b mi te\u010f pov\u00ed\u0161 v\u0161echno, co v\u00ed\u0161. Ka\u017ed\u00fd nepatrn\u00fd z\u00e1chv\u011bv budoucnosti, kter\u00fd jsi o Tomovi vid\u011bla. Rozum\u00ed\u0161 mi? Jinak t\u011b nech\u00e1m zav\u0159\u00edt do cely vedle Alexise,“ nam\u00ed\u0159il jsem na ni v\u00fdhru\u017en\u011b prst.<\/div>\n
„To bys neud\u011blal,“ zhrozila se.<\/div>\n
„Tom le\u017e\u00ed na posteli a j\u00e1 nev\u00edm jist\u011b, jestli z n\u00ed n\u011bkdy vstane. Nezkou\u0161ej te\u010f zjistit, \u010deho jsem nebo nejsem schopn\u00fd,“ varoval jsem ji.<\/div>\n
Sonja p\u0159e\u0161la k oknu a zahled\u011bla se na zata\u017eenou oblohu, pak si povzdychla a oto\u010dila se ke mn\u011b.<\/div>\n
\n
„V\u00ed\u0161, pro\u010d Marcus odm\u00edtl korunu?“ za\u010dala ne\u010dekanou ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„Proto\u017ee je to zbab\u011blec,“ pokr\u010dil jsem ledabyle rameny, jako\u017ee je to p\u0159ece nad slunce jasn\u00e9.<\/div>\n
„Marcus odm\u00edtl korunu, proto\u017ee jsem ho o to po\u017e\u00e1dala,“ p\u0159iznala a mn\u011b m\u00e1lem upadla \u010delist na podlahu. „Tolik tou\u017eil st\u00e1t se kr\u00e1lem, ale nebyl by v tom dobr\u00fd. J\u00e1 ho miluju, ale v\u00ed\u0161, jak\u00fd je. Je l\u00edn\u00fd a nech\u00e1v\u00e1 probl\u00e9my, aby se vy\u0159e\u0161ily za n\u011bj. Nen\u00ed pr\u016fbojn\u00fd jako ty a v\u00e1\u0161 otec by si z n\u011bj brzy ud\u011blal loutku. Vl\u00e1dla by Dr\u00e1kulova krev, ale z\u00e1kony by prosazoval tv\u016fj otec. Vid\u011bla jsem kr\u00e1lovstv\u00ed, kter\u00e9mu vl\u00e1dnul Marcus, a nebylo \u0161\u0165astn\u00e9. Pak m\u011b napadlo ho po\u017e\u00e1dat, aby se kralov\u00e1n\u00ed vzdal a ta vize se za\u010dala m\u011bnit.“<\/div>\n
Poode\u0161la d\u00e1l do m\u00edstnosti a \u0161aty j\u00ed jemn\u011b \u0161ustily. Sv\u00fdm zp\u016fsobem m\u011b ten zvuk konej\u0161il. P\u0159ipom\u00ednal mi \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed doby.<\/div>\n
„Uvid\u011bla jsem na tr\u016fnu tebe a obraz se zm\u011bnil. V\u0161ichni byli \u0161\u0165astn\u00ed. Klany sjednocen\u00e9 a nezu\u0159ila \u017e\u00e1dn\u00e1 v\u00e1lka. V\u011b\u0159 mi nebo ne, ale tohle pro m\u011b bylo stokr\u00e1t lep\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdt kr\u00e1lovnou. Jen\u017ee ty jsi v\u00e1hal a \u010das od \u010dasu se mi ta budoucnost p\u0159ed o\u010dima rozp\u00edjela. Znovu zavl\u00e1dnul chaos,“ pokra\u010dovala a o\u010di neup\u00edrala na nic konkr\u00e9tn\u00edho. Sp\u00ed\u0161 jako by se soust\u0159edila na n\u011bjak\u00e9 vzd\u00e1len\u00e9 vize.<\/div>\n
\n

„A pak sis dom\u016f p\u0159ivedl Toma. Nevid\u011bla jsem ho p\u0159ich\u00e1zet a hrozn\u011b m\u011b to zm\u00e1tlo, proto jsem t\u011b ten prvn\u00ed den varovala. Jen\u017ee pak se obrazy vr\u00e1tily. To dokonal\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed bylo na dosah ruky a j\u00e1 tak n\u011bjak tu\u0161ila, \u017ee toho Tom mus\u00ed b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed. \u017de bez n\u011bj to nikdy nebude. V\u00ed\u0161, \u017ee moje vize nejsou v\u017edy \u00fapln\u00e9. V\u011bt\u0161inou jsou to jen \u00fatr\u017eky, ale \u010d\u00edm v\u00edc \u010dasu s n\u00e1mi Tom str\u00e1vil, t\u00edm jsem si byla jist\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee do tv\u00e9ho \u017eivota pat\u0159\u00ed. Proto jsem ti \u0159ekla, a\u0165 mu prom\u011bnu dovol\u00ed\u0161. Bylo to pro dobro v\u0161ech.“<\/p><\/div>\n

„Pro dobro v\u0161ech? A co Tomovo dobro? Myslela jsi na n\u011bj, kdy\u017e jsi vid\u011bla to b\u00e1je\u010dn\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed?“ osopil jsem se na ni, proto\u017ee jen tu sed\u011bt a poslouchat, jak vykl\u00e1d\u00e1 o dokonal\u00e9m m\u00edst\u011b pro up\u00edry, mi rvalo u\u0161i.<\/div>\n
„Jist\u011b, \u017ee jsem myslela i na jeho dobro,“ zamra\u010dila se. „Moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, jak m\u00e1m Toma r\u00e1da. Ta vidina, kdy le\u017e\u00ed v kalu\u017ei krve, p\u0159i\u0161la tu noc, co se prom\u011bnil. Nech\u00e1pala jsem to. Pro\u010d by n\u011bkdo ubli\u017eoval Tomovi a pro\u010d bylo tak d\u016fle\u017eit\u00e9, aby se to stalo?“<\/div>\n
„To mi \u0159ekni ty,“ \u0161t\u011bkl jsem po n\u00ed.<\/div>\n
„To kv\u016fli tob\u011b, Bille,“ oto\u010dila ke mn\u011b tu svou kr\u00e1snou tv\u00e1\u0159 a j\u00e1 v n\u00ed vid\u011bl jen l\u00edtost a bolest. „St\u00e1v\u00e1\u0161 se pro kr\u00e1lovstv\u00ed podobnou hrozbou, jakou by byl Marcus. I kdy\u017e si to nep\u0159ipou\u0161t\u00ed\u0161, po\u0159\u00e1d se dr\u017e\u00ed\u0161 star\u00fdch zvyk\u016f a nevzdoruje\u0161 otci, tak jak bys m\u011bl. Ty s\u00e1m nevl\u00e1dne\u0161. Nech\u00e1v\u00e1\u0161 jin\u00e9, aby to d\u011blali za tebe.“<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee proto mus\u00ed Tom le\u017eet v k\u00f3matu? Proto\u017ee nevzdoruju otci?“ zakroutil jsem hlavou.<\/p><\/div>\n

„Bille, tys byl v\u017edycky rozmazlen\u00e9, arogantn\u00ed princ\u00e1tko a od t\u00e9 doby, co jsi na tr\u016fnu, vid\u00edm, jak v tob\u011b tahle vlastnost buj\u00ed,“ pokra\u010dovala, jako bych ji ani nep\u0159eru\u0161il. „Neohl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 se na city ostatn\u00edch. M\u00e1\u0161 dojem, \u017ee to, co d\u011bl\u00e1\u0161, je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, a omlouv\u00e1\u0161 si to t\u00edm, \u017ee je to nutn\u00e9. Nepln\u00ed\u0161 sliby, kter\u00e9 jsi dal. Ztratil jsi ve\u0161kerou pokoru.“<\/div>\n
„Tak\u017ee te\u010f m\u011b bude\u0161 je\u0161t\u011b ur\u00e1\u017eet?“ vstal jsem a vykro\u010dil k n\u00ed.<\/div>\n
„Zastav se na chvilku a p\u0159em\u00fd\u0161lej o tom. Je tohle v\u0161echno skute\u010dn\u011b tak, jak sis to p\u0159\u00e1l? Kdy\u017e sis p\u0159edstavoval, \u017ee bude\u0161 vl\u00e1dnout, vid\u011bl jsi tohle? Nekone\u010dn\u00e9 vysed\u00e1v\u00e1n\u00ed v hlavn\u00ed s\u00edni a tlach\u00e1n\u00ed s klany o ni\u010dem?“<\/div>\n
„Je snad pot\u0159eba je sjednotit,“ rozhodil jsem rukama.<\/div>\n
„Je pot\u0159eba to tak protahovat? Nestala se z toho pro tebe v\u00fdmluva, abys nemusel \u0159e\u0161it jin\u00e9 v\u011bci? Abys opravdu za\u010dal vl\u00e1dnout? Prosazovat svoje n\u00e1zory?“ mhou\u0159ila na m\u011b o\u010di. „Tvrdil jsi, kolik v\u011bc\u00ed chce\u0161 zm\u011bnit, ale zat\u00edm jen sed\u00ed\u0161 za stolem a k ni\u010demu se nem\u00e1\u0161. Tom \u010dekal v\u011b\u010dnost, ne\u017e jsi ho p\u0159ijal za sv\u00e9ho. Nemluv\u011b o band\u011b kluk\u016f, kte\u0159\u00ed se schov\u00e1vaj\u00ed v Lond\u00fdn\u011b. Tys zat\u00edm je\u0161t\u011b neza\u010dal vl\u00e1dnout. Papou\u0161kuje\u0161, co k\u00e1\u017ee rada. Zasekl ses, Bille, a jsi moc py\u0161n\u00fd na to, abys to p\u0159iznal.“<\/div>\n
\n

„A proto Alexis bodnul Toma?“ zakroutil jsem pochybova\u010dn\u011b hlavou. V hlav\u011b mi hu\u010delo ze v\u0161ech jej\u00edch slov a necht\u011bl jsem si p\u0159ipustit, \u017ee by n\u011bco z toho mohla b\u00fdt pravda.<\/p><\/div>\n

„Cesti\u010dky osudu jsou n\u011bkdy podivn\u00e9,“ pok\u00fdvala hlavou a uhladila si \u0161aty. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to te\u010f bol\u00ed a je to nepochopiteln\u00e9, ale jsem si jist\u00e1, \u017ee se to d\u011bje z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu. A i kdy\u017e Tomovu budoucnost nevid\u00edm, po\u0159\u00e1d vid\u00edm z\u00e1blesky t\u00e9 tvoji. Vid\u00edm, \u017ee se usm\u00edv\u00e1\u0161. Vid\u00edm, \u017ee jsi hrd\u00fd na to, co jsi s kr\u00e1lovstv\u00edm ud\u011blal. Tahle budoucnost se mi za\u010dala odv\u00edjet p\u0159ed o\u010dima ve chv\u00edli, kdy si Tom vytrhl d\u00fdku z t\u011bla.“<\/div>\n
„Pokud Tom zem\u0159e, u\u017e se nikdy usm\u00edvat nebudu,“ pronesl jsem temn\u011b a ka\u017ed\u00e9 slovo jsem myslel smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. „Jestli se z k\u00f3matu neprobere, vzd\u00e1m se koruny. Nechci b\u00fdt kr\u00e1lem, kdy\u017e u toho on nebude.“<\/div>\n
„Pak je jen jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd ti s t\u00edm m\u016f\u017ee pomoct,“ up\u0159ela na m\u011b sv\u00e9 fialkov\u00e9 o\u010di a mn\u011b do\u0161lo, co chce, abych ud\u011blal.<\/div>\n
„Co kdy\u017e mi nebude cht\u00edt pomoct?“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„Miluje t\u011b. Nakonec se ti poda\u0159\u00ed ho p\u0159esv\u011bd\u010dit,“ \u0159ekla s takovou jistotou, \u017ee jsem j\u00ed to uv\u011b\u0159il. Neptal jsem se, jestli tuhle budoucnost vid\u011bla. Necht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, co se stane.<\/div>\n
\n

Tentokr\u00e1t jsem se do sklepen\u00ed nehnal tak jako poprv\u00e9. Sestupoval jsem klidn\u011b a s rozvahou. Kr\u00e1tce jsem promluvil s Gustavem o tom, jak\u00fd re\u017eim te\u010f Alexis m\u00e1.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1v\u00e1me mu minim\u00e1ln\u00ed mno\u017estv\u00ed krve, tak\u017ee je dost zesl\u00e1bl\u00fd,“ \u0159ekl a tv\u00e1\u0159il se podez\u0159\u00edvav\u011b. „Va\u0161e v\u00fdsosti, nechyst\u00e1te se j\u00edt opravdu dovnit\u0159, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Chyst\u00e1m. Jakmile budu vevnit\u0159, st\u00e1hni v\u0161echny str\u00e1\u017ee. Nebude se mnou cht\u00edt mluvit, pokud n\u00e1s budete poslouchat,“ na\u0159\u00eddil jsem mu. U zdi jsem vzal pr\u00e1zdn\u00e9 v\u011bdro a napustil do n\u011bj vodu.<\/div>\n
Alexis le\u017eel \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako kdy\u017e jsem ho nav\u0161t\u00edvil minule a tv\u00e1\u0159il se, jako \u017ee za\u017e\u00edv\u00e1 nejlep\u0161\u00ed dny sv\u00e9ho \u017eivota. Nejrad\u0161i bych mu ten pitom\u00fd \u00fa\u0161klebek smazal p\u011bst\u00ed, jen\u017ee te\u010f bylo nutn\u00e9 v\u00edc ne\u017e kdy d\u0159\u00edv, abych se po\u0159\u00e1dn\u011b ovl\u00e1dal.<\/div>\n
„Donesl jsi mi d\u00e1rek?“ nadhodil, ani\u017e by ke mn\u011b vzhl\u00e9dl. K\u00fdvl jsem na Gustava, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b zamykal m\u0159\u00ed\u017e, a pak jsem postavil v\u011bdro vedle Alexisovy improvizovan\u00e9 postele. S\u00e1m jsem se posadil na betonovou lavici naproti n\u011bmu.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee se bude\u0161 cht\u00edt trochu um\u00fdt,“ pokynul jsem rukou k v\u011bdru.<\/div>\n
„Takhle se ti nel\u00edb\u00edm?“ za\u0161klebil se na m\u011b, ale p\u0159ece jen se posadil, aby si mohl nabrat pln\u00e9 dlan\u011b vody a um\u00fdt si obli\u010dej. Voda se za\u010dala zbarvovat do temn\u011b rud\u00e9 a j\u00e1 jen znechucen\u00e9 odvr\u00e1til o\u010di. Necht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, komu pat\u0159\u00ed v\u0161echna ta krev, kterou ze sebe sm\u00fdval. Poposedl jsem, proto\u017ee m\u011b beton tla\u010dil, ale jinak se ani nehnul.<\/div>\n
\n

„No? Neza\u010dne\u0161 se vypt\u00e1vat, \u010d\u00edm jsem otr\u00e1vil tu d\u00fdku?“ povyt\u00e1hl Alexis obo\u010d\u00ed a posunul se na l\u016f\u017eku a\u017e \u00fapln\u011b dozadu, aby se mohl op\u0159\u00edt z\u00e1dy o ze\u010f. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee n\u00e1s d\u011bl\u00ed dostate\u010dn\u00fd prostor. I kdy\u017e si ze sebe v\u011bt\u0161inu \u0161p\u00edny smyl, temn\u00e9 st\u00edny pod o\u010dima tak snadno zmizet nemohly.<\/p><\/div>\n

„\u0158ekls mi, \u017ee mi to pov\u00ed\u0161 s\u00e1m, kdy\u017e tu s tebou str\u00e1v\u00edm noc. Tak\u017ee jsem tady,“ pokr\u010dil jsem prost\u011b rameny a \u00faporn\u011b se sna\u017eil nepod\u00edvat se na n\u011bj p\u0159\u00edmo. Z jeho \u0161\u00edlen\u00e9ho \u00fasm\u011bvu mi b\u011bhal mr\u00e1z po z\u00e1dech.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 mi, \u017ee to ud\u011bl\u00e1m?“ provokoval d\u00e1l.<\/div>\n
„Jsi ledacos, ale jako lh\u00e1\u0159 mi nep\u0159ipad\u00e1\u0161, tak\u017ee budu v\u011b\u0159it v tv\u00e9 lep\u0161\u00ed j\u00e1,“ pronesl jsem tak mile, jak jen mi to m\u016fj ztuhl\u00fd obli\u010dej dovoloval.<\/div>\n
„Chyb\u00ed\u0161 mi,“ za\u0161eptal, ale i tak se to celou rozlehlo. „Ve v\u011bzen\u00ed m\u011b dr\u017eelo na \u017eivu jen to, \u017ee t\u011b zase uvid\u00edm.“<\/div>\n
„Kdybys nemu\u010dil v\u0161echny ty lidi, nikdy ses do toho v\u011bzen\u00ed nemusel dostat,“ odv\u011btil jsem prost\u011b, ale t\u0159as ve sv\u00e9m hlase jsem nedok\u00e1zal potla\u010dit.<\/div>\n
„Jen nedorozum\u011bn\u00ed,“ odm\u00e1vl to Alexis bezstarostn\u011b a skenoval m\u011b sv\u00fdma \u0161\u00edlen\u00fdma o\u010dima. Jeho pohled mi byl krajn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd, ale sna\u017eil jsem se b\u00fdt naprosto klidn\u00fd. Nedat na sob\u011b zn\u00e1t ani \u0161petku nepohodl\u00ed. Kdyby jen tu\u0161il, jak moc se mi hnus\u00ed. Ub\u011bhlo n\u011bkolik minut, kdy ani jeden z n\u00e1s ne\u0159ekl ani slovo. Takhle by to bylo nejlep\u0161\u00ed. Celou noc spole\u010dn\u011b proml\u010det, jen\u017ee mi bylo jasn\u00e9, \u017ee si Alexis jen ut\u0159i\u010fuje my\u0161lenky.<\/div>\n
\n

„Pamatuje\u0161 na to l\u00e9to, co jsme se poznali?“ nadhodil nakonec. „Noci byly tak hork\u00e9 a \u017ehav\u00e9. P\u0159ijeli jste s rodinou z Lond\u00fdna na letn\u00ed pr\u00e1zdniny, abyste se s Marcusem p\u0159iu\u010dili n\u011bco o tom, jak to chod\u00ed na hrad\u011b.“<\/p><\/div>\n

„Vzpom\u00edn\u00e1m si,“ odka\u0161lal jsem si. Nejrad\u0161i bych na n\u011bj za\u010dal je\u010det, \u017ee m\u011b jeho vzpom\u00ednky nezaj\u00edmaj\u00ed, \u017ee nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed chu\u0165 se vracet k nejv\u011bt\u0161\u00ed chyb\u011b sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
„Byl jsi pochopiteln\u011b star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, proto\u017ee jsem byl jen oby\u010dejn\u00fd \u010dlov\u011bk, ale i tak jsme si hned padli do oka. Ut\u00edkal jsi kv\u016fli mn\u011b z hradu a toulali jsme se spolu v lese,“ pokra\u010doval ve vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed. „Kdy\u017e jsem se sem vracel, dokonce jsem na\u0161el ten strom, kam jsi vyryl na\u0161e jm\u00e9na. Kdy\u017e jste odjeli zp\u00e1tky do Lond\u00fdna, myslel jsem, \u017ee u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edm a l\u00e1malo mi to srdce.“<\/div>\n
Nereagoval jsem a jen hled\u011bl do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„Jen\u017ee ty ses pak vr\u00e1til, aby ses mohl u\u010dit tady na hrad\u011b,“ dodal a \u010dekal, a\u017e mu to potvrd\u00edm.<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi m\u011b cht\u011bl m\u00edt na bl\u00edzku, \u017ee ano?“ zpov\u00eddal m\u011b, i kdy\u017e odpov\u011b\u010f moc dob\u0159e znal. „P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee kdy\u017e jsem pak byl plnolet\u00fd a tys m\u011b kone\u010dn\u011b mohl prom\u011bnit, byla to ta nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed noc m\u00e9ho \u017eivota. Kdy\u017e jsme za\u010dali chodit do \u0161koly spolu, myslel jsem si, \u017ee u\u017e n\u00e1s \u010dekaj\u00ed jen kr\u00e1sn\u00e9 v\u011bci.“<\/div>\n
„Jo, to j\u00e1 taky,“ odsekl jsem kousav\u011b. Dr\u017eet neutr\u00e1ln\u00ed masku mi d\u011blalo \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9m.<\/div>\n
„Jen\u017ee pak zem\u0159ela tvoje matka a ty ses zm\u011bnil,“ obvinil m\u011b.<\/div>\n
Stiskl jsem zuby a nereagoval. Necht\u011bl jsem se s n\u00edm h\u00e1dat. Necht\u011bl jsem s n\u00edm \u0159e\u0161it jeho \u0161\u00edlen\u00e9 domn\u011bnky a pok\u0159iven\u00e9 z\u00e1v\u011bry. To je pr\u00e1ce pro n\u011bjak\u00e9ho cvoka\u0159e, proto\u017ee \u0161\u00edlence, jako je on, jen st\u011b\u017e\u00ed n\u011bkdo p\u0159esv\u011bd\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 to napravil, Bille, napravil. Zabil jsem je. Dostali, co si zaslou\u017eili. Te\u010f u\u017e m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159estat truchlit. M\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt zase jako d\u0159\u00edv,“ posunul se na kraj lavice a kulil na m\u011b o\u010di, jako by mi to cht\u011bl vsugerovat do hlavy.<\/div>\n
\n

„Alexisi, to u\u017e je v\u0161echno d\u00e1vno. To, \u017ees je zabil, nic nezm\u011bnilo. Ona je po\u0159\u00e1d mrtv\u00e1,“ \u0159ekl jsem mu a na okam\u017eik m\u011b sev\u0159el strach. Mo\u017en\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad nechat se tu s n\u00edm zav\u0159\u00edt. Jestli mu cvakne, rozs\u00e1pe m\u011b na kusy. Vypije mou krev, aby m\u011b m\u011bl nav\u017edy u sebe.<\/p><\/div>\n

„Ale ty jsi to cht\u011bl,“ zat\u0159epal zmaten\u011b hlavou. „Cht\u011bl jsi je zab\u00edt a j\u00e1 to ud\u011blal za tebe.“<\/div>\n
„To u\u017e je te\u010f jedno,“ pokou\u0161el jsem se ho uklidnit a pokud mo\u017eno odv\u00e9st jeho my\u0161lenky n\u011bkam jinak. Rozru\u0161en\u00fd byl je\u0161t\u011b nebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych b\u00fdt zase s tebou,“ pronesl tak zmu\u010den\u00fdm t\u00f3nem, \u017ee mi ho bylo skoro l\u00edto. O\u010di m\u011bl \u00fapln\u011b skeln\u00e9 a spodn\u00ed ret \u010derven\u00fd z toho, jak si ho kousal.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu s tebou b\u00fdt po tom, co jsi ud\u011blal Tomovi,“ poposedl jsem a propletl si prsty, aby nebylo vid\u011bt, jak hroziv\u011b se mi t\u0159esou ruce.<\/div>\n
„A kdybych to napravil?“ narovnal se rovn\u011b jako sv\u00ed\u010dka. „Kdy\u017e ti \u0159eknu, \u010d\u00edm jsem ho otr\u00e1vil, tak to zase budeme jen ty j\u00e1?“ Bylo zn\u00e1t, \u017ee je cel\u00e9 jeho t\u011blo napln\u011bno nad\u011bj\u00ed. Vypadal jako mal\u00fd kluk o narozeninov\u00e9m dni.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee ano. Pokud mi \u0159ekne\u0161, \u010d\u00edm jsi ho otr\u00e1vil, po\u017e\u00e1d\u00e1m radu o shov\u00edvavost. Nenech\u00e1m t\u011b zase odv\u00e9zt do v\u011bzen\u00ed a bude\u0161 moct \u017e\u00edt zase tady na hrad\u011b,“ na moment jsem se zarazil, proto\u017ee jsem se b\u00e1l, jestli jsem to nep\u0159ep\u00edskl. Byl tak naivn\u00ed, \u017ee mi tohle v\u011b\u0159il? Jeho nad\u011bjepln\u00fd pohled v\u0161ak neubral na intenzit\u011b, tak\u017ee mi to se\u017eral i s navij\u00e1kem.<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m,“ potvrdil jsem mu.<\/div>\n
„Na hrob sv\u00e9 matky?“ p\u0159itvrdil.<\/div>\n
D\u011blalo se mi \u0161patn\u011b od \u017ealudku, kdy\u017e jsem musel vypustit z pusy tak nestydatou le\u017e, ale p\u0159ik\u00fdvl jsem: „Na hrob sv\u00e9 matky.“<\/div>\n
\n

„Je to krvemor,“ sypal ze sebe rychle. „Krvemor.“<\/p><\/div>\n

„Dob\u0159e. J\u00e1 to te\u010f zajdu \u0159\u00edct l\u00e9\u010diteli, a pak hned za\u010dnu pracovat na tv\u00e9m propu\u0161t\u011bn\u00ed,“ vstal jsem a p\u0159ivolal Gustava, kter\u00e9mu se o\u010dividn\u011b ulevilo, \u017ee jsem z toho vyv\u00e1zl \u017eiv\u00fd. Vzal jsem s sebou i v\u011bdro s vodou, aby Alexise nenapadly \u017e\u00e1dn\u00e9 kraviny, a postavil ho venku u zdi cely. <\/div>\n
Kdy\u017e za mnou Gustav zase zamykal, Alexis vstal a p\u0159itiskl se na m\u0159\u00ed\u017ee. „Vy\u017eene\u0161 ho, \u017ee jo? A\u017e se uzdrav\u00ed? Vy\u017eene\u0161 ho a budeme zase spolu.“<\/div>\n
Chvilku mi trvalo<\/a>, ne\u017e jsem se oto\u010dil zp\u00e1tky k n\u011bmu. V\u0161echnu nechu\u0165, kterou jsem kv\u016fli n\u011bmu potla\u010doval, jsem n\u00e1hle pustil na svobodu. „Tom je m\u00fdm pr\u00e1voplatn\u00fdm druhem a str\u00e1v\u00edm s n\u00edm zbytek \u017eivota. Ty, naproti tomu, str\u00e1v\u00ed\u0161 zbytek sv\u00e9ho \u017eivota ve v\u011bzen\u00ed. V nejhnusn\u011bj\u0161\u00ed a nejp\u0159\u00edsn\u011bji st\u0159e\u017een\u00e9 cele,“ prskl jsem po n\u011bm.<\/div>\n
„Tys m\u011b obelhal,“ za\u0161eptal a o\u010di se mu z\u00fa\u017eily. „V\u0161ak po\u010dkej, ty se sem vr\u00e1t\u00ed\u0161 a je\u0161t\u011b bude\u0161 \u0161kemrat,“ pronesl zlov\u011bstn\u011b a rty se mu zk\u0159ivily do zl\u00e9ho \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si,“ vr\u00e1til jsem mu, na nic ne\u010dekal a hnal se zp\u00e1tky na o\u0161et\u0159ovnu ke sv\u00e9mu druhovi.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Ty jsi v\u011bd\u011bla, \u017ee se to stane. Pro\u010d jsi m\u011b nevarovala d\u0159\u00edv? Jak u\u017e je to dlouho, co v\u00ed\u0161, \u017ee se tohle v\u0161echno stane?“ rozk\u0159i\u010del jsem se na Sonju, jakmile se za n\u00e1mi zav\u0159ely dve\u0159e jedn\u00e9 z knihoven hned vedle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-799","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/799","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=799"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/799\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=799"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=799"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=799"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}